Jabloň

(Malus domestica), až 15m, IV - V, čeleď růžovité

Jabloň je v České republice nejpěstovanější ovocnou dřevinou a liší se nejen plody a plodností, ale i způsobem a rychlostí růstu. Šlechtitelskou činností byla po celém světě vypěstována pestrá škála odrůd. Je známo více než 7500 kultivarů jabloní. Pravlastí jabloní je nejspíše Kavkaz, Írán či Turkmenistán. Odtud se ve druhém tisíciletí př. n. l. postupně jablka šířila přes Malou Asii do Středomoří. Do Evropy se dostala díky Římanům.
Rozličné druhy plodů mají také různý obsah vitaminů a minerálních látek. Obsahují více než 20 cenných minerálních látek, vitaminů, enzymů, lehce stravitelných jednoduchých cukrů, pektinu, hrubé vlákniny, Proto jsou jablka důležitou součástí lidského jídelníčku. Vyrábí se z nich mošty a džusy, džemy, kompoty, čaje i aromata do jiných jídel.
Pro výborné vlastnosti plodů se doporučuje konzumovat nejméně jedno jablko denně. Význam: Dodávají tělu celou řadu látek prospěšných organismu, zvyšují imunitu, mají vliv na odolnost vůči stresu, působí protizánětlivě, mají také mikrobiální a krvetvorné účinky. Jsou též vhodná pro nemocné cukrovkou. Dále čistí střeva, snižují riziko rakoviny jater, tlustého střeva a nádorů prsu, snižují krevní tlak, hladinu cholesterolu a krevních tuků, posilují dásně, regenerují a detoxikují

V lidovém léčitelství se doporučují jablka na chudokrevnost, pečená jablka přiložená na víčka mají léčit oční problémy, osmažená na másle nebo v ovesné či jáhlové kaši posilovat oslabený organismus. Šťáva z nastrouhaného jablka účinně sráží teplotu. V boji proti astmatu a lepšímu fungování plic napomáhá pět a více jablek za týden. Na vředy žaludku a dvanáctníku se používají sladké plody jablek.

Vnitřní použití

Regenerace a detoxikace: Každé ráno a večer konzumovat jedno jablko (nejsou-li chemicky ošetřena, pak včetně slupky, která obsahuje nejvíce prospěšných látek).

Průjem: Během dvou dnů jíst strouhaná jablka, množství má být přiměřené věku.

Zácpa: Jíst kyselá jablka pro povzbuzení činnosti střev.
Poruchy trávení, vodnatelnost, skleróza, dna, revmatizmus, chudokrevnost, bolesti hlavy, závratě, šumění v hlavě: Denně jíst syrová, vařená nebo pečená jablka.

Nachlazení a chrapot: Výluh ze sušených jablečných listů spařených vařící vodou.

Žaludeční a dvanácterníkové vředy: Užívají se sladké plody jablek.

Hypoacidní gastritida a spastichá kolitida:  Užívají se kyselé druhy jablek.

Chřipka a nachlazení přejde rychleji, jestliže jako jediný pokrm za 2-3 dny zkonzumujeme přibližně 1 kg syrových strouhaných jablek denně. Jinak množství snížit podle věku.

Vysoký cholesterol snižují látky obsažené v jablku

Horečka: Nastrouhané jablko a hlavně šťáva z něj účinně sráží teplotu.

Bronchitidy, žaludeční problémy i revmatismus: Každý den pít jakékoliv množství odvaru ze dvou nebo tří jablek vařených v 1 1 vody - vaříme 15 minut. Odvar z rozmačkaných jablečných slupek v poměru 1 lžička na 1 sklenici vařící vody, necháme vylouhovat 1/2 hodiny. Denně vypít 4-6 sklenic.

Péče o zuby: Jablko snězené po večeři čistí a bělí chrup a odstraňuje zubní klak před použitím zubní pasty a kartáčku. Jen musíme dodržet asi půlhodinový odstup, abychom nenarušovali sklovinu.

Kašel: Odvar z jabloňových květů (30 g na 1 1 vody) uklidňuje a zmírňuje záchvaty kašle.

Vnější působení

Čerstvá šťáva z plodů zvlhčuje, posiluje a regeneruje pokožku tváře, prsou a šíje. Čerstvá kašička z jablek léčí popáleniny, omrzliny a dlouho se hojící rány a jizvy. Čerstvá kašička s máslem hojí trhliny na prsních bradavkách a v ústech.

Pleť: Čerstvá jablečná šťáva používaná ke zvlhčování posiluje a regeneruje pokožku tváře, prsou a šíje. Výživná maska
 – Jemně nastrouhané jablko smícháme s lžící zakysané smetany a 2 kapkami citronu. Naneseme na pokožku a necháme 20 minut působit. Pak omyjeme vodou. 
Protizánětlivá pleťová maska
Oloupané větší jablko nastrouháme najemno a vmícháme polévkovou lžíci medu. Naneseme na obličej a necháme 25 minut působit. Pak omyjeme vodou. Čistící pleťová maska
 – Nastrouhané větší jablko naneseme na obličej a dekolt a necháme 20 minut působit. Maska čistí a stahuje póry, hydratuje pokožku a dodává jí vitamíny.

Využití v kuchyni:

