Hrušeň obecná

(Pyrus communis), až 15m, IV - V, čeleď růžovité                                                   

Hrušeň je opadavý listnatý strom. Jde o hybridogenní druh se složitým vývojem významný především ovocnářsky kvůli plodům zvaným hrušky. Ceněné je však i dřevo a kvetení. Mezi ovocnými stromy, které se běžně vysokého věku nedožívají, patří hrušeň obecná k dlouhověkým. Bývá pravidelně napadána rzí. Během dvacátého století se v Evropě šíří nebezpečná bakterióza spála růžovitých, přednostně poškozující hrušně. Na rostlinách se projevuje vadnutím a odumíráním květů, listovou spálou, spálou plodů, usycháním a odumíráním vegetačních vrcholů (hákovité ohýbání letorostů) a větví. Dříve se věřilo, že na hrušeň může člověk převést svoji nemoc.
Dřevo je celkově tvrdé (v rámci ovocných stromů patří hrušňové dřevo k nejtvrdším) a houževnaté, pevné, nebortí se, hodí se k soustružení, dřevořezbám, na výrobu hudebních nástrojů, používalo se k výrobě dřevěných závitů (svěráky, lisy), geometrických pomůcek a v xylografii. Dobře vyschlé dřevo je možné použít i k uzení, ale vzhledem ke kvalitě dřeva a široké využitelnosti je jeho pálení neekonomické.
Plod hrušně obsahuje především cukry, určité množství tuků, bílkovin, vitamíny C, B8 (Cholin), E, K, riboflavin aj. Dále obsahuje rovněž vápník, železo, hořčík, zinek a jiné látky.
V současnosti není oficiálně považovaná za léčivou rostlinu, nicméně i přesto má hruška velký podíl vitamínů, které všeobecně posilují organismus, také velký podíl vlákniny (3g na 100g), který je mnohem větší než u jiných druhů ovoce.

Využití: Možná je konzumace zasyrova nebo zavářet jako kompot, lisovat do moštu (samotná nebo smíšená s jablečným moštem), dá se používat i jako přísada do jídel. Pokud však chceme mít co největší přísun účinných látek, je nejlépe plod jíst právě syrový, neboť tepelným zpracováním se mnohé látky ztrácí nebo zmenšují na obsahu (zejména vitamín C). Čerstvý mošt z vylisovaných plodů všechny účinné látky zachovává, ale má krátkou trvanlivost, nezavaří-li se. Vařené hrušky (jako kompot) je možné jíst jako drobnou pomoc při srdečních a oběhových chorobách (šťáva z hrušek posiluje cévy a hrušky navíc i odvodňují), při nemocích močového měchýře, pro posílení žaludku a také při zácpě. Málo se také ví, že v kůře obsažená látka arbutin je antibiotikem s pozoruhodnými vlastnostmi. Velmi dávno našla své místo v lidovém léčitelství a můžeme se s ní setkat ve starých receptech. Kůru je třeba drtit, vařit, louhovat a macerovat, až získáme žlutou šťávu. Užívání se ale rozhodně nedoporučuje, je třeba se vždy poradit se lékařem, který vám pravděpodobně užívání zakáže.

Opilé hrušky:  6 ks hrušek, 125 ml bílého vína, 125 g cukru (jakéhokoliv), 1 tyčinka skořice,
6 hřebíčků, kousek zázvoru, 2 ks anýzu, 500 ml rumu Zralé měkké hrušky oloupejte a nakrájejte je na kostky (bez jader). Dejte je do skleněné nádoby s uzávěrem. Víno, cukr, skořice, hřebíček, zázvor, anýz krátce povařte. Nechte směs vychladnout a poté přes sítko nalijte do nádoby k hruškám. Přidejte rum a zamíchejte. Pokud se Vám zdá rumu hodně, můžete část nahradit bílým vínem nebo vodou. Koktejl dáme do druhého dne vychladnout do ledničky. Doporučuji ho pít pomalu a přitom relaxovat ve vaně nebo při setkání s přáteli. V zimě ho můžete pít i studené, jelikož je tam zázvor, za chvíli vám bude teplo.

Růže stolistá

(Rosa x centifolia), až 2,5 m, VI - VII, čeleď růžovité

Růže stolistá bývala u nás v minulosti běžně pěstována zejména ve venkovských oblastech. Místy i zplaňovala - v okolí hřbitovů, na rumištích apod. Užívají se květy, které překrásně voní a obsahují třísloviny, falvonoidy, kemferol,  kyselinu galovou,  antokyany, silici, polysacharidy a je bohatá i na sliz a na vosky.

Využití: Antivirové látky pomáhají při astmatu, chřipce, rýmě a nachlazení, omezuje množství viru HIV, zastavuje průjem a nadměrnou silnou menstruaci, snižuje hladinu cukru v krvi, udržuje správnou hladinu cholesterolu, brání vzniku ledvinových kamenů, harmonizuje centrální nervový systém (napomáhá proti smutku a depresím), snižuje cholesterol, pozitivně působí při nespavosti, ochraňuje játra, srdce, sliznici žaludku a střev, tonizuje organismus, má protialergické účinky, optimalizuje složení střevní mikroflóry a pomáhá při žaludečních a dvanácterníkových vředech. Sušení: Růžové plátky se suší ve stínu nebo v dobře větrané místnosti. Zpočátku bez obracení, ke konci sušení je můžeme několikrát provzdušnit a protřepat. Sušenou drogu uložíme buď do dobře hermeticky uzavíratelné nádoby mimo dosah slunečních paprsků. Lze je použít k výrobě např. koupelové soli - takovou koupelovou sůl si jednoduše namícháme ze zakoupené koupelové mořské soli a sušených květů. K růžím se hodí přidat například levandule, která díky svým obsahovaným látkám ještě posílí relaxační účinek koupele.

