Česnek kuchyňský, česnek setý

(Allium sativum),  čeleď amarylkovité, 50-100cm, VII

Pěstován v mnoha zemích a jeden z nejkvalitnějších právě u nás. Česnek kuchyňský patrně pochází ze střední Asie (vznikl z planého druhu Allium longicuspis). Ve velkém byl pěstován i ve starém Egyptě a nejen tam byl považován za posvátnou rostlinu.
 Obsahuje: Silice, sloučeniny síry, fytoncidy, vitamíny A,C,D,E, a skupiny B, jód, minerální látky, stopové prvky, cukry, niacin, alicin a jiné.
Využití: Mimo to, že je v kuchyni nenahraditelným kořením, je i účinné antiseptikum a antibiotikum, snižuje krevní tlak a hladinu cholesterolu v krvi, prospívá srdci a pročišťuje cévy, působí proti nadýmání, proti kornatění tepen, ničí parazity ve střevech a v kombinaci s medem se používá při nachlazení a chřipce. Česneku neodolá ani plíseň Candida albicans, která je podhoubím vážných nemocí. Schopnost česneku bojovat právě s Candidou albicans lze využít i při zevním použití a také při léčení dýchacích cest. Snížit zápach z úst po česneku lze odstraněním prostředního vlákna, které bývá žlutější a je i hůře stravitelné.
Cibule, majoránka, česnek proti chrapotu: Nakrájenou střední cibuli vařit ve 2dl vody 15minut mírným varem, přisypat polévkovou lžíci majoránky, 1stroužek česneku a ještě 5 minut povařit. Scedit a přimíchat lžíci medu a lžíci olivového oleje. Užívá se 1 lžíce každou hodinu a chrapot brzy odezní. Na začínající nachlazení úspěšně působí rychlá česnečka: Z uvařených brambor scedíme vřící vodu na talířek, kam jsme předtím rozkvedlali vejce a do něj přidali rozetřený velký stroužek česneku s trochou soli a půlkou lžičky najemno nakrájené petrželové natě. Přikusujeme chléb.
Česneková pasta: Stroužky se jednoduše rozetřou a v míse smíchají se solí. Na 1kg česneku používám 300g soli. Uskladníme do sklenice, uzavřeme a dáme do chladu. Česnek v oleji s dvojím použitím. Jako stroužky a jako česnekový olej. Česnek jednoduše oloupeme, stroužky nekrájíme, ale vložíme do skleničky, můžeme přidat feferonku a zalijeme olejem. Uskladníme v chladu. V zimě pak můžeme použít jak samotné stroužky, tak také olej. Samotné suché těstoviny s pár kapkami česnekového oleje jsou vyloženě lahůdkou. Česnek sladkokyselý: Je výborný jak pro použití do salátů, pro následné použití stroužků, tak i na samotnou česnekovou konzumaci. Jsou tu dvě možnosti, jak česnek naložit. Buď s jakýmkoli sladkokyselým nálevem, např. nálevem na okurky, nebo s pomocí deka za studena. První možnost má tu výhodu, že nepoužíváme nic navíc a zbytečně, ovšem česnek měkne, protože se zavařuje zatepla. Druhá možnost má nevýhodu v použití deka, ovšem česnek zůstává pevný a tuhý.
Česnekový sirup: 8 oloupaných stroužků česneku , 1 šálek (200 ml) jablečného octa , 1 šálek (200 ml) medu. Najemno rozetřete stroužky česneku, vložte do skleněné, nebo porcelánové misky a přidejte jablečný ocet s medem. Zamíchejte a přelejte do skleněné uzavíratelné nádoby a dejte do chladničky na 5 dní. Každý den však směs na chvilku z chladničky vyndejte a dobře ji promíchejte. 
Po 5 dnech je váš antibakteriální sirup hotový. Sirup můžete užívat v případě výskytu nějakého infekčního onemocnění, ale také jako prevenci tak, že 2 čajové lžičky sirupu rozmixujete ve sklence vody. Pije se na lačný žaludek ráno hned po probuzení. Nezapomínejte však na to, že uvedený sirup je extrémně silný a proto ho nikdy nekonzumujte přímo. Vždy ho zřeďte vodou! 
Jde o extrémně zdravý lék, který nejen potlačí růst patogenních baktérií, ale též podpoří váš imunitní systém, sníží krevní tlak a zredukuje hladinu zlého LDL cholesterolu v krvi. Pokud ho budete užívat jako prevenci 1x, nebo 2x týdně, snížíte si výskyt chřipky, prochladnutí,  nebo angíny. No a nakonec, dokáže též účinně zmírňovat příznaky artritidy, dny a dalších bolestí kloubů.
POZOR BY SI VŠAK MĚLI DÁT „ŽLUČNÍKÁŘI“ A TENTO SIRUP V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NEUŽÍVAT !!! 
Lidové názvy: lenek, dryák, luček, knoblauch, knobloch, luk

