Jabloň

(Malus domestica), až 15m, IV - V, čeleď růžovité

Jabloň je v České republice nejpěstovanější ovocnou dřevinou a liší se nejen plody a plodností, ale i způsobem a rychlostí růstu. Šlechtitelskou činností byla po celém světě vypěstována pestrá škála odrůd. Je známo více než 7500 kultivarů jabloní. Pravlastí jabloní je nejspíše Kavkaz, Írán či Turkmenistán. Odtud se ve druhém tisíciletí př. n. l. postupně jablka šířila přes Malou Asii do Středomoří. Do Evropy se dostala díky Římanům.
Rozličné druhy plodů mají také různý obsah vitaminů a minerálních látek. Obsahují více než 20 cenných minerálních látek, vitaminů, enzymů, lehce stravitelných jednoduchých cukrů, pektinu, hrubé vlákniny, Proto jsou jablka důležitou součástí lidského jídelníčku. Vyrábí se z nich mošty a džusy, džemy, kompoty, čaje i aromata do jiných jídel.
Pro výborné vlastnosti plodů se doporučuje konzumovat nejméně jedno jablko denně. Význam: Dodávají tělu celou řadu látek prospěšných organismu, zvyšují imunitu, mají vliv na odolnost vůči stresu, působí protizánětlivě, mají také mikrobiální a krvetvorné účinky. Jsou též vhodná pro nemocné cukrovkou. Dále čistí střeva, snižují riziko rakoviny jater, tlustého střeva a nádorů prsu, snižují krevní tlak, hladinu cholesterolu a krevních tuků, posilují dásně, regenerují a detoxikují

V lidovém léčitelství se doporučují jablka na chudokrevnost, pečená jablka přiložená na víčka mají léčit oční problémy, osmažená na másle nebo v ovesné či jáhlové kaši posilovat oslabený organismus. Šťáva z nastrouhaného jablka účinně sráží teplotu. V boji proti astmatu a lepšímu fungování plic napomáhá pět a více jablek za týden. Na vředy žaludku a dvanáctníku se používají sladké plody jablek.

Vnitřní použití

Regenerace a detoxikace: Každé ráno a večer konzumovat jedno jablko (nejsou-li chemicky ošetřena, pak včetně slupky, která obsahuje nejvíce prospěšných látek).

Průjem: Během dvou dnů jíst strouhaná jablka, množství má být přiměřené věku.

Zácpa: Jíst kyselá jablka pro povzbuzení činnosti střev.
Poruchy trávení, vodnatelnost, skleróza, dna, revmatizmus, chudokrevnost, bolesti hlavy, závratě, šumění v hlavě: Denně jíst syrová, vařená nebo pečená jablka.

Nachlazení a chrapot: Výluh ze sušených jablečných listů spařených vařící vodou.

Žaludeční a dvanácterníkové vředy: Užívají se sladké plody jablek.

Hypoacidní gastritida a spastichá kolitida:  Užívají se kyselé druhy jablek.

Chřipka a nachlazení přejde rychleji, jestliže jako jediný pokrm za 2-3 dny zkonzumujeme přibližně 1 kg syrových strouhaných jablek denně. Jinak množství snížit podle věku.

Vysoký cholesterol snižují látky obsažené v jablku

Horečka: Nastrouhané jablko a hlavně šťáva z něj účinně sráží teplotu.

Bronchitidy, žaludeční problémy i revmatismus: Každý den pít jakékoliv množství odvaru ze dvou nebo tří jablek vařených v 1 1 vody - vaříme 15 minut. Odvar z rozmačkaných jablečných slupek v poměru 1 lžička na 1 sklenici vařící vody, necháme vylouhovat 1/2 hodiny. Denně vypít 4-6 sklenic.

Péče o zuby: Jablko snězené po večeři čistí a bělí chrup a odstraňuje zubní klak před použitím zubní pasty a kartáčku. Jen musíme dodržet asi půlhodinový odstup, abychom nenarušovali sklovinu.

Kašel: Odvar z jabloňových květů (30 g na 1 1 vody) uklidňuje a zmírňuje záchvaty kašle.

Vnější působení

Čerstvá šťáva z plodů zvlhčuje, posiluje a regeneruje pokožku tváře, prsou a šíje. Čerstvá kašička z jablek léčí popáleniny, omrzliny a dlouho se hojící rány a jizvy. Čerstvá kašička s máslem hojí trhliny na prsních bradavkách a v ústech.

Pleť: Čerstvá jablečná šťáva používaná ke zvlhčování posiluje a regeneruje pokožku tváře, prsou a šíje. Výživná maska
 – Jemně nastrouhané jablko smícháme s lžící zakysané smetany a 2 kapkami citronu. Naneseme na pokožku a necháme 20 minut působit. Pak omyjeme vodou. 
Protizánětlivá pleťová maska
Oloupané větší jablko nastrouháme najemno a vmícháme polévkovou lžíci medu. Naneseme na obličej a necháme 25 minut působit. Pak omyjeme vodou. Čistící pleťová maska
 – Nastrouhané větší jablko naneseme na obličej a dekolt a necháme 20 minut působit. Maska čistí a stahuje póry, hydratuje pokožku a dodává jí vitamíny.

