Jahodník obecný

(Fragaria vesca), 5 až 20cm, IV-VIII, čeleď růžovité

Roste planě na slunných pasekách, podél lesních cest, na loukách i v lese. Její příbuzní  jsou jahodník truskavec (Fragaria moschata) a Jahodník trávnice  (Fragaria viridis). Všechny planě rostoucí jahody průběžně kvetou a plodí od května do září. Jahodník má rád humózní, mírně vlhkou půdu a světlejší místa od nížin do hor.
Jahodník obecný obsahuje třísloviny, flavonoidy, kvercitrin, vit. C, draslík, malé množství silice, citronově vonnou složku a další látky.
Plody obsahují: Cukry, pektiny, organické kyseliny, antokyan, fragarin, aromatické látky ...
Sběr: Listy i s řapíkem, případně i květ, sbíráme v době květu tak, abychom nepoškodili rostlinu. Suší se v tenké vrstvě bez přímých
slunečních paprsků, případně v sušičce s teplotou nastavenou
do 50 °C. Správně usušená droga zůstane zelená, chuť má mírně trpce nahořklou (Dá se odstranit fermentací - viz maliník), a je bez vůně. Kořeny vyhrabáváme jen na přehuštěných místech, dobře je propláchneme a sušíme stejně.
Uchováváme v uzavřených nádobách na suchém a tmavém místě.
Zralé plody sbíráme nejlépe dopoledne nebo v podvečer, kdy mají nejvíce aroma, které si i po zpracování zachovají.
Účinky: Řadí se k nejvýznamnějším antioxidantům,  Jahodník má protizánětlivý a antibakteriální účinky, v organismu reguluje výměnu solí, podporuje růst buněk, odvodňuje, posiluje kosti, vlasy, kůži a celý imunitní systém, má příznivý vliv na krvetvorbu, správné fungování metabolismu a tvorbu hormonu štítné žlázy, rozšiřuje cévy a snižuje krevní tlak, zvyšuje libido. Jahody podáváme

při onemocnění diabetem (cukrovkou), dobré jsou i na překyselení žaludku, zlepšují funkci jater a žlučníku. snižují vznik infekcí, pomáhají při poruchách trávení, plynatosti, odbourávají škodlivé látky ve střevech, staví průjmy a hlavně nemá vedlejší účinky, proto čaj lze pít denně.
Zralé jahody konzumujeme nejlíp čerstvé, ale můžou se i konzervovat a pro vůni přidávat do jiného ovoce k přípravě kompotů, marmelád, sirupů, také dát zmrazit nebo sušit.
Léčivý čaj: 3 polévkové lžíce nadrobno pokrájeného čerstvého jahodníku nebo 2 polévkové lžíce sušeného listu na půl litru vroucí vody, po spaření necháme 20 minut vylouhovat. Pijeme 2x denně

Na kloktání 250 ml vroucí vody na 2 polévkové lžíce sušeného jahodníku. Vaříme 10 minut a pak vlažným odvarem vyplachujeme ústa při zápachu, nebo použijeme při bolestech v krku ke kloktání, či dáme na gázu a použijeme jako obklady na zanícené či mokvající rány nebo na krvácející hemeroidy, odvar z listů i z kořenů zlepšuje kvalitu vlasů, pleťová maska z jahodové dřeně zmírňuje tvorbu vrásek, zpevňuje pleť, plody i čaj jsou účinné při redukční dietě,  Směs čistící krev: 1 díl sušeného listu jahodníku, 1 díl sušeného kořene (nemáme-li, tak 2 díly listu), 1 díl listu maliníku. 1 díl borůvčí a 1 díl listu ostružiníku spaříme vroucí vodou a 15 minut louhujeme. Můžeme přidat i sušené lesní plody. Pijeme před spaním.
Lidové názvy. Lesní jahoda, červené jahody, jahodník pospolitý, jahůdka, malá jahoda, podzemek, podzemská jahoda, zemnice

