Libeček lékařský

(Levisticum officinale), čeleď miříkovité, 100-250cm, VII-VIII

Celerově aromatická rostlina pěstovaná na zahrádkách. Obsahuje silice s ftalidy, terpinolem, karvakrolem a dalšími složkami, a dále kumariny, pryskyřice, cukry, ... Využívají se všechny její části. Listy jako koření do polévek, omáček, salátů, na pečení. Plody do nakládané zeleniny i některých druhů pečiva. Oddenky lze kandovat. Oddenek s kořeny se sbírá na podzim druhého až třetího roku, po omytí se suší ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Nať se sbírá v průběhu celého vegetačního období, semena po jejich dozrání. Pozor! Libeček není drogou vhodnou k dlouhodobému užívání a ani krátkodobě by jej neměli užívat ve větším množství lidé se závažnými poruchami ledvin a těhotné a kojící matky.

Působí silně močopudně, zvyšuje vylučování solí (zejména chloridů), pomáhá při zánětech dolních cest močových, napomáhá rozdrobení močových kaménků, rozpouští hleny (při nachlazení), povzbuzuje vylučování trávicích šťáv a žluči, příznivě působí při nepravidelné menstruaci a mírní bolesti při nadýmání. Nať ve formě koupelí se užívá při revmatismu, dně nebo jiných zánětlivých onemocněních kloubů. Semeno libečku se užívá jako prostředek celkově posilující organizmus. Podává se nejčastěji ve formě nálevu, kterého se pijí 2 až 3 šálky denně. Koupel v odvaru z natě by měla trvat asi 15 minut. Semena je možno užívat rozdrcená v syrovém stavu (berou se 2x denně po hlavním jídle na špičku kulatého nože) nebo ve formě nálevu (1 čajová lžička drceného semene se přelije sklenicí vařící vody, luhuje se 10 minut, poté se přecedí a pije se opět po hlavním jídle).

Miřík celer

(Apium graveolens), čeleď miříkovité, 40-150cm, V-VIII
Jedná o jednu z nejaromatičtějších zelenin. Můžeme pěstovat celer bulvový, naťový, řapíkatý ...
Celerová nať i dužnina bulev obsahují mnoho důležitých látek, jako jsou bílkoviny, vitaminy B1, B2, PP, významné množství vitaminu C, i řadu minerálních látek jako vápník, sodík, draslík, hořčík a fosfor.  Najdeme zde také silice s obsahem apiolu, a myristicinu, flavonoidy a další léčivé látky, díky nimž se celer uplatňuje i v čajích s močopudnými účinky, uklidňuje a podporuje trávení, zpevňuje cévy. Celer se využívá v dietě léčící nadváhu, artritidu, dnu, revmatismus, deprese, vředy, záněty jater, ledvin, močového měchýře, alergické projevy a vyrážky a další onemocnění související s překyselením organismu. Celer a celerová šťáva jsou velmi vhodné i pro diabetiky Spolu s petrželí má celer pověst afrodisiaka, především mužského – za tuto schopnost vděčí patrně obsahu aminokyselině asparaginu. Celer se díky vysokému obsahu hořčíku počítá také mezi rostliny s protirakovinnými účinky.
Využití v kuchyni:  Celer spolu s mrkví a petrželí se přidává do polévek, pod hovězí pečeni, k přípravě vařeného nebo syrového salátu. Celerová nať i semeno je častou součástí kořeninových směsí pro grilování. Mezi koření řadíme celer především pro silně aromatická a nahořklá semena, které se používají k přípravě tzv. celerové soli obsahující alespoň 8 % rozemletých plodů, které tvarem připomínají plody anýzu. Celerová sůl je typickým kořením rybích pokrmů, zeleniny a kroket. Můžeme také kořenit celerovými listy, které spolu s řapíkem vaříme zároveň s pokrmem a před podáním odstraňujeme. Listy, zbavené silné části řapíku, lze sušit. Celerová nať se používá často i k průmyslové přípravě polévek a do různých směsí koření.
Celerový salát s mrkví: 2 hlízy celeru, 4 větší mrkve, šťáva z citronu, 1 lžíce olivového oleje, špetka mořské soli. Zeleninu nastrouháme, zalijeme citrónovou šťávou, mírně osolíme a omastíme olejem.
Smažený celer: Celer uvaříme ve vroucí osolené vodě do poloměkka, necháme vychladnout a nakrájíme na kolečka silná asi 1 cm. Vždy dva kolečka celeru proložíme plátkem nivy, dlaní je mírně stlačíme a obalíme v mouce, rozšlehaném vejci a ve strouhance. Osmažíme na rozehřátém oleji po obou stranách dozlatova. Můžeme použít místo nivy kolečko šunky.
Celerové bramboráčky: 300g očištěných syrových brambor, 300g očištěného celeru, 1 vejce, 100g pšeničné mouky polohrubé nebo celozrnné, 2 stroužky česneku, 1 – 2 lžičky Solčanky (zeleninové koření se solí bez glutamátu sodného), majoránka, olej na smažení
Brambory i syrový celer nastrouháme na jemném struhadle a lehce vymačkáme přebytečnou vodu a smícháme s prolisovaným česnekem, přidáme solčanku, majoránku, vejce a zahustíme moukou dle potřeby. Těsto by mělo být trochu řidší než na klasický bramborák. Po přípravě ho necháme pár minut odležet. Bramboráčky můžeme péct na pánvi v oleji, nebo můžeme zvolit pečení v troubě na plechu potřeném olejem.
Lidové názvy: Opich

Mrkev obecná pravá, setá

(Daucus carota subsp. carota)
(Daucus carota subsp. sativus), čeleď miříkovité (okoličnaté), 5-100cm, V-VIII