Z korunních lístků růže stolisté se získává růžový olej, který se přidává do voňavek, mýdel, tabáku. (Získává se parní destilací. Je to proces, jehož původ lze vysledovat až do staré Mezopotámie ( před více než 5 000 lety). Probíhá tak, že rostlinný materiál se vloží do destilátoru a vystaví se působení koncentrované páry, která uvolní aromatické oleje z rostlinných buněk. Aromatické výpary pak procházejí sérií skleněných trubic, které fungují jako kondenzátor. Olej se v závěru od vody oddělí tak, že se odsaje nádobkou s úzkým hrdlem. Zbylá voda vytváří krásně vonící vedlejší produkt tzv. růžovou vodu. (Aparatura pro destilaci silice s vodní parou se skládá z vyvíječe páry, reaktoru, sestupného chladiče a cílové kádinky. Vyvíječ páry je tvořen frakční baňkou naplněnou 500 ml vody a v ústí také opatřenou svislou pojistnou trubicí. Ta má zabránit nasátí destilačního zbytku do vyvíječe páry při poklesu teploty a také výbuchu destilační aparatury domácí silice, která je v horní vrstvě.)
při přehřátí. Pojistná trubice musí být dlouhá 40 cm. Z vyvíječe se pára vede do reaktoru, což je druhá frakční baňka, ve které je rozmixovaná bylinka s 80 ml vody. Spojovací trubička od vyvíječe páry musí končit u dna reaktoru, tak aby procházející pára byla přivedena pod hladinu směsi vody a drtě z bylinky. Z reaktoru je odpar dále veden do sestupného chladiče a nakonec do cílové kádinky. Na začátku destilace je vhodné předehřát kahanem i reaktor na teplotu varu. V průběhu destilace se pak už zahřívá k varu jen vyvíječ páry. Výsledný destilát se přelije do dělicí nálevky a po několika minutách stání se oddělí růžová voda a miniaturní množství růžového oleje.
Recept na růžový olej: Čerstvě natrhané růžové okvětní lístky napěchujeme do uzavíratelné nádoby z průhledného skla a zalijeme panenským slunečnicovým olejem tak, aby byly úplně ponořené (lze použít i panenský olivový olej - extra virgin). Sklenici umístíme na slunné místo, a necháme takto 3-4 týdny louhovat, přičemž sklenici často protřepeme, neotvíráme ji však. Nakonec olej slijeme přes plátno a růžové plátky důkladně vymačkáme. Růžový olej skladujeme nejlépe v menší uzavíratelné skleněné lahvičce. Tento olej se hodí na ošetření citlivé a suché pleti, i pokud trpíme oněmi nepěknými rozšířenými a popraskanými cévkami v kůži, dále na popraskanou kůži na patách, na namáhanou a vysušenou pokožku na rukou, na menší popáleniny, ale také na kůži spálenou sluncem, či jako ošetření po opalování. 
Recept na růžový olej II: Na domácí výrobu růžového oleje budete potřebovat 30 g čistých okvětních růžových lístků a 330 ml kvalitního olivového oleje, v krajním případě může být i slunečnicový olej. Okvětní lístky napěchujte do skleněné lahvičky a zalije olejem. Lahvičku uzavřete a nechejte týden na slunci. Pak přecedit. Takto vzniklý olej se používá k ošetření pleti - pár kapek oleje vmíchaných do pleťového krému zjemní a zklidní suchou a podrážděnou pokožku.

Třezalka tečkovaná

(Hypericum perforatum), čeleď třezalkovité, 30-80cm, VI-IX
Roste na místech kde jsou výslunné stráně, sušší louky, pastviny, okraje lesů, lesní světliny, skály, podél cest a často vytváří rozsáhlé porosty. Sbírá se celá nezdřevnatělá kvetoucí nať a suší se ve stínu do 35°C. Obsahuje červenofialové barvivo hypericin, katechinové třísloviny, flavonové glykosidy (hyperosid, rutin, kvercitrin), silici, pryskyřici, organické kyseliny, provitamin A, vitamin C.  Působí antibioticky, čistí krev, má účinky protizánětlivé, obzvláště u trojklanného nervu, dobře působí na ekzémy, odstraňuje otoky, pomáhá při chorobách plic, slinivky břišní i jater, podporuje vylučování žluči. léčí žaludek a dvanácterník (vředy, žaludeční neurózu), hemeroidy (při současné aplikaci vnitřní i vnější), pomáhá při těžkých chřipkách spojených s arytmií či fibrilacemi, působí sedativně, takže se osvědčila při léčbě úzkosti, neklidu, psychickém napětí, neurastenii, panice, depresi, když jsou poruchy řeči, nepokojný spánek, hysterické záchvaty, náměsíčniství i noční pomočování, i v období klimaktéria, pomáhá hojit rány, pohmožděniny i zlomeniny, tlumí vnitřní krvácení a zlepšuje kvalitu cév, podporuje rehabilitaci po mozkových obrnách, při dlouhodobém podávání má příznivé účinky i při roztroušené skleróze.
Nejčastěji se podává ve formě nálevu, který se pije 2x až 4x denně po 125 ml. Nejúčinnější formou je však tinktura, osvědčil se i lihovodný roztok nebo vinný odvar, macerací v olivovém nebo slunečnicovém oleji se získá velmi dobrý masážní olej, který se může použít i k léčbě popálenin (např. od slunce), zanícených ran nebo hemeroidů.
Pozor, třezalka by neměla být podávána lidem, kteří trpí těžkou cukrovkou, alergií na pyl, velmi nízkým tlakem a těm, u nichž byl zjištěn metastazující nádor. Nežádoucím účinkem může být přecitlivělost na sluneční záření, která se projevuje záněty zejména na nepigmentovaných místech kůže. Takže se při užívání raději vyhýbat sluníčku. Mazadlo na spáleniny a ekzémy: Květy třezalky tečkované asi 80g dáme do sklenice, zalejeme 250ml oleje (nejlépe olivový, slunečnicový) a dobře uzavřeme. Žlutý olej se rázem začne zbarvovat do ruda. Je to tím, že květy obsahují krvavě rudé přírodní barvivo. Sklenici necháme stát 5 dní na slunci a každý den protřepeme. Pak necháme celou směs dalších 5 týdnů stát. Nakonec scedíme do tmavé lahvičky. Nebo 1l sklenici naplnit třezalkou, zalít olivovým olejem a uzavřité nechat až 2měsíce na slunci odležet. Po čase se olej zbarví do červena. Potom přefiltrujeme přes hadřík, zbytek vylisujeme. Olej uschováme v tmavých lahvičkách.  Rychlý třezalkový olej: Přibližně dvacet pět gramů květu pečlivě ve sklenici promícháme s jednou lžičkou lihu a zalijeme sto mililitry rostlinného oleje (Při výrobě více léku zvýšíme tento poměr). Směs každý den ohříváme za častého míchání přibližně dvě hodiny na páře. Zanedlouho by kvítečky měly výrazně zkřehnout a tekutina zčervenat. No a pak už jen stačí olej přecedit přes plátno, pořádně vymačkat i poslední kapku cenné medicíny, vše rozlít do malých lahviček a uskladnit  někam do tmy a do chladu. Ošetřují se jím ploténky. Má léčivý účinek také na chrupavky a klouby obecně. Doporučuje si i při natírání ztvrdlé pokožky na patách a loktech a obecně při různých kožních problémech. A nejde jen o již zmíněné popáleniny, ale také například na různé ekzémy, lišeje a vyrážky. Lidová medicína ho také občas doporučuje i na žlučníkové bolesti (ale tady je lepší vše konzultovat s lékařem). V takovém případě se podávalo několik kapek oleje na kostce cukru. Také se říká, že pravidelné masírování nám pomáhá zahnat depresi.
Třezalková tinktura: 2 hrsti třezalkových květů zalít 1litrem vodky a dáme na 3 týdny na slunce či teplé místo. Užívat 3x denně 10 až 15 kapek se lžící vody. (Hlavně na neurózy, nespavost a jaterní potíže.)
Čajová směs na žaludeční neurózu: Připravíme čaj ze stejných dílů listů vachty, natě třezalky a máty. Do hotového čaje přidáme lžičku tinktury z kozlíku lékařského.
Bylinkový likér na uklidnění žaludku: Ke dvěma dílům nadrobno nasekané natě třezalky přidáme po jednom dílu natě meduňky a pelyňku. Zalijeme bílým alkoholem, aby drogu značně překrýval. Za občasného protřesení necháme 7-8 dní macerovat. Přidáme med v množství asi 1/2 kilogramu na litr alkoholu, mírně ohřejeme, promícháme a necháme stát. Bylinky ponecháme ve sklenici, přes sítko scedíme lžičku likéru, rozmícháme s troškou vody a jednou denně pijeme nalačno.
Lidové názvy: arnika nervů, bylina sv. Jana, bylina svatojánská, čarovník, červenej zvoneček, děravec, dřezalka, Janův olej, koření matky Boží, koření postřelené (prostřelené), koření psotníkové, koření sv. Jana, koření ze svatého červeného zvonečku, krev sv. Jana, krevníček, krevník, krvavník, křížek, květy sv. Jana, kvítí  panny Marie, láska, laskavý koření, lubovníček, lubovník, milovníček, potratnice, pupková bylina, střezalka, svatá bylina, svatojánské koření - kvítí, třesavice, zděšenec, zvonec sv. Jana, zvonečkové koření, zvonečky