Tymián obecný

(Thymus vulgaris), čeleď hluchavkovité,, 5-10cm, V-IX

Roste: Tymián je vlastně druh mateřídoušky. Vyhledává suchá a slunná místa, jako jsou skalnaté stráně a meze, je pěstován jako koření. Sbíráme kvetoucí nať nebo nať těsně před rozkvětem kolem desáté hodiny dopoledne. Tymián můžeme sušit ve svazcích zavěšený na šňůře v suché a vzdušné místnosti, nebo umělým teplem při maximální teplotě 35°C. Obsahuje poměrně velké množství účinných látek(silice, třísloviny, hořčiny, flavony (luteolin), aromatické kyseliny, triterpenické kyseliny. typické silice(thymol, karvakrol - kultivary, které jich obsahují vysoké množství, se používají ve farmaceutickém a potravinářském průmyslu nejčastěji); dále cineol, cymen, linalool, bornylacetát.Využití: Jeho nadužívání může způsobit tyreotoxikózu, proto by se k jeho použití hlavně ve formě čaje mělo přistupovat s mírou. Nejlépe působí ve formě kloktadel, koupelí (je výborný na regeneraci buněk pleti) Působí protizánětlivě, pomáhá například při nachlazení, kašli, špatném trávení, nespavosti, zvyšuje tvorbu bílých krvinek), také jako  součást ústní kosmetiky a hlavně jako koření. (Tymián tvoří součást bylinkové kytičky „Bouquet garni", rozšířeného způsobu ochucování pokrmů ve Francii. Jinak se používá při uzení masa, dává se do sýrů, sekaných mas, salátů, hrachových a fazolových pokrmů, ke zvěřině, k nakládání okurek, k zelenině, přípravě ryb a na italskou pizzu. V Německu je v oblibě spolu s bobkovým listem do kysaného zelí.)
Lidové názvy: démuť, dymián, dymiánek, mateřídouška římská, mateřídouška vlašská, thým vonný, tymiánek

Zajímavý článek: https://www.aazdravi.cz/neobjeveny-zabijak-viru-bezna-bylinka-v-kuchyni-by-se-mohla-stat-zbrani-v-boji-s-pandemii/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=8dSUcZKeHJ9-202102020511

Česnáček lékařský

(Alliaria petiolata), čeleď brukvovité, 20-100cm, IV-VI

Rozemnut páchne po česneku a také trochu po hořčici, proto ten název.  Roste hojně na rumištích, v křovinách, hájích a zahradách v teplejších oblastech. Sbírá se celá nať v době květu a používá čerstvá nebo sušená, ale sušením ztrácí aroma. Obsahuje glykosidy allysulfid, alliarin, sinigrin,  rhodanalyl, beta karoten, éterický olej, pektin a kyselinu askorbovou. Také vitamíny A a C. Po rozemnutí se uvolňují čpavé isothiokvanáty
Použití: Má desinfekční účinky na močové a dýchací ústrojí, zevně lze použít na léčbu hnisajících zánětů a poranění kůže, kloktání či přežvykování drogy v ústech příznivě působí při zánětech ústní dutiny a paradentóze, stejně aplikovaná zmírňuje zápach z úst. Mírně zlepšuje spalování tuků, takže ji lze použít i při chorobách žlučníku a slinivky. Problém je, že nálev, který je nejvhodnější, pro silné česnekové aroma ne každý snese, prášek bývá méně účinný. Čerstvé listy česnáčku se přikládají na rány. Podporují hojení ran, kožních zánětů, ale i ekzémů a různých vyrážek, působí antisepticky. Čerstvé listy může nahradit i tinktura z kvetoucí natě.
Používá se i jako salátové zeleniny nebo jako koření do salátů (chutná poněkud hořce). Zvláště z jara pro obsah vitamínu C. Ale nesmí se přehnat množství.
Ocet: Do domácího jablečného octa přidat nasekanou nať česnáčku. Lze přidat i pažitku a pokud nevadí výrazné česnekové aroma i pár stroužků česneku. V temné, chladné místnosti při pravidelném protřepávání se nechá louhovat tři až čtyři týdny - pozor aby byly bylinky stále ponořené, jinak se může ocet zkazí! Hotový ocet přecedit do čisté lahvičky s uzávěrem. Vydrží asi půl roku a používá se do salátů, na omáčky, majonézy či dresinky. Tělo zásobuje vit. C, podpoří hojení dýchacích cest a močového systému. Také zlepší činnost cév a slinivky a pomáhá léčit nepříjemné kožní projevy.
Jarní salát s česnáčkem: Hlávku salátu doplníme listy česnáčku (asi hrst), zeleninu nasekáme. Přidáme na drobno nakrájenou cibuli. Dochutíme olejem, citronovou šťávou, solí a pepřem. Můžeme přidat i balkánský sýr.
Lidové názvy: česnečina, zaječí česnek

