Tymián obecný

(Thymus vulgaris), čeleď hluchavkovité,, 5-10cm, V-IX

Roste: Tymián je vlastně druh mateřídoušky. Vyhledává suchá a slunná místa, jako jsou skalnaté stráně a meze, je pěstován jako koření. Sbíráme kvetoucí nať nebo nať těsně před rozkvětem kolem desáté hodiny dopoledne. Tymián můžeme sušit ve svazcích zavěšený na šňůře v suché a vzdušné místnosti, nebo umělým teplem při maximální teplotě 35°C. Obsahuje poměrně velké množství účinných látek(silice, třísloviny, hořčiny, flavony (luteolin), aromatické kyseliny, triterpenické kyseliny. typické silice(thymol, karvakrol - kultivary, které jich obsahují vysoké množství, se používají ve farmaceutickém a potravinářském průmyslu nejčastěji); dále cineol, cymen, linalool, bornylacetát.Využití: Jeho nadužívání může způsobit tyreotoxikózu, proto by se k jeho použití hlavně ve formě čaje mělo přistupovat s mírou. Nejlépe působí ve formě kloktadel, koupelí (je výborný na regeneraci buněk pleti) Působí protizánětlivě, pomáhá například při nachlazení, kašli, špatném trávení, nespavosti, zvyšuje tvorbu bílých krvinek), také jako  součást ústní kosmetiky a hlavně jako koření. (Tymián tvoří součást bylinkové kytičky „Bouquet garni", rozšířeného způsobu ochucování pokrmů ve Francii. Jinak se používá při uzení masa, dává se do sýrů, sekaných mas, salátů, hrachových a fazolových pokrmů, ke zvěřině, k nakládání okurek, k zelenině, přípravě ryb a na italskou pizzu. V Německu je v oblibě spolu s bobkovým listem do kysaného zelí.)
Lidové názvy: démuť, dymián, dymiánek, mateřídouška římská, mateřídouška vlašská, thým vonný, tymiánek

Zajímavý článek: https://www.aazdravi.cz/neobjeveny-zabijak-viru-bezna-bylinka-v-kuchyni-by-se-mohla-stat-zbrani-v-boji-s-pandemii/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=8dSUcZKeHJ9-202102020511

Růže stolistá

(Rosa x centifolia), až 2,5 m, VI - VII, čeleď růžovité

Růže stolistá bývala u nás v minulosti běžně pěstována zejména ve venkovských oblastech. Místy i zplaňovala - v okolí hřbitovů, na rumištích apod. Užívají se květy, které překrásně voní a obsahují třísloviny, falvonoidy, kemferol,  kyselinu galovou,  antokyany, silici, polysacharidy a je bohatá i na sliz a na vosky.

Využití: Antivirové látky pomáhají při astmatu, chřipce, rýmě a nachlazení, omezuje množství viru HIV, zastavuje průjem a nadměrnou silnou menstruaci, snižuje hladinu cukru v krvi, udržuje správnou hladinu cholesterolu, brání vzniku ledvinových kamenů, harmonizuje centrální nervový systém (napomáhá proti smutku a depresím), snižuje cholesterol, pozitivně působí při nespavosti, ochraňuje játra, srdce, sliznici žaludku a střev, tonizuje organismus, má protialergické účinky, optimalizuje složení střevní mikroflóry a pomáhá při žaludečních a dvanácterníkových vředech. Sušení: Růžové plátky se suší ve stínu nebo v dobře větrané místnosti. Zpočátku bez obracení, ke konci sušení je můžeme několikrát provzdušnit a protřepat. Sušenou drogu uložíme buď do dobře hermeticky uzavíratelné nádoby mimo dosah slunečních paprsků. Lze je použít k výrobě např. koupelové soli - takovou koupelovou sůl si jednoduše namícháme ze zakoupené koupelové mořské soli a sušených květů. K růžím se hodí přidat například levandule, která díky svým obsahovaným látkám ještě posílí relaxační účinek koupele.

Z korunních lístků růže stolisté se získává růžový olej, který se přidává do voňavek, mýdel, tabáku. (Získává se parní destilací. Je to proces, jehož původ lze vysledovat až do staré Mezopotámie ( před více než 5 000 lety). Probíhá tak, že rostlinný materiál se vloží do destilátoru a vystaví se působení koncentrované páry, která uvolní aromatické oleje z rostlinných buněk. Aromatické výpary pak procházejí sérií skleněných trubic, které fungují jako kondenzátor. Olej se v závěru od vody oddělí tak, že se odsaje nádobkou s úzkým hrdlem. Zbylá voda vytváří krásně vonící vedlejší produkt tzv. růžovou vodu. (Aparatura pro destilaci silice s vodní parou se skládá z vyvíječe páry, reaktoru, sestupného chladiče a cílové kádinky. Vyvíječ páry je tvořen frakční baňkou naplněnou 500 ml vody a v ústí také opatřenou svislou pojistnou trubicí. Ta má zabránit nasátí destilačního zbytku do vyvíječe páry při poklesu teploty a také výbuchu destilační aparatury domácí silice, která je v horní vrstvě.)
při přehřátí. Pojistná trubice musí být dlouhá 40 cm. Z vyvíječe se pára vede do reaktoru, což je druhá frakční baňka, ve které je rozmixovaná bylinka s 80 ml vody. Spojovací trubička od vyvíječe páry musí končit u dna reaktoru, tak aby procházející pára byla přivedena pod hladinu směsi vody a drtě z bylinky. Z reaktoru je odpar dále veden do sestupného chladiče a nakonec do cílové kádinky. Na začátku destilace je vhodné předehřát kahanem i reaktor na teplotu varu. V průběhu destilace se pak už zahřívá k varu jen vyvíječ páry. Výsledný destilát se přelije do dělicí nálevky a po několika minutách stání se oddělí růžová voda a miniaturní množství růžového oleje.
Recept na růžový olej: Čerstvě natrhané růžové okvětní lístky napěchujeme do uzavíratelné nádoby z průhledného skla a zalijeme panenským slunečnicovým olejem tak, aby byly úplně ponořené (lze použít i panenský olivový olej - extra virgin). Sklenici umístíme na slunné místo, a necháme takto 3-4 týdny louhovat, přičemž sklenici často protřepeme, neotvíráme ji však. Nakonec olej slijeme přes plátno a růžové plátky důkladně vymačkáme. Růžový olej skladujeme nejlépe v menší uzavíratelné skleněné lahvičce. Tento olej se hodí na ošetření citlivé a suché pleti, i pokud trpíme oněmi nepěknými rozšířenými a popraskanými cévkami v kůži, dále na popraskanou kůži na patách, na namáhanou a vysušenou pokožku na rukou, na menší popáleniny, ale také na kůži spálenou sluncem, či jako ošetření po opalování. 
Recept na růžový olej II: Na domácí výrobu růžového oleje budete potřebovat 30 g čistých okvětních růžových lístků a 330 ml kvalitního olivového oleje, v krajním případě může být i slunečnicový olej. Okvětní lístky napěchujte do skleněné lahvičky a zalije olejem. Lahvičku uzavřete a nechejte týden na slunci. Pak přecedit. Takto vzniklý olej se používá k ošetření pleti - pár kapek oleje vmíchaných do pleťového krému zjemní a zklidní suchou a podrážděnou pokožku.

