Šeřík obecný

(Syringa vulgaris), až 7m vysoký keř či strom, kvete v květnu, čeleď olivníkovité

Šeřík pochází z jihovýchodní Evropy a poloostrova Malá Asie. Dnes roste jako vyšlechtěný kultivar nejen v zahradách a parcích, ale také zplaněl. Barva aromatického hroznovitého květenství (lata 8-18cm) se liší podle odrůd šeříků od bílé až po červenofialovou. Šeřík obecný se rozmnožuje pomocí semen uzavřených v plodech, nebo kořenovými výmladky. Zvláště ve stáří je šeřík typický častým odnožováním.
Obsahuje: Plod, kůra, listy a kořeny šeříku obsahují látku syringin, která při styku s lidskou pokožkou může působit dráždivě a vyvolat alergickou reakci. Syringin dráždí také sliznici a nalezneme jej rovněž v mnoha dalších rostlinách, které mohou být člověku jedovaté. Dříve však byl v lidovém léčitelství užíván proti horečce.
Využití: Dřevo šeříku je pevné, narůžovělé, místy až tmavě fialové  a velmi tvrdé, ale hlavně pružné - využívá se v nábytkářském průmyslu na drobnější prvky. 

Dříve se také květy šeříku využívaly proti bolestem hlavy ve formě obkladů. Výtažek z květů se používal také proti bolestem v krku. Podle starých mýtů šeřík odhání zlo a zlé duchy a chrání tak lidská obydlí Charakteristický je svojí výraznou vůní, díky které se z něj i dnes dělají voňavky a šeříkový olej. Dá se používat i jako barvivo pro jídlo podobně jako růže. (Pro všechny tyto účely se využívá výhradně jen šeříku obecného, ostatních druhů nikoliv!)
Šeříkový ocet: Květy lze naložit do vinného octa a nechat pár dní stát za oknem na slunci. Poté přecedit a šeříkový ocet je hotový. Ten je možné použít na saláty nebo jako obklad při bolestech hlavy – obklad přiložíme za krk nebo přímo na čelo. Ocet je možné zředit vodou a použít jako obklad na pleť nebo jako čistící vodu.
Sirup bez vaření: Postup je stejný jako u sirupu ze smrkových špiček. Použít se dá i med. Do sklenice navrstvit postupně květy šeříku (pečlivě otrháme jen kvítky bez zelených stopek) a střídat s vrstvou medu až se zaplní celá sklenice. Poté nechat za oknem působit na slunci. Sklenici zakrýt nejlépe plátýnkem a občas zkontrolovat, jak se sirupu daří. Než se pustíme do výroby sirupu, je lépe když necháme květy mírně několik hodin zavadnout - odpaří se voda z květů a sirup pak není tolik náchylný ke zkažení..

Šeříkový sirup: 2 hrnky cukru krupice (může být třtinový), 2 hrnky vody, 2 hrnky květů šeříku obraných od větviček. Můžete přidat citron pro kyselejší chuť a trošku borůvek pro fialovou barvu.
Vodu v hrnci smíchejte s cukrem a přiveďte k varu - asi minutu vařit. Do vroucí cukrové vody přidat omytý šeřík a vařit zhruba 10 minut, poté směs odstavte a sceďte. Pokud chcete tak přidejte šťávu z citronu nebo borůvek. Ještě teplé nalijte do skleněné lahve a otevřenou ji nechte odstát až do vychladnutí. Po vychladnutí je třeba lahev uzavřít a dát do lednice. (Udělejte si z něj domácí limonádu, přidejte do těsta na bábovku, pokapejte sirupem cupcakes, nebo zamíchejte lžičku do čaje.)
Šeříkový olej: Obrané květy šeříku naplníme do nádoby, kde jej zalijeme kvalitním olejem zahřátým na 40°C. Nádobu, nejlépe sklenici, důkladně uzavřeme a necháme při pokojové teplotě louhovat 2 dny. Přes plátno či gázu přefiltrujeme a dobře uzavřené skleničky uskladníme v chladnějším prostředí. Použití: Masírujeme do míst, kde bolí klouby či jsou jakékoliv kožní nemoci (vyrážky, spáleniny, akné, pupínky . . .). Příznivě působí i na vlasy (klidně do šamponu či zábal), na nehty. Lze použít i na inhalaci při nachlazení, bolesti v krku či při zánětem dýchacích cest. Lze inhalovat přímo z lahvičky i namazat na hruď. V aromaterapii uklidňuje mysl a zvyšuje u obou pohlaví sexuální touhu
Lidové názvy: Bez, či bez vlašský, bez španělský, bez svatojánský