Kuklík městský

(Geum urbanum), 20 - 120 cm, V - X, čeleď růžovité

Vytrvalá bylina, která roste od nížin do podhorských oblastí hojně, ve vyšších polohách vzácně (Křoviny, okraje lesů, lužní lesy, lesní cesty, parky, staré zahrady, hřbitovy, stinná rumiště, zvětralé zdi, zbořeniny). Na jaře a na podzim se sbírá oddenek, který obsahuje třísloviny, fenolické glykosidy (např. eugenolový glykosid geosid, který je slabě jedovatý), silici (eugenol), prchavý olej, pryskyřici a kaučuk. Využití: Sušený kořen býval užíván jako koření namísto hřebíčku (geosid voní po tomto koření) a užíval se i při výrobě piva a pálenky. Jinak působí svíravě a desinfekčně, proto ji lze použít na krvácení z dásní, na žaludeční vředy, při zánětu jícnu či žaludeční sliznice, působí i proti průjmově. Zevně se užívá na zanícené hemeroidy a kožní záněty.  Nať kuklíku má vykazovat protiprůjmový, krvácení zastavující a teplotu snižující účinek. V lidovém léčitelství byl kuklík doporučován i při průjmech, křečích, děložním krvácení, při křečích spojených se žaludečními vředy. Laboratorním testem byl prokázán účinek snižující krevní tlak.
Nejčastěji se podává kořen ve formě macerátu nebo nálevu. Při zevním užití se aplikuje ve formě lihového roztoku -  1 díl kořene na 8 dílů vod a 2 díly lihu se nechá za občasného zatřepání 8 dní stát. Sušený kořen louhovaný ve víně - 60g na 1/2l - se pak popíjí na posílení žaludku a srdce.
Lidové názvy: Benedikt, Brantovník, Zaječí oko

Přeslička rolní

(Equisetum arvense), čeleď přesličkovité, 10-70cm, sběr V-IX

Roste: Pole, náspy, podél cest, louky, břehy, zahrady. Obsahuje kyselinu křemičitou, steroidní saponiny, flavonoidní glykosidy (qyurcetin, luteolin, campherol), hořčiny, organické kyseliny (např. kyselina jablečná), silice, třísloviny a stopy alkaloidů. Sběr: Zelené, neplodné lodyhy, které se seřezávají v období od června do září. Suší se ve stínu do 40 °C. Působí výrazně hojivě, močopudně, zvyšuje pružnost a pevnost cév (kyselina křemičitá), užívá se při zánětech močového ústrojí nebo při močových či ledvinových kaméncích, zevně podávaná urychluje hojení ran, působí antirevmaticky (z půdy přijímá relativně velké množství zlata), ve formě kloktadla se užívá při angíně, zánětech dutiny ústní, katarech průdušek, k zastavení krvácení z nosu (při výplachu nosu je nutné do odvaru přidat sůl, "aby to nepálilo"), proti vypadávání vlasů, při hemeroidech apod. Pravidelné a dlouhodobé užívání přesličky v malých dávkách (0,15 l odvaru denně) údajně výrazně snižuje riziko vzniku rakoviny. Odvar při urologických nebo revmatologických chorobách se pije v množství 0,75 až 1 l, v ostatních případech 0,5 až 075 l denně (4 čajové lžičky drogy na 1/4 vody, vaří se 10 až 15 minut)  Vlhké nebo kašovité obklady se používají na špatně se hojící rány, bércové vředy, píštěle apod.  Přesličkovou natí lze velice snadno umýt a vydrhnout nádobí - zvláště při pobytu v přírodě je to prostředek vhodnější než třeba saponát.
Hnojivo viz Kopřiva dvoudomá
Lidové názvy: Plivačka, přáska, stolička, šmirglová tráva