Kostival lékařský, kostival český

(Symphytum officinale), čeleď brutnákovité,  30-120cm, IV-VII
Roste coby vytrvalá bylina s bohatě větvenými lodyhami kolem řek, na vlhkých polích, v příkopech i podél cest od nížin do podhůří.
Obsahuje hlavně slizové látky,
třísloviny, silice či alkaloidy. Listy obsahují vápník, draslík, fosfor, vitamin A, C a B12, kyselinu rozmarýnovou, allantoin a cholin.
Působí protizánětlivě a má hojivé účinky. Netoxické složky alkaloidů snižují zvýšený pohyb střev a příznivě ovlivňují peptické vředy (záněty žaludeční sliznice), ale vnitřně se příliš nepoužívá, protože kostival obsahuje i toxický alkaloid, který může poškodit játra a způsobit rakovinové bujení při ve velkých dávkách.
Používá se ve formě obkladů (I ve formě tinktury či léčivých olejů) při krevních podlitinách, zánětu žil, chronických onemocněních, při dně nebo i křečových žilách. Pomáhá při srůstání zlomených kostí i hojení ran, otoků, vředů, výronů i pohmožděnin. Kostival sice podporuje tvorbu hojivé tkáně, ale neměl by se používat na hluboké rány vzhledem k tomu, že urychluje povrchové hojení a než se rána stačí zhojit uvnitř může dojít k tvorbě hnisajících zánětů.
Listy kostivalu lze použít na obklady i jako přísada pro celkovou koupel, při revmatických bolestech, dně, bolestech kloubů, poruchách prokrvení, poškozených ploténkách a dokonce pomohou už za jednu noc, když listy ovaříme a jako teplou kaši položíme na ochrnuté končetiny. Tato procedura pomáhá, když bolesti pocházejí z přetažení, podvrnutí, vykloubení či záchvatu mrtvice.
Sedací koupele z kořene kostivalu používáme při poruchách prokrvení v nohách, při křečových žilách a na doléčení zlomů kostí.
Obklady z kořene: Usušené kořeny pomeleme na moučku a v hrnku vřelé vody, do které přidáme několik kapek jedlého oleje, rychle smícháme na kaši, natřeme na plátěný hadřík, teplé vložíme na postižené místo a zabalíme.
Obklady z čerstvých listů: Umyté na desce válečkem na nudle rozválíme a položíme na příslušné místo a zavážeme
Výluh na celkovou koupel: 500 g čerstvých nebo sušených listů nechat máčet přes noc v 5 litrech studené vody. Druhý den vše zahřejeme do varu a tekutinu vlijeme do vody ve vaně.
Tinktura: Vyryté kořeny kostivalu umyjeme a kartáčem očistíme, nadrobno rozřežeme. Volně jimi naplníme láhev až po hrdlo, zalijeme režnou nebo jinou pálenkou, postavíme na 14 dní na slunko nebo blízko kamen. Musí být v pálence zcela ponořené.
Připravit si můžeme též výluh proti mšicím a to buď z kostivalu nebo kopřiv: 200 g zelené hmoty zalijete 2 litry studené vody a nechte 24 hodin louhovat. Přecezeným neředěným výluhem se postřikují rostliny napadené mšicemi vždy po napadení rostlinky - mšice mají během sezony několik generací, které opětovně rostliny zamoří.

Mast: 4-6 vyrytých a očistěných kořenů jemně posekáme a krátce upražíme v 250g čistého sádla, přes noc necháme stát.
Druhý den ohřejeme, scedíme přes plátno a zbytek vymačkáme rukou. Plníme do malých kelímků od krémů a uložíme v chladnu.
Nebo také kořen krátce, ale dobře opláchneme. Asi dvě plné hrsti na 250g lékařské vazelíny. Nakrájíme keramickým nožem na tenoučké plátky (při škrabání vznikne slizovitá hmota, kterou je těžké později rozdělit a navíc pojme míň lék. vazelíny a vymačkat ji je opravdu prácička). Ve vodní lázni rozpustíme ve skleněné míse lék. vazelínu. (Lze použít troubu - je to rychlejší a vazelína se lépe prohřívá). Lepší je použít lék. vazelínu, mast ze sádla může plesnivět, pokud není v ledničce. Když se vazelína dokonale rozpustí, přidáme nakrájený kořen a necháme vychladnout a odstát do druhého dne. Pak znovu ohřejeme a nekovovou naběračkou vybereme kořen, přidáme trochu rozpuštěného včelího vosku nebo medu a nalejeme do připravených čistých kelímků. Uchováváme v chladu a temnu. Nejlépe v ledničce. Sádlo se může přidat později aby nebylo tolik cítit z masti. Rozdíl mezi vazelínou a sádlem je především v ceně a sádlo se lépe vstřebává. Nicméně vazelína se osvědčila - účinek se nesníží a mast neplesniví. Ale pokud by jste použili sádlo, pak rozhodně mast skladujte v ledničce a využívejte ji co nejdřív. Mast se užívá: Otevřené rány, bércové vředy,  zlomeniny - napomáhá srůstu kostí, záněty kloubů, výrony, vymknutí, pohmožděniny, popálení, opaření, povrchové rány, otoky, artritida, revmatismus, zjemňuje pokožku, kýla, masáž svalů a šlach.
Víno při chorobách plic: 2-5 čerstvých, umytých kořenů nadrobno nařezaných vyluhujeme 5-6 týdnů v 1l přírodního bílého vína.
Hnojivo viz Kopřiva dvoudomá
Lidové názvy: Medronice, černý kořen, hadí mord, medunice či kobylí mléko

Kostival český

Kostival český, ( Symphytum bohemicum), 30 - 80 cm, V - VII
Občas můžeme narazit na kostival český, který je v ČR řazen k silně ohroženým druhům a je jedovatý, proto jej nepoužíváme. Ten roste v místech jako lužní louky a lesy a vlhká a zamokřená místa nížin. Možná záměna: S bělokvětými jedinci kostivalu lékařského (Symphytum officinale). Od tohoto druhu se kostival český liší světlejší barvou lodyh a listů, měkčím oděním či užšími listy, jejichž křídla sbíhají jen po krátkých úsecích lodyh.

