Růže stolistá

(Rosa x centifolia), až 2,5 m, VI - VII, čeleď růžovité

Růže stolistá bývala u nás v minulosti běžně pěstována zejména ve venkovských oblastech. Místy i zplaňovala - v okolí hřbitovů, na rumištích apod. Užívají se květy, které překrásně voní a obsahují třísloviny, falvonoidy, kemferol,  kyselinu galovou,  antokyany, silici, polysacharidy a je bohatá i na sliz a na vosky.

Využití: Antivirové látky pomáhají při astmatu, chřipce, rýmě a nachlazení, omezuje množství viru HIV, zastavuje průjem a nadměrnou silnou menstruaci, snižuje hladinu cukru v krvi, udržuje správnou hladinu cholesterolu, brání vzniku ledvinových kamenů, harmonizuje centrální nervový systém (napomáhá proti smutku a depresím), snižuje cholesterol, pozitivně působí při nespavosti, ochraňuje játra, srdce, sliznici žaludku a střev, tonizuje organismus, má protialergické účinky, optimalizuje složení střevní mikroflóry a pomáhá při žaludečních a dvanácterníkových vředech. Sušení: Růžové plátky se suší ve stínu nebo v dobře větrané místnosti. Zpočátku bez obracení, ke konci sušení je můžeme několikrát provzdušnit a protřepat. Sušenou drogu uložíme buď do dobře hermeticky uzavíratelné nádoby mimo dosah slunečních paprsků. Lze je použít k výrobě např. koupelové soli - takovou koupelovou sůl si jednoduše namícháme ze zakoupené koupelové mořské soli a sušených květů. K růžím se hodí přidat například levandule, která díky svým obsahovaným látkám ještě posílí relaxační účinek koupele.

Z korunních lístků růže stolisté se získává růžový olej, který se přidává do voňavek, mýdel, tabáku. (Získává se parní destilací. Je to proces, jehož původ lze vysledovat až do staré Mezopotámie ( před více než 5 000 lety). Probíhá tak, že rostlinný materiál se vloží do destilátoru a vystaví se působení koncentrované páry, která uvolní aromatické oleje z rostlinných buněk. Aromatické výpary pak procházejí sérií skleněných trubic, které fungují jako kondenzátor. Olej se v závěru od vody oddělí tak, že se odsaje nádobkou s úzkým hrdlem. Zbylá voda vytváří krásně vonící vedlejší produkt tzv. růžovou vodu. (Aparatura pro destilaci silice s vodní parou se skládá z vyvíječe páry, reaktoru, sestupného chladiče a cílové kádinky. Vyvíječ páry je tvořen frakční baňkou naplněnou 500 ml vody a v ústí také opatřenou svislou pojistnou trubicí. Ta má zabránit nasátí destilačního zbytku do vyvíječe páry při poklesu teploty a také výbuchu destilační aparatury domácí silice, která je v horní vrstvě.)
při přehřátí. Pojistná trubice musí být dlouhá 40 cm. Z vyvíječe se pára vede do reaktoru, což je druhá frakční baňka, ve které je rozmixovaná bylinka s 80 ml vody. Spojovací trubička od vyvíječe páry musí končit u dna reaktoru, tak aby procházející pára byla přivedena pod hladinu směsi vody a drtě z bylinky. Z reaktoru je odpar dále veden do sestupného chladiče a nakonec do cílové kádinky. Na začátku destilace je vhodné předehřát kahanem i reaktor na teplotu varu. V průběhu destilace se pak už zahřívá k varu jen vyvíječ páry. Výsledný destilát se přelije do dělicí nálevky a po několika minutách stání se oddělí růžová voda a miniaturní množství růžového oleje.
Recept na růžový olej: Čerstvě natrhané růžové okvětní lístky napěchujeme do uzavíratelné nádoby z průhledného skla a zalijeme panenským slunečnicovým olejem tak, aby byly úplně ponořené (lze použít i panenský olivový olej - extra virgin). Sklenici umístíme na slunné místo, a necháme takto 3-4 týdny louhovat, přičemž sklenici často protřepeme, neotvíráme ji však. Nakonec olej slijeme přes plátno a růžové plátky důkladně vymačkáme. Růžový olej skladujeme nejlépe v menší uzavíratelné skleněné lahvičce. Tento olej se hodí na ošetření citlivé a suché pleti, i pokud trpíme oněmi nepěknými rozšířenými a popraskanými cévkami v kůži, dále na popraskanou kůži na patách, na namáhanou a vysušenou pokožku na rukou, na menší popáleniny, ale také na kůži spálenou sluncem, či jako ošetření po opalování. 
Recept na růžový olej II: Na domácí výrobu růžového oleje budete potřebovat 30 g čistých okvětních růžových lístků a 330 ml kvalitního olivového oleje, v krajním případě může být i slunečnicový olej. Okvětní lístky napěchujte do skleněné lahvičky a zalije olejem. Lahvičku uzavřete a nechejte týden na slunci. Pak přecedit. Takto vzniklý olej se používá k ošetření pleti - pár kapek oleje vmíchaných do pleťového krému zjemní a zklidní suchou a podrážděnou pokožku.

