Čekanka obecná

(Cichorium intybus), čeleď  hvězdnicovité (složnokvěté), 80-110cm, VII-IX

Vytrvalá bylina rostoucí podél cest, nevynechá železniční náspy, pole, mýtiny, světliny, sušší louky, meze, příkopy, pustá místa. Sbírá se hlavně kořen, někdy i nať či list (oboje nejlépe před rozkvětem) nebo květ, jenž je nejlepší hned v rozkvětu. Kořen se sbírá na podzim (září až listopad) nebo na jaře, po sběru a po omytí se rozřeže na asi 15 cm dlouhé kousky a suší ve stínu nebo při umělém sušení při teplotě max. 50 °C. Kořen je dlouhý až 30 cm a v průměru mívá okolo 15 mm. Květ se sbírá nejlépe za slunečného počasí. Obsahuje glykosidickou hořčinu intybin (reguluje činnost trávící soustavy a ovlivňuje činnost jater, slinivky a krevní soustavy), dále inulin (hydroskopický bílý prášek bez chuti a zápachu, špatně rozpustný ve studené vodě, ale dobře ve vodě teplé, který se používá jako výživa pro diabetiky, k získávání ovocného cukru a jako diagnostická pomůcka při měření činnosti ledvin), silici, cholin, třísloviny, manit, arginin, sliz, terpenové hořčiny a větší množství minerálních látek.  Užívá se při žlučových kaméncích, zánětech močových cest - je močopudný, při ledvinových kaméncích, při nechutenství, zácpě. Působí antibakteriálně proti bakteriím, které způsobují např. hnilobu zeleniny. Zevně lze aplikovat při některých kožních chorobách (vyrážky, vředy, uhry), očních zánětech (užívá se výhradně květ) nebo na zanícené či opuchlé klouby. Lze ji použít při léčbě jaterních chorob (žloutenka) i v léčbě nemocí sleziny. Obvykle se užívá nálev jedné čajové lžičky na 200 ml a to 2x až 3x denně. Droga se rovněž často míchá s jablečníkem, heřmánkem nebo smetankou. Čerstvá šťáva z kořene vmasírovaná do pokožky hlavy podporuje růst vlasů. Pražením kořenů přítomný inulin a další cukry karamelizují, čímž vzniká tmavohnědé zbarvení cikorky, hořčiny se částečně rozkládají, při kterémžto procesu se uvolňují aromatické látky, používá se jako náhražka kávy, tzv. cikorka: Kořeny očistíme od hlíny, nakrájíme je na malé kousky a sušíme v mírně vyhřáté troubě nebo na suchém teplém místě. Do doby než získají hnědou barvu. Umeleme je v mlýnku na obilí nebo na mák. Dávkujeme zhruba jako klasickou kávu.  Pokud si chceme pěstovat čekankové výhonky během zimy, tak počátkem podzimu vykopeme kořeny čekanky, uchováváme je v chladu ve vlhkém písku, občas kropíme. Za několik týdnů si můžeme pochutnávat na mladých křupavých výhoncích.
Lidové názvy: Pocestník, cikorka, hanička, německá káva, koření sv. Petra

Sedmikráska chudobka

(Bellis perennis), čeleď hvězdnicovité, 5- 15cm, kvete vlastně celoročně

Odolná a nenáročná bylinka roste od nížin až do horských oblastí
snad na všech loukách a pastvinách a nejraději na pěstěném trávníku
Na sušení sbíráme celé květní úbory a to krátce po rozvití a za slunného, suchého počasí. Čerstvé jarní lístky jsou skvělé do salátů a polévek
Sedmikráska obsahuje hořčiny, sliz, silici,flavonoidy, třísloviny, triterpenové saponiny, organické kyseliny, minerální látky, inulín, cukr a vitamín C.
Vnitřně se používá např. při zánětlivých onemocněních dýchacích cest, kdy napomáhá vykašlávání a
působí protizánětlivě. Je vhodná i na zvýšení látkové výměny v játrech a žlučníku - stačí sníst pár čerstvě utržených kvítků
K zevnímu použití je vhodná jako přísada do koupele nebo odvar na obklady. Pomáhá i na špatně se hojící rány a vředy, také při hmyzím bodnutí. Kloktáním ulevíme při zánětu hrdla a dásní.
Čaj, který mírní kašel a pročisťuje organismus: Jedna lžička čerstvých květů i s listy se zalije čtvrt litrem vroucí vody a nechá deset minut louhovat. Přecedí a pije několikrát denně. Lze osladit medem.
Sedmikráskový sirup: 250 g květů sedmikrásky, půlka citrónu, 40 g cukru, jeden litr vody. Květy zalijeme vroucí vodou, přidáme na kolečka pokrájený citron, necháme louhovat přes noc. Přecedíme, osladíme a svaříme do hustoty sirupu. Můžeme plnit do sklenic a v zimě přidávat do čaje.
Med: 500 umytých květů zalít s nakrájeným bio citronem 0,5l horké vody a 24hod. nechat macerovat. Druhý den přes plátno důkladně vylisujeme do hrnce a svaříme s 0,5kg cukru. Asi po hodině míchání vznikne hustý med - příliš hustý by následně zkaramelizoval, do něho vlijeme panák rumu a plníme do čistých sklenic.
Hlávkový salát se sedmikráskou: hlávkový salát, 2 lžíce jablečného octa, sůl. Do hlávkového salátu přidáme několik růžic listů sedmikrásky, navrchu ozdobíme květy, zalijeme octovou zálivkou.
Sedmikráskový špenát: Mladé lístky sedmikrásky opereme a povaříme ve vodě. Po zcezení lístky jemně posekáme, hodíme na cibulku, zaprášíme moukou a krátce povaříme, můžeme přidat jedno až dvě vejce. Dochutíme solí, pepřem a rozetřeným česnekem
Lidové názvy: Babička, devaterník, hladověnka, chudobka, jiskerka

Smetanka lékařská

(Taraxacum officinale), patří do čeledi hvězdicovitých, 10-50cm, IV-IX

Roste jako jedna z nejznámějších rostlinek od nížin do hor
V květech jsou obsaženy flavonoidy, silice, karotenoidy
V mladých listech, které sbíráme před rozkvětem, je vitamín C a kyselina křemičitá. Chcete-li se nadopovat významnými vitamíny, zkuste denně zkonzumovat hrst mladých pampeliškových listů ochucených citronem. Nerozvité květy chutnají jako salát a dají se jíst jen tak jako mlsku. (Šestitýdenní kůra napomáhá i zažívacímu traktu) Kořen obsahuje hořčiny, třísloviny, inulín - nejvíce na podzim, aminokyseliny, steroly, kaučuk, triterpeny, fytoncidy, měď, draslík, mangan.

