Bez chebdí

(Sambucus ebulus), čeleď zimolezovité, 50-200cm, VI-VIII
Roste: Lesní okraje, světlé lesní cesty, paseky, křovinaté stráně a okraje cest, vinice. Obsahuje: Listy obsahují emulsin, hořčinu, sacharosu, trochu silice a kyanogenní glykosid. V kořenu jsou přítomny třísloviny, pryskyřice, saponin, hořčina, sacharosa, stopy silice a enzym, jenž odštěpuje kyanovodík. V plodech jsou přítomny organické kyseliny (např. kozlíková, jablečná, vinná), silice, třísloviny, hořčiny, cukr a anthokyan. Sběr: Plody v době zralosti (září, říjen) a nesuší se, ale užívají se buď čerstvé nebo se z nich získává šťáva, která se užívá např. při astmatu.  Oddenek na jaře nebo na podzim. Po omytí se oddenek suší při teplotách do 45 °C. Použití: Oddenek se podává ve formě krátce vařeného odvaru (1 čajová lžička drogy na 400 ml vody, vaří se 1 minutu) zejména při zánětu močových cest a močového měchýře neboť působí silně močopudně. Napomáhá také k rozdrobení a vyloučení močových kaménků a močového písku, podporuje vykašlávání a působí sekretostimulačně. POZOR: Droga působí poměrně razantně a při větších dávkách může být i toxická a není vhodné ji používat v amatérském samo léčení! Po požití může dojít k otravám, které se projevují zvracením, průjmem a závratěmi, (u dětí byla údajně zaznamenána i smrtelná otrava po požití plodů). Dříve se plodů užívalo k barvení kůží a příze, k dobarvování vína nebo při výrobě inkoustů.
Lidové názvy: bejdí, bez zemský, hebd, hebdí, chbedí, chbez, chbez planý, chbeza, chebd, chebzinky, chobzda, kbedí, kebdí, planý bez, planý chebz, zemský bez

Bolševník obecný

(Heracleum sphondylium), čeleď miříkovité (okoličnaté), 50-200cm, VI-X
Dvouletá nebo i víceletá bylina, která po rozedmutí nepříjemně páchne roste hlavně na vlhkých pastvinách, nevynechá lužní lesy a jejich lemy, vlhká rumiště, trávníky, příkopy. Obsahuje furanokumariny (bergapten, pimpenellin, sphondin aj.), které mohou po doteku zejména na světle vyvolat na kůži pigmentové skvrny, otoky, puchýře nebo záněty. Dále obsahuje heraclein (v nati), silice, étery, alkoholy a oktanol (olej s hexyllbutyrátem, kyselinami kaprinovou a laurinovou a jinými látkami). Nejvíce jedovaté jsou nezralé plody. Sbírá se nať a někdy i kořen, ale jako léčivka je v současnosti užívána jen velmi zřídka. Působí velmi silně projímavě a dále protikřečově (např. v trávící soustavě), tlumí hysterické a epileptické záchvaty, i jako afrodisiakum či na otoky křečových žil. Užívá se výhradně ve formě tinktury (např. jako antiepileptikum 2x až 3x denně po 10 až 15 kapkách). Po dobu léčby se nedoporučuje vystavovat se slunečnímu záření! Jinak je tento druh dokonce používán v kuchyni již od neolitu. Na východě z něj Slované dodnes dělají boršč, kůra může být trochu ostřejší, ale jinak je poživatelný a chutí se podobá chřestu.
Lidové názvy: andělička, bolšán, bolševik, bršť, kmín sviňský, nedvědí paznecht,

Vrbovka chlupatá

(Epilobium hirsutum), čeleď pupalkovité, 30-180cm, IV-IX

Roste: Břehy,  pobřežní křoviny, příkopy, zaplavované louky, okraje rákosin, vlhčí rumiště, navážky.
Táto vrbovka je jedovatá, nepoužívá se  na léčení.

