Bříza bělokorá

(Betula pendula),
(Betula verrucosa - Bříza bradavičnatá), čeleď břízovité, listnatý jednodomý strom, až 20m, IV-V

Roste hojně v lesích, na stráních a na skalách, na písčitých nebo rašelinných půdách
Droga obsahuje flavonové glykosidy, silice, pryskyřice, třísloviny, vitamín C, karoteny, organické kyseliny, saponiny, minerální látky, betulalbin, olej, cukr a fytoncidy. Bříza patří mezi ledviny šetřící drogy s diuretickým efektem.
Listy trháme nejlépe brzy na jaře, nejúčinnější jsou mladé, ještě lepkavé a sušíme se ve stínu do 40 °C. Brzy na jaře (březen) je možno sbírat i březové pupeny (Gemmae betulae) nebo stáčet mízu.
Zevně se uplatňuje k přípravě dezinfekčních koupelí, v kosmetice se využívá výluh jako čistící prostředek uvolňující ucpané póry a podporující regenerační schopnost kůže. Listy břízy se používají do čajových směsí s močopudným, dezinfekčním a potopudným účinkem, způsobují zvýšené vylučování moči, které však není provázeno drážděním ledvin. Také lze použít při "vodnatelnosti", při revmatismu a dně (v čaji či koupeli), údajně snižují i hladinu cholesterolu. Březové pupeny se užívají při zánětu kostí, při odvápnění kostí, harmonizují činnost slinivky a sleziny, pomáhají léčit záněty ledvin.  List se používá i při cukrovkách, horečkách a respiračních chorobách spojených se suchým kašlem pro schopnost ředit svými saponiny hustý plicní hlen. Saponiny také čistí cévní aparát, čehož se využívá při ateroskleróze. Kvůli hemolytickým (červené krvinky poškozujícím) saponinům se nedoporučuje podávání břízy samotné, ale spíše ve směsích nebo jen po omezenou dobu několika dnů až týdnů – záleží na dávkování (2 lžičky řezaného listu spařit čtvrthodinu ve čtvrt litru vody a pít 2-3x denně by nemělo ublížit ani při dlouhodobějším užívání). Při žaludečních a střevních kolikách je někdy doporučeno svařit 2 čajové lžičky březové šťávy a 1/3 l bílého vína. Toto množství má být po doušcích vypito. Březová šťáva se osvědčila při revmatismu a při nedostatečné činnosti ledvin, proti vyrážce, nadměrnému pocení nohou a také lidový prostředek k ošetření vlasů.
Tinktura z pupenů břízy sama o sobě stimuluje ledviny. (Tinktura z pupenů z břízy, habru a lísky stimuluje funkci jater a pomáhá tak například na akné, o to více, že habr ještě také stahuje póry a zklidňuje pokožku.)
Březová šťáva - volný sběr u nás není povolen, ale v případě, že bříza roste na zahradě, pak těsně před rašením listů do kmene statné břízy navrtáme 1-2 cm otvor. Do otvoru vsuneme hadičku nebo slámku a odkapávající šťávu zachytáváme. Za 24 hodin nakape půl litru až 3 litry šťávy. Březová voda se údajně využívala i na kvašení léčivého vína. 2 l březové vody + půl kg cukru + ušlechtilé vinné kvasinky + 2 měsíce času. Vnitřní užívání je stejné jako u březové vody samotné, 4-6x denně lžíci samotnou nebo přidat do jiného čaje. Lze také užívat 2x denně půl vinné sklenice při urologických potížích vyžadujících šetrné zvýšení vylučování moči a škodlivých látek močí z těla, zánětotvorných mikrobů, či ledvinového písku, také pro snížení celkové zádrže vody v organizmu. U některých národů se údajně pije celkem běžně jako žaludeční a střevní tonikum.
Sirup - Svařením březové šťávy získáme sirup. Z 1 litru šťávy získáme 5-30 g sirupu s barvou medu a chutí jemně karamelovou.

Čekanka obecná

(Cichorium intybus), čeleď  hvězdnicovité (složnokvěté), 80-110cm, VII-IX

Vytrvalá bylina rostoucí podél cest, nevynechá železniční náspy, pole, mýtiny, světliny, sušší louky, meze, příkopy, pustá místa. Sbírá se hlavně kořen, někdy i nať či list (oboje nejlépe před rozkvětem) nebo květ, jenž je nejlepší hned v rozkvětu. Kořen se sbírá na podzim (září až listopad) nebo na jaře, po sběru a po omytí se rozřeže na asi 15 cm dlouhé kousky a suší ve stínu nebo při umělém sušení při teplotě max. 50 °C. Kořen je dlouhý až 30 cm a v průměru mívá okolo 15 mm. Květ se sbírá nejlépe za slunečného počasí. Obsahuje glykosidickou hořčinu intybin (reguluje činnost trávící soustavy a ovlivňuje činnost jater, slinivky a krevní soustavy), dále inulin (hydroskopický bílý prášek bez chuti a zápachu, špatně rozpustný ve studené vodě, ale dobře ve vodě teplé, který se používá jako výživa pro diabetiky, k získávání ovocného cukru a jako diagnostická pomůcka při měření činnosti ledvin), silici, cholin, třísloviny, manit, arginin, sliz, terpenové hořčiny a větší množství minerálních látek.  Užívá se při žlučových kaméncích, zánětech močových cest - je močopudný, při ledvinových kaméncích, při nechutenství, zácpě. Působí antibakteriálně proti bakteriím, které způsobují např. hnilobu zeleniny. Zevně lze aplikovat při některých kožních chorobách (vyrážky, vředy, uhry), očních zánětech (užívá se výhradně květ) nebo na zanícené či opuchlé klouby. Lze ji použít při léčbě jaterních chorob (žloutenka) i v léčbě nemocí sleziny. Obvykle se užívá nálev jedné čajové lžičky na 200 ml a to 2x až 3x denně. Droga se rovněž často míchá s jablečníkem, heřmánkem nebo smetankou. Čerstvá šťáva z kořene vmasírovaná do pokožky hlavy podporuje růst vlasů. Pražením kořenů přítomný inulin a další cukry karamelizují, čímž vzniká tmavohnědé zbarvení cikorky, hořčiny se částečně rozkládají, při kterémžto procesu se uvolňují aromatické látky, používá se jako náhražka kávy, tzv. cikorka: Kořeny očistíme od hlíny, nakrájíme je na malé kousky a sušíme v mírně vyhřáté troubě nebo na suchém teplém místě. Do doby než získají hnědou barvu. Umeleme je v mlýnku na obilí nebo na mák. Dávkujeme zhruba jako klasickou kávu.  Pokud si chceme pěstovat čekankové výhonky během zimy, tak počátkem podzimu vykopeme kořeny čekanky, uchováváme je v chladu ve vlhkém písku, občas kropíme. Za několik týdnů si můžeme pochutnávat na mladých křupavých výhoncích.
Lidové názvy: Pocestník, cikorka, hanička, německá káva, koření sv. Petra