Roste: Louky, sušší travnaté porosty, pastviny, příkopy, náspy, kamenité svahy, pole, rumiště. Mrkev setá je vyšlechtěna z mrkve pravé a je pěstována v mnoha kultivarech jako nezastupitelná  kořenová zelenina. Obsahuje karoteny, které se v
organismu mění na vitamín A, vitamíny skupiny B, vitamín C, cukry, silice, fosfolipid, steroly, minerální látky, v semenech je přítomna zejména silice a olej. Sbírá se kořen, semeno, někdy i nať. (Mladou nať lze využít stejně jako bylinky)
 Účinky: Podporuje obranyschopnost proti infekcím, zlepšuje zrak (zejména šeroslepost), užívá se při jaterní dietě (Při dlouhodobém a nadměrném pité mrkvové šťávy se může jako důsledek velkého množství karotenoidů, jež organismus již nedokáže zpracovat, a přetížení jater objevit tzv. karotinodermie projevující se oranžovým zbarvením pokožky), pomáhá při močových kaméncích a revmatických zánětech kloubů, je mírně močopudná a projímavá (Syrová mrkev pomůže díky vláknině správné funkci střev a tím i našemu vyprazdňování. Naopak vařená například pomáhá zastavit průjem), při zevním použití hojí rány, spáleniny či vředy, šťáva z kořene se hodí při léčení či doléčení ischemické choroby srdeční, prospěje těhotným a kojícím ženám nebo při chudokrevnosti. Využívá se také jako krmivo.  Výtažky z mrkve se přidávají do pleťových krémů, masek, mlék a do ochranných krémů proti opalování. Všechny tyto přípravky zvyšují fyziologickou funkci kůže, obnovují její pružnost, zamezují loupání a tvrdnutí. Maska z čerstvé mrkve: Nastrouháme čerstvou mrkev a na 20 minut ji přiložíme na důkladně omytý obličej a po sejmutí vetřeme do kůže mastný nebo polomastný krém. Nálev ze semen se užívá při angíně pectoris (pije se 2x až 4x denně)  Nejčastěji se podává mrkvová šťáva. Nať se obvykle používá čerstvá a užívá se hlavně zevně ve formě kašovitých obkladů. Nezastupitelný význam má pro široké využití v kuchyni. Pro dobrou využitelnost betakarotenu se doporučuje tepelná úprava na tuku. Mrkvový křen: Omytou mrkev a jablko nastrouháme na jemném struhadle, přidáme trochu nastrouhaného křenu a dochutíme solí, šťávou z citronu a případně dosladíme. Mrkvové karbanátky: 500 g mrkve, 2 - 3 vejce, 5 lžic strouhanky, 1 cibule, česnek, 2 PL majoránky, mletý kmín, sůl. Mrkev očistíme, nastrouháme nahrubo, podusíme osolenou na trošce vody. Necháme vychladnout vyklopenou na sítku. Nakrájíme nadrobno cibuli, prolisujeme česnek (může se dát i sušený), přidáme majoránku, mletý kmín, vejce a zahustíme strouhankou, popř. vegetou. Je možné použít místo strouhanky jemné ovesné vločky. Připravenou směs necháme asi 1/4 hodiny stát, tím dobře zahoustne. Vytvořené karbanátky obalit ve strouhance, smažit Mrkvové sušenky: 250 g strouhané mrkve, 250 g tuku, 450 g hladké mouky, 3 lžíce cukru, špetka soli. Vypracované těsto necháme v chladu ztuhnout, pak z vyváleného plátu asi 3 mm silného vykrajujeme jednoduché tvary. Pečeme na vymazaném plechu v předem předehřáté troubě zvolna po obou stranách dozlatova. Chutnají znamenitě i studené.

Mrkev divoká

(Dakus carota), čeleď miříkovité, VI-VIII, 25-120cm

Vyskytuje se na sušších loukách, podél cest, na náspech, na kraji lesa.
Jedlé části jsou kořen před květem, nejlépe v prvním roce života nebo na jaře druhého roku, nať
Kořeny sklízíme na jaře a na podzim, nať před květem
Obsahuje silice, provitamin A, vitaminy B1, B2, C, pektin, minerály, sacharidy, karoten. Nejčastěji se používá ke spolehlivému zastavení průjmů. Kořen obsahuje také karoten, lze jej tedy využít při onemocnění jater, žloutenkách a střevních zánětech.
Kořeny mrkve obecné můžeme používat stejně jako běžně známý šlechtěný kultivar mrkve. Jelikož je chuť silná až nepatrně pálivá jako u petržele, hodí se nejlépe na ochucení polévek, případně omáček. Stačí přidat několik celých kořínků, které nahradí mrkev a petržel zároveň. Po uvaření a oloupání se dají eventuelně jíst, ale hodí se k tomu jen kořeny střední velikosti, které mají kolem dřevitého jádra alespoň nějakou dužinu. Vývar se dá udělat například z brambor, divoké mrkve, listů kopřiv a třeba vajíčka a česneku. Dosáhnete tak opravdové zálesácké polévky.
Česnečka z divoké mrkve: Cibule, olej, 2–3 brambory, 8–10 kořenů divoké mrkve i s natí, česnek, nebo česnek medvědí. Cibulku osmažíme, zalijeme vodou, přidáme brambory, na kolečka nakrájenou mrkev, uvaříme do měkka, před koncem varu přidáme nať a dva až tři stroužky česneku, případně deset listů najemno pokrájeného česneku medvědího, můžeme zahustit jíškou, nebo polévkovými nudlemi. Osolíme a podáváme.
Poznáte ji bezpečně zejména podle vůně, která je opravdu k nerozeznání od zahradní mrkve. I tak. Pozor na záměnu s jedovatými rostlinami telucha kozí pysk (Aethusa cynapium) nebo s rozpukem jízlivým (Cicuta virosa).

 

Hrách setý

(Pisum sativum), čeleď bobovité (motýlokvěté, luštinaté), 15 - 200 cm, VI - IX
Jedná se o běžně pěstovanou rostlinu, která se dělí na hrách polní, obecný, dřeňový, cukrový. Sbírá se kvetoucí nať, někdy i s plody. Nezralé hrášky či celé lusky se používají jako zelenina (hrášek), zralá semena (hrách) se používají jako luštěnina.
Nať obsahuje flavony (např. isokvercitrin), kumariny (např. dafnetin), fenol-karbolovou kyselinu, aminokyseliny (např. kanavanin), allantoin, pyridinový alkaloid trigonellin, isoflavonové fytoalexiny (např. pisatin), aminy (agmatin, putrescin), cyklitoly (např. pinotil), v semenech je přítomen zejména škrob, jednoduché bílkoviny (zejména globuliny), celulóza, vitamíny (zejména B) a řada stopových prvků (draslík, hořčík, síra, fosfor aj.). Kombinace vitaminů, minerálů, bílkovin a nukleových kyselin dělá z hrášku injekci energie pro naše buňky, tkáně, mozek i nervový systém. Hlavně sportovci, děti ve vývinu a těžce fyzicky pracující lidé mohou efektivně čerpat z výživností této zdravé zeleniny, podporuje totiž růst svalové hmoty a zdraví a pevnost tkání, včetně kostí.
Jako každá luštěnina, i hrách obsahuje cukry, které jsou pro naše tělo zdrojem okamžitě využitelné energie. Zapomenout nesmíme ani na vlákninu, která čistí náš zažívací trakt od toxických usazenin a pomáhá se snižováním škodlivého cholesterolu v krvi. Nať působí protizánětlivě, hojivě a močopudně, plody lze použít v prevenci nádorových onemocnění (blokuje enzym proteázu). Vnitřně se podává ve formě krátce vařeného odvaru (2x až 4x denně po 1 šálku), zevně lze použít kašovité obklady z hrachové natě na rány nebo na lehké spáleniny např. v případech, kdy není k dispozici razantněji působící kostival. Pozor! Pokud nás trápí zažívací potíže, je potřeba individuálně vyzkoušet stravitelnost hrachu. Někomu může hrášek způsobovat plynatost, čemuž se dá předejít, případně nadýmání utlumit použitím vhodného koření při přípravě pokrmů. Lidé trpící dnou by všeobecně měli konzumovat luštěniny jen zřídka. Nežádoucí puriny se z velké části uvolňují do vody při namáčení hrachu před tepelnou úpravou - z toho důvodů pak vodu slijeme a pro vaření zalijeme vodou čerstvou.  Nejpřínosnější je pro nás vždy konzumovat čerstvý hrášek, ale i po tepelné úpravě si zachovává spoustu využitelných živin. Pokud chceme pro přípravu jídla použít hrách konzervovaný, zvolíme raději mražený před naloženým. Využití v kuchyni je opravdu velké. Čerstvý je výborný v salátech nebo jako příloha k masu, rybě či jakémukoli slanému pokrmu. Při tepelných úpravách se téměř nekladou meze naší fantazii a chuti. Českou klasikou je jistě hrachová polévka: Přes noc namočený hrách osolíme, opepříme a uvaříme do měkka. Zalijeme vývarem, mlékem, smetanou či eventuálně masoxem. Dochutíme česnekem a zahustíme světlou jíškou nebo líp kyž orestujeme cibulku, na ní trošku špeku či uzeného, osmahneme, přidáme bobkový list, nové koření a opékáme. Máme-li raději barevnější polévky, můžeme přidat i celer, mrkev, pórek, krupky nebo brambory. Po opečení přilijeme vývar, nasypeme hrách a vaříme. Tuto variantu polévky není třeba zahušťovat, ale pro zjemnění někdo přilévá smetanu či mléko. Máme-li rádi krémové polévky, rozmixujeme do hladka a zdobíme osmahnutou cibulkou či hráškem v těstíčku. Kaše: Minimálně 2 hodiny namočený hrách (500g), do kterého přidáme 1 masox a dolijeme vodou tak, aby byla asi dva prsty nad hrachem, rozvaříme. Pokud nám zbyla voda, přecedíme, ochutíme hrách solí, pepřem, majoránkou, utřeným česnekem a tyčovým mixérem rozšleháme na hladkou kaši. Podáváme politou osmaženou cibulkou se sladkokyselou okurkou.  Hrášek můžeme "přihodit" do různých zeleninových či masových polévek, do rizota, těstovin, skvělý je i v kari nebo v jiných úpravách asijské kuchyně. Kuličky mraženého nebo čerstvého hrášku se hodí i do omelet, do směsí na plnění tortily, do masových rolád, sekané nebo karbanátků, oblíbené je u nás i dušené hovězí maso s mrkví a hráškem: Na sádle osmažíme cibuli dokud nezesklovatí . Přidáme 500g na kostky nakrájeného hovězího masa a zprudka opékáme, dokud se maso nezatáhne a nepustí šťávu. Pak ho osolíme, okmínujeme a opepříme. Podlijeme vývarem, připraveným z kostky masoxu a hrnku horké vody. Hovězí necháme na mírném ohni dusit pod pokličkou asi 2 hodiny, podle tuhosti masa.
Mezitím mrkev oškrábeme a nakrájíme na kolečka nebo kostičky. Osmahneme na másle, pak přisypeme i mraženou mrkev s hráškem a ještě chvíli smažíme. Posolíme, pokapeme worcesterovou omáčkou a citronovou šťávou, podle chuti lze osladit lžičkou cukru. Mrkvovou směs přidáme k masu a společně dusíme do změknutí masa. Podle potřeby podléváme. Nakonec zahustíme máslovou jíškou a podáváme s brambory.