Čaj ze sušených jablíček nebo jablečných slupek – Sušená jablka přelijeme vařící vodou. Můžeme také krátce povařit a nechat delší dobu vyluhovat. Je možné přisladit hroznovým nebo ovocným cukrem. Plody můžeme použít i čerstvé, jablko je vhodné nakrájet na drobné kousky. Ovoce po vyluhování nemusíte vyhodit, můžete je klidně sníst. Slupky lze kombinovat se šípky a skořicí.
Jablečný ocet:  Obsahuje vitamin B, hořčík, draslík, vápník, sodík, železo, fosfor, zinek, sacharidy, bílkoviny, kyselinu pantotenovou a kyselinu octovou. Tyto účinné látky blahodárně působí na naše trávení, pokožku, snižuje hladinu cholesterolu či cukru v krvi a podporuje i dobrý spánek. Kyseliny v jablečném octu obnovují střevní mikroflóru, odstraňují plynatost a záněty v tlustém střevě, upravují stolici a podporují vylučování žluči. Kromě toho dokážou účinně zpomalit akumulaci tuků. Rovněž vážou toxiny, které se následně mohou vyplavit ven z lidského těla. Pomáhá také při hubnutí. Při kloktání dokáže jablečný ocet utlumit bolesti krku, poradí si se štípanci od hmyzu a uklidní od slunce spálenou pokožku. Jeho vnější aplikací dokážete odstranit i bradavice nebo vybělit zuby. Využití jablečného octa je skutečně univerzální. Domácí výroba: Pětilitrovou lahev naplníme z jedné třetiny jablečnými slupkami, zalijeme vodou, prosypeme cukrem a necháme na teplém místě alespoň měsíc. Čím déle bude nálev stát, tím bude ocet silnější. Nakonec jej přecedíme. Jablečný ocet se pije ředěný, nebo se používá místo klasického octa do salátů. Napomáhá udržet organismus ve zdraví a v případě nemoci může posloužit jako doplněk ke klasické léčbě. Díky antibakteriálním účinkům můžete jablečný ocet využít i místo pleťové vody. Stačí ho zředit vodou asi tak v poměru 1:2, podle citlivosti vaší pleti, do roztoku namočit tampónek a vyčistit jím pleť na obličeji. Nebo si octem zředěným v poměru přibližně 1:1 vyzkoušejte propláchnout vlasy po umytí šamponem a následně opláchněte čistou vodou. Ocet pomůže nejen v boji proti lupům, odstraní i zbytky různých vlasových produktů, díky čemuž budou vlasy lesklé.
Odstranění bradavic: Nejdříve očistit místo kolem bradavice mýdlem, pak namočit na 15 minut do vody. Po osušení přiložit vatový tampónek namočený v jablečném octě a nechat 15 minut působit. Nakonec opláchnout vodou. Vše opakujeme alespoň 3x denně, dokud bradavice neodpadne či nezmizí. Většinou zůstává jizva, na kterou aplikujeme gel z rostliny aloe vera.
Hořčice: 100g hořčičných semínek, 125ml jablečného octu, 125ml bílého vína, sůl a med. Hořčičné semínka zalijeme octem - musí být potopená - a necháme 15min. bobtnat. Přidáme med a sůl, tyčovým mixerem rozmixujeme do hladka. Pokud je hořčice moc hustá, přidáváme ocet, popřípadě oblíbené koření pro pikantní chuť. Skladujeme ve sklenicích v chladu, popřípadě sterilujeme.
Kontaminované ovoce a zelenina: (Jablka, celer, broskve, nektarinky, okurky, hrozny, cherry rajčata, špenát, brambory, jahody ...) Přidejte do vody sklenku octa a zeleninu či ovoce nechte namočené přibližně deset až patnáct minut. Potom důkladně opláchněte čistou vodou, aby se ocet smyl. Jablečný ocet zničí 98% bakterií a škodlivin. Lze použít i lihový ocet s vodou a to tak, že veškerou zeleninu a ovoce myjte v roztoku z octa a čisté vody. Nechte je přibližně 15 až 20 minut v roztoku v poměru 10% octa k 90% vody. Je neuvěřitelné, jak je poté voda v misce špinavá. Následně opláchněte ovoce a zeleninu v čisté vodě.

Zapékaná jablka – Odstraníme jádřinec a dutinu vyplníme směsí ořechů, rozinek, brusinek, zalijeme rumem a bohatě zasypeme cukrem. Necháme v troubě 15-45 minut. Podáváme samotná či se zmrzlinou nebo politá vaječným koňakem.
Nepečený dort z kyselých  jablek: 1 kg jablek, 6 lžic krupicového cukru, 2 lžičky citronové šťávy, 2 vanilkové pudinky, balíček dětských piškotů, skořice popř. hřebíček - Nakrájíme na kostičky oloupaná jablka, podlijeme 1/4 l vody, přidáme cukr, skořici či hřebíček a citronovou šťávu. Vaříme asi 10 minut, pak rozšťoucháme. Poté přidáme rozmícháme pudinky ve 1/4 l vody a vaříme ještě asi 10 minut. Na dno dortové formy poklademe vrstvu piškotů a na ně nalijeme část pyré. Opakujeme až do naplnění formy, končíme jablečným pyré  Dort dáme do lednice a necháme vychladit asi 2-3 hodiny. Nakrájené dílky zdobíme šlehačkou a sladkým kakaem nebo čokoládou.

Jablka s dýní:  450 g dýně (nejlépe hokkaido), 500 g kyselejších jablek, 30 g másla, 120 g medu, hrst nahrubo sekaných vlašských ořechů, ¼ lžičky mleté skořice, ¼ lžičky mletého muškátového oříšku, 3 hřebíčky. Dýni a jablka zbavte semínek a stopek, nakrájejte na asi centimetr silné měsíčky. Pokud nemáte dýni hokkaido, která se dá jíst i se slupkou, budete muset navíc oloupat dýni. Kousky dýně a jablek by měly být přibližně stejně dlouhé. Pak rozehřejte troubu na 180˚C. Menší plech vymažte třetinou másla. Naskládejte do něj nastojato vedle sebe střídavě kousky dýně a jablek a zasypte vlašskými ořechy, skořicí a muškátovým oříškem, rovnoměrně rozložte tři hřebíčky. Vše přelijte medem a nahoru nakrájejte zbytek másla na kostičky a nechte péct asi 40 minut, do změknutí jablek a dýně. Přikrývejte jen volně alobalem, pokud se bude dýně s jablky shora připalovat, jinak získáte nevzhlednou dušenou kaši. Podává se teplé.
Tip: Místo dýně můžete použít mrkev, pak ale uberte med a vypusťte ořechy.

