Kopřiva dvoudomá

(Urtica dioica), čeleď kopřivovité, až 2m, VI - X

Vytrvalá bylina, přímo plevel. Má ráda vlhké lesy, křoviny, roste podél cest, břehů, nevynechá paseky, rumiště a zahrady. Listy i lodyha jsou posázeny žahavými chlupy.
Listy obsahují množství chlorofylu, minerální látky (důležitý je zejména hořčík, železo, vápník, draslík, mangan, fosfor), dále karotenoidy, flavonoidy, organické kyseliny, aminy acetylcholin, histamin a serotonin, sacharidy (např. arabinózu, galaktózu, glukózu, manózu), vitamíny (např. B₂ a zejména v mladých listech vitamín C), aminokyseliny, glukoniny (snižují hladinu krevního cukru), třísloviny (které "zastavují krvácení"), fytoncidy, kyseliny šťavelovou, mravenčí, octovou, pantotenovou (B₆), křemičitou a další látky. Kořen má významný obsah steroidních látek.
Kopřiva je vhodná i jako krmivo nejen pro drůbež. Dokonce se používala na předení jako podřadnější náhražka lnu. Jen čerstvé rostliny způsobují na pokožce pálení a puchýřky. Sušením nebo varem se toxické látky ničí a kopřivu lze pak podávat i dlouhodobě a bez jakýchkoliv kontraindikací. (Přesto bychom ji neměli užívat jako každou jinou léčivku nepřetržitě ve velkém množství. Pestrá strava je vždy pro organismus prospěšnější jako jednostranné zaměření.) Použití kopřivy je opravdu velmi rozmanité: Extrakt z kořene zmírňuje příznaky benigní hyperplazie prostaty.

Chlorofyl působí povzbudivě na metabolismus a zároveň působí proti
chudokrevnosti, dále působí jako antirevmatikum, protizánětlivě, dezodoračně a urychluje hojení ran. Kopřivová droga také účinkuje jako kardiotonikum, antidiabetikum (při lehčích formách cukrovky, kdy ještě není nutné píchat si inzulín), protiprůjmově, antivirově (zejména proti virům chřipky), podporuje činnost slinivky a vaječníků, pomáhá při bronchiálním astmatu, působí močopudně, zastavuje krvácení, zlepšuje prokrvení vnitřních orgánů, osvědčila se i při chorobách jater, žlučníku a ledvin i jako prostředek podporující tvorbu mateřského mléka, kořene se užívá zejména zevně proti vypadávání vlasů (hrst kopřivových kořenů se 10 minut vaří v 0,5 l vinného octa a takto získaný odvar se denně vtírá do pokožky hlavy), samčí květy údajně zvyšují plodnost mužů. Využít se dají i semínka kopřivy - http://sazenicka.cz/vyuziti-koprivova-seminka/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Sběr: Od časného jara do září(nejvíc účinných látek má do konce května) Nesbíráme ji na málo prosluněných místech a na půdě hnojené dusičnany. Listy i nať jsou náchylné k zapaření, proto je nesmíme pomačkat a dáme je co nejdříve po sběru sušit. Sušíme je přirozeným teplem ve vzdušné a suché místnosti na sušících platech ve vrstvě do 10 cm, (do 60°C). Celou nať můžeme sušit i v kytici zavěšenou na šňůře. Správně usušená kopřiva má sytě zelenou barvu a je bez pachu.

Čaj z listů: 1,5g drogy na šálek vody. Má mírné močopudné účinky. Užívá se jako podpůrný prostředek při cukrovce, při jaterních a žlučových potížích, při střevních a žaludečních katarech, také při zánětu dýchacích cest a při revmatismu. Díky vysokému obsahu vitamínů a minerálních látek se kopřiva používá i v kosmetickém průmyslu k výrobě přípravků posilujících pokožku a růst vlasů Nálev je možné použít i k inhalaci či na koupel.
Kopřivový čaj pro očistu organismu by se měl pít zjara. Ne však stále, pouze 3 až 6 týdnů, pak vysadit!