Třezalka tečkovaná

(Hypericum perforatum), čeleď třezalkovité, 30-80cm, VI-IX
Roste na místech kde jsou výslunné stráně, sušší louky, pastviny, okraje lesů, lesní světliny, skály, podél cest a často vytváří rozsáhlé porosty. Sbírá se celá nezdřevnatělá kvetoucí nať a suší se ve stínu do 35°C. Obsahuje červenofialové barvivo hypericin, katechinové třísloviny, flavonové glykosidy (hyperosid, rutin, kvercitrin), silici, pryskyřici, organické kyseliny, provitamin A, vitamin C.  Působí antibioticky, čistí krev, má účinky protizánětlivé, obzvláště u trojklanného nervu, dobře působí na ekzémy, odstraňuje otoky, pomáhá při chorobách plic, slinivky břišní i jater, podporuje vylučování žluči. léčí žaludek a dvanácterník (vředy, žaludeční neurózu), hemeroidy (při současné aplikaci vnitřní i vnější), pomáhá při těžkých chřipkách spojených s arytmií či fibrilacemi, působí sedativně, takže se osvědčila při léčbě úzkosti, neklidu, psychickém napětí, neurastenii, panice, depresi, když jsou poruchy řeči, nepokojný spánek, hysterické záchvaty, náměsíčniství i noční pomočování, i v období klimaktéria, pomáhá hojit rány, pohmožděniny i zlomeniny, tlumí vnitřní krvácení a zlepšuje kvalitu cév, podporuje rehabilitaci po mozkových obrnách, při dlouhodobém podávání má příznivé účinky i při roztroušené skleróze.
Nejčastěji se podává ve formě nálevu, který se pije 2x až 4x denně po 125 ml. Nejúčinnější formou je však tinktura, osvědčil se i lihovodný roztok nebo vinný odvar, macerací v olivovém nebo slunečnicovém oleji se získá velmi dobrý masážní olej, který se může použít i k léčbě popálenin (např. od slunce), zanícených ran nebo hemeroidů.
Pozor, třezalka by neměla být podávána lidem, kteří trpí těžkou cukrovkou, alergií na pyl, velmi nízkým tlakem a těm, u nichž byl zjištěn metastazující nádor. Nežádoucím účinkem může být přecitlivělost na sluneční záření, která se projevuje záněty zejména na nepigmentovaných místech kůže. Takže se při užívání raději vyhýbat sluníčku. Mazadlo na spáleniny a ekzémy: Květy třezalky tečkované asi 80g dáme do sklenice, zalejeme 250ml oleje (nejlépe olivový, slunečnicový) a dobře uzavřeme. Žlutý olej se rázem začne zbarvovat do ruda. Je to tím, že květy obsahují krvavě rudé přírodní barvivo. Sklenici necháme stát 5 dní na slunci a každý den protřepeme. Pak necháme celou směs dalších 5 týdnů stát. Nakonec scedíme do tmavé lahvičky. Nebo 1l sklenici naplnit třezalkou, zalít olivovým olejem a uzavřité nechat až 2měsíce na slunci odležet. Po čase se olej zbarví do červena. Potom přefiltrujeme přes hadřík, zbytek vylisujeme. Olej uschováme v tmavých lahvičkách.  Rychlý třezalkový olej: Přibližně dvacet pět gramů květu pečlivě ve sklenici promícháme s jednou lžičkou lihu a zalijeme sto mililitry rostlinného oleje (Při výrobě více léku zvýšíme tento poměr). Směs každý den ohříváme za častého míchání přibližně dvě hodiny na páře. Zanedlouho by kvítečky měly výrazně zkřehnout a tekutina zčervenat. No a pak už jen stačí olej přecedit přes plátno, pořádně vymačkat i poslední kapku cenné medicíny, vše rozlít do malých lahviček a uskladnit  někam do tmy a do chladu. Ošetřují se jím ploténky. Má léčivý účinek také na chrupavky a klouby obecně. Doporučuje si i při natírání ztvrdlé pokožky na patách a loktech a obecně při různých kožních problémech. A nejde jen o již zmíněné popáleniny, ale také například na různé ekzémy, lišeje a vyrážky. Lidová medicína ho také občas doporučuje i na žlučníkové bolesti (ale tady je lepší vše konzultovat s lékařem). V takovém případě se podávalo několik kapek oleje na kostce cukru. Také se říká, že pravidelné masírování nám pomáhá zahnat depresi.
Třezalková tinktura: 2 hrsti třezalkových květů zalít 1litrem vodky a dáme na 3 týdny na slunce či teplé místo. Užívat 3x denně 10 až 15 kapek se lžící vody. (Hlavně na neurózy, nespavost a jaterní potíže.)
Čajová směs na žaludeční neurózu: Připravíme čaj ze stejných dílů listů vachty, natě třezalky a máty. Do hotového čaje přidáme lžičku tinktury z kozlíku lékařského.
Bylinkový likér na uklidnění žaludku: Ke dvěma dílům nadrobno nasekané natě třezalky přidáme po jednom dílu natě meduňky a pelyňku. Zalijeme bílým alkoholem, aby drogu značně překrýval. Za občasného protřesení necháme 7-8 dní macerovat. Přidáme med v množství asi 1/2 kilogramu na litr alkoholu, mírně ohřejeme, promícháme a necháme stát. Bylinky ponecháme ve sklenici, přes sítko scedíme lžičku likéru, rozmícháme s troškou vody a jednou denně pijeme nalačno.
Lidové názvy: arnika nervů, bylina sv. Jana, bylina svatojánská, čarovník, červenej zvoneček, děravec, dřezalka, Janův olej, koření matky Boží, koření postřelené (prostřelené), koření psotníkové, koření sv. Jana, koření ze svatého červeného zvonečku, krev sv. Jana, krevníček, krevník, krvavník, křížek, květy sv. Jana, kvítí  panny Marie, láska, laskavý koření, lubovníček, lubovník, milovníček, potratnice, pupková bylina, střezalka, svatá bylina, svatojánské koření - kvítí, třesavice, zděšenec, zvonec sv. Jana, zvonečkové koření, zvonečky

Violka vonná

(Viola odorata), čeleď violkovité, III-V, 5-15cm 

Fialka je vytrvalá bylinka rostoucí brzy z jara v lesích, parcích, na loukách a na okrajích cest. Obsahuje saponiny, hodně modrého barviva antokyanu, alkaloid violin a violaemetin, kyselinu salycilovou, vonné silice, vosky, slizy, kaučuk, glykosid violaqercitrin. Listy violky vonné jsou bohaté na provitamín A, vitamín C.
Z historie: Violka vonná byla váženou léčivkou již v antice, kdy starověcí učenci doporučovali vdechovat vůni při bolestech hlavy, nespavosti a návalech vzteku. Keltové míchali květy do mléka a používali jako zkrášlovací prostředek. Vůně byla též považována za silné afrodiziakum.
Nať i květ sbíráme kolem sedmé hodiny ranní v době květu od března do dubna, ale také na podzim od září do října. Listy a květy používáme nejlépe čerstvé, ale můžeme je sušit do 40°C anebo se také kandovaly a jedly jako cukroví. Tato voňavá jarní květina je nejen dekorativní, ale i chutná.  
Léčí nachlazení a čistí dýchací cesty, uleví při astmatu, rozpouští hleny, pomáhá při angíně a také pozitivně působí na nepříjemné afty.  Používá se při revmatismu, působí protizánětlivě a močopudně. Čaj z čerstvých fialek výborně pomáhá proti dietním chybám, tedy proti přejedení. Zevně léčí špatně hojící rány a také jako olej na  popáleniny. Je vhodná na oplachování vlasů, kterým dodá lesk. Violka vonná se často užívá ve formě nálevů nebo lihové tinktury. Z květu fialky si můžete připravit sirup proti kašli.

