Vytrvalá bylina, která roste od nížin do podhorských oblastí hojně, ve vyšších polohách vzácně (Křoviny, okraje lesů, lužní lesy, lesní cesty, parky, staré zahrady, hřbitovy, stinná rumiště, zvětralé zdi, zbořeniny). Na jaře a na podzim se sbírá oddenek, který obsahuje třísloviny, fenolické glykosidy (např. eugenolový glykosid geosid, který je slabě jedovatý), silici (eugenol), prchavý olej, pryskyřici a kaučuk. Využití: Sušený kořen býval užíván jako koření namísto hřebíčku (geosid voní po tomto koření) a užíval se i při výrobě piva a pálenky. Jinak působí svíravě a desinfekčně, proto ji lze použít na krvácení z dásní, na žaludeční vředy, při zánětu jícnu či žaludeční sliznice, působí i proti průjmově. Zevně se užívá na zanícené hemeroidy a kožní záněty. Nať kuklíku má vykazovat protiprůjmový, krvácení zastavující a teplotu snižující účinek. V lidovém léčitelství byl kuklík doporučován i při průjmech, křečích, děložním krvácení, při křečích spojených se žaludečními vředy. Laboratorním testem byl prokázán účinek snižující krevní tlak.
Nejčastěji se podává kořen ve formě macerátu nebo nálevu. Při zevním užití se aplikuje ve formě lihového roztoku - 1 díl kořene na 8 dílů vod a 2 díly lihu se nechá za občasného zatřepání 8 dní stát. Sušený kořen louhovaný ve víně - 60g na 1/2l - se pak popíjí na posílení žaludku a srdce.Lidové názvy: Benedikt, Brantovník, Zaječí oko
Žádné komentáře:
Okomentovat