Každý chovatel by měl znát nejdůležitější rostliny, aby je mohl sám sbírat jako píci. Zpočátku budete určitě potřebovat klíč k určování rostlin. Objemným krmivem je čerstvé seno, které má králík mít stále k dispozici. Nutno dodat, že seno ihned po usušení nadýmá a proto se zkrmuje až po šesti týdnech, kdy už řádně vyfermentovalo! Nedostatek sena se projeví poruchami funkce trávicí soustavy králíka. Seno uchováváme na vzdušném a suchém místě, aby neplesnivělo. Správně uložené seno voní příjemně bylinkami, plesnivé naopak páchne zatuchlinou. Takové králíkovi nelze podávat. Není vhodné ani jako podestýlka, neboť králík si občas uškubne i z vlastního lože. Sláma není ke krmení králíků vhodná, používáme ji výhradně jen jako podestýlku. Pozor na větší množství bolehlavu, pryskyřníku (
Pryskyřník prudký ), vlaštovičníku (
Vlaštovičník větší ), přesličky (
Přeslička lesní ), rulíku (
Rulík zlomocný ), durmanu aj., které i po usušení mohou způsobit potíže. Naopak prospěšná je zavadlá nebo sušená kopřiva (
Kopřiva dvoudomá ) - obzvláště v zimě má vliv na laktaci samic. Rostlinou všech králíků je pampeliška (
Smetanka lékařská ). Kromě ní králíci rádi konzumují trávy, kokošku pastuší tobolku,
Chrastavec rolní , šťovíky, bolševník obecný, mléč rolní, jitrocele, mladé kopřivy, jetel ladní, vojtěšku, seradelu – ptačí nožku a vičenec. Chovatelé dále doporučují i vratič obecný, podběl obecný, pelyněk černobýl, řebříček obecný, svlačec rolní,
Peťour malokvětý (peťour maloúborný) a další.
Vhodnými krmivy, která králíci rádi přijímají jsou mrkev, ředkve, kedlubny, štěrbák, čekanka, krmná řepa, tuřín, celer, špenát, jablka, hrušky, topinambury, čínské zelí, měkké palice kukuřice a petržel. Velice opatrně podáváme syrové brambory, salát, kapustu, jetel červený, bílý a luční, neboť mohou u králíků vyvolat silné nadýmání.
V žádném případě nesmíte králíkům dávat pryskyřníky (
Pryskyřník plazivý,
Pryskyřník prudký ,
Pryskyřník hlíznatý a jiné) ,
Ocún jesenní , tis, tetluchu kozí pysk, rulík zlomocný, bolehlav plamatý, rozpuk jízlivý, lilek černý, neboť všechny uvedené rostliny jsou jedovaté. Jedovaté jsou také klíčky brambor a syrové fazole.
Tvrdá krmiva jsou pro králíka stejně důležitá jako jadrná směs. Králík sice není hlodavec, ale podobně jako hlodavci vyhledává tvrdá krmiva, aby si jejich konzumací otíral stále dorůstající dlátovité řezáky. Divocí králíci se neživí jenom trávou a pampeliškami, ale okusují také kůru stromů. Mohl by vám to potvrdit každý zahradník nebo hajný. Nevytvoříme-li zvířeti vhodné podmínky pro otírání řezáků, vyrostou mu tak, že mu budou vyčnívat z pysku a ztěžovat sbírání potravy. Divoký králík s takto znetvořenými zuby je odsouzen k zániku. Domácím králíkům může odborník zkrátit zuby kleštěmi, ale mnohem vhodnější je nadměrnému růstu řezáků předcházet.
Králíkovi je vhodné dávat pravidelně suchý tvrdý chléb, pochopitelně neplesnivý, nebo větve listnatých stromů, nejlépe ovocných, neošetřených chemickými přípravky. Jednou za pár dní podáváme i smrkové větvičky, které jsou prevencí kokcidiózy. Nebezpečné jsou větvičky tise, túje, javoru, jasanu a hlohu.