Divizna malokvětá, velkokvětá

(Verbascum thapsus), čeleď krtičníkovité, až přes 200cm, VI-IX

Obě hojně rostou na výslunných stráních a pastvinách, velkokvětá v nižších polohách, malokvětá až do hor. Obsahuje zejména pentasacharid verbascosu, v listech je obsažen monoterpenoidní iridoidní glykosid aucubin, v květech jsou pak slizovité látky, karotenoidy, saponiny (verbascosaponin, verbascogenin), flavonoidy (rutin, hesperidin, apigenin, luteolin), a dále jsou přítomny třísloviny, éterické oleje, mastné substance, karbohydráty a tzv. thipsikyselina. Sbírá se květ, někdy jsou užívány i listy nebo kořen. Květ (s tyčinkami, ale bez kalicha) se sbírá ráno postupně podle rozkvětu za suchého počasí od května do září a suší se co možná nejrychleji (nejlépe během jednoho dne) ve stínu do 60 °C. Květ se užívá zejména při zánětlivých chorobách průdušek spojených s kašlem a při bronchiálním astmatu (usnadňuje odkašlávání). Látky v droze obsažené se vzájemně doplňují: Sliz vytváří na sliznici horních cest dýchacích ochranný povlak a chrání ji tak před drážděním a vysycháním, saponiny a flavonoidy zvyšují bronchiální sekreci a napomáhají tím rozpouštění hlenů. Mimo to má i účinky protizánětlivé, uvolňuje křeče a působí močopudně. Lze použít i při zánětlivých chorobách žaludku a střev. Květ smíchaný s listem v poměru 1,5:2 a podávaný ve formě nálevu působí jako mírné projímadlo. Naklepané listy divizny lze použít jako obklady při otocích a vředech. Kořen divizny působí močopudně. Obklady z květů bývají užívány při léčbě bércových vředů, čaj z květů léčí poruchy činnosti sleziny a jater a reguluje menstruační cyklus. Při průduškových onemocněních je vhodné diviznu kombinovat s dalšími drogami, jako je např. bazalka, yzop, lípa, bez, sléz nebo tymián. Pozor, semena obsahují jedovatý rotenon! Sirup: Květy sbírané ráno prosypat cukrem a nechat na sluníčku, přecedit přes plátýnko - nejlepší přípravek při zahlenění průdušek (užívat po lžičkách i při nachlazení).
Lidové názvy: Děvina, děvizna, chvost volový, kruželice, oranka, královská svíce

Jitrocekl kopinatý, jitrocel větší, jitrocel prostřední

(Plantago lanceolata ), čeleď jitrocelovité, 10-50cm, V-IX
(Plantago major), čeleď jitrocelovité, 10-30cm, V-IX

