Česnek planý

(Allium oleraceum), 25-100cm, čeleď česnekovité

Vytrvalá bylina rostoucí celkem běžně rostoucí od nížin do podhůří. Najdeme ji již koncem zimy v trsech po příkopech, v křovinách, na okrajích lesů a na mezích. Dokonce i v našem hlavním městě jsem zelené trsy planého česneku začátkem března při procházce pod Vítkovem nemohla v houštinách přehlédnout.
Roste i ve světlých lesích, např. v luzích a akátinách.
  Užívá se nať nebo stonek nejlépe čerstvý.
Má antibiotické účinky,velký obsah vitamínu C a ničí hnilobné bakterie ve střevech. Po ochutnání bez palčivé chuti, slabě chutná a voní po česneku.
Využití v kuchyni: Stejně jako pažitku lze nať nakrájet na chleba, přidat do bramborové kaše nebo do polévky ...
Lidové názvy: Planý pórek, planá pažitka

Česnek medvědí

(Allium ursinum), 10-45 cm, IV-VI, čeleď amarylkovité

Roste ve stinných, vlhkých hájích, parcích, zvláště v bučinách až vysoko do hor. Patří mezi první jarní bylinky, které ve volné přírodě lze najít.
Obsahuje silice, vitamíny, minerální látky. Známou složkou je sloučenina zvaná aliin, kterého je dokonce více než v česneku setém a zanedbatelné nejsou ani látky snižující hladinu cukru v krvi . Také značné množství jódu a další sloučeniny, které společně vytvářejí komplex látek blahodárně působících na organismus. Je velmi oblíbenou pochoutkou zvířat. Rádi jej spásají medvědi (proto ten název) a pokud se přidává do krmení domácím zvířatům, přenáší se jeho pach do mléka a masa. Použití: Česnekem medvědím v jarních měsících doplňujeme vitamíny a minerální látky, dezinfikujeme trávicí trakt, podporujeme chuť k jídlu. (Je to silné přírodní antibiotikum, má močopudné a projímavé účinky, je antibakteriální a protiplísňový - přírodní antioxidant.) Působí preventivně na nemoci typické pro jarní měsíce jako je zánět dýchacích cest, rýma a kašel. Vzhledem k vysokém obsahu aliinu je dobrým pomocníkem v boji proti ateroskleróze, ukládání cholesterolu, nemocem srdce a cév. Je skvělý a velmi účinný pro vypuzení parazitů.
Nať se sbírá seřezáváním. Listy se spařují krátce horkou vodou a pomelou na masovém strojku a nebo rozmixují i s nálevem na kaši. Přidávají se do jarních polévek, do pomazánek a do jarních špenátů z kopřiv. Syrová, jemně pokrájená nať se sype na chléb s různými pomazánkami. Připomíná česnek, ale po jeho konzumaci není cítit nepříjemný česnekový dech. Pokud se vám podaří nasbírat větší množství, zkuste celé listy jednoduše spařit na másle, jen s trochou soli a pepře, a servírujte je místo klasického listového špenátu jako přílohu třeba k rybě. Skladujte ho v lehce prodyšném (např. v otevřeném) plastovém sáčku v lednici. Neumývejte ho dříve než před samotnou konzumací. Takto vydrží až několik dní. Nebo ho omyjte, osušte, nasekejte a zamrazte. Budete ho mít takto připravený k dispozici po celý rok. Listy jdou také nasušit.
Pozor: Nebezpečná je záměna s konvalinkou, která je jedovatá. Obě rostliny lze spolehlivě odlišit jejich vůní.
Česneková mast na hemoroidy (starý ruský recept) - Jemně nakrájený česnek s kvalitním rostlinným olejem v poměru 1:1. Můžeme přidat mast calcium panthotenikum. Natíráme večer po koupeli.
Česnekové kapky - nakrájené listy dát do plné sklenice s širším hrdlem a zalít do plna obyčejnou vodkou nebo jiným čistým alkoholem pokud možno nearomatickým. Uskladnit v místnosti kolem 20 °C, denně protřepat, a po 2 týdnech slít přes filtr. Užíváme 10 kapek denně. Je to velmi dobré na vyrovnání chybějících  vitamínů v jarním období, snižuje krevní tlak vysoký, čistí žaludek a střeva
Tinktura -  M.Treben - Nadrobno nakrájené listy anebo cibulky naplníme volně až po hrdlo láhve, zalejeme 38 až 40%režnou anebo jinou doma vypálenou kořalkou a postavíme na 14 dní na slunko nebo na teplé místo.Používá se denně 10 až 15 kapek do vody
Tinktura -  nadrobno nasekané listy nebo cibulky medvědího česneku vložíme do láhve a zalijeme 38 – 40 % domácí lihovinou (vodka, Domácí pálenka, meruňkovice, slivovice ... ), aby byly ponořené. Láhev postavíme na okno - na sluníčko, a necháme 14 - 21 dní louhovat. Pak přecedíme a blahodárnou tinkturu můžeme začít užívat. Užívá se denně 10-15 kapek smíchaných s vodou... Užíváme při poruchách trávení, na nachlazení a také při zahleněných dýchacích cestách.
Víno připravíme tím způsobem, že nakrájíme asi hrst listů, vložíme do hrnce, přilijeme čtvrt litru bílého vína a krátce povaříme. Nápoj osladíme medem a každý druhý den vypijeme pár doušků.
Olej - Listy nebo cibulky medvědího česneku nasekáme nadrobno napěchujeme do menších sklenic. Pak zalijeme olivovým olejem. Uložíme do lednice. Během roku používáme na dochucování, například na brambory, to polévek, na dušenou zeleninu, dělat pomazánky nebo na chleba s čerstvým sýrem apod.

