Hrušeň obecná

(Pyrus communis), až 15m, IV - V, čeleď růžovité                                                   

Hrušeň je opadavý listnatý strom. Jde o hybridogenní druh se složitým vývojem významný především ovocnářsky kvůli plodům zvaným hrušky. Ceněné je však i dřevo a kvetení. Mezi ovocnými stromy, které se běžně vysokého věku nedožívají, patří hrušeň obecná k dlouhověkým. Bývá pravidelně napadána rzí. Během dvacátého století se v Evropě šíří nebezpečná bakterióza spála růžovitých, přednostně poškozující hrušně. Na rostlinách se projevuje vadnutím a odumíráním květů, listovou spálou, spálou plodů, usycháním a odumíráním vegetačních vrcholů (hákovité ohýbání letorostů) a větví. Dříve se věřilo, že na hrušeň může člověk převést svoji nemoc.
Dřevo je celkově tvrdé (v rámci ovocných stromů patří hrušňové dřevo k nejtvrdším) a houževnaté, pevné, nebortí se, hodí se k soustružení, dřevořezbám, na výrobu hudebních nástrojů, používalo se k výrobě dřevěných závitů (svěráky, lisy), geometrických pomůcek a v xylografii. Dobře vyschlé dřevo je možné použít i k uzení, ale vzhledem ke kvalitě dřeva a široké využitelnosti je jeho pálení neekonomické.
Plod hrušně obsahuje především cukry, určité množství tuků, bílkovin, vitamíny C, B8 (Cholin), E, K, riboflavin aj. Dále obsahuje rovněž vápník, železo, hořčík, zinek a jiné látky.
V současnosti není oficiálně považovaná za léčivou rostlinu, nicméně i přesto má hruška velký podíl vitamínů, které všeobecně posilují organismus, také velký podíl vlákniny (3g na 100g), který je mnohem větší než u jiných druhů ovoce.

Využití: Možná je konzumace zasyrova nebo zavářet jako kompot, lisovat do moštu (samotná nebo smíšená s jablečným moštem), dá se používat i jako přísada do jídel. Pokud však chceme mít co největší přísun účinných látek, je nejlépe plod jíst právě syrový, neboť tepelným zpracováním se mnohé látky ztrácí nebo zmenšují na obsahu (zejména vitamín C). Čerstvý mošt z vylisovaných plodů všechny účinné látky zachovává, ale má krátkou trvanlivost, nezavaří-li se. Vařené hrušky (jako kompot) je možné jíst jako drobnou pomoc při srdečních a oběhových chorobách (šťáva z hrušek posiluje cévy a hrušky navíc i odvodňují), při nemocích močového měchýře, pro posílení žaludku a také při zácpě. Málo se také ví, že v kůře obsažená látka arbutin je antibiotikem s pozoruhodnými vlastnostmi. Velmi dávno našla své místo v lidovém léčitelství a můžeme se s ní setkat ve starých receptech. Kůru je třeba drtit, vařit, louhovat a macerovat, až získáme žlutou šťávu. Užívání se ale rozhodně nedoporučuje, je třeba se vždy poradit se lékařem, který vám pravděpodobně užívání zakáže.

Opilé hrušky:  6 ks hrušek, 125 ml bílého vína, 125 g cukru (jakéhokoliv), 1 tyčinka skořice,
6 hřebíčků, kousek zázvoru, 2 ks anýzu, 500 ml rumu Zralé měkké hrušky oloupejte a nakrájejte je na kostky (bez jader). Dejte je do skleněné nádoby s uzávěrem. Víno, cukr, skořice, hřebíček, zázvor, anýz krátce povařte. Nechte směs vychladnout a poté přes sítko nalijte do nádoby k hruškám. Přidejte rum a zamíchejte. Pokud se Vám zdá rumu hodně, můžete část nahradit bílým vínem nebo vodou. Koktejl dáme do druhého dne vychladnout do ledničky. Doporučuji ho pít pomalu a přitom relaxovat ve vaně nebo při setkání s přáteli. V zimě ho můžete pít i studené, jelikož je tam zázvor, za chvíli vám bude teplo.