Kopřiva dvoudomá

(Urtica dioica), čeleď kopřivovité, až 2m, VI - X

Vytrvalá bylina, přímo plevel. Má ráda vlhké lesy, křoviny, roste podél cest, břehů, nevynechá paseky, rumiště a zahrady. Listy i lodyha jsou posázeny žahavými chlupy.
Listy obsahují množství chlorofylu, minerální látky (důležitý je zejména hořčík, železo, vápník, draslík, mangan, fosfor), dále karotenoidy, flavonoidy, organické kyseliny, aminy acetylcholin, histamin a serotonin, sacharidy (např. arabinózu, galaktózu, glukózu, manózu), vitamíny (např. B₂ a zejména v mladých listech vitamín C), aminokyseliny, glukoniny (snižují hladinu krevního cukru), třísloviny (které "zastavují krvácení"), fytoncidy, kyseliny šťavelovou, mravenčí, octovou, pantotenovou (B₆), křemičitou a další látky. Kořen má významný obsah steroidních látek.
Kopřiva je vhodná i jako krmivo nejen pro drůbež. Dokonce se používala na předení jako podřadnější náhražka lnu. Jen čerstvé rostliny způsobují na pokožce pálení a puchýřky. Sušením nebo varem se toxické látky ničí a kopřivu lze pak podávat i dlouhodobě a bez jakýchkoliv kontraindikací. (Přesto bychom ji neměli užívat jako každou jinou léčivku nepřetržitě ve velkém množství. Pestrá strava je vždy pro organismus prospěšnější jako jednostranné zaměření.) Použití kopřivy je opravdu velmi rozmanité: Extrakt z kořene zmírňuje příznaky benigní hyperplazie prostaty.

Chlorofyl působí povzbudivě na metabolismus a zároveň působí proti
chudokrevnosti, dále působí jako antirevmatikum, protizánětlivě, dezodoračně a urychluje hojení ran. Kopřivová droga také účinkuje jako kardiotonikum, antidiabetikum (při lehčích formách cukrovky, kdy ještě není nutné píchat si inzulín), protiprůjmově, antivirově (zejména proti virům chřipky), podporuje činnost slinivky a vaječníků, pomáhá při bronchiálním astmatu, působí močopudně, zastavuje krvácení, zlepšuje prokrvení vnitřních orgánů, osvědčila se i při chorobách jater, žlučníku a ledvin i jako prostředek podporující tvorbu mateřského mléka, kořene se užívá zejména zevně proti vypadávání vlasů (hrst kopřivových kořenů se 10 minut vaří v 0,5 l vinného octa a takto získaný odvar se denně vtírá do pokožky hlavy), samčí květy údajně zvyšují plodnost mužů. Využít se dají i semínka kopřivy - http://sazenicka.cz/vyuziti-koprivova-seminka/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Sběr: Od časného jara do září(nejvíc účinných látek má do konce května) Nesbíráme ji na málo prosluněných místech a na půdě hnojené dusičnany. Listy i nať jsou náchylné k zapaření, proto je nesmíme pomačkat a dáme je co nejdříve po sběru sušit. Sušíme je přirozeným teplem ve vzdušné a suché místnosti na sušících platech ve vrstvě do 10 cm, (do 60°C). Celou nať můžeme sušit i v kytici zavěšenou na šňůře. Správně usušená kopřiva má sytě zelenou barvu a je bez pachu.

Čaj z listů: 1,5g drogy na šálek vody. Má mírné močopudné účinky. Užívá se jako podpůrný prostředek při cukrovce, při jaterních a žlučových potížích, při střevních a žaludečních katarech, také při zánětu dýchacích cest a při revmatismu. Díky vysokému obsahu vitamínů a minerálních látek se kopřiva používá i v kosmetickém průmyslu k výrobě přípravků posilujících pokožku a růst vlasů Nálev je možné použít i k inhalaci či na koupel.
Kopřivový čaj pro očistu organismu by se měl pít zjara. Ne však stále, pouze 3 až 6 týdnů, pak vysadit!