Sběr  kořene na jaře před květem nebo až na podzim. Jakmile si kořeny přinesete domů, pečlivě je očistěte od hlíny. Osvědčilo se použít kartáček. Suší se rozříznutý podélně do 50°C

Posiluje funkci jater, je vhodný při léčení žloutenky. Pampeliška podporuje trávení, tím že stimuluje uvolňování žluče z jater a žlučníku. Snižuje cholesterol v krvi a krevní tlak, na nemoci kloubů, jako je revmatizmus, dna či jiné neduhy. Účinné látky ve smetánce lékařské zabraňují degeneraci kloubů a chrupavek a posilují celý stavební aparát těla. Navíc je vědecky doloženo, že kořen pampelišky je účinnější než chemoterapie, protože ta ničí všechny buňky, kdežto kořen pampelišky zabíjí pouze ty rakovinné. Mezi možnosti jeho zpracování ale patří i tinktura z čerstvého kořene. Nastrouhejte kořen a pak zalijte 40 až 50% alkoholem. Nechte měsíc louhovat nejlépe ve sklenici, přičemž občas promíchejte. Poté sceďte (jde to trochu ztuha, tak mějte trpělivost), nalijte do lahvičky a uchovejte na chladné a tmavé místo. Tinktura z čerstvého kořene pampelišky se užívá v množství 30 až 60 kapek třikrát denně. Kořen lze upravovat jako zeleninu nebo se praží a slouží jako náhražka kávy. 
Pozor: Listy či kořeny pampelišky by neměli užívat lidé s žlučníkovými kameny bez dohledu lékaře či léčitele. Lidé s obstrukcí žlučovodů nesmějí užívat pampelišku. V případě žaludečních či dvanácterníkových vředů musí být pampeliška konzumována s opatrností, jelikož může zvýšit produkci žaludečních šťáv. Mléčný latex ve stonku a listech pampelišky může u některých lidí vyvolat alergickou vyrážku. Pampeliška obsahuje 40% inulinu, vlákniny široce rozšířené v ovoci, zelenině a rostlinách. Lidé s vzácnou přecitlivělostí na inulin, by také neměli pampelišku užívat.

Koupel,  která zmírní bolesti: 1 litrem vody spařit hrst celé rostliny včetně kořenů. Rostlinky musí být čerstvé a drobně sekané. Po vyluhování směs sceďte a vlijte do asi třílitrové koupele. Střídat omývání nohou a rukou asi po 15cti minutách

Pampeliškový med (Pomáhá léčit nemoci dýchacích cest a podporuje odkašlávání, takže je to velký pomocník při nemocech, jako chřipka či angína)

300 velkých, plně rozvinutých květů pampelišky, 1 kg cukru, 2 citrony (K pampeliškám můžete přidat například sedmikrásky nebo listy aromatických bylinek, jako je meduňka či máta či dokonce trochu strouhaného zázvoru ...)
Květy dáme do hrnce a zalijeme 1l vody. Přivedeme k varu a povaříme 10 minut. Přidáme na kousky, i s kůrou nakrájené citróny a odvar necháme 24 hodin luhovat. Druhý den odvar přecedíme přes plátno, z květů i citrónů vymačkáme co nejvíce tekutiny a do přecezeného vývaru přidáme cukr. Roztok znovu vaříme, a to půl až tři hodiny, podle toho, jak hustý a zkaramelizovaný sirup si přejeme získat. Občas jej promícháme vařečkou a hustotu zkoušíme na malém, vychladlém vzorku. Horký med nalijeme do sklenic, zavíčkujeme a obrátíme stejně, jako džem, aby se víčka dobře chytla. (Poslední výzkumy varují, že řepný cukr, který při vysokých teplotách karamelizuje je pro recept sice žádoucí, ale také se rozkládá, přičemž vzniká hydroxymetylfurfural, který je pro člověka částečně toxický. Proto raději nechte pampelišky i s cukrem vyluhovat v převařené vodě. Bílý cukr tam bude pořád, ale zrovna tak zůstanou vitaminy a enzymy z pampelišek a navíc se zbavíte karcinogenních látek z karamelizovaného cukru. Výsledný produkt pak nebude připomínat med, ale spíše zdravý sirup. )
Pampeliška v medu: Čerstvou pampelišku – květy, stonky i listy – odstředíme. Přidáme poloviční množství objemu medu, trochu ohřejeme a zamícháme. Užíváme po lžíci 15 minut před každým hlavním jídlem.
Pampeliškový olej: Pokud vás trápí onemocnění jater a žlučové kameny, nebo trpíte zácpou, ale i gastritidou a dalšími problémy s trávicím traktem, dejte si 1 polévkovou lžíci 3x denně před jídlem. Při bolestech kloubů si natírejte bolestivá místa olejem 2 - 3x denně (tento olej má zároveň i analgetický účinek). Olej lze použít i do salátů – budou mít opravdu výjimečnou chuť. Recept: V suchém slunečném počasí nasbírejte květy pampelišky. Nasbírané květy rozprostřete na látku nebo kuchyňskou papírovou utěrku a nechte odstát na 24 hodin. Pampelišky zadržují spoustu vody a potřebují čas na vysušení. Pokud jim řádně nedovolíte vyschnout, skončíte s příliš vodnatým olejem. Počítejte s tím, že se květy poměrně smrsknou. Následně je přendejte do nádoby. Zalijte květy až po vrch mandlovým nebo olivovým olejem a zavřete nádobu. Dejte na slunné místo na 3 týdny. Ve chvíli, kdy květiny začnou hnědnout, protlačte olej přes gázu do sterilizované láhve z tmavého skla. Léčivý olej z pampelišky uchovávejte na tmavém chladném místě.
Čaj z kořene pampelišky připravíme tak, že 2 lžičky drobně řezaného sušeného kořene přelijeme čtvrt litrem vroucí vody a necháme čtvrt hodiny luhovat. Čaj se pije vlažný a pomáhá při bolestech žaludku, ledvin a čistí močové cesty.

Káva: Omytý kořen nakrájejte na malé kousky a nechejte oschnout. Nakrájené kořeny naskládejte na plech a sušte (pražte) v troubě při teplotě asi 180 - 200 stupňů Celsia. Trvá to přibližně půl hodiny, ale i déle. Záleží i na množství kořenů. Pražení kořenů je hodně důležité a je třeba vše pravidelně kontrolovat, protože kořen se nesmí v žádném případě spálit! Z trouby plech vyjměte v momentě, kdy je kořen zcela tvrdý. Nyní jej nechejte prochladnout a umelte (v kávovém či elektrickém mlýnku, případně v hmoždíři). V tuto chvíli můžete prášek ještě opatrně opražit na suché pánvi, není to však nutné. Uchovávat ve vzduchotěsné sklenici na tmavém místě. Pampeliškovou kávu servírujte stejně jako klasického „turka“. Nasypejte jednu až dvě lžičky namletého kořene do hrnečku a zalijte vroucí vodou. Několik minut počkejte, prášek si sedne. Pokud by měly nějaké kousky tendenci plavat na povrchu, můžete přecedit. Podle chuti lze osladit či podávat s mlékem

Čaj z čerstvých pampeliškových listů se pije pro získání dobré kondice. Připravíme jej ze čtvrt šálku čerstvých listů, natrhaných na kousky, které přelijeme vroucí vodou a necháme 5 minut louhovat (čaj také pomáhá při pálení žáhy, žaludečních a trávicích a ledvinových potížích).