Sedmikráska chudobka

(Bellis perennis), čeleď hvězdnicovité, 5- 15cm, kvete vlastně celoročně

Odolná a nenáročná bylinka roste od nížin až do horských oblastí
snad na všech loukách a pastvinách a nejraději na pěstěném trávníku
Na sušení sbíráme celé květní úbory a to krátce po rozvití a za slunného, suchého počasí. Čerstvé jarní lístky jsou skvělé do salátů a polévek
Sedmikráska obsahuje hořčiny, sliz, silici,flavonoidy, třísloviny, triterpenové saponiny, organické kyseliny, minerální látky, inulín, cukr a vitamín C.
Vnitřně se používá např. při zánětlivých onemocněních dýchacích cest, kdy napomáhá vykašlávání a
působí protizánětlivě. Je vhodná i na zvýšení látkové výměny v játrech a žlučníku - stačí sníst pár čerstvě utržených kvítků
K zevnímu použití je vhodná jako přísada do koupele nebo odvar na obklady. Pomáhá i na špatně se hojící rány a vředy, také při hmyzím bodnutí. Kloktáním ulevíme při zánětu hrdla a dásní.
Čaj, který mírní kašel a pročisťuje organismus: Jedna lžička čerstvých květů i s listy se zalije čtvrt litrem vroucí vody a nechá deset minut louhovat. Přecedí a pije několikrát denně. Lze osladit medem.
Sedmikráskový sirup: 250 g květů sedmikrásky, půlka citrónu, 40 g cukru, jeden litr vody. Květy zalijeme vroucí vodou, přidáme na kolečka pokrájený citron, necháme louhovat přes noc. Přecedíme, osladíme a svaříme do hustoty sirupu. Můžeme plnit do sklenic a v zimě přidávat do čaje.
Med: 500 umytých květů zalít s nakrájeným bio citronem 0,5l horké vody a 24hod. nechat macerovat. Druhý den přes plátno důkladně vylisujeme do hrnce a svaříme s 0,5kg cukru. Asi po hodině míchání vznikne hustý med - příliš hustý by následně zkaramelizoval, do něho vlijeme panák rumu a plníme do čistých sklenic.
Hlávkový salát se sedmikráskou: hlávkový salát, 2 lžíce jablečného octa, sůl. Do hlávkového salátu přidáme několik růžic listů sedmikrásky, navrchu ozdobíme květy, zalijeme octovou zálivkou.
Sedmikráskový špenát: Mladé lístky sedmikrásky opereme a povaříme ve vodě. Po zcezení lístky jemně posekáme, hodíme na cibulku, zaprášíme moukou a krátce povaříme, můžeme přidat jedno až dvě vejce. Dochutíme solí, pepřem a rozetřeným česnekem
Lidové názvy: Babička, devaterník, hladověnka, chudobka, jiskerka

Plicník lékařský

(Pulmonaria officinalis), čeleď brutnákovité, 10-35cm, III- V

 Plicník roste v trsech nejen na kraji světlých listnatých a lužních lesů, také kolem křovin. Plicník lékařský má skvrnité listy na rozdíl od plicníku tmavého, který má listy beze skvrn a je mnohem hojnější. Ve starší literatuře se oba plicníky nerozlišovaly, proto pod názvem plicník lékařský je i fotografie plicníku tmavého, který má shodné účinky. Pro léčení se sbírá celá kvetoucí rostlina, která obsahuje kyselinu křemičitou, slizové látky, saponiny, vitamín C, třísloviny, allantoin, fytosterin, cukry, cerylalkohol, pyrolizidinové alkaloidy a minerální látky (zejména vápenaté soli). Suší se ve stínu do 40°C, nepomačkaná
Droga působí protizánětlivě, usnadňuje odkašlávání, hojí a regeneruje sliznice dýchacích cest i trávícího ústrojí, zvyšuje krevní srážlivost, působí mírně močopudně a svíravě, zevně se užívá na krvácející hemeroidy.
Zevně ve formě obkladů (lze použít i čerstvou drogu), záparu či odvaru (z dvojnásobného množství drogy) se užívá k omývání hnisajících ran nebo hemeroidů, kde se uplatní protizánětlivý a svíravý účinek.
Čaj: Dvě lžičky drogy do 1/4l. vroucí vody a nechat louhovat asi 15 minut. Pijí se nanejvýš 4 šálky denně při kašli, zánětu průdušek nebo plicních nemocích. Pozor! Vzhledem k přítomnosti alkaloidů by se plicník neměl užívat déle než 3 týdny a neměl by být podáván malým dětem a těhotným či kojícím ženám.
Inhalace: Použít pouze plicník nebo přidat květy divizny, listy jitrocele a květy podbělu, 2 lžíce drogy přelít 0,5 litrem vroucí vody nechat 10 minut louhovat a pak inhalovat (2x denně po dobu 5 dnů)
Lidové názvy:  Tříbarevné kvítí, čmelník, hvězdoš, cicalka, červený klíč, korálky ...

Smetanka lékařská

(Taraxacum officinale), patří do čeledi hvězdicovitých, 10-50cm, IV-IX

Roste jako jedna z nejznámějších rostlinek od nížin do hor
V květech jsou obsaženy flavonoidy, silice, karotenoidy
V mladých listech, které sbíráme před rozkvětem, je vitamín C a kyselina křemičitá. Chcete-li se nadopovat významnými vitamíny, zkuste denně zkonzumovat hrst mladých pampeliškových listů ochucených citronem. Nerozvité květy chutnají jako salát a dají se jíst jen tak jako mlsku. (Šestitýdenní kůra napomáhá i zažívacímu traktu) Kořen obsahuje hořčiny, třísloviny, inulín - nejvíce na podzim, aminokyseliny, steroly, kaučuk, triterpeny, fytoncidy, měď, draslík, mangan.