Vrbovka žláznatá (vrbovka cizí)

(Epilobium ciliatum), čeleď pupalkovité,  15-150, VII-IX
Roste u nás od začátku 20století a dnes ji najdeme prakticky všude.

Vrbovka úzkolistá

(Epilobium angustifolium), čeleď pupalkovité, 50-230cm, VI-IX
Roste: Lesní paseky, světliny, okraje lesů, křovinaté stráně, kamenolomy, náspy, nádraží, rumiště.
Obsahuje: V listech gallatonin, triterpeny, pektin, vitamin C, sliz a trochu alkaloidů, v květech nonasean, cerylalkohol, chanerol s cytistatickým působením a sitosterin, v kořenu pak polysacharidy a slizy. Sběr: List nejlépe začátkem léta, zřídka se sbírá i květ nebo oddenek. Působení: Odstraňuje psychické napětí, tíseň, úzkost, nespavost, působí protizánětlivě, chrání sliznice a to zejména trávícího ústrojí (uplatní se proto např. při žaludečním nebo dvanácterníkovém vředu), napomáhá při průjmových infekčních chorobách, příznivě působí na prostatu a také jako afrodisiakum. Zevně se osvědčila na vymývání nehojících se ran či bércových vředů.
Čaj se užívá 2x až 3x denně sklenku. Zevně  odvar - 10 g drogy se vaří 10 až 15 minut ve ¼ l vody a nechá se 45 minut odstát.
Lidové názvy: chmýří, Ivanův čaj, koptický čaj, kurilský čaj, pejří

Děhel lesní

(Angelica sylvestris), čeleď miříkovité (okoličnaté), 50-200cm, VII-IX

Roste: Vlhké louky, příkopy, zahrady, rašeliniště, mokřady, břehy, slepá ramena, lužní lesy, vlhké lesy a křoviny. Plody obsahují organické kyseliny, flavonoidy, kumariny (furokumarin), fytosteroly a seskviterpen bisabolangelon. Pozor: V rostlině obsažené silice mohou být ve vysokých koncentracích jedovaté.
Využití: Angelica je součást lepších Gin-u jak je Beefeater aby se alkohol lepe snášel, lepe řečeno aby se dávení oddálilo. Dříve byl děhel lesní využívaný jako zelenina. Rostlina zabraňovala kurdějím a dala se navíc dobře skladovat. Stonky se
jedly čerstvé, ale listy se po uložení mohly přidávat pod maso. Kořen děhelu byl používaný v tradičním rakouské medicíně ve formě čaje, který pomáhal pro léčení poruch zažívacího traktu, dýchacího ústrojí, nervového systému, a také proti horečkám, infekcím a chřipce. Z rostliny se také získávalo žluté barvivo.  V homeopatii se používají plody při nervové vyčerpanosti a zažívacích potížích nervového původu.
Lidové názvy: Děhel lékařský, děhel obecný - andělika lesní

Netýkavka malokvětá

(Impatiens parviflora), čeleď netýkavkovité, 30-100cm, VI-IX

Roste na březích, v parku, zahradách, nevynechá lesy, lesní cesty a okraje, údolí a rokle, křoviny, příkopy, rumiště, hřbitovy, přístavy, náspy. Obsahuje slabě jedovatou hořčinu. Králíci ji proto zcela pomíjí, husy, kachny i slepice ji ve svém výběhu také nechávají nepovšimnutu. Může po dotyku vyvolat mírné poškození kůže.