Sirup: Přibližně 80 kusů omytých kopřiv, povařených se 3 a půl litry vody. Přidat na plátky nakrájené citrony a nechat vše 24 hodin stát. Potom přecedit a ve vzniklé šťávě rozpustit 3 a půl kilogramu cukru, popř. trochu kyseliny citronové. Dát do chladna a popíjet ředěné vodou či čajem
Špenát: Nedřevnaté vrchní výhonky mladých kopřiv (plný bramborový košík), 2 celá vejce, 1 velká cibule, 3 stroužky česneku, sůl, pepř, sádlo, mouka, 3 lžičky šlehačky
Oprané kopřivy krátce převaříme, pomeleme - můžeme smíchat se špenátem, osolíme, opepříme a  doměkka dusíme na osmažené cibulce. Nakonec přidáme prolisovaný česnek, světlou jíšku, vajíčka a popř. šlehačku.
Polévka: Do hrnce s vodou namočíme hrubě nadrcenou mouku nebo zrní, asi 2 hrsti na dva l vody, přidáme 6–8 hrstí jemně nasekaných kopřiv, okořeníme solí, česnekem, pokrájeným řebříčkem, cibulí a kmínem. Omastíme sádlem, po odstavení můžeme v polévce rozmíchat vejce nebo šálek kyselého mléka.
Kopřivové těstoviny: 500 g mouky nejlépe pšeničné celozrné, 3–4 vejce, 50 g kopřivy, špetka soli. Kopřivu omyjte a rozmixujte tyčovým mixérem, přidáme vejce, trochu soli a mouku. Vypracujeme těsto, které rozválíme válečkem a nakrájíme na dlouhé a široké nudle. Možné použít strojek na těstoviny. Vaříme v osolené vodě. Pak dochutíme jako klasické těstoviny dle fantazie.
Pozor! Jak již uvedeno, používáme ji výhradně tepelně upravenou, neboť obsahuje toxické látky, jež se rozkládají na neškodné látky při teplotě 80 ˚C. Kopřiva v sobě také může hromadit dusičnany, takže při sběru nutno brát v potaz stav půdy.
Kopřivový výluh prospívá zelenině i okrasným rostlinám - obsahuje spoustu dusíku a vhodný je především v období růstu. Zelenině, zvláště rajčatům a lilkům, prospívá  také výluh z kostivalu, který mimo jiné obsahuje dostatek draslíku, nebo z přesličky, který je bohatý i na posilující křemík. Na výluh můžete použít i jakýkoli další plevel – pouze nesmí obsahovat již zralá semena, která kvašení snadno přežijí. Příprava: Rostliny vložte do nekovové nádoby. Pokud je nasekáte, bude výluh hotový dříve. Nádobu rostlinami naplňte ze tří čtvrtin a poté zalijte dešťovou vodou. V následujících dvou až čtyř týdnech bude výluh kvasit, můžete jej občas promíchat. Poté, co přestane pěnit a získá tmavou barvu, je připravený k použití. Rostliny se z velké části rozpustí a zbytek klesne ke dnu – bude se hodit opět jako mulč plný živin. Proces doprovází určitý zápach, nádobu proto neuzavřenou nádobu umístěte na vhodné místo. Pro optimální poměr pro měsíční hnojení postačí díl hnojiva na devět dílů vody. Rostlinám svědčí i pravidelné týdenní přihnojování výluhem zředěným až k poměru 1:50.

Tolice setá (tolice vojtěška)

