Jestřábník

Marně se snažím delší dobu botanicky přesně zařadit jestřábníky, co v okolí nacházím a vzhledem k následujícímu zjištění se mi to asi ani na 100% nemůže podařit. Přesto se o to pokusím a v případě omylu, uvítám upozornění k opravě:

Převzato z http://cs.wikipedia.org/wiki/Jest%C5%99%C3%A1bn%C3%ADk
Jestřábník (Hieracium) je rod menších až středních rostlin s převážně žlutými květy. Je jedním z největších rodů krytosemenných rostlin, tvoří jej přibližně 1000 druhů. Rod jestřábník je součásti čeledě hvězdnicovitých kde je řazen do podčeledě čekankové (Cichorioideae)
Jsou to rostliny převážně vytrvalé, kvetou nejčastěji žlutě, mnohem řidčeji červeně nebo růžově. Hodně druhů vytváří přízemní listovou růžici která u některých druhů v době kvetení již usychá. Lodyha bývá porostlá mnoha neb jen několika listy (i pouze jedním) s řapíky nebo bez, jejich čepele mají okraj různě zubatý nebo celistvý. Důležitým znakem určující druh rostliny je odění, na lodyze, listech, úborech, zákrovu i květech mohou vyrůstat chlupy jednoduché více buněčné, stopkaté žlázky nebo hvězdicovité chlupy které při větší hustotě mohou být plstnaté. Na místě poškození někdy vytéká z lodyh latex.
Všeobecně se jestřábník popisuje, co se týče jeho taxonomie, jako jeden z nejsložitějších rodů. Jednou z příčin je apomiktické rozmnožování mnoha druhů, které odchylky vzniklé před dávnou dobou na oddělených stanovištích dlouhodobě konzervuje (rostliny se vlastně množí klonováním). Následně vzniká velké množství tzv. apomiktických mikrodruhů.
U rostlin rozmnožujících se opylením dochází zase často k hybridizaci, plodní hybridi se dále kříží mezi sebou i zpětně s původními rodiči, vznikají nepřehledné tzv. hybridní roje

Jestřábník myší ouško

(Hieracium lactucella), čeleď hvězdnicovité (složnokvěté), 5-30cm, V-IX

Roste běžně na vlhčích loukách, pastvinách, má rád okraje rašelinišť i příkopy

 

 

 

 

Jestřábník chlupáček 

Hieracium pilosella), čeleď hvězdnicovité (složnokvěté), 5-30cm, V-IX



Roste v místech jako sušší trávníky, vřesoviště, okraje cest, světlé lesy, křoviny, skalní štěrbiny, typická rostlina kyselých a chudých pastvin, vřesovišť a suchých palouků.
Kvetoucí nať jestřábníku chlupáčka obsahuje třísloviny, hořčiny, pryskyřice, sliz, kumarin, flavonoidy, albumin, kyselinu tannovou, umbeliferin a další látky. Využití:
Podporuje chuť k jídlu, užívá se při žaludečních katarech, působí protizánětlivě např. při zánětech v ústní dutině či jícnu se užívá jako kloktadlo, někdy se užívá i při srdečních potížích či poruchách krevního oběhu, zevně (čerstvě naklepané listy podávané ve formě kašovitého obkladu) pomáhá při moučnivce (dětské kožní onemocnění), vředech, furunklech a jiných kožních defektech, zastavuje krvácení
(např. při krvácení z nosu lze šňupat usušenou drogu ve formě prášku). Odvar: 1 čajová lžička na sklenici vody a popijí se 2 polévkové lžíce odvaru 2x až 4x denně Kloktadlo: 2 čajové lžičky na 1/4 l vroucí vody, luhuje se 10 minut Pozor, při předávkování může dojít k otravám 

 

Jestřábník zední - lesní

(Hieracium murorum ), 30 - 60 cm, IV - X, čeleď hvězdnicovité
Roste velmi hojně v místech jako listnaté, smíšené i jehličnaté lesy, okraje lesů a cest, křoviny, u zdí.