Třezalka tečkovaná

(Hypericum perforatum), čeleď třezalkovité, 30-80cm, VI-IX
Roste na místech kde jsou výslunné stráně, sušší louky, pastviny, okraje lesů, lesní světliny, skály, podél cest a často vytváří rozsáhlé porosty. Sbírá se celá nezdřevnatělá kvetoucí nať a suší se ve stínu do 35°C. Obsahuje červenofialové barvivo hypericin, katechinové třísloviny, flavonové glykosidy (hyperosid, rutin, kvercitrin), silici, pryskyřici, organické kyseliny, provitamin A, vitamin C.  Působí antibioticky, čistí krev, má účinky protizánětlivé, obzvláště u trojklanného nervu, dobře působí na ekzémy, odstraňuje otoky, pomáhá při chorobách plic, slinivky břišní i jater, podporuje vylučování žluči. léčí žaludek a dvanácterník (vředy, žaludeční neurózu), hemeroidy (při současné aplikaci vnitřní i vnější), pomáhá při těžkých chřipkách spojených s arytmií či fibrilacemi, působí sedativně, takže se osvědčila při léčbě úzkosti, neklidu, psychickém napětí, neurastenii, panice, depresi, když jsou poruchy řeči, nepokojný spánek, hysterické záchvaty, náměsíčniství i noční pomočování, i v období klimaktéria, pomáhá hojit rány, pohmožděniny i zlomeniny, tlumí vnitřní krvácení a zlepšuje kvalitu cév, podporuje rehabilitaci po mozkových obrnách, při dlouhodobém podávání má příznivé účinky i při roztroušené skleróze.
Nejčastěji se podává ve formě nálevu, který se pije 2x až 4x denně po 125 ml. Nejúčinnější formou je však tinktura, osvědčil se i lihovodný roztok nebo vinný odvar, macerací v olivovém nebo slunečnicovém oleji se získá velmi dobrý masážní olej, který se může použít i k léčbě popálenin (např. od slunce), zanícených ran nebo hemeroidů.
Pozor, třezalka by neměla být podávána lidem, kteří trpí těžkou cukrovkou, alergií na pyl, velmi nízkým tlakem a těm, u nichž byl zjištěn metastazující nádor. Nežádoucím účinkem může být přecitlivělost na sluneční záření, která se projevuje záněty zejména na nepigmentovaných místech kůže. Takže se při užívání raději vyhýbat sluníčku. Mazadlo na spáleniny a ekzémy: Květy třezalky tečkované asi 80g dáme do sklenice, zalejeme 250ml oleje (nejlépe olivový, slunečnicový) a dobře uzavřeme. Žlutý olej se rázem začne zbarvovat do ruda. Je to tím, že květy obsahují krvavě rudé přírodní barvivo. Sklenici necháme stát 5 dní na slunci a každý den protřepeme. Pak necháme celou směs dalších 5 týdnů stát. Nakonec scedíme do tmavé lahvičky. Nebo 1l sklenici naplnit třezalkou, zalít olivovým olejem a uzavřité nechat až 2měsíce na slunci odležet. Po čase se olej zbarví do červena. Potom přefiltrujeme přes hadřík, zbytek vylisujeme. Olej uschováme v tmavých lahvičkách.  Rychlý třezalkový olej: Přibližně dvacet pět gramů květu pečlivě ve sklenici promícháme s jednou lžičkou lihu a zalijeme sto mililitry rostlinného oleje (Při výrobě více léku zvýšíme tento poměr). Směs každý den ohříváme za častého míchání přibližně dvě hodiny na páře. Zanedlouho by kvítečky měly výrazně zkřehnout a tekutina zčervenat. No a pak už jen stačí olej přecedit přes plátno, pořádně vymačkat i poslední kapku cenné medicíny, vše rozlít do malých lahviček a uskladnit  někam do tmy a do chladu. Ošetřují se jím ploténky. Má léčivý účinek také na chrupavky a klouby obecně. Doporučuje si i při natírání ztvrdlé pokožky na patách a loktech a obecně při různých kožních problémech. A nejde jen o již zmíněné popáleniny, ale také například na různé ekzémy, lišeje a vyrážky. Lidová medicína ho také občas doporučuje i na žlučníkové bolesti (ale tady je lepší vše konzultovat s lékařem). V takovém případě se podávalo několik kapek oleje na kostce cukru. Také se říká, že pravidelné masírování nám pomáhá zahnat depresi.
Třezalková tinktura: 2 hrsti třezalkových květů zalít 1litrem vodky a dáme na 3 týdny na slunce či teplé místo. Užívat 3x denně 10 až 15 kapek se lžící vody. (Hlavně na neurózy, nespavost a jaterní potíže.)
Čajová směs na žaludeční neurózu: Připravíme čaj ze stejných dílů listů vachty, natě třezalky a máty. Do hotového čaje přidáme lžičku tinktury z kozlíku lékařského.
Bylinkový likér na uklidnění žaludku: Ke dvěma dílům nadrobno nasekané natě třezalky přidáme po jednom dílu natě meduňky a pelyňku. Zalijeme bílým alkoholem, aby drogu značně překrýval. Za občasného protřesení necháme 7-8 dní macerovat. Přidáme med v množství asi 1/2 kilogramu na litr alkoholu, mírně ohřejeme, promícháme a necháme stát. Bylinky ponecháme ve sklenici, přes sítko scedíme lžičku likéru, rozmícháme s troškou vody a jednou denně pijeme nalačno.
Lidové názvy: arnika nervů, bylina sv. Jana, bylina svatojánská, čarovník, červenej zvoneček, děravec, dřezalka, Janův olej, koření matky Boží, koření postřelené (prostřelené), koření psotníkové, koření sv. Jana, koření ze svatého červeného zvonečku, krev sv. Jana, krevníček, krevník, krvavník, křížek, květy sv. Jana, kvítí  panny Marie, láska, laskavý koření, lubovníček, lubovník, milovníček, potratnice, pupková bylina, střezalka, svatá bylina, svatojánské koření - kvítí, třesavice, zděšenec, zvonec sv. Jana, zvonečkové koření, zvonečky