Sirup: Přibližně 80 kusů omytých kopřiv, povařených se 3 a půl litry vody. Přidat na plátky nakrájené citrony a nechat vše 24 hodin stát. Potom přecedit a ve vzniklé šťávě rozpustit 3 a půl kilogramu cukru, popř. trochu kyseliny citronové. Dát do chladna a popíjet ředěné vodou či čajem
Špenát: Nedřevnaté vrchní výhonky mladých kopřiv (plný bramborový košík), 2 celá vejce, 1 velká cibule, 3 stroužky česneku, sůl, pepř, sádlo, mouka, 3 lžičky šlehačky
Oprané kopřivy krátce převaříme, pomeleme - můžeme smíchat se špenátem, osolíme, opepříme a  doměkka dusíme na osmažené cibulce. Nakonec přidáme prolisovaný česnek, světlou jíšku, vajíčka a popř. šlehačku.
Polévka: Do hrnce s vodou namočíme hrubě nadrcenou mouku nebo zrní, asi 2 hrsti na dva l vody, přidáme 6–8 hrstí jemně nasekaných kopřiv, okořeníme solí, česnekem, pokrájeným řebříčkem, cibulí a kmínem. Omastíme sádlem, po odstavení můžeme v polévce rozmíchat vejce nebo šálek kyselého mléka.
Kopřivové těstoviny: 500 g mouky nejlépe pšeničné celozrné, 3–4 vejce, 50 g kopřivy, špetka soli. Kopřivu omyjte a rozmixujte tyčovým mixérem, přidáme vejce, trochu soli a mouku. Vypracujeme těsto, které rozválíme válečkem a nakrájíme na dlouhé a široké nudle. Možné použít strojek na těstoviny. Vaříme v osolené vodě. Pak dochutíme jako klasické těstoviny dle fantazie.
Pozor! Jak již uvedeno, používáme ji výhradně tepelně upravenou, neboť obsahuje toxické látky, jež se rozkládají na neškodné látky při teplotě 80 ˚C. Kopřiva v sobě také může hromadit dusičnany, takže při sběru nutno brát v potaz stav půdy.
Kopřivový výluh prospívá zelenině i okrasným rostlinám - obsahuje spoustu dusíku a vhodný je především v období růstu. Zelenině, zvláště rajčatům a lilkům, prospívá  také výluh z kostivalu, který mimo jiné obsahuje dostatek draslíku, nebo z přesličky, který je bohatý i na posilující křemík. Na výluh můžete použít i jakýkoli další plevel – pouze nesmí obsahovat již zralá semena, která kvašení snadno přežijí. Příprava: Rostliny vložte do nekovové nádoby. Pokud je nasekáte, bude výluh hotový dříve. Nádobu rostlinami naplňte ze tří čtvrtin a poté zalijte dešťovou vodou. V následujících dvou až čtyř týdnech bude výluh kvasit, můžete jej občas promíchat. Poté, co přestane pěnit a získá tmavou barvu, je připravený k použití. Rostliny se z velké části rozpustí a zbytek klesne ke dnu – bude se hodit opět jako mulč plný živin. Proces doprovází určitý zápach, nádobu proto neuzavřenou nádobu umístěte na vhodné místo. Pro optimální poměr pro měsíční hnojení postačí díl hnojiva na devět dílů vody. Rostlinám svědčí i pravidelné týdenní přihnojování výluhem zředěným až k poměru 1:50.

Švestka domácí

(Prunus domestica), až 10 m vysoký strom, IV - V, čeleď růžovité
Švestek existuje přibližně 2 000 odrůd a každý rok přibývají nové. Dělí se na dvě základní skupiny - pravé švestky ( Plody s tužší dužinou, která se snadno odděluje od pecky jsou pevnější a mnohem lépe se transportují. Při tepelném zpracování - například pečení - si zachovávají tvar) a pološvestky ( Plody mají měkkou dužinu, která se od pecky odděluje obtížně a plody se při tepelném zpracování rozpadají. Pološvestky jsou vhodné především pro přímou konzumaci nebo na kompotování).
Slivoň švestka se rozděluje i botanicky do tří poddruhů, které se dělí na další skupiny:
Slivoň švestka (Prunus domestica) - švestka domácí pravá a modrá ryngle
Slivoň obecná (Prunus insititia) - slivoň obecná, pravá, mirabelka, špendlík a bluma
Renkloda (Prunus italica)