 

Jestřábník trsnatý - luční

(Hieracium caespitosum), 20 - 80cm, V - VII,  čeleď hvězdnicovité

 
 

Roste roztroušeně v místech jako jsou pastviny, louky, travnatá místa, okraje polních cest a lesů, příkopy

Jestřábník dvouklanný

(Hieracium bifidum), 15 - 60 cm, V - VII, čeleď hvězdnicovité
Bylinka, která patří mezi ohrožené druhy a roste v místech jako jsou skály, sutě, kamenité svahy, světlé lesy, většinou na vápenci. V okolí jsem našla zatím jedinou rostlinku a to u lesní cesty. Kolem ní je hojnost jestřábníků lesních.

Pstroček dvoulistý

(Maianthemum bifolium ), 5 - 20 cm, IV - VI, čeleď liliovité (konvalinkovité)

Vytrvalá bylina, která roste hojně ve světlejších listnatých i smíšených lesích, také v křovinách a lužních lesích. Najdeme ji i na horských loukách. Obsahuje jedovaté saponiny.

Žindava evropská

(Sanicula europaea), 15 až 50 cm,  V - VII, čeleď miříkovité (okoličnaté)
Roste roztroušeně, nejvíce v pahorkatinách a podhorských oblastech, v nížinách a na horách méně. Najdeme ji v místech jako světlé listnaté a smíšené lesy - doubravy, dubohabřiny, bučiny, lužní lesy, lesní světliny, paseky. Obsahuje saponiny, třísloviny, silici, pryskyřice, hořčiny a zřejmě i stopy ještě blíže neprozkoumaných alkaloidů. Sbírá se kvetoucí nať, která se suší co možná nejrychleji ve stínu při teplotách do 40 °C. Využití: Podporuje odkašlávání, působí protizánětlivě a urychluje hojení ran. Mast ze žindavy má protialergické působení, osvědčila se zejména při léčbě dětských atopických ekzémů, kožních vyrážek, vředů, hnisajících ran i hemeroidů. Jako kloktadlo se osvědčila při bolení v krku či při zánětech ústní sliznice a dásní. Vnitřně se užívá při peptickém vředu, při zánětech dýchacích cest nebo při poruchách trávení.
Obvykle se podává ve formě prášku na špičku nože nebo nálev: 2 čajové lžičky drogy na sklenku vody. Denně se pijí 2 sklenky. Při zevním použití pak buď ve formě masti, koupele nebo kloktadla: 1 až 2 polévkové lžíce na 1 l vody.  Pozor:  Vzhledem k tomu, že žindava patří mezi poměrně prudce působící drogy, nedoporučuje se její podávání dětem a zesláblým osobám.
Na krvavá zranění (urychluje hojení a růst nové zdravé tkáně):  5-7 lupínků, s trochou vody, nechat jen projít varem a pak 10-15 minut nechat louhovat. Ještě teplé lístky naskládat do velikosti rány + kousek navíc na čtverec sterilní gázy (u menší rány stačí 2-3 tampony na odlíčení) a lžící obklad polít ještě teplým nálevem (po zkoušce na zápěstí - zda to není moc horké) Takto přiložit na ránu a upevnit fáčem. Obklad necháme alespoň 2 hodiny- pokud se tomu chceme věnovat je dobré třeba po půlhodině nálev ohřát a kapátkem nebo jen lžičkou vodu na obklad dolít. Po dvou hodinách obklad sundat, nechat tak 1/4 hodiny na vzduchu oschnout a mezi tím si připravit nový odvar z nových lupínků a celý proces opakovat, dokud se rána zcela nezahojí. Mohu dosvědčit, že výměnou 3-4 obkladů během jednoho dne se zcela uzavřela rána po strženém nehtu nebo celá tvář po pádu z kola a co je hlavní- neutvořily se strupy a tím pádem ani

jizvy. Dokonce po úrazu v práci, kdy stroj vytrhl z ruky i kus masa, byla do týdne ruka zcela zhojená a i masová tkáň dorostla, takže zůstal jen neopálený světlý flek kůže (asi 5cm). Nejlépe je použít obklady ze Žindavy co nejrychleji na čerstvou ránu, jdou ale použít na již zastrupenou, nehojící se ránu (tady pak dochází k tomu, že rozložený strup jakoby zbělá - vypadá jako hnis a dost ošklivě, ale stačí omýt odvarem, nechat trochu oschnout a přidat nový teplý obklad. A když se postup opakuje skutečně po těch 2 hodinách, je zcela viditelné, jak se rána pokaždé zaceluje z vnějšího okraje tak o půl centimetru při každé výměně.
Smíchaná s vepřovým sádlem jako mast na obraženiny či zlomeniny působí až zázračně rychle.

