Kostival lékařský, kostival český

(Symphytum officinale), čeleď brutnákovité,  30-120cm, IV-VII
Roste coby vytrvalá bylina s bohatě větvenými lodyhami kolem řek, na vlhkých polích, v příkopech i podél cest od nížin do podhůří.
Obsahuje hlavně slizové látky,
třísloviny, silice či alkaloidy. Listy obsahují vápník, draslík, fosfor, vitamin A, C a B12, kyselinu rozmarýnovou, allantoin a cholin.
Působí protizánětlivě a má hojivé účinky. Netoxické složky alkaloidů snižují zvýšený pohyb střev a příznivě ovlivňují peptické vředy (záněty žaludeční sliznice), ale vnitřně se příliš nepoužívá, protože kostival obsahuje i toxický alkaloid, který může poškodit játra a způsobit rakovinové bujení při ve velkých dávkách.
Používá se ve formě obkladů (I ve formě tinktury či léčivých olejů) při krevních podlitinách, zánětu žil, chronických onemocněních, při dně nebo i křečových žilách. Pomáhá při srůstání zlomených kostí i hojení ran, otoků, vředů, výronů i pohmožděnin. Kostival sice podporuje tvorbu hojivé tkáně, ale neměl by se používat na hluboké rány vzhledem k tomu, že urychluje povrchové hojení a než se rána stačí zhojit uvnitř může dojít k tvorbě hnisajících zánětů.
Listy kostivalu lze použít na obklady i jako přísada pro celkovou koupel, při revmatických bolestech, dně, bolestech kloubů, poruchách prokrvení, poškozených ploténkách a dokonce pomohou už za jednu noc, když listy ovaříme a jako teplou kaši položíme na ochrnuté končetiny. Tato procedura pomáhá, když bolesti pocházejí z přetažení, podvrnutí, vykloubení či záchvatu mrtvice.
Sedací koupele z kořene kostivalu používáme při poruchách prokrvení v nohách, při křečových žilách a na doléčení zlomů kostí.
Obklady z kořene: Usušené kořeny pomeleme na moučku a v hrnku vřelé vody, do které přidáme několik kapek jedlého oleje, rychle smícháme na kaši, natřeme na plátěný hadřík, teplé vložíme na postižené místo a zabalíme.
Obklady z čerstvých listů: Umyté na desce válečkem na nudle rozválíme a položíme na příslušné místo a zavážeme
Výluh na celkovou koupel: 500 g čerstvých nebo sušených listů nechat máčet přes noc v 5 litrech studené vody. Druhý den vše zahřejeme do varu a tekutinu vlijeme do vody ve vaně.
Tinktura: Vyryté kořeny kostivalu umyjeme a kartáčem očistíme, nadrobno rozřežeme. Volně jimi naplníme láhev až po hrdlo, zalijeme režnou nebo jinou pálenkou, postavíme na 14 dní na slunko nebo blízko kamen. Musí být v pálence zcela ponořené.
Připravit si můžeme též výluh proti mšicím a to buď z kostivalu nebo kopřiv: 200 g zelené hmoty zalijete 2 litry studené vody a nechte 24 hodin louhovat. Přecezeným neředěným výluhem se postřikují rostliny napadené mšicemi vždy po napadení rostlinky - mšice mají během sezony několik generací, které opětovně rostliny zamoří.

