Jabloň

(Malus domestica), až 15m, IV - V, čeleď růžovité

Jabloň je v České republice nejpěstovanější ovocnou dřevinou a liší se nejen plody a plodností, ale i způsobem a rychlostí růstu. Šlechtitelskou činností byla po celém světě vypěstována pestrá škála odrůd. Je známo více než 7500 kultivarů jabloní. Pravlastí jabloní je nejspíše Kavkaz, Írán či Turkmenistán. Odtud se ve druhém tisíciletí př. n. l. postupně jablka šířila přes Malou Asii do Středomoří. Do Evropy se dostala díky Římanům.
Rozličné druhy plodů mají také různý obsah vitaminů a minerálních látek. Obsahují více než 20 cenných minerálních látek, vitaminů, enzymů, lehce stravitelných jednoduchých cukrů, pektinu, hrubé vlákniny, Proto jsou jablka důležitou součástí lidského jídelníčku. Vyrábí se z nich mošty a džusy, džemy, kompoty, čaje i aromata do jiných jídel.
Pro výborné vlastnosti plodů se doporučuje konzumovat nejméně jedno jablko denně. Význam: Dodávají tělu celou řadu látek prospěšných organismu, zvyšují imunitu, mají vliv na odolnost vůči stresu, působí protizánětlivě, mají také mikrobiální a krvetvorné účinky. Jsou též vhodná pro nemocné cukrovkou. Dále čistí střeva, snižují riziko rakoviny jater, tlustého střeva a nádorů prsu, snižují krevní tlak, hladinu cholesterolu a krevních tuků, posilují dásně, regenerují a detoxikují

V lidovém léčitelství se doporučují jablka na chudokrevnost, pečená jablka přiložená na víčka mají léčit oční problémy, osmažená na másle nebo v ovesné či jáhlové kaši posilovat oslabený organismus. Šťáva z nastrouhaného jablka účinně sráží teplotu. V boji proti astmatu a lepšímu fungování plic napomáhá pět a více jablek za týden. Na vředy žaludku a dvanáctníku se používají sladké plody jablek.

Vnitřní použití

Regenerace a detoxikace: Každé ráno a večer konzumovat jedno jablko (nejsou-li chemicky ošetřena, pak včetně slupky, která obsahuje nejvíce prospěšných látek).

Průjem: Během dvou dnů jíst strouhaná jablka, množství má být přiměřené věku.

Zácpa: Jíst kyselá jablka pro povzbuzení činnosti střev.
Poruchy trávení, vodnatelnost, skleróza, dna, revmatizmus, chudokrevnost, bolesti hlavy, závratě, šumění v hlavě: Denně jíst syrová, vařená nebo pečená jablka.

Nachlazení a chrapot: Výluh ze sušených jablečných listů spařených vařící vodou.

Žaludeční a dvanácterníkové vředy: Užívají se sladké plody jablek.

Hypoacidní gastritida a spastichá kolitida:  Užívají se kyselé druhy jablek.

Chřipka a nachlazení přejde rychleji, jestliže jako jediný pokrm za 2-3 dny zkonzumujeme přibližně 1 kg syrových strouhaných jablek denně. Jinak množství snížit podle věku.

Vysoký cholesterol snižují látky obsažené v jablku

Horečka: Nastrouhané jablko a hlavně šťáva z něj účinně sráží teplotu.

Bronchitidy, žaludeční problémy i revmatismus: Každý den pít jakékoliv množství odvaru ze dvou nebo tří jablek vařených v 1 1 vody - vaříme 15 minut. Odvar z rozmačkaných jablečných slupek v poměru 1 lžička na 1 sklenici vařící vody, necháme vylouhovat 1/2 hodiny. Denně vypít 4-6 sklenic.

Péče o zuby: Jablko snězené po večeři čistí a bělí chrup a odstraňuje zubní klak před použitím zubní pasty a kartáčku. Jen musíme dodržet asi půlhodinový odstup, abychom nenarušovali sklovinu.

Kašel: Odvar z jabloňových květů (30 g na 1 1 vody) uklidňuje a zmírňuje záchvaty kašle.

Vnější působení

Čerstvá šťáva z plodů zvlhčuje, posiluje a regeneruje pokožku tváře, prsou a šíje. Čerstvá kašička z jablek léčí popáleniny, omrzliny a dlouho se hojící rány a jizvy. Čerstvá kašička s máslem hojí trhliny na prsních bradavkách a v ústech.

Pleť: Čerstvá jablečná šťáva používaná ke zvlhčování posiluje a regeneruje pokožku tváře, prsou a šíje. Výživná maska
 – Jemně nastrouhané jablko smícháme s lžící zakysané smetany a 2 kapkami citronu. Naneseme na pokožku a necháme 20 minut působit. Pak omyjeme vodou. 
Protizánětlivá pleťová maska
Oloupané větší jablko nastrouháme najemno a vmícháme polévkovou lžíci medu. Naneseme na obličej a necháme 25 minut působit. Pak omyjeme vodou. Čistící pleťová maska
 – Nastrouhané větší jablko naneseme na obličej a dekolt a necháme 20 minut působit. Maska čistí a stahuje póry, hydratuje pokožku a dodává jí vitamíny.

Využití v kuchyni:

Čaj ze sušených jablíček nebo jablečných slupek – Sušená jablka přelijeme vařící vodou. Můžeme také krátce povařit a nechat delší dobu vyluhovat. Je možné přisladit hroznovým nebo ovocným cukrem. Plody můžeme použít i čerstvé, jablko je vhodné nakrájet na drobné kousky. Ovoce po vyluhování nemusíte vyhodit, můžete je klidně sníst. Slupky lze kombinovat se šípky a skořicí.
Jablečný ocet:  Obsahuje vitamin B, hořčík, draslík, vápník, sodík, železo, fosfor, zinek, sacharidy, bílkoviny, kyselinu pantotenovou a kyselinu octovou. Tyto účinné látky blahodárně působí na naše trávení, pokožku, snižuje hladinu cholesterolu či cukru v krvi a podporuje i dobrý spánek. Kyseliny v jablečném octu obnovují střevní mikroflóru, odstraňují plynatost a záněty v tlustém střevě, upravují stolici a podporují vylučování žluči. Kromě toho dokážou účinně zpomalit akumulaci tuků. Rovněž vážou toxiny, které se následně mohou vyplavit ven z lidského těla. Pomáhá také při hubnutí. Při kloktání dokáže jablečný ocet utlumit bolesti krku, poradí si se štípanci od hmyzu a uklidní od slunce spálenou pokožku. Jeho vnější aplikací dokážete odstranit i bradavice nebo vybělit zuby. Využití jablečného octa je skutečně univerzální. Domácí výroba: Pětilitrovou lahev naplníme z jedné třetiny jablečnými slupkami, zalijeme vodou, prosypeme cukrem a necháme na teplém místě alespoň měsíc. Čím déle bude nálev stát, tím bude ocet silnější. Nakonec jej přecedíme. Jablečný ocet se pije ředěný, nebo se používá místo klasického octa do salátů. Napomáhá udržet organismus ve zdraví a v případě nemoci může posloužit jako doplněk ke klasické léčbě. Díky antibakteriálním účinkům můžete jablečný ocet využít i místo pleťové vody. Stačí ho zředit vodou asi tak v poměru 1:2, podle citlivosti vaší pleti, do roztoku namočit tampónek a vyčistit jím pleť na obličeji. Nebo si octem zředěným v poměru přibližně 1:1 vyzkoušejte propláchnout vlasy po umytí šamponem a následně opláchněte čistou vodou. Ocet pomůže nejen v boji proti lupům, odstraní i zbytky různých vlasových produktů, díky čemuž budou vlasy lesklé.
Odstranění bradavic: Nejdříve očistit místo kolem bradavice mýdlem, pak namočit na 15 minut do vody. Po osušení přiložit vatový tampónek namočený v jablečném octě a nechat 15 minut působit. Nakonec opláchnout vodou. Vše opakujeme alespoň 3x denně, dokud bradavice neodpadne či nezmizí. Většinou zůstává jizva, na kterou aplikujeme gel z rostliny aloe vera.
Hořčice: 100g hořčičných semínek, 125ml jablečného octu, 125ml bílého vína, sůl a med. Hořčičné semínka zalijeme octem - musí být potopená - a necháme 15min. bobtnat. Přidáme med a sůl, tyčovým mixerem rozmixujeme do hladka. Pokud je hořčice moc hustá, přidáváme ocet, popřípadě oblíbené koření pro pikantní chuť. Skladujeme ve sklenicích v chladu, popřípadě sterilujeme.
Kontaminované ovoce a zelenina: (Jablka, celer, broskve, nektarinky, okurky, hrozny, cherry rajčata, špenát, brambory, jahody ...) Přidejte do vody sklenku octa a zeleninu či ovoce nechte namočené přibližně deset až patnáct minut. Potom důkladně opláchněte čistou vodou, aby se ocet smyl. Jablečný ocet zničí 98% bakterií a škodlivin. Lze použít i lihový ocet s vodou a to tak, že veškerou zeleninu a ovoce myjte v roztoku z octa a čisté vody. Nechte je přibližně 15 až 20 minut v roztoku v poměru 10% octa k 90% vody. Je neuvěřitelné, jak je poté voda v misce špinavá. Následně opláchněte ovoce a zeleninu v čisté vodě.

Zapékaná jablka – Odstraníme jádřinec a dutinu vyplníme směsí ořechů, rozinek, brusinek, zalijeme rumem a bohatě zasypeme cukrem. Necháme v troubě 15-45 minut. Podáváme samotná či se zmrzlinou nebo politá vaječným koňakem.
Nepečený dort z kyselých  jablek: 1 kg jablek, 6 lžic krupicového cukru, 2 lžičky citronové šťávy, 2 vanilkové pudinky, balíček dětských piškotů, skořice popř. hřebíček - Nakrájíme na kostičky oloupaná jablka, podlijeme 1/4 l vody, přidáme cukr, skořici či hřebíček a citronovou šťávu. Vaříme asi 10 minut, pak rozšťoucháme. Poté přidáme rozmícháme pudinky ve 1/4 l vody a vaříme ještě asi 10 minut. Na dno dortové formy poklademe vrstvu piškotů a na ně nalijeme část pyré. Opakujeme až do naplnění formy, končíme jablečným pyré  Dort dáme do lednice a necháme vychladit asi 2-3 hodiny. Nakrájené dílky zdobíme šlehačkou a sladkým kakaem nebo čokoládou.

Jablka s dýní:  450 g dýně (nejlépe hokkaido), 500 g kyselejších jablek, 30 g másla, 120 g medu, hrst nahrubo sekaných vlašských ořechů, ¼ lžičky mleté skořice, ¼ lžičky mletého muškátového oříšku, 3 hřebíčky. Dýni a jablka zbavte semínek a stopek, nakrájejte na asi centimetr silné měsíčky. Pokud nemáte dýni hokkaido, která se dá jíst i se slupkou, budete muset navíc oloupat dýni. Kousky dýně a jablek by měly být přibližně stejně dlouhé. Pak rozehřejte troubu na 180˚C. Menší plech vymažte třetinou másla. Naskládejte do něj nastojato vedle sebe střídavě kousky dýně a jablek a zasypte vlašskými ořechy, skořicí a muškátovým oříškem, rovnoměrně rozložte tři hřebíčky. Vše přelijte medem a nahoru nakrájejte zbytek másla na kostičky a nechte péct asi 40 minut, do změknutí jablek a dýně. Přikrývejte jen volně alobalem, pokud se bude dýně s jablky shora připalovat, jinak získáte nevzhlednou dušenou kaši. Podává se teplé.
Tip: Místo dýně můžete použít mrkev, pak ale uberte med a vypusťte ořechy.