Okurka setá

(Cucumis sativus), čeleď tykvovité, 50 - 200cm, VII-IX
Nejrozšířenější zelenina u nás pěstovaná. Obsahuje: 80-90% vody, malé množství proteinů, sacharidů a tuků, jakož i provitaminu A a vitaminů B, C a E. Jejich dietetický a terapeutický význam spočívá v přítomnosti vysoce zásaditých minerálů — draslíku, vápníku, fosforu, hořčíku a železa, ale i různých stopových prvků, především síry. Působení: Okurky neutralizují nadměrně kyselý odpad produkovaný tělem po konzumaci jídel živočišného původu. Usnadňují vylučování odpadních látek z krevního řečiště močí nebo pokožkou. Udržují vlhkost pokožky a poskytují síru, látku, která je pro zdraví kožních buněk, vlasů a nehtů nezbytná. Zároveň čistí krev od toxických látek. Doporučují se při atopickém ekzému, kontaktní dermatitidě a lupénce (psoriáze), účinně působí i při bolestech očí. Přikládají-li se přímo na pokožku, mají příznivé kosmetické účinky. Měly by pomoci i po slunečním spálení a také při spáleninách nezpůsobených sluncem. Okurky mají velmi málo kalorií a přesto vyvolávají pocit nasycení. Maska na pleť. V jedné čtvrtině hrnku heřmánkového čaje, rozpustit lžíci želatiny a nechat vychladnout. Namixovanou okurku přecedit přes cedník. Smíchat s heřmánkovým čajem s želatinou a zcela studenou nanést na umytou tvář a krk. Nechat působit přibližně patnáct minut, pak opláchnout vlažnou vodou. Místo heřmánku lze použít měsíček. Anebo rajče s okurkou dát do mixéru a po zamíchání přidat smetanu. Směs nanést na krk a dekolt a nechat působit dvacet minut. Poté omýt studenou vodou. Zlepšení fyzického stavu: Nutritivní a zdraví prospěšná okurka pomůže získat při pravidelné konzumaci lepší fyzický stav. Jednu okurku zbavit semínek a slupky. Namixovat a smíchat s litrem a půl vody. Tento nálev pijte každé ráno  a uvidíte, že se budete cítit lépe! Koktejl:  Čtyři malá zralá rajčata, jednu velkou okurku, jeden citron a sůl. Zeleninu si před přípravou nechte v lednici, protože tenhle koktejl se podává dobře vychlazený. Rajčata a okurku oloupat, dát do mixéru společně se šťávou z citronu. Pokud si přejete jemnější koktejl, přeceďte si zeleninu přes síto. Podávat ve vychlazených sklenicích.  Plněné okurky: Čtyři okurky, šest vařených vajec, čtyři polévkové lžíce majonézy, špetku bílého pepře a čtyři polévkové lžíce nasekané petrželové nati. Okurky oloupat a podélně překrojit. Lžičkou vyndat semínka. Vejce nasekat nadrobno, přidat zbytek surovin a dobře promíchat. Okurky naplnit směsí a podávat. Kvašáky: Okurky použijeme větší, které se nehodí na zavařování. Skládají se do hrnce nebo hliněného soudku, ale postačí i pětilitrové zavařovací láhve. Důležité je před naskládáním do nádoby každou okurku pěkně na několika místech propíchat, aby do ní lák lépe pronikl. Lák na okurky - 4 lžíce soli na 2,5l vody - lijeme teplý (ne studený, ne vroucí). Nádobu s naskládanými okurkami je potřeba zatížit čistým kamenem, nebo třeba zkříženými špejlemi - cílem je, aby okurky zůstaly celou dobu kvašení ponořené, jinak by byly blátivé. Hotové jsou za 5 až 7 dní, přičemž druhý - třetí den začneme pozorovat zakalování láku - mléčné kvašení začíná. Kvasit okurky necháváme v teple, a když jsou hotové, přesuneme je do zimy Podle krajových zvyklostí se k nim také přidávají přísady: Kopr, česnek, mrkev, cibule, tvrdý chleba, bobkový list, také listy révové, dubové, višňové i z černého rybízu. Pokud dáme více stroužků česneku a pepře, okurky budou pikantnější. Někde se přidává i koriandr či estragon. Po vykvašení lze pro dlouhodobé uchování zavařit naskládané do menších sklenic spolu s nálevem klasicky zavařit. Univerzální nálev: 3l vody dáme svařit spolu s hrstí hořčice, 10 zrnky nového koření, 15 zrnky celého pepře, 2 bobkovými listy, 180g soli, 450g cukru (dávám 225g + 23ks umělého sladidla, které dám až nakonec) a po převaření 1l octa. Jakmile nálev přejde varem, sundám z plotny. Do sklenic naskládám okurky, nahoru 3 kolečka mrkve, kousek cibule, půl stroužku česneku. kousek křenu a hlavně kopr do každé sklenice a po nalití nálevu sterilovat. (Zavařené okurky ztrácí hodně z léčebných vlastností, ale zato jsou v naší kuchyni nepostradatelné. Stejný nálev používám i na houby, které před uložením do sklenic vařím asi 5 minut v osolené vodě.)