(Medicago sativa ), 30 - 100 cm, V - X, čeleď bobovité (motýlokvěté, luštinaté)
Vytrvalá bylina často pěstována, zplaňuje podél cest, na náspech, loukách, rumištích apod.
V současnosti je vojtěška celosvětově nejrozšířenější pícninou (má vysoký obsah bílkovin, takže je velmi výživná - téměř se vyrovná jarní trávě a lze ji sklízet několikrát do roka. Navíc dobře odolává mrazům i suchu). Výhodné je tedy zkrmovat ji zvířatům, která potřebují hodně stavebních látek (rostoucí zvířata) a energie (laktující zvířata). Naopak u zvířat, která nemají velký výdej energie, není vhodná velká dávka vojtěšky, neboť vede k obezitě a zatížení ledvin, které odbourávají dusík obsažený v bílkovinách. Obsahuje enzymy proteázy, lipázy a amylázy, emulsin, invertázu, pektinázu, peroxidázu, kyselinu salicylovou, kumarovou a hroznovou, glykosid tricholin, silici, třísloviny, flavonová barviva, pryskyřice, stopové prvky (draslík, fosfor, hořčík, vápník - pro své složení může vojtěška posloužit jako přirozený zdroj vápníku), provitamín A, vitamíny skupiny B, vitamíny C, D, E, K a další látky. Sbírá se květ a to nejlépe na počátku rozkvětu nebo semeno, či celá kvetoucí nať. Pozor: Vojtěšku není vhodné sbírat na polích, kde může být chemicky ošetřena. Sušení by mělo být rychlé při teplotě kolem 40 stupňů. Použití zejména při léčbě revmatismu, podporuje trávení, napomáhá správné funkci ledvin a jater, ovlivňuje hladinu cukru v krvi, napomáhá růstu kostní tkáně, reguluje střevní mikroflóru (čímž může zlepšit metabolismus), působí protizánětlivě, obzvláště u zánětlivých onemocnění močových cest lze využít jejího diuretického (močopudného) účinku. Vojtěška má silné alkalizační (zásadotvorné) účinky. Díky nim dokáže potlačovat agresivitu žaludečních šťáv - je schopna snižovat kyselost v trávicím traktu, potlačuje pálení žáhy.  Užívá se buď ve formě čerstvé šťávy (50 až 60 g denně) nebo květu či celé kvetoucí nati ve formě nálevu či ve formě prášku (4x denně 2 g). Semena se podávají naklíčená v době, kdy se již objevují první zelené lístky. Vojtěšku není vhodné užívat dlouhodobě. Po čtvrt roce by mělo být podávání na jeden až dva měsíce přerušeno. Pro vyšší obsah vitamínu K není vojtěška vhodná pro ty, kteří užívájí léky proti srážení krve (např. Warfarin).

Mrkev obecná pravá, setá

(Daucus carota subsp. carota)
(Daucus carota subsp. sativus), čeleď miříkovité (okoličnaté), 5-100cm, V-VIII

Roste: Louky, sušší travnaté porosty, pastviny, příkopy, náspy, kamenité svahy, pole, rumiště. Mrkev setá je vyšlechtěna z mrkve pravé a je pěstována v mnoha kultivarech jako nezastupitelná  kořenová zelenina. Obsahuje karoteny, které se v
organismu mění na vitamín A, vitamíny skupiny B, vitamín C, cukry, silice, fosfolipid, steroly, minerální látky, v semenech je přítomna zejména silice a olej. Sbírá se kořen, semeno, někdy i nať. (Mladou nať lze využít stejně jako bylinky)
 Účinky: Podporuje obranyschopnost proti infekcím, zlepšuje zrak (zejména šeroslepost), užívá se při jaterní dietě (Při dlouhodobém a nadměrném pité mrkvové šťávy se může jako důsledek velkého množství karotenoidů, jež organismus již nedokáže zpracovat, a přetížení jater objevit tzv. karotinodermie projevující se oranžovým zbarvením pokožky), pomáhá při močových kaméncích a revmatických zánětech kloubů, je mírně močopudná a projímavá (Syrová mrkev pomůže díky vláknině správné funkci střev a tím i našemu vyprazdňování. Naopak vařená například pomáhá zastavit průjem), při zevním použití hojí rány, spáleniny či vředy, šťáva z kořene se hodí při léčení či doléčení ischemické choroby srdeční, prospěje těhotným a kojícím ženám nebo při chudokrevnosti. Využívá se také jako krmivo.  Výtažky z mrkve se přidávají do pleťových krémů, masek, mlék a do ochranných krémů proti opalování. Všechny tyto přípravky zvyšují fyziologickou funkci kůže, obnovují její pružnost, zamezují loupání a tvrdnutí. Maska z čerstvé mrkve: Nastrouháme čerstvou mrkev a na 20 minut ji přiložíme na důkladně omytý obličej a po sejmutí vetřeme do kůže mastný nebo polomastný krém. Nálev ze semen se užívá při angíně pectoris (pije se 2x až 4x denně)  Nejčastěji se podává mrkvová šťáva. Nať se obvykle používá čerstvá a užívá se hlavně zevně ve formě kašovitých obkladů. Nezastupitelný význam má pro široké využití v kuchyni. Pro dobrou využitelnost betakarotenu se doporučuje tepelná úprava na tuku. Mrkvový křen: Omytou mrkev a jablko nastrouháme na jemném struhadle, přidáme trochu nastrouhaného křenu a dochutíme solí, šťávou z citronu a případně dosladíme. Mrkvové karbanátky: 500 g mrkve, 2 - 3 vejce, 5 lžic strouhanky, 1 cibule, česnek, 2 PL majoránky, mletý kmín, sůl. Mrkev očistíme, nastrouháme nahrubo, podusíme osolenou na trošce vody. Necháme vychladnout vyklopenou na sítku. Nakrájíme nadrobno cibuli, prolisujeme česnek (může se dát i sušený), přidáme majoránku, mletý kmín, vejce a zahustíme strouhankou, popř. vegetou. Je možné použít místo strouhanky jemné ovesné vločky. Připravenou směs necháme asi 1/4 hodiny stát, tím dobře zahoustne. Vytvořené karbanátky obalit ve strouhance, smažit Mrkvové sušenky: 250 g strouhané mrkve, 250 g tuku, 450 g hladké mouky, 3 lžíce cukru, špetka soli. Vypracované těsto necháme v chladu ztuhnout, pak z vyváleného plátu asi 3 mm silného vykrajujeme jednoduché tvary. Pečeme na vymazaném plechu v předem předehřáté troubě zvolna po obou stranách dozlatova. Chutnají znamenitě i studené.