Mast: 4-6 vyrytých a očistěných kořenů jemně posekáme a krátce upražíme v 250g čistého sádla, přes noc necháme stát.
Druhý den ohřejeme, scedíme přes plátno a zbytek vymačkáme rukou. Plníme do malých kelímků od krémů a uložíme v chladnu.
Nebo také kořen krátce, ale dobře opláchneme. Asi dvě plné hrsti na 250g lékařské vazelíny. Nakrájíme keramickým nožem na tenoučké plátky (při škrabání vznikne slizovitá hmota, kterou je těžké později rozdělit a navíc pojme míň lék. vazelíny a vymačkat ji je opravdu prácička). Ve vodní lázni rozpustíme ve skleněné míse lék. vazelínu. (Lze použít troubu - je to rychlejší a vazelína se lépe prohřívá). Lepší je použít lék. vazelínu, mast ze sádla může plesnivět, pokud není v ledničce. Když se vazelína dokonale rozpustí, přidáme nakrájený kořen a necháme vychladnout a odstát do druhého dne. Pak znovu ohřejeme a nekovovou naběračkou vybereme kořen, přidáme trochu rozpuštěného včelího vosku nebo medu a nalejeme do připravených čistých kelímků. Uchováváme v chladu a temnu. Nejlépe v ledničce. Sádlo se může přidat později aby nebylo tolik cítit z masti. Rozdíl mezi vazelínou a sádlem je především v ceně a sádlo se lépe vstřebává. Nicméně vazelína se osvědčila - účinek se nesníží a mast neplesniví. Ale pokud by jste použili sádlo, pak rozhodně mast skladujte v ledničce a využívejte ji co nejdřív. Mast se užívá: Otevřené rány, bércové vředy,  zlomeniny - napomáhá srůstu kostí, záněty kloubů, výrony, vymknutí, pohmožděniny, popálení, opaření, povrchové rány, otoky, artritida, revmatismus, zjemňuje pokožku, kýla, masáž svalů a šlach.
Víno při chorobách plic: 2-5 čerstvých, umytých kořenů nadrobno nařezaných vyluhujeme 5-6 týdnů v 1l přírodního bílého vína.
Hnojivo viz Kopřiva dvoudomá
Lidové názvy: Medronice, černý kořen, hadí mord, medunice či kobylí mléko

Kostival český

Kostival český, ( Symphytum bohemicum), 30 - 80 cm, V - VII
Občas můžeme narazit na kostival český, který je v ČR řazen k silně ohroženým druhům a je jedovatý, proto jej nepoužíváme. Ten roste v místech jako lužní louky a lesy a vlhká a zamokřená místa nížin. Možná záměna: S bělokvětými jedinci kostivalu lékařského (Symphytum officinale). Od tohoto druhu se kostival český liší světlejší barvou lodyh a listů, měkčím oděním či užšími listy, jejichž křídla sbíhají jen po krátkých úsecích lodyh.

Violka rolní

(Viola arvensis), čeleď violkovité, 5-30cm, IV-IX

Roste roztroušeně na loukách i jako plevel na polích, podél cest i rumištích.  Obsahuje silice, třísloviny, flavonoidy,  karotenoidy, alkaloidy a  vitamíny (E a C). Sbírá se kvetoucí nať bez zdřevnatělých částí. Použití: Uplatňuje se při kožních chorobách a při onemocněních cév, má i protirevmatický účinek, podporuje vykašlávání, zlepšuje vylučování odpadních látek z organismu, podporuje usazování vápníku v kostech, má antialergické účinky, působí proti otokům, tlumí krvácení do tkání, působí močopudně, podporuje prokrvení periferních vlásečnic včetně oční sítnice nebo v ledvinách, zevně ve formě koupelí při ekzémech a alergických vyrážkách. Nálev: Jedna čajová lžička na šálek vody - denně se pijí 2 šálky. (Dokonce byly u této bylinky nedávno izolovány biologicky aktivní peptidy ze skupiny cyklotidů s hemolytickými, antimikrobiálními a antivirovými účinky. Biologicky nejaktivnější cyklotid cycloviolacin vykázal pozoruhodnou protinádorovou účinnost.)
Pozor: Neměla by se podávat těhotným a kojícím ženám a ani by neměla být podávána dlouhodobě. (Při předávkování se může objevit zvracení, u některých citlivých osob se může objevit i při dávkách běžných.)
Lidové názvy: Polní maceška

Kerblík lesní

(Anthriscus sylvestris), 30 - 180cm, V - VIII , čeleď miříkovité (okoličnaté)
Dvouletá až víceletá bylina, co hojně roste velmi hojný od nížin do nižších horských oblastí. Má rád vlhčí louky, křoviny, okraje lesů, lužní lesy, meze, příkopy, břehy, rumiště, podél plotů, náspy, sady ...