Kopřiva dvoudomá

(Urtica dioica), čeleď kopřivovité, až 2m, VI - X

Vytrvalá bylina, přímo plevel. Má ráda vlhké lesy, křoviny, roste podél cest, břehů, nevynechá paseky, rumiště a zahrady. Listy i lodyha jsou posázeny žahavými chlupy.
Listy obsahují množství chlorofylu, minerální látky (důležitý je zejména hořčík, železo, vápník, draslík, mangan, fosfor), dále karotenoidy, flavonoidy, organické kyseliny, aminy acetylcholin, histamin a serotonin, sacharidy (např. arabinózu, galaktózu, glukózu, manózu), vitamíny (např. B₂ a zejména v mladých listech vitamín C), aminokyseliny, glukoniny (snižují hladinu krevního cukru), třísloviny (které "zastavují krvácení"), fytoncidy, kyseliny šťavelovou, mravenčí, octovou, pantotenovou (B₆), křemičitou a další látky. Kořen má významný obsah steroidních látek.
Kopřiva je vhodná i jako krmivo nejen pro drůbež. Dokonce se používala na předení jako podřadnější náhražka lnu. Jen čerstvé rostliny způsobují na pokožce pálení a puchýřky. Sušením nebo varem se toxické látky ničí a kopřivu lze pak podávat i dlouhodobě a bez jakýchkoliv kontraindikací. (Přesto bychom ji neměli užívat jako každou jinou léčivku nepřetržitě ve velkém množství. Pestrá strava je vždy pro organismus prospěšnější jako jednostranné zaměření.) Použití kopřivy je opravdu velmi rozmanité: Extrakt z kořene zmírňuje příznaky benigní hyperplazie prostaty.

Chlorofyl působí povzbudivě na metabolismus a zároveň působí proti
chudokrevnosti, dále působí jako antirevmatikum, protizánětlivě, dezodoračně a urychluje hojení ran. Kopřivová droga také účinkuje jako kardiotonikum, antidiabetikum (při lehčích formách cukrovky, kdy ještě není nutné píchat si inzulín), protiprůjmově, antivirově (zejména proti virům chřipky), podporuje činnost slinivky a vaječníků, pomáhá při bronchiálním astmatu, působí močopudně, zastavuje krvácení, zlepšuje prokrvení vnitřních orgánů, osvědčila se i při chorobách jater, žlučníku a ledvin i jako prostředek podporující tvorbu mateřského mléka, kořene se užívá zejména zevně proti vypadávání vlasů (hrst kopřivových kořenů se 10 minut vaří v 0,5 l vinného octa a takto získaný odvar se denně vtírá do pokožky hlavy), samčí květy údajně zvyšují plodnost mužů. Využít se dají i semínka kopřivy - http://sazenicka.cz/vyuziti-koprivova-seminka/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Sběr: Od časného jara do září(nejvíc účinných látek má do konce května) Nesbíráme ji na málo prosluněných místech a na půdě hnojené dusičnany. Listy i nať jsou náchylné k zapaření, proto je nesmíme pomačkat a dáme je co nejdříve po sběru sušit. Sušíme je přirozeným teplem ve vzdušné a suché místnosti na sušících platech ve vrstvě do 10 cm, (do 60°C). Celou nať můžeme sušit i v kytici zavěšenou na šňůře. Správně usušená kopřiva má sytě zelenou barvu a je bez pachu.

Čaj z listů: 1,5g drogy na šálek vody. Má mírné močopudné účinky. Užívá se jako podpůrný prostředek při cukrovce, při jaterních a žlučových potížích, při střevních a žaludečních katarech, také při zánětu dýchacích cest a při revmatismu. Díky vysokému obsahu vitamínů a minerálních látek se kopřiva používá i v kosmetickém průmyslu k výrobě přípravků posilujících pokožku a růst vlasů Nálev je možné použít i k inhalaci či na koupel.
Kopřivový čaj pro očistu organismu by se měl pít zjara. Ne však stále, pouze 3 až 6 týdnů, pak vysadit!

Sirup: Přibližně 80 kusů omytých kopřiv, povařených se 3 a půl litry vody. Přidat na plátky nakrájené citrony a nechat vše 24 hodin stát. Potom přecedit a ve vzniklé šťávě rozpustit 3 a půl kilogramu cukru, popř. trochu kyseliny citronové. Dát do chladna a popíjet ředěné vodou či čajem
Špenát: Nedřevnaté vrchní výhonky mladých kopřiv (plný bramborový košík), 2 celá vejce, 1 velká cibule, 3 stroužky česneku, sůl, pepř, sádlo, mouka, 3 lžičky šlehačky
Oprané kopřivy krátce převaříme, pomeleme - můžeme smíchat se špenátem, osolíme, opepříme a  doměkka dusíme na osmažené cibulce. Nakonec přidáme prolisovaný česnek, světlou jíšku, vajíčka a popř. šlehačku.
Polévka: Do hrnce s vodou namočíme hrubě nadrcenou mouku nebo zrní, asi 2 hrsti na dva l vody, přidáme 6–8 hrstí jemně nasekaných kopřiv, okořeníme solí, česnekem, pokrájeným řebříčkem, cibulí a kmínem. Omastíme sádlem, po odstavení můžeme v polévce rozmíchat vejce nebo šálek kyselého mléka.
Kopřivové těstoviny: 500 g mouky nejlépe pšeničné celozrné, 3–4 vejce, 50 g kopřivy, špetka soli. Kopřivu omyjte a rozmixujte tyčovým mixérem, přidáme vejce, trochu soli a mouku. Vypracujeme těsto, které rozválíme válečkem a nakrájíme na dlouhé a široké nudle. Možné použít strojek na těstoviny. Vaříme v osolené vodě. Pak dochutíme jako klasické těstoviny dle fantazie.
Pozor! Jak již uvedeno, používáme ji výhradně tepelně upravenou, neboť obsahuje toxické látky, jež se rozkládají na neškodné látky při teplotě 80 ˚C. Kopřiva v sobě také může hromadit dusičnany, takže při sběru nutno brát v potaz stav půdy.
Kopřivový výluh prospívá zelenině i okrasným rostlinám - obsahuje spoustu dusíku a vhodný je především v období růstu. Zelenině, zvláště rajčatům a lilkům, prospívá  také výluh z kostivalu, který mimo jiné obsahuje dostatek draslíku, nebo z přesličky, který je bohatý i na posilující křemík. Na výluh můžete použít i jakýkoli další plevel – pouze nesmí obsahovat již zralá semena, která kvašení snadno přežijí. Příprava: Rostliny vložte do nekovové nádoby. Pokud je nasekáte, bude výluh hotový dříve. Nádobu rostlinami naplňte ze tří čtvrtin a poté zalijte dešťovou vodou. V následujících dvou až čtyř týdnech bude výluh kvasit, můžete jej občas promíchat. Poté, co přestane pěnit a získá tmavou barvu, je připravený k použití. Rostliny se z velké části rozpustí a zbytek klesne ke dnu – bude se hodit opět jako mulč plný živin. Proces doprovází určitý zápach, nádobu proto neuzavřenou nádobu umístěte na vhodné místo. Pro optimální poměr pro měsíční hnojení postačí díl hnojiva na devět dílů vody. Rostlinám svědčí i pravidelné týdenní přihnojování výluhem zředěným až k poměru 1:50.

