Čekanka obecná

(Cichorium intybus), čeleď  hvězdnicovité (složnokvěté), 80-110cm, VII-IX

Vytrvalá bylina rostoucí podél cest, nevynechá železniční náspy, pole, mýtiny, světliny, sušší louky, meze, příkopy, pustá místa. Sbírá se hlavně kořen, někdy i nať či list (oboje nejlépe před rozkvětem) nebo květ, jenž je nejlepší hned v rozkvětu. Kořen se sbírá na podzim (září až listopad) nebo na jaře, po sběru a po omytí se rozřeže na asi 15 cm dlouhé kousky a suší ve stínu nebo při umělém sušení při teplotě max. 50 °C. Kořen je dlouhý až 30 cm a v průměru mívá okolo 15 mm. Květ se sbírá nejlépe za slunečného počasí. Obsahuje glykosidickou hořčinu intybin (reguluje činnost trávící soustavy a ovlivňuje činnost jater, slinivky a krevní soustavy), dále inulin (hydroskopický bílý prášek bez chuti a zápachu, špatně rozpustný ve studené vodě, ale dobře ve vodě teplé, který se používá jako výživa pro diabetiky, k získávání ovocného cukru a jako diagnostická pomůcka při měření činnosti ledvin), silici, cholin, třísloviny, manit, arginin, sliz, terpenové hořčiny a větší množství minerálních látek.  Užívá se při žlučových kaméncích, zánětech močových cest - je močopudný, při ledvinových kaméncích, při nechutenství, zácpě. Působí antibakteriálně proti bakteriím, které způsobují např. hnilobu zeleniny. Zevně lze aplikovat při některých kožních chorobách (vyrážky, vředy, uhry), očních zánětech (užívá se výhradně květ) nebo na zanícené či opuchlé klouby. Lze ji použít při léčbě jaterních chorob (žloutenka) i v léčbě nemocí sleziny. Obvykle se užívá nálev jedné čajové lžičky na 200 ml a to 2x až 3x denně. Droga se rovněž často míchá s jablečníkem, heřmánkem nebo smetankou. Čerstvá šťáva z kořene vmasírovaná do pokožky hlavy podporuje růst vlasů. Pražením kořenů přítomný inulin a další cukry karamelizují, čímž vzniká tmavohnědé zbarvení cikorky, hořčiny se částečně rozkládají, při kterémžto procesu se uvolňují aromatické látky, používá se jako náhražka kávy, tzv. cikorka: Kořeny očistíme od hlíny, nakrájíme je na malé kousky a sušíme v mírně vyhřáté troubě nebo na suchém teplém místě. Do doby než získají hnědou barvu. Umeleme je v mlýnku na obilí nebo na mák. Dávkujeme zhruba jako klasickou kávu.  Pokud si chceme pěstovat čekankové výhonky během zimy, tak počátkem podzimu vykopeme kořeny čekanky, uchováváme je v chladu ve vlhkém písku, občas kropíme. Za několik týdnů si můžeme pochutnávat na mladých křupavých výhoncích.
Lidové názvy: Pocestník, cikorka, hanička, německá káva, koření sv. Petra

Růže stolistá

(Rosa x centifolia), až 2,5 m, VI - VII, čeleď růžovité

Růže stolistá bývala u nás v minulosti běžně pěstována zejména ve venkovských oblastech. Místy i zplaňovala - v okolí hřbitovů, na rumištích apod. Užívají se květy, které překrásně voní a obsahují třísloviny, falvonoidy, kemferol,  kyselinu galovou,  antokyany, silici, polysacharidy a je bohatá i na sliz a na vosky.

Využití: Antivirové látky pomáhají při astmatu, chřipce, rýmě a nachlazení, omezuje množství viru HIV, zastavuje průjem a nadměrnou silnou menstruaci, snižuje hladinu cukru v krvi, udržuje správnou hladinu cholesterolu, brání vzniku ledvinových kamenů, harmonizuje centrální nervový systém (napomáhá proti smutku a depresím), snižuje cholesterol, pozitivně působí při nespavosti, ochraňuje játra, srdce, sliznici žaludku a střev, tonizuje organismus, má protialergické účinky, optimalizuje složení střevní mikroflóry a pomáhá při žaludečních a dvanácterníkových vředech. Sušení: Růžové plátky se suší ve stínu nebo v dobře větrané místnosti. Zpočátku bez obracení, ke konci sušení je můžeme několikrát provzdušnit a protřepat. Sušenou drogu uložíme buď do dobře hermeticky uzavíratelné nádoby mimo dosah slunečních paprsků. Lze je použít k výrobě např. koupelové soli - takovou koupelovou sůl si jednoduše namícháme ze zakoupené koupelové mořské soli a sušených květů. K růžím se hodí přidat například levandule, která díky svým obsahovaným látkám ještě posílí relaxační účinek koupele.