Kostival lékařský, kostival český

(Symphytum officinale), čeleď brutnákovité,  30-120cm, IV-VII
Roste coby vytrvalá bylina s bohatě větvenými lodyhami kolem řek, na vlhkých polích, v příkopech i podél cest od nížin do podhůří.
Obsahuje hlavně slizové látky,
třísloviny, silice či alkaloidy. Listy obsahují vápník, draslík, fosfor, vitamin A, C a B12, kyselinu rozmarýnovou, allantoin a cholin.
Působí protizánětlivě a má hojivé účinky. Netoxické složky alkaloidů snižují zvýšený pohyb střev a příznivě ovlivňují peptické vředy (záněty žaludeční sliznice), ale vnitřně se příliš nepoužívá, protože kostival obsahuje i toxický alkaloid, který může poškodit játra a způsobit rakovinové bujení při ve velkých dávkách.
Používá se ve formě obkladů (I ve formě tinktury či léčivých olejů) při krevních podlitinách, zánětu žil, chronických onemocněních, při dně nebo i křečových žilách. Pomáhá při srůstání zlomených kostí i hojení ran, otoků, vředů, výronů i pohmožděnin. Kostival sice podporuje tvorbu hojivé tkáně, ale neměl by se používat na hluboké rány vzhledem k tomu, že urychluje povrchové hojení a než se rána stačí zhojit uvnitř může dojít k tvorbě hnisajících zánětů.
Listy kostivalu lze použít na obklady i jako přísada pro celkovou koupel, při revmatických bolestech, dně, bolestech kloubů, poruchách prokrvení, poškozených ploténkách a dokonce pomohou už za jednu noc, když listy ovaříme a jako teplou kaši položíme na ochrnuté končetiny. Tato procedura pomáhá, když bolesti pocházejí z přetažení, podvrnutí, vykloubení či záchvatu mrtvice.
Sedací koupele z kořene kostivalu používáme při poruchách prokrvení v nohách, při křečových žilách a na doléčení zlomů kostí.
Obklady z kořene: Usušené kořeny pomeleme na moučku a v hrnku vřelé vody, do které přidáme několik kapek jedlého oleje, rychle smícháme na kaši, natřeme na plátěný hadřík, teplé vložíme na postižené místo a zabalíme.
Obklady z čerstvých listů: Umyté na desce válečkem na nudle rozválíme a položíme na příslušné místo a zavážeme
Výluh na celkovou koupel: 500 g čerstvých nebo sušených listů nechat máčet přes noc v 5 litrech studené vody. Druhý den vše zahřejeme do varu a tekutinu vlijeme do vody ve vaně.
Tinktura: Vyryté kořeny kostivalu umyjeme a kartáčem očistíme, nadrobno rozřežeme. Volně jimi naplníme láhev až po hrdlo, zalijeme režnou nebo jinou pálenkou, postavíme na 14 dní na slunko nebo blízko kamen. Musí být v pálence zcela ponořené.
Připravit si můžeme též výluh proti mšicím a to buď z kostivalu nebo kopřiv: 200 g zelené hmoty zalijete 2 litry studené vody a nechte 24 hodin louhovat. Přecezeným neředěným výluhem se postřikují rostliny napadené mšicemi vždy po napadení rostlinky - mšice mají během sezony několik generací, které opětovně rostliny zamoří.

Mast: 4-6 vyrytých a očistěných kořenů jemně posekáme a krátce upražíme v 250g čistého sádla, přes noc necháme stát.
Druhý den ohřejeme, scedíme přes plátno a zbytek vymačkáme rukou. Plníme do malých kelímků od krémů a uložíme v chladnu.
Nebo také kořen krátce, ale dobře opláchneme. Asi dvě plné hrsti na 250g lékařské vazelíny. Nakrájíme keramickým nožem na tenoučké plátky (při škrabání vznikne slizovitá hmota, kterou je těžké později rozdělit a navíc pojme míň lék. vazelíny a vymačkat ji je opravdu prácička). Ve vodní lázni rozpustíme ve skleněné míse lék. vazelínu. (Lze použít troubu - je to rychlejší a vazelína se lépe prohřívá). Lepší je použít lék. vazelínu, mast ze sádla může plesnivět, pokud není v ledničce. Když se vazelína dokonale rozpustí, přidáme nakrájený kořen a necháme vychladnout a odstát do druhého dne. Pak znovu ohřejeme a nekovovou naběračkou vybereme kořen, přidáme trochu rozpuštěného včelího vosku nebo medu a nalejeme do připravených čistých kelímků. Uchováváme v chladu a temnu. Nejlépe v ledničce. Sádlo se může přidat později aby nebylo tolik cítit z masti. Rozdíl mezi vazelínou a sádlem je především v ceně a sádlo se lépe vstřebává. Nicméně vazelína se osvědčila - účinek se nesníží a mast neplesniví. Ale pokud by jste použili sádlo, pak rozhodně mast skladujte v ledničce a využívejte ji co nejdřív. Mast se užívá: Otevřené rány, bércové vředy,  zlomeniny - napomáhá srůstu kostí, záněty kloubů, výrony, vymknutí, pohmožděniny, popálení, opaření, povrchové rány, otoky, artritida, revmatismus, zjemňuje pokožku, kýla, masáž svalů a šlach.
Víno při chorobách plic: 2-5 čerstvých, umytých kořenů nadrobno nařezaných vyluhujeme 5-6 týdnů v 1l přírodního bílého vína.
Hnojivo viz Kopřiva dvoudomá
Lidové názvy: Medronice, černý kořen, hadí mord, medunice či kobylí mléko

Kostival český

Kostival český, ( Symphytum bohemicum), 30 - 80 cm, V - VII
Občas můžeme narazit na kostival český, který je v ČR řazen k silně ohroženým druhům a je jedovatý, proto jej nepoužíváme. Ten roste v místech jako lužní louky a lesy a vlhká a zamokřená místa nížin. Možná záměna: S bělokvětými jedinci kostivalu lékařského (Symphytum officinale). Od tohoto druhu se kostival český liší světlejší barvou lodyh a listů, měkčím oděním či užšími listy, jejichž křídla sbíhají jen po krátkých úsecích lodyh.

Šeřík obecný

(Syringa vulgaris), až 7m vysoký keř či strom, kvete v květnu, čeleď olivníkovité

Šeřík pochází z jihovýchodní Evropy a poloostrova Malá Asie. Dnes roste jako vyšlechtěný kultivar nejen v zahradách a parcích, ale také zplaněl. Barva aromatického hroznovitého květenství (lata 8-18cm) se liší podle odrůd šeříků od bílé až po červenofialovou. Šeřík obecný se rozmnožuje pomocí semen uzavřených v plodech, nebo kořenovými výmladky. Zvláště ve stáří je šeřík typický častým odnožováním.
Obsahuje: Plod, kůra, listy a kořeny šeříku obsahují látku syringin, která při styku s lidskou pokožkou může působit dráždivě a vyvolat alergickou reakci. Syringin dráždí také sliznici a nalezneme jej rovněž v mnoha dalších rostlinách, které mohou být člověku jedovaté. Dříve však byl v lidovém léčitelství užíván proti horečce.
Využití: Dřevo šeříku je pevné, narůžovělé, místy až tmavě fialové  a velmi tvrdé, ale hlavně pružné - využívá se v nábytkářském průmyslu na drobnější prvky. 