Švestka domácí

(Prunus domestica), až 10 m vysoký strom, IV - V, čeleď růžovité
Švestek existuje přibližně 2 000 odrůd a každý rok přibývají nové. Dělí se na dvě základní skupiny - pravé švestky ( Plody s tužší dužinou, která se snadno odděluje od pecky jsou pevnější a mnohem lépe se transportují. Při tepelném zpracování - například pečení - si zachovávají tvar) a pološvestky ( Plody mají měkkou dužinu, která se od pecky odděluje obtížně a plody se při tepelném zpracování rozpadají. Pološvestky jsou vhodné především pro přímou konzumaci nebo na kompotování).
Slivoň švestka se rozděluje i botanicky do tří poddruhů, které se dělí na další skupiny:
Slivoň švestka (Prunus domestica) - švestka domácí pravá a modrá ryngle
Slivoň obecná (Prunus insititia) - slivoň obecná, pravá, mirabelka, špendlík a bluma
Renkloda (Prunus italica)

Slivoň domácí se pěstuje v sadech a zahradách v celé ČR. Nejlépe se jí daří v teplejších oblastech v nadmořské výšce mezi 300 – 500 m.  Rozlišit pološvestky a pravé švestky lze podle plodů i květů. Pološvestky jsou kříženci pravých švestek a slív. Kvetou bíle a mají chmýřité letorosty. Pravé švestky kvetou také bíle, ale mají zelený nádech. Liší se rovněž lysými letorosty. Listy jsou u pravých švestek menší a plody jsou v poměru dužnina a slupka chuťově vyvážené.
Nejznámější odrůda švestka domácí je původem z Čech, ale známo je víc jak 30 variant. Daří se jí na vlhčích půdách s dostatkem humusu. Nesnáší přísušek a je samosprašná. Tvar a barva plodů se liší podle prostředí, obecně však plody dozrávají v září. Tato odrůda je dobrým opylovačem rynglí a slivoní. Bohužel není příliš mrazuvzdorná a špatně se vyrovnává s puklicemi a sviluškami. Plody jsou vhodné ke všem úpravám, včetně destilace.