Čekanka obecná

(Cichorium intybus), čeleď  hvězdnicovité (složnokvěté), 80-110cm, VII-IX

Vytrvalá bylina rostoucí podél cest, nevynechá železniční náspy, pole, mýtiny, světliny, sušší louky, meze, příkopy, pustá místa. Sbírá se hlavně kořen, někdy i nať či list (oboje nejlépe před rozkvětem) nebo květ, jenž je nejlepší hned v rozkvětu. Kořen se sbírá na podzim (září až listopad) nebo na jaře, po sběru a po omytí se rozřeže na asi 15 cm dlouhé kousky a suší ve stínu nebo při umělém sušení při teplotě max. 50 °C. Kořen je dlouhý až 30 cm a v průměru mívá okolo 15 mm. Květ se sbírá nejlépe za slunečného počasí. Obsahuje glykosidickou hořčinu intybin (reguluje činnost trávící soustavy a ovlivňuje činnost jater, slinivky a krevní soustavy), dále inulin (hydroskopický bílý prášek bez chuti a zápachu, špatně rozpustný ve studené vodě, ale dobře ve vodě teplé, který se používá jako výživa pro diabetiky, k získávání ovocného cukru a jako diagnostická pomůcka při měření činnosti ledvin), silici, cholin, třísloviny, manit, arginin, sliz, terpenové hořčiny a větší množství minerálních látek.  Užívá se při žlučových kaméncích, zánětech močových cest - je močopudný, při ledvinových kaméncích, při nechutenství, zácpě. Působí antibakteriálně proti bakteriím, které způsobují např. hnilobu zeleniny. Zevně lze aplikovat při některých kožních chorobách (vyrážky, vředy, uhry), očních zánětech (užívá se výhradně květ) nebo na zanícené či opuchlé klouby. Lze ji použít při léčbě jaterních chorob (žloutenka) i v léčbě nemocí sleziny. Obvykle se užívá nálev jedné čajové lžičky na 200 ml a to 2x až 3x denně. Droga se rovněž často míchá s jablečníkem, heřmánkem nebo smetankou. Čerstvá šťáva z kořene vmasírovaná do pokožky hlavy podporuje růst vlasů. Pražením kořenů přítomný inulin a další cukry karamelizují, čímž vzniká tmavohnědé zbarvení cikorky, hořčiny se částečně rozkládají, při kterémžto procesu se uvolňují aromatické látky, používá se jako náhražka kávy, tzv. cikorka: Kořeny očistíme od hlíny, nakrájíme je na malé kousky a sušíme v mírně vyhřáté troubě nebo na suchém teplém místě. Do doby než získají hnědou barvu. Umeleme je v mlýnku na obilí nebo na mák. Dávkujeme zhruba jako klasickou kávu.  Pokud si chceme pěstovat čekankové výhonky během zimy, tak počátkem podzimu vykopeme kořeny čekanky, uchováváme je v chladu ve vlhkém písku, občas kropíme. Za několik týdnů si můžeme pochutnávat na mladých křupavých výhoncích.
Lidové názvy: Pocestník, cikorka, hanička, německá káva, koření sv. Petra

Brusnice borůvka

(Vaccinium myrtillus ), čeleď vřesovcovité, keřík až 50cm, IV-VII
Roste ve vyšších polohách hor, v teplých pahorkatinách, ve světlinách, vřesovištích a rašeliništích.  Má ráda půdy kyselé, málo výživné, nepříliš suché.
Listy obsahují fenolické látky a kyselinu oleanovou a ursolovou. Listy obsahují i velmi významné glukokininy a proto se nálev z nich používá při slabé cukrovce. Nejhodnotnější drogu poskytují listy sbírané od dubna do června - v době, kdy rostlina kvete. Listy se nesmí pomačkat, aby při sušení nezhnědly. Suší se co nejrychleji ve slabých vrstvách, nejlépe přirozeným teplem. Při umělém sušení nesmí teplota překročit 40 °C
Plody lesních borůvek obsahují třísloviny, cukr, antokyanová barviva,
myrtillin A a B, dále organické kyseliny, citrónovou, jab­lečnou, jantarovou, mléčnou, šťavelovou a pektin, vitaminy A, B a C a látky snižující obsah cukru v krvi. Jsou také zdrojem antioxidantů, které působí pozitivně proti rakovině.
Borůvky kanadské Vaccinum corymbosum, které tvoří keře s většími plody a světlou dužninou, která nebarví, mají také vynikající léčivé účinky.
Odvar z listů podporuje také vylučování moči a má dezinfekční účinky při zánětech močových cest. Doporučena dávka 20 až 30 g listů spařených půl litrem vody, pít 2 až 3krát denně jeden decilitr. Byl prokázán účinek proti škrkavkám a roupům, i při onemocnění toxoplazmózou a také jsou velmi prospěšným podpůrným prostředkem při léčbě neplodnosti. Podporuje také funkce mozku, zdraví očí, chrání před jaterními chorobami a posiluje imunitní systém.
Pozor, dlouhodobé užívání většího množství drogy (především při cukrovce), může vést až k chronické otravě!

Plody zvyšují obranyschopnost, podporují růst u dětí, výborně působí proti průjmům, slouží jako podpůrný prostředek při léčbě cukrovky, dny a revmatismu. Odstraňují únavu očí a zlepšují ost­rost zraku. Ulehčují průběh chorob způsobených stárnutím. Nejnovější výzkumy potvrdily významné protirakovinové účinky na lidský organis­mus a na kůži poškozenou při nadměrném opalování. Doporučuje se zkonzumovat během léta alespoň 1,5 kg čerstvých plodů pro vyčištění organismu.