Hrušeň obecná

(Pyrus communis), až 15m, IV - V, čeleď růžovité                                                   

Hrušeň je opadavý listnatý strom. Jde o hybridogenní druh se složitým vývojem významný především ovocnářsky kvůli plodům zvaným hrušky. Ceněné je však i dřevo a kvetení. Mezi ovocnými stromy, které se běžně vysokého věku nedožívají, patří hrušeň obecná k dlouhověkým. Bývá pravidelně napadána rzí. Během dvacátého století se v Evropě šíří nebezpečná bakterióza spála růžovitých, přednostně poškozující hrušně. Na rostlinách se projevuje vadnutím a odumíráním květů, listovou spálou, spálou plodů, usycháním a odumíráním vegetačních vrcholů (hákovité ohýbání letorostů) a větví. Dříve se věřilo, že na hrušeň může člověk převést svoji nemoc.
Dřevo je celkově tvrdé (v rámci ovocných stromů patří hrušňové dřevo k nejtvrdším) a houževnaté, pevné, nebortí se, hodí se k soustružení, dřevořezbám, na výrobu hudebních nástrojů, používalo se k výrobě dřevěných závitů (svěráky, lisy), geometrických pomůcek a v xylografii. Dobře vyschlé dřevo je možné použít i k uzení, ale vzhledem ke kvalitě dřeva a široké využitelnosti je jeho pálení neekonomické.
Plod hrušně obsahuje především cukry, určité množství tuků, bílkovin, vitamíny C, B8 (Cholin), E, K, riboflavin aj. Dále obsahuje rovněž vápník, železo, hořčík, zinek a jiné látky.
V současnosti není oficiálně považovaná za léčivou rostlinu, nicméně i přesto má hruška velký podíl vitamínů, které všeobecně posilují organismus, také velký podíl vlákniny (3g na 100g), který je mnohem větší než u jiných druhů ovoce.

Využití: Možná je konzumace zasyrova nebo zavářet jako kompot, lisovat do moštu (samotná nebo smíšená s jablečným moštem), dá se používat i jako přísada do jídel. Pokud však chceme mít co největší přísun účinných látek, je nejlépe plod jíst právě syrový, neboť tepelným zpracováním se mnohé látky ztrácí nebo zmenšují na obsahu (zejména vitamín C). Čerstvý mošt z vylisovaných plodů všechny účinné látky zachovává, ale má krátkou trvanlivost, nezavaří-li se. Vařené hrušky (jako kompot) je možné jíst jako drobnou pomoc při srdečních a oběhových chorobách (šťáva z hrušek posiluje cévy a hrušky navíc i odvodňují), při nemocích močového měchýře, pro posílení žaludku a také při zácpě. Málo se také ví, že v kůře obsažená látka arbutin je antibiotikem s pozoruhodnými vlastnostmi. Velmi dávno našla své místo v lidovém léčitelství a můžeme se s ní setkat ve starých receptech. Kůru je třeba drtit, vařit, louhovat a macerovat, až získáme žlutou šťávu. Užívání se ale rozhodně nedoporučuje, je třeba se vždy poradit se lékařem, který vám pravděpodobně užívání zakáže.

Opilé hrušky:  6 ks hrušek, 125 ml bílého vína, 125 g cukru (jakéhokoliv), 1 tyčinka skořice,
6 hřebíčků, kousek zázvoru, 2 ks anýzu, 500 ml rumu Zralé měkké hrušky oloupejte a nakrájejte je na kostky (bez jader). Dejte je do skleněné nádoby s uzávěrem. Víno, cukr, skořice, hřebíček, zázvor, anýz krátce povařte. Nechte směs vychladnout a poté přes sítko nalijte do nádoby k hruškám. Přidejte rum a zamíchejte. Pokud se Vám zdá rumu hodně, můžete část nahradit bílým vínem nebo vodou. Koktejl dáme do druhého dne vychladnout do ledničky. Doporučuji ho pít pomalu a přitom relaxovat ve vaně nebo při setkání s přáteli. V zimě ho můžete pít i studené, jelikož je tam zázvor, za chvíli vám bude teplo.

Růže stolistá

(Rosa x centifolia), až 2,5 m, VI - VII, čeleď růžovité

Růže stolistá bývala u nás v minulosti běžně pěstována zejména ve venkovských oblastech. Místy i zplaňovala - v okolí hřbitovů, na rumištích apod. Užívají se květy, které překrásně voní a obsahují třísloviny, falvonoidy, kemferol,  kyselinu galovou,  antokyany, silici, polysacharidy a je bohatá i na sliz a na vosky.

Využití: Antivirové látky pomáhají při astmatu, chřipce, rýmě a nachlazení, omezuje množství viru HIV, zastavuje průjem a nadměrnou silnou menstruaci, snižuje hladinu cukru v krvi, udržuje správnou hladinu cholesterolu, brání vzniku ledvinových kamenů, harmonizuje centrální nervový systém (napomáhá proti smutku a depresím), snižuje cholesterol, pozitivně působí při nespavosti, ochraňuje játra, srdce, sliznici žaludku a střev, tonizuje organismus, má protialergické účinky, optimalizuje složení střevní mikroflóry a pomáhá při žaludečních a dvanácterníkových vředech. Sušení: Růžové plátky se suší ve stínu nebo v dobře větrané místnosti. Zpočátku bez obracení, ke konci sušení je můžeme několikrát provzdušnit a protřepat. Sušenou drogu uložíme buď do dobře hermeticky uzavíratelné nádoby mimo dosah slunečních paprsků. Lze je použít k výrobě např. koupelové soli - takovou koupelovou sůl si jednoduše namícháme ze zakoupené koupelové mořské soli a sušených květů. K růžím se hodí přidat například levandule, která díky svým obsahovaným látkám ještě posílí relaxační účinek koupele.