Z korunních lístků růže stolisté se získává růžový olej, který se přidává do voňavek, mýdel, tabáku. (Získává se parní destilací. Je to proces, jehož původ lze vysledovat až do staré Mezopotámie ( před více než 5 000 lety). Probíhá tak, že rostlinný materiál se vloží do destilátoru a vystaví se působení koncentrované páry, která uvolní aromatické oleje z rostlinných buněk. Aromatické výpary pak procházejí sérií skleněných trubic, které fungují jako kondenzátor. Olej se v závěru od vody oddělí tak, že se odsaje nádobkou s úzkým hrdlem. Zbylá voda vytváří krásně vonící vedlejší produkt tzv. růžovou vodu. (Aparatura pro destilaci silice s vodní parou se skládá z vyvíječe páry, reaktoru, sestupného chladiče a cílové kádinky. Vyvíječ páry je tvořen frakční baňkou naplněnou 500 ml vody a v ústí také opatřenou svislou pojistnou trubicí. Ta má zabránit nasátí destilačního zbytku do vyvíječe páry při poklesu teploty a také výbuchu destilační aparatury domácí silice, která je v horní vrstvě.)
při přehřátí. Pojistná trubice musí být dlouhá 40 cm. Z vyvíječe se pára vede do reaktoru, což je druhá frakční baňka, ve které je rozmixovaná bylinka s 80 ml vody. Spojovací trubička od vyvíječe páry musí končit u dna reaktoru, tak aby procházející pára byla přivedena pod hladinu směsi vody a drtě z bylinky. Z reaktoru je odpar dále veden do sestupného chladiče a nakonec do cílové kádinky. Na začátku destilace je vhodné předehřát kahanem i reaktor na teplotu varu. V průběhu destilace se pak už zahřívá k varu jen vyvíječ páry. Výsledný destilát se přelije do dělicí nálevky a po několika minutách stání se oddělí růžová voda a miniaturní množství růžového oleje.
Recept na růžový olej: Čerstvě natrhané růžové okvětní lístky napěchujeme do uzavíratelné nádoby z průhledného skla a zalijeme panenským slunečnicovým olejem tak, aby byly úplně ponořené (lze použít i panenský olivový olej - extra virgin). Sklenici umístíme na slunné místo, a necháme takto 3-4 týdny louhovat, přičemž sklenici často protřepeme, neotvíráme ji však. Nakonec olej slijeme přes plátno a růžové plátky důkladně vymačkáme. Růžový olej skladujeme nejlépe v menší uzavíratelné skleněné lahvičce. Tento olej se hodí na ošetření citlivé a suché pleti, i pokud trpíme oněmi nepěknými rozšířenými a popraskanými cévkami v kůži, dále na popraskanou kůži na patách, na namáhanou a vysušenou pokožku na rukou, na menší popáleniny, ale také na kůži spálenou sluncem, či jako ošetření po opalování. 
Recept na růžový olej II: Na domácí výrobu růžového oleje budete potřebovat 30 g čistých okvětních růžových lístků a 330 ml kvalitního olivového oleje, v krajním případě může být i slunečnicový olej. Okvětní lístky napěchujte do skleněné lahvičky a zalije olejem. Lahvičku uzavřete a nechejte týden na slunci. Pak přecedit. Takto vzniklý olej se používá k ošetření pleti - pár kapek oleje vmíchaných do pleťového krému zjemní a zklidní suchou a podrážděnou pokožku.

Bez černý

(Sambucus nigra), čeleď zimolezovité, keř, někdy i strom až 10m, V-VII

Roste všude, kde mu to dovolíme a to je dobře. Vždyť bez je všestranně použitelná léčivka. Přísloví praví:
"Před heřmánkem smekni a před bezem klekni"
Z látek, které obsahuje květ jsou nejvýznamnější glykosidy (sambunigrin, rutin), sliz, silice, třísloviny, organické kyseliny, látky s fytoncidním účinkem, sacharidy, aj.
Plodenství - bezinky mimo jiné obsahuje glykosidy, antokyan, karoteny, cukr, třísloviny, hořčiny, vosk, gumu, pryskyřici, vitamín C,B, cholin atd.
Květy se sbírají za suchého počasí, nejlépe před jejich úplným rozvitím. Suší se co možná nejrychleji ve stínu, třeba zavěšené na šňůře či rozložené v tenké vrstvě a to do 40 °C a ještě před úplným doschnutím kvítky sdrhujeme.
Uchovávat v suchu - ve vlhku droga zhnědne.
Plody, černé bobule se sbírají v plné zralosti a suší se stejně jako květ.
Pozor! Kůra a listy jsou jedovaté! Otravy se projevují silným zvracením, průjmem, nechutenstvím a celkovou slabostí. Čerstvé plody bezu černého mají projímavé účinky, sušením nebo tepelným zpracováním se tato vlastnost ztratí.
Květy mají účinky potopudné, močopudné, snižují horečku a příznivě působí na cévní stěny. Droga pomáhá při nachlazení, při chorobách cév, regeneruje jaterní buňky a napomáhá tak detoxikaci organismu.
Nálev z květů lze použít k čistění a omývání citlivé či sluncem spálené pokožky.
Plody působí analgeticky, osvědčily se zejména při migrénách, neuralgiích, při bolestech trojklaného nervu, páteře či kloubů (zde působí i protizánětlivě), příznivě působí i při křečích trávicího ústrojí a při nadýmání.  Plody obsahují aktivní látky, které pracují přímo ve slinivce, aby regulovaly hladinu inzulinu a glukózy. U lidí trpící diabetem 2. typu dochází ke stabilizaci hladiny cukru a u zdravých jedinců působí preventivně před vznikem tohoto onemocnění. Bezinky jsou součástí i kosmetických produktů, zmírňují příznakům stárnutí, jakou jsou vrásky i pigmentové skvrny. Takový omlazující přípravek si můžete z bezinek připravit i doma, nejjednodušší způsob je vymačkání čerstvé šťávy a aplikace na pokožku například pomocí vatových tamponů, které šťávu udrží delší dobu na jednom místě. Po několika minutách stačí pleť opláchnout čistou vodou

