Bříza bělokorá

(Betula pendula),
(Betula verrucosa - Bříza bradavičnatá), čeleď břízovité, listnatý jednodomý strom, až 20m, IV-V

Roste hojně v lesích, na stráních a na skalách, na písčitých nebo rašelinných půdách
Droga obsahuje flavonové glykosidy, silice, pryskyřice, třísloviny, vitamín C, karoteny, organické kyseliny, saponiny, minerální látky, betulalbin, olej, cukr a fytoncidy. Bříza patří mezi ledviny šetřící drogy s diuretickým efektem.
Listy trháme nejlépe brzy na jaře, nejúčinnější jsou mladé, ještě lepkavé a sušíme se ve stínu do 40 °C. Brzy na jaře (březen) je možno sbírat i březové pupeny (Gemmae betulae) nebo stáčet mízu.
Zevně se uplatňuje k přípravě dezinfekčních koupelí, v kosmetice se využívá výluh jako čistící prostředek uvolňující ucpané póry a podporující regenerační schopnost kůže. Listy břízy se používají do čajových směsí s močopudným, dezinfekčním a potopudným účinkem, způsobují zvýšené vylučování moči, které však není provázeno drážděním ledvin. Také lze použít při "vodnatelnosti", při revmatismu a dně (v čaji či koupeli), údajně snižují i hladinu cholesterolu. Březové pupeny se užívají při zánětu kostí, při odvápnění kostí, harmonizují činnost slinivky a sleziny, pomáhají léčit záněty ledvin.  List se používá i při cukrovkách, horečkách a respiračních chorobách spojených se suchým kašlem pro schopnost ředit svými saponiny hustý plicní hlen. Saponiny také čistí cévní aparát, čehož se využívá při ateroskleróze. Kvůli hemolytickým (červené krvinky poškozujícím) saponinům se nedoporučuje podávání břízy samotné, ale spíše ve směsích nebo jen po omezenou dobu několika dnů až týdnů – záleží na dávkování (2 lžičky řezaného listu spařit čtvrthodinu ve čtvrt litru vody a pít 2-3x denně by nemělo ublížit ani při dlouhodobějším užívání). Při žaludečních a střevních kolikách je někdy doporučeno svařit 2 čajové lžičky březové šťávy a 1/3 l bílého vína. Toto množství má být po doušcích vypito. Březová šťáva se osvědčila při revmatismu a při nedostatečné činnosti ledvin, proti vyrážce, nadměrnému pocení nohou a také lidový prostředek k ošetření vlasů.
Tinktura z pupenů břízy sama o sobě stimuluje ledviny. (Tinktura z pupenů z břízy, habru a lísky stimuluje funkci jater a pomáhá tak například na akné, o to více, že habr ještě také stahuje póry a zklidňuje pokožku.)
Březová šťáva - volný sběr u nás není povolen, ale v případě, že bříza roste na zahradě, pak těsně před rašením listů do kmene statné břízy navrtáme 1-2 cm otvor. Do otvoru vsuneme hadičku nebo slámku a odkapávající šťávu zachytáváme. Za 24 hodin nakape půl litru až 3 litry šťávy. Březová voda se údajně využívala i na kvašení léčivého vína. 2 l březové vody + půl kg cukru + ušlechtilé vinné kvasinky + 2 měsíce času. Vnitřní užívání je stejné jako u březové vody samotné, 4-6x denně lžíci samotnou nebo přidat do jiného čaje. Lze také užívat 2x denně půl vinné sklenice při urologických potížích vyžadujících šetrné zvýšení vylučování moči a škodlivých látek močí z těla, zánětotvorných mikrobů, či ledvinového písku, také pro snížení celkové zádrže vody v organizmu. U některých národů se údajně pije celkem běžně jako žaludeční a střevní tonikum.
Sirup - Svařením březové šťávy získáme sirup. Z 1 litru šťávy získáme 5-30 g sirupu s barvou medu a chutí jemně karamelovou.