Třezalka tečkovaná

(Hypericum perforatum), čeleď třezalkovité, 30-80cm, VI-IX
Roste na místech kde jsou výslunné stráně, sušší louky, pastviny, okraje lesů, lesní světliny, skály, podél cest a často vytváří rozsáhlé porosty. Sbírá se celá nezdřevnatělá kvetoucí nať a suší se ve stínu do 35°C. Obsahuje červenofialové barvivo hypericin, katechinové třísloviny, flavonové glykosidy (hyperosid, rutin, kvercitrin), silici, pryskyřici, organické kyseliny, provitamin A, vitamin C.  Působí antibioticky, čistí krev, má účinky protizánětlivé, obzvláště u trojklanného nervu, dobře působí na ekzémy, odstraňuje otoky, pomáhá při chorobách plic, slinivky břišní i jater, podporuje vylučování žluči. léčí žaludek a dvanácterník (vředy, žaludeční neurózu), hemeroidy (při současné aplikaci vnitřní i vnější), pomáhá při těžkých chřipkách spojených s arytmií či fibrilacemi, působí sedativně, takže se osvědčila při léčbě úzkosti, neklidu, psychickém napětí, neurastenii, panice, depresi, když jsou poruchy řeči, nepokojný spánek, hysterické záchvaty, náměsíčniství i noční pomočování, i v období klimaktéria, pomáhá hojit rány, pohmožděniny i zlomeniny, tlumí vnitřní krvácení a zlepšuje kvalitu cév, podporuje rehabilitaci po mozkových obrnách, při dlouhodobém podávání má příznivé účinky i při roztroušené skleróze.
Nejčastěji se podává ve formě nálevu, který se pije 2x až 4x denně po 125 ml. Nejúčinnější formou je však tinktura, osvědčil se i lihovodný roztok nebo vinný odvar, macerací v olivovém nebo slunečnicovém oleji se získá velmi dobrý masážní olej, který se může použít i k léčbě popálenin (např. od slunce), zanícených ran nebo hemeroidů.
Pozor, třezalka by neměla být podávána lidem, kteří trpí těžkou cukrovkou, alergií na pyl, velmi nízkým tlakem a těm, u nichž byl zjištěn metastazující nádor. Nežádoucím účinkem může být přecitlivělost na sluneční záření, která se projevuje záněty zejména na nepigmentovaných místech kůže. Takže se při užívání raději vyhýbat sluníčku. Mazadlo na spáleniny a ekzémy: Květy třezalky tečkované asi 80g dáme do sklenice, zalejeme 250ml oleje (nejlépe olivový, slunečnicový) a dobře uzavřeme. Žlutý olej se rázem začne zbarvovat do ruda. Je to tím, že květy obsahují krvavě rudé přírodní barvivo. Sklenici necháme stát 5 dní na slunci a každý den protřepeme. Pak necháme celou směs dalších 5 týdnů stát. Nakonec scedíme do tmavé lahvičky. Nebo 1l sklenici naplnit třezalkou, zalít olivovým olejem a uzavřité nechat až 2měsíce na slunci odležet. Po čase se olej zbarví do červena. Potom přefiltrujeme přes hadřík, zbytek vylisujeme. Olej uschováme v tmavých lahvičkách.  Rychlý třezalkový olej: Přibližně dvacet pět gramů květu pečlivě ve sklenici promícháme s jednou lžičkou lihu a zalijeme sto mililitry rostlinného oleje (Při výrobě více léku zvýšíme tento poměr). Směs každý den ohříváme za častého míchání přibližně dvě hodiny na páře. Zanedlouho by kvítečky měly výrazně zkřehnout a tekutina zčervenat. No a pak už jen stačí olej přecedit přes plátno, pořádně vymačkat i poslední kapku cenné medicíny, vše rozlít do malých lahviček a uskladnit  někam do tmy a do chladu. Ošetřují se jím ploténky. Má léčivý účinek také na chrupavky a klouby obecně. Doporučuje si i při natírání ztvrdlé pokožky na patách a loktech a obecně při různých kožních problémech. A nejde jen o již zmíněné popáleniny, ale také například na různé ekzémy, lišeje a vyrážky. Lidová medicína ho také občas doporučuje i na žlučníkové bolesti (ale tady je lepší vše konzultovat s lékařem). V takovém případě se podávalo několik kapek oleje na kostce cukru. Také se říká, že pravidelné masírování nám pomáhá zahnat depresi.
Třezalková tinktura: 2 hrsti třezalkových květů zalít 1litrem vodky a dáme na 3 týdny na slunce či teplé místo. Užívat 3x denně 10 až 15 kapek se lžící vody. (Hlavně na neurózy, nespavost a jaterní potíže.)
Čajová směs na žaludeční neurózu: Připravíme čaj ze stejných dílů listů vachty, natě třezalky a máty. Do hotového čaje přidáme lžičku tinktury z kozlíku lékařského.
Bylinkový likér na uklidnění žaludku: Ke dvěma dílům nadrobno nasekané natě třezalky přidáme po jednom dílu natě meduňky a pelyňku. Zalijeme bílým alkoholem, aby drogu značně překrýval. Za občasného protřesení necháme 7-8 dní macerovat. Přidáme med v množství asi 1/2 kilogramu na litr alkoholu, mírně ohřejeme, promícháme a necháme stát. Bylinky ponecháme ve sklenici, přes sítko scedíme lžičku likéru, rozmícháme s troškou vody a jednou denně pijeme nalačno.
Lidové názvy: arnika nervů, bylina sv. Jana, bylina svatojánská, čarovník, červenej zvoneček, děravec, dřezalka, Janův olej, koření matky Boží, koření postřelené (prostřelené), koření psotníkové, koření sv. Jana, koření ze svatého červeného zvonečku, krev sv. Jana, krevníček, krevník, krvavník, křížek, květy sv. Jana, kvítí  panny Marie, láska, laskavý koření, lubovníček, lubovník, milovníček, potratnice, pupková bylina, střezalka, svatá bylina, svatojánské koření - kvítí, třesavice, zděšenec, zvonec sv. Jana, zvonečkové koření, zvonečky