Využití v kuchyni:

Čaj ze sušených jablíček nebo jablečných slupek – Sušená jablka přelijeme vařící vodou. Můžeme také krátce povařit a nechat delší dobu vyluhovat. Je možné přisladit hroznovým nebo ovocným cukrem. Plody můžeme použít i čerstvé, jablko je vhodné nakrájet na drobné kousky. Ovoce po vyluhování nemusíte vyhodit, můžete je klidně sníst. Slupky lze kombinovat se šípky a skořicí.
Jablečný ocet:  Obsahuje vitamin B, hořčík, draslík, vápník, sodík, železo, fosfor, zinek, sacharidy, bílkoviny, kyselinu pantotenovou a kyselinu octovou. Tyto účinné látky blahodárně působí na naše trávení, pokožku, snižuje hladinu cholesterolu či cukru v krvi a podporuje i dobrý spánek. Kyseliny v jablečném octu obnovují střevní mikroflóru, odstraňují plynatost a záněty v tlustém střevě, upravují stolici a podporují vylučování žluči. Kromě toho dokážou účinně zpomalit akumulaci tuků. Rovněž vážou toxiny, které se následně mohou vyplavit ven z lidského těla. Pomáhá také při hubnutí. Při kloktání dokáže jablečný ocet utlumit bolesti krku, poradí si se štípanci od hmyzu a uklidní od slunce spálenou pokožku. Jeho vnější aplikací dokážete odstranit i bradavice nebo vybělit zuby. Využití jablečného octa je skutečně univerzální. Domácí výroba: Pětilitrovou lahev naplníme z jedné třetiny jablečnými slupkami, zalijeme vodou, prosypeme cukrem a necháme na teplém místě alespoň měsíc. Čím déle bude nálev stát, tím bude ocet silnější. Nakonec jej přecedíme. Jablečný ocet se pije ředěný, nebo se používá místo klasického octa do salátů. Napomáhá udržet organismus ve zdraví a v případě nemoci může posloužit jako doplněk ke klasické léčbě. Díky antibakteriálním účinkům můžete jablečný ocet využít i místo pleťové vody. Stačí ho zředit vodou asi tak v poměru 1:2, podle citlivosti vaší pleti, do roztoku namočit tampónek a vyčistit jím pleť na obličeji. Nebo si octem zředěným v poměru přibližně 1:1 vyzkoušejte propláchnout vlasy po umytí šamponem a následně opláchněte čistou vodou. Ocet pomůže nejen v boji proti lupům, odstraní i zbytky různých vlasových produktů, díky čemuž budou vlasy lesklé.
Odstranění bradavic: Nejdříve očistit místo kolem bradavice mýdlem, pak namočit na 15 minut do vody. Po osušení přiložit vatový tampónek namočený v jablečném octě a nechat 15 minut působit. Nakonec opláchnout vodou. Vše opakujeme alespoň 3x denně, dokud bradavice neodpadne či nezmizí. Většinou zůstává jizva, na kterou aplikujeme gel z rostliny aloe vera.
Hořčice: 100g hořčičných semínek, 125ml jablečného octu, 125ml bílého vína, sůl a med. Hořčičné semínka zalijeme octem - musí být potopená - a necháme 15min. bobtnat. Přidáme med a sůl, tyčovým mixerem rozmixujeme do hladka. Pokud je hořčice moc hustá, přidáváme ocet, popřípadě oblíbené koření pro pikantní chuť. Skladujeme ve sklenicích v chladu, popřípadě sterilujeme.
Kontaminované ovoce a zelenina: (Jablka, celer, broskve, nektarinky, okurky, hrozny, cherry rajčata, špenát, brambory, jahody ...) Přidejte do vody sklenku octa a zeleninu či ovoce nechte namočené přibližně deset až patnáct minut. Potom důkladně opláchněte čistou vodou, aby se ocet smyl. Jablečný ocet zničí 98% bakterií a škodlivin. Lze použít i lihový ocet s vodou a to tak, že veškerou zeleninu a ovoce myjte v roztoku z octa a čisté vody. Nechte je přibližně 15 až 20 minut v roztoku v poměru 10% octa k 90% vody. Je neuvěřitelné, jak je poté voda v misce špinavá. Následně opláchněte ovoce a zeleninu v čisté vodě.

Zapékaná jablka – Odstraníme jádřinec a dutinu vyplníme směsí ořechů, rozinek, brusinek, zalijeme rumem a bohatě zasypeme cukrem. Necháme v troubě 15-45 minut. Podáváme samotná či se zmrzlinou nebo politá vaječným koňakem.
Nepečený dort z kyselých  jablek: 1 kg jablek, 6 lžic krupicového cukru, 2 lžičky citronové šťávy, 2 vanilkové pudinky, balíček dětských piškotů, skořice popř. hřebíček - Nakrájíme na kostičky oloupaná jablka, podlijeme 1/4 l vody, přidáme cukr, skořici či hřebíček a citronovou šťávu. Vaříme asi 10 minut, pak rozšťoucháme. Poté přidáme rozmícháme pudinky ve 1/4 l vody a vaříme ještě asi 10 minut. Na dno dortové formy poklademe vrstvu piškotů a na ně nalijeme část pyré. Opakujeme až do naplnění formy, končíme jablečným pyré  Dort dáme do lednice a necháme vychladit asi 2-3 hodiny. Nakrájené dílky zdobíme šlehačkou a sladkým kakaem nebo čokoládou.