Dříve se také květy šeříku využívaly proti bolestem hlavy ve formě obkladů. Výtažek z květů se používal také proti bolestem v krku. Podle starých mýtů šeřík odhání zlo a zlé duchy a chrání tak lidská obydlí Charakteristický je svojí výraznou vůní, díky které se z něj i dnes dělají voňavky a šeříkový olej. Dá se používat i jako barvivo pro jídlo podobně jako růže. (Pro všechny tyto účely se využívá výhradně jen šeříku obecného, ostatních druhů nikoliv!)
Šeříkový ocet: Květy lze naložit do vinného octa a nechat pár dní stát za oknem na slunci. Poté přecedit a šeříkový ocet je hotový. Ten je možné použít na saláty nebo jako obklad při bolestech hlavy – obklad přiložíme za krk nebo přímo na čelo. Ocet je možné zředit vodou a použít jako obklad na pleť nebo jako čistící vodu.
Sirup bez vaření: Postup je stejný jako u sirupu ze smrkových špiček. Použít se dá i med. Do sklenice navrstvit postupně květy šeříku (pečlivě otrháme jen kvítky bez zelených stopek) a střídat s vrstvou medu až se zaplní celá sklenice. Poté nechat za oknem působit na slunci. Sklenici zakrýt nejlépe plátýnkem a občas zkontrolovat, jak se sirupu daří. Než se pustíme do výroby sirupu, je lépe když necháme květy mírně několik hodin zavadnout - odpaří se voda z květů a sirup pak není tolik náchylný ke zkažení..

Šeříkový sirup: 2 hrnky cukru krupice (může být třtinový), 2 hrnky vody, 2 hrnky květů šeříku obraných od větviček. Můžete přidat citron pro kyselejší chuť a trošku borůvek pro fialovou barvu.
Vodu v hrnci smíchejte s cukrem a přiveďte k varu - asi minutu vařit. Do vroucí cukrové vody přidat omytý šeřík a vařit zhruba 10 minut, poté směs odstavte a sceďte. Pokud chcete tak přidejte šťávu z citronu nebo borůvek. Ještě teplé nalijte do skleněné lahve a otevřenou ji nechte odstát až do vychladnutí. Po vychladnutí je třeba lahev uzavřít a dát do lednice. (Udělejte si z něj domácí limonádu, přidejte do těsta na bábovku, pokapejte sirupem cupcakes, nebo zamíchejte lžičku do čaje.)
Šeříkový olej: Obrané květy šeříku naplníme do nádoby, kde jej zalijeme kvalitním olejem zahřátým na 40°C. Nádobu, nejlépe sklenici, důkladně uzavřeme a necháme při pokojové teplotě louhovat 2 dny. Přes plátno či gázu přefiltrujeme a dobře uzavřené skleničky uskladníme v chladnějším prostředí. Použití: Masírujeme do míst, kde bolí klouby či jsou jakékoliv kožní nemoci (vyrážky, spáleniny, akné, pupínky . . .). Příznivě působí i na vlasy (klidně do šamponu či zábal), na nehty. Lze použít i na inhalaci při nachlazení, bolesti v krku či při zánětem dýchacích cest. Lze inhalovat přímo z lahvičky i namazat na hruď. V aromaterapii uklidňuje mysl a zvyšuje u obou pohlaví sexuální touhu
Lidové názvy: Bez, či bez vlašský, bez španělský, bez svatojánský

Jírovec maďal - kaštan koňský

(Aesculus hippocastanum), opadavý strom z čeledi mýdelníkovitých, až 25m, V

Roste jako okrasná dřevina v parcích a stromořadích. Sbírá se hlavně plod - kaštan, ale rovněž květ a mladé listy Kaštan obsahuje hlavně triterpeny (aescin, jenž je zodpovědný za většinu účinků kaštanu) Z dalších podstatných flavonoidů potom quercetin, kaempferol a jejich deriváty.
Aktivní látky, které kaštan obsahuje, zvyšují odolnost vlásečnic a zlepšují žilní tonus. Současně působí protizánětlivě a urychlují vstřebávání otoků. Jírovec je velmi účinný při chronické žilní nedostatečnosti i při léčbě křečových žil a hemeroidů. Má také příznivý účinek na tzv. „těžké nohy“, noční křeče v nohách, tlumí svědivost různých forem ekzémů. Urychluje vstřebávání krevních podlitin a modřin. Účinný je na bolavé klouby, artritidy. při natržených šlachách a svalech. Zlepšuje průtok krve v cévách, což pozastavuje srážlivost krve a působí proti vzniku trombů. Ulehčuje vylučování moči při zvětšené prostatě. Vypíná pleť a působí na pokožku jako tonikum. Při vnitřním použití se doporučuje denní dávka 250 – 310 mg standardizovaného extraktu, což odpovídá až 100 mg aescinu.
Kaštanová tinktura: 150g jemně nastrouhaných čerstvých kaštanů a zalijeme 0,5l lihu či 50% slivovicí. Uzavřeme a za občasného protřepání 3 týdny luhujeme, přefiltrujeme a uchováváme uzavřené - lokální mazání na bolavé klouby. Tinktura z obrovských pupenů kaštanu zvyšuje obranyschopnosti organismu. Pokud byste používali přímo tinkturu, uchovávejte ji v nádobě z tmavého skla. Pro snadnější aplikaci si můžete vždy trochu odlít do lahvičky s rozprašovačem.
Tinktura z květu:  1 kaštanový květ, 3 dl 60% lihu nechat 14 dní na teplém místě louhovat a 2x denně protřepávat. Po uplynutí této doby přecedíme, nalijeme do tmavé sklenice a užíváme 2x denně 15 kapek nakapaných do 2 dl vody
Kaštanové drogy raději nepodáváme formou čajů, pro neúnosnou chuť. Nejlepším způsobem užívání je tinktura. Léčba musí být dlouhodobá, ale je nutné si uvědomit, že všechny části jírovce mají vliv na funkci hormonů nadledvinek, a proto je důležitá přece jen opatrnost a raději léčbu přerušovat. Osvědčil se následující způsob: tinkturu podáváme 2x denně 15 kapek, vždycky 2 měsíce ve čtvrtletí, například leden a únor, v březnu užívání přerušíme. A potom zase v léčbě pokračujeme.
Mast z listů: Kokosový olej by se měl ohřát těsně k varu a přidají se listy kaštanu koňského. Listy při zahřívání začnou vadnout a hnědnout. Pokud jsou listy úplně hnědé, je již vše připraveno. Poté se listy vyndají pomocí kleští a extrakt se nechá vychladnout. Vychladnutí je důležité, aby došlo k usazení nečistot na dno hrnce. Přelijeme do sklenice – a je hotovo. Tato mast je zvlášť účinná na křečové žíly na nohou.