(Plantago media), čeleď jitrocelovité,  7-55cm, V-VIII
Rostou na loukách, mezích, kde jsou pastviny, výslunné stráně, trávníky, podél cest, lomy, rumiště, písčiny, parky, zahrady a klidně i jako plevel na poli od nížin až po vrcholky hor. Sbírá se list od června do srpna a suší rychle v tenkých vrstvách (do 5 cm) na slunci nebo při umělé teplotě do 50 °C Jitrocelový list je velmi náročný na správné sušení, pomačkané, vlhké nebo zapařené listy černají a jako droga jsou pak bezcenné. Obsahuje slizové látky, glykosid aukubin ( má tlumivý účinek na centrální nervovou soustavu), enzymy, třísloviny, pektiny, saponiny, vitamín C, hořčiny, kyselinu křemičitou, soli draslíku a vápníku, xantofyl a fytoncidy. Použití: Jitrocelový sirup, a také jitrocelový čaj pomáhají při všech onemocněních dýchacích orgánů, zvláště při silném zahlenění, kašli, bronchitidě a podobných chorobách, také čistí krev od všech nečistot a chorobných látek. Pro své pozitivní účinky se jitrocel využívá převážně k výrobě čajových směsí, které působí protizánětlivě a na trávení. Rozmačkané čerstvé listy pomáhají na opary, ekzémy, při řezných i tržných ranách, při kožních infekcích, při bodnutí vosy, při nepříliš vážném pokousání psem či jiným zvířetem(účinkuje na vzteklinu), listy vložené do obuvi pomáhají odstraňovat puchýře a otlaky z dlouhé chůze. Čerstvá jitrocelová šťáva zmírňuje obtíže při různých zánětech žaludku, střev – reguluje peristaltiku střev a snižuje problémy se zácpou, na hemeroidy, při zánětech močových cest
Jitrocelový sirup: Do sklenice postupně ukládáme umyté listy, které prosypáváme cukrem a řádně stlačíme. Můžeme tak z každé procházky přinést něco jitrocele a postupně ho přidávat a prosypávat cukrem. Hmota se postupně usazuje. Když je sklenice plná, zavíčkujeme ji a postavíme na teplém místě na slunci tak dlouho, až se sirup usadí u dna. Získaný sirup převaříme, naplníme do skleniček a uzavřeme.

Mladé a svěží zelené lístky jitrocele můžeme přidávat jemně nasekané do salátů. Přidávají se v menším množství i do bylinkových polévek a omáček. Teplý moučník:  Omyté a osušené listy obalíme v těstíčku z vejce, dvou lžic mléka, tří lžic polohrubé mouky, špetky soli a špetky prášku do pečiva, usmažíme je a posypeme skořicovým cukrem. Tvarohové smaženky: 0,25 kg měkkého tvarohu, 6lžic listů jitrocele pokrájeného na kousky, 4 vejce, 2 lžíce tuku, 4 lžíce smetany nebo mléka, strouhanka. Utřeme vajíčka s tukem, přidáme tvaroh, listy jitrocele, mléko a strouhanku. Pak smažíme malé bochánky na másle. Podáváme s marmeládou nebo na slano s tvarohem a česnekem. Pečené jitrocelové klásky: olej, sůl, klásky. Květenství zprudka osmažíme na oleji a podáváme se solí. Výborné jako příloha k rýži nebo bramborám.
Lidové názvy: Babka, celníček, hojílek, hítrocíl, myší ocas, myší ouško, ranocel či volský jazyk, beraní jazyk, psí jazýček, olověný jazyk, čelník a svalník

Vlčí mák

 (Papaver rhoeas), čeleď mákovité, 20-90cm, V-VI

Hojný plevel na poli a na rumištích od nížin do podhůří. Obsahuje řadu alkaloidů, jako rhoeadin, allokryptopin, berberin, koptisin, isorhoeadin, papaverin, protopin, roemerin, sinaktin a další. Vedle toho jsou přítomny antokyanová barviva cyanin a mekocyanin, slizové látky, třísloviny, cukry a kyselina mekonová. Sbírají se korunní plátky z právě vykvetlých květů. Suší se ve slabé vrstvě ve stínu do 35 °C. Skladovat v dobře uzavřených nádobách a ve tmě.  Droga z květu působí tlumivě na dýchací centra, takže je oblíbeným prostředkem proti kašli nebo chrapotu a vůbec při chorobách dýchacích cest (angína, bronchiální astma, akutní katar průdušek). Podávání květu nemá žádných kontraindikací ani nežádoucích účinků, problematické je podávání odvaru z makovic - přítomné alkaloidy mírně tiší bolest a způsobují uklidnění, rhoeadin vyvolává křeče. Ovšem při předávkování se otrava projevuje zvracením, únavou, bolestí břicha, v těžších případech se dostavují křeče a bezvědomí. Mák vlčí byl v minulosti užíván jako náhražka opia.
Lidové názvy: Bukovec, červánky, kohoutky, karafiát, kokrhel, kokrhélí, mačec, makeš, panáček, panenka, pleskanec, pukavec, prchlík, slepý mák, tleskanec, vlčí květ