Slivoň domácí se pěstuje v sadech a zahradách v celé ČR. Nejlépe se jí daří v teplejších oblastech v nadmořské výšce mezi 300 – 500 m.  Rozlišit pološvestky a pravé švestky lze podle plodů i květů. Pološvestky jsou kříženci pravých švestek a slív. Kvetou bíle a mají chmýřité letorosty. Pravé švestky kvetou také bíle, ale mají zelený nádech. Liší se rovněž lysými letorosty. Listy jsou u pravých švestek menší a plody jsou v poměru dužnina a slupka chuťově vyvážené.
Nejznámější odrůda švestka domácí je původem z Čech, ale známo je víc jak 30 variant. Daří se jí na vlhčích půdách s dostatkem humusu. Nesnáší přísušek a je samosprašná. Tvar a barva plodů se liší podle prostředí, obecně však plody dozrávají v září. Tato odrůda je dobrým opylovačem rynglí a slivoní. Bohužel není příliš mrazuvzdorná a špatně se vyrovnává s puklicemi a sviluškami. Plody jsou vhodné ke všem úpravám, včetně destilace.

Švestky obsahují nezbytné vitamíny a minerály, jejich významnou složkou jsou i antioxidanty, které bojují proti volným radikálům a stopové prvky. Jsou skvělým zdrojem energie a v zimě dokonalou zásobárnou nedostatkových a zdraví prospěšných látek. Obsahují vitamín A, vitamíny skupiny B, vitamín E a minerální látky, jako je vápník, hořčík, draslík, fosfor, zinek, železo, bor i síra. Dále jsou v plodech obsaženy antokyany, což jsou červenomodrá barviva, která chrání tělo před rakovinou a nemocemi srdce, jelikož zachycují volné radikály. Ve švestkách se nachází také kyselina chlorogenová, nerozpustná a rozpustná vláknina - díky nim mají švestky výtečné detoxikační účinky.

Praktický význam: Vitamín A je především velmi důležitý antioxidant, který pomáhá odstranit z těla mnoho zdraví škodlivých látek. Vitamín C posiluje imunitní systém a působí proti nachlazení a dalším infekčním chorobám. Podílí se na prevenci vzniku nádorových nemocí, podporuje zdravý vzhled pokožky, tkání a správnou funkci sliznic. Vitamíny B1, B2 a B12, které švestky obsahují, podporují tvorbu krve a látkovou výměnu. Působí preventivně proti vzniku srdečních chorob, podporují činnost mozku a paměť, podílí se na regeneraci a správné funkci svalů. Vitamín E je další silný antioxidant, který chrání buňky lidského těla před poškozením. Je prevencí některých druhů rakoviny a kardiovaskulárních chorob, jako je infarkt nebo mrtvice, pomáhá také udržovat správnou hladinu cholesterolu v krvi. Vitamín H je nezbytný pro látkovou přeměnu v těle a pečuje o zdravý vzhled pokožky, vlasů a nehtů.Významné jsou i minerální látky. Draslík snižuje krevní tlak, posiluje srdce a krevní oběh, má kladná vliv na správnou činnost svalů a jejich regeneraci, aktivuje činnost mozku a dokonce i omezuje tvorbu ledvinových kamenů. Podobně působí v těle i hořčík. Vápník je důležitý pro pevnost kostí a zubů, podílí se také na správné funkci svalů, zklidňuje nervy, omezuje dráždivé účinky žlučových kyselin a tak se podílí na snížení rizika vzniku rakoviny tlustého střeva. Fosfor podobně jako vápník posiluje kosti a zuby, navíc se podílí na správném fungování látkové výměny a činnost buněk v těle. Železo rozděluje kyslík v krvi na hemoglobin a ve svalech na myoglobin, podporuje imunitní systém a dodává tělu energii. Organické kyseliny - jablečná, citronová, šťavelová, jantarová, chininová a v malém množství i mnohé další - jsou v kombinaci s ostatními látkami ve švestkách velmi důležité nejen jako prevence proti různým chorobám, ale i pro správnou funkci celého organismu. Projímavý účinek švestek je dobře znám už po staletí. Plody všech slivoní mají také vysoký obsah vlákniny, která prospívá správné činnosti střev. Sušené i syrové plody slivoní se doporučují i při atonii (ochablosti střev). Podobný, i když slabší, účinek mají i kompoty a šťávy doporučované také pacientům trpícím vysokým tlakem. V plodech švestky obsažené různé sloučeniny draslíku působí močopudně. Zlepšují vylučování vody a odstraňují z těla přebytečnou sůl.