Jablka s dýní:  450 g dýně (nejlépe hokkaido), 500 g kyselejších jablek, 30 g másla, 120 g medu, hrst nahrubo sekaných vlašských ořechů, ¼ lžičky mleté skořice, ¼ lžičky mletého muškátového oříšku, 3 hřebíčky. Dýni a jablka zbavte semínek a stopek, nakrájejte na asi centimetr silné měsíčky. Pokud nemáte dýni hokkaido, která se dá jíst i se slupkou, budete muset navíc oloupat dýni. Kousky dýně a jablek by měly být přibližně stejně dlouhé. Pak rozehřejte troubu na 180˚C. Menší plech vymažte třetinou másla. Naskládejte do něj nastojato vedle sebe střídavě kousky dýně a jablek a zasypte vlašskými ořechy, skořicí a muškátovým oříškem, rovnoměrně rozložte tři hřebíčky. Vše přelijte medem a nahoru nakrájejte zbytek másla na kostičky a nechte péct asi 40 minut, do změknutí jablek a dýně. Přikrývejte jen volně alobalem, pokud se bude dýně s jablky shora připalovat, jinak získáte nevzhlednou dušenou kaši. Podává se teplé.
Tip: Místo dýně můžete použít mrkev, pak ale uberte med a vypusťte ořechy.

Kopřiva dvoudomá

(Urtica dioica), čeleď kopřivovité, až 2m, VI - X

Vytrvalá bylina, přímo plevel. Má ráda vlhké lesy, křoviny, roste podél cest, břehů, nevynechá paseky, rumiště a zahrady. Listy i lodyha jsou posázeny žahavými chlupy.
Listy obsahují množství chlorofylu, minerální látky (důležitý je zejména hořčík, železo, vápník, draslík, mangan, fosfor), dále karotenoidy, flavonoidy, organické kyseliny, aminy acetylcholin, histamin a serotonin, sacharidy (např. arabinózu, galaktózu, glukózu, manózu), vitamíny (např. B₂ a zejména v mladých listech vitamín C), aminokyseliny, glukoniny (snižují hladinu krevního cukru), třísloviny (které "zastavují krvácení"), fytoncidy, kyseliny šťavelovou, mravenčí, octovou, pantotenovou (B₆), křemičitou a další látky. Kořen má významný obsah steroidních látek.
Kopřiva je vhodná i jako krmivo nejen pro drůbež. Dokonce se používala na předení jako podřadnější náhražka lnu. Jen čerstvé rostliny způsobují na pokožce pálení a puchýřky. Sušením nebo varem se toxické látky ničí a kopřivu lze pak podávat i dlouhodobě a bez jakýchkoliv kontraindikací. (Přesto bychom ji neměli užívat jako každou jinou léčivku nepřetržitě ve velkém množství. Pestrá strava je vždy pro organismus prospěšnější jako jednostranné zaměření.) Použití kopřivy je opravdu velmi rozmanité: Extrakt z kořene zmírňuje příznaky benigní hyperplazie prostaty.

Chlorofyl působí povzbudivě na metabolismus a zároveň působí proti
chudokrevnosti, dále působí jako antirevmatikum, protizánětlivě, dezodoračně a urychluje hojení ran. Kopřivová droga také účinkuje jako kardiotonikum, antidiabetikum (při lehčích formách cukrovky, kdy ještě není nutné píchat si inzulín), protiprůjmově, antivirově (zejména proti virům chřipky), podporuje činnost slinivky a vaječníků, pomáhá při bronchiálním astmatu, působí močopudně, zastavuje krvácení, zlepšuje prokrvení vnitřních orgánů, osvědčila se i při chorobách jater, žlučníku a ledvin i jako prostředek podporující tvorbu mateřského mléka, kořene se užívá zejména zevně proti vypadávání vlasů (hrst kopřivových kořenů se 10 minut vaří v 0,5 l vinného octa a takto získaný odvar se denně vtírá do pokožky hlavy), samčí květy údajně zvyšují plodnost mužů. Využít se dají i semínka kopřivy - http://sazenicka.cz/vyuziti-koprivova-seminka/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Sběr: Od časného jara do září(nejvíc účinných látek má do konce května) Nesbíráme ji na málo prosluněných místech a na půdě hnojené dusičnany. Listy i nať jsou náchylné k zapaření, proto je nesmíme pomačkat a dáme je co nejdříve po sběru sušit. Sušíme je přirozeným teplem ve vzdušné a suché místnosti na sušících platech ve vrstvě do 10 cm, (do 60°C). Celou nať můžeme sušit i v kytici zavěšenou na šňůře. Správně usušená kopřiva má sytě zelenou barvu a je bez pachu.

Čaj z listů: 1,5g drogy na šálek vody. Má mírné močopudné účinky. Užívá se jako podpůrný prostředek při cukrovce, při jaterních a žlučových potížích, při střevních a žaludečních katarech, také při zánětu dýchacích cest a při revmatismu. Díky vysokému obsahu vitamínů a minerálních látek se kopřiva používá i v kosmetickém průmyslu k výrobě přípravků posilujících pokožku a růst vlasů Nálev je možné použít i k inhalaci či na koupel.
Kopřivový čaj pro očistu organismu by se měl pít zjara. Ne však stále, pouze 3 až 6 týdnů, pak vysadit!

