Jabloň

(Malus domestica), až 15m, IV - V, čeleď růžovité

Jabloň je v České republice nejpěstovanější ovocnou dřevinou a liší se nejen plody a plodností, ale i způsobem a rychlostí růstu. Šlechtitelskou činností byla po celém světě vypěstována pestrá škála odrůd. Je známo více než 7500 kultivarů jabloní. Pravlastí jabloní je nejspíše Kavkaz, Írán či Turkmenistán. Odtud se ve druhém tisíciletí př. n. l. postupně jablka šířila přes Malou Asii do Středomoří. Do Evropy se dostala díky Římanům.
Rozličné druhy plodů mají také různý obsah vitaminů a minerálních látek. Obsahují více než 20 cenných minerálních látek, vitaminů, enzymů, lehce stravitelných jednoduchých cukrů, pektinu, hrubé vlákniny, Proto jsou jablka důležitou součástí lidského jídelníčku. Vyrábí se z nich mošty a džusy, džemy, kompoty, čaje i aromata do jiných jídel.
Pro výborné vlastnosti plodů se doporučuje konzumovat nejméně jedno jablko denně. Význam: Dodávají tělu celou řadu látek prospěšných organismu, zvyšují imunitu, mají vliv na odolnost vůči stresu, působí protizánětlivě, mají také mikrobiální a krvetvorné účinky. Jsou též vhodná pro nemocné cukrovkou. Dále čistí střeva, snižují riziko rakoviny jater, tlustého střeva a nádorů prsu, snižují krevní tlak, hladinu cholesterolu a krevních tuků, posilují dásně, regenerují a detoxikují

V lidovém léčitelství se doporučují jablka na chudokrevnost, pečená jablka přiložená na víčka mají léčit oční problémy, osmažená na másle nebo v ovesné či jáhlové kaši posilovat oslabený organismus. Šťáva z nastrouhaného jablka účinně sráží teplotu. V boji proti astmatu a lepšímu fungování plic napomáhá pět a více jablek za týden. Na vředy žaludku a dvanáctníku se používají sladké plody jablek.

Vnitřní použití

Regenerace a detoxikace: Každé ráno a večer konzumovat jedno jablko (nejsou-li chemicky ošetřena, pak včetně slupky, která obsahuje nejvíce prospěšných látek).

Průjem: Během dvou dnů jíst strouhaná jablka, množství má být přiměřené věku.

Zácpa: Jíst kyselá jablka pro povzbuzení činnosti střev.
Poruchy trávení, vodnatelnost, skleróza, dna, revmatizmus, chudokrevnost, bolesti hlavy, závratě, šumění v hlavě: Denně jíst syrová, vařená nebo pečená jablka.

Nachlazení a chrapot: Výluh ze sušených jablečných listů spařených vařící vodou.

Žaludeční a dvanácterníkové vředy: Užívají se sladké plody jablek.

Hypoacidní gastritida a spastichá kolitida:  Užívají se kyselé druhy jablek.

Chřipka a nachlazení přejde rychleji, jestliže jako jediný pokrm za 2-3 dny zkonzumujeme přibližně 1 kg syrových strouhaných jablek denně. Jinak množství snížit podle věku.

Vysoký cholesterol snižují látky obsažené v jablku

Horečka: Nastrouhané jablko a hlavně šťáva z něj účinně sráží teplotu.

Bronchitidy, žaludeční problémy i revmatismus: Každý den pít jakékoliv množství odvaru ze dvou nebo tří jablek vařených v 1 1 vody - vaříme 15 minut. Odvar z rozmačkaných jablečných slupek v poměru 1 lžička na 1 sklenici vařící vody, necháme vylouhovat 1/2 hodiny. Denně vypít 4-6 sklenic.

Péče o zuby: Jablko snězené po večeři čistí a bělí chrup a odstraňuje zubní klak před použitím zubní pasty a kartáčku. Jen musíme dodržet asi půlhodinový odstup, abychom nenarušovali sklovinu.

Kašel: Odvar z jabloňových květů (30 g na 1 1 vody) uklidňuje a zmírňuje záchvaty kašle.

Vnější působení

Čerstvá šťáva z plodů zvlhčuje, posiluje a regeneruje pokožku tváře, prsou a šíje. Čerstvá kašička z jablek léčí popáleniny, omrzliny a dlouho se hojící rány a jizvy. Čerstvá kašička s máslem hojí trhliny na prsních bradavkách a v ústech.

Pleť: Čerstvá jablečná šťáva používaná ke zvlhčování posiluje a regeneruje pokožku tváře, prsou a šíje. Výživná maska
 – Jemně nastrouhané jablko smícháme s lžící zakysané smetany a 2 kapkami citronu. Naneseme na pokožku a necháme 20 minut působit. Pak omyjeme vodou. 
Protizánětlivá pleťová maska
Oloupané větší jablko nastrouháme najemno a vmícháme polévkovou lžíci medu. Naneseme na obličej a necháme 25 minut působit. Pak omyjeme vodou. Čistící pleťová maska
 – Nastrouhané větší jablko naneseme na obličej a dekolt a necháme 20 minut působit. Maska čistí a stahuje póry, hydratuje pokožku a dodává jí vitamíny.

Využití v kuchyni:

Čaj ze sušených jablíček nebo jablečných slupek – Sušená jablka přelijeme vařící vodou. Můžeme také krátce povařit a nechat delší dobu vyluhovat. Je možné přisladit hroznovým nebo ovocným cukrem. Plody můžeme použít i čerstvé, jablko je vhodné nakrájet na drobné kousky. Ovoce po vyluhování nemusíte vyhodit, můžete je klidně sníst. Slupky lze kombinovat se šípky a skořicí.
Jablečný ocet:  Obsahuje vitamin B, hořčík, draslík, vápník, sodík, železo, fosfor, zinek, sacharidy, bílkoviny, kyselinu pantotenovou a kyselinu octovou. Tyto účinné látky blahodárně působí na naše trávení, pokožku, snižuje hladinu cholesterolu či cukru v krvi a podporuje i dobrý spánek. Kyseliny v jablečném octu obnovují střevní mikroflóru, odstraňují plynatost a záněty v tlustém střevě, upravují stolici a podporují vylučování žluči. Kromě toho dokážou účinně zpomalit akumulaci tuků. Rovněž vážou toxiny, které se následně mohou vyplavit ven z lidského těla. Pomáhá také při hubnutí. Při kloktání dokáže jablečný ocet utlumit bolesti krku, poradí si se štípanci od hmyzu a uklidní od slunce spálenou pokožku. Jeho vnější aplikací dokážete odstranit i bradavice nebo vybělit zuby. Využití jablečného octa je skutečně univerzální. Domácí výroba: Pětilitrovou lahev naplníme z jedné třetiny jablečnými slupkami, zalijeme vodou, prosypeme cukrem a necháme na teplém místě alespoň měsíc. Čím déle bude nálev stát, tím bude ocet silnější. Nakonec jej přecedíme. Jablečný ocet se pije ředěný, nebo se používá místo klasického octa do salátů. Napomáhá udržet organismus ve zdraví a v případě nemoci může posloužit jako doplněk ke klasické léčbě. Díky antibakteriálním účinkům můžete jablečný ocet využít i místo pleťové vody. Stačí ho zředit vodou asi tak v poměru 1:2, podle citlivosti vaší pleti, do roztoku namočit tampónek a vyčistit jím pleť na obličeji. Nebo si octem zředěným v poměru přibližně 1:1 vyzkoušejte propláchnout vlasy po umytí šamponem a následně opláchněte čistou vodou. Ocet pomůže nejen v boji proti lupům, odstraní i zbytky různých vlasových produktů, díky čemuž budou vlasy lesklé.
Odstranění bradavic: Nejdříve očistit místo kolem bradavice mýdlem, pak namočit na 15 minut do vody. Po osušení přiložit vatový tampónek namočený v jablečném octě a nechat 15 minut působit. Nakonec opláchnout vodou. Vše opakujeme alespoň 3x denně, dokud bradavice neodpadne či nezmizí. Většinou zůstává jizva, na kterou aplikujeme gel z rostliny aloe vera.
Hořčice: 100g hořčičných semínek, 125ml jablečného octu, 125ml bílého vína, sůl a med. Hořčičné semínka zalijeme octem - musí být potopená - a necháme 15min. bobtnat. Přidáme med a sůl, tyčovým mixerem rozmixujeme do hladka. Pokud je hořčice moc hustá, přidáváme ocet, popřípadě oblíbené koření pro pikantní chuť. Skladujeme ve sklenicích v chladu, popřípadě sterilujeme.
Kontaminované ovoce a zelenina: (Jablka, celer, broskve, nektarinky, okurky, hrozny, cherry rajčata, špenát, brambory, jahody ...) Přidejte do vody sklenku octa a zeleninu či ovoce nechte namočené přibližně deset až patnáct minut. Potom důkladně opláchněte čistou vodou, aby se ocet smyl. Jablečný ocet zničí 98% bakterií a škodlivin. Lze použít i lihový ocet s vodou a to tak, že veškerou zeleninu a ovoce myjte v roztoku z octa a čisté vody. Nechte je přibližně 15 až 20 minut v roztoku v poměru 10% octa k 90% vody. Je neuvěřitelné, jak je poté voda v misce špinavá. Následně opláchněte ovoce a zeleninu v čisté vodě.

Zapékaná jablka – Odstraníme jádřinec a dutinu vyplníme směsí ořechů, rozinek, brusinek, zalijeme rumem a bohatě zasypeme cukrem. Necháme v troubě 15-45 minut. Podáváme samotná či se zmrzlinou nebo politá vaječným koňakem.
Nepečený dort z kyselých  jablek: 1 kg jablek, 6 lžic krupicového cukru, 2 lžičky citronové šťávy, 2 vanilkové pudinky, balíček dětských piškotů, skořice popř. hřebíček - Nakrájíme na kostičky oloupaná jablka, podlijeme 1/4 l vody, přidáme cukr, skořici či hřebíček a citronovou šťávu. Vaříme asi 10 minut, pak rozšťoucháme. Poté přidáme rozmícháme pudinky ve 1/4 l vody a vaříme ještě asi 10 minut. Na dno dortové formy poklademe vrstvu piškotů a na ně nalijeme část pyré. Opakujeme až do naplnění formy, končíme jablečným pyré  Dort dáme do lednice a necháme vychladit asi 2-3 hodiny. Nakrájené dílky zdobíme šlehačkou a sladkým kakaem nebo čokoládou.

Jablka s dýní:  450 g dýně (nejlépe hokkaido), 500 g kyselejších jablek, 30 g másla, 120 g medu, hrst nahrubo sekaných vlašských ořechů, ¼ lžičky mleté skořice, ¼ lžičky mletého muškátového oříšku, 3 hřebíčky. Dýni a jablka zbavte semínek a stopek, nakrájejte na asi centimetr silné měsíčky. Pokud nemáte dýni hokkaido, která se dá jíst i se slupkou, budete muset navíc oloupat dýni. Kousky dýně a jablek by měly být přibližně stejně dlouhé. Pak rozehřejte troubu na 180˚C. Menší plech vymažte třetinou másla. Naskládejte do něj nastojato vedle sebe střídavě kousky dýně a jablek a zasypte vlašskými ořechy, skořicí a muškátovým oříškem, rovnoměrně rozložte tři hřebíčky. Vše přelijte medem a nahoru nakrájejte zbytek másla na kostičky a nechte péct asi 40 minut, do změknutí jablek a dýně. Přikrývejte jen volně alobalem, pokud se bude dýně s jablky shora připalovat, jinak získáte nevzhlednou dušenou kaši. Podává se teplé.
Tip: Místo dýně můžete použít mrkev, pak ale uberte med a vypusťte ořechy.

Smetanka lékařská

(Taraxacum officinale), patří do čeledi hvězdicovitých, 10-50cm, IV-IX

Roste jako jedna z nejznámějších rostlinek od nížin do hor
V květech jsou obsaženy flavonoidy, silice, karotenoidy
V mladých listech, které sbíráme před rozkvětem, je vitamín C a kyselina křemičitá. Chcete-li se nadopovat významnými vitamíny, zkuste denně zkonzumovat hrst mladých pampeliškových listů ochucených citronem. Nerozvité květy chutnají jako salát a dají se jíst jen tak jako mlsku. (Šestitýdenní kůra napomáhá i zažívacímu traktu) Kořen obsahuje hořčiny, třísloviny, inulín - nejvíce na podzim, aminokyseliny, steroly, kaučuk, triterpeny, fytoncidy, měď, draslík, mangan.