Listy lze použít zevně ve formě zábalu, např. při revmatismu, prý i protinádorově na zevně přístupné nádory, kašovitý obklad z listů pomáhá vytáhnout vodu z kolena. Celá rostlina působí proti bakteriím a mnohým houbám.
Chlazený neslazený čaj z květů je výtečným lékem při zažívacích potížích, plynatosti, nevolnosti a pomalém trávení, či nedostatečné činnosti žlučníku
Využití v kuchyni:
Celé květenství je možné máčet v těstíčku a smažit podobně jako květák, anebo uděláme těstíčko z celých vajec, hladké mouky, mléka a piva. Bezové květy v tomto těstíčku obalte a smažte je do zlatova z obou stran na pánvi s máslem. Smažené kosmatice pak pocukrujte a posypte skořicí, či potřeme medem.
Bezový sirup:  Cca 40 květů, do kterých se nakrájí 1 citron i s kůrou kvůli chuti a ostatní (nahradí 7g kyseliny citronové) oloupat, protože bílá dužina citronu způsobuje hořkost. Do 1l vody. Občas v nádobě zamíchat. Po 24 hodinách přecedit a na každý litr šťávy dát nejméně 1,2 kg cukru. Při menším množství je nebezpečí zkvašení.. Šťávu s cukrem svařit a obírat pěnu. Vařící plnit do předehřátých lahví a  zazátkovat.
Sirup z černého bezu za studena:40 velkých květů černého bezu,4 l převařené vychladlé vody,10 dkg kyseliny citronové, 1 bio citron, 4 kg krystalového cukru
Převaříme 4l vody a necháme vychladit. Do vody dáme 40 velkých květů černého bezu (netrháme po dešti a odstraníme stopky - jsou hořké). K tomu přidáme na kolečka nakrájený a omytý bio citron bez pecek a 10 dkg kyseliny citronové. Necháme louhovat 24 hodin. Potom přecedíme a mícháním rozpustíme cukr. Slijeme do suchých, čistých lahví a kápneme pár kapek alkoholu, uchováme v lednici.
Med: Citron oloupeme a nakrájíme na kousky. Květy opereme a odstříháme velké stonky. Květy s citronem povaříme 20 minut v litru vody a necháme 24 hodin vyluhovat. Druhý den přecedíme přes plátno, do šťávy přidáme cukr a vaříme, až se začne táhnout. Horké plníme do sklenic a zavíčkujeme. Podáváme při nachlazení do čaje.
Limonáda: Do skleněné nádoby nalijte 5 litrů vody, přidejte 10 velkých květů bezu, na plátky pokrájený citron a 1/2 kilogramu cukru krystalu. Směs promíchejte a nádobu překryjte čistou látkou

a dejte na 7 dní odpočnout. Pak poctivě dvakrát až třikrát denně promíchávat čistou vařečkou. Nakonec limonádu sceďte přes čistou utěrku. Ještě lépe chutná vychlazená.

Sirup na trojklanný nerv:1 lžíce sušených bezinek, 6 lžic vlažné vody, 10 kapek alkoholu. Všechno smícháme a necháme louhovat do druhého dne. Užíváme 1 lžíci ráno a jednu lžíci večer. Při menší bolesti pouze 1 lžíci ráno po dobu 2 měsíců.
Bezinková šťáva: Očištěné plody (2,5 kg kuliček) dáme do kameninového hrnce, přilijeme 2l vařící vody, přidáme kyselinu citrónovou (20 g) a necháme 24 hodin vyluhovat. Pak šťávu překapeme přes plátno nebo mul. Přidáme 1kg cukru na 1kg šťávy a půl hodiny mícháme. Stáčíme do lahví. Přidáme-li do šťávy rum (1/2l), máme lék proti žaludečním potížím. Je dobrý i na revmatické a neurologické bolesti. Doporučuje se užívat každý den 2 lžíce, ráno a večer.
Marmeláda: 1kg obraných čistých kuliček podlijeme trochou vody a krátce povaříme. Pak prolisujeme přes síto a šťávu vaříme do zhoustnutí. Nakonec přisypeme asi 700g cukru a dovaříme s 1 lžičkou kyseliny citronové. Uzavřeme do sklenic, které obrátíme dnem vzhůru..
Bezinková marmeláda s jablky: 2 kilogramy oloupaných a nastrouhaných jablek bez jádřinců, 2 kilogramy bezinkové šťávy, 1 kilogram cukru, šťávu z jednoho citronu. Bezinky třeba povařit a potom vymačkat přes utěrku. Do většího hrnce dejte nastrouhaná jablka, bezinkovou šťávu a cukr a vařte minimálně 20 minut až do zhoustnutí. Pokud máte s rosolováním problém, přidejte ½ sáčku agaru. Na závěr přimíchejte citronovou šťávu, odstavte a nalijte do připravených skleniček. Ty otočte dnem vzhůru a v této poloze nechte vychladnout. Marmeláda je vynikající k palačinkám nebo k lívancům. Pokud vám v zavařeninách nevadí jadérka, můžete s jablky smíchat přímo 2 kilogramy důkladně očištěných bezinkových kuliček - klidně na vše použijte mlýnek na ovoce. (Lze přimíchat buď trochu rumu, nebo 1 lžičkou skořice a také sterilovat 20 minut při 80 °C.

Likér: Zralé bezinky asi 5l obereme od stopek, opláchneme, zalijeme vodou, aby kuličky byly ponořené, přidáme citron nakrájený na kolečka nebo kyselinu citronovou podle chuti, hřebíček a přivedeme k varu. Vše povaříme 5 minut. Přecedíme a vymačkáme přes plátno nebo umělohmotný cedník zbytek šťávy z povařených bezinek. Přidáme 2kg cukru, instantní kávu (asi 4 lžíce) rozmíchanou v malém množství vody nebo šálek silné turecké kávy (zcezené). Bezinkový likér ochutnáme, dochutíme případně ještě vanilkovým cukrem nebo kávou a vše povaříme na mírném ohni ještě 15 minut. Nápoj mícháme vařečkou, aby se nepřipálil cukr. Po vychladnutí přidáme 1 litr rumu nebo vodky. Slijeme do čistých skleněných láhví a uložíme v chladu a temnu. Bezinkový likér podáváme vychlazený s ledem.