Řepík lékařský

(Agrimonia eupatoria), čeleď růžovité, 20-150cm, VI-IX
Roste: Sušší trávníky, meze, okraje lesů, lesní světliny, lesostepi, náspy, lomy, podél cest, zahrádky od nížin do podhůří. Obsahuje: Katechinové a elagové třísloviny, silici, glykosidicky vázané hořčiny, kyselinu ursolovou, křemičitou, askorbovou, jablečnou a citrónovou, silicinamid kyseliny nikotinové, cholin, flavonoidy (kvercitrin, rutin), triterpenoidní pseudosaponin tormetosid, isokumariny, železo, v nati gallatonin. Sbírá se kvetoucí nať bez spodních zdřevnatělých částí, která se suší ve stínu, klidně zavěšená ve svazcích do 40 °C
Účinky: stimuluje činnost žlučníku, zlepšuje detoxikační činnost jater, metabolismus tuků a cholesterolu, trávení, tlumí záněty a to zejména na sliznicích trávícího ústrojí a zároveň tlumí průjmy, působí svíravě a mírně močopudně, zvyšuje vylučování žluče.

Přidává se i do relaxačních koupelí. V kombinaci vnitřní a zevní aplikace se osvědčila i při kožních chorobách (zejména zánětech či odřeninách, dokonce pomáhá hojit a zatahovat rány. Nejen, že se rána po obkladech a omývání řepíkem krásně a rychle zhojí, ale i jizvy bývají mnohem menší).Také jako kloktadlo při zánětu dutiny ústní a mandlí, výplachy nosu napomáhají při akutní rýmě.
Čaj: 1 čajová lžička drogy na šálek vody 3x denně (Právě čaj je dobrý na zapíjení silných antibiotik a také v kombinaci Řepík a Heřmánek například po těžkém jídle nebo alkoholu).
Zevně nálev: 25g sušené drogy na 1l vody.
Tinktura: Drogu co nejvíce rozmělnit (lépe se vyluhuje) a potom ji namočit do alkoholu a sklenici pevně uzavřít. Alkoholu musí být, podle druhu drogy, nejméně 3-5x více než pevného podílu. Na čerstvou drogu alkohol 60%-80%, pokud je sušená tak 40%-60%. Pokud má být tinktura užívána vnitřně, musí se použít "Konzumní líh" nebo Vodka či Gin. Na zevní používání lze použít i "Technický" líh, ale pouze ten, který je denaturován "Bitrexem" (je pouze hořký, ne jedovatý).Droga se pak několik dní (nebo i týdnů) nechá v teple louhovat a několikrát denně je třeba obsah promíchat. Poté se přecedí do jiné láhve (na závěr je nutno obsah vylisovat nebo alespoň vymačkat). Závěrem se přefiltruje a je hotovo.
Lidové názvy: Řepíček, útrobník, konopěnec

Divizna malokvětá, velkokvětá

(Verbascum thapsus), čeleď krtičníkovité, až přes 200cm, VI-IX

Obě hojně rostou na výslunných stráních a pastvinách, velkokvětá v nižších polohách, malokvětá až do hor. Obsahuje zejména pentasacharid verbascosu, v listech je obsažen monoterpenoidní iridoidní glykosid aucubin, v květech jsou pak slizovité látky, karotenoidy, saponiny (verbascosaponin, verbascogenin), flavonoidy (rutin, hesperidin, apigenin, luteolin), a dále jsou přítomny třísloviny, éterické oleje, mastné substance, karbohydráty a tzv. thipsikyselina. Sbírá se květ, někdy jsou užívány i listy nebo kořen. Květ (s tyčinkami, ale bez kalicha) se sbírá ráno postupně podle rozkvětu za suchého počasí od května do září a suší se co možná nejrychleji (nejlépe během jednoho dne) ve stínu do 60 °C. Květ se užívá zejména při zánětlivých chorobách průdušek spojených s kašlem a při bronchiálním astmatu (usnadňuje odkašlávání). Látky v droze obsažené se vzájemně doplňují: Sliz vytváří na sliznici horních cest dýchacích ochranný povlak a chrání ji tak před drážděním a vysycháním, saponiny a flavonoidy zvyšují bronchiální sekreci a napomáhají tím rozpouštění hlenů. Mimo to má i účinky protizánětlivé, uvolňuje křeče a působí močopudně. Lze použít i při zánětlivých chorobách žaludku a střev. Květ smíchaný s listem v poměru 1,5:2 a podávaný ve formě nálevu působí jako mírné projímadlo. Naklepané listy divizny lze použít jako obklady při otocích a vředech. Kořen divizny působí močopudně. Obklady z květů bývají užívány při léčbě bércových vředů, čaj z květů léčí poruchy činnosti sleziny a jater a reguluje menstruační cyklus. Při průduškových onemocněních je vhodné diviznu kombinovat s dalšími drogami, jako je např. bazalka, yzop, lípa, bez, sléz nebo tymián. Pozor, semena obsahují jedovatý rotenon! Sirup: Květy sbírané ráno prosypat cukrem a nechat na sluníčku, přecedit přes plátýnko - nejlepší přípravek při zahlenění průdušek (užívat po lžičkách i při nachlazení).
Lidové názvy: Děvina, děvizna, chvost volový, kruželice, oranka, královská svíce