Sběr  kořene na jaře před květem nebo až na podzim. Jakmile si kořeny přinesete domů, pečlivě je očistěte od hlíny. Osvědčilo se použít kartáček. Suší se rozříznutý podélně do 50°C

Posiluje funkci jater, je vhodný při léčení žloutenky. Pampeliška podporuje trávení, tím že stimuluje uvolňování žluče z jater a žlučníku. Snižuje cholesterol v krvi a krevní tlak, na nemoci kloubů, jako je revmatizmus, dna či jiné neduhy. Účinné látky ve smetánce lékařské zabraňují degeneraci kloubů a chrupavek a posilují celý stavební aparát těla. Navíc je vědecky doloženo, že kořen pampelišky je účinnější než chemoterapie, protože ta ničí všechny buňky, kdežto kořen pampelišky zabíjí pouze ty rakovinné. Mezi možnosti jeho zpracování ale patří i tinktura z čerstvého kořene. Nastrouhejte kořen a pak zalijte 40 až 50% alkoholem. Nechte měsíc louhovat nejlépe ve sklenici, přičemž občas promíchejte. Poté sceďte (jde to trochu ztuha, tak mějte trpělivost), nalijte do lahvičky a uchovejte na chladné a tmavé místo. Tinktura z čerstvého kořene pampelišky se užívá v množství 30 až 60 kapek třikrát denně. Kořen lze upravovat jako zeleninu nebo se praží a slouží jako náhražka kávy. 
Pozor: Listy či kořeny pampelišky by neměli užívat lidé s žlučníkovými kameny bez dohledu lékaře či léčitele. Lidé s obstrukcí žlučovodů nesmějí užívat pampelišku. V případě žaludečních či dvanácterníkových vředů musí být pampeliška konzumována s opatrností, jelikož může zvýšit produkci žaludečních šťáv. Mléčný latex ve stonku a listech pampelišky může u některých lidí vyvolat alergickou vyrážku. Pampeliška obsahuje 40% inulinu, vlákniny široce rozšířené v ovoci, zelenině a rostlinách. Lidé s vzácnou přecitlivělostí na inulin, by také neměli pampelišku užívat.

Koupel,  která zmírní bolesti: 1 litrem vody spařit hrst celé rostliny včetně kořenů. Rostlinky musí být čerstvé a drobně sekané. Po vyluhování směs sceďte a vlijte do asi třílitrové koupele. Střídat omývání nohou a rukou asi po 15cti minutách

Pampeliškový med (Pomáhá léčit nemoci dýchacích cest a podporuje odkašlávání, takže je to velký pomocník při nemocech, jako chřipka či angína)

300 velkých, plně rozvinutých květů pampelišky, 1 kg cukru, 2 citrony (K pampeliškám můžete přidat například sedmikrásky nebo listy aromatických bylinek, jako je meduňka či máta či dokonce trochu strouhaného zázvoru ...)
Květy dáme do hrnce a zalijeme 1l vody. Přivedeme k varu a povaříme 10 minut. Přidáme na kousky, i s kůrou nakrájené citróny a odvar necháme 24 hodin luhovat. Druhý den odvar přecedíme přes plátno, z květů i citrónů vymačkáme co nejvíce tekutiny a do přecezeného vývaru přidáme cukr. Roztok znovu vaříme, a to půl až tři hodiny, podle toho, jak hustý a zkaramelizovaný sirup si přejeme získat. Občas jej promícháme vařečkou a hustotu zkoušíme na malém, vychladlém vzorku. Horký med nalijeme do sklenic, zavíčkujeme a obrátíme stejně, jako džem, aby se víčka dobře chytla. (Poslední výzkumy varují, že řepný cukr, který při vysokých teplotách karamelizuje je pro recept sice žádoucí, ale také se rozkládá, přičemž vzniká hydroxymetylfurfural, který je pro člověka částečně toxický. Proto raději nechte pampelišky i s cukrem vyluhovat v převařené vodě. Bílý cukr tam bude pořád, ale zrovna tak zůstanou vitaminy a enzymy z pampelišek a navíc se zbavíte karcinogenních látek z karamelizovaného cukru. Výsledný produkt pak nebude připomínat med, ale spíše zdravý sirup. )
Pampeliška v medu: Čerstvou pampelišku – květy, stonky i listy – odstředíme. Přidáme poloviční množství objemu medu, trochu ohřejeme a zamícháme. Užíváme po lžíci 15 minut před každým hlavním jídlem.
Pampeliškový olej: Pokud vás trápí onemocnění jater a žlučové kameny, nebo trpíte zácpou, ale i gastritidou a dalšími problémy s trávicím traktem, dejte si 1 polévkovou lžíci 3x denně před jídlem. Při bolestech kloubů si natírejte bolestivá místa olejem 2 - 3x denně (tento olej má zároveň i analgetický účinek). Olej lze použít i do salátů – budou mít opravdu výjimečnou chuť. Recept: V suchém slunečném počasí nasbírejte květy pampelišky. Nasbírané květy rozprostřete na látku nebo kuchyňskou papírovou utěrku a nechte odstát na 24 hodin. Pampelišky zadržují spoustu vody a potřebují čas na vysušení. Pokud jim řádně nedovolíte vyschnout, skončíte s příliš vodnatým olejem. Počítejte s tím, že se květy poměrně smrsknou. Následně je přendejte do nádoby. Zalijte květy až po vrch mandlovým nebo olivovým olejem a zavřete nádobu. Dejte na slunné místo na 3 týdny. Ve chvíli, kdy květiny začnou hnědnout, protlačte olej přes gázu do sterilizované láhve z tmavého skla. Léčivý olej z pampelišky uchovávejte na tmavém chladném místě.
Čaj z kořene pampelišky připravíme tak, že 2 lžičky drobně řezaného sušeného kořene přelijeme čtvrt litrem vroucí vody a necháme čtvrt hodiny luhovat. Čaj se pije vlažný a pomáhá při bolestech žaludku, ledvin a čistí močové cesty.

Káva: Omytý kořen nakrájejte na malé kousky a nechejte oschnout. Nakrájené kořeny naskládejte na plech a sušte (pražte) v troubě při teplotě asi 180 - 200 stupňů Celsia. Trvá to přibližně půl hodiny, ale i déle. Záleží i na množství kořenů. Pražení kořenů je hodně důležité a je třeba vše pravidelně kontrolovat, protože kořen se nesmí v žádném případě spálit! Z trouby plech vyjměte v momentě, kdy je kořen zcela tvrdý. Nyní jej nechejte prochladnout a umelte (v kávovém či elektrickém mlýnku, případně v hmoždíři). V tuto chvíli můžete prášek ještě opatrně opražit na suché pánvi, není to však nutné. Uchovávat ve vzduchotěsné sklenici na tmavém místě. Pampeliškovou kávu servírujte stejně jako klasického „turka“. Nasypejte jednu až dvě lžičky namletého kořene do hrnečku a zalijte vroucí vodou. Několik minut počkejte, prášek si sedne. Pokud by měly nějaké kousky tendenci plavat na povrchu, můžete přecedit. Podle chuti lze osladit či podávat s mlékem

Čaj z čerstvých pampeliškových listů se pije pro získání dobré kondice. Připravíme jej ze čtvrt šálku čerstvých listů, natrhaných na kousky, které přelijeme vroucí vodou a necháme 5 minut louhovat (čaj také pomáhá při pálení žáhy, žaludečních a trávicích a ledvinových potížích).

