Štírovník růžkatý

(Lotus corniculatus), čeleď bobovité (motýlokvěté, luštinaté),  15-60, V- VIII

Roste: Travnaté louky, kamenité nebo skalnaté stráně, pastviny, příkopy, meze, okraje cest, břehy, světliny, paseky, rašeliniště, písčiny. Je velmi proměnlivý druh s množstvím popsaných variet a forem. Obsahuje kyanogenní glykosidy (lotaustralin, lotusin, fasolunatin), někdy se v populaci vyskytují rostliny se zvýšeným obsahem těchto toxinů, které mohou být jedovaté pro hospodářská zvířata. Květy obsahují velmi malé množství dikyanidových sloučenin, občas jsou využívány při poruchách neurovegetativního systému, proti depresím a

nespavosti.

Libeček lékařský

(Levisticum officinale), čeleď miříkovité (okoličnaté), 100-250cm, VI-VII

Pěstován na zahrádkách, místy i zplaněl. Sběr: Oddenek s kořeny na podzim druhého až třetího roku, po omytí se suší ve stínu do 40 °C Lze sbírat i list. Obsahuje: Silice s ftalidy, terpinolem, karvakrolem a dalšími složkami, a dále kumariny, pryskyřice, cukry aj Použití: Působí silně močopudně, zvyšuje vylučování solí, pomáhá při zánětech dolních cest močových, napomáhá rozdrobení močových kaménků, rozpouští hleny, povzbuzuje vylučování trávicích šťáv a žluči, příznivě působí při nepravidelné menstruaci a mírní bolesti při nadýmání. Nať ve formě koupelí se užívá při revmatismu, dně nebo jiných zánětlivých onemocněních kloubů. Semeno libečku se užívá jako prostředek celkově posilující organizmus. Libeček se nemá dlouhodobě užívat. Ani krátkodobě by jej neměli užívat lidé se závažnými poruchami ledvin a těhotné, či kojící matky.
Libeček se podává nejčastěji ve formě nálevu, kterého se pijí 2 až 3 šálky denně. Koupel v odvaru z natě by měla trvat asi 15 minut. Semena je možno užívat rozdrcená v syrovém stavu (berou se 2x denně po hlavním jídle na špičku kulatého nože) nebo ve formě nálevu (1 čajová lžička drceného semene se přelije sklenicí vařící vody, luhuje se 10 minut, poté se přecedí a pije se opět po hlavním jídle). V kuchyni se užívá jako koření do omáček, polévek, k masům, do salátů. Plody do nakládané zeleniny i některých druhů pečiva. Oddenky lze kandovat.
Lidové názvy: Magi, zelené koření

Kohoutek luční

(Lychnis flos-cuculi), čeleď hvozdíkovité (silenkovité), 20-60cm, V-VIII
Roste od nížin do hor, kde jsou vlhké až mokré louky, příkopy, světliny, mokřady. občas je také pěstován i na zahradách (zejména jeho plnokvěté odrůdy). Vyhovuje mu vlhká až bažinatá půda nebo umístění např. na břehu jezírka. Obsahuje saponiny, trochu alkaloidů, vitamin C, třísloviny a zřejmě, fytoncidy. Sbírá se kvetoucí nať. Využití: Tlumí děložní krvácení, podporuje vykašlávání, lihové tinktury působí značně antibioticky (zejména na streptokoky, zlatý stafylokok a proteus vulgaris), zevně na hojení ran a bércových vředů, působí i jako antirevmatikum a prostředek zvyšující plodnost.
Lidové názvy: Slzy panny Marie

Smolnička obecná

(Steris viscaria ), (20–)30–75 cm, V - VI, čeleď hvozdíkovité

Vytrvalá, trsnatá bylina, co je pěstovaná na zahrádkách či hřbitovech, většinou v plnokvětých formách. Jinak ji lze taky najít v místech, jako jsou suché stráně, železniční náspy, louky, trávníky, slunné okraje lesíků, světlé listnaté lesy. Květy jsou většinou fialové nebo červenofialové. Velmi vzácně bývají růžové a bílé barvy. Jen pozor při trhání - lepí.
Lidové názvy: lepáček, lepavka, lepek, lepivka, mastný kohoutek

Ostrožka stračka (ostrožka polní)

