Švestka domácí

(Prunus domestica), až 10 m vysoký strom, IV - V, čeleď růžovité
Švestek existuje přibližně 2 000 odrůd a každý rok přibývají nové. Dělí se na dvě základní skupiny - pravé švestky ( Plody s tužší dužinou, která se snadno odděluje od pecky jsou pevnější a mnohem lépe se transportují. Při tepelném zpracování - například pečení - si zachovávají tvar) a pološvestky ( Plody mají měkkou dužinu, která se od pecky odděluje obtížně a plody se při tepelném zpracování rozpadají. Pološvestky jsou vhodné především pro přímou konzumaci nebo na kompotování).
Slivoň švestka se rozděluje i botanicky do tří poddruhů, které se dělí na další skupiny:
Slivoň švestka (Prunus domestica) - švestka domácí pravá a modrá ryngle
Slivoň obecná (Prunus insititia) - slivoň obecná, pravá, mirabelka, špendlík a bluma
Renkloda (Prunus italica)

Slivoň domácí se pěstuje v sadech a zahradách v celé ČR. Nejlépe se jí daří v teplejších oblastech v nadmořské výšce mezi 300 – 500 m.  Rozlišit pološvestky a pravé švestky lze podle plodů i květů. Pološvestky jsou kříženci pravých švestek a slív. Kvetou bíle a mají chmýřité letorosty. Pravé švestky kvetou také bíle, ale mají zelený nádech. Liší se rovněž lysými letorosty. Listy jsou u pravých švestek menší a plody jsou v poměru dužnina a slupka chuťově vyvážené.
Nejznámější odrůda švestka domácí je původem z Čech, ale známo je víc jak 30 variant. Daří se jí na vlhčích půdách s dostatkem humusu. Nesnáší přísušek a je samosprašná. Tvar a barva plodů se liší podle prostředí, obecně však plody dozrávají v září. Tato odrůda je dobrým opylovačem rynglí a slivoní. Bohužel není příliš mrazuvzdorná a špatně se vyrovnává s puklicemi a sviluškami. Plody jsou vhodné ke všem úpravám, včetně destilace.

Švestky obsahují nezbytné vitamíny a minerály, jejich významnou složkou jsou i antioxidanty, které bojují proti volným radikálům a stopové prvky. Jsou skvělým zdrojem energie a v zimě dokonalou zásobárnou nedostatkových a zdraví prospěšných látek. Obsahují vitamín A, vitamíny skupiny B, vitamín E a minerální látky, jako je vápník, hořčík, draslík, fosfor, zinek, železo, bor i síra. Dále jsou v plodech obsaženy antokyany, což jsou červenomodrá barviva, která chrání tělo před rakovinou a nemocemi srdce, jelikož zachycují volné radikály. Ve švestkách se nachází také kyselina chlorogenová, nerozpustná a rozpustná vláknina - díky nim mají švestky výtečné detoxikační účinky.

Praktický význam: Vitamín A je především velmi důležitý antioxidant, který pomáhá odstranit z těla mnoho zdraví škodlivých látek. Vitamín C posiluje imunitní systém a působí proti nachlazení a dalším infekčním chorobám. Podílí se na prevenci vzniku nádorových nemocí, podporuje zdravý vzhled pokožky, tkání a správnou funkci sliznic. Vitamíny B1, B2 a B12, které švestky obsahují, podporují tvorbu krve a látkovou výměnu. Působí preventivně proti vzniku srdečních chorob, podporují činnost mozku a paměť, podílí se na regeneraci a správné funkci svalů. Vitamín E je další silný antioxidant, který chrání buňky lidského těla před poškozením. Je prevencí některých druhů rakoviny a kardiovaskulárních chorob, jako je infarkt nebo mrtvice, pomáhá také udržovat správnou hladinu cholesterolu v krvi. Vitamín H je nezbytný pro látkovou přeměnu v těle a pečuje o zdravý vzhled pokožky, vlasů a nehtů.Významné jsou i minerální látky. Draslík snižuje krevní tlak, posiluje srdce a krevní oběh, má kladná vliv na správnou činnost svalů a jejich regeneraci, aktivuje činnost mozku a dokonce i omezuje tvorbu ledvinových kamenů. Podobně působí v těle i hořčík. Vápník je důležitý pro pevnost kostí a zubů, podílí se také na správné funkci svalů, zklidňuje nervy, omezuje dráždivé účinky žlučových kyselin a tak se podílí na snížení rizika vzniku rakoviny tlustého střeva. Fosfor podobně jako vápník posiluje kosti a zuby, navíc se podílí na správném fungování látkové výměny a činnost buněk v těle. Železo rozděluje kyslík v krvi na hemoglobin a ve svalech na myoglobin, podporuje imunitní systém a dodává tělu energii. Organické kyseliny - jablečná, citronová, šťavelová, jantarová, chininová a v malém množství i mnohé další - jsou v kombinaci s ostatními látkami ve švestkách velmi důležité nejen jako prevence proti různým chorobám, ale i pro správnou funkci celého organismu. Projímavý účinek švestek je dobře znám už po staletí. Plody všech slivoní mají také vysoký obsah vlákniny, která prospívá správné činnosti střev. Sušené i syrové plody slivoní se doporučují i při atonii (ochablosti střev). Podobný, i když slabší, účinek mají i kompoty a šťávy doporučované také pacientům trpícím vysokým tlakem. V plodech švestky obsažené různé sloučeniny draslíku působí močopudně. Zlepšují vylučování vody a odstraňují z těla přebytečnou sůl.