Meduňka lékařská

(Melissa officinalis), čeleď hluchavkovité (pyskaté), 50-100cm, VI-VIII

U nás je hodně pěstovaná, ale občas zplaňuje. Obsahuje: Silice (citral, citronelal, citronelol, geraniol, linalol),  třísloviny, kyseliny hydroxytriterpenové (např. kyselina ursolová), trochu hořčin, sliz, flavonoidy a minerální látky. Voní po citronu. Sbírá se list i celá nať. Listy i nať se sbírají těšně před rozkvětem, nejlépe za suchého a chladnějšího počasí (v horkých dnech se obsah silic snižuje). Suší se co možná nejrychleji v tenkých vrstvách (při pomalém sušení se zapaří a zhnědne) na stinném a vzdušném místě nebo při umělém sušení za teplot do 35 °C. Nedoporučuje se užívat drogy starší než 1 rok, neboť časem se snižuje obsah silic. Působí  jako uklidňující prostředek, nejvíce v oblasti trávícího traktu (žaludeční neurózy) a srdce (srdeční neurózy, bušení srdce apod.), zvyšuje sekreci žluče, zabraňuje tvorbě plynů, zpomaluje tep, mírně snižuje krevní tlak, posiluje centrální nervový systém, působí sedativně, uvolňuje křeče a napětí svalstva, lze ji použít u lehčích forem neurastenií, depresí, proti migréně, u alergií nervového původu (např. astma vyvolané stresem), pomáhá při bolestech břicha, při nadýmání, při infekčních průjmových chorobách, při bolestivé menstruaci i v klimakteriu. Zevně lze meduňky použít na revmatické opuchliny, pohmožděniny a krevní podlitiny, u kojících žen při nebezpečí ztvrdnutí mléka v prsech. A také jako tinktura na léčbu akné a oparu: Asi 10 lístků meduňky zalijeme alkoholem (alespoň 70%), nejlepší je sáhnout po 70% lihu. Lístky - trhejte čistou meduňku, kterou pak netřeba oplachovat vodou - vložíme do čisté skleněné nádoby a zalijeme lihem. (Louhují se 24 hodin.) Výluh následně lze používat na ošetřování pokožky. Alkohol má vysušující účinky, proto tinkturu nedoporučujeme používat na celý obličej, ale jen lokálně na postižené místo. Aby se do tinktury nedostaly bakterie, lze používat vatovou tyčinku nebo odličovací tampon. Meduňková tinktura rychleji zahojí opar a ošetří pokožku rtů, díky čemuž se vám opary nebudou objevovat tak často. Tinktura je vhodná i na záděry na nehtech, hnisavé rány, popáleniny, zarůstající nehty a podobně.
        A ještě se rozdrcené lístky používají na bodnutí hmyzem, případně na nějaké větší boláky a vřídky ...
Čaj: Jedna lžička drogy na šálek vroucí vody - denně se pijí 2 až 3 šálky. Také se používá k aromatizaci nejrůznějších pokrmů jako jsou např. saláty, octy, majonézy, polévky, omáčky i masitá jídla,  do bylinkových polštářků, do koupelí a je dobrá na mytí mastných vlasů.   
Meduňkový likér: 200 g čerstvých listů se naloží do 1 l 60% pálenky a uloží na teplém místě. Směs se musí nechat asi 10 dní vyluhovat a potom se scedí. Aby se žádné hodnotné látky neztratily, listy ještě jednou silně vymačkejte. Meduňkový likér posiluje srdce a krevní oběh a pomáhá při nervozitě a poruchách spánku. Pije se nejlépe zředěný s vodou nebo čajem.
Meduňkový med: 500 g meduňky lékařské nebo máty bez hrubých stvolů, 60 g kyseliny citrónové,
2 kg cukr krystal, 3,5 litru vody, pomeranč a citrón. Meduňku umyjeme, dáme do hrnce, zalejeme teplou vodou a uvedeme do varu  ( můžeme přidat i hrstičku mateřídoušky, aby chuť byla taková barevnější). Jak začne voda vařit přisypeme kyselinu citrónovou, plamen zmírníme a pomalu vaříme 30 minut. Přidáme na kolečka nakrájený pomeranč a citrón a necháme do druhého dne vyluhovat. Druhý den scedíme přes jemné plátýnko, šťávu dáme do většího hrnce a uvedeme do varu. Postupně přidáváme cukr a mícháme až se rozpustí. Plamen snížíme a mírným varem vaříme (asi 2 hodiny) až do zhoustnutí. Horké lejeme do čistých, suchých skleniček a hned zavíčkujeme. A máme asi 2 litry medu. Sirup: 40 kusů meduňky asi 20 cm dlouhých osprchovat, zalít 2 l převařené zchladlé vody, přidat 30 g kyseliny citronové a 2 citrony nakrájené, dobře omyté i s kůrou, bez pecek a bílé dužiny. Nechat 24 hodin stát, poté přecedit, vymačkat. Přidat 2 kg cukru, zahřívat až na 85°C, než se cukr rozpustí. Plnit do čistých suchých lahví, nechat vychladnout položené.
Lidové názvy: Melisa, včelanka, včelník, matečník, marulka, planá máta, lemonika