(Consolida regalis), čeleď  pryskyřníkovité, 80-100cm, V-IX

Roste: Okraje pole, hlavně v obilninách, polní cesty, rumiště, komposty a to v teplejších oblastech.  Nať obsahuje alkaloid kalkatripin vázaný na kyselinu akonitovou, manit. V semenech je přítomen delsolin, delkosin a další alkaloidy. Květy obsahují modrý antokyanový glykosid delfinin a žlutý kaemferol. Pozor: Na pokožce může způsobit záněty, proto je řazena mezi mírně jedovaté rostliny.
Použití: Zejména květy, méně natě nebo semena jako diuretika a proti střevním parazitům, ve starověku se užívala i k hojení ran a jejich rychlému zacelování. (Foto Ostrožská Lhota)

Zemědým lékařský

(Fumaria officinalis), čeleď zemědýmovité, 10-50cm, V-IX


Roste: Louky, pole, rumiště, zahrady, parky - od nížin do podhůří. Obsahuje alkaloidy aurotensis, kryptokavin, protopin, l- a dl-sinaktin a dl-tetrahydrokoptisin (fumarin),  hořčiny, třísloviny, pryskyřice, minerální látky, sliz, cleritrin a stopy éterického oleje, protopin, který na studenokrevné živočichy působí narkoticky a u teplokrevných živočichů zvyšuje zpočátku krevní tlak, později však v důsledku poškození vasomotorického centra způsobuje jeho pokles. Smrt může nastat zástavou dechu, u člověka však ještě zřejmě smrtelná otrava nebyla pozorována. U zvířat se po spasení zemědýmu objevují zažívací potíže. Sběr: Kvetoucí nať  a to v květnu až červenci seřezáváním, přičemž je třeba odstranit hrubé části lodyhy. Suší se co možná nejrychleji ve stínu do 45 °C.
Použití: Působí na hladké svalstvo a tím urychluje střevní peristaltiku, dále snižuje krevní tlak, uvolňuje křeče, zamezuje tvorbě žlučových kaménků, v malých dávkách podporuje tvorbu žluče, působí močopudně, zlepšuje látkovou výměnu, uplatní se při léčbě kožních chorob, potlačuje migrenózní bolesti. Nálev: 2 čajové lžičky drogy na šálek vody, denně se pijí 2 šálky třeba při žlučníkových nebo jaterních chorobách, žaludeční slabosti, zácpě. Zevně lze užívat ve vyšší koncentraci na koupele či obklady při kožních vyrážkách, ekzémech či hemeroidech.
Pozor: Vzhledem k toxicitě drogy, by neměly být překračovány doporučené koncentrace a množství. Při předávkování může dojít k útlumu dýchacího centra. (Ve srovnání s prostředky předepsanými lékaři nemá žádné vedlejší účinky, pokud dodržíme stanovené dávkování. Dokáže vyhnat jedy s jaterní a žlučníkové oblasti a člověk je pak vyloučí - na zástavu dechu by bylo zapotřebí spíš rostliny čerstvé nebo velké množství sušené. Dá se užívat jako sólová rostlina ,ale je vhodnější ji zařadit do směsi, třeba se smilem písečným, truskavcem, mátou a měsíčkem. Čaj bude lahodnější a jeho působení na zažívací trakt komplexnější.)

Lopuch větší, lopuch plstnatý (lopuch pavučinatý)

(Arctium lappa), 60 - 180cm, VI - IX, čeleď hvězdnicovité
(Arctium tomentosum), 60 - 120 cm, VI - IX, čeleď hvězdnicovité