Přeslička rolní

(Equisetum arvense), čeleď přesličkovité, 10-70cm, sběr V-IX

Roste: Pole, náspy, podél cest, louky, břehy, zahrady. Obsahuje kyselinu křemičitou, steroidní saponiny, flavonoidní glykosidy (qyurcetin, luteolin, campherol), hořčiny, organické kyseliny (např. kyselina jablečná), silice, třísloviny a stopy alkaloidů. Sběr: Zelené, neplodné lodyhy, které se seřezávají v období od června do září. Suší se ve stínu do 40 °C. Působí výrazně hojivě, močopudně, zvyšuje pružnost a pevnost cév (kyselina křemičitá), užívá se při zánětech močového ústrojí nebo při močových či ledvinových kaméncích, zevně podávaná urychluje hojení ran, působí antirevmaticky (z půdy přijímá relativně velké množství zlata), ve formě kloktadla se užívá při angíně, zánětech dutiny ústní, katarech průdušek, k zastavení krvácení z nosu (při výplachu nosu je nutné do odvaru přidat sůl, "aby to nepálilo"), proti vypadávání vlasů, při hemeroidech apod. Pravidelné a dlouhodobé užívání přesličky v malých dávkách (0,15 l odvaru denně) údajně výrazně snižuje riziko vzniku rakoviny. Odvar při urologických nebo revmatologických chorobách se pije v množství 0,75 až 1 l, v ostatních případech 0,5 až 075 l denně (4 čajové lžičky drogy na 1/4 vody, vaří se 10 až 15 minut)  Vlhké nebo kašovité obklady se používají na špatně se hojící rány, bércové vředy, píštěle apod.  Přesličkovou natí lze velice snadno umýt a vydrhnout nádobí - zvláště při pobytu v přírodě je to prostředek vhodnější než třeba saponát.
Hnojivo viz Kopřiva dvoudomá
Lidové názvy: Plivačka, přáska, stolička, šmirglová tráva

Brusnice borůvka

(Vaccinium myrtillus ), čeleď vřesovcovité, keřík až 50cm, IV-VII
Roste ve vyšších polohách hor, v teplých pahorkatinách, ve světlinách, vřesovištích a rašeliništích.  Má ráda půdy kyselé, málo výživné, nepříliš suché.
Listy obsahují fenolické látky a kyselinu oleanovou a ursolovou. Listy obsahují i velmi významné glukokininy a proto se nálev z nich používá při slabé cukrovce. Nejhodnotnější drogu poskytují listy sbírané od dubna do června - v době, kdy rostlina kvete. Listy se nesmí pomačkat, aby při sušení nezhnědly. Suší se co nejrychleji ve slabých vrstvách, nejlépe přirozeným teplem. Při umělém sušení nesmí teplota překročit 40 °C
Plody lesních borůvek obsahují třísloviny, cukr, antokyanová barviva,
myrtillin A a B, dále organické kyseliny, citrónovou, jab­lečnou, jantarovou, mléčnou, šťavelovou a pektin, vitaminy A, B a C a látky snižující obsah cukru v krvi. Jsou také zdrojem antioxidantů, které působí pozitivně proti rakovině.
Borůvky kanadské Vaccinum corymbosum, které tvoří keře s většími plody a světlou dužninou, která nebarví, mají také vynikající léčivé účinky.
Odvar z listů podporuje také vylučování moči a má dezinfekční účinky při zánětech močových cest. Doporučena dávka 20 až 30 g listů spařených půl litrem vody, pít 2 až 3krát denně jeden decilitr. Byl prokázán účinek proti škrkavkám a roupům, i při onemocnění toxoplazmózou a také jsou velmi prospěšným podpůrným prostředkem při léčbě neplodnosti. Podporuje také funkce mozku, zdraví očí, chrání před jaterními chorobami a posiluje imunitní systém.
Pozor, dlouhodobé užívání většího množství drogy (především při cukrovce), může vést až k chronické otravě!

Plody zvyšují obranyschopnost, podporují růst u dětí, výborně působí proti průjmům, slouží jako podpůrný prostředek při léčbě cukrovky, dny a revmatismu. Odstraňují únavu očí a zlepšují ost­rost zraku. Ulehčují průběh chorob způsobených stárnutím. Nejnovější výzkumy potvrdily významné protirakovinové účinky na lidský organis­mus a na kůži poškozenou při nadměrném opalování. Doporučuje se zkonzumovat během léta alespoň 1,5 kg čerstvých plodů pro vyčištění organismu.

Kloktadlo: Z vylisované šťávy je vynikající prostředek k regeneraci sliznic při krčních nemoc­ech nebo hrst listí vaříme asi 5 minut v půl litru vody a pak scedíme
Plody borůvky jsou oblíbenou pochoutkou, dají se mrazit i kompotovat.
V kuchyni se využívají k přípravě koláčů a jiného sladkého pečiva, výrobě zavařenin, kompotů, sirupů nebo borůvkového vína. Čerstvé doplní zmrzlinové a ovocné poháry, výborný je i mléčný borůvkový koktejl.
Lidové názvy: Borůvka, borovka, borůvčí, borůvnice, černá jahoda, černice, čičeretka, čičeřetka, čičoretka, čučoriedka, hafera, hafery, myrovka, myrtové jahůdky, myrtovka, vraní oka, žaví

Ostružiník ostružinatý

(Rubus fruticosus), čeleď růžovité, až 3m, V-XI

Ostružiník se jako druh rozpadá na velké množství drobných druhů Sběr listů provádíme od jara jako u maliníku a plodí od července.
Na rozdíl od maliny má ostružiník trnité větve, obloukovité nebo plazivé a souplodí peckoviček (peckovičky ostružiny se nesnadno oddělují od lůžka) má červeno modré, fialové, fialovočerné. Stejně jako maliny roste ostružiník kolem cest, na mýtinách, loukách, kolem plotů a hlavně na kraji lesa.
Léčebné účinky:
Plody díky výjimečně silnému ochrannému a antioxidačnímu účinku obsažených bioflavonoidů, patří mezi důležité léčebné drogy. Sušením se v plodech snižuje pouze obsah vitamínu C. Dále obsahují draslík, hořčík a železo, sacharidy, salicyláty, organické kyseliny, vlákninu a příjemné aroma. Zpomalují stařeckou degradaci mozku, pomáhají léčit zápal plic a jiné záněty, snižují následky ozáření a chemoterapie, působí detoxikačně a řadíme jej k látkám chránících játra. Chrání i zrak a další orgány před volnými radikály. Antioxidační účinek těchto léčivých rostlinných barviv se doplňuje s antioxidačním účinkem vitamínu C a  posilují se navzájem např. v rámci prevence nádorových a srdečních onemocnění a onemocnění dýchacích cest. Účinnost barviva se zachovává i konzervací a barvivo nemá nežádoucí vedlejší účinky. Obsah salycylátů je výhodou při léčbě zánětů, nachlazení, některých forem revmatismu a v prevenci trombóz, ovšem u osob s alergií k acylpyrinu mohou stejnou reakci vyvolat i ostružiny, ani někteří žlučníkáři ostružiny nesnesou.