Švestky obsahují nezbytné vitamíny a minerály, jejich významnou složkou jsou i antioxidanty, které bojují proti volným radikálům a stopové prvky. Jsou skvělým zdrojem energie a v zimě dokonalou zásobárnou nedostatkových a zdraví prospěšných látek. Obsahují vitamín A, vitamíny skupiny B, vitamín E a minerální látky, jako je vápník, hořčík, draslík, fosfor, zinek, železo, bor i síra. Dále jsou v plodech obsaženy antokyany, což jsou červenomodrá barviva, která chrání tělo před rakovinou a nemocemi srdce, jelikož zachycují volné radikály. Ve švestkách se nachází také kyselina chlorogenová, nerozpustná a rozpustná vláknina - díky nim mají švestky výtečné detoxikační účinky.

Praktický význam: Vitamín A je především velmi důležitý antioxidant, který pomáhá odstranit z těla mnoho zdraví škodlivých látek. Vitamín C posiluje imunitní systém a působí proti nachlazení a dalším infekčním chorobám. Podílí se na prevenci vzniku nádorových nemocí, podporuje zdravý vzhled pokožky, tkání a správnou funkci sliznic. Vitamíny B1, B2 a B12, které švestky obsahují, podporují tvorbu krve a látkovou výměnu. Působí preventivně proti vzniku srdečních chorob, podporují činnost mozku a paměť, podílí se na regeneraci a správné funkci svalů. Vitamín E je další silný antioxidant, který chrání buňky lidského těla před poškozením. Je prevencí některých druhů rakoviny a kardiovaskulárních chorob, jako je infarkt nebo mrtvice, pomáhá také udržovat správnou hladinu cholesterolu v krvi. Vitamín H je nezbytný pro látkovou přeměnu v těle a pečuje o zdravý vzhled pokožky, vlasů a nehtů.Významné jsou i minerální látky. Draslík snižuje krevní tlak, posiluje srdce a krevní oběh, má kladná vliv na správnou činnost svalů a jejich regeneraci, aktivuje činnost mozku a dokonce i omezuje tvorbu ledvinových kamenů. Podobně působí v těle i hořčík. Vápník je důležitý pro pevnost kostí a zubů, podílí se také na správné funkci svalů, zklidňuje nervy, omezuje dráždivé účinky žlučových kyselin a tak se podílí na snížení rizika vzniku rakoviny tlustého střeva. Fosfor podobně jako vápník posiluje kosti a zuby, navíc se podílí na správném fungování látkové výměny a činnost buněk v těle. Železo rozděluje kyslík v krvi na hemoglobin a ve svalech na myoglobin, podporuje imunitní systém a dodává tělu energii. Organické kyseliny - jablečná, citronová, šťavelová, jantarová, chininová a v malém množství i mnohé další - jsou v kombinaci s ostatními látkami ve švestkách velmi důležité nejen jako prevence proti různým chorobám, ale i pro správnou funkci celého organismu. Projímavý účinek švestek je dobře znám už po staletí. Plody všech slivoní mají také vysoký obsah vlákniny, která prospívá správné činnosti střev. Sušené i syrové plody slivoní se doporučují i při atonii (ochablosti střev). Podobný, i když slabší, účinek mají i kompoty a šťávy doporučované také pacientům trpícím vysokým tlakem. V plodech švestky obsažené různé sloučeniny draslíku působí močopudně. Zlepšují vylučování vody a odstraňují z těla přebytečnou sůl.

Sušením se v ovoci zvyšuje obsah antioxidantů, které chrání organismus před vznikem rakoviny, stárnutím pokožky a dalšími chorobami. Vědci z univerzity v Bostonu zjistili, že v sušených švestkách se skrývá více antioxidantů než v hrozinkách. Obsahují jich až sedminásobně více než čerstvé švestky, avšak ztrácejí oproti nim většinu vitaminu C. Pozor: Sušené švestky obsahují vyšší množství solí kyseliny šťavelové, které se můžou koncentrovat a tvořit malé krystaly v tělních tekutinách. Proto by je neměly konzumovat lidé s onemocněním ledvin a žlučníku.
Za pozornost stojí také antibakteriální účinky sušených švestek - extrakt z plodů snižuje v potravinách množství škodlivých bakterií, jakými jsou salmonely nebo listerie. Švestky mohou ovlivnit i pevnost kostí. Jsou důležitým zdrojem draslíku, který chrání organismus před ztrátou vápníku. Ve švestkách se skrývá i bór, který rovněž působí jako prevence osteoporózy. K pokrytí denní dávky bóru stačí sníst pouze sto gramů švestek, tedy několik málo plodů. Švestky obsahují i fenolové sloučeniny, které zpevňují kapiláry a působí proti ateroskleróze. Pokusy s potkany, jimž byly podávány švestky a další potraviny bohaté na antioxidanty, prokázaly zlepšení paměti a schopnosti se učit i ve vyšším věku. Pravidelná konzumace švestek může zpomalit průběh nemocí spojených se stárnutím a pomáhá udržet jasnou mysl.