Kloktadlo: Z vylisované šťávy je vynikající prostředek k regeneraci sliznic při krčních nemoc­ech nebo hrst listí vaříme asi 5 minut v půl litru vody a pak scedíme
Plody borůvky jsou oblíbenou pochoutkou, dají se mrazit i kompotovat.
V kuchyni se využívají k přípravě koláčů a jiného sladkého pečiva, výrobě zavařenin, kompotů, sirupů nebo borůvkového vína. Čerstvé doplní zmrzlinové a ovocné poháry, výborný je i mléčný borůvkový koktejl.
Lidové názvy: Borůvka, borovka, borůvčí, borůvnice, černá jahoda, černice, čičeretka, čičeřetka, čičoretka, čučoriedka, hafera, hafery, myrovka, myrtové jahůdky, myrtovka, vraní oka, žaví

Špenát setý

(Spinacia oleracea), 30 - 100 cm, V - VIII, čeleď laskavcovité
Roste jako pěstovaná jednoletá nebo ozimá bylina v řadě kultivarů, které se liší tvarem, barvou, zprohýbaností listů, rychlostí růstu, vybíháním do květu a jinými vlastnostmi. Vegetační doba špenátu je poměrně krátká, trvá jen asi 30 až 45 dní, takže během jednoho roku jej lze pohodlně vyset i sklidit třikrát - na jaře (výsev zhruba v polovině března, sklizeň v květnu), na podzim (výsev v srpnu, sklizeň během podzimních měsíců) nebo jako ozimá rostlina (výsev v září, sklizeň v dubnu následujícího roku). Vyhovuje mu hlinitá, vlhčí, ale nezamokřená půda a slunné stanoviště. Jeho listy se sklízí ještě před tvorbou květů (po té hořknou). Obsahuje cenné živiny: Karotenoidy (i beta-karotenu), a to ve vysokých koncentracích. Také lutein, karotenový pigment, který působí antioxidačně, má i hodně draslíku a vitamínu K (380ug/100g). Pozor: Lidé, kteří užívají Warfarin, si musí dávat větší pozor na konzumaci špenátu (Denní množství vitamínu K je 90-120ug).
Léčivé účinky: Častější konzumace potravy bohaté na beta-karoten pomáhá předejít degenerace žluté skvrny oční sítnice, která často způsobuje slepotu u starších lidí. Špenát se odedávna doporučoval na vysoký krevní tlak, anémii a také zácpu. Výzkumy také prokázaly přítomnost fytohormonů, působících na vývoj svalstva. Špenát je i dobrý prostředek na prevenci rakoviny.
Využití v kuchyni: Nejšetrnější je příprava čerstvého špenátu vařením v páře, kdy se jeho objem příliš nezmenší a zelenina ani neztratí výživné látky. Špenát je vhodný pro zapékání, například do štrúdlu: 1 balíček listového těsta, 700 g špenátových listů, 200 g nivy, 2 stroužky česneku, sůl a pepř. Špenátové listy spaříme vařící vodou, necháme okapat a zchladnout a smícháme je s drceným česnekem, nastrouhaným sýrem, solí a pepřem. Směs rozložíme na rozválené těsto a zavineme je do štrúdlu. Pečeme v dobře vyhřáté troubě asi 15 minut.
Polévka: Na másle osmahneme nakrájenou cibulku. Jakmile zesklovatí lze přidat krájené brambory - krátce orestovat, pak zasypat hladkou mouku a ještě míchat. Jak zlataví, zalijeme 3/4 litrem vody a přidáme 1 kostku bujonu nebo vývar. Vše přivedeme k varu a přimícháme spařené sekané špenátové listy. Vše asi 10 minut povaříme. Následně zalijeme smetanou a necháme přejít varem. Dochutíme solí a pepřem. Na talíři přidáme do hotové špenátové polévky nakrájená vařená vejce nebo čerstvá vejce před dovařením vyklepneme do polévky a jemně roztrháme.
Špenátové lasagne: 1 kg čerstvého špenátu nebo 500 g mražených špenátových listů, 1 balení plátků lasagne, 200 g mozzarelly, česnek, sůl a pepř, olivový olej, máslo, strouhanku na vymazání pekáčku.
Na bešamelovou omáčku: 50 g másla, 50 g hladké mouky, 100 ml mléka, sůl, muškátový oříšek nebo květ. Nejprve připravíme bešamelovou omáčku: Z másla a mouky uděláme světlou jíšku, zředíme ji mlékem a za stálého míchání ji vaříme do zhoustnutí. Osolíme a okořeníme dle chuti. Pak připravíme špenát: Do hrnce nalijeme trochu olivového oleje a přidáme oprané a osušené špenátové listy, které stále mícháme, dokud se nevydusí tekutina. Osolíme a opepříme dle chuti a přidáme tolik sekaného česneku, kolik máme rádi. Do vymazaného pekáčku nalijeme trochu bešamelové omáčky, vložíme krátce povařené lasagne, vrstvu špenátu, znovu bešamel, posypeme sýrem a tak stále pokračujeme, až je pekáček plný. Vrchní vrstvu tvoří lasagne polité bešamelem a posypané sýrem. Pečeme asi půl hodiny.
Špenátové lívanečky s vejci: 30 dkg omytých špenátových listů  hodíme do vařící osolené vody a vaříme (nepřikrytý) do měkka. Když se asi po 5–10 minutách špenát mezi prsty lehce rozmělní, je dosti uvařený. Uvařený špenát jemně na prkénku usekáme nebo na sítě protlačíme. Na talíř dáme 1 vejce, 3 dkg másla, špetku soli a muškátového květu, dobře vše umícháme, přidáme usekaný špenát, jednu strouhanou housku navlhčenou mlékem a malý kousek ustrouhané slaniny. Dobře vše promícháme, podle chuti přisolíme. Lžící vykrajujeme kousky, které obalíme v mouce nebo strouhané housce. Lívanečník vytřeme rozpáleným máslem a lívanečky v něm po obou stranách opékáme do růžova. Složíme na mísu a kolem upravíme věnec z míchaných usmažených vajíček nebo klademe na každý lívaneček jedno sázené (osmažené) vajíčko.
Halušky s listovým špenátem a slaninou: 750 g brambor, 250 g polohrubé mouky, sůl, kousek másla - Brambory nastrouháme na jemném struhadle, osolíme a pečlivě je promícháme s moukou. Pomocí např. gumové stěrky protlačujeme těsto přes speciální síto (asi "haluškovník"), promícháme a povaříme cca minutu. Halušky scedíme ihned, jakmile vyplavou na hladinu a promícháme se lžící másla. Hotové pečlivě promícháme se špenátem:
400 g mraženého listového špenátu (nebo adekvátní množství čerstvého), 200 g anglické slaniny vcelku, 5 stroužků česneku, 1 bujónová kostka - Slaninu nakrájíme na špalíčky a dohněda ji opečeme na pánvi. Poté vhodíme plátky česneku, necháme je asi minutku restovat a přidáme mražený špenát. Asi v polovině tepelné přípravy přidáme bujónovou kostku.