 
Roste od nížin do hor jako plevel na rumištích, navážkách, náspech a úhorech, podél cest i plotů, v zahradách. Kořen obou se sbírá na podzim nebo před rozkvětem na jaře. Suší se půlený do 35°C a nesbíráme zdřevnatělé části. Obsahuje především zásobní polysacharid inulin, silice, hořčiny, sliz, třísloviny, pryskyřice, olej, vitamín C aj. Působí povzbudivě na celý organismus, je vhodný k posílení organismu, detoxikuje organismus, pomáhá při poruchách trávení, podporuje zažívání, působí mírně projímavě, je podpůrným léčivem při katarech žaludku, vředových chorobách, je vhodný při začínající cukrovce,  při artritidě, desinfikuje močové cesty, je močopudný, působí potopudně, podporuje činnost ledvin, využívá se k léčení rozličných kožních chorob (i pohlavních), ekzémů (i zastaralých), akné, podporuje růst vlasů. Mladé, čerstvé a pomačkané listy přiložené na nehojící se rány, pohmožděniny nebo kožní záněty napomohou léčení. Čerstvá šťáva z kořene je výborným kožním lékem - užívá se vnitřně nebo zevně na potírání ekzémů, vředů, akné či ran. Po zaschnutí se smyje čajem z kořene. V kožním lékařství nebo při léčbě cukrovky se užívá silnější čaj (20 g drogy na 250 ml vody -  (3x denně). V ostatních případech se užívá slabšího odvaru, který se připraví ze dvou čajových lžiček na 400 ml vroucí vody - čaj se nechá přes noc odstát a užívá se pak 4x denně po 100 ml.
V kuchyni se používají mladé výhonky, řapíky a kořeny lopuchu, nikoliv však listy, protože ty jsou příliš hořké. Křupavé čerstvě vyrostlé výhonky a oloupané řapíky se naproti tomu hodí jako zelenina ke konzumaci za syrova nebo uvařené jako chřest. Zvláštní delikatesou je dřeň. Má jemnou oříškovou chuť. Kořeny lopuchu se sklízejí od podzimu prvního do jara druhého roku. Tou dobou jsou ještě jemné konzistence a dají se také jíst za syrova, uvařené nebo pečené. Lze jím nahradit mrkev či petržel. Strouhaný se přidává do karbanátků, masitých sekaných a haší. Mohou se vařit, dusit s masem a cibulí nebo ve směsi zelenin.
Lopuchový chřest: Mladé nedřevnaté řapíky nebo mladé čisté kořeny se uvaří v osolené vodě do měkka. Výhodné je upravit si je předem do svazečků, aby se lépe vyndaly a nepolámaly se. Ochutíme je jako chřest nebo je podáváme jako přílohu k masu.
Lopuchový kořen s mandlemi: Kořen lopuchu, 50 g nasekaných oloupaných mandlí, 2 bílky, 1 lžíce mouky, máslo na vymazání plechu. Kořen omyjeme, oškrábeme, namočíme do vody s trochou octa, rozkrájíme a vaříme asi 20 minut v mírně osolené vodě. Plátky kořene obalíme v ušlehaném sněhu z bílků s trochou mouky. Dáme na plech, posypeme posekanými mandlemi a zapečeme.
Lidové názvy: Hořký lupen, knoflíky, babí kořen, lapáčky, vlk

Heřmánek lékařský (pravý)

(Chamomilla recutita), čeleď hvězdnicovité, 10-50cm, V-IX

Roste podél cest, na rumištích, okraje polí.
Heřmánek pravý je často zaměňován za velmi podobný Heřmánek římský a Rmen rolní. Heřmánek pravý je poznat podle typické, intenzivní vůně a žlutého vyklenutého středu květů. Heřmánek římský je nížší a květy nemají charakteristickou vůni. Rmen rolní nemá, na rozdíl od heřmánku pravého, vyklenuté a duté lůžko středu květu. Má také více listů než heřmánek pravý. Sbírají se plně rozkvetlé, ale nepřekvetlé úbory s krátkými stopkami a to při pěstování v polních kulturách několikrát do roka. Suší se bez obracení v tenké vrstvě ve stínu do 40°C. Obsahuje modré silice s hlavní složkou chamazulenem a dále bisabolol, farnesen, hořčiny, flavonové glykosidy, kumarinové látky, cholin, sliz, apigenin, který má protikřečové účinky, a další účinné látky.