Bylinky a králíci

Každý chovatel by měl znát nejdůležitější rostliny, aby je mohl sám sbírat jako píci. Zpočátku budete určitě potřebovat klíč k určování rostlin. Objemným krmivem je čerstvé seno, které má králík mít stále k dispozici. Nutno dodat, že seno ihned po usušení nadýmá a proto se zkrmuje až po šesti týdnech, kdy už řádně vyfermentovalo! Nedostatek sena se projeví poruchami funkce trávicí soustavy králíka. Seno uchováváme na vzdušném a suchém místě, aby neplesnivělo. Správně uložené seno voní příjemně bylinkami, plesnivé naopak páchne zatuchlinou.  Takové králíkovi nelze podávat. Není vhodné ani jako podestýlka, neboť králík si občas uškubne i z vlastního lože. Sláma není ke krmení králíků vhodná, používáme ji výhradně jen jako podestýlku. Pozor na větší množství bolehlavu, pryskyřníku (Pryskyřník prudký ), vlaštovičníku (Vlaštovičník větší ), přesličky (Přeslička lesní ), rulíku (Rulík zlomocný ), durmanu aj., které i po usušení mohou způsobit potíže. Naopak prospěšná je zavadlá nebo sušená kopřiva (Kopřiva dvoudomá ) - obzvláště v zimě má vliv na laktaci samic. Rostlinou všech králíků je pampeliška (Smetanka lékařská ). Kromě ní králíci rádi konzumují trávy, kokošku pastuší tobolku, Chrastavec rolní , šťovíky, bolševník obecný, mléč rolní, jitrocele, mladé kopřivy, jetel ladní, vojtěšku, seradelu – ptačí nožku a vičenec. Chovatelé dále doporučují i vratič obecný, podběl obecný, pelyněk černobýl, řebříček obecný, svlačec rolní, Peťour malokvětý (peťour maloúborný)  a další.   
Vhodnými krmivy, která králíci rádi přijímají jsou mrkev, ředkve, kedlubny, štěrbák, čekanka, krmná řepa, tuřín, celer, špenát, jablka, hrušky, topinambury, čínské zelí, měkké palice kukuřice a petržel. Velice opatrně podáváme syrové brambory, salát, kapustu, jetel červený, bílý a luční, neboť mohou u králíků vyvolat silné nadýmání.
V žádném případě nesmíte králíkům dávat pryskyřníky (Pryskyřník plazivý, Pryskyřník prudký , Pryskyřník hlíznatý  a jiné) , Ocún jesenní , tis, tetluchu kozí pysk, rulík zlomocný, bolehlav plamatý, rozpuk jízlivý, lilek černý, neboť všechny  uvedené rostliny jsou jedovaté. Jedovaté jsou také klíčky brambor a syrové fazole.
Tvrdá krmiva jsou pro králíka stejně důležitá jako jadrná směs. Králík sice není hlodavec, ale podobně jako hlodavci vyhledává tvrdá krmiva, aby si jejich konzumací otíral stále dorůstající dlátovité řezáky. Divocí králíci se neživí jenom trávou a pampeliškami, ale okusují také kůru stromů. Mohl by vám to potvrdit každý zahradník nebo hajný. Nevytvoříme-li zvířeti vhodné podmínky pro otírání řezáků, vyrostou mu tak, že mu budou vyčnívat z pysku a ztěžovat sbírání potravy. Divoký králík s takto znetvořenými zuby je odsouzen k zániku. Domácím králíkům může odborník zkrátit zuby kleštěmi, ale mnohem vhodnější je nadměrnému růstu řezáků předcházet.
   Králíkovi je vhodné dávat pravidelně suchý tvrdý chléb, pochopitelně neplesnivý, nebo větve listnatých stromů, nejlépe ovocných, neošetřených chemickými přípravky. Jednou za pár dní podáváme i smrkové větvičky, které jsou prevencí kokcidiózy. Nebezpečné jsou větvičky  tise, túje, javoru, jasanu a hlohu.
Jadrné krmení a objemnou píci je vhodnější podávat odděleně, v různé době, ale každého dne ve stejnou hodinu. Množství krmiva závisí na velikosti králíka, neboť ne každý malý králík zůstane skutečně zakrslý. Ráno musí náš chráněnec dostat velkou hrst suchého jadrného krmiva, tj. 20 až 30 g. V poledne mu dáme šťavnatou píci. Její množství musí být stanoveno tak, aby během jednoho krmení byla zkonzumována celá podaná dávka. Zpočátku je vhodnější dávat trochu větší množství a postupně dávku snižovat, až do stanovení správné porce. Nelze uvést konkrétní množství v gramech nebo počet centimetrů mrkve, ale obvykle postačí čtvrtka středně velkého jablka denně. Po celých čtyřiadvacet hodin musí mít králík k dispozici čerstvé seno, tvrdé krmivo a čerstvou vodu, kterou je třeba nejméně jednou denně vyměnit.
