Sasanka lesní, hajní, pryskyřníkovitá

Čeleď pryskyřníkovité
Sasanka hajní (Anemone nemorosa), 15cm, III,IV, 
Sasanka lesní (Anemone sylvestris), až 40cm, V-VI, ohrožený druh

Vytrvalé plazivé rostliny. Sasanky rostou v listnatých lesích, které si již vytvořily silnou vrstvu humusu, také na březích vodních toků a uvidíme je i v zahrádkách.
Všechny druhy sasanek jsou jedovaté!
Jedovatý protoanemonin při požití způsobuje kožní a žaludeční podráždění, pálení v ústech, pálení v krku, vředy v ústech, nevolnost, zvracení s krví, průjem. Nejvíce jsou ohrožené děti, ale i zvířata. Dříve se jed využíval při léčbě ochrnutí, záduše, ochablosti zraku, a to většinou ve formě obkladů a koupelí. Vzhledem k nebezpečným vedlejším účinkům v léčitelství, se sasanka nepoužívá
Sasanka pryskyřníkovitá ( Anemone ranunculoides), až 25cm, III-V, vzácnější

Dymnivka dutá

(Corydalis cava), 15–30cm, III-V, čeleď makovité
Roste v parcích, má ráda světlé lesy, někdy i zahrady, okraje potoků a luhy. Ve vyšších polohách je vzácná. Dymnivka dutá je jedovatá, obsahuje alkaloidy korydalin, karybulbin a bulbokapnin. Jako léčivka se v 19.století používala její hlíza proti střevním parazitům.

 

Lidové názvy: Blúd, dýmnica, dýmnivka, holubí vole, holvorc, housátka, hrbolec, hulvor, husičky, hužvor, jablko vlčí, kohouti, kohoutky, kukačka, kukučky, pižmo, podrazec, podražec, podražec bílý, podražej, podražek bílej, podražec okrouhlý, podražec červený, podražica dutá, polní rutka planá, rostoka, séreček, slepičky, smetaník, sračky, tvarožník, zeměžluč.

 

Pstroček dvoulistý

(Maianthemum bifolium ), 5 - 20 cm, IV - VI, čeleď liliovité (konvalinkovité)

Vytrvalá bylina, která roste hojně ve světlejších listnatých i smíšených lesích, také v křovinách a lužních lesích. Najdeme ji i na horských loukách. Obsahuje jedovaté saponiny.

Ocún jesenní

(Colchicum autumnale), Jarní 20 - 30 cm, květ 10 - 20 cm, X - XI, čeleď ocúnovité

Roste na vlhkých loukách od nížin až do hor. V teplých nížinách vyhledává polostín, v horách slunná stanoviště - lužní a zamokřené louky, vlhké příkopy, slatiny, světlé a vlhké lesy. Obsahuje více než 20 alkaloidů, z nichž nejnebezpečnější je kolchicin a jeho deriváty. Tyto látky lze však při vhodném dávkování použít pro léčebné účely (mají např. cytostatické účinky). Pozor: Všechny části rostliny jsou prudce jedovaté. K otravě ocúnem může dojít zejména při neopatrném použití rostliny v bylinkářství nebo při záměně jeho listů s listy česneku medvědího. Dokonce je možná i otrava skrze mléko ovcí a koz, které ocún spásly. Smrtelná dávka semen činí 5-10 kousků. Obzvláštní citlivost vůči otravě ocúnem je u dětí. Příznaky otravy se objeví za 2-6 hodin po konzumaci - pálení a škrabání v ústech, potíže s polykáním, nevolnost, zvracení, průjem a střevní křeče. Dochází k silnému močení s příměsí krve. Pokud nenastane okamžitý odvoz do nemocnice (první pomoc Sbírají se semena, hlíza či květ. Jeho užití by však vždy mělo být vzhledem k jeho silné toxicitě vyhrazeno pouze lékařům. (Navíc koncentrace alkaloidů kolísá s prostředím, stářím a stavem rostliny, a tedy ji nelze spolehlivě odhadnout!) Využití alkaloidů ocúnu je především při léčbě dnavých záchvatů.
je podat živočišné uhlí),  pokračuje otrava pomalým ochrnutím, otokem plic, selháváním ledvin, což může vést ke smrti.