Použití: Uvolňuje křeče, působí protizánětlivě, dezinfekčně a potopudně. Využívá se ho k léčbě zánětů trávícího ústrojí, proti peptickému vředu, při nadýmání, ničí jedovaté produkty látkové výměny mikroorganismů jako jsou streptokoky nebo stafylokoky, také při angíně či zánětech v dutině ústní nebo hrtanu (klidně i jako kloktadlo). Preventivně lze heřmánku požít při potížích s trávením a stolicí (zácpy, průjmy), kdy se pije 2x denně na lačno heřmánkový čaj a k tomu se bere 1 až 2 lžičky mléčného cukru - tato kůra  dokáže během 3 až 4 týdnů napravit zcela střevní flóru. Nálev se připravuje ze dvou čajových lžiček drogy na 200 ml vroucí vody. Při inhalaci: 1 polévková lžíce drogy vaří asi v 200 ml vody a pod přikrývkou se vdechuje 10 minut.
Zevně při léčbě popálenin či při poškození kůže radiovým nebo rentgenovým zářením Obklady či koupele z heřmánku lze použít i při dalších zánětlivých onemocněních, jako jsou např. hemeroidy.
V kosmetice: Masti s chamazulénem urychlují hojení a zamezují tvorbu jizev, koupele při ošetření vlasové pokožky a zesvětlení vlasů, extrakty z heřmánku bývají v pleťových maskách nebo ústních vodách.  
Nový poznatek: Heřmánek je vysoce toxický pro buňky rakoviny prsu: U esenciálního oleje z heřmánku bylo ve studii prokázáno, že zabíjí až 86% buněk karcinomu prsu spuštěním programované buněčné smrti. Heřmánkový čaj se používá po staletí v tradiční a ajurvédské medicíně proti úzkosti,depresi, nespavosti, pro úlevu od bolesti, jako protizánětlivý a protiplísňový prostředek (zabíjí kvasinky jako je Candida). Nyní ale vědci zjišťují, že heřmánek může také pomoci v boji proti několika typům rakoviny  včetně rakoviny prostaty, rakoviny plic,leukémie a jiné. Proč je heřmánkový čaj tak zdravý? Je to způsobeno tím,že je velmi bohatým zdrojem silného protinádorového flavonoidu zvaného apigenin, jenž je jinak těžké získat z naší stravy (petržel,oregáno a celer  j sou také dobré zdroje). Jeden šálek heřmánkového čaje obsahuje asi 2 mg apigeninu, což je čtyřikrát více než průměrný denní příjem u evropských a amerických dospělých ! A ano, tato úroveň může být rozdíl v riziku rakoviny. Jedna studie v Řecku zjistila, že za každý další 0,5 mg apigeninu užitého ženami, jejich riziko rakoviny prsu kleslo o 17%. Studie na lidech potvrzují, že heřmánek může zmírnit depresi, zlepšit spánek, a co je dost neuvěřitelné,způsobit pokles hladiny inzulínu,inzulínové rezistence, LDL cholesterolu atriglyceridů u dospělých s diabetem typu II!
Lidové názvy: Kamilky, marunka, harmaníček, rumánek

Trnovník akát

(Robinia pseudoacacia), rychle rostoucí opadavý listnatý strom z čeledi bobovité, až20m, V-VI

Rostlina obsahuje robinetin, myricetin, quercetin. Kromě květů je celá rostlina jedovatá, hlavně kůra. Akátí vytváří monokultury, kdy v přímé blízkosti roste pouze bez černý, kopřivy a vlaštovičník větší. Květy akátu se suší bez stopek a čaj účinkuje proti kašli, na záněty, křeče, průjem, při překyselení žaludku i střevních potížích, v gynekologii spolu s kontryhelem, v kosmetice proti vráskám a zlepšuje vzhled pokožky. Za účelem relaxace se do koupele přidá trochu květů. Akátový med je jeden z nejlepších medů.