Podběl obecný

(Tussilago farfara), čeleď hvězdnicovité, 10-15cm, III-V.
Podběl se jako jedna z prvních jarních květin objevuje houfně v březnu až květnu hlavně okolo cest, na rumištích, na březích potoků, také na lesních loukách či pastvinách. Rozrůstá se pomocí oddenků, kdy nejprve vykvete jasně žlutý kvítek a teprve po odkvětu vyraší listy. K léčebným účelům sbíráme květní úbory v nezamořeném prostředí - bohužel totiž bylo rozbory prokázáno, že podběl ze zamořeného prostředí příjmá i rakovinotvorné látky, proto by se měl sbírat jen v ryzí přírodě. (Kde takovou dnes najdeme?)
Sběr: Květní úbory v nezamořeném prostředí
Květy obsahují silici, žluté barvivo, třísloviny, hořčiny, listy a stonky méně hořčin, organické kyseliny, třísloviny, dextrin, inulin ( pro diabetiky vhodný sacharid ), saponiny, karoteny, vitamin C a minerální látky - hlavně draslík, vápník a zinek.
Bohužel bylo rozbory prokázáno, že podběl ze zamořeného prostředí příjmá i rakovinotvorné látky, proto by se měl sbírat jen v ryzí přírodě. (Kde takovou dnes najdeme?) 
Sběr:  Odtrháváme mladé květy s asi 1cm stonkem a sušíme ve stínu do 40°C. Listy se sbírají koncem března a v dubnu. Jeden den se předsuší na slunci, pak se rychle dosuší ve stínu. Řapíky špatně schnou a listy sbírané za vlhkého počasí zase hnědnou nebo černají.
Účinky: Podběl účinkuje tak, že v nálevu se vyluhuje sliz, který umožní odchod hlenů při kašli. Navíc obsažené třísloviny mají svíravé - protizánětlivé účinky. Silice působí zase spasmolyticky (uvolňují křeče) a dezinfekčně. Pro obsah zinku se dokonce může uplatnit i jako pomocné léčivo při cukrovce - zlepšuje totiž využití inzulínu. Podběl pomáhá i při žaludečních katarech a vysokém krevním tlaku a má i účinky antialergické. Listy působí mírně močopudně a mají i antiastmaický účinek.

Obklad či zábal z čerstvých listů je účinný při zánětech žil, kloubních bolestech, revmatismu, dně, úrazech kloubů a artrózách. Čerstvé listy se zbaví řapíků, operou ve studené vodě, trochu naruší natlučením  a ve dvou vrstvách kloub se jimi obloží. Přikládají se vrchní zelenou stranou, přitáhnou se obinadlem a přebalí na několik hodin třeba flanelovou látkou. Na pásový opar se doporučuje přikládat čerstvé listy, krátce před použitím ponořené do vařící vody. Podběl má i účinky antialergické
Čaj: Dvě lžičky sušené drogy do 1/4l vody a krátce přejít varem. Na lačno uvolní z noci hleny, jinak po douškách vypít dva šálky na den (Ne déle jako 14 dnů). Lidové léčitelství doporučuje taktéž obklady z výluhu podbělu na záněty žil a obtížně se hojící rány.
V kosmetice: Pleťovou masku pro nečistou a mastnou pleť si připravíte z čerstvě drcených nebo umletých listů podbělu. Uklidní pleť, napne ji a prokrví. Podbělovým odvarem můžete omývat pokožku při vyrážkách.

Lidové názvy: Babuška, celník, devaterník, chlapina, líčko, lopušnice, líčko Panny Marie, koňské kopyto, májík, ubytmík, ...

Jitrocekl kopinatý, jitrocel větší, jitrocel prostřední

(Plantago lanceolata ), čeleď jitrocelovité, 10-50cm, V-IX
(Plantago major), čeleď jitrocelovité, 10-30cm, V-IX

(Plantago media), čeleď jitrocelovité,  7-55cm, V-VIII
Rostou na loukách, mezích, kde jsou pastviny, výslunné stráně, trávníky, podél cest, lomy, rumiště, písčiny, parky, zahrady a klidně i jako plevel na poli od nížin až po vrcholky hor. Sbírá se list od června do srpna a suší rychle v tenkých vrstvách (do 5 cm) na slunci nebo při umělé teplotě do 50 °C Jitrocelový list je velmi náročný na správné sušení, pomačkané, vlhké nebo zapařené listy černají a jako droga jsou pak bezcenné. Obsahuje slizové látky, glykosid aukubin ( má tlumivý účinek na centrální nervovou soustavu), enzymy, třísloviny, pektiny, saponiny, vitamín C, hořčiny, kyselinu křemičitou, soli draslíku a vápníku, xantofyl a fytoncidy. Použití: Jitrocelový sirup, a také jitrocelový čaj pomáhají při všech onemocněních dýchacích orgánů, zvláště při silném zahlenění, kašli, bronchitidě a podobných chorobách, také čistí krev od všech nečistot a chorobných látek. Pro své pozitivní účinky se jitrocel využívá převážně k výrobě čajových směsí, které působí protizánětlivě a na trávení. Rozmačkané čerstvé listy pomáhají na opary, ekzémy, při řezných i tržných ranách, při kožních infekcích, při bodnutí vosy, při nepříliš vážném pokousání psem či jiným zvířetem(účinkuje na vzteklinu), listy vložené do obuvi pomáhají odstraňovat puchýře a otlaky z dlouhé chůze. Čerstvá jitrocelová šťáva zmírňuje obtíže při různých zánětech žaludku, střev – reguluje peristaltiku střev a snižuje problémy se zácpou, na hemeroidy, při zánětech močových cest
Jitrocelový sirup: Do sklenice postupně ukládáme umyté listy, které prosypáváme cukrem a řádně stlačíme. Můžeme tak z každé procházky přinést něco jitrocele a postupně ho přidávat a prosypávat cukrem. Hmota se postupně usazuje. Když je sklenice plná, zavíčkujeme ji a postavíme na teplém místě na slunci tak dlouho, až se sirup usadí u dna. Získaný sirup převaříme, naplníme do skleniček a uzavřeme.