Netýkavka nedůtklivá

(Impatiens noli-tangere), Čeleď netýkavkovité, 30-120cm, VII-IX

Roste: Lužní lesy, lesy, lesní prameniště, mokřady, stinné rokle, břehy. Obsahuje flavony (kempferol, kvercetin), hydrolizáty listů obsahují kyselinu kumarovou, ferulovou a 4-hydroxybenzoovou, v semenech jsou obsaženy bílkoviny a olej, jehož hlavní složkou je kyselina parinová, zejména květy a lodyha jsou bohaté na barviva (leukoathocyanin). Dnes se k léčení nevyužívá, jinak je močopudná, má silné antiseptické účinky, projímadlo - pouze malé dávky, větší způsobují dávení.  Při zevním použití má účinky hojivé (léčba hemeroidů) a zevně ji lze přiložit na rány a vředy.

Dobromysl obecná (oregáno)

(Origanum vulgare), čeleď hluchavkovité (pyskaté), 25-90cm, VII-IX
Roste: Řídké křoviny, výslunné stráně, sušší trávníky, lesostepi, paseky, meze, železniční náspy. Obsahuje: Silice (hlavně thymol thymol a karvakrol),  třísloviny, hořčiny, tanin, těkavý olej, gumopryskyřici a další. Kvetoucí nať se sbírá v červenci nebo v srpnu, nejlépe těsně před polednem, kdy obsahuje nejvíce silic. Suší se ve stínu do 40°C. Léčivé účinky: Uvolňuje křeče při kašli, působí desinfekčně, usnadňuje odkašlávání, působí protizánětlivě na sliznice, upravuje trávení, zvyšuje vylučování žluče, uklidňuje. Lze také použít při žaludečních a střevních chorobách (zánětech), při žaludečních neurózách (uklidňuje), jako mírné antidepresivum, při poruchách spánku, při epilepsii, dále droga podporuje jaterní činnost, reguluje menstruaci, snižuje revmatické bolesti, působí potopudně a močopudně, prohlubuje sílu srdečního stahu, takže ji lze jako pomocnou drogu použít při angíně pectoris či při srdeční ischemii, jako kloktadlo ji lze použít při zánětu dásní nebo při angíně. Čaj: 10 až 15 g drogy na 400 ml nálevu, který se rozdělí na 3 dávky a pije se před jídlem, užívá se zejména při úporném kašli a při onemocnění dýchacího ústrojí. Inhalace dobromyslových par se osvědčila při kašli a rýmě, ale i jako prostředek potlačující migrenózní bolesti hlavy. Zevně se užívá k přípravě sílících koupelí, klidně i u dětí. Preventivně lze dobromysl také užívat při žaludečních neurózách a to nejlépe v kombinaci s meduňkou, třezalkou a hořcem nebo puškvorcem (v poměru 2:1:1:1/2). Dobromysl nemá vedlejších účinků a taky příznivě působí na psychiku. Drhnutá nebo mletá dobromysl se používá jako koření známé pod názvem oregano. Doporučuji ji dát tam, kde se potřebujete zbavit rostliny Bršlice (husí nebo kozí noha).
Oreganový olej: Budete potřebovat čerstvou bylinku, a to celou její vrchní část, včetně stonků, květů a listů, kvalitní panenský olej a zhruba půllitrovou sklenici, která je vyvařená a suchá. Květy i listy rostlin divokého oregana nahrubo nakrájejte, vložte do sklenice a zalijte kvalitním olejem. Sklenici zavřete, vložte ji do hrnce s vodou a uveďte do varu. Poté ihned vypněte a nechejte sklenici v horké lázni asi deset minut. Pak ji vyndejte, položte na hodně slunečné místo. Každý den nádobu protřepejte a po dvou týdnech hotový olej přeceďte do vhodné lahvičky, kterou skladujete ve tmě a v chladu, tedy nejlépe v lednici.
     Bylo zjištěno, že oreganový olej je účinný při zabíjení bakterií Staphylococcus a dalších 25 různých bakterií. Říká se, že olej z oregana, pokud je správně destilovaný z květů a listů, by mohl být jedním z nejúčinnějších antibiotik přírody. Ze všech aromatických rostlin má oregano nejvyšší obsah fenolů, přírodních fytochemických sloučenin, které mají vysoké antioxidační účinky. Kromě toho podporuje léčbu chřipky, nachlazení, artritidy, pokousání zvířetem, různých vyrážek, bolestí v krku, tuberkulózy a dalších chorob. Pomáhá ničit organismy, které přispívají k rozvoji kožních infekcí, posiluje imunitní systém, zlepšuje pružnost svalů, lze ho použít na plísně na nohou, akné a lupy, léčí opary, pomáhá od bolesti kloubů a svalů.
   Použití: Pro zmírnění překrvené nosní sliznice a plicní infekce přidejte 2 až 3 kapky oreganového oleje do difuzoru nebo výparníku a zhluboka se nadechujte. Pokud vás bolí v krku, nakapejte 2 až 3 kapky oreganového oleje do sklenice vody a vypijte ji. Pokud máte akné, plísně, psoriázu nebo opary, smíchejte 1 až 2 kapky oreganového oleje s lžičkou kokosového oleje nebo gelu z aloe vera. Směs aplikujte vatovým tampónem. Na bolesti svalů a zad si připravte oreganový olej se stejným dílem olivového oleje a vmasírujte. Pokud potřebujete podpořit imunitní systém, přidejte 3 až 4 kapky oreganového oleje do sklenice vody a pijte ji 2 až 3x denně, vždy před jídlem. Trápí vás zápach z úst? Přidejte 1 kapku oreganového oleje na zubní kartáček s pastou.
Lidové názvy: Dobrá mysl, dobráček, lebeda červená, mysl domácí