Jadrné krmení a objemnou píci je vhodnější podávat odděleně, v různé době, ale každého dne ve stejnou hodinu. Množství krmiva závisí na velikosti králíka, neboť ne každý malý králík zůstane skutečně zakrslý. Ráno musí náš chráněnec dostat velkou hrst suchého jadrného krmiva, tj. 20 až 30 g. V poledne mu dáme šťavnatou píci. Její množství musí být stanoveno tak, aby během jednoho krmení byla zkonzumována celá podaná dávka. Zpočátku je vhodnější dávat trochu větší množství a postupně dávku snižovat, až do stanovení správné porce. Nelze uvést konkrétní množství v gramech nebo počet centimetrů mrkve, ale obvykle postačí čtvrtka středně velkého jablka denně. Po celých čtyřiadvacet hodin musí mít králík k dispozici čerstvé seno, tvrdé krmivo a čerstvou vodu, kterou je třeba nejméně jednou denně vyměnit.
Granulové krmivo je praktické, ale má jednu velkou vadu. Pro dlouhodobější krmení králíků je příliš jednotvárné. Zvířata, stejně jako lidé, nepřijímají potravu jen proto, aby žila, i králík má chuť na různé věci. Plnohodnotné krmivo je tedy dobré, ale s různými doplňky je ještě lepší. Rovněž do bohaté směsi obilných zrn je možno dodat občas jiné složky. K obohacení se používají ovesné nebo kukuřičné vločky, suchárky, křehké pečivo i svatojánský chléb. Výrobci krmiv pro zvířata nabízejí i různé lahůdky, jako například jogurtový drops nebo zeleninové krekry.
Při výběru krmiva nelze spoléhat pouze na instinkt králíka. Ten je dobře rozvinutý jen u divokých zvířat, jejich ochočeným potomkům však chybí. Zelená píce nesmí nikdy pocházet z bezprostředního okolí továren nebo rušných ulic. Dokonce i na chemicky neošetřeném ovoci a zelenině mohou být nebezpečné látky, například zbytky ptačího trusu obsahujícího baktérie rodu Salmonella. Zelená píce zase může být z území, na kterém se vyskytuje myxomatóza. Králíkům nesmíme podávat vlhkou trávu ani jiné orosené rostliny, u kterých došlo k zapaření! Zkrmujeme i nadzemní částí topinambur.
Zvíře, které v zimě nedostávalo žádnou zelenou píci, je nutno na jaře pozvolna a postupně na tuto potravu přivyknout. Totéž platí o mladých zvířatech, která dosud nikdy nebyla krmena zelenou pící. Zpočátku podáváme jen malé porce, které postupně zvolna zvyšujeme. Mrkev je známou pochoutkou všech zajícovitých, ale podávaná ve velkém množství působí projímavě. Nesmíme proto králíkům dávat více než jednou malou mrkev denně. Ale sušená mrkvová nať je naopak v zimě velmi vhodná na posílení králičího libida.
Rostliny a jejich prospěšnost:
Vrbové proutí má velice zajímavé účinky na organismus králíka. V prvé řadě okyseluje střevní mikroflóru a tím pádem zabraňuje množení kokcidií, které následně v překyseleném prostředí hynou. Chceme-li tedy zabránit v našem chovu rozšíření kokcidiózy, aniž bychom sáhli po drahých veterinárních přípravcích, předkládejme vrbu nejlépe dva až tři dny po sobě s tím, že další den řádně vykydáme podestýlku a vysteleme slámou. Dobré je rozšířit tuto kůru přidáváním octu do napájecí vody. Další možné užití nastává v případě, kdy samice přijde o mladé, ať již z důvodu jejich úhynu, podložení, nebo i odstavu do samostatného kotce. Vrba totiž zhoršuje kvalitu mléka a u většiny samic dokonce tvorbu mléka zastavuje. Tudíž se vyvarujeme případnému zánětu mléčné žlázy, který je právě při brzkém odstavu či úhynu mláďat velice aktuální. Zároveň nepodáváme králici žádné napájecí tekutiny, což ještě zastavení laktace umocní.