Listy stromů slivoně obsahují kumariny, které působí proti vzniku trombózy a mají pozitivní vliv na stav cév a kapilár. V lidovém léčitelství se odvar z listů doporučuje na léčbu poruch metabolismu a revmatických chorob. Čerstvé i sušené listy se přikládají na rány, protože urychlují jejich hojení.
Využití v kuchyni: Plody švestek se konzumují čerstvé ale i ve studené (hlavně do různých ovocných salátů) a teplé kuchyni (při pečení koláčů a buchet, chutné jsou i švestkové knedlíky nebo omáčky k masům), a také v potravinářství (z měkčích plodů vyrábí povidla, džemy, sirupy a džusy, pevnější švestky se kompotují) a v kosmetickém průmyslu (do různých tělových a masážních krémů, při výrobě parfémů a do koupelových pěn a solí). Používají se také k výrobě destilátů, známých jako slivovice, která v malém přiměřeném množství působí příznivě na srdce a cévy, podporuje chuť k jídlu a trávení.Vynikající jsou i švestky, které se nechávají na stromě tzv. „přejít mrazem“. Mají vysoký obsah cukru a energetickou hodnotu.

Mangold

(Beta vulgaris), 20 - 60 cm, VI - X, čeleď laskavcovité
Mangold je řazen k listové zelenině a jeho původem je středomoří. Nyní sice nepatří mezi běžnou zeleninu našich zahrádek, přesto byl před 300 lety ve střední Evropě zeleninou nejoblíbenější. Stojí za to jej vyzkoušet a pěstovat. Pokud jej necháme odkvést, vysemení se sám a na jaře už netřeba set - stejně jako kopr. Je  zeleninou vytrvalou, listy lze sklízet po více sezón. Potřebuje jen v létě dostatek vláhy, prospívá mu mulčování. Jakmile se objeví stonky s poupaty, je třeba je odstranit. Listy mangoldu se sklízejí odřezáváním, přičemž rostlina stále vytrvává.
Zajímavá je pestrost odrůd. Například s tmavě zelenými čepelemi listů, které kontrastují se zářivě červenými řapíky a žilkováním jako Rhubarb nebo jemně chutnající odrůdy s řapíky žlutými - Yellow. Také s řapíky pestrobarevnými, bělavými, žlutými, růžovými i fialovými. Existují i variety, jejichž celé listy jsou zbarveny purpurově či fialově.