Koňská mast z plodů: Než kaštany oloupete, ponořte je do limetkové šťávy, teprve potom rozbijte skořápku, která je bohatá na aescin. Aescin je přísada posilňující žíly a kapiláry a zároveň podporuje krevní oběh. Koňský kaštan by neměl být konzumován v syrové podobě, zejména ne jeho semena, která mohou být jedovatá. Zpracování plodů zahrnuje i odstranění látky zvané eskulin, která zvyšuje krvácení. Jakmile se tato látka odstraní, je výsledkem nejčistší forma z jírovcových jadérek, naprosto bezpečná pro lidskou spotřebu. Lze ji pak využít pro masti, tinktury nebo do kapslí.
Na mast použijeme tinkturu: Asi 20 ks kaštanů nasekat na malé kousky, zalít 150 ml čisté 40% vodky a vložit do uzavíratelné sklenice, ve které tinkturu nechat luhovat 1 měsíc. Každý den sklenici protřepte. Po měsíci přecedit a 150ml tinktury pak přidat do husté a vychladlé želatiny ze 3 sáčků uvařených podle návodu. Dále 2 čajové lžíce levandulového oleje, lžičku kafrového a mrkvového oleje a vše rozmixovat, až vznikne celistvý krém. Skladujte ji v uzavíratelné sklenici v lednici. Mast se používá k léčbě křečových žil, revmatoidní artritidy a hemoroidů. Pomáhá při bolestech svalů, kloubů a šlach. Je účinná také v boji proti zánětům a otokům nohou. Postižené místo si namažte čtyřikrát denně. Jakmile potíže ustoupí, snižte dávku na polovinu.
Kaštanové mazání: Asi 20 oloupaných a rozdrcených kaštanů vložíme do 300ml rozehřátého panenského oleje a 30 min. povaříme. Scezené necháme v čistých skleničkách ustát. Skladujeme v ledničce do čtvrt roku. 3x až 4x denně mažeme postižená místa krouživými pohyby od nohou nahoru. Po zlepšení mažeme jen 2x denně.
Kaštanový obklad: Pokud nechcete vyrábět samotnou mast, na bolavé klouby, zduřelé lymfatické uzliny či namožené svaly zabírají i obklady z kaštanové kaše. Potřebujete: 2 lžíce mletých nebo najemno nastrouhaných usušených kaštanů, 2 lžíce žitné mouky, 2 lžíce octa Postup: Smíchejte uvedené suroviny. Konzistenci upravíte buď přidáním mouky, nebo octa. Vzniklou „kaši“ nanesete na postižené místo, překryjte kouskem bavlněné látky, převažte gázou a nechte působit dvě hodiny. Stejně postupujte tři až pět dní.

Bez černý

(Sambucus nigra), čeleď zimolezovité, keř, někdy i strom až 10m, V-VII

Roste všude, kde mu to dovolíme a to je dobře. Vždyť bez je všestranně použitelná léčivka. Přísloví praví:
"Před heřmánkem smekni a před bezem klekni"
Z látek, které obsahuje květ jsou nejvýznamnější glykosidy (sambunigrin, rutin), sliz, silice, třísloviny, organické kyseliny, látky s fytoncidním účinkem, sacharidy, aj.
Plodenství - bezinky mimo jiné obsahuje glykosidy, antokyan, karoteny, cukr, třísloviny, hořčiny, vosk, gumu, pryskyřici, vitamín C,B, cholin atd.
Květy se sbírají za suchého počasí, nejlépe před jejich úplným rozvitím. Suší se co možná nejrychleji ve stínu, třeba zavěšené na šňůře či rozložené v tenké vrstvě a to do 40 °C a ještě před úplným doschnutím kvítky sdrhujeme.
Uchovávat v suchu - ve vlhku droga zhnědne.
Plody, černé bobule se sbírají v plné zralosti a suší se stejně jako květ.
Pozor! Kůra a listy jsou jedovaté! Otravy se projevují silným zvracením, průjmem, nechutenstvím a celkovou slabostí. Čerstvé plody bezu černého mají projímavé účinky, sušením nebo tepelným zpracováním se tato vlastnost ztratí.
Květy mají účinky potopudné, močopudné, snižují horečku a příznivě působí na cévní stěny. Droga pomáhá při nachlazení, při chorobách cév, regeneruje jaterní buňky a napomáhá tak detoxikaci organismu.
Nálev z květů lze použít k čistění a omývání citlivé či sluncem spálené pokožky.
Plody působí analgeticky, osvědčily se zejména při migrénách, neuralgiích, při bolestech trojklaného nervu, páteře či kloubů (zde působí i protizánětlivě), příznivě působí i při křečích trávicího ústrojí a při nadýmání.  Plody obsahují aktivní látky, které pracují přímo ve slinivce, aby regulovaly hladinu inzulinu a glukózy. U lidí trpící diabetem 2. typu dochází ke stabilizaci hladiny cukru a u zdravých jedinců působí preventivně před vznikem tohoto onemocnění. Bezinky jsou součástí i kosmetických produktů, zmírňují příznakům stárnutí, jakou jsou vrásky i pigmentové skvrny. Takový omlazující přípravek si můžete z bezinek připravit i doma, nejjednodušší způsob je vymačkání čerstvé šťávy a aplikace na pokožku například pomocí vatových tamponů, které šťávu udrží delší dobu na jednom místě. Po několika minutách stačí pleť opláchnout čistou vodou

Listy lze použít zevně ve formě zábalu, např. při revmatismu, prý i protinádorově na zevně přístupné nádory, kašovitý obklad z listů pomáhá vytáhnout vodu z kolena. Celá rostlina působí proti bakteriím a mnohým houbám.
Chlazený neslazený čaj z květů je výtečným lékem při zažívacích potížích, plynatosti, nevolnosti a pomalém trávení, či nedostatečné činnosti žlučníku
Využití v kuchyni:
Celé květenství je možné máčet v těstíčku a smažit podobně jako květák, anebo uděláme těstíčko z celých vajec, hladké mouky, mléka a piva. Bezové květy v tomto těstíčku obalte a smažte je do zlatova z obou stran na pánvi s máslem. Smažené kosmatice pak pocukrujte a posypte skořicí, či potřeme medem.
Bezový sirup:  Cca 40 květů, do kterých se nakrájí 1 citron i s kůrou kvůli chuti a ostatní (nahradí 7g kyseliny citronové) oloupat, protože bílá dužina citronu způsobuje hořkost. Do 1l vody. Občas v nádobě zamíchat. Po 24 hodinách přecedit a na každý litr šťávy dát nejméně 1,2 kg cukru. Při menším množství je nebezpečí zkvašení.. Šťávu s cukrem svařit a obírat pěnu. Vařící plnit do předehřátých lahví a  zazátkovat.
Sirup z černého bezu za studena:40 velkých květů černého bezu,4 l převařené vychladlé vody,10 dkg kyseliny citronové, 1 bio citron, 4 kg krystalového cukru
Převaříme 4l vody a necháme vychladit. Do vody dáme 40 velkých květů černého bezu (netrháme po dešti a odstraníme stopky - jsou hořké). K tomu přidáme na kolečka nakrájený a omytý bio citron bez pecek a 10 dkg kyseliny citronové. Necháme louhovat 24 hodin. Potom přecedíme a mícháním rozpustíme cukr. Slijeme do suchých, čistých lahví a kápneme pár kapek alkoholu, uchováme v lednici.
Med: Citron oloupeme a nakrájíme na kousky. Květy opereme a odstříháme velké stonky. Květy s citronem povaříme 20 minut v litru vody a necháme 24 hodin vyluhovat. Druhý den přecedíme přes plátno, do šťávy přidáme cukr a vaříme, až se začne táhnout. Horké plníme do sklenic a zavíčkujeme. Podáváme při nachlazení do čaje.
Limonáda: Do skleněné nádoby nalijte 5 litrů vody, přidejte 10 velkých květů bezu, na plátky pokrájený citron a 1/2 kilogramu cukru krystalu. Směs promíchejte a nádobu překryjte čistou látkou