KOPR VONNÝ

 (Anethum graveolens), čeleď miříkovité, až 100cm, V-IX
Jednoletá bylina pěstovaná na zahradách a polích jako významné koření a zelenina.  Obsahuje: Vodu, bílkoviny, vlákninu, sacharidy, tuk, železo, vápník, fosfor, hořčík, draslík, sodík, měď, zinek, omega 3, omega 6 kyseliny, vitamíny A, B, C, a je v něm obsažena také kyselina listová a kyselina pantothenová. Použití: Silná podpora imunity, ochraňuje buňky před radikály, prevence před chřipkou a nachlazením, má antiseptické – proti zánětlivé účinky, detoxikace organismu, zlepšení trávení, zvyšuje chuť k jídlu, je osvědčeným prostředkem proti plynatosti, má silné močopudné účinky, čímž zároveň odvodňuje tělo od nadbytečné vody a pročišťuje močové cesty a ledviny, podporuje pravidelné vyprazdňování, odstraňuje migrény, mineralizuje kosti a tím zajišťuje pevné kosti a klouby, takže je vhodný i jako prevence proti Osteoporóze, léčí kožní onemocnění, zklidňuje nervový systém. Zvyšuje také tvorbu mateřského mléka a jeho příznivé účinky se projevují i u dítěte. Při běžném používání kopru, který je neškodnou bylinkou, předávkování nehrozí. Především by bylo vhodné zařazovat jej častěji k dochucování jídel, zvlášť v syrovém stavu, čímž využíváme jeho vynikajících chuťových i léčivých vlastností. Užívají se celé rostliny kromě kořenů - nať, listy, kvetoucí okolíky, zralé i nezralé semeno. Příjemná aromatická chuť a vůně kopru z něj udělala už od biblických dob jedno z nejpoužívanějších koření. Bylina je vhodná především jako dochucovadlo k rybám a vařenému masu i syrové zeleniny, do mléčných omáček a polévek, pomazánek a salátů. Koprová nať je důležitou součástí jak bylinkového octa, tak nálevu na nakládané okurky, zelí a cibule. Pro zimní zásobu konzervujeme nasekané listy do soli či do octového nálevu. Můžeme je rovněž sušit, ale velmi opatrně a rychle v proudu vzduchu ne teplejšího než 30 °C, jinak voňavý a velmi snadno prchavý éterický olej vytěká. Sušený kopr pak uchováváme v dobře těsnicích nádobách. K léčebným účelům lze použít i usušené a pomleté semeno.  Koupel s koprovými semeny posiluje nehty. Žvýkání koprových semen způsobuje sladší dech. Čaj na nespavost: Dvě lžičky koprových semínek (ideálně rozdrcených) přelijete čtvrt litrem horké vody, necháte 15 minut vylouhovat a scedíte. Čaj se pije ve vlažném stavu.
Nálev: Svařit 750 ml vody, 225 ml octa, 1 a 1/2 lžíce cukru, 1 a 1/2 lžičky soli - Kopr oprat, nechat oschnout a nakrájet nadrobno. Zalít horkým nálevem, skleničky uzavřít a sterilovat 20 minut. Nálev stačí na 5 přesnídávkových skleniček. Je z toho výborná koprovka.
Koprová omáčka: Lžíce másla s trochou cukru a 2 lžíce hladké mouky opražit na světlou jíšku, kterou zalijeme vývarem z masa či kostí (v nouzi masox), přidáme 2dcl mléka, sůl a povaříme. Nakonec přidáme 2 - 2,5 dl nejlépe kysané smetany a najemno nakrájený svazek čerstvého kopru, popřípadě dochutíme octem. Podáváme s vejcem či vařeným hovězím a s knedlíkem.
Koprová polévka: 4 střední brambory, svazek kopru, 2 vejce, masox, lžíčka kmínu, 3 lžíce hladké mouky, kelímek 13% smetany, 1,5 l vody. Stonky z kopru, masox, kmín, vodu dáme vařit asi na 15 minut. Poté stonky vybereme, přidáme nakrájené brambory a vaříme doměkka. Nakonec přidáme nasekaný kopr, rozšlehaná vejce a mouku rozmíchanou ve smetaně a vaříme již jen 5 minut.
Koprovka s fazolkami: Brambory oloupeme, drobně pokrájíme, dáme vařit do osolené vody společně s očištěnými a pokrájenými fazolkami (asi 300g). K doměkka uvařeným bramborám a fazolkám vmícháme zakysanou smetanu s posekaným koprem, dochutíme solí, dle chuti i octem a krátce povaříme. Kdo má rád sladkokyselá jídla, může přidat i lžičku cukru. Pokud jsme smetanu rozmíchali v malém množství vařené vody z brambor a fazolek, nemusíme již polévku zahušťovat. Hotovou polévku dozdobíme pokrájeným natvrdo uvařeným vejcem a podáváme.