Čaj: 1 lžička drogy na šálek vody, pije se 2x denně (Pozor, při
předávkování může vyvolat nevolnost)

Sirup: 1 hrst květů fialek
350 květů sedmikrásek
2 litry vařící vody
3 citrony
1 kg cukru krystalu
Květy opláchneme, dáme do hrnce a přelijeme vařící vodou, přidáme 1 vydrhnutý citron, nakrájený na kolečka i s kůrou. Hrnec přikryjeme a necháme louhovat 24 hodin.
Pak přecedíme, vymačkáme přes plátýnko, přisypeme cukr a vaříme tak dlouho, až máme konzistenci vhodnou na sirup. Nakonec přidáme šťávu ze 2 citronů a přelijeme do čisté skleněné láhve. Podáváme ředěné vodou podle vlastní chuti.
Fialková tinktura: Při dně a revmatismu přináší úlevu potírání bolavých míst fialkovou tinkturou. Smícháme po 1 dílu květu violky vonné, jehliček rozmarýnu lékařského a natě mateřídoušky obecné. Zalijeme čistým alkoholem (nejméně 42%) nebo francovkou tak, aby byly bylinky zcela zakryté. Necháme nejméně týden macerovat. Scedíme a uložíme do chladu.
Fialková šťáva: Okvětní lístky z čerstvě natrhaných fialek bez zelených lístků přebereme, dáme do kameninové nádoby, polijeme vařící vodou a necháme do druhého dne vyluhovat.
Procedíme a na 0,5 l šťávy dáme 0,5 kg cukru a šťávu z jednoho citronu. Povaříme, až cukr zpění, slijeme do láhví. Můžeme ještě 15 minut zavařit v páře.
Uložíme v temnu a chladu a šťávu přidáváme do dortů, cukrovinek a koktejlů. 
Fialka na vystřízlivění : V případě, že potřebujeme urychlit střízlivění, vypijeme šálek silného odvaru z fialky vonné. Dvě lžíce natě zalijeme 3 dl vroucí vody, necháme 15 minut vyluhovat a vypijeme najednou.
Využití v kuchyni: Nejjednodušší je přihodit pár dobře opraných květů do ovocných i zeleninových salátů (jen zálivka by měla být z vinného nebo jablečného octa). Celé květy jsou krásnou dekorací čokoládové pěny, šlehačky, zmrzliny apd.  Opláchnuté čerstvé kvítky fialek překvapí i v omeletách a zapékaných pokrmech, mohou být součástí jarních polévek a pomazánek. Květy se dávají do octa nebo oleje, pak se používají jako zálivka do salátů.
Kandované květy fialek: Bílek jen lehce promícháme vidličkou, aby nepěnil. Čerstvé květy potřeme bílkem, pocukrujeme a opatrně rozložíme na pečicí papír. Necháme uschnout při pokojové teplotě.
Fialková rýže: Jeden šálek propláchnuté a okapané rýže zalijeme 2 šálky mléka, přidáme 10-15 čerstvě utržených květů violky vonné a dusíme doměkka. Můžeme buď osolit, nebo osladit.
Lidové názvy: Fialka, modrá fialka, violka

Svízel povázka

(Galium mollugo),  25 - 100 cm, V - IX, čeleď mořenovité
Roste zejména na krajích lesů a cest, daří se mu i v křovinách a na loukách a okrajích pole. Přestože oficiální drogou je svízel syřišťový (Galium verum) jehož složení a účinky zde popisuji, jsou v lidovém léčitelství používány i jiné druhy svízele se shodnými účinky - svízel povázka, svízel přítula nebo svízel lesní.
Svízel syřišťový obsahuje glykosid galiosin, rubiadinglykosid, asperulosid, silici, enzymy, pryskyřice, třísloviny, saponiny, minerály. Sbírá se nať a to v době květu nebo těsně před rozkvětem seřezáváním. Suší se na stinném místě nebo i na slunci, při umělém sušení by teplota neměla přesáhnout 45 °C. Použití: Zejména v urologii, působí dosti močopudně. Vzhledem k tomu, že snižuje chuť k jídlu, lze ji použít při léčbě obezity. Dále působí protirevmaticky (v kombinaci vnitřní i vnější aplikace), na oteklé klouby, furunkly, vředy, špatně se hojící rány, kožní záněty či lehčí popáleniny se užívá kašovitý obklad. Při nočních křečích v nohou se osvědčilo podávání drogy vnitřně. Nálev se připravuje jen několika sekundovým varem, na 1 l vody se dává 1 až 2 polévkové lžíce drogy. Svízel má nepříjemnou chuť, takže u některých osob může vyvolat nutkání na zvracení. V takových případech je vhodné podávat drogu ve směsích. Na jaře se sbírají i mladé výhonky svízele a suší coby zásoba na celý rok. Pak se z nich připravuje výluh - dá se uchovat v lednici a použít jako pleťové tonikum. (Čistí a stahuje pleť.) Je také vhodný pro dospívající na akné. Lze jej užít také společně s trochou mléka do koupele. Svízel lze také použít do směsí jarních čistících čajů. Ve formě žvýkání čerstvé nebo spařené nati po usušení lze použít i jako lék dutiny ústní. Kašovitý obklad nebo masti lze zevně použít na klouby, kožní záněty, nehojící se vředy.
Vrchovatá hrst květů se nechá vylouhovat v rozehřátém sádle, druhý den scedí a pak se používá např. na skvrny v obličeji (jaterní, stařecký pigment)
Dokonce se odvarem ze svízele syřišťového (galium verum) dají rozpustit žlučové a ledvinové kameny. Žlučový kamínek o průměru 10 mm se ve zkumavce zalije jednou plnou čajovou lžičkou svízele, který se předtím spařil horkou vodou. Do 48 hodin není po kamínku ani památky To bylo mnohokrát se stejným výsledkem opakováno a vedlo to k závěru, že je možné pitím čaje ze svízele syřišťového (3 – 4x denně), ve spojitosti se střevními výplachy, rozpustit žlučové kaménky a hlavně vyčistit hlavní žlučovod.