Mladé a svěží zelené lístky jitrocele můžeme přidávat jemně nasekané do salátů. Přidávají se v menším množství i do bylinkových polévek a omáček. Teplý moučník:  Omyté a osušené listy obalíme v těstíčku z vejce, dvou lžic mléka, tří lžic polohrubé mouky, špetky soli a špetky prášku do pečiva, usmažíme je a posypeme skořicovým cukrem. Tvarohové smaženky: 0,25 kg měkkého tvarohu, 6lžic listů jitrocele pokrájeného na kousky, 4 vejce, 2 lžíce tuku, 4 lžíce smetany nebo mléka, strouhanka. Utřeme vajíčka s tukem, přidáme tvaroh, listy jitrocele, mléko a strouhanku. Pak smažíme malé bochánky na másle. Podáváme s marmeládou nebo na slano s tvarohem a česnekem. Pečené jitrocelové klásky: olej, sůl, klásky. Květenství zprudka osmažíme na oleji a podáváme se solí. Výborné jako příloha k rýži nebo bramborám.
Lidové názvy: Babka, celníček, hojílek, hítrocíl, myší ocas, myší ouško, ranocel či volský jazyk, beraní jazyk, psí jazýček, olověný jazyk, čelník a svalník

Svízel povázka

(Galium mollugo),  25 - 100 cm, V - IX, čeleď mořenovité
Roste zejména na krajích lesů a cest, daří se mu i v křovinách a na loukách a okrajích pole. Přestože oficiální drogou je svízel syřišťový (Galium verum) jehož složení a účinky zde popisuji, jsou v lidovém léčitelství používány i jiné druhy svízele se shodnými účinky - svízel povázka, svízel přítula nebo svízel lesní.
Svízel syřišťový obsahuje glykosid galiosin, rubiadinglykosid, asperulosid, silici, enzymy, pryskyřice, třísloviny, saponiny, minerály. Sbírá se nať a to v době květu nebo těsně před rozkvětem seřezáváním. Suší se na stinném místě nebo i na slunci, při umělém sušení by teplota neměla přesáhnout 45 °C. Použití: Zejména v urologii, působí dosti močopudně. Vzhledem k tomu, že snižuje chuť k jídlu, lze ji použít při léčbě obezity. Dále působí protirevmaticky (v kombinaci vnitřní i vnější aplikace), na oteklé klouby, furunkly, vředy, špatně se hojící rány, kožní záněty či lehčí popáleniny se užívá kašovitý obklad. Při nočních křečích v nohou se osvědčilo podávání drogy vnitřně. Nálev se připravuje jen několika sekundovým varem, na 1 l vody se dává 1 až 2 polévkové lžíce drogy. Svízel má nepříjemnou chuť, takže u některých osob může vyvolat nutkání na zvracení. V takových případech je vhodné podávat drogu ve směsích. Na jaře se sbírají i mladé výhonky svízele a suší coby zásoba na celý rok. Pak se z nich připravuje výluh - dá se uchovat v lednici a použít jako pleťové tonikum. (Čistí a stahuje pleť.) Je také vhodný pro dospívající na akné. Lze jej užít také společně s trochou mléka do koupele. Svízel lze také použít do směsí jarních čistících čajů. Ve formě žvýkání čerstvé nebo spařené nati po usušení lze použít i jako lék dutiny ústní. Kašovitý obklad nebo masti lze zevně použít na klouby, kožní záněty, nehojící se vředy.
Vrchovatá hrst květů se nechá vylouhovat v rozehřátém sádle, druhý den scedí a pak se používá např. na skvrny v obličeji (jaterní, stařecký pigment)
Dokonce se odvarem ze svízele syřišťového (galium verum) dají rozpustit žlučové a ledvinové kameny. Žlučový kamínek o průměru 10 mm se ve zkumavce zalije jednou plnou čajovou lžičkou svízele, který se předtím spařil horkou vodou. Do 48 hodin není po kamínku ani památky To bylo mnohokrát se stejným výsledkem opakováno a vedlo to k závěru, že je možné pitím čaje ze svízele syřišťového (3 – 4x denně), ve spojitosti se střevními výplachy, rozpustit žlučové kaménky a hlavně vyčistit hlavní žlučovod.

Svízel přítula

(Galium aparine), 20 - 150 cm, V - IX, čeleď mořenovité

Jednoletá vystoupavá nebo popínavá bylina, Z hran lodyhy vyrůstají tuhé nazpět zahnuté háčkovité chlupy, kterými se svízel přichytává k okolním rostlinám a nejednou i k oblečení. Roste hojně od nížin do podhorských oblastí. Najdeme ji na polích, okraje cest, sady, rumiště, navážky, křoviny, břehy, lužní lesy nevyjímaje.  Obsahuje: V nati glykosid galiosin, rubiadinglykosid a asperulosid, stopy silice, minerály, třísloviny, saponiny a četné enzymy. Použití: K ošetřování vředů, jako diuretikum při otocích, křečích a onemocněních močových  cest, při poruchách lymfatických žláz, také ke kloktání či ve formě koupelí při špatně se hojících ranách, vyrážkách a v obkladech na popáleniny.
 Nať sbíráme před rozkvětem, asi tak začátek května.
Lidové názvy: Přítula, svízel, lepenice, lepký rozmarýn, opřástka