Obsahuje 87 – 92 % vody, dostatek vitaminu C, který může klesnout neopatrným zpracováváním. Dále vitamín A, B, E a minerální látky jako je například vápník, železo, fosfor, draslík a hořčík, dále bílkoviny, a také cukry, které mu dávají lehce nasládlou chuť. Význam: Mangold je velmi účinný v prevenci nádorových onemocnění, posiluje nervový systém, pročisťuje krev a díky obsahu železa se doporučuje při chudokrevnosti. Jeho nevýhodou je, že může mít mírně projímavý účinek. Příznivě působí proti kornatění cév. Mimo to má příznivé regulační účinky na látkovou výměnu a na vegetativní nervový systém. Čepele větších listů lze zpracovat jako špenát a má oproti špenátu  ořechovou příchuť a nikdy nechutná palčivě ani ostře. Jeho chutné listy i stonky plné vitamínů mají mnohostranné využití ve studené i teplé kuchyni. Mladé křehké listy mangoldu jsou výtečné do salátů.  Silné stonky je vhodné používat zvlášť, jsou výtečné dušené, smažené i vařené v páře. Stonky barevných variet působí v pokrmech velmi ozdobně. Z mangoldu se mohu připravit i polévky, nádivky do slaných závinů, koláčů nebo palačinek. Velmi chutné je spojení mangoldu s různými druhy sýru a často se listy mangoldu právě se sýry zapékají. Dále se mohou využít na různé závitky a rolky s nádivkou. A často se používá do indických či čínských pokrmů. U řapíkatého mangoldu postupujeme tak, že ho nejprve oloupeme a připravuje ho podle receptů pro chřest.
Polévka krémová: 10 mangoldových listů, 3 brambory, cibule, 1 smetana kysaná, sůl, 1 lžíce hladké mouky, pepř, máslo. Na másle osmahneme cibulku do sklovita, přidáme nakrájené brambory, po chvilce zaprášíme moukou. Po osmahnutí zalijeme vodou a vložíme nakrájený mangold. Posolíme, opepříme a po uvaření rozmixujeme. Na talířek dáme dvě lžičky kysané smetany, zalijeme polévkou a doplníme na másle osmahlými na kostičky krájenými rohlíky.
Těstoviny s tyčinkami surimi a mangoldem : Drobnější těstoviny (vrtulky, kolínka, mašličky) uvaříme v osolené vodě podle návodu na balení. Cibuli nakrájíme nadrobno. Čerstvý mangold nakrájíme na kousky a spaříme. Surimi tyčinky z rybího masa s krabí příchutí nakrájíme na kousky asi 2 cm dlouhé. Nakrájenou cibuli zpěníme na tuku, potom přidáme mangold a mírně orestujeme. Dále vložíme surimi, okořeníme pepřem a kořením na ryby a prohřejeme za stálého míchání, až se surimi rozpadnou na lístky. Pokud se pokrm přichytává, podlijeme kapkou vody. Nakonec přidáme uvařené těstoviny, pořádně promícháme a popřípadě dochutíme kořením. Těstoviny s tyčinkami surimi a mangoldem podáváme teplé a na talíři zdobíme zeleninovou ozdobou.
Zadělávaný mangold: Umyté listy zbavíme listových řapíků a rozmixujeme v 1/2 l vody.
K rozmixované směsi pomalu přiléváme mouku dobře rozmíchanou v 1 dl vody. Osolíme a chvíli povaříme. Po odstavení přidáme utřený česnek a olej.

Turan roční

(Erigeron annuus), 40 - 150 cm, VI - IX, čeleď hvězdnicovité

Jednoletá až ozimá bylina původem ze Severní Ameriky, u které spíš než
přínos můžeme očekávat škodlivost, protože u nás nemá přirozených nepřátel a je velmi přizpůsobivá půdním podmínkám a ke všemu ještě i velice plodná.
Roste na rumištích, v okolí vodních toků - hlavně v teplejších oblastech, ale lze ji najít i na kosených loukách a objeví se i v udržovaných plochách. Naštěstí postačuje preventivní posečení ještě před květem, aby se nemohly vytvořit nažky. Pokud je rostlina pokosená až po opylení květů, nažky dozrají i u ležících rostlin a dokáží při vhodných podmínkách velmi lehce vyklíčit. Využití: Nať se dá použít při žaludečních problémech, dně,  je močopudná, potopudná.

