Rmen sličný, rmen římský

(Chamaemelum nobile, syn. Anthemis nobilis), 15 až 40 cm, V - VII, čeleď hvězdnicovité

Rmen, známý též jako rmenec sličný či římský, je nápadně vonící vytrvalá rostlina nízkého vzrůstu přibližně . Lůžko úboru je kuželovité a duté. Jazykovité květy jsou záhy po rozkvětu nazpět převislé. Plod je tvořen trojhrannou lysou nažkou. Pěstuje se ve dvou variacích  - buď plnokvěté, nebo s květy  podobnými heřmánku pravému. Množí vegetativně dělením starších trsů na jaře, protože květy bývají často jalové a bez semen. Oba  druhy mají shodné léčivé účinky,   jsou nízké (15-30 cm) a neodebírají  z půdy téměř žádné živiny, proto se  hodí i jako zelený koberec na záhony  všeho druhu.
Hlavní obsahovou látkou květních úborů je světle modrá silice, svým složením podobná silici jakou má Heřmánek lékařský (pravý) . Ta spolu s hořčinami dodává bylině charakteristické chuťové vlastnosti. Květní úbory se sbírají ručně, a to postupně, když právě celé rozkvetou. Suší se na vzdušných místech, kde teplota nepřesahuje 30 °C.
Léčivé účinky má podobné jako heřmánek pravý, mírní křeče  všeho druhu (menstruační, žaludeční, střevní), uklidňuje nervy, zlepšuje trávení a čistí žaludeční trakt. Má ale trochu jiný mix účinných látek, proto ho většinou snáší i lidé alergičtí na heřmánek. Původně byly užívány květy rmenu sličného k léčení různých nemocí včetně žloutenky a nemocí jater, ale také proti migréně. Čaj z něj je starobylým tonikem nejen příjemně chutnajícím ale i podporujícím trávení. Dále se přidává do likérů. Celé natě se v Anglii používá k přípravě bylinného piva. V kosmetice se používá při výrobě šamponů. Odvar z rostliny se používá i na zesvětlení vlasů.
Nálev se připravuje z 1 čajové lžičky heřmánku na 2 dl vody.

Violka rolní

(Viola arvensis), čeleď violkovité, 5-30cm, IV-IX

Roste roztroušeně na loukách i jako plevel na polích, podél cest i rumištích.  Obsahuje silice, třísloviny, flavonoidy,  karotenoidy, alkaloidy a  vitamíny (E a C). Sbírá se kvetoucí nať bez zdřevnatělých částí. Použití: Uplatňuje se při kožních chorobách a při onemocněních cév, má i protirevmatický účinek, podporuje vykašlávání, zlepšuje vylučování odpadních látek z organismu, podporuje usazování vápníku v kostech, má antialergické účinky, působí proti otokům, tlumí krvácení do tkání, působí močopudně, podporuje prokrvení periferních vlásečnic včetně oční sítnice nebo v ledvinách, zevně ve formě koupelí při ekzémech a alergických vyrážkách. Nálev: Jedna čajová lžička na šálek vody - denně se pijí 2 šálky. (Dokonce byly u této bylinky nedávno izolovány biologicky aktivní peptidy ze skupiny cyklotidů s hemolytickými, antimikrobiálními a antivirovými účinky. Biologicky nejaktivnější cyklotid cycloviolacin vykázal pozoruhodnou protinádorovou účinnost.)
Pozor: Neměla by se podávat těhotným a kojícím ženám a ani by neměla být podávána dlouhodobě. (Při předávkování se může objevit zvracení, u některých citlivých osob se může objevit i při dávkách běžných.)
Lidové názvy: Polní maceška

Žindava evropská

(Sanicula europaea), 15 až 50 cm,  V - VII, čeleď miříkovité (okoličnaté)
Roste roztroušeně, nejvíce v pahorkatinách a podhorských oblastech, v nížinách a na horách méně. Najdeme ji v místech jako světlé listnaté a smíšené lesy - doubravy, dubohabřiny, bučiny, lužní lesy, lesní světliny, paseky. Obsahuje saponiny, třísloviny, silici, pryskyřice, hořčiny a zřejmě i stopy ještě blíže neprozkoumaných alkaloidů. Sbírá se kvetoucí nať, která se suší co možná nejrychleji ve stínu při teplotách do 40 °C. Využití: Podporuje odkašlávání, působí protizánětlivě a urychluje hojení ran. Mast ze žindavy má protialergické působení, osvědčila se zejména při léčbě dětských atopických ekzémů, kožních vyrážek, vředů, hnisajících ran i hemeroidů. Jako kloktadlo se osvědčila při bolení v krku či při zánětech ústní sliznice a dásní. Vnitřně se užívá při peptickém vředu, při zánětech dýchacích cest nebo při poruchách trávení.
Obvykle se podává ve formě prášku na špičku nože nebo nálev: 2 čajové lžičky drogy na sklenku vody. Denně se pijí 2 sklenky. Při zevním použití pak buď ve formě masti, koupele nebo kloktadla: 1 až 2 polévkové lžíce na 1 l vody.  Pozor:  Vzhledem k tomu, že žindava patří mezi poměrně prudce působící drogy, nedoporučuje se její podávání dětem a zesláblým osobám.
Na krvavá zranění (urychluje hojení a růst nové zdravé tkáně):  5-7 lupínků, s trochou vody, nechat jen projít varem a pak 10-15 minut nechat louhovat. Ještě teplé lístky naskládat do velikosti rány + kousek navíc na čtverec sterilní gázy (u menší rány stačí 2-3 tampony na odlíčení) a lžící obklad polít ještě teplým nálevem (po zkoušce na zápěstí - zda to není moc horké) Takto přiložit na ránu a upevnit fáčem. Obklad necháme alespoň 2 hodiny- pokud se tomu chceme věnovat je dobré třeba po půlhodině nálev ohřát a kapátkem nebo jen lžičkou vodu na obklad dolít. Po dvou hodinách obklad sundat, nechat tak 1/4 hodiny na vzduchu oschnout a mezi tím si připravit nový odvar z nových lupínků a celý proces opakovat, dokud se rána zcela nezahojí. Mohu dosvědčit, že výměnou 3-4 obkladů během jednoho dne se zcela uzavřela rána po strženém nehtu nebo celá tvář po pádu z kola a co je hlavní- neutvořily se strupy a tím pádem ani

jizvy. Dokonce po úrazu v práci, kdy stroj vytrhl z ruky i kus masa, byla do týdne ruka zcela zhojená a i masová tkáň dorostla, takže zůstal jen neopálený světlý flek kůže (asi 5cm). Nejlépe je použít obklady ze Žindavy co nejrychleji na čerstvou ránu, jdou ale použít na již zastrupenou, nehojící se ránu (tady pak dochází k tomu, že rozložený strup jakoby zbělá - vypadá jako hnis a dost ošklivě, ale stačí omýt odvarem, nechat trochu oschnout a přidat nový teplý obklad. A když se postup opakuje skutečně po těch 2 hodinách, je zcela viditelné, jak se rána pokaždé zaceluje z vnějšího okraje tak o půl centimetru při každé výměně.
Smíchaná s vepřovým sádlem jako mast na obraženiny či zlomeniny působí až zázračně rychle.