Kuklík městský

(Geum urbanum), 20 - 120 cm, V - X, čeleď růžovité

Vytrvalá bylina, která roste od nížin do podhorských oblastí hojně, ve vyšších polohách vzácně (Křoviny, okraje lesů, lužní lesy, lesní cesty, parky, staré zahrady, hřbitovy, stinná rumiště, zvětralé zdi, zbořeniny). Na jaře a na podzim se sbírá oddenek, který obsahuje třísloviny, fenolické glykosidy (např. eugenolový glykosid geosid, který je slabě jedovatý), silici (eugenol), prchavý olej, pryskyřici a kaučuk. Využití: Sušený kořen býval užíván jako koření namísto hřebíčku (geosid voní po tomto koření) a užíval se i při výrobě piva a pálenky. Jinak působí svíravě a desinfekčně, proto ji lze použít na krvácení z dásní, na žaludeční vředy, při zánětu jícnu či žaludeční sliznice, působí i proti průjmově. Zevně se užívá na zanícené hemeroidy a kožní záněty.  Nať kuklíku má vykazovat protiprůjmový, krvácení zastavující a teplotu snižující účinek. V lidovém léčitelství byl kuklík doporučován i při průjmech, křečích, děložním krvácení, při křečích spojených se žaludečními vředy. Laboratorním testem byl prokázán účinek snižující krevní tlak.
Nejčastěji se podává kořen ve formě macerátu nebo nálevu. Při zevním užití se aplikuje ve formě lihového roztoku -  1 díl kořene na 8 dílů vod a 2 díly lihu se nechá za občasného zatřepání 8 dní stát. Sušený kořen louhovaný ve víně - 60g na 1/2l - se pak popíjí na posílení žaludku a srdce.
Lidové názvy: Benedikt, Brantovník, Zaječí oko

Jírovec maďal - kaštan koňský

(Aesculus hippocastanum), opadavý strom z čeledi mýdelníkovitých, až 25m, V

Roste jako okrasná dřevina v parcích a stromořadích. Sbírá se hlavně plod - kaštan, ale rovněž květ a mladé listy Kaštan obsahuje hlavně triterpeny (aescin, jenž je zodpovědný za většinu účinků kaštanu) Z dalších podstatných flavonoidů potom quercetin, kaempferol a jejich deriváty.
Aktivní látky, které kaštan obsahuje, zvyšují odolnost vlásečnic a zlepšují žilní tonus. Současně působí protizánětlivě a urychlují vstřebávání otoků. Jírovec je velmi účinný při chronické žilní nedostatečnosti i při léčbě křečových žil a hemeroidů. Má také příznivý účinek na tzv. „těžké nohy“, noční křeče v nohách, tlumí svědivost různých forem ekzémů. Urychluje vstřebávání krevních podlitin a modřin. Účinný je na bolavé klouby, artritidy. při natržených šlachách a svalech. Zlepšuje průtok krve v cévách, což pozastavuje srážlivost krve a působí proti vzniku trombů. Ulehčuje vylučování moči při zvětšené prostatě. Vypíná pleť a působí na pokožku jako tonikum. Při vnitřním použití se doporučuje denní dávka 250 – 310 mg standardizovaného extraktu, což odpovídá až 100 mg aescinu.
Kaštanová tinktura: 150g jemně nastrouhaných čerstvých kaštanů a zalijeme 0,5l lihu či 50% slivovicí. Uzavřeme a za občasného protřepání 3 týdny luhujeme, přefiltrujeme a uchováváme uzavřené - lokální mazání na bolavé klouby. Tinktura z obrovských pupenů kaštanu zvyšuje obranyschopnosti organismu. Pokud byste používali přímo tinkturu, uchovávejte ji v nádobě z tmavého skla. Pro snadnější aplikaci si můžete vždy trochu odlít do lahvičky s rozprašovačem.
Tinktura z květu:  1 kaštanový květ, 3 dl 60% lihu nechat 14 dní na teplém místě louhovat a 2x denně protřepávat. Po uplynutí této doby přecedíme, nalijeme do tmavé sklenice a užíváme 2x denně 15 kapek nakapaných do 2 dl vody
Kaštanové drogy raději nepodáváme formou čajů, pro neúnosnou chuť. Nejlepším způsobem užívání je tinktura. Léčba musí být dlouhodobá, ale je nutné si uvědomit, že všechny části jírovce mají vliv na funkci hormonů nadledvinek, a proto je důležitá přece jen opatrnost a raději léčbu přerušovat. Osvědčil se následující způsob: tinkturu podáváme 2x denně 15 kapek, vždycky 2 měsíce ve čtvrtletí, například leden a únor, v březnu užívání přerušíme. A potom zase v léčbě pokračujeme.
Mast z listů: Kokosový olej by se měl ohřát těsně k varu a přidají se listy kaštanu koňského. Listy při zahřívání začnou vadnout a hnědnout. Pokud jsou listy úplně hnědé, je již vše připraveno. Poté se listy vyndají pomocí kleští a extrakt se nechá vychladnout. Vychladnutí je důležité, aby došlo k usazení nečistot na dno hrnce. Přelijeme do sklenice – a je hotovo. Tato mast je zvlášť účinná na křečové žíly na nohou.

Koňská mast z plodů: Než kaštany oloupete, ponořte je do limetkové šťávy, teprve potom rozbijte skořápku, která je bohatá na aescin. Aescin je přísada posilňující žíly a kapiláry a zároveň podporuje krevní oběh. Koňský kaštan by neměl být konzumován v syrové podobě, zejména ne jeho semena, která mohou být jedovatá. Zpracování plodů zahrnuje i odstranění látky zvané eskulin, která zvyšuje krvácení. Jakmile se tato látka odstraní, je výsledkem nejčistší forma z jírovcových jadérek, naprosto bezpečná pro lidskou spotřebu. Lze ji pak využít pro masti, tinktury nebo do kapslí.
Na mast použijeme tinkturu: Asi 20 ks kaštanů nasekat na malé kousky, zalít 150 ml čisté 40% vodky a vložit do uzavíratelné sklenice, ve které tinkturu nechat luhovat 1 měsíc. Každý den sklenici protřepte. Po měsíci přecedit a 150ml tinktury pak přidat do husté a vychladlé želatiny ze 3 sáčků uvařených podle návodu. Dále 2 čajové lžíce levandulového oleje, lžičku kafrového a mrkvového oleje a vše rozmixovat, až vznikne celistvý krém. Skladujte ji v uzavíratelné sklenici v lednici. Mast se používá k léčbě křečových žil, revmatoidní artritidy a hemoroidů. Pomáhá při bolestech svalů, kloubů a šlach. Je účinná také v boji proti zánětům a otokům nohou. Postižené místo si namažte čtyřikrát denně. Jakmile potíže ustoupí, snižte dávku na polovinu.
Kaštanové mazání: Asi 20 oloupaných a rozdrcených kaštanů vložíme do 300ml rozehřátého panenského oleje a 30 min. povaříme. Scezené necháme v čistých skleničkách ustát. Skladujeme v ledničce do čtvrt roku. 3x až 4x denně mažeme postižená místa krouživými pohyby od nohou nahoru. Po zlepšení mažeme jen 2x denně.
Kaštanový obklad: Pokud nechcete vyrábět samotnou mast, na bolavé klouby, zduřelé lymfatické uzliny či namožené svaly zabírají i obklady z kaštanové kaše. Potřebujete: 2 lžíce mletých nebo najemno nastrouhaných usušených kaštanů, 2 lžíce žitné mouky, 2 lžíce octa Postup: Smíchejte uvedené suroviny. Konzistenci upravíte buď přidáním mouky, nebo octa. Vzniklou „kaši“ nanesete na postižené místo, překryjte kouskem bavlněné látky, převažte gázou a nechte působit dvě hodiny. Stejně postupujte tři až pět dní.