Svízel přítula

(Galium aparine), 20 - 150 cm, V - IX, čeleď mořenovité

Jednoletá vystoupavá nebo popínavá bylina, Z hran lodyhy vyrůstají tuhé nazpět zahnuté háčkovité chlupy, kterými se svízel přichytává k okolním rostlinám a nejednou i k oblečení. Roste hojně od nížin do podhorských oblastí. Najdeme ji na polích, okraje cest, sady, rumiště, navážky, křoviny, břehy, lužní lesy nevyjímaje.  Obsahuje: V nati glykosid galiosin, rubiadinglykosid a asperulosid, stopy silice, minerály, třísloviny, saponiny a četné enzymy. Použití: K ošetřování vředů, jako diuretikum při otocích, křečích a onemocněních močových  cest, při poruchách lymfatických žláz, také ke kloktání či ve formě koupelí při špatně se hojících ranách, vyrážkách a v obkladech na popáleniny.
 Nať sbíráme před rozkvětem, asi tak začátek května.
Lidové názvy: Přítula, svízel, lepenice, lepký rozmarýn, opřástka

Olše lepkavá

 (Alnus glutinosa) je listnatý opadavý strom až 30m, čeleď břízovité 

 

Často roste na březích potoků a řek, má ráda vlhko, světlo a je odolná vůči mrazu i znečistěnému ovzduší. Obsahuje třísloviny, atrachinony, fytosteroly, flavonoidy a látky triterpenové a fenolové. Obzvláště mladé pupeny obsahující mnoho cenných látek, které pomáhají při nejrůznějších zánětech a posilují organismus. Usušené listí (do 40°C) sbírané hlavně na jaře působí fytoncidně a svíravě při nachlazeních, průjmech a horečkách. Při zánětu horních cest dýchacích nebo mandlí používáme ve formě kloktadla. Kůra hlavně staví průjmy a dříve se užívala k vyčiňování kůží a protože obsahuje barvivo, sloužila také k barvení. Čerstvé rozmačkané listy ulevují vředům a bolavým nohám, působí hojivě na rozpraskané bradavky kojících matek. Odvar vařený asi 2 min. se používá zevně na špatně se hojící rány, spáleniny nebo bércové vředy. Tinktura z kůry působí proti stafylokokům, proti Escherichia coli, Bacillus subtilis i proti některým prvokům. Tinktura z pupenů z olše a vinné révy pomáhá na vnitřní zánětlivé stavy  Spaní na olšovém listí mívá příznivé účinky při revmatismu stejně jako koupele končetin v odvaru z olistěných olšových větévek nebo jen hrst listů přivedeme k varu v litru vody, poté necháme vyluhovat a zcezené vlijeme do koupele Olšové šištice se používají v akvaristice pro upravu pH a částečně i na dezinfekci vody. Dřevo je mimo jiné i vhodné na uzení. Vnitřně užíváme nálev z čajové lžičky listů či kůry na šálek vody, popíjíme po lžících během dne. Nálev či odvar může zastavit i krvácení z nosu, pokud jím nos proplachujeme.

Rozrazil lékařský

(Veronica officinalis), čeleď jitrocelovité (dříve krtičníkovité) , až 25cm, V-IX

Roste: Světlé lesy, vřesoviště, suché trávníky, paseky, suché louky, písčiny, často v blízkosti mravenišť od nížin po horské oblasti. Obsahuje třísloviny, hořčiny, glykosid aukubin, pryskyřici, organické kyseliny, vitamín C, saponiny, vosky, silici. Sbírá se nať  a to v době květu. Seřezává se těsně nad zemí a suší na stinných a vzdušných místech (do 35 °C) bez převracení tak, aby nezhnědla a neopadaly květy. Působí příznivě při zánětech močových cest i při kaméncích, při bronchitidě, astmatu či zánětu průdušek, snižuje hladinu cholesterolu v krvi,  podporuje zažívání, tvorbu enzymů slinivky břišní, je účinným antirevmatikem, čistí krev, má mírný protiprůjmový účinek, je vhodná při nejrůznějších kožních problémech (spáleniny, svrab, plísňové choroby), zánět dásní - kloktání. Odvar se vaří jen krátce (asi 2 minuty). Při zevním použití se vaří déle, asi 5 až 10 minut. Vnitřně se berou 2 až 4 šálky denně. Pro zlepšení metabolismu se doporučuje užívat čerstvou šťávu a to 2x až 4x denně 2 až 3 čajové lžičky. Čaj při potížích s trávením: 1čajovou lžičku rozrazilu spařit šálkem vody, nechat pod pokličkou 5-7minut louhovat. Pije se 3x denně půl hodiny před jídlem.
 Mladá nať rozrazilu se přidává do jarních salátů nebo polévek.
Lidové názvy: Veronika, hušec, úložník, tržník, přítržník

Rozrazil rezekvítek

(Veronica chamaedrys), čeleď jitrocelovité, 15-25cm, IV-VIII

Vytrvalá bylina, co roste na vlhkých loukách, nevynechá pastviny, meze, trávníky a můžeme ho spatřit i jako plevel na polích a zahradách. Mimo jiné obsahuje glykosid aucubin, který je jedovatý pro hmyz.