Řepík lékařský

(Agrimonia eupatoria), čeleď růžovité, 20-150cm, VI-IX
Roste: Sušší trávníky, meze, okraje lesů, lesní světliny, lesostepi, náspy, lomy, podél cest, zahrádky od nížin do podhůří. Obsahuje: Katechinové a elagové třísloviny, silici, glykosidicky vázané hořčiny, kyselinu ursolovou, křemičitou, askorbovou, jablečnou a citrónovou, silicinamid kyseliny nikotinové, cholin, flavonoidy (kvercitrin, rutin), triterpenoidní pseudosaponin tormetosid, isokumariny, železo, v nati gallatonin. Sbírá se kvetoucí nať bez spodních zdřevnatělých částí, která se suší ve stínu, klidně zavěšená ve svazcích do 40 °C
Účinky: stimuluje činnost žlučníku, zlepšuje detoxikační činnost jater, metabolismus tuků a cholesterolu, trávení, tlumí záněty a to zejména na sliznicích trávícího ústrojí a zároveň tlumí průjmy, působí svíravě a mírně močopudně, zvyšuje vylučování žluče.

Přidává se i do relaxačních koupelí. V kombinaci vnitřní a zevní aplikace se osvědčila i při kožních chorobách (zejména zánětech či odřeninách, dokonce pomáhá hojit a zatahovat rány. Nejen, že se rána po obkladech a omývání řepíkem krásně a rychle zhojí, ale i jizvy bývají mnohem menší).Také jako kloktadlo při zánětu dutiny ústní a mandlí, výplachy nosu napomáhají při akutní rýmě.
Čaj: 1 čajová lžička drogy na šálek vody 3x denně (Právě čaj je dobrý na zapíjení silných antibiotik a také v kombinaci Řepík a Heřmánek například po těžkém jídle nebo alkoholu).
Zevně nálev: 25g sušené drogy na 1l vody.
Tinktura: Drogu co nejvíce rozmělnit (lépe se vyluhuje) a potom ji namočit do alkoholu a sklenici pevně uzavřít. Alkoholu musí být, podle druhu drogy, nejméně 3-5x více než pevného podílu. Na čerstvou drogu alkohol 60%-80%, pokud je sušená tak 40%-60%. Pokud má být tinktura užívána vnitřně, musí se použít "Konzumní líh" nebo Vodka či Gin. Na zevní používání lze použít i "Technický" líh, ale pouze ten, který je denaturován "Bitrexem" (je pouze hořký, ne jedovatý).Droga se pak několik dní (nebo i týdnů) nechá v teple louhovat a několikrát denně je třeba obsah promíchat. Poté se přecedí do jiné láhve (na závěr je nutno obsah vylisovat nebo alespoň vymačkat). Závěrem se přefiltruje a je hotovo.
Lidové názvy: Řepíček, útrobník, konopěnec

Mochna plazivá, mochna husí

Mochna plazivá

(Potentilla reptans), čeleď růžovité, až 1m, VI-VIII
Víceletá, nízká, plazivá bylina, která občas hojně roste na zahradách i na okraji pole a podél cest. Nevynechá louky, meze, stráně, břehy, příkopy, rumiště, travnaté lesní světliny a křoviny.
Sběr a účinky všech mochen jsou velmi podobné. V období květen-červen sbíráme nať s květy i bez nich. (Suší se ve stínu do 35°C)
Obsahuje: Třísloviny, flavonoidy, hořčiny, organické kyseliny (včetně kyseliny askorbové) a další sloučeniny, které společně vytvářejí komplex látek blahodárně působících na organismus.

Vnitřně se používá: Mochna je známá jako léčivka působící hlavně na hladké svalstvo a uvolňující jeho bolestivé stahy. Na sliznici trávicích orgánů působí protizánětlivě. Uplatní se k tlumení průjmů, zvláště pokud je doprovázejí křeče, k mírnění bolestivých stahů v gynekologické oblasti – zvláště menstruace, ale vzhledem k tomu, že účinek nastupuje pomaleji, je dobré užívat mochnu již pár dní předem. Při normálním napětí svalstva střev a dělohy se účinek neuplatní, proto lze říct, že tonus těchto orgánů normalizuje.  Na svalstvo močových cest nepůsobí. Podporuje vylučování žaludečních šťáv a zlepšuje trávení. Upozornění: Vařením drogy se nápoje stávají aromaticky nepříjemné.
Nálev z čerstvé natě mochny  - 75g čerstvé byliny na 500ml vroucí vody, je první pomocí při katarech, rýmě po nachlazení, dráždivém kašli, při zánětech v dutině nosní a bolestech dutin (Pro zlepšení působnosti při nachlazení lze přidat jitrocel kopinatý nebo česnek).
Nálev z natě sušené - 30g drogy na 500ml vroucí vody.
Zevně se používá do sedacích koupelí při hemoroidech, k výplachům ústní dutiny při zánětech, bolestech zubů a paradontóze. Také jako obklady na špatně se hojící rány a vředy. S úspěchem můžete mladé čerstvé jarní výhonky přidat do zeleninových salátů a velikonoční nádivky. Méně se používá kořen.
Tinktura: 1 : 4 (1kg byliny na 4l směsi alkoholu s vodou), nechat 14dní macerovat na chladném místě (občas protřepeme), pak prolisujeme.
 

