Kakost luční

(Geranium pratense), čeleď kakostovité, 30-50cm, VI-IX
Roste hojně na loukách, v příkopech od nížin až do podhůří. Obsahuje: V oddenku a nati najdeme éterický olej, tříslovinové a
siličné látky, trochu cukru a glykosidy. Kakost luční je bez vůně a zápachu. Sběr: Oddenky se vykopávají pozdě na podzim, dobře se očistí, po délce rozříznou na dva až čtyři díly a pozvolna usuší. Nať se sbírá v době květu od června do srpna a usuší se na slunci. Použití: Pití čaje slouží jako prostředek 
proti průjmu, pro svůj svíravý účinek, při chronickém zánětu tlustého střeva. Zevně lze použít čerstvých rozmačkaných listů na obklady na rány a vředy. Osvědčená a levná je i léčba bradavic na chodidlech, které někdy mívají děti (i dospělí) poté, co navštíví bazén. Kakost (listy i celé části s květy) přelít vařící vodou a nechat vyluhovat. Když voda vychladne na teplotu, která už nepálí, koupat nohu s bradavicí (tak 5 - 10 minut). Chce to pravidelnost a pokud to tak děláte po 3 - 4 týdny každý den, bradavice zmizí. (Většinou to probíhá tak, že postupně vystoupne víc a víc na povrch, až se jednoho dne vyloupne a je pryč.)
Lidové názvy: Potoční koření

Kakost smrdutý

(Geranium robertianum) , 20 - 40cm,  IV - X, čeleď
Odporně páchnoucí rostliny běžně rostoucí v lesích, na pasekách i sutích od nížin až do hor.
Obsahuje hořčinu geranin, silice a třísloviny. Kvetoucí nať se suší ve stínu, do 40°C. Kakost se používá

do čajových směsí k zastavení krvácení z nosu či plic, k zastavení průjmu a k léčení katarů trávicích orgánů i  na rozpuštění močových kamenů, proti bolestem  močového měchýře a můžeme jej přidat do čaje proti kašli na uvolnění hlenů, při dně a revmatismu.  Při vnějším použití se používá jako obklad či ve formě masti na otoky, kožní vyrážky, mokvající ekzémy a vředy.

Čaj proti průjmu: Namícháme nať kakostu, plodů/listů borůvky, nať mochny a kůry z dubu v poměru 5:3:3:3. Dvě lžičky zalijeme 500 ml vroucí vody a necháme 20 minut luhovat. Scedíme a čaj pijeme v několika dávkách asi za 4 hodiny, přitom nepřijímáme žádnou potravu.

Lidový název: Čapí nůsek, čapina, kyčník nebo jako ostatní druhy tohoto rodu stinkovo koření a muškát


Kakost pyrenejský

(Geranium pyrenaicum), 20 - 80 cm, V - IX, čeleď kakostovité
Dvouletá až víceletá bylina, co roste v místech, kde jsou světlé až polostinné trávníky, louky, parky, křoviny, pastviny, pole, podél cest, příkopy, náspy, rumiště. U nás zplaňoval ze zámeckých zahrad a parků, kam byl dovezen.

 

 

 

Jetel plazivý

(Trifolium repens), 10 - 30 cm, V - X, čeleď bobovité

Vytrvalá bylina, co hojně roste i v místech se zátěží jako hřiště, louky, pastviny, trávníky, okraje cest, parky. Je to i významná pícnina pěstovaná obvykle ve směsi s trávami či jinými druhy jetelů. Listy, květy a lodyhy jsou velice chutné. Chuť je sladká, mírně nahořklá. Květy nemají žádnou zvláštní vůni a obsahují glykosid tricholin, dále třísloviny, kyselinu oxalovou, kumarinovou a salicylovou, flavonoidy a pryskyřice. Použití: Má silné dezinfekční účinky, proto se používá při průjmech, zvracení a otravy jídlem. Také na detoxikaci organismu, nachlazení i bronchitidu, cukrovku, menopauzu (Nespavost, návaly, nevolnost).  Má příjemnou chuť, čaje z květů se mohou pít i delší období. Zevně na ekzém, akné, drobné ranky. Nálev i jako pleťovou vodu či koupel při revmatismu.
Čaj: 1 lžíce sušených květů na šálek vody, užíváme třikrát denně. Jetelové květy lze v sezoně pro příjemnou chuť pojídat i čerstvé (do salátu, na tvarohovou pomazánku ...)
Lidové názvy: Jatelina, jetel

Jetel bledožlutý

(Trifolium ochroleucon), čeleď bobovité, 20-40cm, VI-VII

Roste v lesích, na lukách a mezích, v Čechách hlavně ve střední části, v polabské nížině, v horách Kladských a Orlických, jakož i v horách Krušných, na Moravě zvláště v teplejší pahorkatině a v Beskydách; též i ve Slezsku. V jižních krajinách jej sejí na polích. V ČR je řazen mezi ohrožené druhy.