Lidové názvy: Bouřka, pršavka, rezekvítek

Rozrazil se u nás vyskytuje ve více druzích, které klidně rostou nedaleko od sebe Léčivý je hlavně rozrazil lékařský - Veronica officinalis, - otázka záměny není tak důležitá jako u ostatních rostlin, protože mají stejně léčivé účinky jako Rozrazil lékařský

Dub letní

(Quercus robur), čeleď bukovité, až 40m strom,  IV-V
Roste ve smíšených a listnatých lesích, ale můžeme ho najít i v otevřené krajině. Dožívá se až 1500let. Plody jsou žaludy a patří mezi důležitou součást zimní stravy lesní zvěře. Sbírá se zejména kůra, jen zcela výjimečně i zralé žaludy nebo list. Kůra se sloupává výhradně mladá a hladká (tj. z větví o průměru max. asi 15 cm), nejlépe na jaře ještě před vyrašením listů a pak na podzim. Suší se při teplotách do 50 °C. Žaludy se sbírají zralé a list od jara do konce léta, tj. v době, než začne na podzim měnit svou barvu. Kůra obsahuje zejména katechinové třísloviny a dále kyselinu galovou a elagovou, pak hořčiny, flavonoidy, pryskyřice a další látky. V listech jsou přítomny i flavonové glykosidy, v žaludech je vedle katechinových tříslovin i velké množství škrobu a dále cukry, bílkoviny a olej. Ještě víc tříslovin než kůra obsahují duběnky. Pro svoje silné vibrace byl dub uctíván už od doby předhistorické. Stačí se o kmen dubu opřít a člověk tak do sebe nečerpá z dubu jeho silnou energetiku. Nejcennější je kůra, která působí svíravě a protizánětlivě, užívá se zejména při hemeroidech, průjmech a při zánětech trávicího ústrojí (brání průniku nákazy z trávicího ústrojí do močových cest a pohlavních orgánů).  Lze však prokázat i protibakteriální působení. Podává se po lžičkách ve formě odvaru hlavně při žaludečních a střevních katarech a při průjmech. Zevně: Velmi často se z kůry připravují i koupele, a to k úlevě při bolesti při onemocnění hemoroidy, k podpoře hojení poporodních jizev, při kožních zánětech, při zánětech dásní, mírnějších popáleninách a při pocení nohou. Není vhodné koupat rozsáhle popálenou pokožku a velké rány. Kloktání dobové kůry pomáhá při zánětech ústní dutiny nebo hrtanu. Na bolestivé klouby přikládáme kaši z čerstvých drcených listů (nebo to mohou být listy sušené a spařené). Obklad necháme působit nejprve 1 hodinu, později i celou noc. Mastnou pleť můžeme osvěžit doma připravenou pleťovou vodou, které póry čistí a stahuje. Žaludy se zase umelou a prášek se nechá ve studené vodě, kde se vyluhuje hořký tanin, voda se sleje a prášek usuší. Tato operace odpadá u některých druhů dubů s malým množstvím taninu. Vhodné jsou dub dvoubarevný (Quercus bicolor), dub bílý (Quercus alba). Žaludy těchto druhů se dají i péct jako kaštany.
Pozor: Dub nepoužíváme na rozsáhlé popáleniny pokožky a sliznice nebo na pokožku nekrotizující, také není celkově vhodný na dlouhodobé užívání a také předávkování může vyvolat zvracení!
Čaj z kůry: 1 čajová lžička na šálek vody, mírně povařit a nechat ustát. Pijí se 2-3 šálky denně.
Prášek z kůry: 2-5x denně na špičku nože, zapít vodou při střevních katarech a průjmech
Odvar: 50g kůry na 1 litr vody nebo 3 polévkové lžíce na 1/2 litru vody, vařit 5 minut.
Kloktadlo: Hrst podrcených žaludů nebo kůry vařit 20 minut v 1/2 litru vody, nechat ustát a ředit na polovinu vodou. Používá se na záněty ústní dutiny, hrtanu a na afty.
Koupele na hemeroidy: Smícháme dubovou kůru, heřmánek, řepík, řebříček a mátu peprnou, povaříme 5-10 minut, necháme zchladnout na snesitelnou teplotu a používáme při zanícených hemeroidech na sedací koupel 1x až 2x denně.