Sušením se v ovoci zvyšuje obsah antioxidantů, které chrání organismus před vznikem rakoviny, stárnutím pokožky a dalšími chorobami. Vědci z univerzity v Bostonu zjistili, že v sušených švestkách se skrývá více antioxidantů než v hrozinkách. Obsahují jich až sedminásobně více než čerstvé švestky, avšak ztrácejí oproti nim většinu vitaminu C. Pozor: Sušené švestky obsahují vyšší množství solí kyseliny šťavelové, které se můžou koncentrovat a tvořit malé krystaly v tělních tekutinách. Proto by je neměly konzumovat lidé s onemocněním ledvin a žlučníku.
Za pozornost stojí také antibakteriální účinky sušených švestek - extrakt z plodů snižuje v potravinách množství škodlivých bakterií, jakými jsou salmonely nebo listerie. Švestky mohou ovlivnit i pevnost kostí. Jsou důležitým zdrojem draslíku, který chrání organismus před ztrátou vápníku. Ve švestkách se skrývá i bór, který rovněž působí jako prevence osteoporózy. K pokrytí denní dávky bóru stačí sníst pouze sto gramů švestek, tedy několik málo plodů. Švestky obsahují i fenolové sloučeniny, které zpevňují kapiláry a působí proti ateroskleróze. Pokusy s potkany, jimž byly podávány švestky a další potraviny bohaté na antioxidanty, prokázaly zlepšení paměti a schopnosti se učit i ve vyšším věku. Pravidelná konzumace švestek může zpomalit průběh nemocí spojených se stárnutím a pomáhá udržet jasnou mysl.

Listy stromů slivoně obsahují kumariny, které působí proti vzniku trombózy a mají pozitivní vliv na stav cév a kapilár. V lidovém léčitelství se odvar z listů doporučuje na léčbu poruch metabolismu a revmatických chorob. Čerstvé i sušené listy se přikládají na rány, protože urychlují jejich hojení.
Využití v kuchyni: Plody švestek se konzumují čerstvé ale i ve studené (hlavně do různých ovocných salátů) a teplé kuchyni (při pečení koláčů a buchet, chutné jsou i švestkové knedlíky nebo omáčky k masům), a také v potravinářství (z měkčích plodů vyrábí povidla, džemy, sirupy a džusy, pevnější švestky se kompotují) a v kosmetickém průmyslu (do různých tělových a masážních krémů, při výrobě parfémů a do koupelových pěn a solí). Používají se také k výrobě destilátů, známých jako slivovice, která v malém přiměřeném množství působí příznivě na srdce a cévy, podporuje chuť k jídlu a trávení.Vynikající jsou i švestky, které se nechávají na stromě tzv. „přejít mrazem“. Mají vysoký obsah cukru a energetickou hodnotu.