Sirup: Přibližně 80 kusů omytých kopřiv, povařených se 3 a půl litry vody. Přidat na plátky nakrájené citrony a nechat vše 24 hodin stát. Potom přecedit a ve vzniklé šťávě rozpustit 3 a půl kilogramu cukru, popř. trochu kyseliny citronové. Dát do chladna a popíjet ředěné vodou či čajem
Špenát: Nedřevnaté vrchní výhonky mladých kopřiv (plný bramborový košík), 2 celá vejce, 1 velká cibule, 3 stroužky česneku, sůl, pepř, sádlo, mouka, 3 lžičky šlehačky
Oprané kopřivy krátce převaříme, pomeleme - můžeme smíchat se špenátem, osolíme, opepříme a  doměkka dusíme na osmažené cibulce. Nakonec přidáme prolisovaný česnek, světlou jíšku, vajíčka a popř. šlehačku.
Polévka: Do hrnce s vodou namočíme hrubě nadrcenou mouku nebo zrní, asi 2 hrsti na dva l vody, přidáme 6–8 hrstí jemně nasekaných kopřiv, okořeníme solí, česnekem, pokrájeným řebříčkem, cibulí a kmínem. Omastíme sádlem, po odstavení můžeme v polévce rozmíchat vejce nebo šálek kyselého mléka.
Kopřivové těstoviny: 500 g mouky nejlépe pšeničné celozrné, 3–4 vejce, 50 g kopřivy, špetka soli. Kopřivu omyjte a rozmixujte tyčovým mixérem, přidáme vejce, trochu soli a mouku. Vypracujeme těsto, které rozválíme válečkem a nakrájíme na dlouhé a široké nudle. Možné použít strojek na těstoviny. Vaříme v osolené vodě. Pak dochutíme jako klasické těstoviny dle fantazie.
Pozor! Jak již uvedeno, používáme ji výhradně tepelně upravenou, neboť obsahuje toxické látky, jež se rozkládají na neškodné látky při teplotě 80 ˚C. Kopřiva v sobě také může hromadit dusičnany, takže při sběru nutno brát v potaz stav půdy.
Kopřivový výluh prospívá zelenině i okrasným rostlinám - obsahuje spoustu dusíku a vhodný je především v období růstu. Zelenině, zvláště rajčatům a lilkům, prospívá  také výluh z kostivalu, který mimo jiné obsahuje dostatek draslíku, nebo z přesličky, který je bohatý i na posilující křemík. Na výluh můžete použít i jakýkoli další plevel – pouze nesmí obsahovat již zralá semena, která kvašení snadno přežijí. Příprava: Rostliny vložte do nekovové nádoby. Pokud je nasekáte, bude výluh hotový dříve. Nádobu rostlinami naplňte ze tří čtvrtin a poté zalijte dešťovou vodou. V následujících dvou až čtyř týdnech bude výluh kvasit, můžete jej občas promíchat. Poté, co přestane pěnit a získá tmavou barvu, je připravený k použití. Rostliny se z velké části rozpustí a zbytek klesne ke dnu – bude se hodit opět jako mulč plný živin. Proces doprovází určitý zápach, nádobu proto neuzavřenou nádobu umístěte na vhodné místo. Pro optimální poměr pro měsíční hnojení postačí díl hnojiva na devět dílů vody. Rostlinám svědčí i pravidelné týdenní přihnojování výluhem zředěným až k poměru 1:50.

Řepík lékařský

(Agrimonia eupatoria), čeleď růžovité, 20-150cm, VI-IX
Roste: Sušší trávníky, meze, okraje lesů, lesní světliny, lesostepi, náspy, lomy, podél cest, zahrádky od nížin do podhůří. Obsahuje: Katechinové a elagové třísloviny, silici, glykosidicky vázané hořčiny, kyselinu ursolovou, křemičitou, askorbovou, jablečnou a citrónovou, silicinamid kyseliny nikotinové, cholin, flavonoidy (kvercitrin, rutin), triterpenoidní pseudosaponin tormetosid, isokumariny, železo, v nati gallatonin. Sbírá se kvetoucí nať bez spodních zdřevnatělých částí, která se suší ve stínu, klidně zavěšená ve svazcích do 40 °C
Účinky: stimuluje činnost žlučníku, zlepšuje detoxikační činnost jater, metabolismus tuků a cholesterolu, trávení, tlumí záněty a to zejména na sliznicích trávícího ústrojí a zároveň tlumí průjmy, působí svíravě a mírně močopudně, zvyšuje vylučování žluče.