Smrk ztepilý

(Picea abies), až 50 m, IV až VI, čeleď borovicovité

Neopadavý, jehličnatý strom, který roste vzhledem k jeho velmi častému pěstování v tzv. smrkových monokulturách téměř masově po celém území ČR. Přirozeným stanovištěm smrku ztepilého jsou zejména horské lesy, rašeliniště, rokliny apod. Pěstuje se v řadě kultivarů lišících se zejména tvarem koruny nebo větví. Smrk ztepilý je v našich krajích stromem s tradiční symbolikou; je nejen symbolem vánoc a májek, ale dříve byl i "ochráncem" před zlými duchy, čarodějnicemi a prostředkem k očištění od negativní energie.  Využití: Je jedním z nejdůležitějších surovin dřevařského a nábytkářského průmyslu. Uhlí ze smrkového dřeva pohlcuje jedy ve střevech a má dezinfekční účinky.  Smrková pryskyřice: Účinnou složkou je především terpentýnová silice. Pryskyřice se v mnoha úpravách dříve používala k léčbě jak vnějších, tak vnitřních potíží. Připravovali se z ní například masti a koupele pro zlepšení prokrvení kloubů a celých končetin, taková terapie se doporučovala hlavně lidem trpícím na revma, bolestmi kloubů a zad (při tzv. houseru, ischiasu). I dnes můžeme najít přípravky s výtažkem této silice v kloubních mastech apod.
Smrková pryskyřice, mladé smrkové výhonky, jehličí a šišky ale léčí i vnitřní nemoci, nejčastěji se používaly v případě nachlazení, kašle, bronchitidy a rýmy. Z jehličí a mladých výhonků se vaří čaj, který je vhodné užívat hlavně pro léčbu respiračních onemocnění, protože zlepšuje odkašlávání, ředí a uvolňuje usazený sekret v dýchacích cestách, a to i v nosních dutinách. Při respiračních onemocněních lze použít smrkovou pryskyřici, větve a výhonky také k inhalacím. Nakládání smrkových výhonků asi na týden do silnější slivovice vznikne tinktura, která se pak používá hlavně k ošetření bolavých revmatických kloubů, které prokrvuje, prohřívá a ulevuje od bolesti. Pro vnitřní užití si raději opatříme tinkturu připravenou profesionální cestou a opět dodržujeme předepsané dávkování. Mladé smrkové výhonky obsahují velké množství vitaminu C, jenž odvádí z těla toxiny a posilují imunitu.  Pozor! Předávkování siličným olejem ze smrkového jehličí může vyvolat alergickou reakci, bolesti hlavy, zvracení a dokonce závažné poškození centrální nervové soustavy!

Med ze smrkových výhonků: Velkou sklenici (např. 2l zavařovací sklenici) naplníme mladými, čerstvě natrhanými smrkovými výhonky a po okraj zalijeme vodou. Sklenici umístíme na slunné místo (např. za okno), a takto necháme výhonky luhovat po dobu 4 dní. Vodu pak slijeme do hrnce, můžeme přidat listy jahodníku a na mírném ohni vaříme 20 minut, přecedíme a smícháme s cukrem v poměru 1:1, znovu uvedeme do varu a postupně odpařujeme vodu až do požadovaného zhoustnutí. Med ještě za horka naplníme do uzavíratelných sklenic, kde nám vydrží i dlouhé měsíce.

Sirup na kašel: Čerstvě natrhané umyté mladé smrkové výhonky vkládáme do sklenice a prosypáváme cukrem. Plnou sklenici ponecháme na slunci - třeba na parapetě - dokud se cukr zcela nerozpustí. Přecedíme a uchováme v chladu. Po lžičkách užíváme při kašli či na posílení imunity. Ale ne dlouhodobě!
Smrkový olej: 4 hrnky olivového oleje zahřát na teplotu zhruba 50°C a nalít do sklenice, přidat 2 hrnky čistých a suchých smrkových výhonků, uzavřít víčkem a dát do lednice na 2 týdny. Vznikne olej, co voní jako kořeněná bylinková zálivka, kterou lze použít do salátů, na chleba, na výrobu domácí majonézy a podobně.
Odvar pro inhalaci: Necháme vzkypět 2 až 3 polévkové lžíce sušených větviček v 1l vody a ihned stáhneme z plotny, abychom neznehodnotili

siličný olej. Inhalujeme několikrát denně vždy 10 až 15 minut. Odvar pomáhá při astmatu, bronchitidě, onemocnění plic a kataru vedlejších dutin
Čaj ze smrkových jehliček: Zalijeme 10 g sušených jehliček 200 ml studené vody a necháme asi 12 hodin stát. Přivedeme k varu a 10 minut zakryté vyluhujeme. Pijí se 2 šálky denně, čaj je možné osladit medem. Po týdnu léčby týden vynecháme. Čaj pomáhá při kataru dýchacích cest, chrapotu, kašli, zánětu dásní, revmatismu a nervozitě, lze ho použít i jako močopudný prostředek.
Smrková koupel: Povaříme 1 kg jehličí a mladých šišek v dostatečně velkém množství vody a asi 30 minut vyluhujeme v zakryté nádobě. Po vyluhování slijeme a přidáme do připravené koupele. Užívá se při nervozitě, nespavosti, nachlazení a bolestech svalů a kloubů

Překyselený organismus - acidóza

Z vlastní zkušenosti:

   V dnešní hektické době je spíše výjimkou ten, komu se vyhnou zdravotní problémy. Nejvíce máme potíže s páteří. Proto je tendence hodně zdravotních problémů házet na jedinou hromadu - vše je od páteře a pak od stresu.
   Co s tím,, když nálezy z CT ještě nejsou jednoznačně na operaci a bolest neustupuje?
   Rada lékařů zní, vydržet, dokud to půjde! (Ono jakýkoliv, i sebemenší operativní zásah tělu na jedné straně sice prospěje, ale na druhé straně zanechává jizvy - nejen ty viditelné. Proto je lépe na rady dbát a počkat až bude hůř.)

   Zkoušíme rehabilitaci, speciální cvičení, různé léky. Vše s větším či menším účinkem. I tak bolesti těla, nechtěné ponocování a následná únava při zvládání dříve lehce zvladatelného docela dost znepříjemňují kvalitu života.

   A pozvolna se přidávají i problémy se zažíváním. Pro jistotu navštívíme pár specialistů. Podstoupíme nebolestivé, však hodně nepříjemné vyšetření. Zjištěné nálezy jsou však adekvátní věku. Specialisté doporučují spíše preventivní či podpůrné medikamenty a ty opět zabírají snad jen zkraje. Takže nálezy vůbec nevysvětlují proč již nemůžeme jíst to, co dříve. Zkoušíme osvědčené recepty, bylinky, méně solit a nakonec totální vyčistění organismu - po tomto se objevuje na pár dnů úleva. Zvolna se vracíme k lehké stravě šťastni, že zmizelo vnitřní napnutí břicha i křeče v žaludku. Polykání je opět snadnější a blíží se k normálu. Znovu s úlevou zažijeme i pocit zapomenutého hladu před jídlem.