Mangold

(Beta vulgaris), 20 - 60 cm, VI - X, čeleď laskavcovité
Mangold je řazen k listové zelenině a jeho původem je středomoří. Nyní sice nepatří mezi běžnou zeleninu našich zahrádek, přesto byl před 300 lety ve střední Evropě zeleninou nejoblíbenější. Stojí za to jej vyzkoušet a pěstovat. Pokud jej necháme odkvést, vysemení se sám a na jaře už netřeba set - stejně jako kopr. Je  zeleninou vytrvalou, listy lze sklízet po více sezón. Potřebuje jen v létě dostatek vláhy, prospívá mu mulčování. Jakmile se objeví stonky s poupaty, je třeba je odstranit. Listy mangoldu se sklízejí odřezáváním, přičemž rostlina stále vytrvává.
Zajímavá je pestrost odrůd. Například s tmavě zelenými čepelemi listů, které kontrastují se zářivě červenými řapíky a žilkováním jako Rhubarb nebo jemně chutnající odrůdy s řapíky žlutými - Yellow. Také s řapíky pestrobarevnými, bělavými, žlutými, růžovými i fialovými. Existují i variety, jejichž celé listy jsou zbarveny purpurově či fialově.

Obsahuje 87 – 92 % vody, dostatek vitaminu C, který může klesnout neopatrným zpracováváním. Dále vitamín A, B, E a minerální látky jako je například vápník, železo, fosfor, draslík a hořčík, dále bílkoviny, a také cukry, které mu dávají lehce nasládlou chuť. Význam: Mangold je velmi účinný v prevenci nádorových onemocnění, posiluje nervový systém, pročisťuje krev a díky obsahu železa se doporučuje při chudokrevnosti. Jeho nevýhodou je, že může mít mírně projímavý účinek. Příznivě působí proti kornatění cév. Mimo to má příznivé regulační účinky na látkovou výměnu a na vegetativní nervový systém. Čepele větších listů lze zpracovat jako špenát a má oproti špenátu  ořechovou příchuť a nikdy nechutná palčivě ani ostře. Jeho chutné listy i stonky plné vitamínů mají mnohostranné využití ve studené i teplé kuchyni. Mladé křehké listy mangoldu jsou výtečné do salátů.  Silné stonky je vhodné používat zvlášť, jsou výtečné dušené, smažené i vařené v páře. Stonky barevných variet působí v pokrmech velmi ozdobně. Z mangoldu se mohu připravit i polévky, nádivky do slaných závinů, koláčů nebo palačinek. Velmi chutné je spojení mangoldu s různými druhy sýru a často se listy mangoldu právě se sýry zapékají. Dále se mohou využít na různé závitky a rolky s nádivkou. A často se používá do indických či čínských pokrmů. U řapíkatého mangoldu postupujeme tak, že ho nejprve oloupeme a připravuje ho podle receptů pro chřest.
Polévka krémová: 10 mangoldových listů, 3 brambory, cibule, 1 smetana kysaná, sůl, 1 lžíce hladké mouky, pepř, máslo. Na másle osmahneme cibulku do sklovita, přidáme nakrájené brambory, po chvilce zaprášíme moukou. Po osmahnutí zalijeme vodou a vložíme nakrájený mangold. Posolíme, opepříme a po uvaření rozmixujeme. Na talířek dáme dvě lžičky kysané smetany, zalijeme polévkou a doplníme na másle osmahlými na kostičky krájenými rohlíky.
Těstoviny s tyčinkami surimi a mangoldem : Drobnější těstoviny (vrtulky, kolínka, mašličky) uvaříme v osolené vodě podle návodu na balení. Cibuli nakrájíme nadrobno. Čerstvý mangold nakrájíme na kousky a spaříme. Surimi tyčinky z rybího masa s krabí příchutí nakrájíme na kousky asi 2 cm dlouhé. Nakrájenou cibuli zpěníme na tuku, potom přidáme mangold a mírně orestujeme. Dále vložíme surimi, okořeníme pepřem a kořením na ryby a prohřejeme za stálého míchání, až se surimi rozpadnou na lístky. Pokud se pokrm přichytává, podlijeme kapkou vody. Nakonec přidáme uvařené těstoviny, pořádně promícháme a popřípadě dochutíme kořením. Těstoviny s tyčinkami surimi a mangoldem podáváme teplé a na talíři zdobíme zeleninovou ozdobou.
Zadělávaný mangold: Umyté listy zbavíme listových řapíků a rozmixujeme v 1/2 l vody.
K rozmixované směsi pomalu přiléváme mouku dobře rozmíchanou v 1 dl vody. Osolíme a chvíli povaříme. Po odstavení přidáme utřený česnek a olej.