Z korunních lístků růže stolisté se získává růžový olej, který se přidává do voňavek, mýdel, tabáku. (Získává se parní destilací. Je to proces, jehož původ lze vysledovat až do staré Mezopotámie ( před více než 5 000 lety). Probíhá tak, že rostlinný materiál se vloží do destilátoru a vystaví se působení koncentrované páry, která uvolní aromatické oleje z rostlinných buněk. Aromatické výpary pak procházejí sérií skleněných trubic, které fungují jako kondenzátor. Olej se v závěru od vody oddělí tak, že se odsaje nádobkou s úzkým hrdlem. Zbylá voda vytváří krásně vonící vedlejší produkt tzv. růžovou vodu. (Aparatura pro destilaci silice s vodní parou se skládá z vyvíječe páry, reaktoru, sestupného chladiče a cílové kádinky. Vyvíječ páry je tvořen frakční baňkou naplněnou 500 ml vody a v ústí také opatřenou svislou pojistnou trubicí. Ta má zabránit nasátí destilačního zbytku do vyvíječe páry při poklesu teploty a také výbuchu destilační aparatury domácí silice, která je v horní vrstvě.)
při přehřátí. Pojistná trubice musí být dlouhá 40 cm. Z vyvíječe se pára vede do reaktoru, což je druhá frakční baňka, ve které je rozmixovaná bylinka s 80 ml vody. Spojovací trubička od vyvíječe páry musí končit u dna reaktoru, tak aby procházející pára byla přivedena pod hladinu směsi vody a drtě z bylinky. Z reaktoru je odpar dále veden do sestupného chladiče a nakonec do cílové kádinky. Na začátku destilace je vhodné předehřát kahanem i reaktor na teplotu varu. V průběhu destilace se pak už zahřívá k varu jen vyvíječ páry. Výsledný destilát se přelije do dělicí nálevky a po několika minutách stání se oddělí růžová voda a miniaturní množství růžového oleje.
Recept na růžový olej: Čerstvě natrhané růžové okvětní lístky napěchujeme do uzavíratelné nádoby z průhledného skla a zalijeme panenským slunečnicovým olejem tak, aby byly úplně ponořené (lze použít i panenský olivový olej - extra virgin). Sklenici umístíme na slunné místo, a necháme takto 3-4 týdny louhovat, přičemž sklenici často protřepeme, neotvíráme ji však. Nakonec olej slijeme přes plátno a růžové plátky důkladně vymačkáme. Růžový olej skladujeme nejlépe v menší uzavíratelné skleněné lahvičce. Tento olej se hodí na ošetření citlivé a suché pleti, i pokud trpíme oněmi nepěknými rozšířenými a popraskanými cévkami v kůži, dále na popraskanou kůži na patách, na namáhanou a vysušenou pokožku na rukou, na menší popáleniny, ale také na kůži spálenou sluncem, či jako ošetření po opalování. 
Recept na růžový olej II: Na domácí výrobu růžového oleje budete potřebovat 30 g čistých okvětních růžových lístků a 330 ml kvalitního olivového oleje, v krajním případě může být i slunečnicový olej. Okvětní lístky napěchujte do skleněné lahvičky a zalije olejem. Lahvičku uzavřete a nechejte týden na slunci. Pak přecedit. Takto vzniklý olej se používá k ošetření pleti - pár kapek oleje vmíchaných do pleťového krému zjemní a zklidní suchou a podrážděnou pokožku.

Kostival lékařský, kostival český

(Symphytum officinale), čeleď brutnákovité,  30-120cm, IV-VII
Roste coby vytrvalá bylina s bohatě větvenými lodyhami kolem řek, na vlhkých polích, v příkopech i podél cest od nížin do podhůří.
Obsahuje hlavně slizové látky,
třísloviny, silice či alkaloidy. Listy obsahují vápník, draslík, fosfor, vitamin A, C a B12, kyselinu rozmarýnovou, allantoin a cholin.
Působí protizánětlivě a má hojivé účinky. Netoxické složky alkaloidů snižují zvýšený pohyb střev a příznivě ovlivňují peptické vředy (záněty žaludeční sliznice), ale vnitřně se příliš nepoužívá, protože kostival obsahuje i toxický alkaloid, který může poškodit játra a způsobit rakovinové bujení při ve velkých dávkách.
Používá se ve formě obkladů (I ve formě tinktury či léčivých olejů) při krevních podlitinách, zánětu žil, chronických onemocněních, při dně nebo i křečových žilách. Pomáhá při srůstání zlomených kostí i hojení ran, otoků, vředů, výronů i pohmožděnin. Kostival sice podporuje tvorbu hojivé tkáně, ale neměl by se používat na hluboké rány vzhledem k tomu, že urychluje povrchové hojení a než se rána stačí zhojit uvnitř může dojít k tvorbě hnisajících zánětů.
Listy kostivalu lze použít na obklady i jako přísada pro celkovou koupel, při revmatických bolestech, dně, bolestech kloubů, poruchách prokrvení, poškozených ploténkách a dokonce pomohou už za jednu noc, když listy ovaříme a jako teplou kaši položíme na ochrnuté končetiny. Tato procedura pomáhá, když bolesti pocházejí z přetažení, podvrnutí, vykloubení či záchvatu mrtvice.
Sedací koupele z kořene kostivalu používáme při poruchách prokrvení v nohách, při křečových žilách a na doléčení zlomů kostí.
Obklady z kořene: Usušené kořeny pomeleme na moučku a v hrnku vřelé vody, do které přidáme několik kapek jedlého oleje, rychle smícháme na kaši, natřeme na plátěný hadřík, teplé vložíme na postižené místo a zabalíme.
Obklady z čerstvých listů: Umyté na desce válečkem na nudle rozválíme a položíme na příslušné místo a zavážeme
Výluh na celkovou koupel: 500 g čerstvých nebo sušených listů nechat máčet přes noc v 5 litrech studené vody. Druhý den vše zahřejeme do varu a tekutinu vlijeme do vody ve vaně.
Tinktura: Vyryté kořeny kostivalu umyjeme a kartáčem očistíme, nadrobno rozřežeme. Volně jimi naplníme láhev až po hrdlo, zalijeme režnou nebo jinou pálenkou, postavíme na 14 dní na slunko nebo blízko kamen. Musí být v pálence zcela ponořené.
Připravit si můžeme též výluh proti mšicím a to buď z kostivalu nebo kopřiv: 200 g zelené hmoty zalijete 2 litry studené vody a nechte 24 hodin louhovat. Přecezeným neředěným výluhem se postřikují rostliny napadené mšicemi vždy po napadení rostlinky - mšice mají během sezony několik generací, které opětovně rostliny zamoří.