Mrkev obecná pravá, setá

(Daucus carota subsp. carota)
(Daucus carota subsp. sativus), čeleď miříkovité (okoličnaté), 5-100cm, V-VIII

Roste: Louky, sušší travnaté porosty, pastviny, příkopy, náspy, kamenité svahy, pole, rumiště. Mrkev setá je vyšlechtěna z mrkve pravé a je pěstována v mnoha kultivarech jako nezastupitelná  kořenová zelenina. Obsahuje karoteny, které se v
organismu mění na vitamín A, vitamíny skupiny B, vitamín C, cukry, silice, fosfolipid, steroly, minerální látky, v semenech je přítomna zejména silice a olej. Sbírá se kořen, semeno, někdy i nať. (Mladou nať lze využít stejně jako bylinky)
 Účinky: Podporuje obranyschopnost proti infekcím, zlepšuje zrak (zejména šeroslepost), užívá se při jaterní dietě (Při dlouhodobém a nadměrném pité mrkvové šťávy se může jako důsledek velkého množství karotenoidů, jež organismus již nedokáže zpracovat, a přetížení jater objevit tzv. karotinodermie projevující se oranžovým zbarvením pokožky), pomáhá při močových kaméncích a revmatických zánětech kloubů, je mírně močopudná a projímavá (Syrová mrkev pomůže díky vláknině správné funkci střev a tím i našemu vyprazdňování. Naopak vařená například pomáhá zastavit průjem), při zevním použití hojí rány, spáleniny či vředy, šťáva z kořene se hodí při léčení či doléčení ischemické choroby srdeční, prospěje těhotným a kojícím ženám nebo při chudokrevnosti. Využívá se také jako krmivo.  Výtažky z mrkve se přidávají do pleťových krémů, masek, mlék a do ochranných krémů proti opalování. Všechny tyto přípravky zvyšují fyziologickou funkci kůže, obnovují její pružnost, zamezují loupání a tvrdnutí. Maska z čerstvé mrkve: Nastrouháme čerstvou mrkev a na 20 minut ji přiložíme na důkladně omytý obličej a po sejmutí vetřeme do kůže mastný nebo polomastný krém. Nálev ze semen se užívá při angíně pectoris (pije se 2x až 4x denně)  Nejčastěji se podává mrkvová šťáva. Nať se obvykle používá čerstvá a užívá se hlavně zevně ve formě kašovitých obkladů. Nezastupitelný význam má pro široké využití v kuchyni. Pro dobrou využitelnost betakarotenu se doporučuje tepelná úprava na tuku. Mrkvový křen: Omytou mrkev a jablko nastrouháme na jemném struhadle, přidáme trochu nastrouhaného křenu a dochutíme solí, šťávou z citronu a případně dosladíme. Mrkvové karbanátky: 500 g mrkve, 2 - 3 vejce, 5 lžic strouhanky, 1 cibule, česnek, 2 PL majoránky, mletý kmín, sůl. Mrkev očistíme, nastrouháme nahrubo, podusíme osolenou na trošce vody. Necháme vychladnout vyklopenou na sítku. Nakrájíme nadrobno cibuli, prolisujeme česnek (může se dát i sušený), přidáme majoránku, mletý kmín, vejce a zahustíme strouhankou, popř. vegetou. Je možné použít místo strouhanky jemné ovesné vločky. Připravenou směs necháme asi 1/4 hodiny stát, tím dobře zahoustne. Vytvořené karbanátky obalit ve strouhance, smažit Mrkvové sušenky: 250 g strouhané mrkve, 250 g tuku, 450 g hladké mouky, 3 lžíce cukru, špetka soli. Vypracované těsto necháme v chladu ztuhnout, pak z vyváleného plátu asi 3 mm silného vykrajujeme jednoduché tvary. Pečeme na vymazaném plechu v předem předehřáté troubě zvolna po obou stranách dozlatova. Chutnají znamenitě i studené.