Přidává se i do relaxačních koupelí. V kombinaci vnitřní a zevní aplikace se osvědčila i při kožních chorobách (zejména zánětech či odřeninách, dokonce pomáhá hojit a zatahovat rány. Nejen, že se rána po obkladech a omývání řepíkem krásně a rychle zhojí, ale i jizvy bývají mnohem menší).Také jako kloktadlo při zánětu dutiny ústní a mandlí, výplachy nosu napomáhají při akutní rýmě.
Čaj: 1 čajová lžička drogy na šálek vody 3x denně (Právě čaj je dobrý na zapíjení silných antibiotik a také v kombinaci Řepík a Heřmánek například po těžkém jídle nebo alkoholu).
Zevně nálev: 25g sušené drogy na 1l vody.
Tinktura: Drogu co nejvíce rozmělnit (lépe se vyluhuje) a potom ji namočit do alkoholu a sklenici pevně uzavřít. Alkoholu musí být, podle druhu drogy, nejméně 3-5x více než pevného podílu. Na čerstvou drogu alkohol 60%-80%, pokud je sušená tak 40%-60%. Pokud má být tinktura užívána vnitřně, musí se použít "Konzumní líh" nebo Vodka či Gin. Na zevní používání lze použít i "Technický" líh, ale pouze ten, který je denaturován "Bitrexem" (je pouze hořký, ne jedovatý).Droga se pak několik dní (nebo i týdnů) nechá v teple louhovat a několikrát denně je třeba obsah promíchat. Poté se přecedí do jiné láhve (na závěr je nutno obsah vylisovat nebo alespoň vymačkat). Závěrem se přefiltruje a je hotovo.
Lidové názvy: Řepíček, útrobník, konopěnec

Meduňka lékařská

(Melissa officinalis), čeleď hluchavkovité (pyskaté), 50-100cm, VI-VIII

U nás je hodně pěstovaná, ale občas zplaňuje. Obsahuje: Silice (citral, citronelal, citronelol, geraniol, linalol),  třísloviny, kyseliny hydroxytriterpenové (např. kyselina ursolová), trochu hořčin, sliz, flavonoidy a minerální látky. Voní po citronu. Sbírá se list i celá nať. Listy i nať se sbírají těšně před rozkvětem, nejlépe za suchého a chladnějšího počasí (v horkých dnech se obsah silic snižuje). Suší se co možná nejrychleji v tenkých vrstvách (při pomalém sušení se zapaří a zhnědne) na stinném a vzdušném místě nebo při umělém sušení za teplot do 35 °C. Nedoporučuje se užívat drogy starší než 1 rok, neboť časem se snižuje obsah silic. Působí  jako uklidňující prostředek, nejvíce v oblasti trávícího traktu (žaludeční neurózy) a srdce (srdeční neurózy, bušení srdce apod.), zvyšuje sekreci žluče, zabraňuje tvorbě plynů, zpomaluje tep, mírně snižuje krevní tlak, posiluje centrální nervový systém, působí sedativně, uvolňuje křeče a napětí svalstva, lze ji použít u lehčích forem neurastenií, depresí, proti migréně, u alergií nervového původu (např. astma vyvolané stresem), pomáhá při bolestech břicha, při nadýmání, při infekčních průjmových chorobách, při bolestivé menstruaci i v klimakteriu. Zevně lze meduňky použít na revmatické opuchliny, pohmožděniny a krevní podlitiny, u kojících žen při nebezpečí ztvrdnutí mléka v prsech. A také jako tinktura na léčbu akné a oparu: Asi 10 lístků meduňky zalijeme alkoholem (alespoň 70%), nejlepší je sáhnout po 70% lihu. Lístky - trhejte čistou meduňku, kterou pak netřeba oplachovat vodou - vložíme do čisté skleněné nádoby a zalijeme lihem. (Louhují se 24 hodin.) Výluh následně lze používat na ošetřování pokožky. Alkohol má vysušující účinky, proto tinkturu nedoporučujeme používat na celý obličej, ale jen lokálně na postižené místo. Aby se do tinktury nedostaly bakterie, lze používat vatovou tyčinku nebo odličovací tampon. Meduňková tinktura rychleji zahojí opar a ošetří pokožku rtů, díky čemuž se vám opary nebudou objevovat tak často. Tinktura je vhodná i na záděry na nehtech, hnisavé rány, popáleniny, zarůstající nehty a podobně.
        A ještě se rozdrcené lístky používají na bodnutí hmyzem, případně na nějaké větší boláky a vřídky ...
Čaj: Jedna lžička drogy na šálek vroucí vody - denně se pijí 2 až 3 šálky. Také se používá k aromatizaci nejrůznějších pokrmů jako jsou např. saláty, octy, majonézy, polévky, omáčky i masitá jídla,  do bylinkových polštářků, do koupelí a je dobrá na mytí mastných vlasů.   
Meduňkový likér: 200 g čerstvých listů se naloží do 1 l 60% pálenky a uloží na teplém místě. Směs se musí nechat asi 10 dní vyluhovat a potom se scedí. Aby se žádné hodnotné látky neztratily, listy ještě jednou silně vymačkejte. Meduňkový likér posiluje srdce a krevní oběh a pomáhá při nervozitě a poruchách spánku. Pije se nejlépe zředěný s vodou nebo čajem.
Meduňkový med: 500 g meduňky lékařské nebo máty bez hrubých stvolů, 60 g kyseliny citrónové,
2 kg cukr krystal, 3,5 litru vody, pomeranč a citrón. Meduňku umyjeme, dáme do hrnce, zalejeme teplou vodou a uvedeme do varu  ( můžeme přidat i hrstičku mateřídoušky, aby chuť byla taková barevnější). Jak začne voda vařit přisypeme kyselinu citrónovou, plamen zmírníme a pomalu vaříme 30 minut. Přidáme na kolečka nakrájený pomeranč a citrón a necháme do druhého dne vyluhovat. Druhý den scedíme přes jemné plátýnko, šťávu dáme do většího hrnce a uvedeme do varu. Postupně přidáváme cukr a mícháme až se rozpustí. Plamen snížíme a mírným varem vaříme (asi 2 hodiny) až do zhoustnutí. Horké lejeme do čistých, suchých skleniček a hned zavíčkujeme. A máme asi 2 litry medu. Sirup: 40 kusů meduňky asi 20 cm dlouhých osprchovat, zalít 2 l převařené zchladlé vody, přidat 30 g kyseliny citronové a 2 citrony nakrájené, dobře omyté i s kůrou, bez pecek a bílé dužiny. Nechat 24 hodin stát, poté přecedit, vymačkat. Přidat 2 kg cukru, zahřívat až na 85°C, než se cukr rozpustí. Plnit do čistých suchých lahví, nechat vychladnout položené.
Lidové názvy: Melisa, včelanka, včelník, matečník, marulka, planá máta, lemonika