Mast: 4-6 vyrytých a očistěných kořenů jemně posekáme a krátce upražíme v 250g čistého sádla, přes noc necháme stát.
Druhý den ohřejeme, scedíme přes plátno a zbytek vymačkáme rukou. Plníme do malých kelímků od krémů a uložíme v chladnu.
Nebo také kořen krátce, ale dobře opláchneme. Asi dvě plné hrsti na 250g lékařské vazelíny. Nakrájíme keramickým nožem na tenoučké plátky (při škrabání vznikne slizovitá hmota, kterou je těžké později rozdělit a navíc pojme míň lék. vazelíny a vymačkat ji je opravdu prácička). Ve vodní lázni rozpustíme ve skleněné míse lék. vazelínu. (Lze použít troubu - je to rychlejší a vazelína se lépe prohřívá). Lepší je použít lék. vazelínu, mast ze sádla může plesnivět, pokud není v ledničce. Když se vazelína dokonale rozpustí, přidáme nakrájený kořen a necháme vychladnout a odstát do druhého dne. Pak znovu ohřejeme a nekovovou naběračkou vybereme kořen, přidáme trochu rozpuštěného včelího vosku nebo medu a nalejeme do připravených čistých kelímků. Uchováváme v chladu a temnu. Nejlépe v ledničce. Sádlo se může přidat později aby nebylo tolik cítit z masti. Rozdíl mezi vazelínou a sádlem je především v ceně a sádlo se lépe vstřebává. Nicméně vazelína se osvědčila - účinek se nesníží a mast neplesniví. Ale pokud by jste použili sádlo, pak rozhodně mast skladujte v ledničce a využívejte ji co nejdřív. Mast se užívá: Otevřené rány, bércové vředy,  zlomeniny - napomáhá srůstu kostí, záněty kloubů, výrony, vymknutí, pohmožděniny, popálení, opaření, povrchové rány, otoky, artritida, revmatismus, zjemňuje pokožku, kýla, masáž svalů a šlach.
Víno při chorobách plic: 2-5 čerstvých, umytých kořenů nadrobno nařezaných vyluhujeme 5-6 týdnů v 1l přírodního bílého vína.
Hnojivo viz Kopřiva dvoudomá
Lidové názvy: Medronice, černý kořen, hadí mord, medunice či kobylí mléko

Kostival český

Kostival český, ( Symphytum bohemicum), 30 - 80 cm, V - VII
Občas můžeme narazit na kostival český, který je v ČR řazen k silně ohroženým druhům a je jedovatý, proto jej nepoužíváme. Ten roste v místech jako lužní louky a lesy a vlhká a zamokřená místa nížin. Možná záměna: S bělokvětými jedinci kostivalu lékařského (Symphytum officinale). Od tohoto druhu se kostival český liší světlejší barvou lodyh a listů, měkčím oděním či užšími listy, jejichž křídla sbíhají jen po krátkých úsecích lodyh.

Smetanka lékařská

(Taraxacum officinale), patří do čeledi hvězdicovitých, 10-50cm, IV-IX

Roste jako jedna z nejznámějších rostlinek od nížin do hor
V květech jsou obsaženy flavonoidy, silice, karotenoidy
V mladých listech, které sbíráme před rozkvětem, je vitamín C a kyselina křemičitá. Chcete-li se nadopovat významnými vitamíny, zkuste denně zkonzumovat hrst mladých pampeliškových listů ochucených citronem. Nerozvité květy chutnají jako salát a dají se jíst jen tak jako mlsku. (Šestitýdenní kůra napomáhá i zažívacímu traktu) Kořen obsahuje hořčiny, třísloviny, inulín - nejvíce na podzim, aminokyseliny, steroly, kaučuk, triterpeny, fytoncidy, měď, draslík, mangan.

Sběr  kořene na jaře před květem nebo až na podzim. Jakmile si kořeny přinesete domů, pečlivě je očistěte od hlíny. Osvědčilo se použít kartáček. Suší se rozříznutý podélně do 50°C

Posiluje funkci jater, je vhodný při léčení žloutenky. Pampeliška podporuje trávení, tím že stimuluje uvolňování žluče z jater a žlučníku. Snižuje cholesterol v krvi a krevní tlak, na nemoci kloubů, jako je revmatizmus, dna či jiné neduhy. Účinné látky ve smetánce lékařské zabraňují degeneraci kloubů a chrupavek a posilují celý stavební aparát těla. Navíc je vědecky doloženo, že kořen pampelišky je účinnější než chemoterapie, protože ta ničí všechny buňky, kdežto kořen pampelišky zabíjí pouze ty rakovinné. Mezi možnosti jeho zpracování ale patří i tinktura z čerstvého kořene. Nastrouhejte kořen a pak zalijte 40 až 50% alkoholem. Nechte měsíc louhovat nejlépe ve sklenici, přičemž občas promíchejte. Poté sceďte (jde to trochu ztuha, tak mějte trpělivost), nalijte do lahvičky a uchovejte na chladné a tmavé místo. Tinktura z čerstvého kořene pampelišky se užívá v množství 30 až 60 kapek třikrát denně. Kořen lze upravovat jako zeleninu nebo se praží a slouží jako náhražka kávy. 
Pozor: Listy či kořeny pampelišky by neměli užívat lidé s žlučníkovými kameny bez dohledu lékaře či léčitele. Lidé s obstrukcí žlučovodů nesmějí užívat pampelišku. V případě žaludečních či dvanácterníkových vředů musí být pampeliška konzumována s opatrností, jelikož může zvýšit produkci žaludečních šťáv. Mléčný latex ve stonku a listech pampelišky může u některých lidí vyvolat alergickou vyrážku. Pampeliška obsahuje 40% inulinu, vlákniny široce rozšířené v ovoci, zelenině a rostlinách. Lidé s vzácnou přecitlivělostí na inulin, by také neměli pampelišku užívat.

Koupel,  která zmírní bolesti: 1 litrem vody spařit hrst celé rostliny včetně kořenů. Rostlinky musí být čerstvé a drobně sekané. Po vyluhování směs sceďte a vlijte do asi třílitrové koupele. Střídat omývání nohou a rukou asi po 15cti minutách

Pampeliškový med (Pomáhá léčit nemoci dýchacích cest a podporuje odkašlávání, takže je to velký pomocník při nemocech, jako chřipka či angína)