Lilek brambor, též brambor obecný či brambor hlíznatý

(Solanum tuberosum), čeleď lilkovité, 60-150cm, VI-VIII

Brambora je jedna z nejdůležitějších pěstovaných plodin. S výjimkou jedlých hlíz je celá rostlina jedovatá. A právě hlízy ochránily počátkem 19 století Evropu od hladomoru. Obsahují: Nejvýraznější složkou je voda a škrob, dále pak bílkoviny, polysacharidy a do značné míry i tuky. I syrová slupka obsahuje chakonin nebo solanin a může být ve velkém zkonzumovaném množství jedovatá. Britští vědci označili brambory, které mnozí současní odborníci posuzovali za jednu z nejškodlivějších potravin, jako produkt nejbohatší na vitamíny! Rozsáhlé studie vedly k těmto závěrům: Brambory jsou mnohem užitečnější než zelí, banány nebo ořechy, které jsou usilovně upřednostňovány propagátory zdravých životních stylů. Pravidelná konzumace brambor (zejména ve vařené formě) normalizuje mnoho funkcí organismu. Nejužitečnější jsou brambory ve slupce. Obsahují 5 krát více vlákniny než banán, obrovské množství vitaminu C a také důležitý prvek selen, kterého je v bramborách více, než v ořechách a semínkách. Obecně lze brambory charakterizovat jako komplex vitamínů a stopových prvků v kombinaci pro člověka nejvyváženější. Brambory a výrobky z nich tvoří nejen u nás podstatnou část kalorického příjmu. Jedním z nejznámějším receptem jsou bramboráky: Syrové brambory oškrábeme, omyjeme a nastrouháme. Vodu částečně slijeme. Ochutíme solí a pepřem. Přidáme na 1kg 2 vejce, majoránku, česnek, podle potřeby mouku a asi 1 dcl mléka, aby těsto nebylo tuhé. Do tuku rozpáleného na pánvi klademe lžíci připravené bramborové směsi, kterou rozetřeme na placky a osmažíme po obou stranách dozlatova. Bochánky ze včerejších brambor: 4-5vařených brambor nastrouháme, přidáme 600g hladké mouky, 200ml vody, sůl, droždí. Vypracované těsto necháme vykynout a z těsta pak tvoříme bochánky jako dlaň. Můžeme posypat kmínem či semínky dýně ...Dáváme na plech jako koláče a ještě nožem naznačíme půlení. Pečeme při 190°C asi 15 minut a horké potíráme mlékem.
Brambory pomáhají i při léčbě překyseleného žaludku. Stačí uvařit několik umytých brambor bez klíčků a zazelenání ve slupce. Asi 2dl bramborového vývaru se pije celý den před každým jídlem. Při suchém kašli se horké vařené brambory ve slupce zabalí do utěrky a přiloží na hrudník, kde se přikryté dekou nechají působit 1/2 hodiny. Při potížích s dýchacími cestami zkuste napářku nad vařenými bramborami. Bramborové pyré se doporučuje při gastritidě, žaludeční neuróze, podrážděném žaludku a celkově při žaludečních těžkostech. Syrové nastrouhané brambory smíchané s olejem a přikládají na postižená místa jako obklad na omrzliny a popáleniny. 
Čerstvá bramborová šťáva  je plná vitamínů A, C, B a dále také obsahuje fosfor, vápník, železo, draslík, zeaxantin, vlákniny, a bílkoviny a lze ji použít jako vynikající protizánětlivý nápoj. Velmi dobře funguje při artritidě a u mnoha dalších forem zánětlivých bolestí, zejména však bolestí kloubů a bolestí zad. Bramborová šťáva zvýší krevní oběh ve všech částech Vašeho těla. Je zásaditá a zabraňuje nemocem jako jsou kardiovaskulární choroby a dokonce pomáhá předcházet rakovině. Je také vynikající na ekzémy a akné - pomáhá uklidnit kůži, pomáhá při hubnutí - vypijte jeden šálek bramborové šťávy ráno, ještě před snídaní a potom večer 2-3 hodiny před tím, než půjdete spát. Sama o sobě nemá skoro žádnou chuť a tak ji můžete namíchat s jinými šťávami, například ideální je mrkvová nebo dokonce i bylinky jako je kopřiva, šalvěj. Pokud musíte sladit, přidejte například trochu medu.
Bramborová šťáva je alkalická a tak je ideální pro zklidnění trávícího traktu, léčení poruch trávení a při přebytku kyselin v těle. Také je vynikající při hojení podrážděných střev a neméně pomáhá při hojení žaludečních vředů. Je to zázračný produkt nejen pro gastrointestinální trakt. ale také odplavuje z těla kyselinu močovou, zabraňuje tvorbě vápenatých kamenů v močových cestách a snižuje mimo jiné i hladinu cholesterolu. Je to vlastně levná varianta pro detoxikaci těla. V Japonsku a na dalších místech na světě se používala k léčbě hepatitidy a tato léčba měla dobré výsledky. Dále je dobrá pro léčbu pankreatitidy a při onemocnění ledvin a taktéž je vhodná pro lidi, kteří mají cukrovku a vysoký krevní tlak i jako podpůrný prostředek k léčbě nádorů a rakoviny - červené a fialové brambory obsahují velké množství antokyanů a ten zastavuje růst rakovinných buněk. Žluté a oranžové brambory obsahují velké množství zeaxanthinu, který je důležitý pro zrak.
Vždy používejte zralé brambory, bez černých skvrn, bez zelených ploch - tyto oblasti obsahují toxiny
Lidové názvy: Zemáky, zemská jablka, zemská japka, zemní jablko, erteple, arteple, kobzole, kobzol či kobzola (Lašsko, Valašsko),  jablóška, jablóško, jabluško, krumple (Drahansko), grule, bandury, grumbíry ...