Vrbina penízková

(Lysimachia nummularia), čeleď prvosenkovité,  až 10cm, V-VII

Vrbina penízková je vytrvalá bylina s plazivými, i v zimě zelenými, čtyřhrannými lysými lodyhami o délce 10 až 50 cm, které v uzlinách snadno zakořeňují a mnohdy vytvářejí rozsáhlé propletené "rohože". Je to původní druh české flory poměrně hojně rostoucí ve vlhkých, stinných lesích a křovinách, na mokrých loukách a příkopech, v parkových a zahradních trávnících a to po celém území, mimo vyšších poloh. Dokáže růst i pod hladinou, proto je vhodná do studenovodních nádrží.
Obsahuje třísloviny, kyselinu křemičitou, saponiny, organické kyseliny, enzymy a další látky. Využití v léčitelství: Proti průjmům, tlumí nadměrnou menstruaci, používá se  při plicních nemocech, k hojení otevřených ran i k úlevě při revmatismu. Působí svíravě a staví i vnitřní krvácení.
Sbírá se kvetoucí nať a suší ve stínu do 40°C. Droga je bez aromatu a chutná svíravě až hořkokysele. Pro vnitřní užití se uplatní nálev, pro zevní použití odvar. Tato droga je ideálním komponentem do směsí - samostatně se používá málokdy, přestože nemá žádné výrazné vedlejší účinky a nejsou známy ani absolutní kontraindikace. (Relativní kontraindikací je zácpa.)
V kosmetice: Nejjednodušším použitím je přikládání kaše z čerstvé byliny, především na obličeji. Pokožka zvláční a pročistí se.  

Hluchavka nachová

(Lamium purpureum L.), čeleď hluchavkovité, 10-30cm, III-X

Jednoletá nebo dvouletá bylina s charakteristickým zápachem, občas až plevelná rostlina, co má ráda půdy, které jsou vlhké až vysýchavé, minerálně dosti bohaté.
Obsahuje velké množství tříslovin, kyselé saponiny, silice, flavonové glykosidy, antioxidanty, cholin, vitamíny a minerální látky
Droga pomáhá při zánětu močových cest, ledvin, onemocnění prostaty, nepravidelné menstruaci, a v době menopauzy. Obklady či omýváním léčíme akné, ekzém a také na hemeroidy a mykotické potíže, kde hlavně nať dáme do vlažné vody přes noc, ráno necháme přejít varem a 3 minuty necháme odstát - využijeme k sedací koupeli. Čaj z květů má uklidňující účinky, proto je dobrý na nervozitu a nespavost. Ve směsi divizny, černého bezu a podbělu se využívá při léčbě bronchitidy, rýmy, chřipky a anginy.
Kvítky trpělivě sbíráme a sušíme tak, aby nedošlo k zapaření. Jedlé jsou i mladé výhonky, listy a květy. Čerstvé listy, ale jen v malém množství, jsou dobré do salátů a polévek, sladce vonné květy lze použít na ozdobu dezertů. Hluchavková omáčka: 2 šálky na jemno nasekaných listů a vrcholků (můžeme kombinovat také se smetankou, šťovíkem, lebedou), 2 lžíce mouky, 2 lžíce oleje, 1 cibule, sůl, dobromysl, 2 stroužky česneku, nebo 2 lžíce česneku medvědího a cca 100 ml vody nebo mléka. Listy osmažíme na cibuli a dusíme asi 20 min, dochutíme solí, dobromyslí, podlijeme vodou a zahustíme moukou. Přidáme česnek. Podáváme k rýži nebo bramborám. Dříve se používala i k zahánění molů.
Lidové názvy: Hluchá kopřiva, mrtvá kopřiva, medulka, cumláň, medůvka.

Dub letní

(Quercus robur), čeleď bukovité, až 40m strom,  IV-V
Roste ve smíšených a listnatých lesích, ale můžeme ho najít i v otevřené krajině. Dožívá se až 1500let. Plody jsou žaludy a patří mezi důležitou součást zimní stravy lesní zvěře. Sbírá se zejména kůra, jen zcela výjimečně i zralé žaludy nebo list. Kůra se sloupává výhradně mladá a hladká (tj. z větví o průměru max. asi 15 cm), nejlépe na jaře ještě před vyrašením listů a pak na podzim. Suší se při teplotách do 50 °C. Žaludy se sbírají zralé a list od jara do konce léta, tj. v době, než začne na podzim měnit svou barvu. Kůra obsahuje zejména katechinové třísloviny a dále kyselinu galovou a elagovou, pak hořčiny, flavonoidy, pryskyřice a další látky. V listech jsou přítomny i flavonové glykosidy, v žaludech je vedle katechinových tříslovin i velké množství škrobu a dále cukry, bílkoviny a olej. Ještě víc tříslovin než kůra obsahují duběnky. Pro svoje silné vibrace byl dub uctíván už od doby předhistorické. Stačí se o kmen dubu opřít a člověk tak do sebe nečerpá z dubu jeho silnou energetiku. Nejcennější je kůra, která působí svíravě a protizánětlivě, užívá se zejména při hemeroidech, průjmech a při zánětech trávicího ústrojí (brání průniku nákazy z trávicího ústrojí do močových cest a pohlavních orgánů).  Lze však prokázat i protibakteriální působení. Podává se po lžičkách ve formě odvaru hlavně při žaludečních a střevních katarech a při průjmech. Zevně: Velmi často se z kůry připravují i koupele, a to k úlevě při bolesti při onemocnění hemoroidy, k podpoře hojení poporodních jizev, při kožních zánětech, při zánětech dásní, mírnějších popáleninách a při pocení nohou. Není vhodné koupat rozsáhle popálenou pokožku a velké rány. Kloktání dobové kůry pomáhá při zánětech ústní dutiny nebo hrtanu. Na bolestivé klouby přikládáme kaši z čerstvých drcených listů (nebo to mohou být listy sušené a spařené). Obklad necháme působit nejprve 1 hodinu, později i celou noc. Mastnou pleť můžeme osvěžit doma připravenou pleťovou vodou, které póry čistí a stahuje. Žaludy se zase umelou a prášek se nechá ve studené vodě, kde se vyluhuje hořký tanin, voda se sleje a prášek usuší. Tato operace odpadá u některých druhů dubů s malým množstvím taninu. Vhodné jsou dub dvoubarevný (Quercus bicolor), dub bílý (Quercus alba). Žaludy těchto druhů se dají i péct jako kaštany.
Pozor: Dub nepoužíváme na rozsáhlé popáleniny pokožky a sliznice nebo na pokožku nekrotizující, také není celkově vhodný na dlouhodobé užívání a také předávkování může vyvolat zvracení!
Čaj z kůry: 1 čajová lžička na šálek vody, mírně povařit a nechat ustát. Pijí se 2-3 šálky denně.
Prášek z kůry: 2-5x denně na špičku nože, zapít vodou při střevních katarech a průjmech
Odvar: 50g kůry na 1 litr vody nebo 3 polévkové lžíce na 1/2 litru vody, vařit 5 minut.
Kloktadlo: Hrst podrcených žaludů nebo kůry vařit 20 minut v 1/2 litru vody, nechat ustát a ředit na polovinu vodou. Používá se na záněty ústní dutiny, hrtanu a na afty.
Koupele na hemeroidy: Smícháme dubovou kůru, heřmánek, řepík, řebříček a mátu peprnou, povaříme 5-10 minut, necháme zchladnout na snesitelnou teplotu a používáme při zanícených hemeroidech na sedací koupel 1x až 2x denně.