 Nať obsahuje až 200 mg% vitamínu C, dále karotin, železo, hořčík, flavonoidy a silice. V
plodech jsou silice hlavní účinnou látkou. Nať všech druhů je močopudná. Při zánětech močového měchýře se přikládá ve formě kašovitého obkladu na podbřišek. Indikace jsou v urologické oblasti, při bolestivých procesech v žaludku i při bronchitidě. Semena hlavně z kerblíku třebule se využívají jako koření nebo i jako lék při dyspeptických problémech. Mohou se také pomlít na prášek a mírně zapíjené podávat po jídle, na špičku kulatého nože.
Naťová droga se podává v nálevu, při bronchitidě se může též inhalovat. Droga ze semen bývá aplikována jako prášek. Inhalace mají trvat maximálně 10 minut a provádí se jednou nebo dvakrát denně.
Vhodné je i koupelové využití kerblíku. Při indikacích astma bronchiale, chronická bronchitida, poruchy prokrvení končetin, bolesti hlavy migrenózního typu nebo bolesti kloubů bez zánětu se provádí koupele tak, že jeden den koupeme ruce a druhý den nohy. Doba koupele by se měla pohybovat kolem 15 minut, teplota by měla být nejvyšší, jakou vydržíme. Celková kúra obsahuje 12 koupelí, tzn. 12x ruce a 12x nohy, potom se udělá týdenní přestávka a léčba má být ukončena 4 koupelemi rukou i nohou.

Využití v kuchyni: Kerblík spolu s petrželí, pelyňkem kozalcem - estragonem a pažitkou tvoří jemnou směs používanou do omelet. Jinak jím kořeníme zeleniny, maso - především skopové, pečené kuře a grilované ryby. Připravuje se také kerblíková polévka, připravovaná z hovězího vývaru, smetany a vaječných žloutků.Čerstvě natrhané lístky příjemně voní a chutnají nasládle. Přidává se do tvarohových pomazánek, na chléb s máslem a do salátů. Jakmile kerblík zesvětlá nebo dokonce vykvete už není pro vaření dobrý.
Lidové názvy: Třebule, stoklasa, mrkváč

Možná záměna za kerblík lesklý (Anthirscus Nitida), až do 100 cm, V - VII, který je dvouletá, víceletá, nebo snad i vytrvalá bylina. Lodyhy jsou duté, mělce rýhované, na bázi měkce krátce chlupaté, nahoře většinou téměř lysé, větvené. Přízemní listy jsou řapíkaté, v obrysu široce trojúhelníkovité, až 40 cm dlouhé, 2x až 3krát zpeřené, téměř lysé, na rubu lesklé, lístky posledního řádu jsou peřenodílné, víceméně ploché, v obrysu vejčitě kopinaté až vejčité, s tupými úkrojky, nanejvýš s nasazenou krátkou špičkou; řapík je mělce žlábkovitý, dutý. Složené okolíky se skládají z 5–13 okolíčků, listeny obalu chybějí, listeny obalíčku (zpravidla 5) jsou kopinaté až vejčitě kopinaté. Květy jsou bílé, kalich chybí, koruna slabě paprskuje a je na okraji lysá. V květenství nápadně převládají květy samčí nad oboupohlavními. Dvounažky se vyvíjejí na stopkách 5–10 mm dlouhých, jsou podlouhle vřetenovité, 6–7 mm dlouhé, hladké, tmavohnědé, lesklé. Jeho přirozeným stanovištěm jsou humózní horské lesy, zejména bučiny a suťové lesy, do nižších poloh sestupuje často v lesích či křovinách podél vodních toků. V některých územích, například v podhůří Orlických hor a Beskyd, roste běžně i u lidských sídel. Má stejné využití jako kerblík lesní.
Kerblík třebule (Anthriscus cerefolium), až 70 cm. Je jednoletá rostlina a má černé a lesklé  semínka, která vyséváme do volné půdy na polostinná místa nebo do truhlíků. Úrodu listů zvýšíme odřezáváním květních stvolů. Kerblík totiž po odkvětu odumírá a zasychá. Listy kerblíku jsou velice jemným kořením, typickým především pro rafinovanou francouzskou kuchyni. Vzhledem k snadno prchavému arómatu, připomínající směs anýzu a petržele, přidáváme je k teplým pokrmům až v poslední fázi úpravy, a to nejlépe čerstvé.