Červená řepa

 (Beta vulgaris var. vulgaris), dvouletá rostlina z čeledi laskavcovitých

Jde se o jeden z nejrozšířenějších druhů pěstovaných řep, která samozřejmě má své místo i na mé zahrádce. Červená řepa je zelenina velmi hodnotná - ve 100 g bulvy je asi 70 mg sodíku, 380 mg draslíku a 20 mg vápníku, dále řepa obsahuje hořčík a z mikroprvků rubidium a caesium. Důležitý je obsah rostlinných barviv, antokyanů, zabraňujících křehkosti cév. Z vitamínů obsahuje vitamín C, vitamíny skupiny B.
Nezanedbatelný není ani betain (brání rozvoji kornatění tepen a podporuje činnost jater). Barvivo červené řepy, jak již uvedeno, rozšiřuje věnčité tepny a zpevňuje stěnu vlásečnic. Má též účinky močopudné, vylučuje sůl z těla, povzbuzuje činnost žaludku a tvorbu žluči. Při ateroskleróze se doporučuje léčivá kúra: syrová šťáva z červené řepy v dávce 50-100 ml denně po dobu alespoň deseti dní. Podporuje růst buněk a opravuje jejich jádra. Aktivuje tvorbu červených krvinek, a tím zásobování buněk kyslíkem. Vyvolává optimističtější náladu. Zbavuje střeva jedovatých látek, odstraňuje zácpu. Dodává pružnost a lesk pleti, vlasům a nehtům. Neutralizuje a zároveň odstraňuje jedovaté látky, zvláště v mozku. Kromě bulvy jsou z červené řepy jedlé i listy. Obsahují beta-karoten, vápník a železo. Upravují se stejně jako špenát a dříve se vlastně konzumovaly prvořadě. Kořen se užíval více k léčebným účelům. Usušená a jemno pomletá řepa pomáhá s obarvením pokrmů.
Salát: Uvaříme neoloupanou červenou řepu do měkka, oloupeme, nastrouháme a přisypeme vlašské ořechy nakrájené na kousky. Do směsi smícháme jogurt (nejlépe použijte jogurt s 3% tuku) a salát ochutíme pepřem a solí dle potřeby.
Pečená řepa:  Celé řepy důkladně omýt, zabalit důkladně do alobalu (tak aby to hezky těsnilo) a na plechu nebo zapékací misce pečte 220°C asi 2 hodiny.
Až budou řepy upečené (popíchejte je vidličkou, slupka by měla být jako u pečené brambory v ohni), vyndejte je, oloupejte nožíkem a pokrájejte na tenčí plátky. Přelít můžete dle své chuti olivovým olejem, ale i vinným octem, opepřit a osolit. Nic víc není potřeba.
Polévkový krém: Řepu omyjeme, oloupe­me, nadrobno nakrájíme a přidáme ke 2 cibulím zesklovatělým na másle spolu s 1 bobkovým listem, 2 kuličkami pepře a vše osmahneme Podlijeme masovým vývarem, osolíme a vaříme zhruba 20 min. na mírném ohni. Vyjmeme bobkový list a celý pepř. Okyselíme citronovou šťávou a polévku roz­mixujeme. Poté vmícháme zakysanou smetanu a podle potřeby dochutíme. Z omytého kopru otrháme snítky a ozdobíme jimi porce polévky.
Sterilovaná: Vcelku uvařeno řepu (asi 4kg) necháme vychladnout. Mezitím si na jemném struhadle nastrouháme křen. Připravíme si nálev: vaříme 2l vody s 0,5l octu(i méně a nejlíp jablečný), 40g soli, 200g cukru a 1 lžíce fenyklu. Necháme projít varem. Řepu oloupeme a nakrájíme na kostičky nebo nastrouháme. Do sklenic dáváme střídavě vrstvu řepy a křenu. Nakonec vše zalijeme vlažným nálevem s nebo bez fenyklu. Ve sklenicích sterilujeme asi 20 minut při 80°C. Můžeme ji i bez zavaření uchovávat v lednici až jeden měsíc, kde ji vložíme až bude studená.