   Stačí však nepatrná a nepostřehnutá dietní chyba a jsme zase na začátku. Či spíše na dně.

   Okolí sice závidí štíhlost, ale vůbec nechápe, proč si s nimi nemůžu dát ani hltek vína či piva natož si dát cokoliv smažené. Já zase nechápu, proč jednou bolí tu a pak zase tam, či celé tělo. Proč organismus zareaguje na chlad bolestí. Proč jiní mohou jíst bez omezení a já jen ověřená dietní jídla! (I po nich je mi sice těžko, ale alespoň nenásledují bolestivé křeče.) Ke všemu začínám vnímat divné pachy, které nikdo jiný necítí - něco jako aceton. A navíc sucho či cosi nepříjemného vadí v krku. Pak ještě jemné trnutí v puse a to už až ke rtům - něco jako neviditelný povlak. A to si už fakt začínám připadat jako opravdový hypochondr a sebevědomí má klesající tendenci. Měsíc se vše dá vydržet, ale další a další a další ...!?

   Opakované vyšetření nic nového nenajde, což je na jedné straně dobře, ovšem kde vlastně teda je příčina zmiňovaných problémů?!

   Tak jsem opět začala hledat na internetu. A ejhle, podobné problémy má nejeden z nás!

   Závěr zní překyselení organismu a pomoc nebývale jednoduchá!

  
   Nejdůležitějším bodem je využívat celou kapacitu plic (Při kontrole na neurologii vyšetřující lékař jen tak zběžně konstatoval, že dýchám mělce. Žádná rada, jen zápis. Teprve nyní, s odstupem času, si uvědomuji jak důležité je dýchat správně a do hloubky. Jen takto lze umožnit tělu zbavovat se nejen nečistot, ale i spalovat tuky. Navíc se správným dýcháním časem odstraní i brnění končetin.) Jeden odkaz z mnoha: http://www.coretraining.cz/2012/11/trenink-spravne-dychani-a-core/
   Pak každé sousto řádně rozkousat:  (Copak máme na takové prkotiny čas, když v práci na oběd i s cestou je pouhá půlhodinka? Svačinu zhltnout za chodu a doma zase kolotoč, kdy jídlo je pouhá nutnost k životu a navrch ještě káva, sladkosti - na nervy! Něco jako v klidu ústy potravu rozmělnit?)
A právě sliny tvořící se při kousání jsou důležitou složkou k nastartování správného trávení. Nehledě na to, že větší kousky tvrdé potravy jdou těžko strávit a zaneřáďují střeva!
   Dostatek vhodných nepřeslazených tekutin:  http://www.novinky.cz/zena/zdravi/357908-cukr-je-zlo-zaslouzi-si-pry-extra-dan.html  Není nad čistou pramenitou vodu! Pomocník při překyselení je i vývar z umytých a ve slupce vařených brambor bez klíčků a zelených částí. Asi 2 decilitry bramborového vývaru se pije celý den před každým jídlem. A pak neslazené bylinkové čaje, klidně s čerstvou citronovou šťávou, které je vhodné střídat zhruba po týdnu.
Rozrazilový čaj: 1čajovou lžičku rozrazilu lékařského spařit šálkem vody, nechat pod pokličkou 5-7minut louhovat. Pije se 3x denně půl hodiny před jídlem.

Docela podrobný seznam vhodných potravin vyňatý z:
http://www.medicin.cz/zivotni-styl/jak-se-odkyselit

Strava při odkyselování a k udržení zásaditého prostředí organismu:
1. ráno snídat nejlépe ovoce
2. dostatečný přísun zásaditých a neutrálních potravin: ananas, artyčoky, aspik, bambusové klíčky, banány, borůvky, bramborová polévka, bramborové knedlíky, brambory, brokolice, čerstvé broskve, brynza, bylinkové čaje, camembert, celer, celozrnný chléb, cibule, citrony, cuketa, cukrová kukuřice, zelený čaj, černý nasládlý chléb, černý rybíz, červená řepa, červené zelí, česnek, dietní olej, droždí, dýně, fazolky, fenykl, grahamový chléb, grapefruitový džus, hlávkové zelí, hovězí filet, houby - václavka, hrášek, hrušky, husí prsa, chřest, jablečná šťáva bio, jablečná dřeň, jablečný koláč (kynuté těsto), jablko, jáhly, jogurt, kapusta, kedlubny, Knackerbrott, kondenzované mléko, kroupy, krupice, krůtí maso, kukuřice, kvašená zelenina, květák, kyselá smetana, kyselé zelí, lanýž, ledový salát, lněná semínka, mák, margarín, máslo, meloun, meruňky, neperlivá minerální voda, mirabelky, mléko (1,5 - 3,5% tuku), mrkev, nektrarinky, netučný tvaroh, nudle, okurky syrové i v koprovém a octovém nálevu, ořechy, ostružiny, petržel, polévková zelenina, pomeranče, pomerančový džus, rýže, ředkev, ředkvičky, rajčata, rajčatová šťáva, řeřicha, slepice (pečená i vařená), slunečnicový olej, sojové klíčky, srnčí kýta, šípky, špenát, šťáva ze syrových brambor, švestky, telecí filé a stehno, treska, třešně, tvaroh, ústřice, želatina, žitná mouka (typ 977), žitný chléb
3. Dostatečný přísun tekutin
4. Omezit bílkoviny, cukr, sůl
5. Užívat potravinové doplňky se stopovými prvky
6. Vyhýbat se alkoholu, nikotinu a jiným drogám
7. Co nejčastěji si dopřávat odkyselující koupel
8. Jíst v klidu a důkladně žvýkat
9. Nejíst pozdě večer
10. Dostatek pohybu na čerstvém vzduchu a zhluboka dýchat
11. Jíst málo masa nebo žádné
12. Pravidelně držet půst
13. Pravidelně zařazovat odkyselující a zásadité potravinové doplňky
14. Často jíst brambory
15. Jídlo ochucovat kořením než-li solí
Krize při odkyselovací kůře
I při odkyselování organismu může dojít ke krizi, která může být způsobena tím, že příjem množství užívaných minerálů nestačí k neutralizaci kyselin, v takovém případě je nejlepší užití jednorázové dávky, nejlépe kávová lžička zásadité směsi směsi navíc. Také tím, jak se začnou odpadní látky uvolňovat z těla, staré bolesti se mohou probudit a můžeme začít mít pochybnosti nad touto metodou léčby. Ale je důležité v kůře pokračovat, protože se velmi rychle dostaví úleva a přebytečné kyseliny se zneutralizují a hned na to odstraní z těla ven. Pokud si zvykneme na zásaditou stravu, tyto krize se mohou čas od času projevit, může to trvat 1-2 roky, než se zásobárna škodlivého odpadu v tkáních odstraní, ale tyto intervaly se budou postupně prodlužovat a pokaždé se po takové krizi budeme cítit ještě líp. Jednou se tyto zásobárny vyprázdní a krize ustanou.