Mochna plazivá, mochna husí

Mochna plazivá

(Potentilla reptans), čeleď růžovité, až 1m, VI-VIII
Víceletá, nízká, plazivá bylina, která občas hojně roste na zahradách i na okraji pole a podél cest. Nevynechá louky, meze, stráně, břehy, příkopy, rumiště, travnaté lesní světliny a křoviny.
Sběr a účinky všech mochen jsou velmi podobné. V období květen-červen sbíráme nať s květy i bez nich. (Suší se ve stínu do 35°C)
Obsahuje: Třísloviny, flavonoidy, hořčiny, organické kyseliny (včetně kyseliny askorbové) a další sloučeniny, které společně vytvářejí komplex látek blahodárně působících na organismus.

Vnitřně se používá: Mochna je známá jako léčivka působící hlavně na hladké svalstvo a uvolňující jeho bolestivé stahy. Na sliznici trávicích orgánů působí protizánětlivě. Uplatní se k tlumení průjmů, zvláště pokud je doprovázejí křeče, k mírnění bolestivých stahů v gynekologické oblasti – zvláště menstruace, ale vzhledem k tomu, že účinek nastupuje pomaleji, je dobré užívat mochnu již pár dní předem. Při normálním napětí svalstva střev a dělohy se účinek neuplatní, proto lze říct, že tonus těchto orgánů normalizuje.  Na svalstvo močových cest nepůsobí. Podporuje vylučování žaludečních šťáv a zlepšuje trávení. Upozornění: Vařením drogy se nápoje stávají aromaticky nepříjemné.
Nálev z čerstvé natě mochny  - 75g čerstvé byliny na 500ml vroucí vody, je první pomocí při katarech, rýmě po nachlazení, dráždivém kašli, při zánětech v dutině nosní a bolestech dutin (Pro zlepšení působnosti při nachlazení lze přidat jitrocel kopinatý nebo česnek).
Nálev z natě sušené - 30g drogy na 500ml vroucí vody.
Zevně se používá do sedacích koupelí při hemoroidech, k výplachům ústní dutiny při zánětech, bolestech zubů a paradontóze. Také jako obklady na špatně se hojící rány a vředy. S úspěchem můžete mladé čerstvé jarní výhonky přidat do zeleninových salátů a velikonoční nádivky. Méně se používá kořen.
Tinktura: 1 : 4 (1kg byliny na 4l směsi alkoholu s vodou), nechat 14dní macerovat na chladném místě (občas protřepeme), pak prolisujeme.
 

Mochna husí

(Potentilla anserina),  čeleď růžovité, až 1m, VI-VIII
Mochna husí vyhledává vlhká místa, roste jako plevel na poli, na březích rybníků, řek, podél cest, na návsích a náměstích a v močálech. Sušíme ji ve vzdušné a suché místnosti přirozeným teplem ve vrstvách do 8 cm a často ji obracíme nebo teplem umělým při maximální teplotě 40°C. Dobře usušená rostlina si zachovává svoji původní barvu. Výjimečně sbíráme i kořen od září do listopadu, který
podélně rozřízneme a sušíme umělým teplem při maximální teplotě 40°C. Z listů lze připravit polévku, kořeny připomínají chutí pastinák. Používají se vařené nebo se dají usušit a namlít na moučku.

Olše lepkavá

 (Alnus glutinosa) je listnatý opadavý strom až 30m, čeleď břízovité 

 

Často roste na březích potoků a řek, má ráda vlhko, světlo a je odolná vůči mrazu i znečistěnému ovzduší. Obsahuje třísloviny, atrachinony, fytosteroly, flavonoidy a látky triterpenové a fenolové. Obzvláště mladé pupeny obsahující mnoho cenných látek, které pomáhají při nejrůznějších zánětech a posilují organismus. Usušené listí (do 40°C) sbírané hlavně na jaře působí fytoncidně a svíravě při nachlazeních, průjmech a horečkách. Při zánětu horních cest dýchacích nebo mandlí používáme ve formě kloktadla. Kůra hlavně staví průjmy a dříve se užívala k vyčiňování kůží a protože obsahuje barvivo, sloužila také k barvení. Čerstvé rozmačkané listy ulevují vředům a bolavým nohám, působí hojivě na rozpraskané bradavky kojících matek. Odvar vařený asi 2 min. se používá zevně na špatně se hojící rány, spáleniny nebo bércové vředy. Tinktura z kůry působí proti stafylokokům, proti Escherichia coli, Bacillus subtilis i proti některým prvokům. Tinktura z pupenů z olše a vinné révy pomáhá na vnitřní zánětlivé stavy  Spaní na olšovém listí mívá příznivé účinky při revmatismu stejně jako koupele končetin v odvaru z olistěných olšových větévek nebo jen hrst listů přivedeme k varu v litru vody, poté necháme vyluhovat a zcezené vlijeme do koupele Olšové šištice se používají v akvaristice pro upravu pH a částečně i na dezinfekci vody. Dřevo je mimo jiné i vhodné na uzení. Vnitřně užíváme nálev z čajové lžičky listů či kůry na šálek vody, popíjíme po lžících během dne. Nálev či odvar může zastavit i krvácení z nosu, pokud jím nos proplachujeme.