Křen selský

(Armoracia rusticana), čeleď brukvovité (křížaté), 30-150cm, V-VI

Roste na březích, v příkopech, tam kde je vlhčí rumiště a také je pěstován v zahradách a v polních kulturách, protože kořen křenu je velmi bohatý zdroj vitamínu C, provitamínu A, karotenů, minerálů jako železo, hořčík, draslík, vápník a fosfor, antibakteriálních a fytoncidních(rostlinné antibiotikum) látek, dále obsahuje hořčičné silice, glykosidy a sinigrin.  Zevně se používá na obtížně hojitelné rány, omrzliny a k léčbě kloubů postižených revmatizmem. K obkladům lze používat buď čerstvé listy, nebo tzv. křenové placky (1 díl nastrouhaného křenu, 5 dílů mouky a 1 díl tuku), které přiložíme na postižené místo, která se během půl hodiny prokrví a bolest poleví. Vnitřně křen již v malých dávkách povzbuzuje chuť k jídlu a celkově i činnost trávícího systému, usnadňuje odkašlávání, léčí záněty dýchacích cest a má mírný močopudný účinek. Při průduškových chorobách se používá inhalace křenu (1 polévková lžíce křenu se vaří ve vodě a páry z ní se inhalují asi 10 minut). K vypuzení žlučníkových kamenů se užívá macerát křenu v červeném víně (litrová láhev se naplní do 1/5 nastrouhaným křenem, zalije se červeným vínem, nechá 10 dnů luhovat a pak se užívají první 3 dny 3 čajové lžičky macerátu, později 3 polévkové lžíce, celkem užívat nejméně 30 dnů).  Křen se doporučuje užívat pravidelně nejen kvůli vysokému obsahu vitamínu C, ale taktéž působí preventivně proti chorobám způsobeným bakteriemi, viry, houbami a prvoky. Používá se jako podpůrný prostředek při léčbě žloutenek, zánětů jater a vleklých infekcí močových cest i střev. Při léčbě je výhodné křen kombinovat s česnekem, event. z důvodů lepší snášenlivosti utřít na kašičku s medem, který svými léčivými účinky příznivě doplňuje uvedený křen. Je výborným prostředkem při rekonvalescenci, což můžu potvrdit.
Vnitřně se používá čerstvý, nastrouhaný, smíchaný s jablky v poměru 1:1 v dávce 1 až 4 polévkové lžíce denně. Já přistrouhám ještě mrkev a červenou řepu, uzavřu do sklenice a takto vydrží v chladnu než se vše spotřebuje - třeba ráno mažu na celozrnný chléb s pomazánkovým máslem.
Křenová placka II: Jde o starý lidový předpis. Kořen křenu nastrouháme (3 díly) a s moukou (5 dílů) a trochou octa smícháme v těsto. Můžeme přidat i sádlo (1 díl). Z těsta uděláme placku, kterou pak přes plátýnko (nikdy ne přímo na kůži) přiložíme na bolestivé místo. Necháme působit maximálně 20 minut, ne déle! Křenová placka dráždí nervová zakončení, zvyšuje prokrvení kůže i hlouběji položených tkání, a tím podporuje hojení a regeneraci, mírní bolest. Používá se při ischiasu, revmatických a neuralgických potížích apod. Ale pozor: Při dlouhodobějším působení by se na kůži mohl vytvořit zánět až puchýře. Aplikace se musí přizpůsobit citlivosti pokožky. Křenové placky byly jakýmsi
lidovým předchůdcem dnešní kapsicinové náplasti - Capsicolle, která obsahuje výtažek z pálivé papriky. Křen se uplatňuje i v kosmetice: Šťáva křenu s octem odstraňuje pihy a jaterní skvrny: 50g strouhaného křenu zalijeme 1/2 litrem slabého 4% octa (nebo naředíme) a necháme stát 24 hodin. Tímto výtažkem si večer omýváme obličej - podporuje regeneraci kůže.
Kořen křenu lze vyrývat v průběhu celého roku, ale největší sílu má, když je bez listů - pozdě na podzim nebo brzo na jaře, i v zimě, když to jde.

Sirup z křenu: Očištěný kořen pokrájíme, zasypeme cukrem a odtékající šťávu užíváme jako léčivý sirup - asi 3 lžičky denně. Pomáhá při kašli a chrapotu, při jarní únavě.
Na podpoření chuti k jídlu nebo jako obklad na klouby můžeme vyrobit ocet s křenem: Křen nastrouháme do vinného octa a necháme stát za oknem 10 – 14 dní, poté přecedíme a můžeme užívat buď po lžičkách nebo do salátů. Také je možné nastrouhaný křen naložit do červeného vína a  zhruba po měsíci můžeme užívat také po lžičkách při nedostatečnosti žlučníku.
Křenové víno: 10dkg krájeného křenu zalijeme 1 litrem červeného vína a necháme 8 dní vyluhovat. Užíváme jej jako lék 3x denně 1 lžíci před jídlem. Víno čistí žaludek, moč i ledvinové kameny od písku a pomáhá při dušnosti.
Křenová omáčka:2 lžíce strouhaného křenu, 1x smetana, hrnek mléka, hladká mouka, ocet, sůl, cukr. Do vroucího osoleného mléka vmícháme smetanu, ve které jsme rozmíchali hladkou mouku. Povaříme, dle chuti přikyselíme, osladíme a osolíme. Nakonec vmícháme nastrouhaný křen. Podáváme s knedlíkem a vařeným nebo uzeným masem.
Křenové chutney (čatní) k masu: Jde o indický předpis. Použijeme 40dkg strouhaného křenu, 20dkg zelených rajčat, 4 cibule, 4 feferonky, 40dkg moučkového cukru, 2 lžičky tlučeného hřebíčku, 2 lžičky mleté skořice, šálek octa. Hodně osolíme. Rajčata, feferonky a cibuli nakrájíme, osolíme a necháme stát do druhého dne. Potom přidáme ostatní přísady a pomalu dusíme pod pokličkou, až se všechna voda vyvaří. Po vychladnutí dáme do sklenic a uzavřeme. Asi za 2-3 měsíce se správně uleží. podáváme k masům

Snědek Kochův (snědek tenkolistý)