Ještě také tabulka, z které je patrné, že každý si musíme najít ty své potraviny. Nejideálnější je pestrá strava a hlavně jíst pravidelně a s mírou. http://zelenylistek.cz/detoxikace/ph-potravin/
Přeji všem i sobě silnou vůli a hlavně vydržet!

Téměř měsíc si hlídám hluboké dýchání, řádně vychutnávám kousáním každé sousto, hlavní složkou jídla jsou brambory a hodně tekutin, včetně žaludečních čajů - každý den volím jinou bylinku a hlavně, co nejčastěji popíjím vodu z vařených brambor ve slupce. A  můžu říct zlepšení o 90%. Takže zvolna přecházím na běžnou stravu. Ale závěr zatím nečiním a počkám na jaro. (Jaro a podzim bývá vždy kritický)
Pokračuji skoro po půl roce. Až na malé výkyvy, které byly způsobeny větším množstvím nevhodné stravy, musím s radostí konstatovat, že už zase žiji! Konečně nepřežívám jako ještě v prosinci minulého roku, kdy jsem už přestala doufat ve zlepšení a připadala si jako obyčejný hypochondr.
Je pravda, že stále nemůžu hodně pepřené jídla, uzeniny si beru jen ,,na chuť" a jinak vařím pouze domácí stravu, což se dá bez problému zvládnout. Vždyť se mi dokonce vrací i ztracená síla - opět zvládám i těžší práce. Sice si stále musím hlídat určitou normu, to znamená nepřeceňovat možnosti a v poledne si dát po obědě krátký odpočinek a také minimálně 2x do týdne cvičit a hlavně střídat zátěže.
Ale neberu již žádné léky! V případě dietní chyby je mou první pomocí VINCENTKA nebo ŠARATICE. Pak mírná dietka, hodně čaje a do 24 hodin je po problému.

Miřík celer

(Apium graveolens), čeleď miříkovité, 40-150cm, V-VIII
Jedná o jednu z nejaromatičtějších zelenin. Můžeme pěstovat celer bulvový, naťový, řapíkatý ...
Celerová nať i dužnina bulev obsahují mnoho důležitých látek, jako jsou bílkoviny, vitaminy B1, B2, PP, významné množství vitaminu C, i řadu minerálních látek jako vápník, sodík, draslík, hořčík a fosfor.  Najdeme zde také silice s obsahem apiolu, a myristicinu, flavonoidy a další léčivé látky, díky nimž se celer uplatňuje i v čajích s močopudnými účinky, uklidňuje a podporuje trávení, zpevňuje cévy. Celer se využívá v dietě léčící nadváhu, artritidu, dnu, revmatismus, deprese, vředy, záněty jater, ledvin, močového měchýře, alergické projevy a vyrážky a další onemocnění související s překyselením organismu. Celer a celerová šťáva jsou velmi vhodné i pro diabetiky Spolu s petrželí má celer pověst afrodisiaka, především mužského – za tuto schopnost vděčí patrně obsahu aminokyselině asparaginu. Celer se díky vysokému obsahu hořčíku počítá také mezi rostliny s protirakovinnými účinky.
Využití v kuchyni:  Celer spolu s mrkví a petrželí se přidává do polévek, pod hovězí pečeni, k přípravě vařeného nebo syrového salátu. Celerová nať i semeno je častou součástí kořeninových směsí pro grilování. Mezi koření řadíme celer především pro silně aromatická a nahořklá semena, které se používají k přípravě tzv. celerové soli obsahující alespoň 8 % rozemletých plodů, které tvarem připomínají plody anýzu. Celerová sůl je typickým kořením rybích pokrmů, zeleniny a kroket. Můžeme také kořenit celerovými listy, které spolu s řapíkem vaříme zároveň s pokrmem a před podáním odstraňujeme. Listy, zbavené silné části řapíku, lze sušit. Celerová nať se používá často i k průmyslové přípravě polévek a do různých směsí koření.
Celerový salát s mrkví: 2 hlízy celeru, 4 větší mrkve, šťáva z citronu, 1 lžíce olivového oleje, špetka mořské soli. Zeleninu nastrouháme, zalijeme citrónovou šťávou, mírně osolíme a omastíme olejem.
Smažený celer: Celer uvaříme ve vroucí osolené vodě do poloměkka, necháme vychladnout a nakrájíme na kolečka silná asi 1 cm. Vždy dva kolečka celeru proložíme plátkem nivy, dlaní je mírně stlačíme a obalíme v mouce, rozšlehaném vejci a ve strouhance. Osmažíme na rozehřátém oleji po obou stranách dozlatova. Můžeme použít místo nivy kolečko šunky.
Celerové bramboráčky: 300g očištěných syrových brambor, 300g očištěného celeru, 1 vejce, 100g pšeničné mouky polohrubé nebo celozrnné, 2 stroužky česneku, 1 – 2 lžičky Solčanky (zeleninové koření se solí bez glutamátu sodného), majoránka, olej na smažení
Brambory i syrový celer nastrouháme na jemném struhadle a lehce vymačkáme přebytečnou vodu a smícháme s prolisovaným česnekem, přidáme solčanku, majoránku, vejce a zahustíme moukou dle potřeby. Těsto by mělo být trochu řidší než na klasický bramborák. Po přípravě ho necháme pár minut odležet. Bramboráčky můžeme péct na pánvi v oleji, nebo můžeme zvolit pečení v troubě na plechu potřeném olejem.
Lidové názvy: Opich