Okurka setá

(Cucumis sativus), čeleď tykvovité, 50 - 200cm, VII-IX
Nejrozšířenější zelenina u nás pěstovaná. Obsahuje: 80-90% vody, malé množství proteinů, sacharidů a tuků, jakož i provitaminu A a vitaminů B, C a E. Jejich dietetický a terapeutický význam spočívá v přítomnosti vysoce zásaditých minerálů — draslíku, vápníku, fosforu, hořčíku a železa, ale i různých stopových prvků, především síry. Působení: Okurky neutralizují nadměrně kyselý odpad produkovaný tělem po konzumaci jídel živočišného původu. Usnadňují vylučování odpadních látek z krevního řečiště močí nebo pokožkou. Udržují vlhkost pokožky a poskytují síru, látku, která je pro zdraví kožních buněk, vlasů a nehtů nezbytná. Zároveň čistí krev od toxických látek. Doporučují se při atopickém ekzému, kontaktní dermatitidě a lupénce (psoriáze), účinně působí i při bolestech očí. Přikládají-li se přímo na pokožku, mají příznivé kosmetické účinky. Měly by pomoci i po slunečním spálení a také při spáleninách nezpůsobených sluncem. Okurky mají velmi málo kalorií a přesto vyvolávají pocit nasycení. Maska na pleť. V jedné čtvrtině hrnku heřmánkového čaje, rozpustit lžíci želatiny a nechat vychladnout. Namixovanou okurku přecedit přes cedník. Smíchat s heřmánkovým čajem s želatinou a zcela studenou nanést na umytou tvář a krk. Nechat působit přibližně patnáct minut, pak opláchnout vlažnou vodou. Místo heřmánku lze použít měsíček. Anebo rajče s okurkou dát do mixéru a po zamíchání přidat smetanu. Směs nanést na krk a dekolt a nechat působit dvacet minut. Poté omýt studenou vodou. Zlepšení fyzického stavu: Nutritivní a zdraví prospěšná okurka pomůže získat při pravidelné konzumaci lepší fyzický stav. Jednu okurku zbavit semínek a slupky. Namixovat a smíchat s litrem a půl vody. Tento nálev pijte každé ráno  a uvidíte, že se budete cítit lépe! Koktejl:  Čtyři malá zralá rajčata, jednu velkou okurku, jeden citron a sůl. Zeleninu si před přípravou nechte v lednici, protože tenhle koktejl se podává dobře vychlazený. Rajčata a okurku oloupat, dát do mixéru společně se šťávou z citronu. Pokud si přejete jemnější koktejl, přeceďte si zeleninu přes síto. Podávat ve vychlazených sklenicích.  Plněné okurky: Čtyři okurky, šest vařených vajec, čtyři polévkové lžíce majonézy, špetku bílého pepře a čtyři polévkové lžíce nasekané petrželové nati. Okurky oloupat a podélně překrojit. Lžičkou vyndat semínka. Vejce nasekat nadrobno, přidat zbytek surovin a dobře promíchat. Okurky naplnit směsí a podávat. Kvašáky: Okurky použijeme větší, které se nehodí na zavařování. Skládají se do hrnce nebo hliněného soudku, ale postačí i pětilitrové zavařovací láhve. Důležité je před naskládáním do nádoby každou okurku pěkně na několika místech propíchat, aby do ní lák lépe pronikl. Lák na okurky - 4 lžíce soli na 2,5l vody - lijeme teplý (ne studený, ne vroucí). Nádobu s naskládanými okurkami je potřeba zatížit čistým kamenem, nebo třeba zkříženými špejlemi - cílem je, aby okurky zůstaly celou dobu kvašení ponořené, jinak by byly blátivé. Hotové jsou za 5 až 7 dní, přičemž druhý - třetí den začneme pozorovat zakalování láku - mléčné kvašení začíná. Kvasit okurky necháváme v teple, a když jsou hotové, přesuneme je do zimy Podle krajových zvyklostí se k nim také přidávají přísady: Kopr, česnek, mrkev, cibule, tvrdý chleba, bobkový list, také listy révové, dubové, višňové i z černého rybízu. Pokud dáme více stroužků česneku a pepře, okurky budou pikantnější. Někde se přidává i koriandr či estragon. Po vykvašení lze pro dlouhodobé uchování zavařit naskládané do menších sklenic spolu s nálevem klasicky zavařit. Univerzální nálev: 3l vody dáme svařit spolu s hrstí hořčice, 10 zrnky nového koření, 15 zrnky celého pepře, 2 bobkovými listy, 180g soli, 450g cukru (dávám 225g + 23ks umělého sladidla, které dám až nakonec) a po převaření 1l octa. Jakmile nálev přejde varem, sundám z plotny. Do sklenic naskládám okurky, nahoru 3 kolečka mrkve, kousek cibule, půl stroužku česneku. kousek křenu a hlavně kopr do každé sklenice a po nalití nálevu sterilovat. (Zavařené okurky ztrácí hodně z léčebných vlastností, ale zato jsou v naší kuchyni nepostradatelné. Stejný nálev používám i na houby, které před uložením do sklenic vařím asi 5 minut v osolené vodě.)

Měsíček lékařský

(Calendula officinalis), čeleď hvězdnicovité (složnokvěté), 30-50cm, VI-IX
Pěstován na zahrádkách i jako okrasná květina a často zplaňuje. Obsahuje silici, karotenoidy, triterpenové saponiny, flavonoidy, flavonoidové glykosidy, kyselinu salicylovou, vitamín C, sliz, seskviterpen calendin a hořčinu calenden. Sbírá se květ i s kalichem, někdy jen okvětní lístky nejlépe za suchého počasí. Suší se ve stínu do 40 °C. Usušený by měl být chráněna před světlem a protože snadno přijímá vzdušnou vlhkost, doporučuje se občasné přesušení. Použití: Zvyšuje sekreci žluče, potlačuje růst baktérií, urychluje hojení hnisavých a špatně se hojících ran doprovázených záněty, užívá se proti plísním a proti bércovým vředům, příznivě ovlivňuje činnost jater a žlučníku, pozitivně působí proti infekčním chorobám, napomáhá při léčbě astmatu, kašli, bušení srdce, upravuje menstruaci, hojí vnitřní záněty (peptické vředy, záněty žaludku a střev), zlepšuje činnost srdce při mírném poklesu krevního tlaku, působí antibioticky a mírně sedativně, podle některých prací i omezuje růst nádorového bujení (zejména dělohy, prsu a zažívacího ústrojí). Zevně lze měsíčku ve formě obkladu použít na takřka jakékoliv rány včetně zánětů očních a ušních, osvědčily se zábaly čerstvé, naklepané byliny na
křečové žíly, které se aplikují na noc. Jako kloktadlo se může použít při afekcích v dutině ústní. V současné době je hojně využíván k výrobě produktů zjemňujících pleť, mastí na rozpraskanou kůži, na opruzeniny, popáleniny, křečové žíly, trombózy a proleženiny. Přidává se do pleťových vod, šampónů a mýdel. Odvar: 1lžička drogy na 100 až 150 ml vody, která se krátce povaří - užívá se 2x až 3x denně. Kloktadlo lze použít při afekcích v dutině ústní. Mast: Dvě plné hrsti květů skoro namačkané (lze použít i nadrobno nakrájené mladé, nedřevnaté rostliny – celé nadzemní části, tj. stvol, list a květ měsíčku zahradního) se vloží na pánvičku s rozpáleným vepřovým sádlem (asi 250 g) a nechá zesklovatět jako cibulka. Pak se pánev odstaví a nechá se stát do druhého dne. Pak se rozehřeje, procedí a propasíruje (stačí přes sítko na čaj) do nějaké nádoby, nikoliv skleněné, přiklopí a uloží ve tmě a v chladu. Při zánětu žil potřít na noc bolestivé místo a přes položit namočený vyždímaný kapesník, aby se mast nevsákla do obvazu. Převázat nejlépe elastickým obvazem, ale ne příliš pevně. Ráno se může vše opakovat. Dá se použít i na bércové vředy, omrzliny a popáleniny až po proleženiny a hemeroidy