Rulík zlomocný

(Atropa bella-donna), 50 - 180 cm, VII - VIII, čeleď lilkovité

Vytrvalá bylina, která roste od pahorkatin po podhorské oblasti - paseky, listnaté i smíšené lesy, lesní okraje. Všechny části rostliny jsou prudce jedovaté neboť obsahují alkaloidy, z nichž nejdůležitější jsou hyoscyamin a atropin - každá z těchto látek po požití účinkuje tak, že tlumí až ochrnuje zakončení vegetativního nervového systému zvaného parasympatikus, tlumí sekreci žláz a uvolňuje křeče průduškového svalstva a hladkého svalstva zažívacího ústrojí. V malých dávkách nepůsobí na mozek ani míchu, ve větších dávkách však vyvolává stav blouznění nebo opilosti, které může přejít v chorobné rozrušení a po něm ospalost, nehybnost, až kóma. Dále jsou přítomny alkaloidy atropamin, belladonnin, skopolamin, který působí podobně jako hyoscyamin a atropin, pouze na mozek nepůsobí stimulačně, ale sedativně. Vyvolává uklidnění, ospalost, až narkózu. Otravy rulíkem nastávají obvykle záměnou jeho bobulí za jiné plody. Otrava se projevuje zprvu pocitem sucha v ústech a těžkou mluvou. Zorničky jsou rozšířeny, postižený ztrácí schopnost zaostřit zrak (porucha akomodace), objevuje se slepota. Kůže v obličeji rudne, puls se zrychluje. Po té se objevuje silné mozkové podráždění, otrávený je neklidný, křičí, má halucinace, po excitaci přichází ochablost, krevní tlak je nízký, dýchání povrchní, končetiny studené, smrt přichází v komatu. Prognóza otrav je však poměrně příznivá, asi 90% postižených se podaří vyléčit. Otrava může nastat i po požití masa nebo mléka zvířete, které rulík spáslo, přičemž je třeba mít na vědomí, že některá zvířata jsou na atropin dosti odolná, takže se na nich žádná otrava nemusí projevovat (koza, králík, ovce, kůň, skot, bažanti, někteří zpěvní ptáci ...). Vzhledem k velké jedovatosti rulíku je vyloučeno jeho užití v lidovém léčitelství!

Podbílek šupinatý

(Lathraea squamaria), 10 - 25 cm, IV - V, čeleď krtičníkovité
Vytrvalá, parazitická bylina, co roste roztroušeně od nížin po horské oblasti (převážně na kořenech listnatých stromů jako buk, habr, jilm, lípa, jasan, ořešák, líska a méně na kořenech jehličnanů) - nezelená (tj. bez chlorofylu - nevytváří kyslík - je to tzv. holoparazit), celá červená nebo narůžovělá, někdy i bělavá. Převážná část rostliny je skryta pod zemí v podobě bohatě větvených oddenků, z nichž vyrůstají četná haustoria, která pronikají do kořenů hostitelských rostlin, z nich vysávají živné roztoky. Oddenky mohou vážit až 5 kg a mohou dosahovat do hloubky až 2,5 m. Mezi žláznatými papilami na šupinovitých listech podbílku jsou občas nalézána mrtvá těla prvoků nebo malého hmyzu, bývá někdy této rostlině připisován i saprofytický (hniložijní) nebo dokonce masožravý způsob obživy. Obsahuje glykosidy (zejména aukubin), které jsou ve větším množství jedovaté.

Pryšec obecný

(Euphorbia esula), 30-70cm, IV-VI, jedovatý
Euphorbia zahrnuje asi 250 druhů rostoucích převážně v mimotropických oblastech severní polokoule. Roste tam, kde jsou meze, křoviny, stráně, lesní okraje, světlé lesy, podél cest a silnic. Nevynechá ani trávníky od nížin do podhorských oblastí hojně, místy však může zcela chybět. Coby plevel roste na neobdělávaných místech. Jen řídce se vyskytuje i na polích kde zapleveluje vytrvalé pícniny, drží se však většinou při okrajích pole. Zajímavost: Je zapsán na seznamu 100 celosvětově nejnebezpečnějších plevelů. Rostlina po poranění roní bílé mléko, které obsahuje kyselinu euforbiovou a její anhydrid, eurobon, kaučuk, pryskyřice, bílkoviny, organické kyseliny, cukr, silici, olej. V květech je luteolin, v semenech olej. Pozor! Mléko po potřísnění kůže zapříčiňuje její svědění nebo vznik puchýřů, při zasažení oka vyvolává zánět rohovky a po požití způsobuje zvracení nebo průjmy. Při požití se otrava projevuje pálením v ústech, zvracením, průjmem, rozšířením zorniček, blouzněním, křečemi, studeným potem, svalovým třesem, nejistou chůzí, puls je nepravidelný. Ovšem při velké opatrnosti působí na bradavice - po utržení se přímo na bradavici kápne bílé mléko a nechá zaschnout. Párkrát se opakuje.

Pryšec chvojka

(Euphorbia cyparissias), až 60 cm, IV - VI, čeleď pryšcovité
Vytrvalá bylina, které nevadí ani sucho. Roste od nížin do podhorských oblastí hojně, místy však může zcela chybět, v nejvyšších polohách vzácně nebo zcela chybí. Najdeme ji na mezích, v křovinách, podél cest a silnic, nevynechá stráně, lesní okraje, světlé lesy, trávníky, rumiště. Mléčná šťáva obsahuje kyselinu euforbiovou a její anhydrid, dále euforbon, asi 3,6% gumy, 2,7% kaučuku, 16% pryskyřic, bílkoviny, organické kyseliny (např. gallovou, jablečnou), 4% cukru, silici, olej. V květech je luteolin, v semenech olej. Pozor: Mléko na kůži vyvolává pocit pálení, zarudnutí až puchýře a vředy.  Dostane-li se do oka, může vyvolat vředy a zákal rohovky. Po požití a vstřebání trávícím ústrojím se otrava projevuje pálením v ústech, zvracením, průjmem, rozšířením zorniček, blouzněním, křečemi, studeným potem, svalovým třesem, nejistou chůzí, nepravidelným pulsem. Využití:  Na bradavice, různé výrůstky na kůži i na kuří oko, se kterým si neví rady na pedikúře - stačí po dobu tří dnů jednou denně potřít bradavici mlékem z rostliny. Místo sice zčervená a mírně se zanítí a pak by měl kožní vetřelec odpadnout.