Turan roční

(Erigeron annuus), 40 - 150 cm, VI - IX, čeleď hvězdnicovité

Jednoletá až ozimá bylina původem ze Severní Ameriky, u které spíš než
přínos můžeme očekávat škodlivost, protože u nás nemá přirozených nepřátel a je velmi přizpůsobivá půdním podmínkám a ke všemu ještě i velice plodná.
Roste na rumištích, v okolí vodních toků - hlavně v teplejších oblastech, ale lze ji najít i na kosených loukách a objeví se i v udržovaných plochách. Naštěstí postačuje preventivní posečení ještě před květem, aby se nemohly vytvořit nažky. Pokud je rostlina pokosená až po opylení květů, nažky dozrají i u ležících rostlin a dokáží při vhodných podmínkách velmi lehce vyklíčit. Využití: Nať se dá použít při žaludečních problémech, dně,  je močopudná, potopudná.

Třešeň ptačí

(Prunus avium), až 35 m, IV - V, čeleď růžovité

Strom, který roste roztroušeně ve světlých lesích a křovinatých stráních od nížin do podhorských oblastí. S oblibou je pěstována řada jejích hospodářsky cenných odrůd. U nás je pěstování třešní prvně doloženo ve 12. století. Původně rostly v oblastech Malé Asie, odkud je do Evropy dovezl římský vojevůdce Lucullus. V současnosti je popsáno více než tisíc druhů třešní, višní a sladkovišní
Dužnina plodu všech kultivarů obsahuje více než 80 % vody, dále ovocné cukry, pak hodně minerálů i vitamínů. Tmavší druhy třešní jsou bohatým zdrojem hořčíku, železa, jódu, fosforu, zinku, vápníku, draslíku a křemíku. Z vitamínů obsahují ve významné míře vitamín A či betakaroten, vitamín P, vitamín C, vitamín E, vitamín B. Význam: Mají blahodárný vliv pro lidský organismus, protože pomáhají čistit krev, játra a ledviny. Konzumace třešní podporuje vyměšování trávicích šťáv a moči. Studie naznačují, že pojídání čerstvých třešní má i blahodárný vliv na léčení cukrovky pomocí barviva antokyan, které v laboratorních testech podporovalo produkci inzulínu, a současně fungují jako antioxidanty. Díky vysokému obsahu jódu mají příznivý vliv na problémy se štítnou žlázou a bolestmi páteře. Pro vysoký podíl vápníku jsou také dobrým zdrojem pro růst kostí a zubů. Pomáhají chránit tělo proti různým druhům zánětů, parodontóze a artritidě, působí proti bolestem, které jsou způsobeny onemocněními kosterní soustavy a svalů. (http://www.celostnimedicina.cz/artritida-zazracnym-lekem-mohou-byt-i-tresne.htm.) Zlepšují zdravotní stav pacienta, který trpí dýchacími problémy, nebo má potíže s trávením. Plody jsou využívány i v kosmetice, jelikož mají schopnost dehydrovat buňky a zpomalovat stárnutí pokožky. Využití nejen v kuchyni je skutečně pestré:
Bublanina: 1 hrnek cukru krupice, 1/2 hrnku oleje, 2 vejce, smícháme dohromady,  přidáme 2 hrnky polohrubé mouky s 1 práškem do pečiva a 1 hrnkem mléka. Směs vlijeme na plech, poklademe třešněmi obalenými v hrubé mouce a pečeme asi 3/4 hod. při 180°C.
S třešněmi můžeme péci i buchty z kynutého těsta.
Těsto z pekárny:  250ml mléka, 150ml oleje a 1 rozkvedlané vejce dáme dospodu a na tekutou směs nasypeme 500g hladké mouky(do hladké pro vylepšení přimíchám tak 2 lžíce pohankové mouky a trochu celozrnné). Doprostřed hrudku kvasnic, do protilehlých rohů lžičku soli, lžičku cukru a nechat pec pracovat na program těsto.
Po vykynutí rozdělíme na přiměřeně velké dílky, ty roztáhneme na placičky a poklademe třešněmi a posypeme posypkou (Lžíce másla + hrubá mouka dobře promísit na sypkou směs) Pod třešně můžeme dát ochucený tvaroh nebo mletý spařený a dochucený mák. Tvaroh i mák vsáknou případnou šťávu z třešní a ta nevytéká z buchet ven. Buchty pak narovnáme na plech, necháme dokynout, potřeme rozehřátým tukem a upečeme. Ze stejného kynutého těsta lze místo buchet vytvarovat menší nebo větší kulaté koláče, případně vázané koláčky. Kulaté koláče neplníme samotnými třešněmi, ale vždy pod ně dáváme tvaroh, mák a můžeme to zkusit i s uvařeným pudinkem nebo spařeným kokosem. Teprve tento podklad hustě obložíme třešněmi a můžeme opět posypat drobenkou. Okraje koláčů před pečením potřeme vejcem nebo rozehřátým máslem, či po dopečení ihned po vyndaní z trouby potřít mlékem.
Kompoty: Na 1l vody dáme 30dkg cukru a svaříme. Mírně vychladlým nálevem zalijeme třešně vložené do sklenice asi 2 cm pod okraj. Pokud nemáme čas, postačí do každé 0,7l sklenice dát dvě lžíce cukru a zalít vodou. Sklenice pečlivě uzavřeme a naskládáme do širšího kastrolu s vodou do necelé poloviny výšky sklenic a vaříme při 85°C 20 minut. Sklenice ve vodě necháváme, dokud voda téměř nevychladne. Poté vyndáme, nejlépe položíme opět na utěrku dnem vzhůru, ať zjistíme, zda je sklenice dobře uzavřena. Nebo použijeme klasický zavařovací hrnec a zavařujeme v páře. Skladujeme v temnu. 