Svízel vonný – mařinka vonná

(Galium odoratum), 10 - 40 cm, V - VI, čeleď mořenovité
Roste roztroušeně až hojně, nejvíce v lesnatých oblastech pahorkatin - bučiny, bukohabrové, dubohabrové lesy, subalpínské trávníky, smrčiny, paseky, podél lesních cest. Obsahuje zejména kumarinové glyklosidy (z nichž se uvolňuje kumarín), glykosid asperulosid, třísloviny, hořčiny, organické kyseliny, vitamín C, silici, amid kyseliny nikotinové. Obsah účinných látek je největší na jaře, na podzim klesne asi na jednu šestinu. Sbírá se kvetoucí nať na počátku květu - kvůli vytrhávání i s kořeny ji raději stříháme těsně nad zemí.  Suší se co nejrychleji ve stínu, při umělém sušení za teplot do 40 °C. Při neopatrném sušení droga snadno hnědne. Uchovává se v dobře uzavřených nádobách - chráněna před světlem.
Využití:
Má poměrně silný uklidňující účinek - Pro uklidnění před spánkem se doporučuje mařinkové mléko: mléko ochutíme medem a namočíme do něj na jednu až dvě hodiny jednu a půl lžičky mařinky. Vše potom přecedíme, necháme vychladit. Dále působí mírně močopudně, příznivě působí při střevních bolestech z nadýmání, ledvinových kamenech, působí proti křečím, hlavně se užívá však při nespavosti, přepracování, bušení srdce, hysterii či menstruačních potížích nervového původu. Fermentací kumarinu vzniká dikumarol, který výrazně snižuje srážlivost krve, čehož se využívá při léčbě trombóz, zánětu křečových žil, hemeroidů či následků srdečních infarktů. Využívá se především zevně na drobná poranění i hnisavé rány. Čerstvá i sušená si dlouho uchovává krásnou vůni, pro kterou je též velmi oblíbená. Její aroma se používá i při výrobě alkoholických nápojů jako je májová bowle: Usušené nate se smíchají se sektem a připadne ještě s minerální bublinkovou vodou. Jen když se ji vypije moc, bolí druhy den hlava. Proti stresu působí také čaj z natě: jednu polévkovou lžíci natě přelejeme 250 ml vroucí vody a necháme 5 minut louhovat, přecedíme a pijeme denně maximálně dva hrníčky.
Pozor! Drogu je možno podávat jen krátkodobě a v přiměřených dávkách. Při předávkování se mohou objevit bolesti hlavy, zvracení, závratě, v extrémních případech může dojít k zástavě dechu a smrti. Při dlouhodobém podávání může dojít k poškození jater. Z těchto důvodů je svízel vonný jen zřídka podáván samostatně, obvykle je přidáván do směsí.
Lidové názvy: Mařenka, božec, voňavý svízel, valdmajstr

Svízel povázka

(Galium mollugo),  25 - 100 cm, V - IX, čeleď mořenovité
Roste zejména na krajích lesů a cest, daří se mu i v křovinách a na loukách a okrajích pole. Přestože oficiální drogou je svízel syřišťový (Galium verum) jehož složení a účinky zde popisuji, jsou v lidovém léčitelství používány i jiné druhy svízele se shodnými účinky - svízel povázka, svízel přítula nebo svízel lesní.
Svízel syřišťový obsahuje glykosid galiosin, rubiadinglykosid, asperulosid, silici, enzymy, pryskyřice, třísloviny, saponiny, minerály. Sbírá se nať a to v době květu nebo těsně před rozkvětem seřezáváním. Suší se na stinném místě nebo i na slunci, při umělém sušení by teplota neměla přesáhnout 45 °C. Použití: Zejména v urologii, působí dosti močopudně. Vzhledem k tomu, že snižuje chuť k jídlu, lze ji použít při léčbě obezity. Dále působí protirevmaticky (v kombinaci vnitřní i vnější aplikace), na oteklé klouby, furunkly, vředy, špatně se hojící rány, kožní záněty či lehčí popáleniny se užívá kašovitý obklad. Při nočních křečích v nohou se osvědčilo podávání drogy vnitřně. Nálev se připravuje jen několika sekundovým varem, na 1 l vody se dává 1 až 2 polévkové lžíce drogy. Svízel má nepříjemnou chuť, takže u některých osob může vyvolat nutkání na zvracení. V takových případech je vhodné podávat drogu ve směsích. Na jaře se sbírají i mladé výhonky svízele a suší coby zásoba na celý rok. Pak se z nich připravuje výluh - dá se uchovat v lednici a použít jako pleťové tonikum. (Čistí a stahuje pleť.) Je také vhodný pro dospívající na akné. Lze jej užít také společně s trochou mléka do koupele. Svízel lze také použít do směsí jarních čistících čajů. Ve formě žvýkání čerstvé nebo spařené nati po usušení lze použít i jako lék dutiny ústní. Kašovitý obklad nebo masti lze zevně použít na klouby, kožní záněty, nehojící se vředy.
Vrchovatá hrst květů se nechá vylouhovat v rozehřátém sádle, druhý den scedí a pak se používá např. na skvrny v obličeji (jaterní, stařecký pigment)
Dokonce se odvarem ze svízele syřišťového (galium verum) dají rozpustit žlučové a ledvinové kameny. Žlučový kamínek o průměru 10 mm se ve zkumavce zalije jednou plnou čajovou lžičkou svízele, který se předtím spařil horkou vodou. Do 48 hodin není po kamínku ani památky To bylo mnohokrát se stejným výsledkem opakováno a vedlo to k závěru, že je možné pitím čaje ze svízele syřišťového (3 – 4x denně), ve spojitosti se střevními výplachy, rozpustit žlučové kaménky a hlavně vyčistit hlavní žlučovod.