Sběr  kořene na jaře před květem nebo až na podzim. Jakmile si kořeny přinesete domů, pečlivě je očistěte od hlíny. Osvědčilo se použít kartáček. Suší se rozříznutý podélně do 50°C

Posiluje funkci jater, je vhodný při léčení žloutenky. Pampeliška podporuje trávení, tím že stimuluje uvolňování žluče z jater a žlučníku. Snižuje cholesterol v krvi a krevní tlak, na nemoci kloubů, jako je revmatizmus, dna či jiné neduhy. Účinné látky ve smetánce lékařské zabraňují degeneraci kloubů a chrupavek a posilují celý stavební aparát těla. Navíc je vědecky doloženo, že kořen pampelišky je účinnější než chemoterapie, protože ta ničí všechny buňky, kdežto kořen pampelišky zabíjí pouze ty rakovinné. Mezi možnosti jeho zpracování ale patří i tinktura z čerstvého kořene. Nastrouhejte kořen a pak zalijte 40 až 50% alkoholem. Nechte měsíc louhovat nejlépe ve sklenici, přičemž občas promíchejte. Poté sceďte (jde to trochu ztuha, tak mějte trpělivost), nalijte do lahvičky a uchovejte na chladné a tmavé místo. Tinktura z čerstvého kořene pampelišky se užívá v množství 30 až 60 kapek třikrát denně. Kořen lze upravovat jako zeleninu nebo se praží a slouží jako náhražka kávy. 
Pozor: Listy či kořeny pampelišky by neměli užívat lidé s žlučníkovými kameny bez dohledu lékaře či léčitele. Lidé s obstrukcí žlučovodů nesmějí užívat pampelišku. V případě žaludečních či dvanácterníkových vředů musí být pampeliška konzumována s opatrností, jelikož může zvýšit produkci žaludečních šťáv. Mléčný latex ve stonku a listech pampelišky může u některých lidí vyvolat alergickou vyrážku. Pampeliška obsahuje 40% inulinu, vlákniny široce rozšířené v ovoci, zelenině a rostlinách. Lidé s vzácnou přecitlivělostí na inulin, by také neměli pampelišku užívat.

Koupel,  která zmírní bolesti: 1 litrem vody spařit hrst celé rostliny včetně kořenů. Rostlinky musí být čerstvé a drobně sekané. Po vyluhování směs sceďte a vlijte do asi třílitrové koupele. Střídat omývání nohou a rukou asi po 15cti minutách

Pampeliškový med (Pomáhá léčit nemoci dýchacích cest a podporuje odkašlávání, takže je to velký pomocník při nemocech, jako chřipka či angína)

300 velkých, plně rozvinutých květů pampelišky, 1 kg cukru, 2 citrony (K pampeliškám můžete přidat například sedmikrásky nebo listy aromatických bylinek, jako je meduňka či máta či dokonce trochu strouhaného zázvoru ...)
Květy dáme do hrnce a zalijeme 1l vody. Přivedeme k varu a povaříme 10 minut. Přidáme na kousky, i s kůrou nakrájené citróny a odvar necháme 24 hodin luhovat. Druhý den odvar přecedíme přes plátno, z květů i citrónů vymačkáme co nejvíce tekutiny a do přecezeného vývaru přidáme cukr. Roztok znovu vaříme, a to půl až tři hodiny, podle toho, jak hustý a zkaramelizovaný sirup si přejeme získat. Občas jej promícháme vařečkou a hustotu zkoušíme na malém, vychladlém vzorku. Horký med nalijeme do sklenic, zavíčkujeme a obrátíme stejně, jako džem, aby se víčka dobře chytla. (Poslední výzkumy varují, že řepný cukr, který při vysokých teplotách karamelizuje je pro recept sice žádoucí, ale také se rozkládá, přičemž vzniká hydroxymetylfurfural, který je pro člověka částečně toxický. Proto raději nechte pampelišky i s cukrem vyluhovat v převařené vodě. Bílý cukr tam bude pořád, ale zrovna tak zůstanou vitaminy a enzymy z pampelišek a navíc se zbavíte karcinogenních látek z karamelizovaného cukru. Výsledný produkt pak nebude připomínat med, ale spíše zdravý sirup. )
Pampeliška v medu: Čerstvou pampelišku – květy, stonky i listy – odstředíme. Přidáme poloviční množství objemu medu, trochu ohřejeme a zamícháme. Užíváme po lžíci 15 minut před každým hlavním jídlem.
Pampeliškový olej: Pokud vás trápí onemocnění jater a žlučové kameny, nebo trpíte zácpou, ale i gastritidou a dalšími problémy s trávicím traktem, dejte si 1 polévkovou lžíci 3x denně před jídlem. Při bolestech kloubů si natírejte bolestivá místa olejem 2 - 3x denně (tento olej má zároveň i analgetický účinek). Olej lze použít i do salátů – budou mít opravdu výjimečnou chuť. Recept: V suchém slunečném počasí nasbírejte květy pampelišky. Nasbírané květy rozprostřete na látku nebo kuchyňskou papírovou utěrku a nechte odstát na 24 hodin. Pampelišky zadržují spoustu vody a potřebují čas na vysušení. Pokud jim řádně nedovolíte vyschnout, skončíte s příliš vodnatým olejem. Počítejte s tím, že se květy poměrně smrsknou. Následně je přendejte do nádoby. Zalijte květy až po vrch mandlovým nebo olivovým olejem a zavřete nádobu. Dejte na slunné místo na 3 týdny. Ve chvíli, kdy květiny začnou hnědnout, protlačte olej přes gázu do sterilizované láhve z tmavého skla. Léčivý olej z pampelišky uchovávejte na tmavém chladném místě.
Čaj z kořene pampelišky připravíme tak, že 2 lžičky drobně řezaného sušeného kořene přelijeme čtvrt litrem vroucí vody a necháme čtvrt hodiny luhovat. Čaj se pije vlažný a pomáhá při bolestech žaludku, ledvin a čistí močové cesty.