Dýně, tykve, turci, kabačky, cukety, patizony ...

 

 

Cuketa, patizon (Cucurbita pepo), dýně - turek - kabačka (varieta pepo), tykev - dýně velkoplodá (Cucurbita maxima), aj. patřící do čeledi tykvovitých se u nás hojně pěstují nejen na zahrádkách. Takzvané zimní dýně (tedy všechny hokkaida, buttercupy, dozrálé patizony, špagetové dýně, lakotu, butternuty a všechny ostatní dýně, které se komzumují v botanické zralosti) je dobře dát po sklizni tak na 14 dní do pokojové teploty do suchého prostoru, tím dojde k uzavření a zatažení slupky. Pro vlastní skladování je ideální suchý prostor se stálou teplotou okolo 15°C. Pokud takové podmínky nemáte, pak si dýně nechte v teplém bytě (nebo aspoň na chodbě, v předsíni, kde není 20°C) raději než ve vlhkém sklepě! Za ideálních podmínek vydrží dýně dle druhu až rok. Jmenovitě: hokkaido oranžové, hokkaido zelené cca 6 měsíců, špagetová dýně stripetti 8 měsíců a vegetable spaghetti i přes rok, lakota do 8 měsíců, lumina i rok, acorny do 6 měsíců, patizony i rok (ale téměř nejdou rozlousknout). Nechat dojít v teple bychom měli nechat všechny zimní dýně, protože tím zesládnou a stanou se stravitelnějšími - dojde k přeměně části škrobů na cukry! Takže nikoliv koupit a uvařit, ale koupit šoupnout do kuchyně a počkat si 14 dní!!  Obsahují citrulin, který podporuje vylučování produktů látkové výměny a jedovatých látek. Pravidelné užívání nejméně 1 polévkové lžíce jader denně (týdny až měsíce), může vykazovat preventivní a léčivé účinky při nezhoubných zvětšeních prostaty a při potížích s močovým měchýřem. Nízký obsah sodíku řadí tykve mezi potraviny s nejnižším obsahem soli. Tím je vhodná pro diety využívaných při léčbě vysokého krevního tlaku, onemocnění močových cest a ledvin. Draslík zase podporuje odvodňování, působí proti zácpě, udržuje basickoadidickou rovnováhu v těle a správné hospodaření s vodou. Karoteny, vit. C a E,  které jsou v plodech tykví rovněž bohatě zastoupeny, působí jako antioxidanty a chrání buňky. Poutají volné radikály a pomáhají tak předcházet tvorbě nádorů a nežádoucímu ukládání látek na srdečně cévních stěnách.
Pomáhá také při problémech se slinivkou břišní může rovněž pomoci od potíží způsobených revmatismem, aterosklerózou nebo dnou.
Všestranné využití v kuchyni, i té dietní, netřeba zdůrazňovat.
Smažené květy: Do květu vložíme kousek plísňového sýru a po obalení v trojobalu smažíme na oleji do zlatova. Zelí: Dýni okrájíme, vyčistíme, nakrájíme na kostky, vložíme na nakrájenou a na sádle osmaženou cibulku, přidáme trochu octa, sůl, kmín. Dusíme do poloměkka. Zahustíme zakysanou smetanou s lžící hladké mouky a dovaříme doměkka. Podáváme s pečeným masem (kachnou) a knedlíkem, popř. s bramborem. Sekaná: Dýni nebo cuketu nahrubo nastrouháme, stejně tak sýr - 100g (Pokud dáváme uzeninu, nakrájíme ji na kostky.) Smícháme s 2 hrnky dětské krupice s 1 práškem do pečiva, také 0,5 hrnku oleje, 5 vajec, špetka soli, 2 stroužky česneku, 1 lžíce koření do sekané a dáme do vymazaného pekáče. Pečeme na 180° C cca 45 min. Guláš: 2 cukety (cca 25cm), 1 cibule, 3 stroužky česneku, 2 lžíce kečupu, 2 lžíce sojové omáčky, pepř, sůl, olej. Na oleji(sádle) osmahneme cibulku, přidáme na kostičky nakrájenou cuketu. Trošičku podlijeme, osolíme a dusíme do měkka. Pak přidáme prolisovaný česnek, kečup, sójovou omáčku, podle chuti opepříme a dosolíme. Nijak nezahušťujeme. Jako příloha je dobrá rýže, těstoviny, brambor i chleba. Dýňové pyré:  Rozmačká se uvařená dýně a do ní se přidá sůl, smetana a kousek másla. Já rozmačkala uvařenou dýni a nastavila s ní bramborovou kaši a bylo to výborné. Cukeťáky: Nastrouhat cuketu, přidat vejce, česnek, sůl, majoránku a přisypat tolik mouky, aby se vytvořilo „akorát“ těstíčko. A smažit, poté ubrouskem vysát tuk. Buchta: Potřebujete: 250 gramů nahrubo nastrouhané cukety, šťávu z půlky citronu, 50 gramů nasekaných ořechů, 50 gramů rozinek, 3 vejce, 150 gramů moučkového cukru, 100 ml oleje, 300 gramů polohrubé mouky a půl prášku do pečiva. Nastrouhanou cuketu zalijeme citronovou šťávou, smícháme s rozinkami a ořechy. V míse utřeme vejce s cukrem do pěny, do které postupně tenkým pramínkem zašleháme olej. Nakonec vmícháme cuketovou směs a mouku promíchanou s práškem do pečiva. Těsto nalijeme do koláčové formy, vyložené pečicím papírem a pečeme při 150ti stupních asi 45 minut. Zapečená dýně: Do pekáče navrstvit brambory, na ně plátky cukety, dále třeba šunku (není nutno), opět brambory, cuketu, sýr, houby… dle výšky pekáče a hladu. Každou vrstvu osolit, nakonec zalít osolenou (může být i vegeta) šlehačkou s vejci - počet dle chuti a přikryté péci. Omáčka na špagety: Na olej a zesklovatělou cibulku dát cuketu či lilek, osmahnout, podusit, po chvíli přidat rajčata (pokud konzervovaná, tak se šťávou, pokud čerstvá, tak i protlak). Dá se přidat uzenina, tuňák nebo mleté maso. Osolit, ovonět bylinkami. Cuketa na asijský způsob: Menší cuketu nakrájíme na kostičky, které vhodíme na zpěněnou cibulku. Přidáme 2 stroužky česneku a okořeníme orientálním kořením (kari, ďábelské aj.). Zakapeme worcesterskou a sójovou omáčkou. Cuketa je hotová, když zesklovatí. Nakonec podlijeme masovým vývarem. Svíčková: Dýni oloupeme a nastrouháme na hrubém struhadle. Důkladně zakapeme citronovou šťávou, osolíme a promícháme.
zesklovatělou cibulku dát místo masa na kostičky nakrájenou dýni (tvrdší druh). Osmahnout, okořenit paprikou a gulášovým kořením. Dusit do měkka v hovězím vývaru (masox postačí), poté zahustit nastrouhaným chlebem nebo tmavou jíškou.Část dýně lze nahradit houbami nebo masem.
Asi ve dvou centimetrech vody rozvaříme kousek zeleninového bujonu, vsypeme dýni a zprudka podusíme, ale jen krátce, aby se dýně nerozvařila. Kysanou smetanu - asi 150 ml - smícháme zvlášť s bobkovým listem, novým kořením, hřebíčkem a celým pepřem. Osolíme a nakonec rozkvedláme polohrubou mouku (na porci lžičku). Vše zvolna přilijeme k dýni, povaříme do zhoustnutí a necháme i s kořením rozležet alespoň 24 hodin. Pak koření vyndáme, omáčku ohřejeme a podáváme s houskovým knedlíkem. Patizon dušený: Oloupeme jej, nakrájíme na kostičky, v kastrole podlijeme trošičkou vody a podusíme – opatrně, nemá to být kaše. Zastříkneme citronovou šťávou a vinným octem, osolíme, opepříme čerstvě mletým bílým pepřem, přidáme prolisovaný nebo lépe nastrouhaný česnek, trochu kysané smetany – jen tolik, aby se kostičky patizonu rovnoměrně obalily. Prohřejeme, odstavíme, přidáme kopr a necháme před podáváním chvíli „uležet“.
Dýně či patizony můžeme použít i k doplnění špízu. Také obalit v trojobalu, klidně s plátkem šunky, sýru a smažit jako řízek nebo zapéct rozpůlené i se slupkou v troubě plněné nádivkou dle chuti a možností (sýr + smetana, mleté a mírně podušené ochucené mleté maso ...) Dokonce mladé zavařujeme v nálevu jako okurek a velké plody použijeme i na výborný dýňový kompot: Oloupanou, očistěnou nejlépe ananasovou dýni nakrájet na kostičky, zalít roztokem kyseliny citronové. (Na 3kg krájené dýně asi 2 lžičky do 1,5l vody - aby byla ponořená), nechat stát až 24hodin, pak přidat šťávu ze 2 citronů (chemicky neošetřený se může přidat nakrájený na kolečka - bez pecek), 750g cukru, 5 hřebíčků, kousek skořice, popř. vanilku, ananasovou tresť 3-4 lžičky (Já místo tresti a cukru dávám ananasový sirup či džus. V případě džusu cukr dodám) Vše svařit do sklovita a za horka plnit do sklenic - cuknutím ihned ,,zavařit" anebo sterilovat 20minut při 80°C