Svízel jarní

(Galium vernum), 10-40cm, V- VI, čeleď mořenovité

Vytrvalá bylina s tenkým plazivým oddenkem. Dost častá na lukách,
v hájích a ve světlých lesích, zvláště v horských.

Svízel přítula

(Galium aparine), 20 - 150 cm, V - IX, čeleď mořenovité

Jednoletá vystoupavá nebo popínavá bylina, Z hran lodyhy vyrůstají tuhé nazpět zahnuté háčkovité chlupy, kterými se svízel přichytává k okolním rostlinám a nejednou i k oblečení. Roste hojně od nížin do podhorských oblastí. Najdeme ji na polích, okraje cest, sady, rumiště, navážky, křoviny, břehy, lužní lesy nevyjímaje.  Obsahuje: V nati glykosid galiosin, rubiadinglykosid a asperulosid, stopy silice, minerály, třísloviny, saponiny a četné enzymy. Použití: K ošetřování vředů, jako diuretikum při otocích, křečích a onemocněních močových  cest, při poruchách lymfatických žláz, také ke kloktání či ve formě koupelí při špatně se hojících ranách, vyrážkách a v obkladech na popáleniny.
 Nať sbíráme před rozkvětem, asi tak začátek května.
Lidové názvy: Přítula, svízel, lepenice, lepký rozmarýn, opřástka

Svízel draslavý

(Galium scabrum), 10 - 25 cm, V - VII, čeleď mořenovité

Trsnatá bylina s vejčitými až okrouhlými listy - uspořádané v čtyřčetných přeslenech, která roste roztroušeně ve stinných lesích od nížin do hor. Plod je háčkovitě štětinkatá dvounažka.