300 velkých, plně rozvinutých květů pampelišky, 1 kg cukru, 2 citrony (K pampeliškám můžete přidat například sedmikrásky nebo listy aromatických bylinek, jako je meduňka či máta či dokonce trochu strouhaného zázvoru ...)
Květy dáme do hrnce a zalijeme 1l vody. Přivedeme k varu a povaříme 10 minut. Přidáme na kousky, i s kůrou nakrájené citróny a odvar necháme 24 hodin luhovat. Druhý den odvar přecedíme přes plátno, z květů i citrónů vymačkáme co nejvíce tekutiny a do přecezeného vývaru přidáme cukr. Roztok znovu vaříme, a to půl až tři hodiny, podle toho, jak hustý a zkaramelizovaný sirup si přejeme získat. Občas jej promícháme vařečkou a hustotu zkoušíme na malém, vychladlém vzorku. Horký med nalijeme do sklenic, zavíčkujeme a obrátíme stejně, jako džem, aby se víčka dobře chytla. (Poslední výzkumy varují, že řepný cukr, který při vysokých teplotách karamelizuje je pro recept sice žádoucí, ale také se rozkládá, přičemž vzniká hydroxymetylfurfural, který je pro člověka částečně toxický. Proto raději nechte pampelišky i s cukrem vyluhovat v převařené vodě. Bílý cukr tam bude pořád, ale zrovna tak zůstanou vitaminy a enzymy z pampelišek a navíc se zbavíte karcinogenních látek z karamelizovaného cukru. Výsledný produkt pak nebude připomínat med, ale spíše zdravý sirup. )
Pampeliška v medu: Čerstvou pampelišku – květy, stonky i listy – odstředíme. Přidáme poloviční množství objemu medu, trochu ohřejeme a zamícháme. Užíváme po lžíci 15 minut před každým hlavním jídlem.
Pampeliškový olej: Pokud vás trápí onemocnění jater a žlučové kameny, nebo trpíte zácpou, ale i gastritidou a dalšími problémy s trávicím traktem, dejte si 1 polévkovou lžíci 3x denně před jídlem. Při bolestech kloubů si natírejte bolestivá místa olejem 2 - 3x denně (tento olej má zároveň i analgetický účinek). Olej lze použít i do salátů – budou mít opravdu výjimečnou chuť. Recept: V suchém slunečném počasí nasbírejte květy pampelišky. Nasbírané květy rozprostřete na látku nebo kuchyňskou papírovou utěrku a nechte odstát na 24 hodin. Pampelišky zadržují spoustu vody a potřebují čas na vysušení. Pokud jim řádně nedovolíte vyschnout, skončíte s příliš vodnatým olejem. Počítejte s tím, že se květy poměrně smrsknou. Následně je přendejte do nádoby. Zalijte květy až po vrch mandlovým nebo olivovým olejem a zavřete nádobu. Dejte na slunné místo na 3 týdny. Ve chvíli, kdy květiny začnou hnědnout, protlačte olej přes gázu do sterilizované láhve z tmavého skla. Léčivý olej z pampelišky uchovávejte na tmavém chladném místě.
Čaj z kořene pampelišky připravíme tak, že 2 lžičky drobně řezaného sušeného kořene přelijeme čtvrt litrem vroucí vody a necháme čtvrt hodiny luhovat. Čaj se pije vlažný a pomáhá při bolestech žaludku, ledvin a čistí močové cesty.

Káva: Omytý kořen nakrájejte na malé kousky a nechejte oschnout. Nakrájené kořeny naskládejte na plech a sušte (pražte) v troubě při teplotě asi 180 - 200 stupňů Celsia. Trvá to přibližně půl hodiny, ale i déle. Záleží i na množství kořenů. Pražení kořenů je hodně důležité a je třeba vše pravidelně kontrolovat, protože kořen se nesmí v žádném případě spálit! Z trouby plech vyjměte v momentě, kdy je kořen zcela tvrdý. Nyní jej nechejte prochladnout a umelte (v kávovém či elektrickém mlýnku, případně v hmoždíři). V tuto chvíli můžete prášek ještě opatrně opražit na suché pánvi, není to však nutné. Uchovávat ve vzduchotěsné sklenici na tmavém místě. Pampeliškovou kávu servírujte stejně jako klasického „turka“. Nasypejte jednu až dvě lžičky namletého kořene do hrnečku a zalijte vroucí vodou. Několik minut počkejte, prášek si sedne. Pokud by měly nějaké kousky tendenci plavat na povrchu, můžete přecedit. Podle chuti lze osladit či podávat s mlékem

Čaj z čerstvých pampeliškových listů se pije pro získání dobré kondice. Připravíme jej ze čtvrt šálku čerstvých listů, natrhaných na kousky, které přelijeme vroucí vodou a necháme 5 minut louhovat (čaj také pomáhá při pálení žáhy, žaludečních a trávicích a ledvinových potížích).

Růže šípková

(Rosa canina), 1-3m, V-VIII, čeleď růžovité
Keř rostoucí od nížin do hor na slunných stráních, mezích, v příkopech a na okrajích lesů.  Plody obsahují zejména vitamín C, jehož množství se ovšem sušením hodně sníží, dále obsahuje karotenoidy, flavonoidy, vitamíny B₁, B₂, P a K, organické kyseliny (citrónová, jablečná, nikotinová), asi 30% cukrů, slizy, pektin, minerální látky aj. Šípky se sbírají v době dokonalé zralosti, tj. v září až říjnu, klidně i po prvním mrazu.. Suší se co možná nejrychleji za teplot 60 až 80 °C. Šípkový čaj se užívá k celkovému posílení organismu a vzhledem k tomu, že působí i mírně močopudně a potopudně. Lze jej využít i při zánětlivých onemocněních močového ústrojí nebo při ledvinových či močových kaméncích. Čaj  připravený z drcených šípků, které se namočí nejlépe přes noc, se pak vaří maximálně 10 minut (použijí se 2 čajové lžičky šípků na 250 ml vody). Čaj z okvětních lístků ulevuje od žaludečních křečí. Květní plátky mají využití i v kosmetice.  Jako posilující prostředek bývá doporučován i šípkový likér: 1 l šípků a 0,5 kg cukru se 8 dní luhuje ve 3 l žitné, pije se pak 1 sklenka denně před jídlem. Šípkové víno: 1,5 kg čerstvých šípků, 3 l vody, 1,5 kg cukru. Zralé šípky opereme, zbavíme je stopek, vložíme do pětilitrové láhve a zalijeme vychladlým roztokem cukru s vodou. Přikryjeme pergamenovým papírem, ovážeme a do papíru uděláme tři dírky. Šípky dáme na slunečné místo kvasit. Necháme takto asi 3 měsíce a teprve když všechny šípky spadnou ke dnu a šípkové víno je čisté, opatrně pomocí hadičky víno stáčíme. Víno získá na chuti, když je necháme déle odležet. Jednou použité šípky můžeme dát znovu kvasit. Chuť tohoto druháku můžeme zlepšit přidáním slupek z několika dobře vyzrálých jablek. Šípkové víno bez kvasinek pijeme jen v malých dávkách. Šípková marmeláda: 1kg šípků, 0,5kg cukru, voda. Zralé šípky opravdu poctivě očistíme, dáme si záležet na odstranění chloupků a semen. Šípky vypereme ve vodě. Potom je v malém množství vody uvaříme doměkka a směs propasírujeme sítem. K šípkům přidáme cukr, přivedeme k varu a svaříme v hustou marmeládu. Horkou šípkovou marmeládu plníme do malých zavařovacích sklenic. Po uzavření obrátíme sklenice dnem vzhůru.
Šípkový sirup: 1 kg čerstvě nasbíraných šípků, 0,5 kg krystalového cukru, voda, 5 hřebíčků Postup přípravy: Šípky rozpůlíme, vyčistíme a dobře propláchneme vodou. Dusíme v kastrolu doměkka. Uvařené je propasírujeme jemným sítkem, přidáme cukr a pomalu přivedeme k varu. Okořeníme hřebíčkem a vaříme do zhoustnutí. Pokud je sirup příliš hustý, naředíme ho vodou a plníme do sklenic.
Šípková omáčka: 3 lžíce sušených šípků, 2 hřebíčky, citronová kůra, vývar, máslo a mouka na jíšku, 4 lžíce červeného vína, 1 lžíce citronové šťávy, cukr, sůl. Sušené šípky vypereme v teplé vodě a vaříme s hřebíčky a citronovou kůrou. Rozvařené šípky prolisujeme, ke šťávě přilijeme vývar a podle chuti osolíme, osladíme, ochutíme vínem a okyselíme citronovou šťávou. Pak omáčku zahustíme jíškou z másla a mouky. Povaříme dohladka a podáváme.
Tinktura z pupenů růže šípkové má antialergenní účinky, chová se jako přírodní antihistaminikum a tím prospívá při léčbě astma bronchiale