Meloun vodní (Lubenice obecná)

(Citrullus lanatus), čeleď tykvovité, 100-200cm, VIII-IX

Meloun je v teplejších oblastech pěstovaná zelenina, i když je občas považován za ovoce a vyskytuje se v různých druzích, z nichž u nás nejznámější je meloun vodní. Obsahuje: Asi 90% obsahu všech druhů plodu melounu tvoří voda. Cukry tvoří asi jen 3 %. Meloun je zdrojem důležitých vitamínů (C – posiluje imunitu, B6 – je důležitý pro syntézu bílkovin, B3 – napomáhá k využití kyslíku v buňkách, B2 – zlepšuje kvalitu kůže, vlasů, nehtů, A – podporuje zrak), nerostných látek (vápník, hořčík, draslík, železo, mangan, zinek, jód). Studie ukazují, že melouny mají blahodárný vliv i na stimulaci krevního oběhu, uklidňuje organismus. Jemná vláknina dužniny pak posiluje stěny střev a současně podporují slabě i vylučování stolice, což pozitivně působí proti zácpě. Vysoký obsah vody pomáhá stabilizovat poměr vody a soli v organismu. Díky vysokému obsahu vitamínů, karotenoidů a organických kyselin pak působí antioxidačně. Obsahuje také zdroje kyseliny listové, jablečné a citronové. Energetická hodnota melounu je nízká (asi 20 – 30 kcal/100g), což je velice málo při tak velkém obsahu bioaktivních látek a proto se doporučují při redukční dietě. Že je plod již zralý, se pozná podle toho, že stopka u plodu pomalu zasychá a při poklepu prsty zní lehce dutě. Pokud zní silně dutě napovídá to, že meloun je již nejspíše přezrálý. Pokud se zralý meloun stiskne v dlaních, vydává vrzavý zvuk. Nejlépe je přímá konzumace. Zvláštností je příprava alkoholického pokrmu nazvaného „opilý meloun“, kdy se do melounu vytvoří díra a do ní se pomocí trychtýře nalije alkohol (často vodka nebo rum), či se případně do něho láhev zapíchne nebo se použije injekční stříkačka. Odloží se na den do lednice a alkohol se postupně naváže na vodnatou dužninu, která se následně konzumuje. Melounová marmeláda: Dužinu melounu asi 1kg zbavíme semen a nakrájíme nadrobno. Promícháme ji s 1kg želírovacího cukru a strou­hanou citronovou kůrou i šťávou ze 3 citronů. Ponecháme v klidu přibližně 4 hodiny. Poté přivedeme k varu a prudce vaříme 4 minuty. Marmeládu na­plníme do horkých, suchých sterilních sklenic a neprodyšně uzavřeme. Meloun na grilu: 8 plátků melounu, 3 špetky pepře, 3 špetky mořské soli, 3-4 lžíce medu. Meloun jemně posypte solí a nechte 1/2 hodiny na cedníku. Pak každý kousek opláchněte vodou, osušte papírovým ubrouskem a potřete medem. Plátky grilujte na rozehřátém grilu přibližně 3-4 minuty z každé strany. Posypte lehce pepřem a podávejte.

Hvězdnice kopinatá

(Aster lanceolatus), 50 - 160cm, VII - X, čeleď hvězdnicovité (složnokvěté)

Druh je původní v Severní Americe a je hojně pěstována jako okrasná rostlina a velmi často zplaňuje. Roste především na březích větších vodních toků a na okrajích rybníků. Dále pak v místech jako jsou rumiště, skládky zeminy, trávníky, vlhčí příkopy podél cest a další neudržovaná místa v okolí lidských sídel. Od našich původních druhů hvězdnic lze hvězdnici kopinatou odlišit podle na konci zašpičatělých zákrovních listenů. Od většiny zavlečených druhů hvězdnic, tedy hvězdnice hladké (Aster laevis), hvězdnice novobelgické (Aster novi-belgii) a hvězdnice různobarvé (Aster versicolor), ji lze odlišit podle na bázi neobjímavých listů a drobnějších úborů. Jedná se o velmi morfologicky proměnlivý druh. Rostliny s drobnějšími květy a souvisle chlupatými listy jsou někdy označovány jako hvězdnice malokvětá (Aster parviflorus Nees).

Starček Fuchsův (starček vejčitý)

(Senecio nemorensis), čeleď hvězdnicovité, 50-200cm, VII-IX

Roste docela hojně v lese a na jeho okraji, na pasekách, v křovinách od nížin až do hor. Všechny druhy starčeků obsahují alkaloidy jakobin, jakonin a jakodin, možná také senecionin a senecin. Dále je přítomen vosk, karoten, pryskyřice, třísloviny, flavonoidy, sacharosa, kávová tříslovina, hořčina a slizové látky. Pozor: Starčekové alkaloidy způsobují cirrhosu jaterních buněk a poškozují centrální nervový systém, jsou podezřelé i z karcinogenního působení. Otrava se obvykle vyvíjí pomalu, projevuje se týdny trvajícími bolestmi břicha, vodnatelností, zvětšením jater.  Pití se proto nedoporučuje, ale je možné starčeky používat na obklady, na hojení ran, hemeroidy, lihový extrakt na bolavé klouby, pohmožděné svaly. Několik kapek silnějšího odvaru vkápnutých do nosu zastavuje krvácení. Často je starček
zaměňován za zlatobýl.