Třapatka nachová

(Echinacea purpurea), čeleď hvězdnicovitých, 80-100cm, VII-IX

Pěstována i na zahradách jako okrasná rostlina. Obsahuje: Silice, pyrrolizidinové alkaloidy, estery kyseliny kávové, vinné, polysacharidy, alifatické amidy, isobutylamidy a třísloviny.
Rostlina je využívána celá, nejúčinnější částí je kořen, potom květ a nakonec list. Kořen se sbírá na podzim, květ a list v době květu. Rostlinu sušíme ve stínu, uměle do 50 °C.  Z rostliny se také lisuje olej. Pravidelným užíváním se zlepší prevence infekčních onemocnění a celkově se posílí imunita. Pomůže při léčbě zánětu horních cest dýchacích, chřipce, angíně obyčejném nachlazení a řadě dalších zánětlivých procesech. Vede k aktivaci bílých krvinek, tzv. lymfocytů, které jsou schopny pohltit původce infekce přímo v organismu člověka a také produkovat protilátky. Díky tomu vykazuje značnou antibiotickou aktivitu, a to nejen proti bakteriím, ale také proti virům. Na vnější použití se echinacea ve formě tinktury může s úspěchem použít na ekzémy, lišeje, křečové žíly, proleženiny, popáleniny anebo lupenku. Třapatka je výborná a mnohoúčelová bylina, ale dávkujeme ji opatrně, protože působí dosti intenzivně. A to je netoxická a nejsou známy žádné kontraindikace ani nežádoucí účinky! Opatrně nutno postupovat při sklonu k alergiím a v těhotenství. Echinacea může totiž způsobovat alergické reakce. Neužívejte Echinaceu když máte tuberkulózu, leukémii, cukrovku, roztroušenou sklerózu, AIDS, HIV infekci, nebo tzv. autoimunní onemocnění.
K jejím přednostem patří i to, že se člověk při jejím pravidelném užívání subjektivně lépe cítí. K prevenci se používá jedna lžička tinktury ráno nalačno. V době, kdy kolem nás zuří chřipková epidemie, bereme jednu lžičku také k večeru. V době nemoci se doporučuje užívat jednu lžičku každé 3 hodiny. Na nehojící se rány aplikujte echinaceu ve formě masti. Jako horkou novinku lze uvést nedávné získání protinádorové substance - pentadecadienu. Kromě nejcennější čerstvé šťávy, u které ale při styku s kyslíkem dochází k nežádoucím enzymatickým změnám,  zužitkujeme rostlinu vylouhováním v 60 procentním lihu. Zde se na půl litru lihu použijte 13 dkg zelených čerstvých listů nebo ještě lépe květů, každý den se protřepte a po 7 - 21dnech je velmi cenný a plnohodnotný výluh hotov. Pokud jej budete zhotovovat ze sušené nati, bude obsah účinných látek nižší. Preventivně v období viróz se podává jedna minilžička denně, při nástupu choroby zvýšíme na pětinásobek. Přípravek max. po třech týdnech musíme na měsíc vysadit, při dlouhodobém a nepřerušovaném podávání by mohl působit negativně na játra. Vzhledem k tomu, že se nejedná o žádný podpůrný prostředek, ale spouštěč nespecifického imunitního systému, musí být přeparát aplikován do 18 hodin, pak je již bez účinku. Pro děti je vhodný čaj ze sušené rostliny.
Tinktura II:100 g nasekaného nebo rozdrceného kořene přelijeme 500 ml 60% lihu. Za každodenního protřepání necháme 7 dní vylouhovat. Přefiltrujeme a jako prevenci užíváme 1 lžičku denně.
Lidové názvy: Rudbekie, Echinacea