Meduňka lékařská

(Melissa officinalis), čeleď hluchavkovité (pyskaté), 50-100cm, VI-VIII

U nás je hodně pěstovaná, ale občas zplaňuje. Obsahuje: Silice (citral, citronelal, citronelol, geraniol, linalol),  třísloviny, kyseliny hydroxytriterpenové (např. kyselina ursolová), trochu hořčin, sliz, flavonoidy a minerální látky. Voní po citronu. Sbírá se list i celá nať. Listy i nať se sbírají těšně před rozkvětem, nejlépe za suchého a chladnějšího počasí (v horkých dnech se obsah silic snižuje). Suší se co možná nejrychleji v tenkých vrstvách (při pomalém sušení se zapaří a zhnědne) na stinném a vzdušném místě nebo při umělém sušení za teplot do 35 °C. Nedoporučuje se užívat drogy starší než 1 rok, neboť časem se snižuje obsah silic. Působí  jako uklidňující prostředek, nejvíce v oblasti trávícího traktu (žaludeční neurózy) a srdce (srdeční neurózy, bušení srdce apod.), zvyšuje sekreci žluče, zabraňuje tvorbě plynů, zpomaluje tep, mírně snižuje krevní tlak, posiluje centrální nervový systém, působí sedativně, uvolňuje křeče a napětí svalstva, lze ji použít u lehčích forem neurastenií, depresí, proti migréně, u alergií nervového původu (např. astma vyvolané stresem), pomáhá při bolestech břicha, při nadýmání, při infekčních průjmových chorobách, při bolestivé menstruaci i v klimakteriu. Zevně lze meduňky použít na revmatické opuchliny, pohmožděniny a krevní podlitiny, u kojících žen při nebezpečí ztvrdnutí mléka v prsech. A také jako tinktura na léčbu akné a oparu: Asi 10 lístků meduňky zalijeme alkoholem (alespoň 70%), nejlepší je sáhnout po 70% lihu. Lístky - trhejte čistou meduňku, kterou pak netřeba oplachovat vodou - vložíme do čisté skleněné nádoby a zalijeme lihem. (Louhují se 24 hodin.) Výluh následně lze používat na ošetřování pokožky. Alkohol má vysušující účinky, proto tinkturu nedoporučujeme používat na celý obličej, ale jen lokálně na postižené místo. Aby se do tinktury nedostaly bakterie, lze používat vatovou tyčinku nebo odličovací tampon. Meduňková tinktura rychleji zahojí opar a ošetří pokožku rtů, díky čemuž se vám opary nebudou objevovat tak často. Tinktura je vhodná i na záděry na nehtech, hnisavé rány, popáleniny, zarůstající nehty a podobně.
        A ještě se rozdrcené lístky používají na bodnutí hmyzem, případně na nějaké větší boláky a vřídky ...
Čaj: Jedna lžička drogy na šálek vroucí vody - denně se pijí 2 až 3 šálky. Také se používá k aromatizaci nejrůznějších pokrmů jako jsou např. saláty, octy, majonézy, polévky, omáčky i masitá jídla,  do bylinkových polštářků, do koupelí a je dobrá na mytí mastných vlasů.   
Meduňkový likér: 200 g čerstvých listů se naloží do 1 l 60% pálenky a uloží na teplém místě. Směs se musí nechat asi 10 dní vyluhovat a potom se scedí. Aby se žádné hodnotné látky neztratily, listy ještě jednou silně vymačkejte. Meduňkový likér posiluje srdce a krevní oběh a pomáhá při nervozitě a poruchách spánku. Pije se nejlépe zředěný s vodou nebo čajem.
Meduňkový med: 500 g meduňky lékařské nebo máty bez hrubých stvolů, 60 g kyseliny citrónové,
2 kg cukr krystal, 3,5 litru vody, pomeranč a citrón. Meduňku umyjeme, dáme do hrnce, zalejeme teplou vodou a uvedeme do varu  ( můžeme přidat i hrstičku mateřídoušky, aby chuť byla taková barevnější). Jak začne voda vařit přisypeme kyselinu citrónovou, plamen zmírníme a pomalu vaříme 30 minut. Přidáme na kolečka nakrájený pomeranč a citrón a necháme do druhého dne vyluhovat. Druhý den scedíme přes jemné plátýnko, šťávu dáme do většího hrnce a uvedeme do varu. Postupně přidáváme cukr a mícháme až se rozpustí. Plamen snížíme a mírným varem vaříme (asi 2 hodiny) až do zhoustnutí. Horké lejeme do čistých, suchých skleniček a hned zavíčkujeme. A máme asi 2 litry medu. Sirup: 40 kusů meduňky asi 20 cm dlouhých osprchovat, zalít 2 l převařené zchladlé vody, přidat 30 g kyseliny citronové a 2 citrony nakrájené, dobře omyté i s kůrou, bez pecek a bílé dužiny. Nechat 24 hodin stát, poté přecedit, vymačkat. Přidat 2 kg cukru, zahřívat až na 85°C, než se cukr rozpustí. Plnit do čistých suchých lahví, nechat vychladnout položené.
Lidové názvy: Melisa, včelanka, včelník, matečník, marulka, planá máta, lemonika