Jetel prostřední

(Trifolium medium), čeleď bobovité (motýlokvěté, luštinaté), 20 - 50 cm, VI - IX

Bylina roste roztroušeně až hojně od nižších pahorkatin do horských oblastí, vzácný nebo zcela chybějící v nejteplejších a nejsušších oblastech. Má ráda lesní lemy, křoviny, stráně, meze, světlé lesy, louky, pastviny, nejčastěji na mírně suchých až mírně vlhkých a částečně zastíněných místech. Je považován za dobrou a perspektivní pícninu odolnou chorobám.

Jetel ladní

(Trifolium campestre), čeleď bobovité (motýlokvěté, luštinaté), do 30cm, VI-IX

Roste nejvíce tam, kde jsou suché trávníky a louky, také podél cest či na mezích, nevynechá náspy, písčiny, kraje polí.

Silenka nici

(Silene nutans), čeleď hvozdíkovité, 25-40cm, V-VII
Vytrvalá bylina co roste téměř na celém území do nadmořských výšek

asi 900 m, méně však v nižších, nelesních oblastech.  Nejraději má křoviny, světlé listnaté lesy, sušší louky a pastviny, hráze

Jetel luční

(Trifolium pratense), 10 - 100 cm, IV - X, čeleď bobovité

Roste hojně na loukách, pastvinách i lesních lemech od nížin až do horských oblastí. Poddruh sativum (jetel luční setý) je jednou z nejvýznamnějších pícnin. Jetel luční obsahuje glykosidy, třísloviny, flavonoidy, barviva, fenolické látky, pryskyřice, silice, tanin a flavonové substance pratol a pratensol. Sbírá se celá horní část kvetoucí natě a suší do 35°C, ale nesmí zhnědnout - měl by si zachovat původní barvu. Skladovat v uzavřených nádobách, nejlépe v temnu. Jetelový čaj působí především na trávicí ústrojí. Dezinfikuje vnitřní orgány, čistí krev, osvědčil se při průjmech, jako přísada do čajů k zastavení zvracení a při nadměrném vylučování slin. Jeho nejcennější vlastností je příznivý účinek na slinivku břišní (pankreas). Zevně se využívají dezinfekční účinky jetele k omývání ekzémů, vyrážek a drobných poranění kůže. Oblíbené jsou jetelové koupele, jejich výhodou je, že se dá lehce a rychle nasbírat i větší množství této drogy. Jetel je úplně neškodný, čaj můžeme pít v obvyklém dávkování bez obav, pro jeho dobré vlastností jej bylinkáři používají jako častou přísadu do čajových směsí při poruchách trávení.
Čaj: 1 lžíce sušených květů na šálek vody, užíváme třikrát denně. Jetelové květy lze v sezoně pro příjemnou chuť pojídat i čerstvé (do salátu, na tvarohovou pomazánku ...)
Lidové názvy: Jetel, jetelina, jatelina



Hluchavka bílá

(Lamium album L.), patří do čeledi hluchavkovitých, 30-50cm, V-IX 
Svým výskytem se tato vytrvalá bylina řadí mezi plevelné rostliny, dává přednost vlhčím a zastíněným stanovištím.
Sbírá se nať či bílé pyskaté koruny bez kalichů. Květy vytrháváme a zpracováváme jemně (nesmí se pomačkat). Sběr provádíme jen za suchého počasí a suší se  v tenké vrstvě, co nejrychleji, nejlépe umělým teplem do 35 °C.
Květy obsahují slizové látky, katechinové třísloviny, silici, flavonové glykosidy, isoquercitrin, saponin,cholin a biogenní aminy histamin, , tyramin a metylamin.
Nať uvedené látky obsahuje v menší míře, zato má minerály a stopové prvky.
Čaj působí protizánětlivě a podporuje vylučování moči, ulehčuje odkašlávání při zánětech horních cest dýchacích a bronchitidě. Zlepšuje činnost střev a má kladný vliv na pravidelnou stolici.Používá se i pro tlumení křečových bolestí a menstruačních potíží. 

Zevně se používá celá nať, nejvhodnější úpravou je macerace. Nejlépe 25 g usušené byliny na 500 ml studené vody, kde se 8 až 10 hodin louhuje. Macerát se zpravidla připravuje přes noc. Ráno směs přecedit a užívat studené, či zehříté do 30° C. na obklady či koupele - překrvuje kůži a zmenšuje místní dráždivost, pomáhá hojit mokvající rány, popáleniny, abscesy a hemerroidy.