Hrách setý

(Pisum sativum), čeleď bobovité (motýlokvěté, luštinaté), 15 - 200 cm, VI - IX
Jedná se o běžně pěstovanou rostlinu, která se dělí na hrách polní, obecný, dřeňový, cukrový. Sbírá se kvetoucí nať, někdy i s plody. Nezralé hrášky či celé lusky se používají jako zelenina (hrášek), zralá semena (hrách) se používají jako luštěnina.
Nať obsahuje flavony (např. isokvercitrin), kumariny (např. dafnetin), fenol-karbolovou kyselinu, aminokyseliny (např. kanavanin), allantoin, pyridinový alkaloid trigonellin, isoflavonové fytoalexiny (např. pisatin), aminy (agmatin, putrescin), cyklitoly (např. pinotil), v semenech je přítomen zejména škrob, jednoduché bílkoviny (zejména globuliny), celulóza, vitamíny (zejména B) a řada stopových prvků (draslík, hořčík, síra, fosfor aj.). Kombinace vitaminů, minerálů, bílkovin a nukleových kyselin dělá z hrášku injekci energie pro naše buňky, tkáně, mozek i nervový systém. Hlavně sportovci, děti ve vývinu a těžce fyzicky pracující lidé mohou efektivně čerpat z výživností této zdravé zeleniny, podporuje totiž růst svalové hmoty a zdraví a pevnost tkání, včetně kostí.
Jako každá luštěnina, i hrách obsahuje cukry, které jsou pro naše tělo zdrojem okamžitě využitelné energie. Zapomenout nesmíme ani na vlákninu, která čistí náš zažívací trakt od toxických usazenin a pomáhá se snižováním škodlivého cholesterolu v krvi. Nať působí protizánětlivě, hojivě a močopudně, plody lze použít v prevenci nádorových onemocnění (blokuje enzym proteázu). Vnitřně se podává ve formě krátce vařeného odvaru (2x až 4x denně po 1 šálku), zevně lze použít kašovité obklady z hrachové natě na rány nebo na lehké spáleniny např. v případech, kdy není k dispozici razantněji působící kostival. Pozor! Pokud nás trápí zažívací potíže, je potřeba individuálně vyzkoušet stravitelnost hrachu. Někomu může hrášek způsobovat plynatost, čemuž se dá předejít, případně nadýmání utlumit použitím vhodného koření při přípravě pokrmů. Lidé trpící dnou by všeobecně měli konzumovat luštěniny jen zřídka. Nežádoucí puriny se z velké části uvolňují do vody při namáčení hrachu před tepelnou úpravou - z toho důvodů pak vodu slijeme a pro vaření zalijeme vodou čerstvou.  Nejpřínosnější je pro nás vždy konzumovat čerstvý hrášek, ale i po tepelné úpravě si zachovává spoustu využitelných živin. Pokud chceme pro přípravu jídla použít hrách konzervovaný, zvolíme raději mražený před naloženým. Využití v kuchyni je opravdu velké. Čerstvý je výborný v salátech nebo jako příloha k masu, rybě či jakémukoli slanému pokrmu. Při tepelných úpravách se téměř nekladou meze naší fantazii a chuti. Českou klasikou je jistě hrachová polévka: Přes noc namočený hrách osolíme, opepříme a uvaříme do měkka. Zalijeme vývarem, mlékem, smetanou či eventuálně masoxem. Dochutíme česnekem a zahustíme světlou jíškou nebo líp kyž orestujeme cibulku, na ní trošku špeku či uzeného, osmahneme, přidáme bobkový list, nové koření a opékáme. Máme-li raději barevnější polévky, můžeme přidat i celer, mrkev, pórek, krupky nebo brambory. Po opečení přilijeme vývar, nasypeme hrách a vaříme. Tuto variantu polévky není třeba zahušťovat, ale pro zjemnění někdo přilévá smetanu či mléko. Máme-li rádi krémové polévky, rozmixujeme do hladka a zdobíme osmahnutou cibulkou či hráškem v těstíčku. Kaše: Minimálně 2 hodiny namočený hrách (500g), do kterého přidáme 1 masox a dolijeme vodou tak, aby byla asi dva prsty nad hrachem, rozvaříme. Pokud nám zbyla voda, přecedíme, ochutíme hrách solí, pepřem, majoránkou, utřeným česnekem a tyčovým mixérem rozšleháme na hladkou kaši. Podáváme politou osmaženou cibulkou se sladkokyselou okurkou.  Hrášek můžeme "přihodit" do různých zeleninových či masových polévek, do rizota, těstovin, skvělý je i v kari nebo v jiných úpravách asijské kuchyně. Kuličky mraženého nebo čerstvého hrášku se hodí i do omelet, do směsí na plnění tortily, do masových rolád, sekané nebo karbanátků, oblíbené je u nás i dušené hovězí maso s mrkví a hráškem: Na sádle osmažíme cibuli dokud nezesklovatí . Přidáme 500g na kostky nakrájeného hovězího masa a zprudka opékáme, dokud se maso nezatáhne a nepustí šťávu. Pak ho osolíme, okmínujeme a opepříme. Podlijeme vývarem, připraveným z kostky masoxu a hrnku horké vody. Hovězí necháme na mírném ohni dusit pod pokličkou asi 2 hodiny, podle tuhosti masa.
Mezitím mrkev oškrábeme a nakrájíme na kolečka nebo kostičky. Osmahneme na másle, pak přisypeme i mraženou mrkev s hráškem a ještě chvíli smažíme. Posolíme, pokapeme worcesterovou omáčkou a citronovou šťávou, podle chuti lze osladit lžičkou cukru. Mrkvovou směs přidáme k masu a společně dusíme do změknutí masa. Podle potřeby podléváme. Nakonec zahustíme máslovou jíškou a podáváme s brambory.

Okurka setá

(Cucumis sativus), čeleď tykvovité, 50 - 200cm, VII-IX
Nejrozšířenější zelenina u nás pěstovaná. Obsahuje: 80-90% vody, malé množství proteinů, sacharidů a tuků, jakož i provitaminu A a vitaminů B, C a E. Jejich dietetický a terapeutický význam spočívá v přítomnosti vysoce zásaditých minerálů — draslíku, vápníku, fosforu, hořčíku a železa, ale i různých stopových prvků, především síry. Působení: Okurky neutralizují nadměrně kyselý odpad produkovaný tělem po konzumaci jídel živočišného původu. Usnadňují vylučování odpadních látek z krevního řečiště močí nebo pokožkou. Udržují vlhkost pokožky a poskytují síru, látku, která je pro zdraví kožních buněk, vlasů a nehtů nezbytná. Zároveň čistí krev od toxických látek. Doporučují se při atopickém ekzému, kontaktní dermatitidě a lupénce (psoriáze), účinně působí i při bolestech očí. Přikládají-li se přímo na pokožku, mají příznivé kosmetické účinky. Měly by pomoci i po slunečním spálení a také při spáleninách nezpůsobených sluncem. Okurky mají velmi málo kalorií a přesto vyvolávají pocit nasycení. Maska na pleť. V jedné čtvrtině hrnku heřmánkového čaje, rozpustit lžíci želatiny a nechat vychladnout. Namixovanou okurku přecedit přes cedník. Smíchat s heřmánkovým čajem s želatinou a zcela studenou nanést na umytou tvář a krk. Nechat působit přibližně patnáct minut, pak opláchnout vlažnou vodou. Místo heřmánku lze použít měsíček. Anebo rajče s okurkou dát do mixéru a po zamíchání přidat smetanu. Směs nanést na krk a dekolt a nechat působit dvacet minut. Poté omýt studenou vodou. Zlepšení fyzického stavu: Nutritivní a zdraví prospěšná okurka pomůže získat při pravidelné konzumaci lepší fyzický stav. Jednu okurku zbavit semínek a slupky. Namixovat a smíchat s litrem a půl vody. Tento nálev pijte každé ráno  a uvidíte, že se budete cítit lépe! Koktejl:  Čtyři malá zralá rajčata, jednu velkou okurku, jeden citron a sůl. Zeleninu si před přípravou nechte v lednici, protože tenhle koktejl se podává dobře vychlazený. Rajčata a okurku oloupat, dát do mixéru společně se šťávou z citronu. Pokud si přejete jemnější koktejl, přeceďte si zeleninu přes síto. Podávat ve vychlazených sklenicích.  Plněné okurky: Čtyři okurky, šest vařených vajec, čtyři polévkové lžíce majonézy, špetku bílého pepře a čtyři polévkové lžíce nasekané petrželové nati. Okurky oloupat a podélně překrojit. Lžičkou vyndat semínka. Vejce nasekat nadrobno, přidat zbytek surovin a dobře promíchat. Okurky naplnit směsí a podávat. Kvašáky: Okurky použijeme větší, které se nehodí na zavařování. Skládají se do hrnce nebo hliněného soudku, ale postačí i pětilitrové zavařovací láhve. Důležité je před naskládáním do nádoby každou okurku pěkně na několika místech propíchat, aby do ní lák lépe pronikl. Lák na okurky - 4 lžíce soli na 2,5l vody - lijeme teplý (ne studený, ne vroucí). Nádobu s naskládanými okurkami je potřeba zatížit čistým kamenem, nebo třeba zkříženými špejlemi - cílem je, aby okurky zůstaly celou dobu kvašení ponořené, jinak by byly blátivé. Hotové jsou za 5 až 7 dní, přičemž druhý - třetí den začneme pozorovat zakalování láku - mléčné kvašení začíná. Kvasit okurky necháváme v teple, a když jsou hotové, přesuneme je do zimy Podle krajových zvyklostí se k nim také přidávají přísady: Kopr, česnek, mrkev, cibule, tvrdý chleba, bobkový list, také listy révové, dubové, višňové i z černého rybízu. Pokud dáme více stroužků česneku a pepře, okurky budou pikantnější. Někde se přidává i koriandr či estragon. Po vykvašení lze pro dlouhodobé uchování zavařit naskládané do menších sklenic spolu s nálevem klasicky zavařit. Univerzální nálev: 3l vody dáme svařit spolu s hrstí hořčice, 10 zrnky nového koření, 15 zrnky celého pepře, 2 bobkovými listy, 180g soli, 450g cukru (dávám 225g + 23ks umělého sladidla, které dám až nakonec) a po převaření 1l octa. Jakmile nálev přejde varem, sundám z plotny. Do sklenic naskládám okurky, nahoru 3 kolečka mrkve, kousek cibule, půl stroužku česneku. kousek křenu a hlavně kopr do každé sklenice a po nalití nálevu sterilovat. (Zavařené okurky ztrácí hodně z léčebných vlastností, ale zato jsou v naší kuchyni nepostradatelné. Stejný nálev používám i na houby, které před uložením do sklenic vařím asi 5 minut v osolené vodě.)