Ocún jesenní

(Colchicum autumnale), Jarní 20 - 30 cm, květ 10 - 20 cm, X - XI, čeleď ocúnovité

Roste na vlhkých loukách od nížin až do hor. V teplých nížinách vyhledává polostín, v horách slunná stanoviště - lužní a zamokřené louky, vlhké příkopy, slatiny, světlé a vlhké lesy. Obsahuje více než 20 alkaloidů, z nichž nejnebezpečnější je kolchicin a jeho deriváty. Tyto látky lze však při vhodném dávkování použít pro léčebné účely (mají např. cytostatické účinky). Pozor: Všechny části rostliny jsou prudce jedovaté. K otravě ocúnem může dojít zejména při neopatrném použití rostliny v bylinkářství nebo při záměně jeho listů s listy česneku medvědího. Dokonce je možná i otrava skrze mléko ovcí a koz, které ocún spásly. Smrtelná dávka semen činí 5-10 kousků. Obzvláštní citlivost vůči otravě ocúnem je u dětí. Příznaky otravy se objeví za 2-6 hodin po konzumaci - pálení a škrabání v ústech, potíže s polykáním, nevolnost, zvracení, průjem a střevní křeče. Dochází k silnému močení s příměsí krve. Pokud nenastane okamžitý odvoz do nemocnice (první pomoc Sbírají se semena, hlíza či květ. Jeho užití by však vždy mělo být vzhledem k jeho silné toxicitě vyhrazeno pouze lékařům. (Navíc koncentrace alkaloidů kolísá s prostředím, stářím a stavem rostliny, a tedy ji nelze spolehlivě odhadnout!) Využití alkaloidů ocúnu je především při léčbě dnavých záchvatů.
je podat živočišné uhlí),  pokračuje otrava pomalým ochrnutím, otokem plic, selháváním ledvin, což může vést ke smrti.

Pumpava obecná (pumpava rozpukavá)

(Erodium cicutarium), 20 - 50 cm, IV - VII, čeleď kakostovité

Jedno až dvouletá páchnoucí bylina, která roste od nížin do pahorkatin roztroušeně až hojně, v místech jako náspy, suché louky, trávníky, zanedbaná, neobdělávaná místa, rumiště. Na polích zapleveluje prořídlé pícniny, ale je hojná i v přezimujících obilninách, řepce, okopaninách a zelenině.  Obsahuje třísloviny, tuky, vosky, kyselinu gallovou, glutaminovou a aminooctovou, alenin, azyprolin, prolin, histidin, tryptofan, draselné soli a malé množství kofeinu. Sbírá se nať v květnu až červnu. Využití:  V malých dávkách zvyšuje krevní tlak, ve velkých dávkách jej snižuje. Je vhodným doplňkem při léčbě anginy pectoris, největšího využití však nachází v gynekologii např. při nadměrné menstruaci nebo mimomenstruačním krvácení. (Zastavuje krvácení a vyvolává stahy děložního svalstva.)Pravděpodobně působí i protinádorově. Odvar: Povařit jen 1 minutu a asi 15 minut luhovat. Čaj se pije v malých dávkách (jen 150 ml) - obvykle 4x denně zejména při gynekologickém krvácení nebo krvavých průjmech. Pozor: Působení bývá překvapivě silné, proto se nedoporučuje ji podávat těhotným a kojícím ženám.

Vítod chocholatý

(Polygala comosa ), 10 - 35 cm, V - VII, čeleď vítodovité

Vytrvalá bylina, která roste v teplejších oblastech od nížin do podhůří, výše už jen ojediněle. Najdeme ho tam, kde jsou travnaté, kamenité svahy, teplomilné doubravy či druhotně lomy.
Zajímavostí je, že se traduje, že po vítodu krávy hodně dojí