Ptačinec žabinec

(Stellaria media), čeleď hvozdíkovité, 5-30cm, III-X
Roste na záhoncích, polích, v parcích, zahradách i menších políčkách. Daří se mu, neboť je to rostlina nenáročná. takže je vlastně úporný plevel, který může být i zdravou lahůdkou. (Do polévek, do špenátů, nádivek, do dušené zeleniny i syrový jako součást salátů nebo jako ozdobu místo posypek typu petržel.) Vždyť má  vysoký obsah vitaminů C a E, třísloviny, saponiny rutin, ale také železo, zinek, mangan, draslík, selen, ale rovněž vitamíny z B řady. Konkrétně se jedná o vitamín B1 a B2.. Dále se v lodyze  nachází karoten a minerální soli s obsahem draslíku a hořčíku. Využití: Uplatňuje se na zklidnění pokožky při svědění, napomáhá proti zánětům, čistí pleť a obecně má blahodárný vliv na pokožku. Odvar z ptačince žabince účinkuje jako tonikum a diuretikum, napomáhá při léčbě onemocnění ledvin a rovněž jej lze využít při zácpě. Využívá se i při revmatických problémech, kde je vhodné připravit si vodní lázeň z ptačince, ve které se následně vykoupeme. Vodní lázeň může pozitivně působit také na zhojení ranek, ekzému, lupénky (psoriázy) a léčbu vředů na kůži. K potírání je možné použít i přímo šťávu z nati utrženého ptačince. Čerstvá rozmělněná rostlina působí, když se přiloží na játra, chladivě a taktéž čerstvá, vařená v sádle se osvědčila jako mazání proto hemeroidům a kožním problémům. Čaj k hubnutí a k snížení revmatických potíží. Čaj: 1 až 2 čajové lžičky pro šálek,3 šálky denně. Odvar z ptačince připravený z natě, kterou ve studené vodě přivedeme do varu, necháme pouze minutu povařit a pár minut odstát, se užívá na plicní a bronchiální choroby, usnadňuje vykašlávání hlenů, zastavuje krvácení z plic. Nejčastěji se užívá čerstvá šťáva z umleté natě, které se obvykle podává 4x denně 1 čajová lžička.
Ptačincový salát: Lodyhy před květem omyjeme a nakrájíme na menší kousky. Připravíme si zálivku z octa, soli, cukru a oleje a přelijeme jí salát nebo rozebereme hlávkový salát a natrháme na malé kousky, přidáme posekanou ptačincovou nať, plátky rajčete a vařeného vejce. Podáváme s lehkým dresinkem, bílým jogurtem nebo strouhaným sýrem. Výborná je i pomazánka: Lučinu nebo žervé smícháme se třemi lžícemi másla, přidáme nasekanou cibulku a trochu červené papriky, ochutíme solí a nakonec vmícháme nasekanou nať ptačince.