Česnek kuchyňský, česnek setý

(Allium sativum),  čeleď amarylkovité, 50-100cm, VII

Pěstován v mnoha zemích a jeden z nejkvalitnějších právě u nás. Česnek kuchyňský patrně pochází ze střední Asie (vznikl z planého druhu Allium longicuspis). Ve velkém byl pěstován i ve starém Egyptě a nejen tam byl považován za posvátnou rostlinu.
 Obsahuje: Silice, sloučeniny síry, fytoncidy, vitamíny A,C,D,E, a skupiny B, jód, minerální látky, stopové prvky, cukry, niacin, alicin a jiné.
Využití: Mimo to, že je v kuchyni nenahraditelným kořením, je i účinné antiseptikum a antibiotikum, snižuje krevní tlak a hladinu cholesterolu v krvi, prospívá srdci a pročišťuje cévy, působí proti nadýmání, proti kornatění tepen, ničí parazity ve střevech a v kombinaci s medem se používá při nachlazení a chřipce. Česneku neodolá ani plíseň Candida albicans, která je podhoubím vážných nemocí. Schopnost česneku bojovat právě s Candidou albicans lze využít i při zevním použití a také při léčení dýchacích cest. Snížit zápach z úst po česneku lze odstraněním prostředního vlákna, které bývá žlutější a je i hůře stravitelné.
Cibule, majoránka, česnek proti chrapotu: Nakrájenou střední cibuli vařit ve 2dl vody 15minut mírným varem, přisypat polévkovou lžíci majoránky, 1stroužek česneku a ještě 5 minut povařit. Scedit a přimíchat lžíci medu a lžíci olivového oleje. Užívá se 1 lžíce každou hodinu a chrapot brzy odezní. Na začínající nachlazení úspěšně působí rychlá česnečka: Z uvařených brambor scedíme vřící vodu na talířek, kam jsme předtím rozkvedlali vejce a do něj přidali rozetřený velký stroužek česneku s trochou soli a půlkou lžičky najemno nakrájené petrželové natě. Přikusujeme chléb.
Česneková pasta: Stroužky se jednoduše rozetřou a v míse smíchají se solí. Na 1kg česneku používám 300g soli. Uskladníme do sklenice, uzavřeme a dáme do chladu. Česnek v oleji s dvojím použitím. Jako stroužky a jako česnekový olej. Česnek jednoduše oloupeme, stroužky nekrájíme, ale vložíme do skleničky, můžeme přidat feferonku a zalijeme olejem. Uskladníme v chladu. V zimě pak můžeme použít jak samotné stroužky, tak také olej. Samotné suché těstoviny s pár kapkami česnekového oleje jsou vyloženě lahůdkou. Česnek sladkokyselý: Je výborný jak pro použití do salátů, pro následné použití stroužků, tak i na samotnou česnekovou konzumaci. Jsou tu dvě možnosti, jak česnek naložit. Buď s jakýmkoli sladkokyselým nálevem, např. nálevem na okurky, nebo s pomocí deka za studena. První možnost má tu výhodu, že nepoužíváme nic navíc a zbytečně, ovšem česnek měkne, protože se zavařuje zatepla. Druhá možnost má nevýhodu v použití deka, ovšem česnek zůstává pevný a tuhý.
Česnekový sirup: 8 oloupaných stroužků česneku , 1 šálek (200 ml) jablečného octa , 1 šálek (200 ml) medu. Najemno rozetřete stroužky česneku, vložte do skleněné, nebo porcelánové misky a přidejte jablečný ocet s medem. Zamíchejte a přelejte do skleněné uzavíratelné nádoby a dejte do chladničky na 5 dní. Každý den však směs na chvilku z chladničky vyndejte a dobře ji promíchejte. 
Po 5 dnech je váš antibakteriální sirup hotový. Sirup můžete užívat v případě výskytu nějakého infekčního onemocnění, ale také jako prevenci tak, že 2 čajové lžičky sirupu rozmixujete ve sklence vody. Pije se na lačný žaludek ráno hned po probuzení. Nezapomínejte však na to, že uvedený sirup je extrémně silný a proto ho nikdy nekonzumujte přímo. Vždy ho zřeďte vodou! 
Jde o extrémně zdravý lék, který nejen potlačí růst patogenních baktérií, ale též podpoří váš imunitní systém, sníží krevní tlak a zredukuje hladinu zlého LDL cholesterolu v krvi. Pokud ho budete užívat jako prevenci 1x, nebo 2x týdně, snížíte si výskyt chřipky, prochladnutí,  nebo angíny. No a nakonec, dokáže též účinně zmírňovat příznaky artritidy, dny a dalších bolestí kloubů.
POZOR BY SI VŠAK MĚLI DÁT „ŽLUČNÍKÁŘI“ A TENTO SIRUP V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NEUŽÍVAT !!! 
Lidové názvy: lenek, dryák, luček, knoblauch, knobloch, luk

Svízel vonný – mařinka vonná

(Galium odoratum), 10 - 40 cm, V - VI, čeleď mořenovité
Roste roztroušeně až hojně, nejvíce v lesnatých oblastech pahorkatin - bučiny, bukohabrové, dubohabrové lesy, subalpínské trávníky, smrčiny, paseky, podél lesních cest. Obsahuje zejména kumarinové glyklosidy (z nichž se uvolňuje kumarín), glykosid asperulosid, třísloviny, hořčiny, organické kyseliny, vitamín C, silici, amid kyseliny nikotinové. Obsah účinných látek je největší na jaře, na podzim klesne asi na jednu šestinu. Sbírá se kvetoucí nať na počátku květu - kvůli vytrhávání i s kořeny ji raději stříháme těsně nad zemí.  Suší se co nejrychleji ve stínu, při umělém sušení za teplot do 40 °C. Při neopatrném sušení droga snadno hnědne. Uchovává se v dobře uzavřených nádobách - chráněna před světlem.
Využití:
Má poměrně silný uklidňující účinek - Pro uklidnění před spánkem se doporučuje mařinkové mléko: mléko ochutíme medem a namočíme do něj na jednu až dvě hodiny jednu a půl lžičky mařinky. Vše potom přecedíme, necháme vychladit. Dále působí mírně močopudně, příznivě působí při střevních bolestech z nadýmání, ledvinových kamenech, působí proti křečím, hlavně se užívá však při nespavosti, přepracování, bušení srdce, hysterii či menstruačních potížích nervového původu. Fermentací kumarinu vzniká dikumarol, který výrazně snižuje srážlivost krve, čehož se využívá při léčbě trombóz, zánětu křečových žil, hemeroidů či následků srdečních infarktů. Využívá se především zevně na drobná poranění i hnisavé rány. Čerstvá i sušená si dlouho uchovává krásnou vůni, pro kterou je též velmi oblíbená. Její aroma se používá i při výrobě alkoholických nápojů jako je májová bowle: Usušené nate se smíchají se sektem a připadne ještě s minerální bublinkovou vodou. Jen když se ji vypije moc, bolí druhy den hlava. Proti stresu působí také čaj z natě: jednu polévkovou lžíci natě přelejeme 250 ml vroucí vody a necháme 5 minut louhovat, přecedíme a pijeme denně maximálně dva hrníčky.
Pozor! Drogu je možno podávat jen krátkodobě a v přiměřených dávkách. Při předávkování se mohou objevit bolesti hlavy, zvracení, závratě, v extrémních případech může dojít k zástavě dechu a smrti. Při dlouhodobém podávání může dojít k poškození jater. Z těchto důvodů je svízel vonný jen zřídka podáván samostatně, obvykle je přidáván do směsí.
Lidové názvy: Mařenka, božec, voňavý svízel, valdmajstr