   Granulové krmivo je praktické, ale má jednu velkou vadu. Pro dlouhodobější krmení králíků je příliš jednotvárné. Zvířata, stejně jako lidé, nepřijímají potravu jen proto, aby žila, i králík má chuť na různé věci. Plnohodnotné krmivo je tedy dobré, ale s různými doplňky je ještě lepší. Rovněž do bohaté směsi obilných zrn je možno dodat občas jiné složky. K obohacení se používají ovesné nebo kukuřičné vločky, suchárky, křehké pečivo i svatojánský chléb. Výrobci krmiv pro zvířata nabízejí i různé lahůdky, jako například jogurtový drops nebo zeleninové krekry.
Při výběru krmiva nelze spoléhat pouze na instinkt králíka. Ten je dobře rozvinutý jen u divokých zvířat, jejich ochočeným potomkům však chybí. Zelená píce nesmí nikdy pocházet z bezprostředního okolí továren nebo rušných ulic. Dokonce i na chemicky neošetřeném ovoci a zelenině mohou být nebezpečné látky, například zbytky ptačího trusu obsahujícího baktérie rodu Salmonella. Zelená píce zase může být z území, na kterém se vyskytuje myxomatóza. Králíkům nesmíme podávat vlhkou trávu ani jiné orosené rostliny, u kterých došlo k zapaření! Zkrmujeme i nadzemní částí topinambur.
    Zvíře, které v zimě nedostávalo žádnou zelenou píci, je nutno na jaře pozvolna a postupně na tuto potravu přivyknout. Totéž platí o mladých zvířatech, která dosud nikdy nebyla krmena zelenou pící. Zpočátku podáváme jen malé porce, které postupně zvolna zvyšujeme. Mrkev je známou pochoutkou všech zajícovitých, ale podávaná ve velkém množství působí projímavě. Nesmíme proto králíkům dávat více než jednou malou mrkev denně. Ale sušená mrkvová nať je naopak v zimě velmi vhodná na posílení králičího libida.
Rostliny a jejich prospěšnost:
Vrbové proutí má velice zajímavé účinky na organismus králíka. V prvé řadě okyseluje střevní mikroflóru a tím pádem zabraňuje množení kokcidií, které následně v překyseleném prostředí hynou. Chceme-li tedy zabránit v našem chovu rozšíření kokcidiózy, aniž bychom sáhli po drahých veterinárních přípravcích, předkládejme vrbu nejlépe dva až tři dny po sobě s tím, že další den řádně vykydáme podestýlku a vysteleme slámou. Dobré je rozšířit tuto kůru přidáváním octu do napájecí vody. Další možné užití nastává v případě, kdy samice přijde o mladé, ať již z důvodu jejich úhynu, podložení, nebo i odstavu do samostatného kotce. Vrba totiž zhoršuje kvalitu mléka a u většiny samic dokonce tvorbu mléka zastavuje. Tudíž se vyvarujeme případnému zánětu mléčné žlázy, který je právě při brzkém odstavu či úhynu mláďat velice aktuální. Zároveň nepodáváme králici žádné napájecí tekutiny, což ještě zastavení laktace umocní.
Krom výše uvedených výhod, které do chovu přináší, jsou samozřejmě větvičky, jejich kůra a listy plné vlákniny, která udržuje trávení v normálu – předložením tudíž nic nezkazíte! V obou případech však musíte dbát na to, aby větvičky byly co nejčistší - netrhejte je tedy u silnic apod. Zároveň nesmí být napadeny mšicemi či jiným hmyzem. Také musím připomenout, že větvičky podáváme přibližně do jednoho centimetru průměru, silnější králíci neradi žerou. Listy na větvičkách necháme. Vrbu najdete zejména u rybníků a vodních toků.
Sušené kopřivy jako přírodní antibiotika. Opravdu obsahují řadu vitamínů a tělu prospěšných látek a člověk je v lidovém léčitelství užívá již od pradávna. Je známo, že kopřivy zastavují krvácení (možno podávat po kocení), výborně působí při střevních problémech, zácpě, nemocích žlučníku a jatek (při kokcidioze). Navíc kopřivy, ať už sušené či čerstvé, znatelně zvyšují laktaci, což je další důvod, proč zejména kojícím samicím do třetího týdne po okocení kopřivy zkrmovat. Nesmíme opomenout ani fakt, že kopřivy mají velký vliv na kvalitu srsti - předkládání v době línání či po ostříhání u angor není na škodu, ba naopak. Podávání kopřiv je jako prevence proti mnoha nemocem nejlepší řešení. Samozřejmě ušáky neuchrání proti moru, myxomatoze a dalším nemocem, ale jistě dokáže vyrovnat chyby v krmné technice a nemoci jimi způsobené.
Pelyněk černobýl - účinky jsou velmi podobné jako u vrby, či spíše silnější.  Při krmení se kokcidióza téměř neobjeví. A stačí pouze podávat kousky, nikoliv celé rostliny - přibližně 30 centimetrů dlouhý stonek.
Krom prevence proti kokcidioze má i své nevýhody, zejména pak možné předávkování a také zhořknutí mléka u kojících samic. Proto není vhodné předkládat pelyněk této kategorii králíků.