Vlaštovičník větší

(Chelidonium majus) je vytrvalá rostlina, čeleď makovité, až 1m, IV-IX
Roste na půdách s vyšším obsahem dusíku a dostatečnou vlhkostí, nejraději kolem cest a plotů, na rumištích a v zahradách a hájích od nížiny do podhůří. Na řezu roní oranžové mléko.
Obsahuje: Alkaloidy, kyselinu jablečnou, silice, karoten, flavonoidy, enzymy, aminy, a organické kyseliny.
Sběr: Nať těsně před rozkvětem od května do září. Obsah účinných látek je nejvyšší od dubna do června. Při sběru je vhodné mít rukavice, protože vytékající mléko může způsobit alergickou reakci v podobě puchýřů a otoků a taky zanechává na kůži hnědé skvrny. Trháme v délce asi 10 cm od vrchní části rostliny a ihned po sběru ji dáme sušit - rychle se zapařuje. Při sušení umělým teplem nesmí teplota překročit 35°C. Přirozeným teplem sušíme vlaštovičník v jedné vrstvě nebo ve svazcích zavěšený na šňůře, nesmí zhnědnout. Dobře usušený si ponechává původní barvu, má hořkou chuť a omamný zápach. Skladování ve vzduchotěsných sklenicích ve tmě.
Léčivé účinky: Je nejspolehlivějším prostředkem při těžkých onemocněních jater, zláště když se užívá v čerstvém stavu, pročišťuje krev a játra, dobře ovlivňuje i látkovou výměnu. S úspěchem se používá při onemocnění žlučníku, srdce (snižuje krevní tlak i bušení), ledvin i jater. Velmi rychle se vyléčí žloutenka, když se dá 30 g natě i s oddenkem na dvě hodiny do půl litru bílého vína. Napomáhá i tvorbě krve. Spolu s kopřivou a výhonky černého bezu se používá proti leukémii.
Zevně se žlutým mlékem z čerstvé natě potírají kuří oka a bradavice. Vlaštovičník se používá i při chorobách kůže a nemizejících lišejích. Prevence proti klíšťatům: Celý vlaštovičník omýt, nastříhat a dát do zavařovačky, kde ho zalejeme jedlým olejem. Uzavřít a nechat na slunci 8-10 dnů. Pak scedit do menších lahviček. 50ml stačí na léto pro 3 osoby. Před vyjitím do přírody natřeme nohy, ruce, případně i krk a dokonce i psa zespodu. Klíšťata se nám pak hezky vyhnou.
Vlaštovičníková tinktura: Čerstvou nať vlaštovičníku nadrobno nařežeme, volně nasypeme do 2/3 objemu láhve a doplníme silným bílým alkoholem. Necháme 2-3 týdny na teplém místě, denně protřeseme. Tinktura tvoří přísadu více druhů čajových směsí, samostatněji můžeme užívat při onemocněních žlučníku i jater třikrát denně 15-20 kapek v trošce vody, zevně i na bradavice.
Vlaštovičník na bolesti jater:  Čerstvou, omytou a ještě mokrou nať odstředíme a šťávu zředíme dvojnásobným množstvím vlažné vody. Je to silně působící bylina, proto ji dávkujeme opatrně, dvakrát denně 1/2 lžičky s troškou vody, ne déle než 10-14 dní. Zevně přikládáme na oblast jater teplý obklad z přesličky.
Pozor! Mléčná šťáva vlaštovičníku obsahuje substance, které vyvolávají podráždění kůže a sliznic. Dokonce je uváděn jako jedovatý, protože při požití listů může dojít k nevolnosti, nervovým poruchám a poruchám srdce. Kvůli tomu smí být vlaštovičník používán pouze v malém množství a vždy pod lékařským dohledem!
Lidové názvy: Žlutý kořen, krvavá bylina, boží dar, laštovičník, krvavník, krvavníček, krvavý stareček, hadí mlíčí, bradavičník, nebeský dar, mlíč, celidon, bělmové kořeny

Borovice lesní (sosna)

(Pinus sylvestris), až 40 m, V, čeleď borovicovité
Stálezelený jehličnatý strom dožívající se věku až 350 let, co roste tam, kde jsou světlé lesy, skály, písčiny, okraje rašelinišť. Má rád stanoviště světlé nebo jen slabě přistíněné.
Obsahuje silici (a v ní terpeny pinen, felandren, limonen, camphen, cadinen, myrcen, sylvestren, caren, cymen, bornylacetát aj.) a dále pryskyřici, třísloviny, hořčiny, aromatické kyseliny, vitamín C a další látky. Sbírají se zejména pupeny a to v dubnu ještě před rozvinutím.  Léčivé účinky jsou protizánětlivé, usnadňuje odkašlávání, při zevním použití zvyšuje prokrvení pokožky. Vnitřně ji lze použít např. při bronchiálním astmatu na podporu odhleňování nebo při nachlazení či jiných chorobách dýchacích cest, zevně aplikovaná se osvědčila při revmatismu a různých kožních vyrážkách.
Připravuje se nejčastěji ve formě odvaru, který se buď pije (max. 5 až 8 lžic denně) nebo inhaluje (max. 10 minut 1x až 2x denně) nebo přidává do koupele (koupel je dobré nejdříve "otestovat" ve slabší koncentraci, neboť může působit dráždivě!). Léčivě může působit i prostá procházka borovicovým lesem, v němž se podle některých zdrojů vyskytuje až 100x méně bakterií nežli ve městě (všimněte si ostatně, že mnohé ozdravovny a sanatoria - zejména plicní - jsou obklopeny právě borovicemi). Pozor: Borovice by nikdy neměla být užívána dlouhodobě, neboť přítomné terpeny mohou působit poměrně silně dráždivě. Vůbec by ji pak neměli užívat lidé se zánětlivým onemocněním ledvin, jater nebo trávicího ústrojí, kteréžto orgány mohou být působením terpenů nejen podrážděny, ale v některých případech i poškozeny. Borovicové dřevo se užívá ve stavebnictví nebo jako topivo, méně již v nábytkářství (odpuzuje moly, takže se hodí např. na šatní skříně). Z borovicových pryskyřic se získává terpentýn, jež se užívá při výrobě barev, laků, leštidel apod., a kalafuna.