Peťour malokvětý (peťour maloúborný)

(Galinsoga parviflora), čeleď hvězdnicovité (složnokvěté), 10-70cm, V-X
Jednoletá bylina, co hojně roste na poli, v zahradách, podél cest, hlavně v okolí lidských sídlišť. Sbírá se kvetoucí nať. Obsahuje bílkoviny, flavonoidy, trochu silice, pryskyřičné látky, saponiny, vitamín C a další látky. Účinky:  Zpevňuje dásně postižené paradentózou, zvyšuje laktaci, působí desinfekčně, snižuje horečku a krevní tlak, zevně použitá léčí ekzémy a kožní
záněty. Použití: Podává se ve formě odvaru, nálevu, tinktury nebo i čerstvé šťávy. Při paradentóze se rostlina žvýká, koupele se osvědčily při lupence, ekzémech, při nedokrvování dolních končetin, na bércové vředy i na špatně se hojící rány, obklady z čerstvých rostlin působí příznivě při bolestech kloubů. Pozor: Neměly by jej užívat těhotné ženy (působí na dělohu), naopak je prospěšný pro ženy kojící.  Pro vysoký obsah bílkovin a málo hrubých vláken může sloužit jako vydatná šťavnatá píce pro užitková zvířata.

Řebříček obecný

(Achillea millefolium), čeleď  hvězdnicovité (složnokvěté), 20-80cm, VI-IX

Roste: Louky, pastviny, okraje cest, meze, lesní paseky, navážky, rumiště od nížin až po horské oblasti. Obsahuje glykosidickou hořčinu, silici  s kolísavým obsahem azulénů (0 až 40% v závislosti na lokalitě a počasí), alkaloidy, flavony, tříslovinu, cholin, aldehydy, kyseliny mravenčí, octovou a salicylovou a fluoreskující a fotosenzibilizující látku ze skupiny furokumarinů. Sbírá se květ (pouze bílé barvy - narůžovělé ne!) nebo nať. Květní úbory se stříhají od července do září a suší se ve slabých vrstvách ve stínu při teplotách do 35 °C. Nať se sbírá v době počínajícího květu, seřezávají se vrcholové části nezdřevnatělých lodyh, suší se ve svazcích zavěšených na šňůrách při teplotě do 35 °C. Účinky: Uvolňuje křeče, povzbuzuje vylučování žaludečních šťáv, utišuje kašel, kladně působí na krevní oběh. Zvláštní uplatnění nachází zejména v ženském lékařství neboť tlumí krvácení a potlačuje křečovité bolesti při menstruaci. Řebříček dále užitý před jídlem podporuje chuť k jídlu (Glukosidová hořčina, kterou řebříček obsahuje, posiluje činnost trávicích orgánů a tvorbu trávicích šťáv, nezbytných pro dobré trávení. Nejúčinnější je na žaludek, ve kterém zvyšuje tvorbu žaludečních šťáv a pro játra, kde zvyšuje tvorbu žluče - cholagogním účinek. Díky antiseptickým vlastnostem zmírňuje střevní kvašení. S dobrými výsledky se proto používá při gastritidě, hypochlorhydrii ( nedostatku trávicích šťáv ), dyspepsii ( těžkém trávení ) , nedostatečné činnosti jater, zažívacích křečích a plynatosti.) Podporuje krvetvorbu, působí močopudně, žlučopudně, desinfekčně, podporuje odstraňování jedovatých látek pokožkou, čímž ji pomáhá čistit, tím zlepšuje její vzhled a zjemňuje ji. Působí i antiskleroticky, antiastmaticky, mírně snižuje krevní tlak, tlumí krvácivost, osvědčil se i při pomočování. Při zevní aplikaci ve formě výplachů nebo koupelí se osvědčil na špatně se hojící rány, kožní defekty, špatně prokrvenou pokožku, hemeroidy či na záněty ústní dutiny a také působí jako deodorant. Koupele nohou z řebříčku pomáhají proti zápachu a zvýšenému pocení chodidel . Silný odvar lze použít na odpuzení rostlinných škůdců jako mšice, svilušky ....
Pozor na kombinaci žebříčkové kůry a alkoholu, zesiluje jeho negativní účinky (závratě apd.)
Čaj se podává 2x až 3x denně po 150 ml (asi z 5 g drogy). Pro zevní použití se připravuje přibližně ve dvojnásobné koncentraci. Směs na čistění krve: 30g měsíčku, 10g kopřivy, 10g řebříčku - jednu čajovou lžičku spaříme ve 0,25 litru vřelé vody a krátce vyluhujeme. Pijeme 2 - 3x denně pomalu po doušcích. Pleťová voda: Čerstvé květy řebříčku nechat přes noc namočené ve studené vodě. Tu pak použijte na mastnou pleť. Může se použít i odvar, který pouze nechte odstát, dokud nevychladne.
Krvácení z nosu: Válečkem z gázy, namočeným v záparu z řebříčku nebo v čerstvé šťávě, ucpeme krvácející nosní dírku, abychom zastavili krvácení
Lidové názvy: Myší chvost, žebříček, tisíclistník, myší ocásek, husí jazejček, husí jazýček, ovčí žebro, zaječí chléb a krupička.