Sušením se v ovoci zvyšuje obsah antioxidantů, které chrání organismus před vznikem rakoviny, stárnutím pokožky a dalšími chorobami. Vědci z univerzity v Bostonu zjistili, že v sušených švestkách se skrývá více antioxidantů než v hrozinkách. Obsahují jich až sedminásobně více než čerstvé švestky, avšak ztrácejí oproti nim většinu vitaminu C. Pozor: Sušené švestky obsahují vyšší množství solí kyseliny šťavelové, které se můžou koncentrovat a tvořit malé krystaly v tělních tekutinách. Proto by je neměly konzumovat lidé s onemocněním ledvin a žlučníku.
Za pozornost stojí také antibakteriální účinky sušených švestek - extrakt z plodů snižuje v potravinách množství škodlivých bakterií, jakými jsou salmonely nebo listerie. Švestky mohou ovlivnit i pevnost kostí. Jsou důležitým zdrojem draslíku, který chrání organismus před ztrátou vápníku. Ve švestkách se skrývá i bór, který rovněž působí jako prevence osteoporózy. K pokrytí denní dávky bóru stačí sníst pouze sto gramů švestek, tedy několik málo plodů. Švestky obsahují i fenolové sloučeniny, které zpevňují kapiláry a působí proti ateroskleróze. Pokusy s potkany, jimž byly podávány švestky a další potraviny bohaté na antioxidanty, prokázaly zlepšení paměti a schopnosti se učit i ve vyšším věku. Pravidelná konzumace švestek může zpomalit průběh nemocí spojených se stárnutím a pomáhá udržet jasnou mysl.

Listy stromů slivoně obsahují kumariny, které působí proti vzniku trombózy a mají pozitivní vliv na stav cév a kapilár. V lidovém léčitelství se odvar z listů doporučuje na léčbu poruch metabolismu a revmatických chorob. Čerstvé i sušené listy se přikládají na rány, protože urychlují jejich hojení.
Využití v kuchyni: Plody švestek se konzumují čerstvé ale i ve studené (hlavně do různých ovocných salátů) a teplé kuchyni (při pečení koláčů a buchet, chutné jsou i švestkové knedlíky nebo omáčky k masům), a také v potravinářství (z měkčích plodů vyrábí povidla, džemy, sirupy a džusy, pevnější švestky se kompotují) a v kosmetickém průmyslu (do různých tělových a masážních krémů, při výrobě parfémů a do koupelových pěn a solí). Používají se také k výrobě destilátů, známých jako slivovice, která v malém přiměřeném množství působí příznivě na srdce a cévy, podporuje chuť k jídlu a trávení.Vynikající jsou i švestky, které se nechávají na stromě tzv. „přejít mrazem“. Mají vysoký obsah cukru a energetickou hodnotu.