Čerstvá ostružinová šťáva je všestranně povzbuzujícím nápojem, který dodává energii, je bohatá na bioflavonoidy a navíc obsahuje vlákninu a kyselinu listovou. Užíváme ji i při nachlazení, chrapotu, zvětšené štítné žláze, při vysokých teplotách
1 polévková lžíce plodů nebo šťávy 3× denně (nebo 1 kávová lžička ostružinové marmelády 3× denně) již značně podporují nemocný organizmus a již jedna lžíce denně účinkuje na řadu onemocnění od nachlazení až po rakovinu a zápal plic či hyperfunkce štítné žlázy, křečových žil a různých zánětů.
Čaj z listů pijeme při žaludečních a střevních potížích, např. při katarech střevního traktu, prostředek proti průjmům, městnání krve, zánětům ústní dutiny. Kromě baktericidních účinků působí i proti plísním.  Listy též fermentujeme (- viz maliník) a pak lze pít celoročně klidně ve směsi s jahodami či malinami
Směs na rodinným celoroční čaj: List ostružiny 8 dílů, list maliny 4 díly, jitrocel 2 díly, kopřiva 2 díly, máta 2 díly, list břízy 2 díly; do tohoto základu podle momentální dostupnosti přidáváme jahody 2 díly, lískové listí 2 díly, list černého rybízu 2 díly, květ lípy 2 díly, list borůvky 2 díly, kaštanové listí (jírovec) 1 díl (směs Pavla Veličky z Hrabyně; obsahem kopřivy, jitrocele, borůvky, kaštanu a lísky)
 V kuchyni se využívají k přípravě koláčů a jiného sladkého pečiva, výrobě zavařenin, kompotů, sirupů ...
Lidové názvy: Ostružiny, černé maliny, ostružiník řasnatý, vostružník, černá malena, černice, ježiník, medvědice, nedvědice, vostružiny

Švestka domácí

(Prunus domestica), až 10 m vysoký strom, IV - V, čeleď růžovité
Švestek existuje přibližně 2 000 odrůd a každý rok přibývají nové. Dělí se na dvě základní skupiny - pravé švestky ( Plody s tužší dužinou, která se snadno odděluje od pecky jsou pevnější a mnohem lépe se transportují. Při tepelném zpracování - například pečení - si zachovávají tvar) a pološvestky ( Plody mají měkkou dužinu, která se od pecky odděluje obtížně a plody se při tepelném zpracování rozpadají. Pološvestky jsou vhodné především pro přímou konzumaci nebo na kompotování).
Slivoň švestka se rozděluje i botanicky do tří poddruhů, které se dělí na další skupiny:
Slivoň švestka (Prunus domestica) - švestka domácí pravá a modrá ryngle
Slivoň obecná (Prunus insititia) - slivoň obecná, pravá, mirabelka, špendlík a bluma
Renkloda (Prunus italica)

Slivoň domácí se pěstuje v sadech a zahradách v celé ČR. Nejlépe se jí daří v teplejších oblastech v nadmořské výšce mezi 300 – 500 m.  Rozlišit pološvestky a pravé švestky lze podle plodů i květů. Pološvestky jsou kříženci pravých švestek a slív. Kvetou bíle a mají chmýřité letorosty. Pravé švestky kvetou také bíle, ale mají zelený nádech. Liší se rovněž lysými letorosty. Listy jsou u pravých švestek menší a plody jsou v poměru dužnina a slupka chuťově vyvážené.
Nejznámější odrůda švestka domácí je původem z Čech, ale známo je víc jak 30 variant. Daří se jí na vlhčích půdách s dostatkem humusu. Nesnáší přísušek a je samosprašná. Tvar a barva plodů se liší podle prostředí, obecně však plody dozrávají v září. Tato odrůda je dobrým opylovačem rynglí a slivoní. Bohužel není příliš mrazuvzdorná a špatně se vyrovnává s puklicemi a sviluškami. Plody jsou vhodné ke všem úpravám, včetně destilace.

Švestky obsahují nezbytné vitamíny a minerály, jejich významnou složkou jsou i antioxidanty, které bojují proti volným radikálům a stopové prvky. Jsou skvělým zdrojem energie a v zimě dokonalou zásobárnou nedostatkových a zdraví prospěšných látek. Obsahují vitamín A, vitamíny skupiny B, vitamín E a minerální látky, jako je vápník, hořčík, draslík, fosfor, zinek, železo, bor i síra. Dále jsou v plodech obsaženy antokyany, což jsou červenomodrá barviva, která chrání tělo před rakovinou a nemocemi srdce, jelikož zachycují volné radikály. Ve švestkách se nachází také kyselina chlorogenová, nerozpustná a rozpustná vláknina - díky nim mají švestky výtečné detoxikační účinky.

Praktický význam: Vitamín A je především velmi důležitý antioxidant, který pomáhá odstranit z těla mnoho zdraví škodlivých látek. Vitamín C posiluje imunitní systém a působí proti nachlazení a dalším infekčním chorobám. Podílí se na prevenci vzniku nádorových nemocí, podporuje zdravý vzhled pokožky, tkání a správnou funkci sliznic. Vitamíny B1, B2 a B12, které švestky obsahují, podporují tvorbu krve a látkovou výměnu. Působí preventivně proti vzniku srdečních chorob, podporují činnost mozku a paměť, podílí se na regeneraci a správné funkci svalů. Vitamín E je další silný antioxidant, který chrání buňky lidského těla před poškozením. Je prevencí některých druhů rakoviny a kardiovaskulárních chorob, jako je infarkt nebo mrtvice, pomáhá také udržovat správnou hladinu cholesterolu v krvi. Vitamín H je nezbytný pro látkovou přeměnu v těle a pečuje o zdravý vzhled pokožky, vlasů a nehtů.Významné jsou i minerální látky. Draslík snižuje krevní tlak, posiluje srdce a krevní oběh, má kladná vliv na správnou činnost svalů a jejich regeneraci, aktivuje činnost mozku a dokonce i omezuje tvorbu ledvinových kamenů. Podobně působí v těle i hořčík. Vápník je důležitý pro pevnost kostí a zubů, podílí se také na správné funkci svalů, zklidňuje nervy, omezuje dráždivé účinky žlučových kyselin a tak se podílí na snížení rizika vzniku rakoviny tlustého střeva. Fosfor podobně jako vápník posiluje kosti a zuby, navíc se podílí na správném fungování látkové výměny a činnost buněk v těle. Železo rozděluje kyslík v krvi na hemoglobin a ve svalech na myoglobin, podporuje imunitní systém a dodává tělu energii. Organické kyseliny - jablečná, citronová, šťavelová, jantarová, chininová a v malém množství i mnohé další - jsou v kombinaci s ostatními látkami ve švestkách velmi důležité nejen jako prevence proti různým chorobám, ale i pro správnou funkci celého organismu. Projímavý účinek švestek je dobře znám už po staletí. Plody všech slivoní mají také vysoký obsah vlákniny, která prospívá správné činnosti střev. Sušené i syrové plody slivoní se doporučují i při atonii (ochablosti střev). Podobný, i když slabší, účinek mají i kompoty a šťávy doporučované také pacientům trpícím vysokým tlakem. V plodech švestky obsažené různé sloučeniny draslíku působí močopudně. Zlepšují vylučování vody a odstraňují z těla přebytečnou sůl.