Penízek rolní

(Thlaspi arvense), čeleď brukvovité (křížaté), 30-40cm, IV-X

Roste jako plevel na poli, kolem silnic a cest, i na rumištích, skládkách a zahradách.
Semeno (šešulka) obsahuje: Bílkoviny, tuky a list navíc uhlohydráty, vitamín C, E, hořčík, olej, glucosinoláty.
Slupka semen má nahořklou chuť. Mladé listy sbíráme před rozkvětem, nebo začátkem květu, dokud je rostlina ještě krásně jasně zelená. Můžete je použít jako součást jarních salátů a na špenát. Rostliny se někdy používají jako zelené krmení pro papoušky.
Účinky antibakteriální, působí proti streptokokovým infekcím, má antipyretické účinky( proti horečce), protizánětlivé, potopudné, močopudné, pomáhá při infekci ledvin, při chorobách jater, hepatidě, hnisavým zánětům kůže, proti očním chorobám, jako protijed, protilék, protilátka, stimulant (látky, které vyvolávají dočasné zlepšení duševních nebo tělesných funkcí, případně obojího ), tonikum (regeneruje a posiluje celý organismus ), k vykašlávání, proti artritidě, bronchitidě, protizánětlivě, na ženské nemoci. Lze použít při aromaterapii, Pozor!  Uváděn jako toxický pro savce a může vyvolat koliku a potraty- jedovatost je závislá na množství pozřeného sena