(Ornithogalum kochii), čeleď hyacintovité, 8-15cm, IV-VI

Roste na travnatých místech a světlých hájích, hlavně v doubravách a akátinách. Kvete nejčastěji v květnu.
(Foto - Ostrožská Lhota)

Penízek rolní

(Thlaspi arvense), čeleď brukvovité (křížaté), 30-40cm, IV-X

Roste jako plevel na poli, kolem silnic a cest, i na rumištích, skládkách a zahradách.
Semeno (šešulka) obsahuje: Bílkoviny, tuky a list navíc uhlohydráty, vitamín C, E, hořčík, olej, glucosinoláty.
Slupka semen má nahořklou chuť. Mladé listy sbíráme před rozkvětem, nebo začátkem květu, dokud je rostlina ještě krásně jasně zelená. Můžete je použít jako součást jarních salátů a na špenát. Rostliny se někdy používají jako zelené krmení pro papoušky.
Účinky antibakteriální, působí proti streptokokovým infekcím, má antipyretické účinky( proti horečce), protizánětlivé, potopudné, močopudné, pomáhá při infekci ledvin, při chorobách jater, hepatidě, hnisavým zánětům kůže, proti očním chorobám, jako protijed, protilék, protilátka, stimulant (látky, které vyvolávají dočasné zlepšení duševních nebo tělesných funkcí, případně obojího ), tonikum (regeneruje a posiluje celý organismus ), k vykašlávání, proti artritidě, bronchitidě, protizánětlivě, na ženské nemoci. Lze použít při aromaterapii, Pozor!  Uváděn jako toxický pro savce a může vyvolat koliku a potraty- jedovatost je závislá na množství pozřeného sena

Kokoška pastuší tobolka

(Capsella bursa-pastoris), čeleď brukvovité (křížaté), 5-50cm, III-X

Roste na kraji cest, zapleveluje pole, zahrady, přístavy, skládky, železniční nádraží, náspy, navážky, rumiště, okraje chodníků, dlažby, hřiště, dvory, návsi v teplejších oblastech. Sbírá se nať a suší se ve stínu do 40 °C. Obsahuje cholin, acetylcholin, tyramin, histamin, betain a jeho ester acetylcholin, saponiny, sirné látky, třísloviny, flavonový glykosid diosmin a větší množství minerálních látek.
Působí na hladké svalstvo děložní a to tak, že zvyšuje stahy hladkých svalů, takže hlavní použití nachází při léčbě gynekologických obtíží. Také zastavuje vnější i vnitřní krvácení, mírně snižuje krevní tlak, ovlivňuje činnost jater a sleziny, užívá se při potížích s močením a při ledvinovém písku, reguluje menstruaci, tlumí bílý výtok. Zevně se užívá formou obkladů na pohmožděniny, na záněty šlach. Při krvácivých hemoroidech lze drogy použít ve formě klyzmatu. Čerstvé šťávy lze použít do bolavého ucha při nachlazení. V prevenci se kokošky užívá při opakovaném vyhřeznutí konečníku a při gynekologickém či hemoroidálním krvácení (sedací koupele v kombinaci s pitnou kůrou). POZOR: Při předávkování dochází k otravám, které se projevují obrnou centrálního nervstva! Proto užívat jen po poradě s odborníkem a nikdy ne dlouhodobě!
Při krvácení se pije 6x denně 1 polévková lžíce silnějšího odvaru, v ostatních případech maximálně 0,5 l odvaru denně po doušcích.

Rmen rolní

(Anthemis arvensis), čeleď hvězdnicovité (složnokvěté), 15-50cm, V-IX

Vzhledově připomíná heřmánek, ale stačí promnout mezi prsty a přivonět. Roste na polích, podél cest a na rumištích od nížin až do hor
Použití: Dříve se této rostliny používalo v lidovém lékařství na rány.

Hořčice polní

(Sinapis arvensis), čeleď brukvovité, 20-60cm, V-VIII
Roste na rumištích, na okraji cest a na polích jako plevel a je známá pod hořčice rolní. V brukvovitých plodinách je hostitelem původce nebezpečné nádorovitosti košťálové zeleniny (Plasmodiophora brassicae) a četných škůdců (dřepčík, blýskáček, mšice, bělásek zelný apod.).
synonymem
Obsahuje hořčičné oleje, které jsou slabě jedovaté a mohou způsobit podráždění kůže. K výrobě pravé hořčice se používají semena hořčice bílé.  Listů lze využívat jako jarní zeleniny.