Smetánka lékařská, nemá chybět jako jedno z prvních jarních krmiv. Často roste na zaplevelených trávnících, okolo cest či vysemeněná na záhonech. Králíci jí časně z jara nepohrdnou, stejně tak jako jejími kořeny, které obsahují cukr inulín (stejně jako topinambury).

Podběl obecný - zkrmování má příznivé účinky na trávení a navíc zabraňuje nadýmání, proto se ho vyplatí mít vždy po ruce, pokud se dopustíme nějaké dietetické chyby.

V malých (!) dávkách můžeme též vyzkoušet vratič obecný, dříve hojně užívanou bylinu pro vypuzení vnitřních (střevních) parazitů a pro potraty, což platí i u zvířat - užíváme jej tedy jako prevenci proti kokcidioze či při odčervování. Z výše uvedeného důvodu nepředkládáme březím samicím. Pozor na možné předávkování, předkládejte jen minimální množství tzn. 15 cm dlouhý stonek s listy bez květu a plodů (ozkoušeno).

Jitrocel má antibiotické a protizánětlivé účinky, a dále bolševník, obecný (nikoliv velkolepý) který podporuje v menších dávkách (opět několik listů i se stonkem) laktaci.

 

Peťour malokvětý (peťour maloúborný)

(Galinsoga parviflora), čeleď hvězdnicovité (složnokvěté), 10-70cm, V-X
Jednoletá bylina, co hojně roste na poli, v zahradách, podél cest, hlavně v okolí lidských sídlišť. Sbírá se kvetoucí nať. Obsahuje bílkoviny, flavonoidy, trochu silice, pryskyřičné látky, saponiny, vitamín C a další látky. Účinky:  Zpevňuje dásně postižené paradentózou, zvyšuje laktaci, působí desinfekčně, snižuje horečku a krevní tlak, zevně použitá léčí ekzémy a kožní
záněty. Použití: Podává se ve formě odvaru, nálevu, tinktury nebo i čerstvé šťávy. Při paradentóze se rostlina žvýká, koupele se osvědčily při lupence, ekzémech, při nedokrvování dolních končetin, na bércové vředy i na špatně se hojící rány, obklady z čerstvých rostlin působí příznivě při bolestech kloubů. Pozor: Neměly by jej užívat těhotné ženy (působí na dělohu), naopak je prospěšný pro ženy kojící.  Pro vysoký obsah bílkovin a málo hrubých vláken může sloužit jako vydatná šťavnatá píce pro užitková zvířata.