Lidové názvy: Machlín, kýcol

Řimbaba obecná, kopretina řimbaba

(Pyrethrum parthenium), čeleď hvězdnicovité (složnokvěté), až 100cm, VI-IX
Roste v okolí lidských sídel, kde zplanila. Je velice zdobná rostlina, jejíž žlutobílé květy z dálky připomínají heřmánek, snad proto je odedávna pěstovaná v zahradách, zejména v teplejších oblastech. Můžeme ji ovšem uchovávat i jako trvalku v květináči, který na zimu přemístíme domů.  Obsahuje vonné silice s pinenem a bornylacetátem, seskviterpenové laktony (parthenolid, chrysanhemonin), deriváty acetylénu, pyrethrin, třísloviny a další látky. Sbírá se kvetoucí nať. Účinky: Působí proti horečce, rozšiřuje cévy, snižuje bolest, podporuje žaludeční aktivitu, působí protirevmaticky a hlavně proti migrénám. Protizánětlivý účinek působí také v celém zažívacím traktu, tinktura je vhodná i např. jako lék zánětů v oblasti střev, které zároveň i čistí a ničí nežádoucí mikroorganismy. Také se doporučuje i k brždění zánětlivých procesů v kloubech (artróza). Dále působí slabě projímavě a používá se při menstruačních bolestech či v šestinedělí. Při pravidelném podávání dokáže zregenerovat nepravidelný menstruační cyklus, odstranit menstruační křeče, ale i nepříjemné psychické příznaky doprovázející premenstruační syndrom a období klimakteria. V šestinedělí napomáhá rekonstrukci dělohy, ale jenom když se z jakéhokoli důvodu nekojí, protože miminkům v mléce nechutná. Dětem můžeme podávat při podezření na hlísty a škrkavky, bezpečně je vypuzuje.  Pozor: Výtažek z kopretiny řimbaby nesmí užívat těhotné ženy (působí na dělohu) a také řimbabu neužíváme spolu s preparáty na ředění krve. U citlivých jedinců může vyvolat tvorbu vyrážky na ústech při přímé konzumaci. Dále jsou jako nežádoucí účinky uváděny suchý a bolestivý jazyk, ztráta chuti, nepříjemná hořkost v ústech, bolesti břicha, průjem, nevolnost a zvracení. Nálev: 2 kávové lžičky zalijeme 1/4 l vroucí vody, necháme 10  minut vyluhovat, 2-3x denně šálek. Tinktura: Květy zalijeme lihem 40 % (vodkou), necháme 14 dní vyluhovat, každý den protřepeme, poté slijeme do skleniček. Při nástupu migrény každých čtvrt hodiny 5-10 kapek, poté udržovací dávka 10-15 kapek 3x denně po dobu 3 měsíců.  Odvar: 2 polévkové lžíce zalijeme 1/2 l studené vody, necháme vařit 2 minuty, 10 minut vyluhovat. Používáme zevně, ke kloktání, výplachům, obkladům. Obklad: Čerstvou nať (listy, květy) krátce osmažíme na olivovém oleji (jenom prohřejeme), přikládáme teplé na bolavé klouby postižené revmatismem nebo artritidou. Čerstvý list na migrény: Denně sníme jeden čerstvý list, nejlépe jako sendvič uprostřed chleba s máslem, protože může v ústech způsobit puchýřky. Měli bychom papat alespoň 3 měsíce bez přerušení. (v případě prevence 1 list denně, při samotné léčbě maximálně 5 listů denně). Čerstvého listu lze použít i při zánětu středního ucha (list se jednoduše vsune do ucha).
Lidové názvy: Chlebníček, marunka, maruňka, matečník, matroška

Šrucha zelná

(Portulaca oleracea), čeleď šruchovité, 10-30cm, VI-X

Roste v teplejších oblastech a mezi zahrádkáři příliš oblíbená není, protože se může stát i obtížným plevelem. Její semena si navíc udržují klíčivost několik let, takže vyhubení při přemnožení a zejména v období po vytvoření semen může být velmi zdlouhavé (jedna rostlina dokáže vytvořit až 300 000 semen!). Sklízíme jen mladé šťavnaté listy. Obsahuje velké množství zdraví prospěšných omega-3-mastných kyselin. Dokonce se uvádí, že pokud se jí krmí slepice, žloutky jejich vajec pak obsahují až třicetinásobné množství těchto kyselin. Dále hlavně vitamín C a vitamíny B1, B2, B6 či A. K tomu samozřejmě se připojí i nějaké ty minerály, jako například fosfor, železo, draslík, hořčík nebo vápník. Účinky:  Listy vložené pod jazyk prý zahánějí žízeň a šťáva z mladých listů léčí kuří oka. Z listů lze připravit čaj, hlavně při problémech s močovým měchýřem. Může také přinést úlevu při problémech s pálením žáhy a někteří nedají dopustit na jeho očistné účinky.
Lze ji využít v kuchyni : Tepelně může být portulák upravován podobně jako špenát (stačí ho krátce blanšírovat). Jeho lodyhy občas bývají používány podobně jako chřest. Květy se občas využívalo jako falešné kapary. Nejčastěji se využívá jako přídavek do zelných salátů, také jako polévkové koření nebo k masu. Velmi dobře se kombinuje s rukolou, hadovkou, rajčetem nebo i s klasickým ledovým salátem či grilovaným kuřátkem. Jako zálivka se hodí různé bylinkové dressingy. Do salátů jde většinou syrová, ale existují i recepty, kde se jí krátce osmaží na olivovém oleji. Ale je také velmi chutná, když si jen tak namažeme kvalitní domácí chléb dobrým máslem a vše pak posypeme pokrájenými lístky.
Lidové názvy: Portulák

Ptačinec žabinec

(Stellaria media), čeleď hvozdíkovité, 5-30cm, III-X
Roste na záhoncích, polích, v parcích, zahradách i menších políčkách. Daří se mu, neboť je to rostlina nenáročná. takže je vlastně úporný plevel, který může být i zdravou lahůdkou. (Do polévek, do špenátů, nádivek, do dušené zeleniny i syrový jako součást salátů nebo jako ozdobu místo posypek typu petržel.) Vždyť má  vysoký obsah vitaminů C a E, třísloviny, saponiny rutin, ale také železo, zinek, mangan, draslík, selen, ale rovněž vitamíny z B řady. Konkrétně se jedná o vitamín B1 a B2.. Dále se v lodyze  nachází karoten a minerální soli s obsahem draslíku a hořčíku. Využití: Uplatňuje se na zklidnění pokožky při svědění, napomáhá proti zánětům, čistí pleť a obecně má blahodárný vliv na pokožku. Odvar z ptačince žabince účinkuje jako tonikum a diuretikum, napomáhá při léčbě onemocnění ledvin a rovněž jej lze využít při zácpě. Využívá se i při revmatických problémech, kde je vhodné připravit si vodní lázeň z ptačince, ve které se následně vykoupeme. Vodní lázeň může pozitivně působit také na zhojení ranek, ekzému, lupénky (psoriázy) a léčbu vředů na kůži. K potírání je možné použít i přímo šťávu z nati utrženého ptačince. Čerstvá rozmělněná rostlina působí, když se přiloží na játra, chladivě a taktéž čerstvá, vařená v sádle se osvědčila jako mazání proto hemeroidům a kožním problémům. Čaj k hubnutí a k snížení revmatických potíží. Čaj: 1 až 2 čajové lžičky pro šálek,3 šálky denně. Odvar z ptačince připravený z natě, kterou ve studené vodě přivedeme do varu, necháme pouze minutu povařit a pár minut odstát, se užívá na plicní a bronchiální choroby, usnadňuje vykašlávání hlenů, zastavuje krvácení z plic. Nejčastěji se užívá čerstvá šťáva z umleté natě, které se obvykle podává 4x denně 1 čajová lžička.
Ptačincový salát: Lodyhy před květem omyjeme a nakrájíme na menší kousky. Připravíme si zálivku z octa, soli, cukru a oleje a přelijeme jí salát nebo rozebereme hlávkový salát a natrháme na malé kousky, přidáme posekanou ptačincovou nať, plátky rajčete a vařeného vejce. Podáváme s lehkým dresinkem, bílým jogurtem nebo strouhaným sýrem. Výborná je i pomazánka: Lučinu nebo žervé smícháme se třemi lžícemi másla, přidáme nasekanou cibulku a trochu červené papriky, ochutíme solí a nakonec vmícháme nasekanou nať ptačince.