Vlaštovičník větší

(Chelidonium majus) je vytrvalá rostlina, čeleď makovité, až 1m, IV-IX
Roste na půdách s vyšším obsahem dusíku a dostatečnou vlhkostí, nejraději kolem cest a plotů, na rumištích a v zahradách a hájích od nížiny do podhůří. Na řezu roní oranžové mléko.
Obsahuje: Alkaloidy, kyselinu jablečnou, silice, karoten, flavonoidy, enzymy, aminy, a organické kyseliny.
Sběr: Nať těsně před rozkvětem od května do září. Obsah účinných látek je nejvyšší od dubna do června. Při sběru je vhodné mít rukavice, protože vytékající mléko může způsobit alergickou reakci v podobě puchýřů a otoků a taky zanechává na kůži hnědé skvrny. Trháme v délce asi 10 cm od vrchní části rostliny a ihned po sběru ji dáme sušit - rychle se zapařuje. Při sušení umělým teplem nesmí teplota překročit 35°C. Přirozeným teplem sušíme vlaštovičník v jedné vrstvě nebo ve svazcích zavěšený na šňůře, nesmí zhnědnout. Dobře usušený si ponechává původní barvu, má hořkou chuť a omamný zápach. Skladování ve vzduchotěsných sklenicích ve tmě.
Léčivé účinky: Je nejspolehlivějším prostředkem při těžkých onemocněních jater, zláště když se užívá v čerstvém stavu, pročišťuje krev a játra, dobře ovlivňuje i látkovou výměnu. S úspěchem se používá při onemocnění žlučníku, srdce (snižuje krevní tlak i bušení), ledvin i jater. Velmi rychle se vyléčí žloutenka, když se dá 30 g natě i s oddenkem na dvě hodiny do půl litru bílého vína. Napomáhá i tvorbě krve. Spolu s kopřivou a výhonky černého bezu se používá proti leukémii.
Zevně se žlutým mlékem z čerstvé natě potírají kuří oka a bradavice. Vlaštovičník se používá i při chorobách kůže a nemizejících lišejích. Prevence proti klíšťatům: Celý vlaštovičník omýt, nastříhat a dát do zavařovačky, kde ho zalejeme jedlým olejem. Uzavřít a nechat na slunci 8-10 dnů. Pak scedit do menších lahviček. 50ml stačí na léto pro 3 osoby. Před vyjitím do přírody natřeme nohy, ruce, případně i krk a dokonce i psa zespodu. Klíšťata se nám pak hezky vyhnou.
Vlaštovičníková tinktura: Čerstvou nať vlaštovičníku nadrobno nařežeme, volně nasypeme do 2/3 objemu láhve a doplníme silným bílým alkoholem. Necháme 2-3 týdny na teplém místě, denně protřeseme. Tinktura tvoří přísadu více druhů čajových směsí, samostatněji můžeme užívat při onemocněních žlučníku i jater třikrát denně 15-20 kapek v trošce vody, zevně i na bradavice.
Vlaštovičník na bolesti jater:  Čerstvou, omytou a ještě mokrou nať odstředíme a šťávu zředíme dvojnásobným množstvím vlažné vody. Je to silně působící bylina, proto ji dávkujeme opatrně, dvakrát denně 1/2 lžičky s troškou vody, ne déle než 10-14 dní. Zevně přikládáme na oblast jater teplý obklad z přesličky.
Pozor! Mléčná šťáva vlaštovičníku obsahuje substance, které vyvolávají podráždění kůže a sliznic. Dokonce je uváděn jako jedovatý, protože při požití listů může dojít k nevolnosti, nervovým poruchám a poruchám srdce. Kvůli tomu smí být vlaštovičník používán pouze v malém množství a vždy pod lékařským dohledem!
Lidové názvy: Žlutý kořen, krvavá bylina, boží dar, laštovičník, krvavník, krvavníček, krvavý stareček, hadí mlíčí, bradavičník, nebeský dar, mlíč, celidon, bělmové kořeny

Hloh jednosemenný

(Crataegus monogyna), Čeleď růžovité,  8m, IV-VI

Hloh obecný (Crataegus laevigata). Rozpoznávacím znakem je počet listových laloků a jejich hloubka – hloh jednosemenný jich
má 3–7 a jsou hluboké, u hlohu obecného jsou mělčí a je jich 3–5. U plodu stačí rozloupnout malvičku, hloh jednosemenný má uvnitř jedno semeno a obecný dvě. Působnost a použití obou druhů jsou shodné. 
Hustě větvený keř nebo strom. Rostou zhruba ve stejném počtu hojně na mezích, v křovinatých stráních a na okrajích lesů v nižších polohách. Listy hlohu obsahují krategovou a olejovou kyselinu. Květ obsahuje silice, flavonoidy, aminopuriny, saponiny, třísloviny a další. Malvice obsahují vitamín C a vitamín B, karoteny, flavonoidy, třísloviny, glykosidy, pektiny a cukry
Sběr: Květy a listy sbíráme krátce před rozvitím nebo těsně po něm, tedy od května do června a snažíme se usušit rychle (Pozor na plesnivost). Drobné malvičky (hložinky) trháme v době plné zralosti, tedy dříve, než se plody začnou scvrkávat, nebo jen co přejdou mrazem. Jsou chutné a dobře stravitelné. Léčivé účinky: Droga zlepšuje činnost srdce a zároveň přispívá k průchodnosti tepen a cév. Zúžené tepny vedou k zvýšenému krevnímu tlaku. Hloh přispívá k jejich rozšíření a tím i k poklesu krevního tlaku. Účinků hlohu je užíváno na lehčí onemocnění srdce jako je angina pectoris nebo na tzv. stařecké srdce. Díky němu se dá předcházet infarktům, srdečním slabostem či arytmii srdce. K dosažení požadovaných pozitivních výsledků je třeba pravidelné a dlouhodobé užívání. Po delším čase indikace jsou patrné také uklidňující účinky i působení na nespavost a tišení negativní projevů menopauzy.
Nálev  můžeme připravit z listů či květů. Plody se užívají jen ojediněle. Nejvíce účinných látek mají květy. Dvě lžičky drcené suroviny zalijeme 250ml vroucí vody a necháme 20 minut odstát. Pijeme 2x denně 1 šálek (250ml) ráno a večer. Hořkou chuť lze upravit přidáním medu, cukru či citrónu.
Bylinný čaj z květů nebo plodů: 1 čajovou lžičku sušené drogy zalijeme 200 ml vroucí vody, necháme 10 minut odstát, přecedíme a popíjíme teplé třikrát denně. Nahořklou chuť čaje můžeme odstranit tak, že nápoj osladíme medem, případně hloh kombinujeme s dalšími léčivými bylinkami. Směsi s hlohem: mícháme 2 díly hlohu s 1 dílem meduňky a 1 dílem máty peprné. Příprava viz výše.
Upozornění: Není vhodný pro lidi s nízkým krevním tlakem, který ještě snižuje. Užití k léčbě onemocnění srdce konzultujte s vaším ošetřujícím lékařem a neužívejte v kombinaci s jinými léčivy bez vědomí lékaře. Není vhodný pro těhotné a kojící ženy.
Marmeláda: Na kilo hložinek použijeme 0,5 kg cukru nebo medu a 0,5 l vody. Vše vaříme na mírném ohni do změknutí. Potom hmotu prolisujme přes síto, ještě ji podle chuti dosladíme a opět vaříme na mírném ohni, dokud nezrosolovatí. Plníme do nahřátých sklenic, zavíčkujeme a sterilujeme 15 minut při teplotě 90 °C
Hloh působí velmi pomalu. Jeho příznivé účinky se projevují až po několika týdnech, někdy i měsících, kdy je ho třeba užívat bez přerušení. Výsledky jsou potom překvapivě dobré a trvalé. Hloh by se měl začít užívat i preventivně, hned při prvních příznacích srdečních těžkostí, kdy ještě není nutné brát jiné, silnější léky.
Lidové názvy: Hloh, hložinky, loh, hložek