Podražec křovištní

(Aristolochia clematitis), čeleď podražcovité, 20-100cm, V-VII

Nepřijemně páchnoucí rostlina rostoucí roztroušeně v křovinách, vinicích, při živých plotech a navigacích zejména v teplejších oblastech  (vyfoceno u Ostrožské Lhoty). Obsahuje: V oddencích, nati a semenech je přítomna jedovatá kyselina aristolochová (Kyselina aristolochová má silné projímavé účinky, vyvolává zánět ledvin, ve velkých dávkách i zástavu dechu a srdce. Otravy se projevují zvracením, průjmem, zánětem ledvin, krvácením z dělohy, u těhotných může dojít k potratu, smrt přichází po zástavě dechu) Dále alkaloid aristolochin, hořčina, silice, pryskyřice, žluté barvivo, kyselina jablečná, třísloviny, bílkoviny, škrob a cukr. Sbírá se kvetoucí nať. Použití: Má silně hojivé účinky, vnitřně podáván posiluje imunitu a působí i protikřečově, zejména v oblasti trávícího ústrojí.
Na vnější použití se připravuje obvykle ve formě silnějšího nálevu, vnitřně se aplikuje ve formě slabšího nálevu (1/2 čajové lžičky na šálek vody, max. 4x denně) nebo ve formě tinktury. Pozor! Působí velmi až toxicky! Obzvláště při překročení doporučených dávek nebo při dlouhodobém užívání. Zcela kontraindikována je pro těhotné a kojící ženy a pro děti, ostatní by ji měli vnitřně užívat jen po důkladné poradě s odborníkem

Rýt žlutý

(Reseda lutea), čeleď rýtovité, 20-60cm, V-IX

Roste na slunných odvodněných místech ovlivněných činnosti člověka jako jsou vinice, rumiště, železniční náspy, úhory. Obsahuje flavony a také hořčičné oleje.
Lidové názvy:  Rezeda žlutá, rejt, rezetka

Zvonek rozkladitý

(Campanula patula),  čeleď zvonkovité, 25-60cm, V-X

Roste na loukách, pastvinách, v křovinách a příkopech od nížin až do hor

Zvonek kopřivolistý

(Campanula trachelium L), 30 - 60(90)cm, VII - IX, čeleď zvonkovité

V ČR roste roztroušeně až hojně na většině území od nížin po horské oblasti. Má rád světlé, listnaté a smíšené lesy, křoviny, okraje lesů, vlhké, skalnaté svahy. Plody jsou tobolky.
Lidové názvy:  Sukýnka, kalištek

Šťovík kyselý

(Rumex acetosa), čeleď rdesnovité, 20-60cm, V-VIII
Roste hojně na loukách, pastvinách, podél cest, i tam, kde jsou pustá a zaplevelená místa v nížinách i podhůří. Obsahuje kyselinu šťavelovou, šťavelan (díky kterýmžto látkám chutná kysele), antrachinonové deriváty, organické kyseliny, vitamín C, oxalát draselný, flavonové glykosidy, minerální látky aj. Působí příznivě na vyprazdňování střev, obsahem železa ovlivňuje krvetvorbu.  Sbírá se list a méně často oddenek v období dubna až května. Mladé lístky šťovíku sbíráme brzy na jaře, kdy jsou ještě křehké. Připravujeme z nich saláty, polévky, boršč, přidáváme je k pečenému masu, do majonéz, do bramborového salátu a tvarohových pomazánek. Pro vysoké množství kyseliny šťavelové, používáme k přípravě pokrmů maximálně 10dkg šťovíku. Pro zmírnění kyselosti doplňujeme pokrmy mlékem, smetanou nebo vejcem.
Šťovíková polévka: Malý košík šťovíkových lístků, 2 lžíce másla, 2 lžíce polohrubé mouky, 1 cibule, 1l vývaru, hrnek kysané smetany, sůl, pepř, citrónová šťáva, 2 housky
Z poloviny másla a pokrájené cibule a mouky připravíme jíšku, zalejeme ji vývarem, osolíme, opepříme, přidáme pokrájené šťovíkové lístky a povaříme. Nakonec přidáme zakysanou smetanu a citrónovou šťávu, už nevaříme. Na zbytku másla osmažíme housku nakrájenou na kostičky a přidáme ji do jednotlivých porcí polévky.