Líska obecná

(Corylus avellana), 3-8m, II-IV, čeleď břízovité, (lískovité)

Rozložitý keř rostoucí po celém našem území, od nížin do podhůří, nejčastěji na okrajích lesů, v křovinách, okolích cest i u vodních toků nebo se pěstuje v několika kultivarech. Listy obsahují silici, třísloviny, flavonoidy, glykosidy, sacharidy, myrcitrin, kvercitrin a další látky, v kůře jsou přítomny třísloviny, flobafeny a pryskyřice.
List se sbírá v červnu a červenci,  kůra těsně před rašením listů,
 tj. přibližně ve druhé polovině března. Suší se co možná nejrychleji do 40 °C. Lískové oříšky jsou velmi dobře známou pochutinou, obsahují až 60 % tuků, okolo 19 % bílkovin, 5 % cukrů a další látky.  Účinky: Zklidňuje střevní peristaltiku (např. při zánětech střev), působí protiprůjmově, močopudně, svíravě a zastavují krvácení, zevně ve formě koupelí se užívají při ekzémech a hemoroidech. Pro vnitřní použití se líska připravuje obvykle ve formě nálevu (2 lžičky drogy na šálek vody), Tinktura z lísky a ostružiníku pomáhá proti skleróze. Tinktura z pupenů z břízy, habru a lísky stimuluje funkci jater a pomáhá tak například na akné, o to více, že habr ještě také stahuje póry a zklidňuje pokožku. Akné a špatná funkce jater spolu souvisí, akné totiž patří mezi hlavní příznaky tam, kde jsou nemocná játra. Další příznaky nemocných jater jsou hnědé kruhy pod očima, těmi je také signalizována špatná funkce jater.
pro zevní pak ve formě odvaru. Droga působí velmi mírně, takže nejsou známé žádné kontraindikace ani nežádoucí účinky.
Z dřevěného uhlí lísky se vyrábí střelný prach a kreslící uhly. Listy z lísky se užívají také při výrobě kosmetických výrobků (jako náhrada za listy vilínu virginského.) Čaj na hnisavé záděry na prstech: Půl litrem vařící vody spaříme hrstku sušených listů a půlku nakrájeného jablka - má příjemnou chuť.

Vrbina penízková

(Lysimachia nummularia), čeleď prvosenkovité,  až 10cm, V-VII

Vrbina penízková je vytrvalá bylina s plazivými, i v zimě zelenými, čtyřhrannými lysými lodyhami o délce 10 až 50 cm, které v uzlinách snadno zakořeňují a mnohdy vytvářejí rozsáhlé propletené "rohože". Je to původní druh české flory poměrně hojně rostoucí ve vlhkých, stinných lesích a křovinách, na mokrých loukách a příkopech, v parkových a zahradních trávnících a to po celém území, mimo vyšších poloh. Dokáže růst i pod hladinou, proto je vhodná do studenovodních nádrží.
Obsahuje třísloviny, kyselinu křemičitou, saponiny, organické kyseliny, enzymy a další látky. Využití v léčitelství: Proti průjmům, tlumí nadměrnou menstruaci, používá se  při plicních nemocech, k hojení otevřených ran i k úlevě při revmatismu. Působí svíravě a staví i vnitřní krvácení.
Sbírá se kvetoucí nať a suší ve stínu do 40°C. Droga je bez aromatu a chutná svíravě až hořkokysele. Pro vnitřní užití se uplatní nálev, pro zevní použití odvar. Tato droga je ideálním komponentem do směsí - samostatně se používá málokdy, přestože nemá žádné výrazné vedlejší účinky a nejsou známy ani absolutní kontraindikace. (Relativní kontraindikací je zácpa.)
V kosmetice: Nejjednodušším použitím je přikládání kaše z čerstvé byliny, především na obličeji. Pokožka zvláční a pročistí se.  