Povidla:  Vypeckované třešně asi 1kg dáme do velkého, nejlépe nerezového hrnce a vaříme minimálně 1,5 hodiny na mírném ohni. Třešně obsahují dost vody a tak většinou netřeba zalévat vodou, jen průběžně míchat, aby se nepřipálily. Necháme vychladnout. Druhý den do nich můžeme přidat skořici i sáček vanilkového cukru či hrst jahod pro vůni a znovu vaříme do zhoustnutí a rozvaření. Pak nasypeme podle chuti maximálně 250g cukru a znovu vaříme nejméně další půlhodinu. Ochutnáme, zda jsou povidla dostatečně sladká a rozvařená a hustá. Pokud se při míchání vytváří za vařečkou cestička, povidla se dají považovat za uvařená. Čím déle vaříme, tím lépe. Sklenice i víčka vypláchneme rumem, naplníme povidly a dobře uzavřeme. Můžeme ještě pro jistotu na druhý den zavařit.
Šťáva:  Třešně namočíme do vody a necháme vyplavat červíky, pokud tam jsou - asi 1hod. Na 1,5 kg tmavých třešní, 0,75 litru vody a cukr v množství až podle obsahu získané šťávy.
Oprané třešně rozvaříme ve vodě za neustálého míchání a současného roztírání a drcení plodů. Rozvařené třešně propasírujeme a vylisujeme. Šťávu necháme sedimentovat a pak ji oddělíme od kalů. Čirou nebo i mírně zakalenou třešňovou šťávu uvedeme do slabého varu a na 0,5 litru šťávy přidáme 0,4 kg cukru a 7 g kyseliny citrónové, potom plníme do láhví, nejlépe vymytých alkoholem.  
V některých případech se dají použít i pecky z třešní - po vysušení a umístění do pytlíku fungují jako absorbent a emitor tepla.

Krtičník hlíznatý (krtičník uzlovitý)