Křen selský

(Armoracia rusticana), čeleď brukvovité (křížaté), 30-150cm, V-VI

Roste na březích, v příkopech, tam kde je vlhčí rumiště a také je pěstován v zahradách a v polních kulturách, protože kořen křenu je velmi bohatý zdroj vitamínu C, provitamínu A, karotenů, minerálů jako železo, hořčík, draslík, vápník a fosfor, antibakteriálních a fytoncidních(rostlinné antibiotikum) látek, dále obsahuje hořčičné silice, glykosidy a sinigrin.  Zevně se používá na obtížně hojitelné rány, omrzliny a k léčbě kloubů postižených revmatizmem. K obkladům lze používat buď čerstvé listy, nebo tzv. křenové placky (1 díl nastrouhaného křenu, 5 dílů mouky a 1 díl tuku), které přiložíme na postižené místo, která se během půl hodiny prokrví a bolest poleví. Vnitřně křen již v malých dávkách povzbuzuje chuť k jídlu a celkově i činnost trávícího systému, usnadňuje odkašlávání, léčí záněty dýchacích cest a má mírný močopudný účinek. Při průduškových chorobách se používá inhalace křenu (1 polévková lžíce křenu se vaří ve vodě a páry z ní se inhalují asi 10 minut). K vypuzení žlučníkových kamenů se užívá macerát křenu v červeném víně (litrová láhev se naplní do 1/5 nastrouhaným křenem, zalije se červeným vínem, nechá 10 dnů luhovat a pak se užívají první 3 dny 3 čajové lžičky macerátu, později 3 polévkové lžíce, celkem užívat nejméně 30 dnů).  Křen se doporučuje užívat pravidelně nejen kvůli vysokému obsahu vitamínu C, ale taktéž působí preventivně proti chorobám způsobeným bakteriemi, viry, houbami a prvoky. Používá se jako podpůrný prostředek při léčbě žloutenek, zánětů jater a vleklých infekcí močových cest i střev. Při léčbě je výhodné křen kombinovat s česnekem, event. z důvodů lepší snášenlivosti utřít na kašičku s medem, který svými léčivými účinky příznivě doplňuje uvedený křen. Je výborným prostředkem při rekonvalescenci, což můžu potvrdit.
Vnitřně se používá čerstvý, nastrouhaný, smíchaný s jablky v poměru 1:1 v dávce 1 až 4 polévkové lžíce denně. Já přistrouhám ještě mrkev a červenou řepu, uzavřu do sklenice a takto vydrží v chladnu než se vše spotřebuje - třeba ráno mažu na celozrnný chléb s pomazánkovým máslem.
Křenová placka II: Jde o starý lidový předpis. Kořen křenu nastrouháme (3 díly) a s moukou (5 dílů) a trochou octa smícháme v těsto. Můžeme přidat i sádlo (1 díl). Z těsta uděláme placku, kterou pak přes plátýnko (nikdy ne přímo na kůži) přiložíme na bolestivé místo. Necháme působit maximálně 20 minut, ne déle! Křenová placka dráždí nervová zakončení, zvyšuje prokrvení kůže i hlouběji položených tkání, a tím podporuje hojení a regeneraci, mírní bolest. Používá se při ischiasu, revmatických a neuralgických potížích apod. Ale pozor: Při dlouhodobějším působení by se na kůži mohl vytvořit zánět až puchýře. Aplikace se musí přizpůsobit citlivosti pokožky. Křenové placky byly jakýmsi
lidovým předchůdcem dnešní kapsicinové náplasti - Capsicolle, která obsahuje výtažek z pálivé papriky. Křen se uplatňuje i v kosmetice: Šťáva křenu s octem odstraňuje pihy a jaterní skvrny: 50g strouhaného křenu zalijeme 1/2 litrem slabého 4% octa (nebo naředíme) a necháme stát 24 hodin. Tímto výtažkem si večer omýváme obličej - podporuje regeneraci kůže.
Kořen křenu lze vyrývat v průběhu celého roku, ale největší sílu má, když je bez listů - pozdě na podzim nebo brzo na jaře, i v zimě, když to jde.