Prha arnika

(Arnica Montana), čeleď hvězdnicovité, 20-60cm, VI-VIII

Patří k ohroženým druhům a je chráněna zákonem. Roste nejčastěji na horských pastvinách, mokrých a rašelinných loukách, ve světlých jehličnatých lesích, v kosodřevině, na vřesovištích a podél lesních cest. Je to světlomilný druh, ve stínu vytváří pouze přízemní růžice a nekvete. Nejlepší formou použití je tinktura. Je používána zejména zevně při léčbě drobnějších poranění, otoků a podobně. Vnitřně se používá zejména v kardiologii, neboť působí na prokrvení věnčitých cév.  Při nesprávném dávkování hrozí otrava. Z tohoto důvodu se zcela upustilo od používání arniky v čajích a její aplikace patří jen do rukou odborníka. Zevně se využívá protizánětlivého účinku. Ředěná tinktura je aplikována ve formě obkladů na drobnější poranění, vředy, křečové žíly, artritidu, záněty ústní sliznice, záněty kloubů, bodnutí hmyzem a podobně. Z tinktury lze připravit také mast. Nedoporučuje se aplikace přímo do otevřené rány. Tinktura:  Poměr by měl být zhruba 1:5. Natrhané květy arniky vložíme do sklenice a zalijeme alkoholem. Každý den protřepáváme  a takto necháme několik týdnů, ale už po zhruba dvou až třech týdnech nabyde tinktura neuvěřitelně sytě zelené barvy. Pak tedy tinkturu přecedíme a slijeme do sklenice. Ovšem v samotných květech zbyde ještě poměrně dost tinktury, kterou lze s úspěchem ještě použít na jedno ošetření. Vše ředěné, protože pozor! Koncentrovaná arniková tinktura je toxická a působí až leptavě. Při vnitřním používání může způsobit tachykardii až otravu, proto se zcela upouští od vnitřního užívání a zevní použití je omezeno neotevřenou ránou. Mastička hlavně pro dětí na modřiny, podlitiny, uhozeniny. Jinak ještě na bolesti zad a namožené svaly: Smícháme postupně vazelínu s  Heparoidem a Dermazulenem a nakonec vmícháváme arnikovou tinkturu. Je třeba velmi dobrého rozmíchání třeba v plastové misce a dřevěnou vařečku. Nepoužívat kov. Vydrží v chladu velmi dlouho.