Světlice barvířská

(Carthamus tinctorius), čeleď  hvězdnicovité, 50–110 cm, VII-VIII

Světlice barvířská se pěstuje pro semeno obsahující 45–55 % oleje použitelného za studena pro lidskou výživu. (Olej je srovnatelný s olejem slunečnice. Má však vyšší obsah kyseliny linolové. Seje se také jako meziplodina k získání zelené píce, kdy se seje buď hned na jaře nebo nejpozději do 10. srpna po sklizni hlavní plodiny. V době kvetení lze sbírat z květů korunní plátky pro přírodní barvivo (nepravý šafrán) Květy obsahují vodorozpustné barvivo a hořčiny, pryskyřice a vosky. Účinky:  Olej výrazně snižuje hladinu cholesterolu v krvi a má celkově protisklerotický účinek, proto je vhodný pro léčbu a jako prevence oběhových a cévních chorob. Úspěšně napomáhá při horečnatých stavech, zvláště pokud jsou spojeny se zimnicí, podporuje vykašlávání. Užívá se při angíně pectoris a pneumonii. Kromě toho květy působí lehce projímavě, močopudně a potopudně, čistí dobře krev. Drogu využíváme k léčbě zácpy, střevních problémů, ale také při chorobách močového ústrojí a ledvin. Díky tomu, že čistí krev, napomáhá při léčbě zánětů a ekzémů a dalších kožních onemocnění. Zevně také k desinfekci, jako kašovité obklady na zahnisané a těžko hojící se rány, na omývání při ekzémech. Hlavně je výborné koření, zejména do polévek, dodá jim zajímavou pikantní chuť a příjemnou barvu, ale především podporuje trávení.  Směs pro hladké uvolnění hlenů a proti opakujícím se katarům: Světlici, diviznu, vlčí mák, islandský lišejník a plicník. Uděláme směs, všechny byliny stejným dílem. Skladujeme na suchém místě. Pro použití vezmeme 1 polévkovou lžíci směsi, dáme do 0.25 litru studené vody, přivedeme k varu a vaříme asi 3 minuty na velmi mírném ohni. Pak na 10 minut odstavíme a přecedíme. Pijeme po malých doušcích přes den.
Lidové názvy: Turecký šafrán, bodlák sviňský, nepravý šafrán, planý saflor, planý šafrán, saflór

Laskavec ohnutý (srsnatý)

(Amaranthus retroflexus), čeleď laskavcovité, 10-200cm, VII-X

Roste coby plevel na polích, v zahradách, nevynechá okraje cest, rumiště, parky, uchytí se klidně i mezi dlažbou, na nádraží, prostě nenáročná rostlinka, co stejně jako většina laskavců, má i výživnou hodnotu.
Obsahuje totiž hodně sacharidů i bílkovin.
Využití: Z mladých rostlinek lze
připravovat saláty nebo je upravovat jako špenát. Starší rostliny již mají v listech hodně dusitanů. Semena se mohou použít jako krmivo pro drůbež, starší rostliny lze silážovat.

Vikev plotní

(Vicia sepium ), čeleď bobovité (motýlokvěté, luštinaté), 20-50cm, V-VII

Vytrvalá rostlina, která se vyskytuje na loukách i tam kde
jsou křoviny, světlé lesy a na jejich okrajích, v příkopech, kolem cest a u plotů od nížin až do hor. Pěstuje se i jako pícnina, většinou ve směskách a také je zdrojem nektaru.

Jetel prostřední

(Trifolium medium), čeleď bobovité (motýlokvěté, luštinaté), 20 - 50 cm, VI - IX

Bylina roste roztroušeně až hojně od nižších pahorkatin do horských oblastí, vzácný nebo zcela chybějící v nejteplejších a nejsušších oblastech. Má ráda lesní lemy, křoviny, stráně, meze, světlé lesy, louky, pastviny, nejčastěji na mírně suchých až mírně vlhkých a částečně zastíněných místech. Je považován za dobrou a perspektivní pícninu odolnou chorobám.