Třezalka tečkovaná

(Hypericum perforatum), čeleď třezalkovité, 30-80cm, VI-IX
Roste na místech kde jsou výslunné stráně, sušší louky, pastviny, okraje lesů, lesní světliny, skály, podél cest a často vytváří rozsáhlé porosty. Sbírá se celá nezdřevnatělá kvetoucí nať a suší se ve stínu do 35°C. Obsahuje červenofialové barvivo hypericin, katechinové třísloviny, flavonové glykosidy (hyperosid, rutin, kvercitrin), silici, pryskyřici, organické kyseliny, provitamin A, vitamin C.  Působí antibioticky, čistí krev, má účinky protizánětlivé, obzvláště u trojklanného nervu, dobře působí na ekzémy, odstraňuje otoky, pomáhá při chorobách plic, slinivky břišní i jater, podporuje vylučování žluči. léčí žaludek a dvanácterník (vředy, žaludeční neurózu), hemeroidy (při současné aplikaci vnitřní i vnější), pomáhá při těžkých chřipkách spojených s arytmií či fibrilacemi, působí sedativně, takže se osvědčila při léčbě úzkosti, neklidu, psychickém napětí, neurastenii, panice, depresi, když jsou poruchy řeči, nepokojný spánek, hysterické záchvaty, náměsíčniství i noční pomočování, i v období klimaktéria, pomáhá hojit rány, pohmožděniny i zlomeniny, tlumí vnitřní krvácení a zlepšuje kvalitu cév, podporuje rehabilitaci po mozkových obrnách, při dlouhodobém podávání má příznivé účinky i při roztroušené skleróze.
Nejčastěji se podává ve formě nálevu, který se pije 2x až 4x denně po 125 ml. Nejúčinnější formou je však tinktura, osvědčil se i lihovodný roztok nebo vinný odvar, macerací v olivovém nebo slunečnicovém oleji se získá velmi dobrý masážní olej, který se může použít i k léčbě popálenin (např. od slunce), zanícených ran nebo hemeroidů.
Pozor, třezalka by neměla být podávána lidem, kteří trpí těžkou cukrovkou, alergií na pyl, velmi nízkým tlakem a těm, u nichž byl zjištěn metastazující nádor. Nežádoucím účinkem může být přecitlivělost na sluneční záření, která se projevuje záněty zejména na nepigmentovaných místech kůže. Takže se při užívání raději vyhýbat sluníčku. Mazadlo na spáleniny a ekzémy: Květy třezalky tečkované asi 80g dáme do sklenice, zalejeme 250ml oleje (nejlépe olivový, slunečnicový) a dobře uzavřeme. Žlutý olej se rázem začne zbarvovat do ruda. Je to tím, že květy obsahují krvavě rudé přírodní barvivo. Sklenici necháme stát 5 dní na slunci a každý den protřepeme. Pak necháme celou směs dalších 5 týdnů stát. Nakonec scedíme do tmavé lahvičky. Nebo 1l sklenici naplnit třezalkou, zalít olivovým olejem a uzavřité nechat až 2měsíce na slunci odležet. Po čase se olej zbarví do červena. Potom přefiltrujeme přes hadřík, zbytek vylisujeme. Olej uschováme v tmavých lahvičkách.  Rychlý třezalkový olej: Přibližně dvacet pět gramů květu pečlivě ve sklenici promícháme s jednou lžičkou lihu a zalijeme sto mililitry rostlinného oleje (Při výrobě více léku zvýšíme tento poměr). Směs každý den ohříváme za častého míchání přibližně dvě hodiny na páře. Zanedlouho by kvítečky měly výrazně zkřehnout a tekutina zčervenat. No a pak už jen stačí olej přecedit přes plátno, pořádně vymačkat i poslední kapku cenné medicíny, vše rozlít do malých lahviček a uskladnit  někam do tmy a do chladu. Ošetřují se jím ploténky. Má léčivý účinek také na chrupavky a klouby obecně. Doporučuje si i při natírání ztvrdlé pokožky na patách a loktech a obecně při různých kožních problémech. A nejde jen o již zmíněné popáleniny, ale také například na různé ekzémy, lišeje a vyrážky. Lidová medicína ho také občas doporučuje i na žlučníkové bolesti (ale tady je lepší vše konzultovat s lékařem). V takovém případě se podávalo několik kapek oleje na kostce cukru. Také se říká, že pravidelné masírování nám pomáhá zahnat depresi.
Třezalková tinktura: 2 hrsti třezalkových květů zalít 1litrem vodky a dáme na 3 týdny na slunce či teplé místo. Užívat 3x denně 10 až 15 kapek se lžící vody. (Hlavně na neurózy, nespavost a jaterní potíže.)
Čajová směs na žaludeční neurózu: Připravíme čaj ze stejných dílů listů vachty, natě třezalky a máty. Do hotového čaje přidáme lžičku tinktury z kozlíku lékařského.
Bylinkový likér na uklidnění žaludku: Ke dvěma dílům nadrobno nasekané natě třezalky přidáme po jednom dílu natě meduňky a pelyňku. Zalijeme bílým alkoholem, aby drogu značně překrýval. Za občasného protřesení necháme 7-8 dní macerovat. Přidáme med v množství asi 1/2 kilogramu na litr alkoholu, mírně ohřejeme, promícháme a necháme stát. Bylinky ponecháme ve sklenici, přes sítko scedíme lžičku likéru, rozmícháme s troškou vody a jednou denně pijeme nalačno.
Lidové názvy: arnika nervů, bylina sv. Jana, bylina svatojánská, čarovník, červenej zvoneček, děravec, dřezalka, Janův olej, koření matky Boží, koření postřelené (prostřelené), koření psotníkové, koření sv. Jana, koření ze svatého červeného zvonečku, krev sv. Jana, krevníček, krevník, krvavník, křížek, květy sv. Jana, kvítí  panny Marie, láska, laskavý koření, lubovníček, lubovník, milovníček, potratnice, pupková bylina, střezalka, svatá bylina, svatojánské koření - kvítí, třesavice, zděšenec, zvonec sv. Jana, zvonečkové koření, zvonečky