Vrbovka úzkolistá

(Epilobium angustifolium), čeleď pupalkovité, 50-230cm, VI-IX
Roste: Lesní paseky, světliny, okraje lesů, křovinaté stráně, kamenolomy, náspy, nádraží, rumiště.
Obsahuje: V listech gallatonin, triterpeny, pektin, vitamin C, sliz a trochu alkaloidů, v květech nonasean, cerylalkohol, chanerol s cytistatickým působením a sitosterin, v kořenu pak polysacharidy a slizy. Sběr: List nejlépe začátkem léta, zřídka se sbírá i květ nebo oddenek. Působení: Odstraňuje psychické napětí, tíseň, úzkost, nespavost, působí protizánětlivě, chrání sliznice a to zejména trávícího ústrojí (uplatní se proto např. při žaludečním nebo dvanácterníkovém vředu), napomáhá při průjmových infekčních chorobách, příznivě působí na prostatu a také jako afrodisiakum. Zevně se osvědčila na vymývání nehojících se ran či bércových vředů.
Čaj se užívá 2x až 3x denně sklenku. Zevně  odvar - 10 g drogy se vaří 10 až 15 minut ve ¼ l vody a nechá se 45 minut odstát.
Lidové názvy: chmýří, Ivanův čaj, koptický čaj, kurilský čaj, pejří

Dobromysl obecná (oregáno)

(Origanum vulgare), čeleď hluchavkovité (pyskaté), 25-90cm, VII-IX
Roste: Řídké křoviny, výslunné stráně, sušší trávníky, lesostepi, paseky, meze, železniční náspy. Obsahuje: Silice (hlavně thymol thymol a karvakrol),  třísloviny, hořčiny, tanin, těkavý olej, gumopryskyřici a další. Kvetoucí nať se sbírá v červenci nebo v srpnu, nejlépe těsně před polednem, kdy obsahuje nejvíce silic. Suší se ve stínu do 40°C. Léčivé účinky: Uvolňuje křeče při kašli, působí desinfekčně, usnadňuje odkašlávání, působí protizánětlivě na sliznice, upravuje trávení, zvyšuje vylučování žluče, uklidňuje. Lze také použít při žaludečních a střevních chorobách (zánětech), při žaludečních neurózách (uklidňuje), jako mírné antidepresivum, při poruchách spánku, při epilepsii, dále droga podporuje jaterní činnost, reguluje menstruaci, snižuje revmatické bolesti, působí potopudně a močopudně, prohlubuje sílu srdečního stahu, takže ji lze jako pomocnou drogu použít při angíně pectoris či při srdeční ischemii, jako kloktadlo ji lze použít při zánětu dásní nebo při angíně. Čaj: 10 až 15 g drogy na 400 ml nálevu, který se rozdělí na 3 dávky a pije se před jídlem, užívá se zejména při úporném kašli a při onemocnění dýchacího ústrojí. Inhalace dobromyslových par se osvědčila při kašli a rýmě, ale i jako prostředek potlačující migrenózní bolesti hlavy. Zevně se užívá k přípravě sílících koupelí, klidně i u dětí. Preventivně lze dobromysl také užívat při žaludečních neurózách a to nejlépe v kombinaci s meduňkou, třezalkou a hořcem nebo puškvorcem (v poměru 2:1:1:1/2). Dobromysl nemá vedlejších účinků a taky příznivě působí na psychiku. Drhnutá nebo mletá dobromysl se používá jako koření známé pod názvem oregano. Doporučuji ji dát tam, kde se potřebujete zbavit rostliny Bršlice (husí nebo kozí noha).
Oreganový olej: Budete potřebovat čerstvou bylinku, a to celou její vrchní část, včetně stonků, květů a listů, kvalitní panenský olej a zhruba půllitrovou sklenici, která je vyvařená a suchá. Květy i listy rostlin divokého oregana nahrubo nakrájejte, vložte do sklenice a zalijte kvalitním olejem. Sklenici zavřete, vložte ji do hrnce s vodou a uveďte do varu. Poté ihned vypněte a nechejte sklenici v horké lázni asi deset minut. Pak ji vyndejte, položte na hodně slunečné místo. Každý den nádobu protřepejte a po dvou týdnech hotový olej přeceďte do vhodné lahvičky, kterou skladujete ve tmě a v chladu, tedy nejlépe v lednici.
     Bylo zjištěno, že oreganový olej je účinný při zabíjení bakterií Staphylococcus a dalších 25 různých bakterií. Říká se, že olej z oregana, pokud je správně destilovaný z květů a listů, by mohl být jedním z nejúčinnějších antibiotik přírody. Ze všech aromatických rostlin má oregano nejvyšší obsah fenolů, přírodních fytochemických sloučenin, které mají vysoké antioxidační účinky. Kromě toho podporuje léčbu chřipky, nachlazení, artritidy, pokousání zvířetem, různých vyrážek, bolestí v krku, tuberkulózy a dalších chorob. Pomáhá ničit organismy, které přispívají k rozvoji kožních infekcí, posiluje imunitní systém, zlepšuje pružnost svalů, lze ho použít na plísně na nohou, akné a lupy, léčí opary, pomáhá od bolesti kloubů a svalů.
   Použití: Pro zmírnění překrvené nosní sliznice a plicní infekce přidejte 2 až 3 kapky oreganového oleje do difuzoru nebo výparníku a zhluboka se nadechujte. Pokud vás bolí v krku, nakapejte 2 až 3 kapky oreganového oleje do sklenice vody a vypijte ji. Pokud máte akné, plísně, psoriázu nebo opary, smíchejte 1 až 2 kapky oreganového oleje s lžičkou kokosového oleje nebo gelu z aloe vera. Směs aplikujte vatovým tampónem. Na bolesti svalů a zad si připravte oreganový olej se stejným dílem olivového oleje a vmasírujte. Pokud potřebujete podpořit imunitní systém, přidejte 3 až 4 kapky oreganového oleje do sklenice vody a pijte ji 2 až 3x denně, vždy před jídlem. Trápí vás zápach z úst? Přidejte 1 kapku oreganového oleje na zubní kartáček s pastou.
Lidové názvy: Dobrá mysl, dobráček, lebeda červená, mysl domácí