Káva: Omytý kořen nakrájejte na malé kousky a nechejte oschnout. Nakrájené kořeny naskládejte na plech a sušte (pražte) v troubě při teplotě asi 180 - 200 stupňů Celsia. Trvá to přibližně půl hodiny, ale i déle. Záleží i na množství kořenů. Pražení kořenů je hodně důležité a je třeba vše pravidelně kontrolovat, protože kořen se nesmí v žádném případě spálit! Z trouby plech vyjměte v momentě, kdy je kořen zcela tvrdý. Nyní jej nechejte prochladnout a umelte (v kávovém či elektrickém mlýnku, případně v hmoždíři). V tuto chvíli můžete prášek ještě opatrně opražit na suché pánvi, není to však nutné. Uchovávat ve vzduchotěsné sklenici na tmavém místě. Pampeliškovou kávu servírujte stejně jako klasického „turka“. Nasypejte jednu až dvě lžičky namletého kořene do hrnečku a zalijte vroucí vodou. Několik minut počkejte, prášek si sedne. Pokud by měly nějaké kousky tendenci plavat na povrchu, můžete přecedit. Podle chuti lze osladit či podávat s mlékem

Čaj z čerstvých pampeliškových listů se pije pro získání dobré kondice. Připravíme jej ze čtvrt šálku čerstvých listů, natrhaných na kousky, které přelijeme vroucí vodou a necháme 5 minut louhovat (čaj také pomáhá při pálení žáhy, žaludečních a trávicích a ledvinových potížích).

Růže šípková

(Rosa canina), 1-3m, V-VIII, čeleď růžovité
Keř rostoucí od nížin do hor na slunných stráních, mezích, v příkopech a na okrajích lesů.  Plody obsahují zejména vitamín C, jehož množství se ovšem sušením hodně sníží, dále obsahuje karotenoidy, flavonoidy, vitamíny B₁, B₂, P a K, organické kyseliny (citrónová, jablečná, nikotinová), asi 30% cukrů, slizy, pektin, minerální látky aj. Šípky se sbírají v době dokonalé zralosti, tj. v září až říjnu, klidně i po prvním mrazu.. Suší se co možná nejrychleji za teplot 60 až 80 °C. Šípkový čaj se užívá k celkovému posílení organismu a vzhledem k tomu, že působí i mírně močopudně a potopudně. Lze jej využít i při zánětlivých onemocněních močového ústrojí nebo při ledvinových či močových kaméncích. Čaj  připravený z drcených šípků, které se namočí nejlépe přes noc, se pak vaří maximálně 10 minut (použijí se 2 čajové lžičky šípků na 250 ml vody). Čaj z okvětních lístků ulevuje od žaludečních křečí. Květní plátky mají využití i v kosmetice.  Jako posilující prostředek bývá doporučován i šípkový likér: 1 l šípků a 0,5 kg cukru se 8 dní luhuje ve 3 l žitné, pije se pak 1 sklenka denně před jídlem. Šípkové víno: 1,5 kg čerstvých šípků, 3 l vody, 1,5 kg cukru. Zralé šípky opereme, zbavíme je stopek, vložíme do pětilitrové láhve a zalijeme vychladlým roztokem cukru s vodou. Přikryjeme pergamenovým papírem, ovážeme a do papíru uděláme tři dírky. Šípky dáme na slunečné místo kvasit. Necháme takto asi 3 měsíce a teprve když všechny šípky spadnou ke dnu a šípkové víno je čisté, opatrně pomocí hadičky víno stáčíme. Víno získá na chuti, když je necháme déle odležet. Jednou použité šípky můžeme dát znovu kvasit. Chuť tohoto druháku můžeme zlepšit přidáním slupek z několika dobře vyzrálých jablek. Šípkové víno bez kvasinek pijeme jen v malých dávkách. Šípková marmeláda: 1kg šípků, 0,5kg cukru, voda. Zralé šípky opravdu poctivě očistíme, dáme si záležet na odstranění chloupků a semen. Šípky vypereme ve vodě. Potom je v malém množství vody uvaříme doměkka a směs propasírujeme sítem. K šípkům přidáme cukr, přivedeme k varu a svaříme v hustou marmeládu. Horkou šípkovou marmeládu plníme do malých zavařovacích sklenic. Po uzavření obrátíme sklenice dnem vzhůru.
Šípkový sirup: 1 kg čerstvě nasbíraných šípků, 0,5 kg krystalového cukru, voda, 5 hřebíčků Postup přípravy: Šípky rozpůlíme, vyčistíme a dobře propláchneme vodou. Dusíme v kastrolu doměkka. Uvařené je propasírujeme jemným sítkem, přidáme cukr a pomalu přivedeme k varu. Okořeníme hřebíčkem a vaříme do zhoustnutí. Pokud je sirup příliš hustý, naředíme ho vodou a plníme do sklenic.
Šípková omáčka: 3 lžíce sušených šípků, 2 hřebíčky, citronová kůra, vývar, máslo a mouka na jíšku, 4 lžíce červeného vína, 1 lžíce citronové šťávy, cukr, sůl. Sušené šípky vypereme v teplé vodě a vaříme s hřebíčky a citronovou kůrou. Rozvařené šípky prolisujeme, ke šťávě přilijeme vývar a podle chuti osolíme, osladíme, ochutíme vínem a okyselíme citronovou šťávou. Pak omáčku zahustíme jíškou z másla a mouky. Povaříme dohladka a podáváme.
Tinktura z pupenů růže šípkové má antialergenní účinky, chová se jako přírodní antihistaminikum a tím prospívá při léčbě astma bronchiale

