Informace čerpám ze života, z internetu a pomocníkem je mi kniha Příroda v ČSSR, vydaná v r.1988
Dle nových nařízení EU č.1924/2006 nelze u bylinek uvádět žádná výživová a zdravotní tvrzení, která neschválila Rada EU. Veškeré informace zde uváděné pocházejí taktéž z tradičních lidových zdrojů (herbáře, bylináře, knihy o bylinkách, rady léčitelů apod.). Pro přesné používání léčivých bylinek na Vaše konkrétní potíže se poraďte se svým lékařem!

čtvrtek 30. dubna 2015

Hrachor hlíznatý

(Lathyrus tuberosus), 20 - 120 cm, V - VIII, čeleď bobovité (motýlokvěté, luštinaté)
Vytrvalá bylina, která roste na vlhčích půdách - pole, meze, náspy, příkopy, trávníky, parky, rumiště. Hrachor hlíznatý je plevelná rostlina hlavně obilí.  Kulturní rostliny ochuzuje o živiny i vláhu a tím, že se ovíjí okolo rostlinek.
Hlízky hrachoru hlíznatého jsou jedlé a to jak syrové, tak i po uvaření nebo po upečení. Mají údajně chuť podobnou chuti lískových oříšků nebo jedlých kaštanů. Ve větším množství způsobují zácpu, užívají se proto při průjmech. Rostliny lze samozřejmě i pěstovat, množí se buď semeny nebo přímo hlízkami, které se sází na jaře nebo na podzim. Hlízky se sklízí ve stáří 3 až 4 roků. Mohou se sice pojídat za syrova, ale lepší jsou vařené ve slané vodě. Někde se podávají jako lahůdka, jinde se pojídají jen v době hladu Mladé rostliny do doby než začínají tvořit semena lze zkrmovat, semena jsou jedovatá a způsobují při dlouhodobém krmení otravy. Podobný je hrachor širolistý Lathyrus latifolius a jeho příbuzný hrachor lesní Lathyrus sylvestris
Oba druhy bývají mohutnější (0,5 až 2,5 m) než hrachor hlíznatý (0,2 až 0,7 m) a na loukách nejsou tak časté, častěji rostou v lesích a lesních lemech. Oba dva druhy mají na rozdíl od hrachoru hlíznatého křídlaté lodyhy a větší lístky - hrachor. hlíznatý 12-30mm, h. lesní a širolistý 35-120 mm.

Žádné komentáře:

Okomentovat