Krom výše uvedených výhod, které do chovu přináší, jsou samozřejmě větvičky, jejich kůra a listy plné vlákniny, která udržuje trávení v normálu – předložením tudíž nic nezkazíte! V obou případech však musíte dbát na to, aby větvičky byly co nejčistší - netrhejte je tedy u silnic apod. Zároveň nesmí být napadeny mšicemi či jiným hmyzem. Také musím připomenout, že větvičky podáváme přibližně do jednoho centimetru průměru, silnější králíci neradi žerou. Listy na větvičkách necháme. Vrbu najdete zejména u rybníků a vodních toků.
Sušené kopřivy jako přírodní antibiotika. Opravdu obsahují řadu vitamínů a tělu prospěšných látek a člověk je v lidovém léčitelství užívá již od pradávna. Je známo, že kopřivy zastavují krvácení (možno podávat po kocení), výborně působí při střevních problémech, zácpě, nemocích žlučníku a jatek (při kokcidioze). Navíc kopřivy, ať už sušené či čerstvé, znatelně zvyšují laktaci, což je další důvod, proč zejména kojícím samicím do třetího týdne po okocení kopřivy zkrmovat. Nesmíme opomenout ani fakt, že kopřivy mají velký vliv na kvalitu srsti - předkládání v době línání či po ostříhání u angor není na škodu, ba naopak. Podávání kopřiv je jako prevence proti mnoha nemocem nejlepší řešení. Samozřejmě ušáky neuchrání proti moru, myxomatoze a dalším nemocem, ale jistě dokáže vyrovnat chyby v krmné technice a nemoci jimi způsobené.
Pelyněk černobýl - účinky jsou velmi podobné jako u vrby, či spíše silnější. Při krmení se kokcidióza téměř neobjeví. A stačí pouze podávat kousky, nikoliv celé rostliny - přibližně 30 centimetrů dlouhý stonek.
Krom prevence proti kokcidioze má i své nevýhody, zejména pak možné předávkování a také zhořknutí mléka u kojících samic. Proto není vhodné předkládat pelyněk této kategorii králíků.
Smetánka lékařská, nemá chybět jako jedno z prvních jarních krmiv. Často roste na zaplevelených trávnících, okolo cest či vysemeněná na záhonech. Králíci jí časně z jara nepohrdnou, stejně tak jako jejími kořeny, které obsahují cukr inulín (stejně jako topinambury).
Podběl obecný - zkrmování má příznivé účinky na trávení a navíc zabraňuje nadýmání, proto se ho vyplatí mít vždy po ruce, pokud se dopustíme nějaké dietetické chyby.
V malých (!) dávkách můžeme též vyzkoušet vratič obecný, dříve hojně užívanou bylinu pro vypuzení vnitřních (střevních) parazitů a pro potraty, což platí i u zvířat - užíváme jej tedy jako prevenci proti kokcidioze či při odčervování. Z výše uvedeného důvodu nepředkládáme březím samicím. Pozor na možné předávkování, předkládejte jen minimální množství tzn. 15 cm dlouhý stonek s listy bez květu a plodů (ozkoušeno).
Jitrocel má antibiotické a protizánětlivé účinky, a dále bolševník, obecný (nikoliv velkolepý) který podporuje v menších dávkách (opět několik listů i se stonkem) laktaci.
Roste docela hojně v lese a na jeho okraji, na pasekách, v křovinách od nížin až do hor. Všechny druhy starčeků obsahují alkaloidy jakobin, jakonin a jakodin, možná také senecionin a senecin. Dále je přítomen vosk, karoten, pryskyřice, třísloviny, flavonoidy, sacharosa, kávová tříslovina, hořčina a slizové látky. Pozor: Starčekové alkaloidy způsobují cirrhosu jaterních buněk a poškozují centrální nervový systém, jsou podezřelé i z karcinogenního působení. Otrava se obvykle vyvíjí pomalu, projevuje se týdny trvajícími bolestmi břicha, vodnatelností, zvětšením jater. Pití se proto nedoporučuje, ale je možné starčeky používat na obklady, na hojení ran, hemeroidy, lihový extrakt na bolavé klouby, pohmožděné svaly. Několik kapek silnějšího odvaru vkápnutých do nosu zastavuje krvácení. Často je starček 