Bylinky a králíci

Každý chovatel by měl znát nejdůležitější rostliny, aby je mohl sám sbírat jako píci. Zpočátku budete určitě potřebovat klíč k určování rostlin. Objemným krmivem je čerstvé seno, které má králík mít stále k dispozici. Nutno dodat, že seno ihned po usušení nadýmá a proto se zkrmuje až po šesti týdnech, kdy už řádně vyfermentovalo! Nedostatek sena se projeví poruchami funkce trávicí soustavy králíka. Seno uchováváme na vzdušném a suchém místě, aby neplesnivělo. Správně uložené seno voní příjemně bylinkami, plesnivé naopak páchne zatuchlinou.  Takové králíkovi nelze podávat. Není vhodné ani jako podestýlka, neboť králík si občas uškubne i z vlastního lože. Sláma není ke krmení králíků vhodná, používáme ji výhradně jen jako podestýlku. Pozor na větší množství bolehlavu, pryskyřníku (Pryskyřník prudký ), vlaštovičníku (Vlaštovičník větší ), přesličky (Přeslička lesní ), rulíku (Rulík zlomocný ), durmanu aj., které i po usušení mohou způsobit potíže. Naopak prospěšná je zavadlá nebo sušená kopřiva (Kopřiva dvoudomá ) - obzvláště v zimě má vliv na laktaci samic. Rostlinou všech králíků je pampeliška (Smetanka lékařská ). Kromě ní králíci rádi konzumují trávy, kokošku pastuší tobolku, Chrastavec rolní , šťovíky, bolševník obecný, mléč rolní, jitrocele, mladé kopřivy, jetel ladní, vojtěšku, seradelu – ptačí nožku a vičenec. Chovatelé dále doporučují i vratič obecný, podběl obecný, pelyněk černobýl, řebříček obecný, svlačec rolní, Peťour malokvětý (peťour maloúborný)  a další.   
Vhodnými krmivy, která králíci rádi přijímají jsou mrkev, ředkve, kedlubny, štěrbák, čekanka, krmná řepa, tuřín, celer, špenát, jablka, hrušky, topinambury, čínské zelí, měkké palice kukuřice a petržel. Velice opatrně podáváme syrové brambory, salát, kapustu, jetel červený, bílý a luční, neboť mohou u králíků vyvolat silné nadýmání.
V žádném případě nesmíte králíkům dávat pryskyřníky (Pryskyřník plazivý, Pryskyřník prudký , Pryskyřník hlíznatý  a jiné) , Ocún jesenní , tis, tetluchu kozí pysk, rulík zlomocný, bolehlav plamatý, rozpuk jízlivý, lilek černý, neboť všechny  uvedené rostliny jsou jedovaté. Jedovaté jsou také klíčky brambor a syrové fazole.
Tvrdá krmiva jsou pro králíka stejně důležitá jako jadrná směs. Králík sice není hlodavec, ale podobně jako hlodavci vyhledává tvrdá krmiva, aby si jejich konzumací otíral stále dorůstající dlátovité řezáky. Divocí králíci se neživí jenom trávou a pampeliškami, ale okusují také kůru stromů. Mohl by vám to potvrdit každý zahradník nebo hajný. Nevytvoříme-li zvířeti vhodné podmínky pro otírání řezáků, vyrostou mu tak, že mu budou vyčnívat z pysku a ztěžovat sbírání potravy. Divoký králík s takto znetvořenými zuby je odsouzen k zániku. Domácím králíkům může odborník zkrátit zuby kleštěmi, ale mnohem vhodnější je nadměrnému růstu řezáků předcházet.
   Králíkovi je vhodné dávat pravidelně suchý tvrdý chléb, pochopitelně neplesnivý, nebo větve listnatých stromů, nejlépe ovocných, neošetřených chemickými přípravky. Jednou za pár dní podáváme i smrkové větvičky, které jsou prevencí kokcidiózy. Nebezpečné jsou větvičky  tise, túje, javoru, jasanu a hlohu.
Jadrné krmení a objemnou píci je vhodnější podávat odděleně, v různé době, ale každého dne ve stejnou hodinu. Množství krmiva závisí na velikosti králíka, neboť ne každý malý králík zůstane skutečně zakrslý. Ráno musí náš chráněnec dostat velkou hrst suchého jadrného krmiva, tj. 20 až 30 g. V poledne mu dáme šťavnatou píci. Její množství musí být stanoveno tak, aby během jednoho krmení byla zkonzumována celá podaná dávka. Zpočátku je vhodnější dávat trochu větší množství a postupně dávku snižovat, až do stanovení správné porce. Nelze uvést konkrétní množství v gramech nebo počet centimetrů mrkve, ale obvykle postačí čtvrtka středně velkého jablka denně. Po celých čtyřiadvacet hodin musí mít králík k dispozici čerstvé seno, tvrdé krmivo a čerstvou vodu, kterou je třeba nejméně jednou denně vyměnit.
   Granulové krmivo je praktické, ale má jednu velkou vadu. Pro dlouhodobější krmení králíků je příliš jednotvárné. Zvířata, stejně jako lidé, nepřijímají potravu jen proto, aby žila, i králík má chuť na různé věci. Plnohodnotné krmivo je tedy dobré, ale s různými doplňky je ještě lepší. Rovněž do bohaté směsi obilných zrn je možno dodat občas jiné složky. K obohacení se používají ovesné nebo kukuřičné vločky, suchárky, křehké pečivo i svatojánský chléb. Výrobci krmiv pro zvířata nabízejí i různé lahůdky, jako například jogurtový drops nebo zeleninové krekry.
Při výběru krmiva nelze spoléhat pouze na instinkt králíka. Ten je dobře rozvinutý jen u divokých zvířat, jejich ochočeným potomkům však chybí. Zelená píce nesmí nikdy pocházet z bezprostředního okolí továren nebo rušných ulic. Dokonce i na chemicky neošetřeném ovoci a zelenině mohou být nebezpečné látky, například zbytky ptačího trusu obsahujícího baktérie rodu Salmonella. Zelená píce zase může být z území, na kterém se vyskytuje myxomatóza. Králíkům nesmíme podávat vlhkou trávu ani jiné orosené rostliny, u kterých došlo k zapaření! Zkrmujeme i nadzemní částí topinambur.
    Zvíře, které v zimě nedostávalo žádnou zelenou píci, je nutno na jaře pozvolna a postupně na tuto potravu přivyknout. Totéž platí o mladých zvířatech, která dosud nikdy nebyla krmena zelenou pící. Zpočátku podáváme jen malé porce, které postupně zvolna zvyšujeme. Mrkev je známou pochoutkou všech zajícovitých, ale podávaná ve velkém množství působí projímavě. Nesmíme proto králíkům dávat více než jednou malou mrkev denně. Ale sušená mrkvová nať je naopak v zimě velmi vhodná na posílení králičího libida.
Rostliny a jejich prospěšnost:
Vrbové proutí má velice zajímavé účinky na organismus králíka. V prvé řadě okyseluje střevní mikroflóru a tím pádem zabraňuje množení kokcidií, které následně v překyseleném prostředí hynou. Chceme-li tedy zabránit v našem chovu rozšíření kokcidiózy, aniž bychom sáhli po drahých veterinárních přípravcích, předkládejme vrbu nejlépe dva až tři dny po sobě s tím, že další den řádně vykydáme podestýlku a vysteleme slámou. Dobré je rozšířit tuto kůru přidáváním octu do napájecí vody. Další možné užití nastává v případě, kdy samice přijde o mladé, ať již z důvodu jejich úhynu, podložení, nebo i odstavu do samostatného kotce. Vrba totiž zhoršuje kvalitu mléka a u většiny samic dokonce tvorbu mléka zastavuje. Tudíž se vyvarujeme případnému zánětu mléčné žlázy, který je právě při brzkém odstavu či úhynu mláďat velice aktuální. Zároveň nepodáváme králici žádné napájecí tekutiny, což ještě zastavení laktace umocní.
Krom výše uvedených výhod, které do chovu přináší, jsou samozřejmě větvičky, jejich kůra a listy plné vlákniny, která udržuje trávení v normálu – předložením tudíž nic nezkazíte! V obou případech však musíte dbát na to, aby větvičky byly co nejčistší - netrhejte je tedy u silnic apod. Zároveň nesmí být napadeny mšicemi či jiným hmyzem. Také musím připomenout, že větvičky podáváme přibližně do jednoho centimetru průměru, silnější králíci neradi žerou. Listy na větvičkách necháme. Vrbu najdete zejména u rybníků a vodních toků.
Sušené kopřivy jako přírodní antibiotika. Opravdu obsahují řadu vitamínů a tělu prospěšných látek a člověk je v lidovém léčitelství užívá již od pradávna. Je známo, že kopřivy zastavují krvácení (možno podávat po kocení), výborně působí při střevních problémech, zácpě, nemocích žlučníku a jatek (při kokcidioze). Navíc kopřivy, ať už sušené či čerstvé, znatelně zvyšují laktaci, což je další důvod, proč zejména kojícím samicím do třetího týdne po okocení kopřivy zkrmovat. Nesmíme opomenout ani fakt, že kopřivy mají velký vliv na kvalitu srsti - předkládání v době línání či po ostříhání u angor není na škodu, ba naopak. Podávání kopřiv je jako prevence proti mnoha nemocem nejlepší řešení. Samozřejmě ušáky neuchrání proti moru, myxomatoze a dalším nemocem, ale jistě dokáže vyrovnat chyby v krmné technice a nemoci jimi způsobené.
Pelyněk černobýl - účinky jsou velmi podobné jako u vrby, či spíše silnější.  Při krmení se kokcidióza téměř neobjeví. A stačí pouze podávat kousky, nikoliv celé rostliny - přibližně 30 centimetrů dlouhý stonek.
Krom prevence proti kokcidioze má i své nevýhody, zejména pak možné předávkování a také zhořknutí mléka u kojících samic. Proto není vhodné předkládat pelyněk této kategorii králíků.

