Jedlé části jsou kořen před květem, nejlépe v prvním roce života nebo na jaře druhého roku, nať
Kořeny sklízíme na jaře a na podzim, nať před květem
Obsahuje silice, provitamin A, vitaminy B1, B2, C, pektin, minerály, sacharidy, karoten. Nejčastěji se používá ke spolehlivému zastavení průjmů. Kořen obsahuje také karoten, lze jej tedy využít při onemocnění jater, žloutenkách a střevních zánětech. Kořeny mrkve obecné můžeme používat stejně jako běžně známý šlechtěný kultivar mrkve. Jelikož je chuť silná až nepatrně pálivá jako u petržele, hodí se nejlépe na ochucení polévek, případně omáček. Stačí přidat několik celých kořínků, které nahradí mrkev a petržel zároveň. Po uvaření a oloupání se dají eventuelně jíst, ale hodí se k tomu jen kořeny střední velikosti, které mají kolem dřevitého jádra alespoň nějakou dužinu. Vývar se dá udělat například z brambor, divoké mrkve, listů kopřiv a třeba vajíčka a česneku. Dosáhnete tak opravdové zálesácké polévky.
Česnečka z divoké mrkve: Cibule, olej, 2–3 brambory, 8–10 kořenů divoké mrkve i s natí, česnek, nebo česnek medvědí. Cibulku osmažíme, zalijeme vodou, přidáme brambory, na kolečka nakrájenou mrkev, uvaříme do měkka, před koncem varu přidáme nať a dva až tři stroužky česneku, případně deset listů najemno pokrájeného česneku medvědího, můžeme zahustit jíškou, nebo polévkovými nudlemi. Osolíme a podáváme.Poznáte ji bezpečně zejména podle vůně, která je opravdu k nerozeznání od zahradní mrkve. I tak. Pozor na záměnu s jedovatými rostlinami telucha kozí pysk (Aethusa cynapium) nebo s rozpukem jízlivým (Cicuta virosa).
Žádné komentáře:
Okomentovat