Švestka domácí

(Prunus domestica), až 10 m vysoký strom, IV - V, čeleď růžovité
Švestek existuje přibližně 2 000 odrůd a každý rok přibývají nové. Dělí se na dvě základní skupiny - pravé švestky ( Plody s tužší dužinou, která se snadno odděluje od pecky jsou pevnější a mnohem lépe se transportují. Při tepelném zpracování - například pečení - si zachovávají tvar) a pološvestky ( Plody mají měkkou dužinu, která se od pecky odděluje obtížně a plody se při tepelném zpracování rozpadají. Pološvestky jsou vhodné především pro přímou konzumaci nebo na kompotování).
Slivoň švestka se rozděluje i botanicky do tří poddruhů, které se dělí na další skupiny:
Slivoň švestka (Prunus domestica) - švestka domácí pravá a modrá ryngle
Slivoň obecná (Prunus insititia) - slivoň obecná, pravá, mirabelka, špendlík a bluma
Renkloda (Prunus italica)

Slivoň domácí se pěstuje v sadech a zahradách v celé ČR. Nejlépe se jí daří v teplejších oblastech v nadmořské výšce mezi 300 – 500 m.  Rozlišit pološvestky a pravé švestky lze podle plodů i květů. Pološvestky jsou kříženci pravých švestek a slív. Kvetou bíle a mají chmýřité letorosty. Pravé švestky kvetou také bíle, ale mají zelený nádech. Liší se rovněž lysými letorosty. Listy jsou u pravých švestek menší a plody jsou v poměru dužnina a slupka chuťově vyvážené.
Nejznámější odrůda švestka domácí je původem z Čech, ale známo je víc jak 30 variant. Daří se jí na vlhčích půdách s dostatkem humusu. Nesnáší přísušek a je samosprašná. Tvar a barva plodů se liší podle prostředí, obecně však plody dozrávají v září. Tato odrůda je dobrým opylovačem rynglí a slivoní. Bohužel není příliš mrazuvzdorná a špatně se vyrovnává s puklicemi a sviluškami. Plody jsou vhodné ke všem úpravám, včetně destilace.

Švestky obsahují nezbytné vitamíny a minerály, jejich významnou složkou jsou i antioxidanty, které bojují proti volným radikálům a stopové prvky. Jsou skvělým zdrojem energie a v zimě dokonalou zásobárnou nedostatkových a zdraví prospěšných látek. Obsahují vitamín A, vitamíny skupiny B, vitamín E a minerální látky, jako je vápník, hořčík, draslík, fosfor, zinek, železo, bor i síra. Dále jsou v plodech obsaženy antokyany, což jsou červenomodrá barviva, která chrání tělo před rakovinou a nemocemi srdce, jelikož zachycují volné radikály. Ve švestkách se nachází také kyselina chlorogenová, nerozpustná a rozpustná vláknina - díky nim mají švestky výtečné detoxikační účinky.