Mochna husí

(Potentilla anserina),  čeleď růžovité, až 1m, VI-VIII
Mochna husí vyhledává vlhká místa, roste jako plevel na poli, na březích rybníků, řek, podél cest, na návsích a náměstích a v močálech. Sušíme ji ve vzdušné a suché místnosti přirozeným teplem ve vrstvách do 8 cm a často ji obracíme nebo teplem umělým při maximální teplotě 40°C. Dobře usušená rostlina si zachovává svoji původní barvu. Výjimečně sbíráme i kořen od září do listopadu, který
podélně rozřízneme a sušíme umělým teplem při maximální teplotě 40°C. Z listů lze připravit polévku, kořeny připomínají chutí pastinák. Používají se vařené nebo se dají usušit a namlít na moučku.

Jitrocekl kopinatý, jitrocel větší, jitrocel prostřední

(Plantago lanceolata ), čeleď jitrocelovité, 10-50cm, V-IX
(Plantago major), čeleď jitrocelovité, 10-30cm, V-IX

(Plantago media), čeleď jitrocelovité,  7-55cm, V-VIII
Rostou na loukách, mezích, kde jsou pastviny, výslunné stráně, trávníky, podél cest, lomy, rumiště, písčiny, parky, zahrady a klidně i jako plevel na poli od nížin až po vrcholky hor. Sbírá se list od června do srpna a suší rychle v tenkých vrstvách (do 5 cm) na slunci nebo při umělé teplotě do 50 °C Jitrocelový list je velmi náročný na správné sušení, pomačkané, vlhké nebo zapařené listy černají a jako droga jsou pak bezcenné. Obsahuje slizové látky, glykosid aukubin ( má tlumivý účinek na centrální nervovou soustavu), enzymy, třísloviny, pektiny, saponiny, vitamín C, hořčiny, kyselinu křemičitou, soli draslíku a vápníku, xantofyl a fytoncidy. Použití: Jitrocelový sirup, a také jitrocelový čaj pomáhají při všech onemocněních dýchacích orgánů, zvláště při silném zahlenění, kašli, bronchitidě a podobných chorobách, také čistí krev od všech nečistot a chorobných látek. Pro své pozitivní účinky se jitrocel využívá převážně k výrobě čajových směsí, které působí protizánětlivě a na trávení. Rozmačkané čerstvé listy pomáhají na opary, ekzémy, při řezných i tržných ranách, při kožních infekcích, při bodnutí vosy, při nepříliš vážném pokousání psem či jiným zvířetem(účinkuje na vzteklinu), listy vložené do obuvi pomáhají odstraňovat puchýře a otlaky z dlouhé chůze. Čerstvá jitrocelová šťáva zmírňuje obtíže při různých zánětech žaludku, střev – reguluje peristaltiku střev a snižuje problémy se zácpou, na hemeroidy, při zánětech močových cest
Jitrocelový sirup: Do sklenice postupně ukládáme umyté listy, které prosypáváme cukrem a řádně stlačíme. Můžeme tak z každé procházky přinést něco jitrocele a postupně ho přidávat a prosypávat cukrem. Hmota se postupně usazuje. Když je sklenice plná, zavíčkujeme ji a postavíme na teplém místě na slunci tak dlouho, až se sirup usadí u dna. Získaný sirup převaříme, naplníme do skleniček a uzavřeme.