Smetánka lékařská, nemá chybět jako jedno z prvních jarních krmiv. Často roste na zaplevelených trávnících, okolo cest či vysemeněná na záhonech. Králíci jí časně z jara nepohrdnou, stejně tak jako jejími kořeny, které obsahují cukr inulín (stejně jako topinambury).

Podběl obecný - zkrmování má příznivé účinky na trávení a navíc zabraňuje nadýmání, proto se ho vyplatí mít vždy po ruce, pokud se dopustíme nějaké dietetické chyby.

V malých (!) dávkách můžeme též vyzkoušet vratič obecný, dříve hojně užívanou bylinu pro vypuzení vnitřních (střevních) parazitů a pro potraty, což platí i u zvířat - užíváme jej tedy jako prevenci proti kokcidioze či při odčervování. Z výše uvedeného důvodu nepředkládáme březím samicím. Pozor na možné předávkování, předkládejte jen minimální množství tzn. 15 cm dlouhý stonek s listy bez květu a plodů (ozkoušeno).

Jitrocel má antibiotické a protizánětlivé účinky, a dále bolševník, obecný (nikoliv velkolepý) který podporuje v menších dávkách (opět několik listů i se stonkem) laktaci.

 

Peťour malokvětý (peťour maloúborný)

(Galinsoga parviflora), čeleď hvězdnicovité (složnokvěté), 10-70cm, V-X
Jednoletá bylina, co hojně roste na poli, v zahradách, podél cest, hlavně v okolí lidských sídlišť. Sbírá se kvetoucí nať. Obsahuje bílkoviny, flavonoidy, trochu silice, pryskyřičné látky, saponiny, vitamín C a další látky. Účinky:  Zpevňuje dásně postižené paradentózou, zvyšuje laktaci, působí desinfekčně, snižuje horečku a krevní tlak, zevně použitá léčí ekzémy a kožní
záněty. Použití: Podává se ve formě odvaru, nálevu, tinktury nebo i čerstvé šťávy. Při paradentóze se rostlina žvýká, koupele se osvědčily při lupence, ekzémech, při nedokrvování dolních končetin, na bércové vředy i na špatně se hojící rány, obklady z čerstvých rostlin působí příznivě při bolestech kloubů. Pozor: Neměly by jej užívat těhotné ženy (působí na dělohu), naopak je prospěšný pro ženy kojící.  Pro vysoký obsah bílkovin a málo hrubých vláken může sloužit jako vydatná šťavnatá píce pro užitková zvířata.

Mléč rolní, zelinný, drsný

Mléč rolní
(Sonchus arvensis), čeleď hvězdnicovité (složnokvěté), 50-150cm, VI-IX

Vytrvalý a nebezpečný plevelný druh s podzemními výběžky. Roste na zahradách, na polích, pasekách, mezích, okraje cest. Rostlina při poranění mléči. Upřednostňuje vlhčí hlinité půdy. Má vzpřímený stonek a žluté květní úbory se žláznatými chlupy. (Rozlišení od jiných: První listy jsou ostnité, listy řapíkaté Sonchus arvensis: První listy jsou dlouze řapíkaté, okraje čepelí nejsou laločnaté (na rozdíl od Sonchus asper) Sonchus oleraceus: První listy mají u báze)  Obsahuje v malém množství jedovatou hořčinu a jestli je pravda, že anglicky je  rosemary, tak olej z něho odpuzuje vši (dětské), aby nenakladli vajíčka na hlavu (zdroj wikipedie).
Mléč zelinný
(Sonchus oleraceus), čeleď hvězdnicovité(astrovité), 30-90cm, VI-X
Dříve užíván jako salátová zelenina a patrně i jako léčivá rostlina.


Mléč drsný
(Sonchus asper ), čeleď hvězdnicovité (složnokvěté), 30-80, VI-X
Jednoletá plevelná bylina. Roste: Pole, zahrady, skleníky, rumiště, křoviny, pustá místa, cesty. Rozmnožuje se výhradně semeny, proto jako plevel není až tak nebezpečný