a dejte na 7 dní odpočnout. Pak poctivě dvakrát až třikrát denně promíchávat čistou vařečkou. Nakonec limonádu sceďte přes čistou utěrku. Ještě lépe chutná vychlazená.

Sirup na trojklanný nerv:1 lžíce sušených bezinek, 6 lžic vlažné vody, 10 kapek alkoholu. Všechno smícháme a necháme louhovat do druhého dne. Užíváme 1 lžíci ráno a jednu lžíci večer. Při menší bolesti pouze 1 lžíci ráno po dobu 2 měsíců.
Bezinková šťáva: Očištěné plody (2,5 kg kuliček) dáme do kameninového hrnce, přilijeme 2l vařící vody, přidáme kyselinu citrónovou (20 g) a necháme 24 hodin vyluhovat. Pak šťávu překapeme přes plátno nebo mul. Přidáme 1kg cukru na 1kg šťávy a půl hodiny mícháme. Stáčíme do lahví. Přidáme-li do šťávy rum (1/2l), máme lék proti žaludečním potížím. Je dobrý i na revmatické a neurologické bolesti. Doporučuje se užívat každý den 2 lžíce, ráno a večer.
Marmeláda: 1kg obraných čistých kuliček podlijeme trochou vody a krátce povaříme. Pak prolisujeme přes síto a šťávu vaříme do zhoustnutí. Nakonec přisypeme asi 700g cukru a dovaříme s 1 lžičkou kyseliny citronové. Uzavřeme do sklenic, které obrátíme dnem vzhůru..
Bezinková marmeláda s jablky: 2 kilogramy oloupaných a nastrouhaných jablek bez jádřinců, 2 kilogramy bezinkové šťávy, 1 kilogram cukru, šťávu z jednoho citronu. Bezinky třeba povařit a potom vymačkat přes utěrku. Do většího hrnce dejte nastrouhaná jablka, bezinkovou šťávu a cukr a vařte minimálně 20 minut až do zhoustnutí. Pokud máte s rosolováním problém, přidejte ½ sáčku agaru. Na závěr přimíchejte citronovou šťávu, odstavte a nalijte do připravených skleniček. Ty otočte dnem vzhůru a v této poloze nechte vychladnout. Marmeláda je vynikající k palačinkám nebo k lívancům. Pokud vám v zavařeninách nevadí jadérka, můžete s jablky smíchat přímo 2 kilogramy důkladně očištěných bezinkových kuliček - klidně na vše použijte mlýnek na ovoce. (Lze přimíchat buď trochu rumu, nebo 1 lžičkou skořice a také sterilovat 20 minut při 80 °C.

Likér: Zralé bezinky asi 5l obereme od stopek, opláchneme, zalijeme vodou, aby kuličky byly ponořené, přidáme citron nakrájený na kolečka nebo kyselinu citronovou podle chuti, hřebíček a přivedeme k varu. Vše povaříme 5 minut. Přecedíme a vymačkáme přes plátno nebo umělohmotný cedník zbytek šťávy z povařených bezinek. Přidáme 2kg cukru, instantní kávu (asi 4 lžíce) rozmíchanou v malém množství vody nebo šálek silné turecké kávy (zcezené). Bezinkový likér ochutnáme, dochutíme případně ještě vanilkovým cukrem nebo kávou a vše povaříme na mírném ohni ještě 15 minut. Nápoj mícháme vařečkou, aby se nepřipálil cukr. Po vychladnutí přidáme 1 litr rumu nebo vodky. Slijeme do čistých skleněných láhví a uložíme v chladu a temnu. Bezinkový likér podáváme vychlazený s ledem.

Podběl obecný

(Tussilago farfara), čeleď hvězdnicovité, 10-15cm, III-V.
Podběl se jako jedna z prvních jarních květin objevuje houfně v březnu až květnu hlavně okolo cest, na rumištích, na březích potoků, také na lesních loukách či pastvinách. Rozrůstá se pomocí oddenků, kdy nejprve vykvete jasně žlutý kvítek a teprve po odkvětu vyraší listy. K léčebným účelům sbíráme květní úbory v nezamořeném prostředí - bohužel totiž bylo rozbory prokázáno, že podběl ze zamořeného prostředí příjmá i rakovinotvorné látky, proto by se měl sbírat jen v ryzí přírodě. (Kde takovou dnes najdeme?)
Sběr: Květní úbory v nezamořeném prostředí
Květy obsahují silici, žluté barvivo, třísloviny, hořčiny, listy a stonky méně hořčin, organické kyseliny, třísloviny, dextrin, inulin ( pro diabetiky vhodný sacharid ), saponiny, karoteny, vitamin C a minerální látky - hlavně draslík, vápník a zinek.
Bohužel bylo rozbory prokázáno, že podběl ze zamořeného prostředí příjmá i rakovinotvorné látky, proto by se měl sbírat jen v ryzí přírodě. (Kde takovou dnes najdeme?) 
Sběr:  Odtrháváme mladé květy s asi 1cm stonkem a sušíme ve stínu do 40°C. Listy se sbírají koncem března a v dubnu. Jeden den se předsuší na slunci, pak se rychle dosuší ve stínu. Řapíky špatně schnou a listy sbírané za vlhkého počasí zase hnědnou nebo černají.
Účinky: Podběl účinkuje tak, že v nálevu se vyluhuje sliz, který umožní odchod hlenů při kašli. Navíc obsažené třísloviny mají svíravé - protizánětlivé účinky. Silice působí zase spasmolyticky (uvolňují křeče) a dezinfekčně. Pro obsah zinku se dokonce může uplatnit i jako pomocné léčivo při cukrovce - zlepšuje totiž využití inzulínu. Podběl pomáhá i při žaludečních katarech a vysokém krevním tlaku a má i účinky antialergické. Listy působí mírně močopudně a mají i antiastmaický účinek.