Třezalka tečkovaná

(Hypericum perforatum), čeleď třezalkovité, 30-80cm, VI-IX
Roste na místech kde jsou výslunné stráně, sušší louky, pastviny, okraje lesů, lesní světliny, skály, podél cest a často vytváří rozsáhlé porosty. Sbírá se celá nezdřevnatělá kvetoucí nať a suší se ve stínu do 35°C. Obsahuje červenofialové barvivo hypericin, katechinové třísloviny, flavonové glykosidy (hyperosid, rutin, kvercitrin), silici, pryskyřici, organické kyseliny, provitamin A, vitamin C.  Působí antibioticky, čistí krev, má účinky protizánětlivé, obzvláště u trojklanného nervu, dobře působí na ekzémy, odstraňuje otoky, pomáhá při chorobách plic, slinivky břišní i jater, podporuje vylučování žluči. léčí žaludek a dvanácterník (vředy, žaludeční neurózu), hemeroidy (při současné aplikaci vnitřní i vnější), pomáhá při těžkých chřipkách spojených s arytmií či fibrilacemi, působí sedativně, takže se osvědčila při léčbě úzkosti, neklidu, psychickém napětí, neurastenii, panice, depresi, když jsou poruchy řeči, nepokojný spánek, hysterické záchvaty, náměsíčniství i noční pomočování, i v období klimaktéria, pomáhá hojit rány, pohmožděniny i zlomeniny, tlumí vnitřní krvácení a zlepšuje kvalitu cév, podporuje rehabilitaci po mozkových obrnách, při dlouhodobém podávání má příznivé účinky i při roztroušené skleróze.
Nejčastěji se podává ve formě nálevu, který se pije 2x až 4x denně po 125 ml. Nejúčinnější formou je však tinktura, osvědčil se i lihovodný roztok nebo vinný odvar, macerací v olivovém nebo slunečnicovém oleji se získá velmi dobrý masážní olej, který se může použít i k léčbě popálenin (např. od slunce), zanícených ran nebo hemeroidů.
Pozor, třezalka by neměla být podávána lidem, kteří trpí těžkou cukrovkou, alergií na pyl, velmi nízkým tlakem a těm, u nichž byl zjištěn metastazující nádor. Nežádoucím účinkem může být přecitlivělost na sluneční záření, která se projevuje záněty zejména na nepigmentovaných místech kůže. Takže se při užívání raději vyhýbat sluníčku. Mazadlo na spáleniny a ekzémy: Květy třezalky tečkované asi 80g dáme do sklenice, zalejeme 250ml oleje (nejlépe olivový, slunečnicový) a dobře uzavřeme. Žlutý olej se rázem začne zbarvovat do ruda. Je to tím, že květy obsahují krvavě rudé přírodní barvivo. Sklenici necháme stát 5 dní na slunci a každý den protřepeme. Pak necháme celou směs dalších 5 týdnů stát. Nakonec scedíme do tmavé lahvičky. Nebo 1l sklenici naplnit třezalkou, zalít olivovým olejem a uzavřité nechat až 2měsíce na slunci odležet. Po čase se olej zbarví do červena. Potom přefiltrujeme přes hadřík, zbytek vylisujeme. Olej uschováme v tmavých lahvičkách.  Rychlý třezalkový olej: Přibližně dvacet pět gramů květu pečlivě ve sklenici promícháme s jednou lžičkou lihu a zalijeme sto mililitry rostlinného oleje (Při výrobě více léku zvýšíme tento poměr). Směs každý den ohříváme za častého míchání přibližně dvě hodiny na páře. Zanedlouho by kvítečky měly výrazně zkřehnout a tekutina zčervenat. No a pak už jen stačí olej přecedit přes plátno, pořádně vymačkat i poslední kapku cenné medicíny, vše rozlít do malých lahviček a uskladnit  někam do tmy a do chladu. Ošetřují se jím ploténky. Má léčivý účinek také na chrupavky a klouby obecně. Doporučuje si i při natírání ztvrdlé pokožky na patách a loktech a obecně při různých kožních problémech. A nejde jen o již zmíněné popáleniny, ale také například na různé ekzémy, lišeje a vyrážky. Lidová medicína ho také občas doporučuje i na žlučníkové bolesti (ale tady je lepší vše konzultovat s lékařem). V takovém případě se podávalo několik kapek oleje na kostce cukru. Také se říká, že pravidelné masírování nám pomáhá zahnat depresi.
Třezalková tinktura: 2 hrsti třezalkových květů zalít 1litrem vodky a dáme na 3 týdny na slunce či teplé místo. Užívat 3x denně 10 až 15 kapek se lžící vody. (Hlavně na neurózy, nespavost a jaterní potíže.)
Čajová směs na žaludeční neurózu: Připravíme čaj ze stejných dílů listů vachty, natě třezalky a máty. Do hotového čaje přidáme lžičku tinktury z kozlíku lékařského.
Bylinkový likér na uklidnění žaludku: Ke dvěma dílům nadrobno nasekané natě třezalky přidáme po jednom dílu natě meduňky a pelyňku. Zalijeme bílým alkoholem, aby drogu značně překrýval. Za občasného protřesení necháme 7-8 dní macerovat. Přidáme med v množství asi 1/2 kilogramu na litr alkoholu, mírně ohřejeme, promícháme a necháme stát. Bylinky ponecháme ve sklenici, přes sítko scedíme lžičku likéru, rozmícháme s troškou vody a jednou denně pijeme nalačno.
Lidové názvy: arnika nervů, bylina sv. Jana, bylina svatojánská, čarovník, červenej zvoneček, děravec, dřezalka, Janův olej, koření matky Boží, koření postřelené (prostřelené), koření psotníkové, koření sv. Jana, koření ze svatého červeného zvonečku, krev sv. Jana, krevníček, krevník, krvavník, křížek, květy sv. Jana, kvítí  panny Marie, láska, laskavý koření, lubovníček, lubovník, milovníček, potratnice, pupková bylina, střezalka, svatá bylina, svatojánské koření - kvítí, třesavice, zděšenec, zvonec sv. Jana, zvonečkové koření, zvonečky

Přeslička rolní

(Equisetum arvense), čeleď přesličkovité, 10-70cm, sběr V-IX

Roste: Pole, náspy, podél cest, louky, břehy, zahrady. Obsahuje kyselinu křemičitou, steroidní saponiny, flavonoidní glykosidy (qyurcetin, luteolin, campherol), hořčiny, organické kyseliny (např. kyselina jablečná), silice, třísloviny a stopy alkaloidů. Sběr: Zelené, neplodné lodyhy, které se seřezávají v období od června do září. Suší se ve stínu do 40 °C. Působí výrazně hojivě, močopudně, zvyšuje pružnost a pevnost cév (kyselina křemičitá), užívá se při zánětech močového ústrojí nebo při močových či ledvinových kaméncích, zevně podávaná urychluje hojení ran, působí antirevmaticky (z půdy přijímá relativně velké množství zlata), ve formě kloktadla se užívá při angíně, zánětech dutiny ústní, katarech průdušek, k zastavení krvácení z nosu (při výplachu nosu je nutné do odvaru přidat sůl, "aby to nepálilo"), proti vypadávání vlasů, při hemeroidech apod. Pravidelné a dlouhodobé užívání přesličky v malých dávkách (0,15 l odvaru denně) údajně výrazně snižuje riziko vzniku rakoviny. Odvar při urologických nebo revmatologických chorobách se pije v množství 0,75 až 1 l, v ostatních případech 0,5 až 075 l denně (4 čajové lžičky drogy na 1/4 vody, vaří se 10 až 15 minut)  Vlhké nebo kašovité obklady se používají na špatně se hojící rány, bércové vředy, píštěle apod.  Přesličkovou natí lze velice snadno umýt a vydrhnout nádobí - zvláště při pobytu v přírodě je to prostředek vhodnější než třeba saponát.
Hnojivo viz Kopřiva dvoudomá
Lidové názvy: Plivačka, přáska, stolička, šmirglová tráva