Třapatka nachová

(Echinacea purpurea), čeleď hvězdnicovitých, 80-100cm, VII-IX

Pěstována i na zahradách jako okrasná rostlina. Obsahuje: Silice, pyrrolizidinové alkaloidy, estery kyseliny kávové, vinné, polysacharidy, alifatické amidy, isobutylamidy a třísloviny.
Rostlina je využívána celá, nejúčinnější částí je kořen, potom květ a nakonec list. Kořen se sbírá na podzim, květ a list v době květu. Rostlinu sušíme ve stínu, uměle do 50 °C.  Z rostliny se také lisuje olej. Pravidelným užíváním se zlepší prevence infekčních onemocnění a celkově se posílí imunita. Pomůže při léčbě zánětu horních cest dýchacích, chřipce, angíně obyčejném nachlazení a řadě dalších zánětlivých procesech. Vede k aktivaci bílých krvinek, tzv. lymfocytů, které jsou schopny pohltit původce infekce přímo v organismu člověka a také produkovat protilátky. Díky tomu vykazuje značnou antibiotickou aktivitu, a to nejen proti bakteriím, ale také proti virům. Na vnější použití se echinacea ve formě tinktury může s úspěchem použít na ekzémy, lišeje, křečové žíly, proleženiny, popáleniny anebo lupenku. Třapatka je výborná a mnohoúčelová bylina, ale dávkujeme ji opatrně, protože působí dosti intenzivně. A to je netoxická a nejsou známy žádné kontraindikace ani nežádoucí účinky! Opatrně nutno postupovat při sklonu k alergiím a v těhotenství. Echinacea může totiž způsobovat alergické reakce. Neužívejte Echinaceu když máte tuberkulózu, leukémii, cukrovku, roztroušenou sklerózu, AIDS, HIV infekci, nebo tzv. autoimunní onemocnění.
K jejím přednostem patří i to, že se člověk při jejím pravidelném užívání subjektivně lépe cítí. K prevenci se používá jedna lžička tinktury ráno nalačno. V době, kdy kolem nás zuří chřipková epidemie, bereme jednu lžičku také k večeru. V době nemoci se doporučuje užívat jednu lžičku každé 3 hodiny. Na nehojící se rány aplikujte echinaceu ve formě masti. Jako horkou novinku lze uvést nedávné získání protinádorové substance - pentadecadienu. Kromě nejcennější čerstvé šťávy, u které ale při styku s kyslíkem dochází k nežádoucím enzymatickým změnám,  zužitkujeme rostlinu vylouhováním v 60 procentním lihu. Zde se na půl litru lihu použijte 13 dkg zelených čerstvých listů nebo ještě lépe květů, každý den se protřepte a po 7 - 21dnech je velmi cenný a plnohodnotný výluh hotov. Pokud jej budete zhotovovat ze sušené nati, bude obsah účinných látek nižší. Preventivně v období viróz se podává jedna minilžička denně, při nástupu choroby zvýšíme na pětinásobek. Přípravek max. po třech týdnech musíme na měsíc vysadit, při dlouhodobém a nepřerušovaném podávání by mohl působit negativně na játra. Vzhledem k tomu, že se nejedná o žádný podpůrný prostředek, ale spouštěč nespecifického imunitního systému, musí být přeparát aplikován do 18 hodin, pak je již bez účinku. Pro děti je vhodný čaj ze sušené rostliny.
Tinktura II:100 g nasekaného nebo rozdrceného kořene přelijeme 500 ml 60% lihu. Za každodenního protřepání necháme 7 dní vylouhovat. Přefiltrujeme a jako prevenci užíváme 1 lžičku denně.
Lidové názvy: Rudbekie, Echinacea