(Scrophularia nodosa), 40 - 130 cm, VI - VII, čeleď krtičníkovité
Vytrvalá bylina, co roste téměř ve všech nadmořských výškách. Nejvíce od nížin do podhorských oblastí - vlhčí a stinnější listnaté i smíšené lesy a jejich okraje, lužní a bažinné lesy, paseky, křoviny, břehy, vlhké příkopy. Obsahuje v malém množství toxické glykosidy náprstníkového charakteru, např. diosmin, dále saponiny, pryskyřice, glykosid scrophularin, pektin, kyselinu vinnou, jablečnou, skořicovou, citrónovou, kávovou a máselnou, cukry, lecitin, vitamin D, manganové soli, flavonové glykosidy a jejich aglykony hesperidin a diosmin.  U zvířat bylo po požití většího množství natě pozorováno podráždění zažívacího ústrojí, slinění, zvracení, průjem, někdy krev v moči. Sběr: Kořen se vykopává na jaře nebo na podzim, nať se sbírá během léta. Působí močopudně (užívá se zejména při otocích srdečního původu), usnadňuje vykašlávání, zevně se užívá na různá kožní onemocnění (vředy, oteklé žlázy, hnisavé rány, podlitiny) a hemeroidy (nejlépe ve formě sedací koupele), semena jsou účinná proti střevním parazitům, čerstvé listy se přikládají na otoky a špatně se hojící rány. Ve formě kloktadla pomáhá při léčení strumy. Nejčastěji se podává ve formě nálevu: 2 čajové lžičky drogy přelijeme šálkem vařící vody a necháme 10 minut louhovat pod pokličkou. Scedíme a pijeme 2 - 3 šálky denně. V homeopatii - v homeopatickém ředění D3 je součástí léčivých přípravků používaných při problémech lymfatického systému, recidivujících angín apod.
Sedací koupel na odstranění vaginálního svědění a kvasinkové infekce pochvy u žen: Na jeden litr vody dáme pět lžic drogy z krtičníku a dvě lžíce bylinky z řebříčku. Byliny povaříme dvě minuty, necháme je ještě asi 15 minut přikryté vylouhovat a přecedíme. Teplá koupel, aspoň dvakrát denně a  má trvat nejméně 15 minut.

Kalina obecná

(Viburnum opulus), Až 5 m, V - VI, čeleď zimolezovité

Keř nebo strom jehož plodem jsou červeně zbarvené, až 10 mm velké, nepříjemně páchnoucí peckovice, které zůstávají na větvích viset i přes zimu. Roste roztroušeně až dosti hojně od nížin po vyšší polohy pahorkatin v místech jako pobřežní křoviny, lužní lesy, vlhké louky, podél cest. Krása jeho květů mě natolik zaujala, že jsem nemohla projít bez povšimnutí. Kůra obsahuje kumariny (esculentin, scopoletin, saligenin), glykosid salicin, tanin, fytosterol, cukr, pryskyřici, organické kyseliny (např. mravenčí, octovou, valerovou, kaprylovou), flavonoidy, třísloviny, steroly, arbutin, cyklický alkohol viburnitol, hořčinu viburnin a další látky. Plody obsahují  saponiny, cukry, pektin, červené barvivo, třísloviny, vitamín C a rovněž hořčina viburnin. Sbírají se zejména plody a to v době zralosti, pak kůra větví nebo kůra z kořenů, obojí sbíráme na počátku jara.
Využití: Z kůry se připravuje odvar (jednotlivá dávka max. 3 g drogy, denní dávka max. 8 g) nebo tinktura, která se užívá 2 až 4x denně 1 čajová lžička. Z plodů se připravuje nálev - 1/2 polévkové lžíce drcených plodů na sklenici vroucí vody, luhovat 15 minut (4x denně 2 polévkové lžíce). Kůra z kořenů se užívá obvykle ve směsi s mléčným cukrem (usušená kůra se dobře pomele, rozetře se s mléčným cukrem v poměru 1:10 a bere se v dávkách "na špičku malého nože") jako prostředek proti potratům nebo jako poměrně spolehlivý prostředek utišující menstruační bolesti a křeče. Plody působí proti průjmu, mají močopudné účinky, jsou protizánětlivé, ulevují při nachlazení. Koupel léčí ekzémy a vyrážky, má zklidňující vlastnosti.
Pozor: Při nadměrném nebo dlouhodobém užívání je kalina mírně toxická - může vyvolat nevolnost, zvracení, průjem apod.. Neměly by ji vůbec užívat těhotné a kojící ženy. Toxická je nejen kůra, ale i čerstvé plody, které svou jedovatost ztrácí až po tepelném zpracování.
Využití v kuchyni: Plody se konzumují tepelně opracované, například v podobě marmelády, džemu či sirup - Připravíme si 1 kg čistých plodů, které nejprve zamrazíme. Necháme je v mrazáku nejméně jeden den, abychom je ještě zmrzlé hodili do vařící vody. Povaříme do měkka. Ovoce rozmixujeme a propasírujeme přes bavlněné prádlo. K ovocné směsi přidáme 1 kg cukru rozpuštěného ve vodě a dle chuti citronovou šťávu. Ovoce s cukrem povaříme pár minut. Nakonec můžeme sirup dochutit medem. Horký sirup slijeme do uzavíratelných lahví, uchováváme v chladu.