Kuklík městský

(Geum urbanum), 20 - 120 cm, V - X, čeleď růžovité

Vytrvalá bylina, která roste od nížin do podhorských oblastí hojně, ve vyšších polohách vzácně (Křoviny, okraje lesů, lužní lesy, lesní cesty, parky, staré zahrady, hřbitovy, stinná rumiště, zvětralé zdi, zbořeniny). Na jaře a na podzim se sbírá oddenek, který obsahuje třísloviny, fenolické glykosidy (např. eugenolový glykosid geosid, který je slabě jedovatý), silici (eugenol), prchavý olej, pryskyřici a kaučuk. Využití: Sušený kořen býval užíván jako koření namísto hřebíčku (geosid voní po tomto koření) a užíval se i při výrobě piva a pálenky. Jinak působí svíravě a desinfekčně, proto ji lze použít na krvácení z dásní, na žaludeční vředy, při zánětu jícnu či žaludeční sliznice, působí i proti průjmově. Zevně se užívá na zanícené hemeroidy a kožní záněty.  Nať kuklíku má vykazovat protiprůjmový, krvácení zastavující a teplotu snižující účinek. V lidovém léčitelství byl kuklík doporučován i při průjmech, křečích, děložním krvácení, při křečích spojených se žaludečními vředy. Laboratorním testem byl prokázán účinek snižující krevní tlak.
Nejčastěji se podává kořen ve formě macerátu nebo nálevu. Při zevním užití se aplikuje ve formě lihového roztoku -  1 díl kořene na 8 dílů vod a 2 díly lihu se nechá za občasného zatřepání 8 dní stát. Sušený kořen louhovaný ve víně - 60g na 1/2l - se pak popíjí na posílení žaludku a srdce.
Lidové názvy: Benedikt, Brantovník, Zaječí oko

Řepík lékařský

(Agrimonia eupatoria), čeleď růžovité, 20-150cm, VI-IX
Roste: Sušší trávníky, meze, okraje lesů, lesní světliny, lesostepi, náspy, lomy, podél cest, zahrádky od nížin do podhůří. Obsahuje: Katechinové a elagové třísloviny, silici, glykosidicky vázané hořčiny, kyselinu ursolovou, křemičitou, askorbovou, jablečnou a citrónovou, silicinamid kyseliny nikotinové, cholin, flavonoidy (kvercitrin, rutin), triterpenoidní pseudosaponin tormetosid, isokumariny, železo, v nati gallatonin. Sbírá se kvetoucí nať bez spodních zdřevnatělých částí, která se suší ve stínu, klidně zavěšená ve svazcích do 40 °C
Účinky: stimuluje činnost žlučníku, zlepšuje detoxikační činnost jater, metabolismus tuků a cholesterolu, trávení, tlumí záněty a to zejména na sliznicích trávícího ústrojí a zároveň tlumí průjmy, působí svíravě a mírně močopudně, zvyšuje vylučování žluče.

Přidává se i do relaxačních koupelí. V kombinaci vnitřní a zevní aplikace se osvědčila i při kožních chorobách (zejména zánětech či odřeninách, dokonce pomáhá hojit a zatahovat rány. Nejen, že se rána po obkladech a omývání řepíkem krásně a rychle zhojí, ale i jizvy bývají mnohem menší).Také jako kloktadlo při zánětu dutiny ústní a mandlí, výplachy nosu napomáhají při akutní rýmě.
Čaj: 1 čajová lžička drogy na šálek vody 3x denně (Právě čaj je dobrý na zapíjení silných antibiotik a také v kombinaci Řepík a Heřmánek například po těžkém jídle nebo alkoholu).
Zevně nálev: 25g sušené drogy na 1l vody.
Tinktura: Drogu co nejvíce rozmělnit (lépe se vyluhuje) a potom ji namočit do alkoholu a sklenici pevně uzavřít. Alkoholu musí být, podle druhu drogy, nejméně 3-5x více než pevného podílu. Na čerstvou drogu alkohol 60%-80%, pokud je sušená tak 40%-60%. Pokud má být tinktura užívána vnitřně, musí se použít "Konzumní líh" nebo Vodka či Gin. Na zevní používání lze použít i "Technický" líh, ale pouze ten, který je denaturován "Bitrexem" (je pouze hořký, ne jedovatý).Droga se pak několik dní (nebo i týdnů) nechá v teple louhovat a několikrát denně je třeba obsah promíchat. Poté se přecedí do jiné láhve (na závěr je nutno obsah vylisovat nebo alespoň vymačkat). Závěrem se přefiltruje a je hotovo.
Lidové názvy: Řepíček, útrobník, konopěnec