Vrbice bílá - rdesno blešník

(Persicaria lapathifolia) čeleď rdesnovité, 10-150 cm, VI-X
Rdesno blešník je jednoletý, vlhkomilný, velmi proměnlivý plevelný druh s tuhým kůlovým kořenem a bohatými postranními kořeny. Má lodyhu vzpřímenou, někdy jednoduchou jindy rozvětvenou, vystoupavou nebo poléhavou až plazivou, někdy v uzlinách kořenicí, lysá nebo chlupatá, zelená nebo načervenalá, mnohdy s černými skvrnami. Tmavě zelené listy o velikosti až 15 × 4 cm jsou vejčité, kopinaté nebo méně často čárkovité, na bázi obvykle klínovitě zúžené, na vrcholu špičaté nebo zakulacené. Okraje listů bývají zvlněné, jejich obě strany bývají jemně chlupatá nebo lysé. Drobné květy vyrůstající v chudých svazečcích z paždí drobounkých blanitých kornoutovitých listenů se skládají do hustých válcovitých lichoklasů o délce 1 až 3 cm, které vyrůstající na koncích lodyh a větví nebo v paždí listů. Okvětí je tvořeno pěti nebo šesti na bázi srostlými nažloutlými, nazelenalými anebo bělavými lístky. Dále květ obsahuje dvoudílný semeník. Plodem je hnědá lesklá nažka čočkovitého tvaru.
Využití: Rdesno blešník je proslulý především svou schopností rozpouštět močové kameny a vyplavit je ven z těla společně se všemi mikroby v urologickém traktu, v močových cestách působí silně dezinfekčně (skvěle se doplňuje s břízou), je vynikajícím prostředkem proti průjmovým, má protizánětlivé účinky (urologicky protizánětlivá směs je vrbice bílá, přeslička a zlatobýl. Odborníci tuto směs doporučují i pacientům, u kterých se přemýšlí o zavedení umělé ledviny či dokonce o její transplantaci.) Zvyšuje srážlivost krve (při nadměrné tvorbě modřin, krvácení z nosu nebo krvi v moči - vhodný odvar z blešníku). Protizánětlivé účinky tříslovin lze též využít při paradentóze, angíně a zánětu nosohltanu (jako kloktadlo). Tlumí silné menstruační bolesti - čaj z blešníku, kontryhelu a přesličky.
Čaj: Hrst byliny se krátce povaří (asi 5 minut) a podává se 4 x denně po 250 ml.
Pozor: Rdesno blešník však není doporučován lidem, kteří mají cévní choroby vyžadující ředění krve, např. trombóza, ucpávání cév, angina pectoris, infarkt a mozková příhoda.

Rdesno ptačí

(Polygonum aviculare), čeleď rdesnovité, až 50cm, VI-X

Jednoletá nebo dvouletá plevelná rostlina s poléhavými, odspodu větvenými lodyhami, která roste v souvislých kobercovitých porostech na sešlapaných půdách podél cest, na polích, rumištích, mezi dlažebními kameny, v příkopech, na okrajích lesů a v lidských sídlištích.
Obsahuje: Kyselina křemičitá, slizy, silice, glykosidy avikularin, kvercitin a hyperosid, třísloviny, minerální látky, organické kyseliny, sacharidy, pryskyřice, vosk a vitamín C. Sběr: Kvetoucí nať odřezáváme u země od kořene od května do září za suchého počasí. Sušíme v načechraných vrstvách do 15 cm přirozeným teplem ve vzdušné a suché místnosti na sušících platech nebo umělým teplem do 40°C.
Účinky: Podává se ve formě odvaru nebo nálevu k léčbě různých neduhů. Slouží např. k čištění krve, jeho močopudných účinků se využívá k pročištění ledvin a močového měchýře, rozkládá ledvinové kameny, usnadňuje vykašlávání a uvolňuje hleny, působí svíravě při průjmech, celkově zlepšuje metabolismus organismu, tlumí vnitřní krvácení, zevními obklady se urychluje hojení ran.
Lidové názvy: Horohaše, chrustavec, krevnice, křupavka, oupor, praskavec, praščák, prskavec, rdesen ptačí, rdesno štukavec, stržní koření, štikavec, štikovec, štukavec, šťukavec, šťukavice, šťukavka, truskavec, trutovník, úpor, vlčoun, vrabčí jazyk, zťukavka
 

Rozrazil lékařský

(Veronica officinalis), čeleď jitrocelovité (dříve krtičníkovité) , až 25cm, V-IX

Roste: Světlé lesy, vřesoviště, suché trávníky, paseky, suché louky, písčiny, často v blízkosti mravenišť od nížin po horské oblasti. Obsahuje třísloviny, hořčiny, glykosid aukubin, pryskyřici, organické kyseliny, vitamín C, saponiny, vosky, silici. Sbírá se nať  a to v době květu. Seřezává se těsně nad zemí a suší na stinných a vzdušných místech (do 35 °C) bez převracení tak, aby nezhnědla a neopadaly květy. Působí příznivě při zánětech močových cest i při kaméncích, při bronchitidě, astmatu či zánětu průdušek, snižuje hladinu cholesterolu v krvi,  podporuje zažívání, tvorbu enzymů slinivky břišní, je účinným antirevmatikem, čistí krev, má mírný protiprůjmový účinek, je vhodná při nejrůznějších kožních problémech (spáleniny, svrab, plísňové choroby), zánět dásní - kloktání. Odvar se vaří jen krátce (asi 2 minuty). Při zevním použití se vaří déle, asi 5 až 10 minut. Vnitřně se berou 2 až 4 šálky denně. Pro zlepšení metabolismu se doporučuje užívat čerstvou šťávu a to 2x až 4x denně 2 až 3 čajové lžičky. Čaj při potížích s trávením: 1čajovou lžičku rozrazilu spařit šálkem vody, nechat pod pokličkou 5-7minut louhovat. Pije se 3x denně půl hodiny před jídlem.
 Mladá nať rozrazilu se přidává do jarních salátů nebo polévek.
Lidové názvy: Veronika, hušec, úložník, tržník, přítržník