Hasivka orličí

(Pteridium aquilinum ), až 2,5 m, Výtrusnice dozrávají VII - IX, čeleď hasivkovité

Statná rostlina, která roste z plazivého oddenku ve světlých listnatých i jehličnatých lesích, zejména borových. Může se vyskytovat ve vřesovištích nebo na stráních, někdy i mimo les. Oddenek obsahuje  hodně škrobu a také sliz. Dříve se používal v lidovém léčitelství zvláště proti parazitům. V době hladu se z usušených oddenků pekl chléb nebo se z nich vařilo pivo. Někde se syrové oddenky jí jako opatření proti bronchitidě. (Syrová hasivka obsahuje enzym thiaminázu. Pozor! Nadměrná konzumace oddenků však může způsobit nedostatek vitaminu B₁(thiaminu), zvláště u zvířat s jednoduchým žaludkem. Přežvýkavci jsou méně náchylní, protože dokáží thiamin syntetizovat
Lidové názvy: Kapraď orličí, křídlatěnec, kapradí samice

Kapraď samec

(Dryopteris filix-mas), 0,5 - 1,3 m, Zralost výtrusů VII - IX, čeleď kapraďovité
Vytrvalá, výtrusná bylina s nepřezimujícími listy, která roste od pahorkatin do horských oblastí hojně, v teplých oblastech roztroušeně ve vlhčích, humózních lesích, v hájích, křovinách a na březích.

Obsahuje hlavně látky, které se štěpením mění na kyselinu máselnou a floroglucinol (např. aspidinol, floraspin, albaspin, kyselinu flavaspinovou, filixovou. V oddenku jsou navíc hořčiny, třísloviny, silice, pryskyřice, filicin, filmaron, fytosterol, olej, vosk, zelené barvivo (filixinigrin) a další látky.
Využití: Výtažků z oddenku ve formě sirupového extraktu se dříve užívalo proti střevním parazitům, zejména proti tasemnicím, pro které jsou účinné látky obsažené v kapradi velmi jedovaté (rozkládají jejich pokožku a ochromují jejich svalstvo, takže se pustí střevní stěny a mohou být po té pomocí projímadla vyplaveny z těla ven). Pozor: Při předávkování či při chybné aplikaci drogy (např. tehdy, když se léčba opakuje příliš brzy po sobě nebo když je po léčbě nepodá nemocnému projímadlo) však může dojít i k závažným otravám
samotného pacienta. V lehčím případě nastupují bolesti hlavy a závratě, v těžších případech se přidává zvracení, průjem, bolesti žaludku, někdy barevné vidění nebo přechodná slepota, v nejtěžších případech postižený blouzní, objevují se křeče, poruchy dechu, bezvědomí, či dokonce smrt jako důsledek zástavy dechu nebo srdce. Léčení těžkých otrav bývá velmi dlouhé a navíc i po překonání otravy samotné může dojít k trvalé slepotě v důsledku dlouhotrvajících křečí sítnicových cév. Proto se se nyní již kapradi samce proti střevním parazitům neužívá!
 Lze však použít listy ke koupelím
končetin (nebo celého těla) při kloubních bolestech nebo zánětech (např. revmatického původu). Koupel: Povaří se 2 a ž 3 listy kapradi a odvar se pak vlije do koupele, která by zpočátku měla být jen krátká (cca 5 minut), později je možné ji prodlužovat až na půl hodiny. Koupele se provádí každý 3. den, po 12 koupelích se udělá 14 dní přestávka a po té se léčba ukončí posledními 4 koupelemi.

Hulevník Loeselův

(Sisymbrium loeselii), 30 - 230 cm, V - X(XII), čeleď brukvovité

Jednoletá nebo ozimá bylina, která roste převážně na slunných místech - u okrajů cest, na skládkách a rumištích, kompostech a dalších lidskou činností pozměněných plochách jako náspy, pískoviště či haldy. Objevuje se i jako plevelná rostlina na orné půdě nebo ve vinicích.

Pomněnka lesní

Myosotis sylvatica), čeleď brutnákovité, 10-40cm, IV-V

Roste hojně od nížin do hor - světlé, teplomilné doubravy, květnaté dubohabřiny, křovinaté stráně, lesostepy, paseky Také je pěstována pro ozdobu.