Fazol obecný

(Phaseolus vulgaris), čeleď bobovité, až 300cm, VII-VIII

Fazol (až 50 druhů) je kulturní bylina pěstována na našich zahradách jako luštěnina, zelenina i okrasná rostlina. Plody obsahují vápník, železo, draslík, vitamíny skupiny B, vitamín PP a provitamín A. Obsahují též glukokinin, která pomáhá snižovat obsah glukózy v krvi, proto jsou fazolky velmi vhodné pro diabetiky. Pozor: Nikdy vyloupané plody nejíme za syrova, syrové totiž obsahují silnou toxickou bílkovinnou látku phasin, jež může vyvolat střevní potíže. Fazolky, které bychom chtěli použít třeba pro přípravu salátu, předváříme 10 minut. Lusky obsahují  bílkoviny, tuk, sacharidy, vlákninu, aminokyseliny, fytesteroly, flanoidy, glykosidy. Z vitamínů obsahují zejména provitamin A a komplex vitamínů B. Největší hodnotou ve správné době nasbíraného fazolového oplodí (po dozrání - srpen - se lusky zbavené semen suší do 45 stupňů) je velký obsah „rostlinného inzulínu“, pro který je zároveň s borůvkou základní složkou čajů proti cukrovce. Čaj z fazolu se užívá i při urikémii, což je zvýšený výskyt kyseliny močové v krvi. Ke snížení hladiny cukru v krvi poslouží fazolové lusky i samostatně. Ve směsi s jinými bylinami však účinek sílí. (Cukrovka je zřejmě výsledkem dlouhodobé nesprávné výživy, proto se tak často zdůrazňuje význam prevence ve výživě a životě s bylinkami, neboť tato nemoc se nedá úplně vyléčit. Ale když se už onemocnění projeví, dá se úpravou stravy a používáním bylinek udržet na takové úrovni, která například nevyžaduje přijímání inzulínu ve formě injekcí. Samozřejmě je třeba i nadále spolupracovat s lékařem a kontrolovat obsah cukru v krvi.) Druhou dobrou léčivou vlastností fazolu je značná močopudnost. Můžeme ho proto přidávat do mnoha čajových směsí při různých močových a ledvinových potížích, zvlášť při tvorbě písku a kamenů v močových ústrojích. Svojí močopudností fazol pomáhá také při revmatických potížích, dně, vodnatelnosti, prospívá při poruchách látkové přeměny, vysokém krevním tlaku a poruchách srdeční činnosti. Droga nemá žádné nepříznivé účinky a v obvyklém dávkování ji můžeme užívat i dlouhodobě. Fazole jsou i významným zdrojem  kyseliny listové, která je potřebná pro zdravý růst buněk, podporuje krvetvorbu – vývoj červených krvinek – a je důležitá pro zdravý vývoj plodu v těhotenství. Za zeleninu považujeme mladé, křehké lusky s neúplně vyvinutými semeny. Sbírá se oplodí (lusky bez semen) zralých plodů. Dosušuje se ve stínu umělým teplem asi při 40 °C. Droga je bez zápachu a má slabě slizovitou mdlou chuť. Výluh za studena: 20-30 g sušených fazolových lusků se nechá vyluhovat 6-8 hodin ve dvou sklenicích vody. Poté pijeme 2x až 3x denně. Čajová směs proti cukrovce: Oplodí fazole, list borůvky, nať jestřabiny, kořen (list) pampelišky, nať kopřivy, nať vřesu, list břízy. 2 lžíce směsi dáme do ½ l vody, uvedeme do varu a krátce, nejvíce jednu minutu, povaříme. Přikryté necháme ještě 15 minut vyluhovat. Přecedíme a pijeme třikrát denně po třetině množství. Součástí léčby v bylinářské praxi je šálek syrového kysaného zelí jako prvního jídla ráno nalačno.
Využití v kuchyni: Lusky je třeba sklízet včas – starší je nutno déle tepelně upravovat. Mladé stačí důkladně povařit v páře, běžněji se však vaří ve slané vodě do změknutí. Poté jsou výborné například ještě za horka posypané strouhaným sýrem a zakápnuté olivovým olejem s troškou citrónové šťávy. Lahodné jsou též ve smetanových omáčkách, ať už ze sladké, nebo kysané smetany. Fazolky na smetaně: Na másle zpěníme nadrobno nakrájenou cibuli, přidáme asi 300g nakrájené zelené fazolky, orestujeme, zalijeme částí smetany a vaříme do poloměkka. Pak do omáčky přidáme nakrájený párek, ve zbytku smetany rozmícháme mouku a přilejeme k fazolkám. Zelené fazolky na smetaně provaříme, osolíme a opepříme. Podáváme s chlebem. Výtečné jsou i fazolky restované v těstíčku do křupava. Upotřebíte je i v zeleninových salátech, například v kombinaci s vařenými vejci. Vhodné jsou i k zapékání či k zavařování. Sladkokyselý nálev: Na 1 litr vody- 0,3l 8% octa, 70 g cukru, 30g soli. Do každé sklenice pak 1/2 bobkového listu, trochu pepře a dvě kuličky nového koření. Fazolky zalijeme horkým nálevem a sterilujeme 30 minut při 90°C. Slaný nálev už je trochu složitější. Je třeba buď tlakový zavařovací hrnec, nebo dvojí až trojí zavařování.  Do každé sklenice  s naskládanými fazolkami nasypeme půl lžičky soli. Zalijeme horkou vodou. Sklenice uzavřeme a sterilujeme buď v tlakovém zavařovacím hrnci 90 minut nebo normálně, při 100°C 60minut. V tlakovém hrnci to pro nás tímto končí. V normálním pak je třeba druhý den opakovat zavařování při 100°C na 45 minut.  Po sterilaci v normálním hrnci je díky dalšímu zahřívání druhý, pro jistotu lze i třetí den, sklenice ještě po zavaření zchladit  Plody fazole: Abychom zlepšili stravitelnost plodů fazole, je výhodné přidat během vaření saturejku nebo majoránku. Polévka: Fazole namočíme na 24 hodin do studené vody. V téže vodě je uvaříme. Když jsou skoro měkké, přidáme na menší kostky nakrájené brambory a nastrouhanou mrkev, petržel a celer a osolíme. Po 15 minutách zahustíme světlou cibulovou jíškou a vaříme dalších 15 minut. Nakonec dochutíme polévkovým kořením a petrželkou. Fazole po bretaňsku: 200 g bílých fazolí; 25 g sádla; 1 cibule; 15 g hladké mouky; 1/4 kostky masoxu; 1 stroužku česneku; pepř; sůl; 1,5 lžíce rajčatového protlaku (nebo 2,5 lžic kečupu); zelená petrželka. Přebrané, omyté a namočené fazole uvaříme doměkka. Na sádle zpěníme drobně nakrájenou cibuli, zasypeme moukou a za stálého míchání osmažíme dozlatova. Podlijeme vývarem z fazolí, v kterém jsme rozmíchali masox, přidáme rajský protlak nebo kečup, utřený česnek, pepř, sůl a společně povaříme. Vzniklou, ne příliš hustou omáčku podle chuti okyselíme nebo přisladíme, vmícháme uvařené a scezené fazole a necháme přejít varem. Jednotlivé porce sypeme najemno nasekanou petrželkou. Podáváme s bílým chlebem. Fazole se zelím a pohankou: 100 g fazolí; 250 g pohanky; 250 g kysaného zelí; 2 cibule i s natí; mořská sůl; 2 lžíce oleje; libeček. Zvlášť uvaříme v osolené vodě fazole i pohanku, scedíme a smícháme s nadrobno nakrájeným kysaným zelím, cibulí, libečkem a olejem. velice dobré a velice chutné - vhodné i pro diety. Pomazánka s celerem: 400 g sterilovaných fazolí; 1 bílý jogurt; 2 lžíce oleje; 200 g syrového celeru; 100 g sladkokyselých okurek; 1 cibule; sůl, pepř. Okapané fazole rozmixujeme, přidáme jogurt promíchaný s olejem, jemně strouhaný syrový celer, drobně rozsekané sladkokyselé okurky, jemně krájenou cibuli, sůl, pepř a vše dobře promícháme. Mažeme na topinky nebo pečivo a zdobíme zelenou petrželkou, sekanou šunkou, zeleninou. Guláš: 500 g vepřového masa; 1/2 kg cibule; gulášové koření; sladká paprika; sůl; pepř; česnek; majoránka; asi hrst fazolí; jíška. Na sádle zpěníme cibuli, přidáme uvedené koření, česnek a na kousky pokrájené vepřové maso, zalijeme horkou vodou a dusíme. Po chvilce přidáme fazole a společně dusíme do měkka. Když je vše měkké, zahustíme jíškou a podáváme nejlépe s chlebem. Fazolový dort:  180 g uvařených prolisovaných fazolí; 180 g cukru; 3 vejce; 1 lžíce rumu; vanilkový cukr; 3 lžíce prosáté strouhanky. Žloutky utřeme s polovinou cukru do pěny, přidáme rum a prolisované fazole. Z bílků ušleháme sníh, zašleháme druhou polovinu cukru a lehce jej zamícháme do utřené hmoty spolu se strouhankou. Pečeme zvolna 3/4 hodiny a po vychladnutí plníme kakaovým krémem a povrch polijeme kakaovou polevou. Fazolové bochánky: 675 g sterilovaných červených fazolí; 150 g bílé strouhanky; 25 g másla; 1 pórek; 1 řapík celeru; 1 lžíce petrželky; 2 vejce; sůl; pepř; olej. Na másle osmažíme pórek a celer. Přidáme rozšťouchané fazole se strouhankou, petrželku, vejce, pepř a sůl. Důkladně promícháme a necháme vychladnout. Ze vzniklé směsi vytvarujeme bochánky, které naplníme česnekovým máslem a obalíme v rozšlehaném vejci a ve strouhance. Smažíme do zlatohněda a ihned podáváme. (Česnekové máslo: 100 g másla; 3 stroužky česneku; 1 lžíce petrželky. Máslo, česnek a petrželku utřeme. Vytvoříme váleček, který zabalíme do pečícího papíru a vychladíme.) Karbanátky: 300 g vařených fazolí, 40 g hladké mouky, 2 vejce, 40 g cukru, 80 g tuku, 40 g rozinek, 120 g kyselé smetany, 120 g strouhanky. Vařené fazole umeleme, přidáme mouku, vejce, cukr, rozinky a 40 g tuku. Z dobře propracované směsi upravíme 8 karbanátků, které obalíme ve strouhance a po obou stranách osmahneme. Podáváme s kyselou smetanou. Fazolové kari: 200 g vařených fazolí; 2 lžíce oleje; 2 pórky; směs zeleniny (květák, cuketa, mrkev, brokolice, hrášek); 1 lžíce škrobové moučky; 2 stroužky česneku; kari koření; sůl. Na oleji osmahneme na kolečka nakrájený pórek, nasekaný česnek a koření. Přidáme na růžičky rozebraný květák a kostičky mrkve, podlijeme vodou a krátce podusíme. Vmícháme nakrájenou zbývající zeleninu, fazole a dodusíme. Směs zahustíme škrobovou moučkou rozmíchanou v trošce studené vody a necháme přejít varem. Nakonec osolíme a podáváme s dušenou rýží.