Olše lepkavá

 (Alnus glutinosa) je listnatý opadavý strom až 30m, čeleď břízovité 

 

Často roste na březích potoků a řek, má ráda vlhko, světlo a je odolná vůči mrazu i znečistěnému ovzduší. Obsahuje třísloviny, atrachinony, fytosteroly, flavonoidy a látky triterpenové a fenolové. Obzvláště mladé pupeny obsahující mnoho cenných látek, které pomáhají při nejrůznějších zánětech a posilují organismus. Usušené listí (do 40°C) sbírané hlavně na jaře působí fytoncidně a svíravě při nachlazeních, průjmech a horečkách. Při zánětu horních cest dýchacích nebo mandlí používáme ve formě kloktadla. Kůra hlavně staví průjmy a dříve se užívala k vyčiňování kůží a protože obsahuje barvivo, sloužila také k barvení. Čerstvé rozmačkané listy ulevují vředům a bolavým nohám, působí hojivě na rozpraskané bradavky kojících matek. Odvar vařený asi 2 min. se používá zevně na špatně se hojící rány, spáleniny nebo bércové vředy. Tinktura z kůry působí proti stafylokokům, proti Escherichia coli, Bacillus subtilis i proti některým prvokům. Tinktura z pupenů z olše a vinné révy pomáhá na vnitřní zánětlivé stavy  Spaní na olšovém listí mívá příznivé účinky při revmatismu stejně jako koupele končetin v odvaru z olistěných olšových větévek nebo jen hrst listů přivedeme k varu v litru vody, poté necháme vyluhovat a zcezené vlijeme do koupele Olšové šištice se používají v akvaristice pro upravu pH a částečně i na dezinfekci vody. Dřevo je mimo jiné i vhodné na uzení. Vnitřně užíváme nálev z čajové lžičky listů či kůry na šálek vody, popíjíme po lžících během dne. Nálev či odvar může zastavit i krvácení z nosu, pokud jím nos proplachujeme.

Líska obecná

(Corylus avellana), 3-8m, II-IV, čeleď břízovité, (lískovité)

Rozložitý keř rostoucí po celém našem území, od nížin do podhůří, nejčastěji na okrajích lesů, v křovinách, okolích cest i u vodních toků nebo se pěstuje v několika kultivarech. Listy obsahují silici, třísloviny, flavonoidy, glykosidy, sacharidy, myrcitrin, kvercitrin a další látky, v kůře jsou přítomny třísloviny, flobafeny a pryskyřice.
List se sbírá v červnu a červenci,  kůra těsně před rašením listů,
 tj. přibližně ve druhé polovině března. Suší se co možná nejrychleji do 40 °C. Lískové oříšky jsou velmi dobře známou pochutinou, obsahují až 60 % tuků, okolo 19 % bílkovin, 5 % cukrů a další látky.  Účinky: Zklidňuje střevní peristaltiku (např. při zánětech střev), působí protiprůjmově, močopudně, svíravě a zastavují krvácení, zevně ve formě koupelí se užívají při ekzémech a hemoroidech. Pro vnitřní použití se líska připravuje obvykle ve formě nálevu (2 lžičky drogy na šálek vody), Tinktura z lísky a ostružiníku pomáhá proti skleróze. Tinktura z pupenů z břízy, habru a lísky stimuluje funkci jater a pomáhá tak například na akné, o to více, že habr ještě také stahuje póry a zklidňuje pokožku. Akné a špatná funkce jater spolu souvisí, akné totiž patří mezi hlavní příznaky tam, kde jsou nemocná játra. Další příznaky nemocných jater jsou hnědé kruhy pod očima, těmi je také signalizována špatná funkce jater.
pro zevní pak ve formě odvaru. Droga působí velmi mírně, takže nejsou známé žádné kontraindikace ani nežádoucí účinky.
Z dřevěného uhlí lísky se vyrábí střelný prach a kreslící uhly. Listy z lísky se užívají také při výrobě kosmetických výrobků (jako náhrada za listy vilínu virginského.) Čaj na hnisavé záděry na prstech: Půl litrem vařící vody spaříme hrstku sušených listů a půlku nakrájeného jablka - má příjemnou chuť.