Řepík lékařský

(Agrimonia eupatoria), čeleď růžovité, 20-150cm, VI-IX
Roste: Sušší trávníky, meze, okraje lesů, lesní světliny, lesostepi, náspy, lomy, podél cest, zahrádky od nížin do podhůří. Obsahuje: Katechinové a elagové třísloviny, silici, glykosidicky vázané hořčiny, kyselinu ursolovou, křemičitou, askorbovou, jablečnou a citrónovou, silicinamid kyseliny nikotinové, cholin, flavonoidy (kvercitrin, rutin), triterpenoidní pseudosaponin tormetosid, isokumariny, železo, v nati gallatonin. Sbírá se kvetoucí nať bez spodních zdřevnatělých částí, která se suší ve stínu, klidně zavěšená ve svazcích do 40 °C
Účinky: stimuluje činnost žlučníku, zlepšuje detoxikační činnost jater, metabolismus tuků a cholesterolu, trávení, tlumí záněty a to zejména na sliznicích trávícího ústrojí a zároveň tlumí průjmy, působí svíravě a mírně močopudně, zvyšuje vylučování žluče.

Přidává se i do relaxačních koupelí. V kombinaci vnitřní a zevní aplikace se osvědčila i při kožních chorobách (zejména zánětech či odřeninách, dokonce pomáhá hojit a zatahovat rány. Nejen, že se rána po obkladech a omývání řepíkem krásně a rychle zhojí, ale i jizvy bývají mnohem menší).Také jako kloktadlo při zánětu dutiny ústní a mandlí, výplachy nosu napomáhají při akutní rýmě.
Čaj: 1 čajová lžička drogy na šálek vody 3x denně (Právě čaj je dobrý na zapíjení silných antibiotik a také v kombinaci Řepík a Heřmánek například po těžkém jídle nebo alkoholu).
Zevně nálev: 25g sušené drogy na 1l vody.
Tinktura: Drogu co nejvíce rozmělnit (lépe se vyluhuje) a potom ji namočit do alkoholu a sklenici pevně uzavřít. Alkoholu musí být, podle druhu drogy, nejméně 3-5x více než pevného podílu. Na čerstvou drogu alkohol 60%-80%, pokud je sušená tak 40%-60%. Pokud má být tinktura užívána vnitřně, musí se použít "Konzumní líh" nebo Vodka či Gin. Na zevní používání lze použít i "Technický" líh, ale pouze ten, který je denaturován "Bitrexem" (je pouze hořký, ne jedovatý).Droga se pak několik dní (nebo i týdnů) nechá v teple louhovat a několikrát denně je třeba obsah promíchat. Poté se přecedí do jiné láhve (na závěr je nutno obsah vylisovat nebo alespoň vymačkat). Závěrem se přefiltruje a je hotovo.
Lidové názvy: Řepíček, útrobník, konopěnec

Bez černý

(Sambucus nigra), čeleď zimolezovité, keř, někdy i strom až 10m, V-VII

Roste všude, kde mu to dovolíme a to je dobře. Vždyť bez je všestranně použitelná léčivka. Přísloví praví:
"Před heřmánkem smekni a před bezem klekni"
Z látek, které obsahuje květ jsou nejvýznamnější glykosidy (sambunigrin, rutin), sliz, silice, třísloviny, organické kyseliny, látky s fytoncidním účinkem, sacharidy, aj.
Plodenství - bezinky mimo jiné obsahuje glykosidy, antokyan, karoteny, cukr, třísloviny, hořčiny, vosk, gumu, pryskyřici, vitamín C,B, cholin atd.
Květy se sbírají za suchého počasí, nejlépe před jejich úplným rozvitím. Suší se co možná nejrychleji ve stínu, třeba zavěšené na šňůře či rozložené v tenké vrstvě a to do 40 °C a ještě před úplným doschnutím kvítky sdrhujeme.
Uchovávat v suchu - ve vlhku droga zhnědne.
Plody, černé bobule se sbírají v plné zralosti a suší se stejně jako květ.
Pozor! Kůra a listy jsou jedovaté! Otravy se projevují silným zvracením, průjmem, nechutenstvím a celkovou slabostí. Čerstvé plody bezu černého mají projímavé účinky, sušením nebo tepelným zpracováním se tato vlastnost ztratí.
Květy mají účinky potopudné, močopudné, snižují horečku a příznivě působí na cévní stěny. Droga pomáhá při nachlazení, při chorobách cév, regeneruje jaterní buňky a napomáhá tak detoxikaci organismu.
Nálev z květů lze použít k čistění a omývání citlivé či sluncem spálené pokožky.
Plody působí analgeticky, osvědčily se zejména při migrénách, neuralgiích, při bolestech trojklaného nervu, páteře či kloubů (zde působí i protizánětlivě), příznivě působí i při křečích trávicího ústrojí a při nadýmání.  Plody obsahují aktivní látky, které pracují přímo ve slinivce, aby regulovaly hladinu inzulinu a glukózy. U lidí trpící diabetem 2. typu dochází ke stabilizaci hladiny cukru a u zdravých jedinců působí preventivně před vznikem tohoto onemocnění. Bezinky jsou součástí i kosmetických produktů, zmírňují příznakům stárnutí, jakou jsou vrásky i pigmentové skvrny. Takový omlazující přípravek si můžete z bezinek připravit i doma, nejjednodušší způsob je vymačkání čerstvé šťávy a aplikace na pokožku například pomocí vatových tamponů, které šťávu udrží delší dobu na jednom místě. Po několika minutách stačí pleť opláchnout čistou vodou