Obklad či zábal z čerstvých listů je účinný při zánětech žil, kloubních bolestech, revmatismu, dně, úrazech kloubů a artrózách. Čerstvé listy se zbaví řapíků, operou ve studené vodě, trochu naruší natlučením  a ve dvou vrstvách kloub se jimi obloží. Přikládají se vrchní zelenou stranou, přitáhnou se obinadlem a přebalí na několik hodin třeba flanelovou látkou. Na pásový opar se doporučuje přikládat čerstvé listy, krátce před použitím ponořené do vařící vody. Podběl má i účinky antialergické
Čaj: Dvě lžičky sušené drogy do 1/4l vody a krátce přejít varem. Na lačno uvolní z noci hleny, jinak po douškách vypít dva šálky na den (Ne déle jako 14 dnů). Lidové léčitelství doporučuje taktéž obklady z výluhu podbělu na záněty žil a obtížně se hojící rány.
V kosmetice: Pleťovou masku pro nečistou a mastnou pleť si připravíte z čerstvě drcených nebo umletých listů podbělu. Uklidní pleť, napne ji a prokrví. Podbělovým odvarem můžete omývat pokožku při vyrážkách.

Lidové názvy: Babuška, celník, devaterník, chlapina, líčko, lopušnice, líčko Panny Marie, koňské kopyto, májík, ubytmík, ...

Bršlice kozí noha

(Aegopodium podagraria), čeleď miříkovité (okoličnaté), 10-100cm, V-IX

Roste jako nezničitelný plevel v zahradách, sadech a na polích. Nevynechá ani vlhké listnaté a smíšené lesy, lužní lesy, vlhké křoviny, vlhké a stinné lesní paseky, břehy, parky ... Obsahuje silice, hořčiny, třísloviny, organické kyseliny, tanin, prchavý a mastný olej, minerální soli, provitamin A a vitamín C. Sbírá se oddenek  nebo listy, které se užívají čerstvé. Působí silně močopudně, zvyšuje vylučování solí kyseliny močové a chloridů, uvolňuje křeče (např. v oblasti břicha), zevně ve formě obkladů namočených v nálevu na zanícené rány či hemeroidy, rozdrcené čerstvé listy podporují hojení ran nebo se přikládají na bolavé klouby. Nálev z bršlice se užívá při revmatismu (350 ml nálevu před jídlem) nebo při močových kaméncích (až 500 ml nálevu) - taková kůra má trvat jen několik dní - delší užívání se nedoporučuje. Bršlice je bezkonkurenční proti komářímu štípnutí. Stačí rozmačkat stonek listu a potřít štípanec.
Nálev: Dvě lžíce oddenku přelijte půl litrem vroucí vody a nechte 10 - 15 minut vyluhovat. Pak přeceďte, nalijte do termosky a popíjejte po doušcích během dne. Denně připravujte čerstvý nálev. Tato kúra nesmí přesáhnout 10 dnů, pak si dejte minimálně stejně dlouhou pauzu, dlouhodobé užívání se nedoporučuje.
Mladá bršlice je dobrá na špenát, do polévky i na zapékání s brambory (povaříme je v celku do poloměkka, vydlabeme a plníme bršlicí a příp. ještě medvědím česnekem a zapékáme v troubě). Starší může být trochu tuhá, ale i tak ji lze použít do zelňačky a listy buď oloupat, či vybírat méně tuhé. Bršlicový špenát: Touto rostlinou je možné plně nahradit běžně používaný klasický špenát. Budeme potřebovat 0,5 kg čerstvých mladých listů, česnek, 1 cibuli, dvě vejce, 250 ml smetany ke šlehání, sůl, pepř. Na oleji osmažíme cibulku, přidáme bršlici a s trochou vody dusíme cca 20 minut. Přidáme vejce, osolíme, opepříme, nakonec přidáme smetanu a podáváme.
Zapečené brambory se slaninou, vejci a bršlicí
500 g brambor vařených ve slupce, 2 cibule, 150 g slaniny, olej, talíř drobně nakrájené mladé bršlice, 4-5 vajec, sójová omáčka, mletý pepř a sůl

Oloupané brambory nakrájíme na plátky. Na malém pekáčku zpěníme cibuli se slaninou (přidáme trochu oleje), vložíme nakrájené brambory a dozla­tova opečeme. Přidáme bršlici a pepř. Urovnáme na pekáčku, zalijeme rozšlehanými vejci se sójovou omáčkou a osolíme. Zapečeme v horké troubě a podáváme se sterilovanými okurkami nebo sterilovanou zeleninou. Pozor! Rostlinu lze zaměnit s jedovatým rozpukem jízlivým (Cicuta virosa). Na chuť je však velmi hořký, čímž odrazuje od konzumace.

Lidové názvy: Kerhák, kerhátek, kozí noha

Olše lepkavá

 (Alnus glutinosa) je listnatý opadavý strom až 30m, čeleď břízovité 

 

Často roste na březích potoků a řek, má ráda vlhko, světlo a je odolná vůči mrazu i znečistěnému ovzduší. Obsahuje třísloviny, atrachinony, fytosteroly, flavonoidy a látky triterpenové a fenolové. Obzvláště mladé pupeny obsahující mnoho cenných látek, které pomáhají při nejrůznějších zánětech a posilují organismus. Usušené listí (do 40°C) sbírané hlavně na jaře působí fytoncidně a svíravě při nachlazeních, průjmech a horečkách. Při zánětu horních cest dýchacích nebo mandlí používáme ve formě kloktadla. Kůra hlavně staví průjmy a dříve se užívala k vyčiňování kůží a protože obsahuje barvivo, sloužila také k barvení. Čerstvé rozmačkané listy ulevují vředům a bolavým nohám, působí hojivě na rozpraskané bradavky kojících matek. Odvar vařený asi 2 min. se používá zevně na špatně se hojící rány, spáleniny nebo bércové vředy. Tinktura z kůry působí proti stafylokokům, proti Escherichia coli, Bacillus subtilis i proti některým prvokům. Tinktura z pupenů z olše a vinné révy pomáhá na vnitřní zánětlivé stavy  Spaní na olšovém listí mívá příznivé účinky při revmatismu stejně jako koupele končetin v odvaru z olistěných olšových větévek nebo jen hrst listů přivedeme k varu v litru vody, poté necháme vyluhovat a zcezené vlijeme do koupele Olšové šištice se používají v akvaristice pro upravu pH a částečně i na dezinfekci vody. Dřevo je mimo jiné i vhodné na uzení. Vnitřně užíváme nálev z čajové lžičky listů či kůry na šálek vody, popíjíme po lžících během dne. Nálev či odvar může zastavit i krvácení z nosu, pokud jím nos proplachujeme.