Mladé a svěží zelené lístky jitrocele můžeme přidávat jemně nasekané do salátů. Přidávají se v menším množství i do bylinkových polévek a omáček. Teplý moučník:  Omyté a osušené listy obalíme v těstíčku z vejce, dvou lžic mléka, tří lžic polohrubé mouky, špetky soli a špetky prášku do pečiva, usmažíme je a posypeme skořicovým cukrem. Tvarohové smaženky: 0,25 kg měkkého tvarohu, 6lžic listů jitrocele pokrájeného na kousky, 4 vejce, 2 lžíce tuku, 4 lžíce smetany nebo mléka, strouhanka. Utřeme vajíčka s tukem, přidáme tvaroh, listy jitrocele, mléko a strouhanku. Pak smažíme malé bochánky na másle. Podáváme s marmeládou nebo na slano s tvarohem a česnekem. Pečené jitrocelové klásky: olej, sůl, klásky. Květenství zprudka osmažíme na oleji a podáváme se solí. Výborné jako příloha k rýži nebo bramborám.
Lidové názvy: Babka, celníček, hojílek, hítrocíl, myší ocas, myší ouško, ranocel či volský jazyk, beraní jazyk, psí jazýček, olověný jazyk, čelník a svalník

Svízel přítula

(Galium aparine), 20 - 150 cm, V - IX, čeleď mořenovité

Jednoletá vystoupavá nebo popínavá bylina, Z hran lodyhy vyrůstají tuhé nazpět zahnuté háčkovité chlupy, kterými se svízel přichytává k okolním rostlinám a nejednou i k oblečení. Roste hojně od nížin do podhorských oblastí. Najdeme ji na polích, okraje cest, sady, rumiště, navážky, křoviny, břehy, lužní lesy nevyjímaje.  Obsahuje: V nati glykosid galiosin, rubiadinglykosid a asperulosid, stopy silice, minerály, třísloviny, saponiny a četné enzymy. Použití: K ošetřování vředů, jako diuretikum při otocích, křečích a onemocněních močových  cest, při poruchách lymfatických žláz, také ke kloktání či ve formě koupelí při špatně se hojících ranách, vyrážkách a v obkladech na popáleniny.
 Nať sbíráme před rozkvětem, asi tak začátek května.
Lidové názvy: Přítula, svízel, lepenice, lepký rozmarýn, opřástka

Olše lepkavá

 (Alnus glutinosa) je listnatý opadavý strom až 30m, čeleď břízovité 

 

Často roste na březích potoků a řek, má ráda vlhko, světlo a je odolná vůči mrazu i znečistěnému ovzduší. Obsahuje třísloviny, atrachinony, fytosteroly, flavonoidy a látky triterpenové a fenolové. Obzvláště mladé pupeny obsahující mnoho cenných látek, které pomáhají při nejrůznějších zánětech a posilují organismus. Usušené listí (do 40°C) sbírané hlavně na jaře působí fytoncidně a svíravě při nachlazeních, průjmech a horečkách. Při zánětu horních cest dýchacích nebo mandlí používáme ve formě kloktadla. Kůra hlavně staví průjmy a dříve se užívala k vyčiňování kůží a protože obsahuje barvivo, sloužila také k barvení. Čerstvé rozmačkané listy ulevují vředům a bolavým nohám, působí hojivě na rozpraskané bradavky kojících matek. Odvar vařený asi 2 min. se používá zevně na špatně se hojící rány, spáleniny nebo bércové vředy. Tinktura z kůry působí proti stafylokokům, proti Escherichia coli, Bacillus subtilis i proti některým prvokům. Tinktura z pupenů z olše a vinné révy pomáhá na vnitřní zánětlivé stavy  Spaní na olšovém listí mívá příznivé účinky při revmatismu stejně jako koupele končetin v odvaru z olistěných olšových větévek nebo jen hrst listů přivedeme k varu v litru vody, poté necháme vyluhovat a zcezené vlijeme do koupele Olšové šištice se používají v akvaristice pro upravu pH a částečně i na dezinfekci vody. Dřevo je mimo jiné i vhodné na uzení. Vnitřně užíváme nálev z čajové lžičky listů či kůry na šálek vody, popíjíme po lžících během dne. Nálev či odvar může zastavit i krvácení z nosu, pokud jím nos proplachujeme.