Sušením se v ovoci zvyšuje obsah antioxidantů, které chrání organismus před vznikem rakoviny, stárnutím pokožky a dalšími chorobami. Vědci z univerzity v Bostonu zjistili, že v sušených švestkách se skrývá více antioxidantů než v hrozinkách. Obsahují jich až sedminásobně více než čerstvé švestky, avšak ztrácejí oproti nim většinu vitaminu C. Pozor: Sušené švestky obsahují vyšší množství solí kyseliny šťavelové, které se můžou koncentrovat a tvořit malé krystaly v tělních tekutinách. Proto by je neměly konzumovat lidé s onemocněním ledvin a žlučníku.
Za pozornost stojí také antibakteriální účinky sušených švestek - extrakt z plodů snižuje v potravinách množství škodlivých bakterií, jakými jsou salmonely nebo listerie. Švestky mohou ovlivnit i pevnost kostí. Jsou důležitým zdrojem draslíku, který chrání organismus před ztrátou vápníku. Ve švestkách se skrývá i bór, který rovněž působí jako prevence osteoporózy. K pokrytí denní dávky bóru stačí sníst pouze sto gramů švestek, tedy několik málo plodů. Švestky obsahují i fenolové sloučeniny, které zpevňují kapiláry a působí proti ateroskleróze. Pokusy s potkany, jimž byly podávány švestky a další potraviny bohaté na antioxidanty, prokázaly zlepšení paměti a schopnosti se učit i ve vyšším věku. Pravidelná konzumace švestek může zpomalit průběh nemocí spojených se stárnutím a pomáhá udržet jasnou mysl.

Listy stromů slivoně obsahují kumariny, které působí proti vzniku trombózy a mají pozitivní vliv na stav cév a kapilár. V lidovém léčitelství se odvar z listů doporučuje na léčbu poruch metabolismu a revmatických chorob. Čerstvé i sušené listy se přikládají na rány, protože urychlují jejich hojení.
Využití v kuchyni: Plody švestek se konzumují čerstvé ale i ve studené (hlavně do různých ovocných salátů) a teplé kuchyni (při pečení koláčů a buchet, chutné jsou i švestkové knedlíky nebo omáčky k masům), a také v potravinářství (z měkčích plodů vyrábí povidla, džemy, sirupy a džusy, pevnější švestky se kompotují) a v kosmetickém průmyslu (do různých tělových a masážních krémů, při výrobě parfémů a do koupelových pěn a solí). Používají se také k výrobě destilátů, známých jako slivovice, která v malém přiměřeném množství působí příznivě na srdce a cévy, podporuje chuť k jídlu a trávení.Vynikající jsou i švestky, které se nechávají na stromě tzv. „přejít mrazem“. Mají vysoký obsah cukru a energetickou hodnotu.

Mangold

(Beta vulgaris), 20 - 60 cm, VI - X, čeleď laskavcovité
Mangold je řazen k listové zelenině a jeho původem je středomoří. Nyní sice nepatří mezi běžnou zeleninu našich zahrádek, přesto byl před 300 lety ve střední Evropě zeleninou nejoblíbenější. Stojí za to jej vyzkoušet a pěstovat. Pokud jej necháme odkvést, vysemení se sám a na jaře už netřeba set - stejně jako kopr. Je  zeleninou vytrvalou, listy lze sklízet po více sezón. Potřebuje jen v létě dostatek vláhy, prospívá mu mulčování. Jakmile se objeví stonky s poupaty, je třeba je odstranit. Listy mangoldu se sklízejí odřezáváním, přičemž rostlina stále vytrvává.
Zajímavá je pestrost odrůd. Například s tmavě zelenými čepelemi listů, které kontrastují se zářivě červenými řapíky a žilkováním jako Rhubarb nebo jemně chutnající odrůdy s řapíky žlutými - Yellow. Také s řapíky pestrobarevnými, bělavými, žlutými, růžovými i fialovými. Existují i variety, jejichž celé listy jsou zbarveny purpurově či fialově.