Svízel vonný – mařinka vonná

(Galium odoratum), 10 - 40 cm, V - VI, čeleď mořenovité
Roste roztroušeně až hojně, nejvíce v lesnatých oblastech pahorkatin - bučiny, bukohabrové, dubohabrové lesy, subalpínské trávníky, smrčiny, paseky, podél lesních cest. Obsahuje zejména kumarinové glyklosidy (z nichž se uvolňuje kumarín), glykosid asperulosid, třísloviny, hořčiny, organické kyseliny, vitamín C, silici, amid kyseliny nikotinové. Obsah účinných látek je největší na jaře, na podzim klesne asi na jednu šestinu. Sbírá se kvetoucí nať na počátku květu - kvůli vytrhávání i s kořeny ji raději stříháme těsně nad zemí.  Suší se co nejrychleji ve stínu, při umělém sušení za teplot do 40 °C. Při neopatrném sušení droga snadno hnědne. Uchovává se v dobře uzavřených nádobách - chráněna před světlem.
Využití:
Má poměrně silný uklidňující účinek - Pro uklidnění před spánkem se doporučuje mařinkové mléko: mléko ochutíme medem a namočíme do něj na jednu až dvě hodiny jednu a půl lžičky mařinky. Vše potom přecedíme, necháme vychladit. Dále působí mírně močopudně, příznivě působí při střevních bolestech z nadýmání, ledvinových kamenech, působí proti křečím, hlavně se užívá však při nespavosti, přepracování, bušení srdce, hysterii či menstruačních potížích nervového původu. Fermentací kumarinu vzniká dikumarol, který výrazně snižuje srážlivost krve, čehož se využívá při léčbě trombóz, zánětu křečových žil, hemeroidů či následků srdečních infarktů. Využívá se především zevně na drobná poranění i hnisavé rány. Čerstvá i sušená si dlouho uchovává krásnou vůni, pro kterou je též velmi oblíbená. Její aroma se používá i při výrobě alkoholických nápojů jako je májová bowle: Usušené nate se smíchají se sektem a připadne ještě s minerální bublinkovou vodou. Jen když se ji vypije moc, bolí druhy den hlava. Proti stresu působí také čaj z natě: jednu polévkovou lžíci natě přelejeme 250 ml vroucí vody a necháme 5 minut louhovat, přecedíme a pijeme denně maximálně dva hrníčky.
Pozor! Drogu je možno podávat jen krátkodobě a v přiměřených dávkách. Při předávkování se mohou objevit bolesti hlavy, zvracení, závratě, v extrémních případech může dojít k zástavě dechu a smrti. Při dlouhodobém podávání může dojít k poškození jater. Z těchto důvodů je svízel vonný jen zřídka podáván samostatně, obvykle je přidáván do směsí.
Lidové názvy: Mařenka, božec, voňavý svízel, valdmajstr

Vlaštovičník větší

(Chelidonium majus) je vytrvalá rostlina, čeleď makovité, až 1m, IV-IX
Roste na půdách s vyšším obsahem dusíku a dostatečnou vlhkostí, nejraději kolem cest a plotů, na rumištích a v zahradách a hájích od nížiny do podhůří. Na řezu roní oranžové mléko.
Obsahuje: Alkaloidy, kyselinu jablečnou, silice, karoten, flavonoidy, enzymy, aminy, a organické kyseliny.
Sběr: Nať těsně před rozkvětem od května do září. Obsah účinných látek je nejvyšší od dubna do června. Při sběru je vhodné mít rukavice, protože vytékající mléko může způsobit alergickou reakci v podobě puchýřů a otoků a taky zanechává na kůži hnědé skvrny. Trháme v délce asi 10 cm od vrchní části rostliny a ihned po sběru ji dáme sušit - rychle se zapařuje. Při sušení umělým teplem nesmí teplota překročit 35°C. Přirozeným teplem sušíme vlaštovičník v jedné vrstvě nebo ve svazcích zavěšený na šňůře, nesmí zhnědnout. Dobře usušený si ponechává původní barvu, má hořkou chuť a omamný zápach. Skladování ve vzduchotěsných sklenicích ve tmě.
Léčivé účinky: Je nejspolehlivějším prostředkem při těžkých onemocněních jater, zláště když se užívá v čerstvém stavu, pročišťuje krev a játra, dobře ovlivňuje i látkovou výměnu. S úspěchem se používá při onemocnění žlučníku, srdce (snižuje krevní tlak i bušení), ledvin i jater. Velmi rychle se vyléčí žloutenka, když se dá 30 g natě i s oddenkem na dvě hodiny do půl litru bílého vína. Napomáhá i tvorbě krve. Spolu s kopřivou a výhonky černého bezu se používá proti leukémii.
Zevně se žlutým mlékem z čerstvé natě potírají kuří oka a bradavice. Vlaštovičník se používá i při chorobách kůže a nemizejících lišejích. Prevence proti klíšťatům: Celý vlaštovičník omýt, nastříhat a dát do zavařovačky, kde ho zalejeme jedlým olejem. Uzavřít a nechat na slunci 8-10 dnů. Pak scedit do menších lahviček. 50ml stačí na léto pro 3 osoby. Před vyjitím do přírody natřeme nohy, ruce, případně i krk a dokonce i psa zespodu. Klíšťata se nám pak hezky vyhnou.
Vlaštovičníková tinktura: Čerstvou nať vlaštovičníku nadrobno nařežeme, volně nasypeme do 2/3 objemu láhve a doplníme silným bílým alkoholem. Necháme 2-3 týdny na teplém místě, denně protřeseme. Tinktura tvoří přísadu více druhů čajových směsí, samostatněji můžeme užívat při onemocněních žlučníku i jater třikrát denně 15-20 kapek v trošce vody, zevně i na bradavice.
Vlaštovičník na bolesti jater:  Čerstvou, omytou a ještě mokrou nať odstředíme a šťávu zředíme dvojnásobným množstvím vlažné vody. Je to silně působící bylina, proto ji dávkujeme opatrně, dvakrát denně 1/2 lžičky s troškou vody, ne déle než 10-14 dní. Zevně přikládáme na oblast jater teplý obklad z přesličky.
Pozor! Mléčná šťáva vlaštovičníku obsahuje substance, které vyvolávají podráždění kůže a sliznic. Dokonce je uváděn jako jedovatý, protože při požití listů může dojít k nevolnosti, nervovým poruchám a poruchám srdce. Kvůli tomu smí být vlaštovičník používán pouze v malém množství a vždy pod lékařským dohledem!
Lidové názvy: Žlutý kořen, krvavá bylina, boží dar, laštovičník, krvavník, krvavníček, krvavý stareček, hadí mlíčí, bradavičník, nebeský dar, mlíč, celidon, bělmové kořeny

Líska obecná

(Corylus avellana), 3-8m, II-IV, čeleď břízovité, (lískovité)