Světlice barvířská

(Carthamus tinctorius), čeleď  hvězdnicovité, 50–110 cm, VII-VIII

Světlice barvířská se pěstuje pro semeno obsahující 45–55 % oleje použitelného za studena pro lidskou výživu. (Olej je srovnatelný s olejem slunečnice. Má však vyšší obsah kyseliny linolové. Seje se také jako meziplodina k získání zelené píce, kdy se seje buď hned na jaře nebo nejpozději do 10. srpna po sklizni hlavní plodiny. V době kvetení lze sbírat z květů korunní plátky pro přírodní barvivo (nepravý šafrán) Květy obsahují vodorozpustné barvivo a hořčiny, pryskyřice a vosky. Účinky:  Olej výrazně snižuje hladinu cholesterolu v krvi a má celkově protisklerotický účinek, proto je vhodný pro léčbu a jako prevence oběhových a cévních chorob. Úspěšně napomáhá při horečnatých stavech, zvláště pokud jsou spojeny se zimnicí, podporuje vykašlávání. Užívá se při angíně pectoris a pneumonii. Kromě toho květy působí lehce projímavě, močopudně a potopudně, čistí dobře krev. Drogu využíváme k léčbě zácpy, střevních problémů, ale také při chorobách močového ústrojí a ledvin. Díky tomu, že čistí krev, napomáhá při léčbě zánětů a ekzémů a dalších kožních onemocnění. Zevně také k desinfekci, jako kašovité obklady na zahnisané a těžko hojící se rány, na omývání při ekzémech. Hlavně je výborné koření, zejména do polévek, dodá jim zajímavou pikantní chuť a příjemnou barvu, ale především podporuje trávení.  Směs pro hladké uvolnění hlenů a proti opakujícím se katarům: Světlici, diviznu, vlčí mák, islandský lišejník a plicník. Uděláme směs, všechny byliny stejným dílem. Skladujeme na suchém místě. Pro použití vezmeme 1 polévkovou lžíci směsi, dáme do 0.25 litru studené vody, přivedeme k varu a vaříme asi 3 minuty na velmi mírném ohni. Pak na 10 minut odstavíme a přecedíme. Pijeme po malých doušcích přes den.
Lidové názvy: Turecký šafrán, bodlák sviňský, nepravý šafrán, planý saflor, planý šafrán, saflór

Pelyněk černobýl

(Artemisia vulgaris), čeleď hvězdnicovité (složnokvěté), 50-150cm, VII-IX

Roste: Rumiště, podél cest, meze, okolí lidských sídel, křoviny, břehy, náspy ... Obsahuje: Eukaptol, hořčinu artemisin, inulín, cholín, organické kyseliny, třísloviny, sliz, cineol a jedovatý thujon (=tujón, tujon, thujón), jehož je však přítomno výrazně méně než v pelyňku pravém. Pelyněk je další z řady hořkých a na celé trávicí ústrojí silně působících rostlin. Pomáhá při zkaženém žaludku, otravách zkaženými potravinami, zvracení, poruchách tvorby trávicích šťáv, křečích a nadměrném nadýmání, zmírňuje menstruační bolesti, osvědčil se při nemocech žlučníku a má i protizánětlivé účinky, pomáhá při onemocnění chřipkou, slouží jako koření  a to zejména do různých mas (např. kachna nebo husa) nebo polévek (rybí aj.). Používá se také při výrobě likérů. U králíků se asi 30cm stonek dává jako prevence kokcidiózy.
Pozor: I když v malých dávkách pelyněk uklidňuje, ve větších dávkách vyvolává nervozitu, proto jej užíváme s mírou. Působí také jako návyková droga, proto byla zakázána výroba dříve známého absintu i pelyňkového vína.  (Otrava se projevuje poklesem krevního tlaku, poruchami srdečního rytmu, případně poškozením nervového systému).
Lidové názvy: bylina sv. Jana, černobyl, černobýl, nechrasť, neohráše, pamětníček, pamutějček, pás sv. Jana, peklíček, peklínek, peluň, peluňka, pelyň, velký stříbřík bylina sv. Jana, černobejl, nechráše