Listy lze použít zevně ve formě zábalu, např. při revmatismu, prý i protinádorově na zevně přístupné nádory, kašovitý obklad z listů pomáhá vytáhnout vodu z kolena. Celá rostlina působí proti bakteriím a mnohým houbám.
Chlazený neslazený čaj z květů je výtečným lékem při zažívacích potížích, plynatosti, nevolnosti a pomalém trávení, či nedostatečné činnosti žlučníku
Využití v kuchyni:
Celé květenství je možné máčet v těstíčku a smažit podobně jako květák, anebo uděláme těstíčko z celých vajec, hladké mouky, mléka a piva. Bezové květy v tomto těstíčku obalte a smažte je do zlatova z obou stran na pánvi s máslem. Smažené kosmatice pak pocukrujte a posypte skořicí, či potřeme medem.
Bezový sirup:  Cca 40 květů, do kterých se nakrájí 1 citron i s kůrou kvůli chuti a ostatní (nahradí 7g kyseliny citronové) oloupat, protože bílá dužina citronu způsobuje hořkost. Do 1l vody. Občas v nádobě zamíchat. Po 24 hodinách přecedit a na každý litr šťávy dát nejméně 1,2 kg cukru. Při menším množství je nebezpečí zkvašení.. Šťávu s cukrem svařit a obírat pěnu. Vařící plnit do předehřátých lahví a  zazátkovat.
Sirup z černého bezu za studena:40 velkých květů černého bezu,4 l převařené vychladlé vody,10 dkg kyseliny citronové, 1 bio citron, 4 kg krystalového cukru
Převaříme 4l vody a necháme vychladit. Do vody dáme 40 velkých květů černého bezu (netrháme po dešti a odstraníme stopky - jsou hořké). K tomu přidáme na kolečka nakrájený a omytý bio citron bez pecek a 10 dkg kyseliny citronové. Necháme louhovat 24 hodin. Potom přecedíme a mícháním rozpustíme cukr. Slijeme do suchých, čistých lahví a kápneme pár kapek alkoholu, uchováme v lednici.
Med: Citron oloupeme a nakrájíme na kousky. Květy opereme a odstříháme velké stonky. Květy s citronem povaříme 20 minut v litru vody a necháme 24 hodin vyluhovat. Druhý den přecedíme přes plátno, do šťávy přidáme cukr a vaříme, až se začne táhnout. Horké plníme do sklenic a zavíčkujeme. Podáváme při nachlazení do čaje.
Limonáda: Do skleněné nádoby nalijte 5 litrů vody, přidejte 10 velkých květů bezu, na plátky pokrájený citron a 1/2 kilogramu cukru krystalu. Směs promíchejte a nádobu překryjte čistou látkou

a dejte na 7 dní odpočnout. Pak poctivě dvakrát až třikrát denně promíchávat čistou vařečkou. Nakonec limonádu sceďte přes čistou utěrku. Ještě lépe chutná vychlazená.

Sirup na trojklanný nerv:1 lžíce sušených bezinek, 6 lžic vlažné vody, 10 kapek alkoholu. Všechno smícháme a necháme louhovat do druhého dne. Užíváme 1 lžíci ráno a jednu lžíci večer. Při menší bolesti pouze 1 lžíci ráno po dobu 2 měsíců.
Bezinková šťáva: Očištěné plody (2,5 kg kuliček) dáme do kameninového hrnce, přilijeme 2l vařící vody, přidáme kyselinu citrónovou (20 g) a necháme 24 hodin vyluhovat. Pak šťávu překapeme přes plátno nebo mul. Přidáme 1kg cukru na 1kg šťávy a půl hodiny mícháme. Stáčíme do lahví. Přidáme-li do šťávy rum (1/2l), máme lék proti žaludečním potížím. Je dobrý i na revmatické a neurologické bolesti. Doporučuje se užívat každý den 2 lžíce, ráno a večer.
Marmeláda: 1kg obraných čistých kuliček podlijeme trochou vody a krátce povaříme. Pak prolisujeme přes síto a šťávu vaříme do zhoustnutí. Nakonec přisypeme asi 700g cukru a dovaříme s 1 lžičkou kyseliny citronové. Uzavřeme do sklenic, které obrátíme dnem vzhůru..
Bezinková marmeláda s jablky: 2 kilogramy oloupaných a nastrouhaných jablek bez jádřinců, 2 kilogramy bezinkové šťávy, 1 kilogram cukru, šťávu z jednoho citronu. Bezinky třeba povařit a potom vymačkat přes utěrku. Do většího hrnce dejte nastrouhaná jablka, bezinkovou šťávu a cukr a vařte minimálně 20 minut až do zhoustnutí. Pokud máte s rosolováním problém, přidejte ½ sáčku agaru. Na závěr přimíchejte citronovou šťávu, odstavte a nalijte do připravených skleniček. Ty otočte dnem vzhůru a v této poloze nechte vychladnout. Marmeláda je vynikající k palačinkám nebo k lívancům. Pokud vám v zavařeninách nevadí jadérka, můžete s jablky smíchat přímo 2 kilogramy důkladně očištěných bezinkových kuliček - klidně na vše použijte mlýnek na ovoce. (Lze přimíchat buď trochu rumu, nebo 1 lžičkou skořice a také sterilovat 20 minut při 80 °C.

Likér: Zralé bezinky asi 5l obereme od stopek, opláchneme, zalijeme vodou, aby kuličky byly ponořené, přidáme citron nakrájený na kolečka nebo kyselinu citronovou podle chuti, hřebíček a přivedeme k varu. Vše povaříme 5 minut. Přecedíme a vymačkáme přes plátno nebo umělohmotný cedník zbytek šťávy z povařených bezinek. Přidáme 2kg cukru, instantní kávu (asi 4 lžíce) rozmíchanou v malém množství vody nebo šálek silné turecké kávy (zcezené). Bezinkový likér ochutnáme, dochutíme případně ještě vanilkovým cukrem nebo kávou a vše povaříme na mírném ohni ještě 15 minut. Nápoj mícháme vařečkou, aby se nepřipálil cukr. Po vychladnutí přidáme 1 litr rumu nebo vodky. Slijeme do čistých skleněných láhví a uložíme v chladu a temnu. Bezinkový likér podáváme vychlazený s ledem.