Modřín opadavý (modřín evropský)

(Larix decidua), až 50 m, IV - V, čeleď borovicovité

Opadavý, jehličnatý strom, který roste ve světlých lesích a jako okrasná dřevina je často pěstován v parcích a větších zahradách. Využití: Z modřínových pryskyřic se vyráběl tzv. benátský terpentýn. Strom je nejen krásný, ale umí pozitivně působit na náš organizmus i duši. Výtažky z modřínu opadavého skýtají účinné látky pro náš organismus. Patří mezi ně některé enzymy, hormony a stopové prvky, které zlepšují činnost centrální nervové soustavy, podporují obranyschopnost a posilují organismus. Výtažky z pryskyřic se zase používají k léčení kožních nemocí. Výtažek z pupenů zlepšuje stav při zánětech horních cest dýchacích a nosních dutin, při bolestech v krku a chrapotu. Tinktura z pupenů posiluje zdravý stav kloubů, příznivě ovlivňuje stav a funkci ledvin. Dříve se úspěšně používal na vykuřování v obdobích moru.
    Nejúčinnější je balzám, vyráběný z pryskyřice, ale dobře poslouží i konce mladých větviček, sbíraných na jaře a kůra. Modřínový balzám obsahuje silici, glykosid koniferin, pryskyřičné kyseliny, terpentýn s borneolem, hořčiny a další látky. Stejné látky, ale v menší koncentraci se nacházejí i v mladém jehličí. Kůra je bohatá především na třísloviny.
Inhalace. Čerstvé mladé větvičky, či spíše jejich konce se vloží do  vroucí vody a inhalují stejně, jako balzám. Tato kůra skvěle protáhne, pročistí a posílí dýchací cesty, navíc je velmi příjemná.
Odvar z kůry i dřeva nasekaných větviček v koupeli pomáhá při revmatických potížích, bolestech kloubů a také potlačuje pocení a zápach nohou. Je třeba jej povařit alespoň několik minut a poté nechat čtvrt hodiny odstát.
Lidové názvy: Břím

Kapraď samec

(Dryopteris filix-mas), 0,5 - 1,3 m, Zralost výtrusů VII - IX, čeleď kapraďovité
Vytrvalá, výtrusná bylina s nepřezimujícími listy, která roste od pahorkatin do horských oblastí hojně, v teplých oblastech roztroušeně ve vlhčích, humózních lesích, v hájích, křovinách a na březích.

Obsahuje hlavně látky, které se štěpením mění na kyselinu máselnou a floroglucinol (např. aspidinol, floraspin, albaspin, kyselinu flavaspinovou, filixovou. V oddenku jsou navíc hořčiny, třísloviny, silice, pryskyřice, filicin, filmaron, fytosterol, olej, vosk, zelené barvivo (filixinigrin) a další látky.
Využití: Výtažků z oddenku ve formě sirupového extraktu se dříve užívalo proti střevním parazitům, zejména proti tasemnicím, pro které jsou účinné látky obsažené v kapradi velmi jedovaté (rozkládají jejich pokožku a ochromují jejich svalstvo, takže se pustí střevní stěny a mohou být po té pomocí projímadla vyplaveny z těla ven). Pozor: Při předávkování či při chybné aplikaci drogy (např. tehdy, když se léčba opakuje příliš brzy po sobě nebo když je po léčbě nepodá nemocnému projímadlo) však může dojít i k závažným otravám
samotného pacienta. V lehčím případě nastupují bolesti hlavy a závratě, v těžších případech se přidává zvracení, průjem, bolesti žaludku, někdy barevné vidění nebo přechodná slepota, v nejtěžších případech postižený blouzní, objevují se křeče, poruchy dechu, bezvědomí, či dokonce smrt jako důsledek zástavy dechu nebo srdce. Léčení těžkých otrav bývá velmi dlouhé a navíc i po překonání otravy samotné může dojít k trvalé slepotě v důsledku dlouhotrvajících křečí sítnicových cév. Proto se se nyní již kapradi samce proti střevním parazitům neužívá!
 Lze však použít listy ke koupelím
končetin (nebo celého těla) při kloubních bolestech nebo zánětech (např. revmatického původu). Koupel: Povaří se 2 a ž 3 listy kapradi a odvar se pak vlije do koupele, která by zpočátku měla být jen krátká (cca 5 minut), později je možné ji prodlužovat až na půl hodiny. Koupele se provádí každý 3. den, po 12 koupelích se udělá 14 dní přestávka a po té se léčba ukončí posledními 4 koupelemi.

Smrk ztepilý

(Picea abies), až 50 m, IV až VI, čeleď borovicovité

Neopadavý, jehličnatý strom, který roste vzhledem k jeho velmi častému pěstování v tzv. smrkových monokulturách téměř masově po celém území ČR. Přirozeným stanovištěm smrku ztepilého jsou zejména horské lesy, rašeliniště, rokliny apod. Pěstuje se v řadě kultivarů lišících se zejména tvarem koruny nebo větví. Smrk ztepilý je v našich krajích stromem s tradiční symbolikou; je nejen symbolem vánoc a májek, ale dříve byl i "ochráncem" před zlými duchy, čarodějnicemi a prostředkem k očištění od negativní energie.  Využití: Je jedním z nejdůležitějších surovin dřevařského a nábytkářského průmyslu. Uhlí ze smrkového dřeva pohlcuje jedy ve střevech a má dezinfekční účinky.  Smrková pryskyřice: Účinnou složkou je především terpentýnová silice. Pryskyřice se v mnoha úpravách dříve používala k léčbě jak vnějších, tak vnitřních potíží. Připravovali se z ní například masti a koupele pro zlepšení prokrvení kloubů a celých končetin, taková terapie se doporučovala hlavně lidem trpícím na revma, bolestmi kloubů a zad (při tzv. houseru, ischiasu). I dnes můžeme najít přípravky s výtažkem této silice v kloubních mastech apod.
Smrková pryskyřice, mladé smrkové výhonky, jehličí a šišky ale léčí i vnitřní nemoci, nejčastěji se používaly v případě nachlazení, kašle, bronchitidy a rýmy. Z jehličí a mladých výhonků se vaří čaj, který je vhodné užívat hlavně pro léčbu respiračních onemocnění, protože zlepšuje odkašlávání, ředí a uvolňuje usazený sekret v dýchacích cestách, a to i v nosních dutinách. Při respiračních onemocněních lze použít smrkovou pryskyřici, větve a výhonky také k inhalacím. Nakládání smrkových výhonků asi na týden do silnější slivovice vznikne tinktura, která se pak používá hlavně k ošetření bolavých revmatických kloubů, které prokrvuje, prohřívá a ulevuje od bolesti. Pro vnitřní užití si raději opatříme tinkturu připravenou profesionální cestou a opět dodržujeme předepsané dávkování. Mladé smrkové výhonky obsahují velké množství vitaminu C, jenž odvádí z těla toxiny a posilují imunitu.  Pozor! Předávkování siličným olejem ze smrkového jehličí může vyvolat alergickou reakci, bolesti hlavy, zvracení a dokonce závažné poškození centrální nervové soustavy!