Třešeň ptačí

(Prunus avium), až 35 m, IV - V, čeleď růžovité

Strom, který roste roztroušeně ve světlých lesích a křovinatých stráních od nížin do podhorských oblastí. S oblibou je pěstována řada jejích hospodářsky cenných odrůd. U nás je pěstování třešní prvně doloženo ve 12. století. Původně rostly v oblastech Malé Asie, odkud je do Evropy dovezl římský vojevůdce Lucullus. V současnosti je popsáno více než tisíc druhů třešní, višní a sladkovišní
Dužnina plodu všech kultivarů obsahuje více než 80 % vody, dále ovocné cukry, pak hodně minerálů i vitamínů. Tmavší druhy třešní jsou bohatým zdrojem hořčíku, železa, jódu, fosforu, zinku, vápníku, draslíku a křemíku. Z vitamínů obsahují ve významné míře vitamín A či betakaroten, vitamín P, vitamín C, vitamín E, vitamín B. Význam: Mají blahodárný vliv pro lidský organismus, protože pomáhají čistit krev, játra a ledviny. Konzumace třešní podporuje vyměšování trávicích šťáv a moči. Studie naznačují, že pojídání čerstvých třešní má i blahodárný vliv na léčení cukrovky pomocí barviva antokyan, které v laboratorních testech podporovalo produkci inzulínu, a současně fungují jako antioxidanty. Díky vysokému obsahu jódu mají příznivý vliv na problémy se štítnou žlázou a bolestmi páteře. Pro vysoký podíl vápníku jsou také dobrým zdrojem pro růst kostí a zubů. Pomáhají chránit tělo proti různým druhům zánětů, parodontóze a artritidě, působí proti bolestem, které jsou způsobeny onemocněními kosterní soustavy a svalů. (http://www.celostnimedicina.cz/artritida-zazracnym-lekem-mohou-byt-i-tresne.htm.) Zlepšují zdravotní stav pacienta, který trpí dýchacími problémy, nebo má potíže s trávením. Plody jsou využívány i v kosmetice, jelikož mají schopnost dehydrovat buňky a zpomalovat stárnutí pokožky. Využití nejen v kuchyni je skutečně pestré:
Bublanina: 1 hrnek cukru krupice, 1/2 hrnku oleje, 2 vejce, smícháme dohromady,  přidáme 2 hrnky polohrubé mouky s 1 práškem do pečiva a 1 hrnkem mléka. Směs vlijeme na plech, poklademe třešněmi obalenými v hrubé mouce a pečeme asi 3/4 hod. při 180°C.
S třešněmi můžeme péci i buchty z kynutého těsta.
Těsto z pekárny:  250ml mléka, 150ml oleje a 1 rozkvedlané vejce dáme dospodu a na tekutou směs nasypeme 500g hladké mouky(do hladké pro vylepšení přimíchám tak 2 lžíce pohankové mouky a trochu celozrnné). Doprostřed hrudku kvasnic, do protilehlých rohů lžičku soli, lžičku cukru a nechat pec pracovat na program těsto.
Po vykynutí rozdělíme na přiměřeně velké dílky, ty roztáhneme na placičky a poklademe třešněmi a posypeme posypkou (Lžíce másla + hrubá mouka dobře promísit na sypkou směs) Pod třešně můžeme dát ochucený tvaroh nebo mletý spařený a dochucený mák. Tvaroh i mák vsáknou případnou šťávu z třešní a ta nevytéká z buchet ven. Buchty pak narovnáme na plech, necháme dokynout, potřeme rozehřátým tukem a upečeme. Ze stejného kynutého těsta lze místo buchet vytvarovat menší nebo větší kulaté koláče, případně vázané koláčky. Kulaté koláče neplníme samotnými třešněmi, ale vždy pod ně dáváme tvaroh, mák a můžeme to zkusit i s uvařeným pudinkem nebo spařeným kokosem. Teprve tento podklad hustě obložíme třešněmi a můžeme opět posypat drobenkou. Okraje koláčů před pečením potřeme vejcem nebo rozehřátým máslem, či po dopečení ihned po vyndaní z trouby potřít mlékem.
Kompoty: Na 1l vody dáme 30dkg cukru a svaříme. Mírně vychladlým nálevem zalijeme třešně vložené do sklenice asi 2 cm pod okraj. Pokud nemáme čas, postačí do každé 0,7l sklenice dát dvě lžíce cukru a zalít vodou. Sklenice pečlivě uzavřeme a naskládáme do širšího kastrolu s vodou do necelé poloviny výšky sklenic a vaříme při 85°C 20 minut. Sklenice ve vodě necháváme, dokud voda téměř nevychladne. Poté vyndáme, nejlépe položíme opět na utěrku dnem vzhůru, ať zjistíme, zda je sklenice dobře uzavřena. Nebo použijeme klasický zavařovací hrnec a zavařujeme v páře. Skladujeme v temnu. 