Pryšec mandloňovitý

(Euphorbia amygdaloides), 15 - 80 cm, IV - VI, čeleď pryšcovité
Roste: Stinné až polostinné listnaté lesy, zřídka i v lesích smrkových, lesní okraje, vzácně na křovinatých stráních a mezích. Vlastnosti podobné jako Pryšec chvojka .
Nejen pryšec mandloňovitý je rostlinou mírně až středně toxickou, nicméně využívat pryšce se za určitých, přesně definovaných okolností dá. S ohledem na uvedenou toxicitu však není vhodné a prospěšné používat je bez hlubších znalostí jejich farmakologického působení.

Zapalice žluťuchovitá

(Isopyrum thalictroides), 15–30 cm, III-V, čeleď pryskyřníkovité

Jedná se o vytrvalou jednodomou bylinu s oddenkem. Roste ve světlejších, vlhkých listnatých lesích, v křovinách či roklích, na humózních, vlhkých, často zastíněných půdách. Je součástí jarního aspektu listnatých lesů. Je to jedovatá rostlina, obsahující kyanogenní glykosidy. Poměrně nezaměnitelná rostlina, přesto díky vzhledu svých květů může být vzácně na první pohled zaměňována se sasankou hajní.

Pryskyřník prudký

(Ranunculus acris), 20 - 100 cm, V - IX, čeleď pryskyřníkovité

Roste hojně ve všech nadmořských výškách - louky, pastviny, trávníky a jiné vlhčí travnaté porosty. Celá rostlina (taktéž všechny druhy pryskyřníků) obsahuje glykosidický lakton ranunkulin jako význačnou hořčinu, jehož enzymatickým štěpením vzniká toxický protoanemonin. Při sušení rostlin vzniká dimer anemonin, který již není jedovatý (proto seno obsahující pryskyřník lze zkrmovat). Dále jsou přítomny saponiny a další látky, žluté korunní lístky obsahují karotenoid flavoxanthin a další nejméně 4 xantofyly. Protoanemonin je látka, která  má silně dráždivé účinky - na pokožce a sliznicích vyvolává pálení, zčervenání, záněty, později puchýře - po jejichž prasknutí se tvoří pomalu se hojící vředy. Při požití a po vstřebání působí tlumivě na centrální nervový systém a způsobuje zástavu dechu. Taktéž vzniká zánět dutiny ústní, žaludku a střev, objevuje se zvracení, kolikové bolesti břicha, podráždění ledvin, v nejtěžších případech se objevují závratě, bezvědomí, křeče a zástava dechu. U otráveného je třeba vyvolat zvracení. Pak se podávají léky na podporu tvorby hlenu nebo aktivní uhlí - velmi vhodné je přivolat lékařskou pomoc. Tato látka má taktéž silné antibiotické účinky, působí proti řadě mikrobů i plísním, v terapii se jej však nedá využít, protože v koncentracích, které vykazují tyto účinky, je toxický.

Pryskyřník plazivý

(Ranunculus repens), 10 - 100 cm, V - VIII, čeleď pryskyřníkovité

Vytrvalá, plazivá bylina, co roste hojně od nížin do horských oblastí, v nejvyšších polohách ojediněle. Najdeme ji coby úporný plevel v zahradách či na poli, i v místech jako vlhké louky, lužní lesy, příkopy, břehy, podél cest, mokřady. Všechny části rostliny obsahují glykosidický lakton ranunkulin jako význačnou hořčinu, jehož enzymatickým štěpením vzniká toxický protoanemonin. Při sušení rostlin vzniká dimer anemonin, který již není jedovatý (proto seno obsahující pryskyřník lze zkrmovat). Dále jsou přítomny saponiny a další látky, žluté korunní lístky obsahují karotenoid flavoxanthin a další nejméně 4 xantofyly. (Je o trochu méně toxický jako pryskyřník prudký)

Pryskyřník hlíznatý

(Ranunculus bulbosus), 15–40 cm, V - VII, čeleď pryskyřníkovité

Roste roztroušeně od nížin po pahorkatiny, řidčeji až do podhůří v místech jako jsou suché louky, výslunné stráně, meze, okraje cest. Obsahuje ranunkulin – jeho štěpením vzniká jedovatý protoanemonin; zasýcháním rostlin vzniká nejedovatý anemonin, proto seno s pryskyřníkem jedovaté není; dříve se jmenoval pryskyřník bambulinatý.