Med ze smrkových výhonků: Velkou sklenici (např. 2l zavařovací sklenici) naplníme mladými, čerstvě natrhanými smrkovými výhonky a po okraj zalijeme vodou. Sklenici umístíme na slunné místo (např. za okno), a takto necháme výhonky luhovat po dobu 4 dní. Vodu pak slijeme do hrnce, můžeme přidat listy jahodníku a na mírném ohni vaříme 20 minut, přecedíme a smícháme s cukrem v poměru 1:1, znovu uvedeme do varu a postupně odpařujeme vodu až do požadovaného zhoustnutí. Med ještě za horka naplníme do uzavíratelných sklenic, kde nám vydrží i dlouhé měsíce.

Sirup na kašel: Čerstvě natrhané umyté mladé smrkové výhonky vkládáme do sklenice a prosypáváme cukrem. Plnou sklenici ponecháme na slunci - třeba na parapetě - dokud se cukr zcela nerozpustí. Přecedíme a uchováme v chladu. Po lžičkách užíváme při kašli či na posílení imunity. Ale ne dlouhodobě!
Smrkový olej: 4 hrnky olivového oleje zahřát na teplotu zhruba 50°C a nalít do sklenice, přidat 2 hrnky čistých a suchých smrkových výhonků, uzavřít víčkem a dát do lednice na 2 týdny. Vznikne olej, co voní jako kořeněná bylinková zálivka, kterou lze použít do salátů, na chleba, na výrobu domácí majonézy a podobně.
Odvar pro inhalaci: Necháme vzkypět 2 až 3 polévkové lžíce sušených větviček v 1l vody a ihned stáhneme z plotny, abychom neznehodnotili

siličný olej. Inhalujeme několikrát denně vždy 10 až 15 minut. Odvar pomáhá při astmatu, bronchitidě, onemocnění plic a kataru vedlejších dutin
Čaj ze smrkových jehliček: Zalijeme 10 g sušených jehliček 200 ml studené vody a necháme asi 12 hodin stát. Přivedeme k varu a 10 minut zakryté vyluhujeme. Pijí se 2 šálky denně, čaj je možné osladit medem. Po týdnu léčby týden vynecháme. Čaj pomáhá při kataru dýchacích cest, chrapotu, kašli, zánětu dásní, revmatismu a nervozitě, lze ho použít i jako močopudný prostředek.
Smrková koupel: Povaříme 1 kg jehličí a mladých šišek v dostatečně velkém množství vody a asi 30 minut vyluhujeme v zakryté nádobě. Po vyluhování slijeme a přidáme do připravené koupele. Užívá se při nervozitě, nespavosti, nachlazení a bolestech svalů a kloubů

Kerblík lesní

(Anthriscus sylvestris), 30 - 180cm, V - VIII , čeleď miříkovité (okoličnaté)
Dvouletá až víceletá bylina, co hojně roste velmi hojný od nížin do nižších horských oblastí. Má rád vlhčí louky, křoviny, okraje lesů, lužní lesy, meze, příkopy, břehy, rumiště, podél plotů, náspy, sady ...

 Nať obsahuje až 200 mg% vitamínu C, dále karotin, železo, hořčík, flavonoidy a silice. V
plodech jsou silice hlavní účinnou látkou. Nať všech druhů je močopudná. Při zánětech močového měchýře se přikládá ve formě kašovitého obkladu na podbřišek. Indikace jsou v urologické oblasti, při bolestivých procesech v žaludku i při bronchitidě. Semena hlavně z kerblíku třebule se využívají jako koření nebo i jako lék při dyspeptických problémech. Mohou se také pomlít na prášek a mírně zapíjené podávat po jídle, na špičku kulatého nože.
Naťová droga se podává v nálevu, při bronchitidě se může též inhalovat. Droga ze semen bývá aplikována jako prášek. Inhalace mají trvat maximálně 10 minut a provádí se jednou nebo dvakrát denně.
Vhodné je i koupelové využití kerblíku. Při indikacích astma bronchiale, chronická bronchitida, poruchy prokrvení končetin, bolesti hlavy migrenózního typu nebo bolesti kloubů bez zánětu se provádí koupele tak, že jeden den koupeme ruce a druhý den nohy. Doba koupele by se měla pohybovat kolem 15 minut, teplota by měla být nejvyšší, jakou vydržíme. Celková kúra obsahuje 12 koupelí, tzn. 12x ruce a 12x nohy, potom se udělá týdenní přestávka a léčba má být ukončena 4 koupelemi rukou i nohou.

Využití v kuchyni: Kerblík spolu s petrželí, pelyňkem kozalcem - estragonem a pažitkou tvoří jemnou směs používanou do omelet. Jinak jím kořeníme zeleniny, maso - především skopové, pečené kuře a grilované ryby. Připravuje se také kerblíková polévka, připravovaná z hovězího vývaru, smetany a vaječných žloutků.Čerstvě natrhané lístky příjemně voní a chutnají nasládle. Přidává se do tvarohových pomazánek, na chléb s máslem a do salátů. Jakmile kerblík zesvětlá nebo dokonce vykvete už není pro vaření dobrý.
Lidové názvy: Třebule, stoklasa, mrkváč

Možná záměna za kerblík lesklý (Anthirscus Nitida), až do 100 cm, V - VII, který je dvouletá, víceletá, nebo snad i vytrvalá bylina. Lodyhy jsou duté, mělce rýhované, na bázi měkce krátce chlupaté, nahoře většinou téměř lysé, větvené. Přízemní listy jsou řapíkaté, v obrysu široce trojúhelníkovité, až 40 cm dlouhé, 2x až 3krát zpeřené, téměř lysé, na rubu lesklé, lístky posledního řádu jsou peřenodílné, víceméně ploché, v obrysu vejčitě kopinaté až vejčité, s tupými úkrojky, nanejvýš s nasazenou krátkou špičkou; řapík je mělce žlábkovitý, dutý. Složené okolíky se skládají z 5–13 okolíčků, listeny obalu chybějí, listeny obalíčku (zpravidla 5) jsou kopinaté až vejčitě kopinaté. Květy jsou bílé, kalich chybí, koruna slabě paprskuje a je na okraji lysá. V květenství nápadně převládají květy samčí nad oboupohlavními. Dvounažky se vyvíjejí na stopkách 5–10 mm dlouhých, jsou podlouhle vřetenovité, 6–7 mm dlouhé, hladké, tmavohnědé, lesklé. Jeho přirozeným stanovištěm jsou humózní horské lesy, zejména bučiny a suťové lesy, do nižších poloh sestupuje často v lesích či křovinách podél vodních toků. V některých územích, například v podhůří Orlických hor a Beskyd, roste běžně i u lidských sídel. Má stejné využití jako kerblík lesní.
Kerblík třebule (Anthriscus cerefolium), až 70 cm. Je jednoletá rostlina a má černé a lesklé  semínka, která vyséváme do volné půdy na polostinná místa nebo do truhlíků. Úrodu listů zvýšíme odřezáváním květních stvolů. Kerblík totiž po odkvětu odumírá a zasychá. Listy kerblíku jsou velice jemným kořením, typickým především pro rafinovanou francouzskou kuchyni. Vzhledem k snadno prchavému arómatu, připomínající směs anýzu a petržele, přidáváme je k teplým pokrmům až v poslední fázi úpravy, a to nejlépe čerstvé.