Hloh jednosemenný

(Crataegus monogyna), Čeleď růžovité,  8m, IV-VI

Hloh obecný (Crataegus laevigata). Rozpoznávacím znakem je počet listových laloků a jejich hloubka – hloh jednosemenný jich
má 3–7 a jsou hluboké, u hlohu obecného jsou mělčí a je jich 3–5. U plodu stačí rozloupnout malvičku, hloh jednosemenný má uvnitř jedno semeno a obecný dvě. Působnost a použití obou druhů jsou shodné. 
Hustě větvený keř nebo strom. Rostou zhruba ve stejném počtu hojně na mezích, v křovinatých stráních a na okrajích lesů v nižších polohách. Listy hlohu obsahují krategovou a olejovou kyselinu. Květ obsahuje silice, flavonoidy, aminopuriny, saponiny, třísloviny a další. Malvice obsahují vitamín C a vitamín B, karoteny, flavonoidy, třísloviny, glykosidy, pektiny a cukry
Sběr: Květy a listy sbíráme krátce před rozvitím nebo těsně po něm, tedy od května do června a snažíme se usušit rychle (Pozor na plesnivost). Drobné malvičky (hložinky) trháme v době plné zralosti, tedy dříve, než se plody začnou scvrkávat, nebo jen co přejdou mrazem. Jsou chutné a dobře stravitelné. Léčivé účinky: Droga zlepšuje činnost srdce a zároveň přispívá k průchodnosti tepen a cév. Zúžené tepny vedou k zvýšenému krevnímu tlaku. Hloh přispívá k jejich rozšíření a tím i k poklesu krevního tlaku. Účinků hlohu je užíváno na lehčí onemocnění srdce jako je angina pectoris nebo na tzv. stařecké srdce. Díky němu se dá předcházet infarktům, srdečním slabostem či arytmii srdce. K dosažení požadovaných pozitivních výsledků je třeba pravidelné a dlouhodobé užívání. Po delším čase indikace jsou patrné také uklidňující účinky i působení na nespavost a tišení negativní projevů menopauzy.
Nálev  můžeme připravit z listů či květů. Plody se užívají jen ojediněle. Nejvíce účinných látek mají květy. Dvě lžičky drcené suroviny zalijeme 250ml vroucí vody a necháme 20 minut odstát. Pijeme 2x denně 1 šálek (250ml) ráno a večer. Hořkou chuť lze upravit přidáním medu, cukru či citrónu.
Bylinný čaj z květů nebo plodů: 1 čajovou lžičku sušené drogy zalijeme 200 ml vroucí vody, necháme 10 minut odstát, přecedíme a popíjíme teplé třikrát denně. Nahořklou chuť čaje můžeme odstranit tak, že nápoj osladíme medem, případně hloh kombinujeme s dalšími léčivými bylinkami. Směsi s hlohem: mícháme 2 díly hlohu s 1 dílem meduňky a 1 dílem máty peprné. Příprava viz výše.
Upozornění: Není vhodný pro lidi s nízkým krevním tlakem, který ještě snižuje. Užití k léčbě onemocnění srdce konzultujte s vaším ošetřujícím lékařem a neužívejte v kombinaci s jinými léčivy bez vědomí lékaře. Není vhodný pro těhotné a kojící ženy.
Marmeláda: Na kilo hložinek použijeme 0,5 kg cukru nebo medu a 0,5 l vody. Vše vaříme na mírném ohni do změknutí. Potom hmotu prolisujme přes síto, ještě ji podle chuti dosladíme a opět vaříme na mírném ohni, dokud nezrosolovatí. Plníme do nahřátých sklenic, zavíčkujeme a sterilujeme 15 minut při teplotě 90 °C
Hloh působí velmi pomalu. Jeho příznivé účinky se projevují až po několika týdnech, někdy i měsících, kdy je ho třeba užívat bez přerušení. Výsledky jsou potom překvapivě dobré a trvalé. Hloh by se měl začít užívat i preventivně, hned při prvních příznacích srdečních těžkostí, kdy ještě není nutné brát jiné, silnější léky.
Lidové názvy: Hloh, hložinky, loh, hložek