Mateřídouška vejčitá (polejovitá)

(Thymus pulegioides), čeleď hluchavkovité (pyskaté), až 10cm, VI-X

(Všechny v ČR rostoucí druhy mateřídoušek jsou si velmi podobné a navíc často dochází k jejich vzájemnému křížení, takže přesné určení druhu bývá obtížné. Pro léčitelské účely lze použít jakoukoliv z u nás planě rostoucích druhů mateřídoušek) Roste na slunných místech jako krátkostébelné louky, pastviny, meze, okraje cest a lesů, travnaté a kamenité svahy, mýtiny, lomy. Obsahuje monoterpenoidy (thymol, cymol, linalool, karvakrol a další) obsažené v silici, dále kyselinu ursolovou, hořčinu serpyllin, třísloviny, flavony a fytoncidy. Sbírají se nezdřevnatělé části od května do srpna. Suší se ve stínu ve slabých vrstvách do 35 °C. Při sušení se neobrací, aby neopadaly listy. Působení: Zvyšuje obranyschopnost organizmu proti infekčním chorobám (chřipka, nachlazení apod.), podporuje vykašlávání (bronchitida), má antiastmatické účinky, posiluje nervy (možno proto použít při neurastenii, depresích, nervově podmíněné závrati, migréně, šumění v uších), zlepšuje funkci trávicí soustavy, tlumí kolikové bolesti, působí proti nadýmání, má močopudné účinky, reguluje menstruaci. Výrazných antiseptických účinků lze s úspěchem využít při různých zánětech nebo zevně na špatně hojitelné rány, vředy či spáleniny od slunce. Při současném vnitřním i zevním použití (obklady, koupele, čaje) působí antirevmaticky a proti dně. Ve vyšších dávkách ji lze vnitřně použít i proti střevním parazitům. Čaj z jedné čajové lžičky na šálek vroucí vody se pije 3x denně.
Škytání:Dostaneme-li záchvat skytání, uvaříme 1/4 1 mateřídouškového čaje, do něhož vymačkáme šťávu z 1 citronu a teplý pomalu, po hltech vypijeme. (Další recept: Ve 1/41 vody krátce povaříme 1 lžičku drceného hřebíčku a necháme 10 minut přikryté vyluhovat. Scedíme a pomalu po částech vypijeme.)
Pozor: Některé silice v droze obsažená jsou mírně toxické, proto se nedoporučuje mateřídoušky užívat dlouhodobě nebo ve vysokých koncentracích! Při předávkování může dojít k otravě projevující se omámením a podrážděním ledvin, při dlouhodobém podávání může dojít k poškození sliznic.
Lidové názvy: Douška mateří, mateřinka, chodec, vonný tým

Šalvěj luční

(Salvia pratensis), čeleď hluchavkovité (pyskaté), 30-40cm, IV-VIII
Vytrvalá bylina dosti hojně rostoucí na výslunných stráních, loukách,
mezích, na okraji cest a v příkopech od nížin do podhorských oblastí.
Občas užívána stejně jako šalvěj lékařská, ale vzhledem k odlišnému obsahu účinných látek by s ní neměla být zaměňována!  Hodí se zejména k zevnímu použití např. ke koupelím končetin při revmatismu. Listy šalvěje se sbírají před rozkvětem - v květnu a červnu, nejlépe za slunného dne. Sušíme ve stínu.
 Sedací koupel: 2 naplněné hrsti listů vložíme na noc do studené vody. Druhý den přivedeme vše k varu a výtažek přilijeme do vany. Vhodné pro ženy s nemocnou dolní částí těla i ke koupeli končetin při revmatismu. .
 Šalvějový ocet: Do láhve nasypeme květy, láhev naplníme po hrdlo, zalijeme přírodním octem až nad květy. Necháme louhovat 14 dní na slunci nebo teplém místě. Následně používáme k masáži obzvláště nemocných, kteří delší dobu leží.
Ocet z květů se taktéž využívá pro masáž na bederní část zad, chodidel a kotníků, čímž se dosáhne úlevy od ženských problémů, i ke zmírnění deprese, takže získáme zpět rovnováhu.
Lidové názvy: Babí břich, rapaňa, šalvice, salvia, smrtky