Praktický význam: Vitamín A je především velmi důležitý antioxidant, který pomáhá odstranit z těla mnoho zdraví škodlivých látek. Vitamín C posiluje imunitní systém a působí proti nachlazení a dalším infekčním chorobám. Podílí se na prevenci vzniku nádorových nemocí, podporuje zdravý vzhled pokožky, tkání a správnou funkci sliznic. Vitamíny B1, B2 a B12, které švestky obsahují, podporují tvorbu krve a látkovou výměnu. Působí preventivně proti vzniku srdečních chorob, podporují činnost mozku a paměť, podílí se na regeneraci a správné funkci svalů. Vitamín E je další silný antioxidant, který chrání buňky lidského těla před poškozením. Je prevencí některých druhů rakoviny a kardiovaskulárních chorob, jako je infarkt nebo mrtvice, pomáhá také udržovat správnou hladinu cholesterolu v krvi. Vitamín H je nezbytný pro látkovou přeměnu v těle a pečuje o zdravý vzhled pokožky, vlasů a nehtů.Významné jsou i minerální látky. Draslík snižuje krevní tlak, posiluje srdce a krevní oběh, má kladná vliv na správnou činnost svalů a jejich regeneraci, aktivuje činnost mozku a dokonce i omezuje tvorbu ledvinových kamenů. Podobně působí v těle i hořčík. Vápník je důležitý pro pevnost kostí a zubů, podílí se také na správné funkci svalů, zklidňuje nervy, omezuje dráždivé účinky žlučových kyselin a tak se podílí na snížení rizika vzniku rakoviny tlustého střeva. Fosfor podobně jako vápník posiluje kosti a zuby, navíc se podílí na správném fungování látkové výměny a činnost buněk v těle. Železo rozděluje kyslík v krvi na hemoglobin a ve svalech na myoglobin, podporuje imunitní systém a dodává tělu energii. Organické kyseliny - jablečná, citronová, šťavelová, jantarová, chininová a v malém množství i mnohé další - jsou v kombinaci s ostatními látkami ve švestkách velmi důležité nejen jako prevence proti různým chorobám, ale i pro správnou funkci celého organismu. Projímavý účinek švestek je dobře znám už po staletí. Plody všech slivoní mají také vysoký obsah vlákniny, která prospívá správné činnosti střev. Sušené i syrové plody slivoní se doporučují i při atonii (ochablosti střev). Podobný, i když slabší, účinek mají i kompoty a šťávy doporučované také pacientům trpícím vysokým tlakem. V plodech švestky obsažené různé sloučeniny draslíku působí močopudně. Zlepšují vylučování vody a odstraňují z těla přebytečnou sůl.

Sušením se v ovoci zvyšuje obsah antioxidantů, které chrání organismus před vznikem rakoviny, stárnutím pokožky a dalšími chorobami. Vědci z univerzity v Bostonu zjistili, že v sušených švestkách se skrývá více antioxidantů než v hrozinkách. Obsahují jich až sedminásobně více než čerstvé švestky, avšak ztrácejí oproti nim většinu vitaminu C. Pozor: Sušené švestky obsahují vyšší množství solí kyseliny šťavelové, které se můžou koncentrovat a tvořit malé krystaly v tělních tekutinách. Proto by je neměly konzumovat lidé s onemocněním ledvin a žlučníku.
Za pozornost stojí také antibakteriální účinky sušených švestek - extrakt z plodů snižuje v potravinách množství škodlivých bakterií, jakými jsou salmonely nebo listerie. Švestky mohou ovlivnit i pevnost kostí. Jsou důležitým zdrojem draslíku, který chrání organismus před ztrátou vápníku. Ve švestkách se skrývá i bór, který rovněž působí jako prevence osteoporózy. K pokrytí denní dávky bóru stačí sníst pouze sto gramů švestek, tedy několik málo plodů. Švestky obsahují i fenolové sloučeniny, které zpevňují kapiláry a působí proti ateroskleróze. Pokusy s potkany, jimž byly podávány švestky a další potraviny bohaté na antioxidanty, prokázaly zlepšení paměti a schopnosti se učit i ve vyšším věku. Pravidelná konzumace švestek může zpomalit průběh nemocí spojených se stárnutím a pomáhá udržet jasnou mysl.

Listy stromů slivoně obsahují kumariny, které působí proti vzniku trombózy a mají pozitivní vliv na stav cév a kapilár. V lidovém léčitelství se odvar z listů doporučuje na léčbu poruch metabolismu a revmatických chorob. Čerstvé i sušené listy se přikládají na rány, protože urychlují jejich hojení.
Využití v kuchyni: Plody švestek se konzumují čerstvé ale i ve studené (hlavně do různých ovocných salátů) a teplé kuchyni (při pečení koláčů a buchet, chutné jsou i švestkové knedlíky nebo omáčky k masům), a také v potravinářství (z měkčích plodů vyrábí povidla, džemy, sirupy a džusy, pevnější švestky se kompotují) a v kosmetickém průmyslu (do různých tělových a masážních krémů, při výrobě parfémů a do koupelových pěn a solí). Používají se také k výrobě destilátů, známých jako slivovice, která v malém přiměřeném množství působí příznivě na srdce a cévy, podporuje chuť k jídlu a trávení.Vynikající jsou i švestky, které se nechávají na stromě tzv. „přejít mrazem“. Mají vysoký obsah cukru a energetickou hodnotu.