Obsahuje 87 – 92 % vody, dostatek vitaminu C, který může klesnout neopatrným zpracováváním. Dále vitamín A, B, E a minerální látky jako je například vápník, železo, fosfor, draslík a hořčík, dále bílkoviny, a také cukry, které mu dávají lehce nasládlou chuť. Význam: Mangold je velmi účinný v prevenci nádorových onemocnění, posiluje nervový systém, pročisťuje krev a díky obsahu železa se doporučuje při chudokrevnosti. Jeho nevýhodou je, že může mít mírně projímavý účinek. Příznivě působí proti kornatění cév. Mimo to má příznivé regulační účinky na látkovou výměnu a na vegetativní nervový systém. Čepele větších listů lze zpracovat jako špenát a má oproti špenátu  ořechovou příchuť a nikdy nechutná palčivě ani ostře. Jeho chutné listy i stonky plné vitamínů mají mnohostranné využití ve studené i teplé kuchyni. Mladé křehké listy mangoldu jsou výtečné do salátů.  Silné stonky je vhodné používat zvlášť, jsou výtečné dušené, smažené i vařené v páře. Stonky barevných variet působí v pokrmech velmi ozdobně. Z mangoldu se mohu připravit i polévky, nádivky do slaných závinů, koláčů nebo palačinek. Velmi chutné je spojení mangoldu s různými druhy sýru a často se listy mangoldu právě se sýry zapékají. Dále se mohou využít na různé závitky a rolky s nádivkou. A často se používá do indických či čínských pokrmů. U řapíkatého mangoldu postupujeme tak, že ho nejprve oloupeme a připravuje ho podle receptů pro chřest.
Polévka krémová: 10 mangoldových listů, 3 brambory, cibule, 1 smetana kysaná, sůl, 1 lžíce hladké mouky, pepř, máslo. Na másle osmahneme cibulku do sklovita, přidáme nakrájené brambory, po chvilce zaprášíme moukou. Po osmahnutí zalijeme vodou a vložíme nakrájený mangold. Posolíme, opepříme a po uvaření rozmixujeme. Na talířek dáme dvě lžičky kysané smetany, zalijeme polévkou a doplníme na másle osmahlými na kostičky krájenými rohlíky.
Těstoviny s tyčinkami surimi a mangoldem : Drobnější těstoviny (vrtulky, kolínka, mašličky) uvaříme v osolené vodě podle návodu na balení. Cibuli nakrájíme nadrobno. Čerstvý mangold nakrájíme na kousky a spaříme. Surimi tyčinky z rybího masa s krabí příchutí nakrájíme na kousky asi 2 cm dlouhé. Nakrájenou cibuli zpěníme na tuku, potom přidáme mangold a mírně orestujeme. Dále vložíme surimi, okořeníme pepřem a kořením na ryby a prohřejeme za stálého míchání, až se surimi rozpadnou na lístky. Pokud se pokrm přichytává, podlijeme kapkou vody. Nakonec přidáme uvařené těstoviny, pořádně promícháme a popřípadě dochutíme kořením. Těstoviny s tyčinkami surimi a mangoldem podáváme teplé a na talíři zdobíme zeleninovou ozdobou.
Zadělávaný mangold: Umyté listy zbavíme listových řapíků a rozmixujeme v 1/2 l vody.
K rozmixované směsi pomalu přiléváme mouku dobře rozmíchanou v 1 dl vody. Osolíme a chvíli povaříme. Po odstavení přidáme utřený česnek a olej.

Pumpava obecná (pumpava rozpukavá)

(Erodium cicutarium), 20 - 50 cm, IV - VII, čeleď kakostovité

Jedno až dvouletá páchnoucí bylina, která roste od nížin do pahorkatin roztroušeně až hojně, v místech jako náspy, suché louky, trávníky, zanedbaná, neobdělávaná místa, rumiště. Na polích zapleveluje prořídlé pícniny, ale je hojná i v přezimujících obilninách, řepce, okopaninách a zelenině.  Obsahuje třísloviny, tuky, vosky, kyselinu gallovou, glutaminovou a aminooctovou, alenin, azyprolin, prolin, histidin, tryptofan, draselné soli a malé množství kofeinu. Sbírá se nať v květnu až červnu. Využití:  V malých dávkách zvyšuje krevní tlak, ve velkých dávkách jej snižuje. Je vhodným doplňkem při léčbě anginy pectoris, největšího využití však nachází v gynekologii např. při nadměrné menstruaci nebo mimomenstruačním krvácení. (Zastavuje krvácení a vyvolává stahy děložního svalstva.)Pravděpodobně působí i protinádorově. Odvar: Povařit jen 1 minutu a asi 15 minut luhovat. Čaj se pije v malých dávkách (jen 150 ml) - obvykle 4x denně zejména při gynekologickém krvácení nebo krvavých průjmech. Pozor: Působení bývá překvapivě silné, proto se nedoporučuje ji podávat těhotným a kojícím ženám.

Špenát setý

(Spinacia oleracea), 30 - 100 cm, V - VIII, čeleď laskavcovité
Roste jako pěstovaná jednoletá nebo ozimá bylina v řadě kultivarů, které se liší tvarem, barvou, zprohýbaností listů, rychlostí růstu, vybíháním do květu a jinými vlastnostmi. Vegetační doba špenátu je poměrně krátká, trvá jen asi 30 až 45 dní, takže během jednoho roku jej lze pohodlně vyset i sklidit třikrát - na jaře (výsev zhruba v polovině března, sklizeň v květnu), na podzim (výsev v srpnu, sklizeň během podzimních měsíců) nebo jako ozimá rostlina (výsev v září, sklizeň v dubnu následujícího roku). Vyhovuje mu hlinitá, vlhčí, ale nezamokřená půda a slunné stanoviště. Jeho listy se sklízí ještě před tvorbou květů (po té hořknou). Obsahuje cenné živiny: Karotenoidy (i beta-karotenu), a to ve vysokých koncentracích. Také lutein, karotenový pigment, který působí antioxidačně, má i hodně draslíku a vitamínu K (380ug/100g). Pozor: Lidé, kteří užívají Warfarin, si musí dávat větší pozor na konzumaci špenátu (Denní množství vitamínu K je 90-120ug).
Léčivé účinky: Častější konzumace potravy bohaté na beta-karoten pomáhá předejít degenerace žluté skvrny oční sítnice, která často způsobuje slepotu u starších lidí. Špenát se odedávna doporučoval na vysoký krevní tlak, anémii a také zácpu. Výzkumy také prokázaly přítomnost fytohormonů, působících na vývoj svalstva. Špenát je i dobrý prostředek na prevenci rakoviny.
Využití v kuchyni: Nejšetrnější je příprava čerstvého špenátu vařením v páře, kdy se jeho objem příliš nezmenší a zelenina ani neztratí výživné látky. Špenát je vhodný pro zapékání, například do štrúdlu: 1 balíček listového těsta, 700 g špenátových listů, 200 g nivy, 2 stroužky česneku, sůl a pepř. Špenátové listy spaříme vařící vodou, necháme okapat a zchladnout a smícháme je s drceným česnekem, nastrouhaným sýrem, solí a pepřem. Směs rozložíme na rozválené těsto a zavineme je do štrúdlu. Pečeme v dobře vyhřáté troubě asi 15 minut.
Polévka: Na másle osmahneme nakrájenou cibulku. Jakmile zesklovatí lze přidat krájené brambory - krátce orestovat, pak zasypat hladkou mouku a ještě míchat. Jak zlataví, zalijeme 3/4 litrem vody a přidáme 1 kostku bujonu nebo vývar. Vše přivedeme k varu a přimícháme spařené sekané špenátové listy. Vše asi 10 minut povaříme. Následně zalijeme smetanou a necháme přejít varem. Dochutíme solí a pepřem. Na talíři přidáme do hotové špenátové polévky nakrájená vařená vejce nebo čerstvá vejce před dovařením vyklepneme do polévky a jemně roztrháme.
Špenátové lasagne: 1 kg čerstvého špenátu nebo 500 g mražených špenátových listů, 1 balení plátků lasagne, 200 g mozzarelly, česnek, sůl a pepř, olivový olej, máslo, strouhanku na vymazání pekáčku.
Na bešamelovou omáčku: 50 g másla, 50 g hladké mouky, 100 ml mléka, sůl, muškátový oříšek nebo květ. Nejprve připravíme bešamelovou omáčku: Z másla a mouky uděláme světlou jíšku, zředíme ji mlékem a za stálého míchání ji vaříme do zhoustnutí. Osolíme a okořeníme dle chuti. Pak připravíme špenát: Do hrnce nalijeme trochu olivového oleje a přidáme oprané a osušené špenátové listy, které stále mícháme, dokud se nevydusí tekutina. Osolíme a opepříme dle chuti a přidáme tolik sekaného česneku, kolik máme rádi. Do vymazaného pekáčku nalijeme trochu bešamelové omáčky, vložíme krátce povařené lasagne, vrstvu špenátu, znovu bešamel, posypeme sýrem a tak stále pokračujeme, až je pekáček plný. Vrchní vrstvu tvoří lasagne polité bešamelem a posypané sýrem. Pečeme asi půl hodiny.
Špenátové lívanečky s vejci: 30 dkg omytých špenátových listů  hodíme do vařící osolené vody a vaříme (nepřikrytý) do měkka. Když se asi po 5–10 minutách špenát mezi prsty lehce rozmělní, je dosti uvařený. Uvařený špenát jemně na prkénku usekáme nebo na sítě protlačíme. Na talíř dáme 1 vejce, 3 dkg másla, špetku soli a muškátového květu, dobře vše umícháme, přidáme usekaný špenát, jednu strouhanou housku navlhčenou mlékem a malý kousek ustrouhané slaniny. Dobře vše promícháme, podle chuti přisolíme. Lžící vykrajujeme kousky, které obalíme v mouce nebo strouhané housce. Lívanečník vytřeme rozpáleným máslem a lívanečky v něm po obou stranách opékáme do růžova. Složíme na mísu a kolem upravíme věnec z míchaných usmažených vajíček nebo klademe na každý lívaneček jedno sázené (osmažené) vajíčko.
Halušky s listovým špenátem a slaninou: 750 g brambor, 250 g polohrubé mouky, sůl, kousek másla - Brambory nastrouháme na jemném struhadle, osolíme a pečlivě je promícháme s moukou. Pomocí např. gumové stěrky protlačujeme těsto přes speciální síto (asi "haluškovník"), promícháme a povaříme cca minutu. Halušky scedíme ihned, jakmile vyplavou na hladinu a promícháme se lžící másla. Hotové pečlivě promícháme se špenátem:
400 g mraženého listového špenátu (nebo adekvátní množství čerstvého), 200 g anglické slaniny vcelku, 5 stroužků česneku, 1 bujónová kostka - Slaninu nakrájíme na špalíčky a dohněda ji opečeme na pánvi. Poté vhodíme plátky česneku, necháme je asi minutku restovat a přidáme mražený špenát. Asi v polovině tepelné přípravy přidáme bujónovou kostku.