Rozložitý keř rostoucí po celém našem území, od nížin do podhůří, nejčastěji na okrajích lesů, v křovinách, okolích cest i u vodních toků nebo se pěstuje v několika kultivarech. Listy obsahují silici, třísloviny, flavonoidy, glykosidy, sacharidy, myrcitrin, kvercitrin a další látky, v kůře jsou přítomny třísloviny, flobafeny a pryskyřice.
List se sbírá v červnu a červenci,  kůra těsně před rašením listů,
 tj. přibližně ve druhé polovině března. Suší se co možná nejrychleji do 40 °C. Lískové oříšky jsou velmi dobře známou pochutinou, obsahují až 60 % tuků, okolo 19 % bílkovin, 5 % cukrů a další látky.  Účinky: Zklidňuje střevní peristaltiku (např. při zánětech střev), působí protiprůjmově, močopudně, svíravě a zastavují krvácení, zevně ve formě koupelí se užívají při ekzémech a hemoroidech. Pro vnitřní použití se líska připravuje obvykle ve formě nálevu (2 lžičky drogy na šálek vody), Tinktura z lísky a ostružiníku pomáhá proti skleróze. Tinktura z pupenů z břízy, habru a lísky stimuluje funkci jater a pomáhá tak například na akné, o to více, že habr ještě také stahuje póry a zklidňuje pokožku. Akné a špatná funkce jater spolu souvisí, akné totiž patří mezi hlavní příznaky tam, kde jsou nemocná játra. Další příznaky nemocných jater jsou hnědé kruhy pod očima, těmi je také signalizována špatná funkce jater.
pro zevní pak ve formě odvaru. Droga působí velmi mírně, takže nejsou známé žádné kontraindikace ani nežádoucí účinky.
Z dřevěného uhlí lísky se vyrábí střelný prach a kreslící uhly. Listy z lísky se užívají také při výrobě kosmetických výrobků (jako náhrada za listy vilínu virginského.) Čaj na hnisavé záděry na prstech: Půl litrem vařící vody spaříme hrstku sušených listů a půlku nakrájeného jablka - má příjemnou chuť.

Kozí brada luční

(Tragopogon pratensis), čeleď čekankovité, 30-60cm, IV-VIII
Roste roztroušeně na pasekách a mezích od nížin do podhůří.
Sbíráme na jaře nebo ještě lépe na podzim po odkvětu a to oddenky nebo čerstvé mladé výhonky a lístky i květy. (Semena nejsou jedlé!)
Obsahuje hořčiny, lepkavou mléčnou šťávu, malé množství saponinů, sliz, látky pryskyřičné povahy, stopově alkaloid, inulin, kyseliny, mastné substance apod. Obsahuje asi i látky fytoncidního charakteru, protože je prokázáno antibiotické působení. 
Použití: Při onemocněních jater, žlučníku, při zánětech močových cest, při žaludečních potížích a kožních nemocech, kde je vhodná aplikace jak zevní, tak vnitřní. 
Ovesná polévka s kozí bradou: 2 cibule, pažitka, česnek medvědí nebo česnek, 2–3 kořeny kozí brady, mladé listy kozí brady, 1l vody, sádlo, sůl, koření. Na sádle či oleji zpěníme cibulku, zalijeme vodou a přidáme na drobno nakrájené kořeny kozí brady, vaříme do měkka asi 15 minut, před koncem varu přidáme nadrobno nasekanou nať a listy, vsypeme dvě hrsti ovesných vloček jako zavářku, dochutíme česnekem, osolíme, dle chuti okořeníme např. tymiánem nebo dobromyslí, jako dekoraci můžeme přidat i květy kozí brady či sedmikrásky, které nám při konzumaci pak esteticky plavou v talíři. Listy lze použít také do salátů nebo do zeleninových směsí.

Ostružiník ostružinatý

(Rubus fruticosus), čeleď růžovité, až 3m, V-XI

Ostružiník se jako druh rozpadá na velké množství drobných druhů Sběr listů provádíme od jara jako u maliníku a plodí od července.
Na rozdíl od maliny má ostružiník trnité větve, obloukovité nebo plazivé a souplodí peckoviček (peckovičky ostružiny se nesnadno oddělují od lůžka) má červeno modré, fialové, fialovočerné. Stejně jako maliny roste ostružiník kolem cest, na mýtinách, loukách, kolem plotů a hlavně na kraji lesa.
Léčebné účinky:
Plody díky výjimečně silnému ochrannému a antioxidačnímu účinku obsažených bioflavonoidů, patří mezi důležité léčebné drogy. Sušením se v plodech snižuje pouze obsah vitamínu C. Dále obsahují draslík, hořčík a železo, sacharidy, salicyláty, organické kyseliny, vlákninu a příjemné aroma. Zpomalují stařeckou degradaci mozku, pomáhají léčit zápal plic a jiné záněty, snižují následky ozáření a chemoterapie, působí detoxikačně a řadíme jej k látkám chránících játra. Chrání i zrak a další orgány před volnými radikály. Antioxidační účinek těchto léčivých rostlinných barviv se doplňuje s antioxidačním účinkem vitamínu C a  posilují se navzájem např. v rámci prevence nádorových a srdečních onemocnění a onemocnění dýchacích cest. Účinnost barviva se zachovává i konzervací a barvivo nemá nežádoucí vedlejší účinky. Obsah salycylátů je výhodou při léčbě zánětů, nachlazení, některých forem revmatismu a v prevenci trombóz, ovšem u osob s alergií k acylpyrinu mohou stejnou reakci vyvolat i ostružiny, ani někteří žlučníkáři ostružiny nesnesou.

Čerstvá ostružinová šťáva je všestranně povzbuzujícím nápojem, který dodává energii, je bohatá na bioflavonoidy a navíc obsahuje vlákninu a kyselinu listovou. Užíváme ji i při nachlazení, chrapotu, zvětšené štítné žláze, při vysokých teplotách
1 polévková lžíce plodů nebo šťávy 3× denně (nebo 1 kávová lžička ostružinové marmelády 3× denně) již značně podporují nemocný organizmus a již jedna lžíce denně účinkuje na řadu onemocnění od nachlazení až po rakovinu a zápal plic či hyperfunkce štítné žlázy, křečových žil a různých zánětů.
Čaj z listů pijeme při žaludečních a střevních potížích, např. při katarech střevního traktu, prostředek proti průjmům, městnání krve, zánětům ústní dutiny. Kromě baktericidních účinků působí i proti plísním.  Listy též fermentujeme (- viz maliník) a pak lze pít celoročně klidně ve směsi s jahodami či malinami
Směs na rodinným celoroční čaj: List ostružiny 8 dílů, list maliny 4 díly, jitrocel 2 díly, kopřiva 2 díly, máta 2 díly, list břízy 2 díly; do tohoto základu podle momentální dostupnosti přidáváme jahody 2 díly, lískové listí 2 díly, list černého rybízu 2 díly, květ lípy 2 díly, list borůvky 2 díly, kaštanové listí (jírovec) 1 díl (směs Pavla Veličky z Hrabyně; obsahem kopřivy, jitrocele, borůvky, kaštanu a lísky)
 V kuchyni se využívají k přípravě koláčů a jiného sladkého pečiva, výrobě zavařenin, kompotů, sirupů ...
Lidové názvy: Ostružiny, černé maliny, ostružiník řasnatý, vostružník, černá malena, černice, ježiník, medvědice, nedvědice, vostružiny