Řebříček obecný

(Achillea millefolium), čeleď  hvězdnicovité (složnokvěté), 20-80cm, VI-IX

Roste: Louky, pastviny, okraje cest, meze, lesní paseky, navážky, rumiště od nížin až po horské oblasti. Obsahuje glykosidickou hořčinu, silici  s kolísavým obsahem azulénů (0 až 40% v závislosti na lokalitě a počasí), alkaloidy, flavony, tříslovinu, cholin, aldehydy, kyseliny mravenčí, octovou a salicylovou a fluoreskující a fotosenzibilizující látku ze skupiny furokumarinů. Sbírá se květ (pouze bílé barvy - narůžovělé ne!) nebo nať. Květní úbory se stříhají od července do září a suší se ve slabých vrstvách ve stínu při teplotách do 35 °C. Nať se sbírá v době počínajícího květu, seřezávají se vrcholové části nezdřevnatělých lodyh, suší se ve svazcích zavěšených na šňůrách při teplotě do 35 °C. Účinky: Uvolňuje křeče, povzbuzuje vylučování žaludečních šťáv, utišuje kašel, kladně působí na krevní oběh. Zvláštní uplatnění nachází zejména v ženském lékařství neboť tlumí krvácení a potlačuje křečovité bolesti při menstruaci. Řebříček dále užitý před jídlem podporuje chuť k jídlu (Glukosidová hořčina, kterou řebříček obsahuje, posiluje činnost trávicích orgánů a tvorbu trávicích šťáv, nezbytných pro dobré trávení. Nejúčinnější je na žaludek, ve kterém zvyšuje tvorbu žaludečních šťáv a pro játra, kde zvyšuje tvorbu žluče - cholagogním účinek. Díky antiseptickým vlastnostem zmírňuje střevní kvašení. S dobrými výsledky se proto používá při gastritidě, hypochlorhydrii ( nedostatku trávicích šťáv ), dyspepsii ( těžkém trávení ) , nedostatečné činnosti jater, zažívacích křečích a plynatosti.) Podporuje krvetvorbu, působí močopudně, žlučopudně, desinfekčně, podporuje odstraňování jedovatých látek pokožkou, čímž ji pomáhá čistit, tím zlepšuje její vzhled a zjemňuje ji. Působí i antiskleroticky, antiastmaticky, mírně snižuje krevní tlak, tlumí krvácivost, osvědčil se i při pomočování. Při zevní aplikaci ve formě výplachů nebo koupelí se osvědčil na špatně se hojící rány, kožní defekty, špatně prokrvenou pokožku, hemeroidy či na záněty ústní dutiny a také působí jako deodorant. Koupele nohou z řebříčku pomáhají proti zápachu a zvýšenému pocení chodidel . Silný odvar lze použít na odpuzení rostlinných škůdců jako mšice, svilušky ....
Pozor na kombinaci žebříčkové kůry a alkoholu, zesiluje jeho negativní účinky (závratě apd.)
Čaj se podává 2x až 3x denně po 150 ml (asi z 5 g drogy). Pro zevní použití se připravuje přibližně ve dvojnásobné koncentraci. Směs na čistění krve: 30g měsíčku, 10g kopřivy, 10g řebříčku - jednu čajovou lžičku spaříme ve 0,25 litru vřelé vody a krátce vyluhujeme. Pijeme 2 - 3x denně pomalu po doušcích. Pleťová voda: Čerstvé květy řebříčku nechat přes noc namočené ve studené vodě. Tu pak použijte na mastnou pleť. Může se použít i odvar, který pouze nechte odstát, dokud nevychladne.
Krvácení z nosu: Válečkem z gázy, namočeným v záparu z řebříčku nebo v čerstvé šťávě, ucpeme krvácející nosní dírku, abychom zastavili krvácení
Lidové názvy: Myší chvost, žebříček, tisíclistník, myší ocásek, husí jazejček, husí jazýček, ovčí žebro, zaječí chléb a krupička.

Lopuch větší, lopuch plstnatý (lopuch pavučinatý)

(Arctium lappa), 60 - 180cm, VI - IX, čeleď hvězdnicovité
(Arctium tomentosum), 60 - 120 cm, VI - IX, čeleď hvězdnicovité

 
Roste od nížin do hor jako plevel na rumištích, navážkách, náspech a úhorech, podél cest i plotů, v zahradách. Kořen obou se sbírá na podzim nebo před rozkvětem na jaře. Suší se půlený do 35°C a nesbíráme zdřevnatělé části. Obsahuje především zásobní polysacharid inulin, silice, hořčiny, sliz, třísloviny, pryskyřice, olej, vitamín C aj. Působí povzbudivě na celý organismus, je vhodný k posílení organismu, detoxikuje organismus, pomáhá při poruchách trávení, podporuje zažívání, působí mírně projímavě, je podpůrným léčivem při katarech žaludku, vředových chorobách, je vhodný při začínající cukrovce,  při artritidě, desinfikuje močové cesty, je močopudný, působí potopudně, podporuje činnost ledvin, využívá se k léčení rozličných kožních chorob (i pohlavních), ekzémů (i zastaralých), akné, podporuje růst vlasů. Mladé, čerstvé a pomačkané listy přiložené na nehojící se rány, pohmožděniny nebo kožní záněty napomohou léčení. Čerstvá šťáva z kořene je výborným kožním lékem - užívá se vnitřně nebo zevně na potírání ekzémů, vředů, akné či ran. Po zaschnutí se smyje čajem z kořene. V kožním lékařství nebo při léčbě cukrovky se užívá silnější čaj (20 g drogy na 250 ml vody -  (3x denně). V ostatních případech se užívá slabšího odvaru, který se připraví ze dvou čajových lžiček na 400 ml vroucí vody - čaj se nechá přes noc odstát a užívá se pak 4x denně po 100 ml.
V kuchyni se používají mladé výhonky, řapíky a kořeny lopuchu, nikoliv však listy, protože ty jsou příliš hořké. Křupavé čerstvě vyrostlé výhonky a oloupané řapíky se naproti tomu hodí jako zelenina ke konzumaci za syrova nebo uvařené jako chřest. Zvláštní delikatesou je dřeň. Má jemnou oříškovou chuť. Kořeny lopuchu se sklízejí od podzimu prvního do jara druhého roku. Tou dobou jsou ještě jemné konzistence a dají se také jíst za syrova, uvařené nebo pečené. Lze jím nahradit mrkev či petržel. Strouhaný se přidává do karbanátků, masitých sekaných a haší. Mohou se vařit, dusit s masem a cibulí nebo ve směsi zelenin.
Lopuchový chřest: Mladé nedřevnaté řapíky nebo mladé čisté kořeny se uvaří v osolené vodě do měkka. Výhodné je upravit si je předem do svazečků, aby se lépe vyndaly a nepolámaly se. Ochutíme je jako chřest nebo je podáváme jako přílohu k masu.
Lopuchový kořen s mandlemi: Kořen lopuchu, 50 g nasekaných oloupaných mandlí, 2 bílky, 1 lžíce mouky, máslo na vymazání plechu. Kořen omyjeme, oškrábeme, namočíme do vody s trochou octa, rozkrájíme a vaříme asi 20 minut v mírně osolené vodě. Plátky kořene obalíme v ušlehaném sněhu z bílků s trochou mouky. Dáme na plech, posypeme posekanými mandlemi a zapečeme.
Lidové názvy: Hořký lupen, knoflíky, babí kořen, lapáčky, vlk