Miřík celer

(Apium graveolens), čeleď miříkovité, 40-150cm, V-VIII
Jedná o jednu z nejaromatičtějších zelenin. Můžeme pěstovat celer bulvový, naťový, řapíkatý ...
Celerová nať i dužnina bulev obsahují mnoho důležitých látek, jako jsou bílkoviny, vitaminy B1, B2, PP, významné množství vitaminu C, i řadu minerálních látek jako vápník, sodík, draslík, hořčík a fosfor.  Najdeme zde také silice s obsahem apiolu, a myristicinu, flavonoidy a další léčivé látky, díky nimž se celer uplatňuje i v čajích s močopudnými účinky, uklidňuje a podporuje trávení, zpevňuje cévy. Celer se využívá v dietě léčící nadváhu, artritidu, dnu, revmatismus, deprese, vředy, záněty jater, ledvin, močového měchýře, alergické projevy a vyrážky a další onemocnění související s překyselením organismu. Celer a celerová šťáva jsou velmi vhodné i pro diabetiky Spolu s petrželí má celer pověst afrodisiaka, především mužského – za tuto schopnost vděčí patrně obsahu aminokyselině asparaginu. Celer se díky vysokému obsahu hořčíku počítá také mezi rostliny s protirakovinnými účinky.
Využití v kuchyni:  Celer spolu s mrkví a petrželí se přidává do polévek, pod hovězí pečeni, k přípravě vařeného nebo syrového salátu. Celerová nať i semeno je častou součástí kořeninových směsí pro grilování. Mezi koření řadíme celer především pro silně aromatická a nahořklá semena, které se používají k přípravě tzv. celerové soli obsahující alespoň 8 % rozemletých plodů, které tvarem připomínají plody anýzu. Celerová sůl je typickým kořením rybích pokrmů, zeleniny a kroket. Můžeme také kořenit celerovými listy, které spolu s řapíkem vaříme zároveň s pokrmem a před podáním odstraňujeme. Listy, zbavené silné části řapíku, lze sušit. Celerová nať se používá často i k průmyslové přípravě polévek a do různých směsí koření.
Celerový salát s mrkví: 2 hlízy celeru, 4 větší mrkve, šťáva z citronu, 1 lžíce olivového oleje, špetka mořské soli. Zeleninu nastrouháme, zalijeme citrónovou šťávou, mírně osolíme a omastíme olejem.
Smažený celer: Celer uvaříme ve vroucí osolené vodě do poloměkka, necháme vychladnout a nakrájíme na kolečka silná asi 1 cm. Vždy dva kolečka celeru proložíme plátkem nivy, dlaní je mírně stlačíme a obalíme v mouce, rozšlehaném vejci a ve strouhance. Osmažíme na rozehřátém oleji po obou stranách dozlatova. Můžeme použít místo nivy kolečko šunky.
Celerové bramboráčky: 300g očištěných syrových brambor, 300g očištěného celeru, 1 vejce, 100g pšeničné mouky polohrubé nebo celozrnné, 2 stroužky česneku, 1 – 2 lžičky Solčanky (zeleninové koření se solí bez glutamátu sodného), majoránka, olej na smažení
Brambory i syrový celer nastrouháme na jemném struhadle a lehce vymačkáme přebytečnou vodu a smícháme s prolisovaným česnekem, přidáme solčanku, majoránku, vejce a zahustíme moukou dle potřeby. Těsto by mělo být trochu řidší než na klasický bramborák. Po přípravě ho necháme pár minut odležet. Bramboráčky můžeme péct na pánvi v oleji, nebo můžeme zvolit pečení v troubě na plechu potřeném olejem.
Lidové názvy: Opich