Lidové názvy - hluchá kopřiva, planá kopřiva nebo planá bazilika. 

Hluchavka skvrnitá

(Lamium maculatum), Čeleď hluchavkovité (pyskaté), 20-60cm, IV-X
Roste v lužních lesích, také kde jsou okraje křovin a stinné plochy neudržovaných zahrad. Má podobné účinky jako Hluchavka bílá

Pitulník žlutý (hluchavka žlutá)

(Galeobdolon luteum), 10 - 40 cm, IV až VI, čeleď hluchavkovité (pyskaté)
Vytrvalá bylina, co roste na vlhkých půdách převážně v pahorkatinách, v nížinách a horských oblastech jen vzácně Má nejraději dubohabrové a dubolipové háje, roklinové lesy, křoviny, příkré svahy kaňonů, vzácně lužní lesy a městské či zámecké parky. Význam: Ačkoliv žlutá hluchavka není oficiální drogou, obsahuje stejné účinné látky jako Hluchavka bílá , takže v léčitelství ji lze i stejně používat - proti vnitřním zánětům, při léčbě dýchacího a trávicího ústrojí, na křečové žily ve formě obkladů a také k
sedacím koupelím při gynekologických potížích či hemeroidech.

Zběhovec plazivý

(Ajuga reptans), čeleď hluchavkovité (pyskaté), až 30cm, IV-VII
Roste v listnatých lesích, na loukách, v křovinách jako jedna z prvních květin.  Kvetoucí nať obsahuje  třísloviny, barviva, hořčiny, organické kyseliny, minerální látky, taninové substance, éterické oleje, kaučuk a organické soli. Účinky: Mírně snižuje krevní tlak, působí proti bolestem trávicího ústrojí, mírně uklidňuje, je mírným antirevmatikem, zevně jako mastí nebo koupelí se užívá na podlitiny či jiná zranění končetin. Podává se nejlíp ve formě nálevu, 2x až 4x denně.
Lidové názvy: Kukačka

Zběhovec lesní (zběhovec ženevský)

(Ajuga genevensis), až 30 cm,  IV - VII, čeleď hluchavkovité (pyskaté)

 

Trvalka bez nadzemních plazivých výhonů, co roste roztroušeně od nížin po střední polohy, v chladnějších oblastech jen vzácně - louky, paseky, travnaté meze, křoviny, okraje lesů.

Devětsil lékařský

(Petasites hybridus ), patří do čeledi hvězdnicovitých, 15-100cm, IV-V
Vyskytuje se hojně  na vlhkých až silně podmáčených loukách, březích potoků, v říčních nivách, řidčeji i v příkopech a při okrajích cest, vždy však na vlhkých půdách od nížin do hor.
Oddenek obsahuje silici, hořčiny, sliz, třísloviny, petasin, isopetasol, inulin, fenol, cholin, sloučeniny síry, kyselinu angelikovou a minerální soli, v květech je navíc přítomna kyselina tanová a dextrin.
Sbírá se zejména oddenek, ale i list nebo květ. Oddenek se vyrývá časně na jaře a po omytí suší ve stínu při teplotách do 40 °C. List lze sbírat kdykoliv od jara do podzimu.
Účinky oddenku jsou protikřečové, zejména při chorobách dýchacích cest, ale i při křečích žaludku, močového ústrojí či žlučníku, výrazně utišuje kašel, osvědčil se při astmatu, dně, reguluje látkovou výměnu, působí protirevmaticky, močopudně a proti zácpě.
Čerstvé, naklepané listy se užívají jako obklady na odřeniny či při výronu kloubu, proti střevním parazitům (hlístům). Devětsil nemá nežádoucí vedlejší účinky, proto je vhodný i pro děti.
Čaj - 1 lžička na šálek vody, 3x denně.
Čajová směs proti žaludečním křečím: Smícháme stejné díly kořene devětsilu, natě heřmánku a máty. Dvě lžíce směsi dáme do 1/2 1 vody a pomalu ohříváme až k varu, potom přikryjeme a necháme vychladnout. Scedíme a přidáme lžičku vlaštovičníkové tinktury. Pijeme po částech v průběhu 2-3 hodin. Tento čaj pomáhá také při onemocněních jater a při žaludečních potížích žen souvisejících s počátkem těhotenství.
Prášek lze podávat i s vínem či s medem či ovesnými vločkami např. při kašli, horečkách nebo při potížích s močením. Droga bohužel nepříjemně páchne, takže její užití může  vyvolat nevolnost, proto se přidává raději do směsí. Nedoporučuje se užívat dlouhodobě.
Lidové názvy: Lopuch, koňské kopyto