Lopuch větší, lopuch plstnatý (lopuch pavučinatý)

(Arctium lappa), 60 - 180cm, VI - IX, čeleď hvězdnicovité
(Arctium tomentosum), 60 - 120 cm, VI - IX, čeleď hvězdnicovité

 
Roste od nížin do hor jako plevel na rumištích, navážkách, náspech a úhorech, podél cest i plotů, v zahradách. Kořen obou se sbírá na podzim nebo před rozkvětem na jaře. Suší se půlený do 35°C a nesbíráme zdřevnatělé části. Obsahuje především zásobní polysacharid inulin, silice, hořčiny, sliz, třísloviny, pryskyřice, olej, vitamín C aj. Působí povzbudivě na celý organismus, je vhodný k posílení organismu, detoxikuje organismus, pomáhá při poruchách trávení, podporuje zažívání, působí mírně projímavě, je podpůrným léčivem při katarech žaludku, vředových chorobách, je vhodný při začínající cukrovce,  při artritidě, desinfikuje močové cesty, je močopudný, působí potopudně, podporuje činnost ledvin, využívá se k léčení rozličných kožních chorob (i pohlavních), ekzémů (i zastaralých), akné, podporuje růst vlasů. Mladé, čerstvé a pomačkané listy přiložené na nehojící se rány, pohmožděniny nebo kožní záněty napomohou léčení. Čerstvá šťáva z kořene je výborným kožním lékem - užívá se vnitřně nebo zevně na potírání ekzémů, vředů, akné či ran. Po zaschnutí se smyje čajem z kořene. V kožním lékařství nebo při léčbě cukrovky se užívá silnější čaj (20 g drogy na 250 ml vody -  (3x denně). V ostatních případech se užívá slabšího odvaru, který se připraví ze dvou čajových lžiček na 400 ml vroucí vody - čaj se nechá přes noc odstát a užívá se pak 4x denně po 100 ml.
V kuchyni se používají mladé výhonky, řapíky a kořeny lopuchu, nikoliv však listy, protože ty jsou příliš hořké. Křupavé čerstvě vyrostlé výhonky a oloupané řapíky se naproti tomu hodí jako zelenina ke konzumaci za syrova nebo uvařené jako chřest. Zvláštní delikatesou je dřeň. Má jemnou oříškovou chuť. Kořeny lopuchu se sklízejí od podzimu prvního do jara druhého roku. Tou dobou jsou ještě jemné konzistence a dají se také jíst za syrova, uvařené nebo pečené. Lze jím nahradit mrkev či petržel. Strouhaný se přidává do karbanátků, masitých sekaných a haší. Mohou se vařit, dusit s masem a cibulí nebo ve směsi zelenin.
Lopuchový chřest: Mladé nedřevnaté řapíky nebo mladé čisté kořeny se uvaří v osolené vodě do měkka. Výhodné je upravit si je předem do svazečků, aby se lépe vyndaly a nepolámaly se. Ochutíme je jako chřest nebo je podáváme jako přílohu k masu.
Lopuchový kořen s mandlemi: Kořen lopuchu, 50 g nasekaných oloupaných mandlí, 2 bílky, 1 lžíce mouky, máslo na vymazání plechu. Kořen omyjeme, oškrábeme, namočíme do vody s trochou octa, rozkrájíme a vaříme asi 20 minut v mírně osolené vodě. Plátky kořene obalíme v ušlehaném sněhu z bílků s trochou mouky. Dáme na plech, posypeme posekanými mandlemi a zapečeme.
Lidové názvy: Hořký lupen, knoflíky, babí kořen, lapáčky, vlk