Dvouletá až víceletá bylina, co hojně roste velmi hojný od nížin do nižších horských oblastí. Má rád vlhčí louky, křoviny, okraje lesů, lužní lesy, meze, příkopy, břehy, rumiště, podél plotů, náspy, sady ...
hořčík, flavonoidy a silice. V 
plodech jsou silice hlavní účinnou látkou. Nať všech druhů je močopudná. Při zánětech močového měchýře se přikládá ve formě kašovitého obkladu na podbřišek. Indikace jsou v urologické oblasti, při bolestivých procesech v žaludku i při bronchitidě. Semena hlavně z kerblíku třebule se využívají jako koření nebo i jako lék při dyspeptických problémech. Mohou se také pomlít na prášek a mírně zapíjené podávat po jídle, na špičku kulatého nože.Naťová droga se podává v nálevu, při bronchitidě se může též inhalovat. Droga ze semen bývá aplikována jako prášek. Inhalace mají trvat maximálně 10 minut a provádí se jednou nebo dvakrát denně.
Vhodné je i koupelové využití kerblíku. Při indikacích astma bronchiale, chronická bronchitida, poruchy prokrvení končetin, bolesti hlavy migrenózního typu nebo bolesti kloubů bez zánětu se provádí koupele tak, že jeden den koupeme ruce a druhý den nohy. Doba koupele by se měla pohybovat kolem 15 minut, teplota by měla být nejvyšší, jakou vydržíme. Celková kúra obsahuje 12 koupelí, tzn. 12x ruce a 12x nohy, potom se udělá týdenní přestávka a léčba má být ukončena 4 koupelemi rukou i nohou.
Využití v kuchyni: Kerblík spolu s petrželí, pelyňkem kozalcem - estragonem a pažitkou tvoří jemnou směs používanou do omelet. Jinak jím kořeníme zeleniny, maso - především skopové, pečené kuře a grilované ryby. Připravuje se také kerblíková polévka, připravovaná z hovězího vývaru, smetany a vaječných žloutků.Čerstvě natrhané lístky příjemně voní a chutnají nasládle. Přidává se do tvarohových pomazánek, na chléb s máslem a do salátů. Jakmile kerblík zesvětlá nebo dokonce vykvete už není pro vaření dobrý. Lidové názvy: Třebule, stoklasa, mrkváč
Možná záměna za kerblík lesklý (Anthirscus Nitida), až do 100 cm, V - VII, který je dvouletá, víceletá, nebo snad i vytrvalá bylina. Lodyhy jsou duté, mělce rýhované, na bázi měkce krátce chlupaté, nahoře většinou téměř lysé, větvené. Přízemní listy jsou řapíkaté, v obrysu široce trojúhelníkovité, až 40 cm dlouhé, 2x až 3krát zpeřené, téměř lysé, na rubu lesklé, lístky posledního řádu jsou peřenodílné, víceméně ploché, v obrysu vejčitě kopinaté až vejčité, s tupými úkrojky, nanejvýš s nasazenou krátkou špičkou; řapík je mělce žlábkovitý, dutý. Složené okolíky se skládají z 5–13 okolíčků, listeny obalu chybějí, listeny obalíčku (zpravidla 5) jsou kopinaté až vejčitě kopinaté. Květy jsou bílé, kalich chybí, koruna slabě paprskuje a je na okraji lysá. V květenství nápadně převládají květy samčí nad oboupohlavními. Dvounažky se vyvíjejí na stopkách 5–10 mm dlouhých, jsou podlouhle vřetenovité, 6–7 mm dlouhé, hladké, tmavohnědé, lesklé. Jeho přirozeným stanovištěm jsou humózní horské lesy, zejména bučiny a suťové lesy, do nižších poloh sestupuje často v lesích či křovinách podél vodních toků. V některých územích, například v podhůří Orlických hor a Beskyd, roste běžně i u lidských sídel. Má stejné využití jako kerblík lesní.
Kerblík třebule (Anthriscus cerefolium), až 70 cm. Je jednoletá rostlina a má černé a lesklé semínka, která vyséváme do volné půdy na polostinná místa nebo do truhlíků. Úrodu listů zvýšíme odřezáváním květních stvolů. Kerblík totiž po odkvětu odumírá a zasychá. Listy kerblíku jsou velice jemným kořením, typickým především pro rafinovanou francouzskou kuchyni. Vzhledem k snadno prchavému arómatu, připomínající směs anýzu a petržele, přidáváme je k teplým pokrmům až v poslední fázi úpravy, a to nejlépe čerstvé.
Žádné komentáře:
Okomentovat