Povidla:  Vypeckované třešně asi 1kg dáme do velkého, nejlépe nerezového hrnce a vaříme minimálně 1,5 hodiny na mírném ohni. Třešně obsahují dost vody a tak většinou netřeba zalévat vodou, jen průběžně míchat, aby se nepřipálily. Necháme vychladnout. Druhý den do nich můžeme přidat skořici i sáček vanilkového cukru či hrst jahod pro vůni a znovu vaříme do zhoustnutí a rozvaření. Pak nasypeme podle chuti maximálně 250g cukru a znovu vaříme nejméně další půlhodinu. Ochutnáme, zda jsou povidla dostatečně sladká a rozvařená a hustá. Pokud se při míchání vytváří za vařečkou cestička, povidla se dají považovat za uvařená. Čím déle vaříme, tím lépe. Sklenice i víčka vypláchneme rumem, naplníme povidly a dobře uzavřeme. Můžeme ještě pro jistotu na druhý den zavařit.
Šťáva:  Třešně namočíme do vody a necháme vyplavat červíky, pokud tam jsou - asi 1hod. Na 1,5 kg tmavých třešní, 0,75 litru vody a cukr v množství až podle obsahu získané šťávy.
Oprané třešně rozvaříme ve vodě za neustálého míchání a současného roztírání a drcení plodů. Rozvařené třešně propasírujeme a vylisujeme. Šťávu necháme sedimentovat a pak ji oddělíme od kalů. Čirou nebo i mírně zakalenou třešňovou šťávu uvedeme do slabého varu a na 0,5 litru šťávy přidáme 0,4 kg cukru a 7 g kyseliny citrónové, potom plníme do láhví, nejlépe vymytých alkoholem.  
V některých případech se dají použít i pecky z třešní - po vysušení a umístění do pytlíku fungují jako absorbent a emitor tepla.

Krtičník hlíznatý (krtičník uzlovitý)

(Scrophularia nodosa), 40 - 130 cm, VI - VII, čeleď krtičníkovité
Vytrvalá bylina, co roste téměř ve všech nadmořských výškách. Nejvíce od nížin do podhorských oblastí - vlhčí a stinnější listnaté i smíšené lesy a jejich okraje, lužní a bažinné lesy, paseky, křoviny, břehy, vlhké příkopy. Obsahuje v malém množství toxické glykosidy náprstníkového charakteru, např. diosmin, dále saponiny, pryskyřice, glykosid scrophularin, pektin, kyselinu vinnou, jablečnou, skořicovou, citrónovou, kávovou a máselnou, cukry, lecitin, vitamin D, manganové soli, flavonové glykosidy a jejich aglykony hesperidin a diosmin.  U zvířat bylo po požití většího množství natě pozorováno podráždění zažívacího ústrojí, slinění, zvracení, průjem, někdy krev v moči. Sběr: Kořen se vykopává na jaře nebo na podzim, nať se sbírá během léta. Působí močopudně (užívá se zejména při otocích srdečního původu), usnadňuje vykašlávání, zevně se užívá na různá kožní onemocnění (vředy, oteklé žlázy, hnisavé rány, podlitiny) a hemeroidy (nejlépe ve formě sedací koupele), semena jsou účinná proti střevním parazitům, čerstvé listy se přikládají na otoky a špatně se hojící rány. Ve formě kloktadla pomáhá při léčení strumy. Nejčastěji se podává ve formě nálevu: 2 čajové lžičky drogy přelijeme šálkem vařící vody a necháme 10 minut louhovat pod pokličkou. Scedíme a pijeme 2 - 3 šálky denně. V homeopatii - v homeopatickém ředění D3 je součástí léčivých přípravků používaných při problémech lymfatického systému, recidivujících angín apod.
Sedací koupel na odstranění vaginálního svědění a kvasinkové infekce pochvy u žen: Na jeden litr vody dáme pět lžic drogy z krtičníku a dvě lžíce bylinky z řebříčku. Byliny povaříme dvě minuty, necháme je ještě asi 15 minut přikryté vylouhovat a přecedíme. Teplá koupel, aspoň dvakrát denně a  má trvat nejméně 15 minut.