Sirup z křenu: Očištěný kořen pokrájíme, zasypeme cukrem a odtékající šťávu užíváme jako léčivý sirup - asi 3 lžičky denně. Pomáhá při kašli a chrapotu, při jarní únavě.
Na podpoření chuti k jídlu nebo jako obklad na klouby můžeme vyrobit ocet s křenem: Křen nastrouháme do vinného octa a necháme stát za oknem 10 – 14 dní, poté přecedíme a můžeme užívat buď po lžičkách nebo do salátů. Také je možné nastrouhaný křen naložit do červeného vína a  zhruba po měsíci můžeme užívat také po lžičkách při nedostatečnosti žlučníku.
Křenové víno: 10dkg krájeného křenu zalijeme 1 litrem červeného vína a necháme 8 dní vyluhovat. Užíváme jej jako lék 3x denně 1 lžíci před jídlem. Víno čistí žaludek, moč i ledvinové kameny od písku a pomáhá při dušnosti.
Křenová omáčka:2 lžíce strouhaného křenu, 1x smetana, hrnek mléka, hladká mouka, ocet, sůl, cukr. Do vroucího osoleného mléka vmícháme smetanu, ve které jsme rozmíchali hladkou mouku. Povaříme, dle chuti přikyselíme, osladíme a osolíme. Nakonec vmícháme nastrouhaný křen. Podáváme s knedlíkem a vařeným nebo uzeným masem.
Křenové chutney (čatní) k masu: Jde o indický předpis. Použijeme 40dkg strouhaného křenu, 20dkg zelených rajčat, 4 cibule, 4 feferonky, 40dkg moučkového cukru, 2 lžičky tlučeného hřebíčku, 2 lžičky mleté skořice, šálek octa. Hodně osolíme. Rajčata, feferonky a cibuli nakrájíme, osolíme a necháme stát do druhého dne. Potom přidáme ostatní přísady a pomalu dusíme pod pokličkou, až se všechna voda vyvaří. Po vychladnutí dáme do sklenic a uzavřeme. Asi za 2-3 měsíce se správně uleží. podáváme k masům