Ostružiník ostružinatý

(Rubus fruticosus), čeleď růžovité, až 3m, V-XI

Ostružiník se jako druh rozpadá na velké množství drobných druhů Sběr listů provádíme od jara jako u maliníku a plodí od července.
Na rozdíl od maliny má ostružiník trnité větve, obloukovité nebo plazivé a souplodí peckoviček (peckovičky ostružiny se nesnadno oddělují od lůžka) má červeno modré, fialové, fialovočerné. Stejně jako maliny roste ostružiník kolem cest, na mýtinách, loukách, kolem plotů a hlavně na kraji lesa.
Léčebné účinky:
Plody díky výjimečně silnému ochrannému a antioxidačnímu účinku obsažených bioflavonoidů, patří mezi důležité léčebné drogy. Sušením se v plodech snižuje pouze obsah vitamínu C. Dále obsahují draslík, hořčík a železo, sacharidy, salicyláty, organické kyseliny, vlákninu a příjemné aroma. Zpomalují stařeckou degradaci mozku, pomáhají léčit zápal plic a jiné záněty, snižují následky ozáření a chemoterapie, působí detoxikačně a řadíme jej k látkám chránících játra. Chrání i zrak a další orgány před volnými radikály. Antioxidační účinek těchto léčivých rostlinných barviv se doplňuje s antioxidačním účinkem vitamínu C a  posilují se navzájem např. v rámci prevence nádorových a srdečních onemocnění a onemocnění dýchacích cest. Účinnost barviva se zachovává i konzervací a barvivo nemá nežádoucí vedlejší účinky. Obsah salycylátů je výhodou při léčbě zánětů, nachlazení, některých forem revmatismu a v prevenci trombóz, ovšem u osob s alergií k acylpyrinu mohou stejnou reakci vyvolat i ostružiny, ani někteří žlučníkáři ostružiny nesnesou.

Čerstvá ostružinová šťáva je všestranně povzbuzujícím nápojem, který dodává energii, je bohatá na bioflavonoidy a navíc obsahuje vlákninu a kyselinu listovou. Užíváme ji i při nachlazení, chrapotu, zvětšené štítné žláze, při vysokých teplotách
1 polévková lžíce plodů nebo šťávy 3× denně (nebo 1 kávová lžička ostružinové marmelády 3× denně) již značně podporují nemocný organizmus a již jedna lžíce denně účinkuje na řadu onemocnění od nachlazení až po rakovinu a zápal plic či hyperfunkce štítné žlázy, křečových žil a různých zánětů.
Čaj z listů pijeme při žaludečních a střevních potížích, např. při katarech střevního traktu, prostředek proti průjmům, městnání krve, zánětům ústní dutiny. Kromě baktericidních účinků působí i proti plísním.  Listy též fermentujeme (- viz maliník) a pak lze pít celoročně klidně ve směsi s jahodami či malinami
Směs na rodinným celoroční čaj: List ostružiny 8 dílů, list maliny 4 díly, jitrocel 2 díly, kopřiva 2 díly, máta 2 díly, list břízy 2 díly; do tohoto základu podle momentální dostupnosti přidáváme jahody 2 díly, lískové listí 2 díly, list černého rybízu 2 díly, květ lípy 2 díly, list borůvky 2 díly, kaštanové listí (jírovec) 1 díl (směs Pavla Veličky z Hrabyně; obsahem kopřivy, jitrocele, borůvky, kaštanu a lísky)
 V kuchyni se využívají k přípravě koláčů a jiného sladkého pečiva, výrobě zavařenin, kompotů, sirupů ...
Lidové názvy: Ostružiny, černé maliny, ostružiník řasnatý, vostružník, černá malena, černice, ježiník, medvědice, nedvědice, vostružiny