Třešeň ptačí

(Prunus avium), až 35 m, IV - V, čeleď růžovité

Strom, který roste roztroušeně ve světlých lesích a křovinatých stráních od nížin do podhorských oblastí. S oblibou je pěstována řada jejích hospodářsky cenných odrůd. U nás je pěstování třešní prvně doloženo ve 12. století. Původně rostly v oblastech Malé Asie, odkud je do Evropy dovezl římský vojevůdce Lucullus. V současnosti je popsáno více než tisíc druhů třešní, višní a sladkovišní
Dužnina plodu všech kultivarů obsahuje více než 80 % vody, dále ovocné cukry, pak hodně minerálů i vitamínů. Tmavší druhy třešní jsou bohatým zdrojem hořčíku, železa, jódu, fosforu, zinku, vápníku, draslíku a křemíku. Z vitamínů obsahují ve významné míře vitamín A či betakaroten, vitamín P, vitamín C, vitamín E, vitamín B. Význam: Mají blahodárný vliv pro lidský organismus, protože pomáhají čistit krev, játra a ledviny. Konzumace třešní podporuje vyměšování trávicích šťáv a moči. Studie naznačují, že pojídání čerstvých třešní má i blahodárný vliv na léčení cukrovky pomocí barviva antokyan, které v laboratorních testech podporovalo produkci inzulínu, a současně fungují jako antioxidanty. Díky vysokému obsahu jódu mají příznivý vliv na problémy se štítnou žlázou a bolestmi páteře. Pro vysoký podíl vápníku jsou také dobrým zdrojem pro růst kostí a zubů. Pomáhají chránit tělo proti různým druhům zánětů, parodontóze a artritidě, působí proti bolestem, které jsou způsobeny onemocněními kosterní soustavy a svalů. (http://www.celostnimedicina.cz/artritida-zazracnym-lekem-mohou-byt-i-tresne.htm.) Zlepšují zdravotní stav pacienta, který trpí dýchacími problémy, nebo má potíže s trávením. Plody jsou využívány i v kosmetice, jelikož mají schopnost dehydrovat buňky a zpomalovat stárnutí pokožky. Využití nejen v kuchyni je skutečně pestré:
Bublanina: 1 hrnek cukru krupice, 1/2 hrnku oleje, 2 vejce, smícháme dohromady,  přidáme 2 hrnky polohrubé mouky s 1 práškem do pečiva a 1 hrnkem mléka. Směs vlijeme na plech, poklademe třešněmi obalenými v hrubé mouce a pečeme asi 3/4 hod. při 180°C.
S třešněmi můžeme péci i buchty z kynutého těsta.
Těsto z pekárny:  250ml mléka, 150ml oleje a 1 rozkvedlané vejce dáme dospodu a na tekutou směs nasypeme 500g hladké mouky(do hladké pro vylepšení přimíchám tak 2 lžíce pohankové mouky a trochu celozrnné). Doprostřed hrudku kvasnic, do protilehlých rohů lžičku soli, lžičku cukru a nechat pec pracovat na program těsto.
Po vykynutí rozdělíme na přiměřeně velké dílky, ty roztáhneme na placičky a poklademe třešněmi a posypeme posypkou (Lžíce másla + hrubá mouka dobře promísit na sypkou směs) Pod třešně můžeme dát ochucený tvaroh nebo mletý spařený a dochucený mák. Tvaroh i mák vsáknou případnou šťávu z třešní a ta nevytéká z buchet ven. Buchty pak narovnáme na plech, necháme dokynout, potřeme rozehřátým tukem a upečeme. Ze stejného kynutého těsta lze místo buchet vytvarovat menší nebo větší kulaté koláče, případně vázané koláčky. Kulaté koláče neplníme samotnými třešněmi, ale vždy pod ně dáváme tvaroh, mák a můžeme to zkusit i s uvařeným pudinkem nebo spařeným kokosem. Teprve tento podklad hustě obložíme třešněmi a můžeme opět posypat drobenkou. Okraje koláčů před pečením potřeme vejcem nebo rozehřátým máslem, či po dopečení ihned po vyndaní z trouby potřít mlékem.
Kompoty: Na 1l vody dáme 30dkg cukru a svaříme. Mírně vychladlým nálevem zalijeme třešně vložené do sklenice asi 2 cm pod okraj. Pokud nemáme čas, postačí do každé 0,7l sklenice dát dvě lžíce cukru a zalít vodou. Sklenice pečlivě uzavřeme a naskládáme do širšího kastrolu s vodou do necelé poloviny výšky sklenic a vaříme při 85°C 20 minut. Sklenice ve vodě necháváme, dokud voda téměř nevychladne. Poté vyndáme, nejlépe položíme opět na utěrku dnem vzhůru, ať zjistíme, zda je sklenice dobře uzavřena. Nebo použijeme klasický zavařovací hrnec a zavařujeme v páře. Skladujeme v temnu. 

Povidla:  Vypeckované třešně asi 1kg dáme do velkého, nejlépe nerezového hrnce a vaříme minimálně 1,5 hodiny na mírném ohni. Třešně obsahují dost vody a tak většinou netřeba zalévat vodou, jen průběžně míchat, aby se nepřipálily. Necháme vychladnout. Druhý den do nich můžeme přidat skořici i sáček vanilkového cukru či hrst jahod pro vůni a znovu vaříme do zhoustnutí a rozvaření. Pak nasypeme podle chuti maximálně 250g cukru a znovu vaříme nejméně další půlhodinu. Ochutnáme, zda jsou povidla dostatečně sladká a rozvařená a hustá. Pokud se při míchání vytváří za vařečkou cestička, povidla se dají považovat za uvařená. Čím déle vaříme, tím lépe. Sklenice i víčka vypláchneme rumem, naplníme povidly a dobře uzavřeme. Můžeme ještě pro jistotu na druhý den zavařit.
Šťáva:  Třešně namočíme do vody a necháme vyplavat červíky, pokud tam jsou - asi 1hod. Na 1,5 kg tmavých třešní, 0,75 litru vody a cukr v množství až podle obsahu získané šťávy.
Oprané třešně rozvaříme ve vodě za neustálého míchání a současného roztírání a drcení plodů. Rozvařené třešně propasírujeme a vylisujeme. Šťávu necháme sedimentovat a pak ji oddělíme od kalů. Čirou nebo i mírně zakalenou třešňovou šťávu uvedeme do slabého varu a na 0,5 litru šťávy přidáme 0,4 kg cukru a 7 g kyseliny citrónové, potom plníme do láhví, nejlépe vymytých alkoholem.  
V některých případech se dají použít i pecky z třešní - po vysušení a umístění do pytlíku fungují jako absorbent a emitor tepla.