Vrbice bílá - rdesno blešník

(Persicaria lapathifolia) čeleď rdesnovité, 10-150 cm, VI-X
Rdesno blešník je jednoletý, vlhkomilný, velmi proměnlivý plevelný druh s tuhým kůlovým kořenem a bohatými postranními kořeny. Má lodyhu vzpřímenou, někdy jednoduchou jindy rozvětvenou, vystoupavou nebo poléhavou až plazivou, někdy v uzlinách kořenicí, lysá nebo chlupatá, zelená nebo načervenalá, mnohdy s černými skvrnami. Tmavě zelené listy o velikosti až 15 × 4 cm jsou vejčité, kopinaté nebo méně často čárkovité, na bázi obvykle klínovitě zúžené, na vrcholu špičaté nebo zakulacené. Okraje listů bývají zvlněné, jejich obě strany bývají jemně chlupatá nebo lysé. Drobné květy vyrůstající v chudých svazečcích z paždí drobounkých blanitých kornoutovitých listenů se skládají do hustých válcovitých lichoklasů o délce 1 až 3 cm, které vyrůstající na koncích lodyh a větví nebo v paždí listů. Okvětí je tvořeno pěti nebo šesti na bázi srostlými nažloutlými, nazelenalými anebo bělavými lístky. Dále květ obsahuje dvoudílný semeník. Plodem je hnědá lesklá nažka čočkovitého tvaru.
Využití: Rdesno blešník je proslulý především svou schopností rozpouštět močové kameny a vyplavit je ven z těla společně se všemi mikroby v urologickém traktu, v močových cestách působí silně dezinfekčně (skvěle se doplňuje s břízou), je vynikajícím prostředkem proti průjmovým, má protizánětlivé účinky (urologicky protizánětlivá směs je vrbice bílá, přeslička a zlatobýl. Odborníci tuto směs doporučují i pacientům, u kterých se přemýšlí o zavedení umělé ledviny či dokonce o její transplantaci.) Zvyšuje srážlivost krve (při nadměrné tvorbě modřin, krvácení z nosu nebo krvi v moči - vhodný odvar z blešníku). Protizánětlivé účinky tříslovin lze též využít při paradentóze, angíně a zánětu nosohltanu (jako kloktadlo). Tlumí silné menstruační bolesti - čaj z blešníku, kontryhelu a přesličky.
Čaj: Hrst byliny se krátce povaří (asi 5 minut) a podává se 4 x denně po 250 ml.
Pozor: Rdesno blešník však není doporučován lidem, kteří mají cévní choroby vyžadující ředění krve, např. trombóza, ucpávání cév, angina pectoris, infarkt a mozková příhoda.

Rozrazil lékařský

(Veronica officinalis), čeleď jitrocelovité (dříve krtičníkovité) , až 25cm, V-IX

Roste: Světlé lesy, vřesoviště, suché trávníky, paseky, suché louky, písčiny, často v blízkosti mravenišť od nížin po horské oblasti. Obsahuje třísloviny, hořčiny, glykosid aukubin, pryskyřici, organické kyseliny, vitamín C, saponiny, vosky, silici. Sbírá se nať  a to v době květu. Seřezává se těsně nad zemí a suší na stinných a vzdušných místech (do 35 °C) bez převracení tak, aby nezhnědla a neopadaly květy. Působí příznivě při zánětech močových cest i při kaméncích, při bronchitidě, astmatu či zánětu průdušek, snižuje hladinu cholesterolu v krvi,  podporuje zažívání, tvorbu enzymů slinivky břišní, je účinným antirevmatikem, čistí krev, má mírný protiprůjmový účinek, je vhodná při nejrůznějších kožních problémech (spáleniny, svrab, plísňové choroby), zánět dásní - kloktání. Odvar se vaří jen krátce (asi 2 minuty). Při zevním použití se vaří déle, asi 5 až 10 minut. Vnitřně se berou 2 až 4 šálky denně. Pro zlepšení metabolismu se doporučuje užívat čerstvou šťávu a to 2x až 4x denně 2 až 3 čajové lžičky. Čaj při potížích s trávením: 1čajovou lžičku rozrazilu spařit šálkem vody, nechat pod pokličkou 5-7minut louhovat. Pije se 3x denně půl hodiny před jídlem.
 Mladá nať rozrazilu se přidává do jarních salátů nebo polévek.
Lidové názvy: Veronika, hušec, úložník, tržník, přítržník