Mangold

(Beta vulgaris), 20 - 60 cm, VI - X, čeleď laskavcovité
Mangold je řazen k listové zelenině a jeho původem je středomoří. Nyní sice nepatří mezi běžnou zeleninu našich zahrádek, přesto byl před 300 lety ve střední Evropě zeleninou nejoblíbenější. Stojí za to jej vyzkoušet a pěstovat. Pokud jej necháme odkvést, vysemení se sám a na jaře už netřeba set - stejně jako kopr. Je  zeleninou vytrvalou, listy lze sklízet po více sezón. Potřebuje jen v létě dostatek vláhy, prospívá mu mulčování. Jakmile se objeví stonky s poupaty, je třeba je odstranit. Listy mangoldu se sklízejí odřezáváním, přičemž rostlina stále vytrvává.
Zajímavá je pestrost odrůd. Například s tmavě zelenými čepelemi listů, které kontrastují se zářivě červenými řapíky a žilkováním jako Rhubarb nebo jemně chutnající odrůdy s řapíky žlutými - Yellow. Také s řapíky pestrobarevnými, bělavými, žlutými, růžovými i fialovými. Existují i variety, jejichž celé listy jsou zbarveny purpurově či fialově.

Obsahuje 87 – 92 % vody, dostatek vitaminu C, který může klesnout neopatrným zpracováváním. Dále vitamín A, B, E a minerální látky jako je například vápník, železo, fosfor, draslík a hořčík, dále bílkoviny, a také cukry, které mu dávají lehce nasládlou chuť. Význam: Mangold je velmi účinný v prevenci nádorových onemocnění, posiluje nervový systém, pročisťuje krev a díky obsahu železa se doporučuje při chudokrevnosti. Jeho nevýhodou je, že může mít mírně projímavý účinek. Příznivě působí proti kornatění cév. Mimo to má příznivé regulační účinky na látkovou výměnu a na vegetativní nervový systém. Čepele větších listů lze zpracovat jako špenát a má oproti špenátu  ořechovou příchuť a nikdy nechutná palčivě ani ostře. Jeho chutné listy i stonky plné vitamínů mají mnohostranné využití ve studené i teplé kuchyni. Mladé křehké listy mangoldu jsou výtečné do salátů.  Silné stonky je vhodné používat zvlášť, jsou výtečné dušené, smažené i vařené v páře. Stonky barevných variet působí v pokrmech velmi ozdobně. Z mangoldu se mohu připravit i polévky, nádivky do slaných závinů, koláčů nebo palačinek. Velmi chutné je spojení mangoldu s různými druhy sýru a často se listy mangoldu právě se sýry zapékají. Dále se mohou využít na různé závitky a rolky s nádivkou. A často se používá do indických či čínských pokrmů. U řapíkatého mangoldu postupujeme tak, že ho nejprve oloupeme a připravuje ho podle receptů pro chřest.
Polévka krémová: 10 mangoldových listů, 3 brambory, cibule, 1 smetana kysaná, sůl, 1 lžíce hladké mouky, pepř, máslo. Na másle osmahneme cibulku do sklovita, přidáme nakrájené brambory, po chvilce zaprášíme moukou. Po osmahnutí zalijeme vodou a vložíme nakrájený mangold. Posolíme, opepříme a po uvaření rozmixujeme. Na talířek dáme dvě lžičky kysané smetany, zalijeme polévkou a doplníme na másle osmahlými na kostičky krájenými rohlíky.
Těstoviny s tyčinkami surimi a mangoldem : Drobnější těstoviny (vrtulky, kolínka, mašličky) uvaříme v osolené vodě podle návodu na balení. Cibuli nakrájíme nadrobno. Čerstvý mangold nakrájíme na kousky a spaříme. Surimi tyčinky z rybího masa s krabí příchutí nakrájíme na kousky asi 2 cm dlouhé. Nakrájenou cibuli zpěníme na tuku, potom přidáme mangold a mírně orestujeme. Dále vložíme surimi, okořeníme pepřem a kořením na ryby a prohřejeme za stálého míchání, až se surimi rozpadnou na lístky. Pokud se pokrm přichytává, podlijeme kapkou vody. Nakonec přidáme uvařené těstoviny, pořádně promícháme a popřípadě dochutíme kořením. Těstoviny s tyčinkami surimi a mangoldem podáváme teplé a na talíři zdobíme zeleninovou ozdobou.
Zadělávaný mangold: Umyté listy zbavíme listových řapíků a rozmixujeme v 1/2 l vody.
K rozmixované směsi pomalu přiléváme mouku dobře rozmíchanou v 1 dl vody. Osolíme a chvíli povaříme. Po odstavení přidáme utřený česnek a olej.