Štítky

Alergie: Alergické projevy v organismu se mohou projevit buď jen na sliznici nosní, nebo i na sliznici ostatních dýchacích cest, trávícího traktu, na kůži a spojivkách očních. Alergie (přecitlivělost)
je stav změněné reakce organismu na podněty z vnějšího i vnitřního prostředí, kdy styk z určitou látkou vyvolá řadu nepříjemných i nebezpečných reakcí. Může být zděděná, či vyvolána jen zcela určitým podnětem v momentě, kdy je oslabená obranyschopnost (např. nemocí). Mnohdy se spouštěcí mechanismus ani zpětně nedohledá. Léčení alergií je běh na dlouhou trať a mnohdy se pouze podaří projevy jen zmírnit. V každém případě bychom určení diagnózy měli svěřit odborníkům a případnou léčbu striktně dodržovat.
Bodnutí hmyzem: Původci poranění jsou komáři, mravenci, mouchy, ovádi, včely, vosy, brouci apod.
Podle charakteru hmyzu jsou poranění většinou bezvýznamná píchnutí, která způsobí jen krátkodobou bolest, či místní otok, co brzy pomine. Dokonce většinou jsou pro budoucnost prospěšná, protože zvyšují obranyschopnost organismu. (Důkazem jsou včelaři, kteří díky opakovaným bodnutím včel získají neocenitelné protilátky). Některé bodnutí hmyzem však současně přenese do rány infekci. To  se pak projeví místním zarudnutím a zduřením, škubavou bolestí, event. i zvýšenou teplotou - v tomto případě je nutné obrátit se na lékařskou pomoc
Cholesterol: Nadbytek cholesterolu v těle zvyšuje riziko kornatění tepen, srdečních komplikací (infarkt myokardu) a mozkových příhod.
Choroby kůže: Kůže jako krycí orgán lidského těla musí neustále odrážet a vyrovnávat různé vlivy životního prostředí člověka. Někdy těmto vlivům podléhá a výsledkem je vyrážka, ekzém apod.. Kůže je v pevné vazbě s ostatními funkcemi těla, takže se do ní promítají poruchy cévní, nervové, hormonální, zažívací, metabolické a další. Některé kožní nemoci mají i vrozený základ a je mnohdy obtížné najít některou z vyvolávajících poruch a příčin. Např. kopřivka může být vyvolána alergií na potraviny, léky, chladem, teplem, nervovým rozrušením, střevními parazity, chronickou angínou atd. Jindy naopak tatáž porucha vyvolá na kůži u každého jinou kožní nemoc (třeba prodělaná angína někomu provokuje výsev lupenky, u jiného nodózní erytém, u dalšího exsudativní erytém a jiné vyrážky. Pro tuto složitost a pro úzké vztahy kůže i k velmi jemným a často těžko postižitelným nebo neodstranitelným poruchám v nitru organismu se řada nemocí zdánlivě obtížně léčí.
Cukrovka (diabetes mellitus): Je způsobena ponejvíce nedostatečnou výkonností v té části slinivky břišní, která vyrábí hormon inzulín. (Např. u mladých lidí jsou možné i jiné příčiny - nadprodukce jiného hormonu slinivky břišní: Glukagonu. Ten má opačný účinek než inzulín, nebo tvorba protilátek proti inzulínu.
Deprese: Depresivní nálada nemá zjevný důvod nebo důvod neodpovídá hloubce depresivní nálady. Náladu nemocní popisují jako smutnou, bezradnou, zoufalou, bolestnou, ale i prázdnou či naopak podrážděnou.
Dna: Je v podstatě poruchou vylučování soli kyseliny močové z těla, ale její hlavní projev je kloubní. (Dnavý záchvat, nejčastěji zánět palce u nohy otylých mužů po nějakém požitkářském výstřelku, ale také u lidí zcela opačného způsobu života, nebo jako počasné onemocnění kloubní charakterizované ukládáním solí kyseliny močové do kloubů a jejich okolí.
Dýchací cesty:  Při vdechu proudí vzduch do plic. Od nosu k hrtanu to jsou horní cesty dýchací a slouží k oteplování, čistění a zvlhčování vdechovaného vzduchu. V nejhořejší části dutiny nosní je umístěno nervové zakončení čichového nervu (Kromě funkce čichové se toto podílí na poznávání chuti přijímané potravy).  Hrtan je ústrojím hlasovým. Hltan kromě funkce dýchací a polykací obsahuje tkáně (mandle), mající zvláštní vztah k infekcím. Slouží k místní obraně proti nim a také k zvyšování celkové odolnosti proti nim - imunizaci organismu, zejména v dětství. Od hrtanu k průdušinkám pak jsou dolní cesty dýchací. Průdušinky nakonec přecházejí v plicní sklípky, jejichž stěnu tvoří jen jedna vrstva buněk, na kterou přiléhá stěna krevní vlásečnice. Tyto dvě vrstvy pak omývá z plicní strany vzduch a z cévní strany krev. Touto tenkou stěnou pak prostupuje z plicních sklípků do krve kyslík a zpět z krve do sklípků kysličník uhličitý. Plíce zaujímají největší část hrudní dutiny.
Ekzém - lišej je nejrozšířenější kožní nemoc. Začíná drobnými i plošnými červenými skvrnami, na nichž se brzy objevují drobné pupínky i puchýřky. Postižené místo velmi často oteče, silně svědí a nutí ke škrábání a také snadno rozmokvá.
Hemeroidy (Zlatá žíla): Vlastně se jedná o obdobu křečových žil, kdy se bohaté žilní pleteně nacházející se pod sliznicí konečníku a kůží řitního otvoru za určitých okolností mohou rozšiřovat a vytvářet uzly - hemeroidy a rozlišujeme je na zevní a vnitřní. Při zevních, zejména při řitních výčnělcích (kožní uzlíky, které zůstávají po přestálých trombózách zevních hemeroidů) se objevuje dráždění kůže, svědění, vlhkost a nepříjemné pocity, protože očištění po stolici je obtížné.Vnitřní hemeroidy jsou uloženy uvnitř v konečníku, zpočátku se projevují mírněji, nepříjemným pocitem tlaku podobným zácpě.
Játra jsou největším vnitřním orgánem látkové výměny. Mají klíčovou roli v metabolismu sacharidů, tuků i bílkovin, jsou trávicí žlázou, která produkuje žluč, i žlázou endokrinní, ve které se tvoří některé hormony, jsou orgánem zásobním, ukládají glykogen, železo a některé vitamíny, jsou v nich tvořeny bílkoviny krevní plasmy a nezastupitelná je jejich úloha při detoxikaci organismu.
Kloktání: Bolest v krku je častým neduhem, který dokáže člověka pěkně potrápit. Často ji doprovází i chrapot či kašel. Může být průvodním jevem nejrůznějších chřipek a angín. Při bolestech v krku může pomoci kloktání. Jde o jednoduchou, ale účinnou metodu, kdy se kloktají nejrůznější odvary.
Kloubní bolesti: Bolest kloubů může mít nemalé množství příčin. Ke zjištění přesné příčiny je třeba obrátit se na odborníka. Ve většině případů doprovází bolest kloubů infekci, se kterou tělo bojuje, nebo jde o důsledek fyzického přetížení (nadmíra fyzické práce, sportu), tyto bolesti po odpočinku mizí. Jiná je situace v momentě, kdy nás kloubní bolesti sužují dlouhodobě: Možné příčiny sahají od chybného držení těla přes v populaci časté artrózy až po nemoci, které nepramení v pohybovém aparátu.
Kosmetika je lidská činnost pečující o tělesnou krásu.
Krevní tlak je síla, kterou krev působí na stěnu tepen. Je charakterizován dvěma hodnotami, protože srdce, které jako pumpa vhání krev do cévního řečiště, pracuje cyklicky a opakovaně prochází klidovou a pracovní fází a jeho hodnoty během dne kolísají. Při hodnotách pod 100/60 u žen a pod 110/70 u mužů hovoříme o hypotenzi – nízkém krevním tlaku. Ten je sice nepříjemný, ale není nebezpečný. U hodnoty nad 160/90 je již nutné hypertenzi - vysoký krevní tlak léčit, jinak by došlo k trvalému poškození především srdce a cév.
Křeče: Většinou se jedná o špatné zásobení svalů tekutinami, nedostatek minerálů, přepětí, psychické blokády, nevhodné oblečení, nebo jde o šok z podchlazení.
Křečové žíly, varixy nebo žilní městky jsou onemocněním projevující se vakovitým rozšířením žil. Křečové žíly postihují povrchní žilní systém dolních končetin. Typické pro křečové žíly je, že jsou atypické, tzn., že normálně se křečové žíly objevují nejvíce na vnitřních stranách bérců a stehen. Mimo tuto normu se mohou objevit i na místech, kde bychom křečové žíly ani nečekali, tzn. na zadní a zevní straně stehna, vysoko na vnitřní straně stehna, někdy mohou křečové žíly postihovat i oblast pohlavní. Můžete se setkat také s typickými metličkovitými žílami. Končetiny jsou oteklé, bolestivé a možno pociťovat únavu a tíhu nohou. Onemocnění je často provázeno záněty žil (tromboflebitidou). Kůže nohou může být suchá, olupující se, časté jsou pigmentové skvrny na dolních končetinách.
Ledviny jsou párový orgán uložený při zadní svalové stěně trupu za pobřišnicí vystýlající dutinu břišní. Z místa vstupu ledvinných cév do tkáně ledviny na vnitřní straně každé ledviny odstupuje močovod, který je počátečním oddílem odvodných močových cest.
Menopauzou nazýváme ztrátu menstruace po přechodu. Její nástup je individuální, může se objevit v rozmezí od 40. do 60. roku života. Období menopauzy je úzce spojeno s klimakteriem které je doprovázeno mnoha nepříjemnými projevy způsobenými zásadními změnami v organizmu. Úbytek hormonů v těle má za následek velice známé pocení, návaly horka, poruchy spánku, bušení srdce a další obtíže.
Menstruace neboli menstruační cyklus je název několikatýdenního fyziologického období, které se periodicky vyskytuje u ženského pohlaví a zaručuje schopnost ženy ve většině případů otěhotnět.
Migréna: Jedná se o záchvatovité onemocnění mozku, které nemá jednoznačný původ. Mnoho lidí si myslí, že migréna je pouhá bolest hlavy, což ale není vůbec pravda. Migréna zasahuje kompletně celý organismus.
Močopudné:  Pomoc při odvodnění organismu, které je žádoucí při některých chorobách, a to zejména při zánětlivých onemocněních močových cest či ledvin nebo při vysokém krevním tlaku.
Močové cesty:  Močového ústrojí i močovody leží v retroperitoneu za nástěnnou pobřišnicí (Retroperitoneální prostor v podstatě představuje štěrbinu, která se nachází mezi nástěnnou pobřišnicí  a zadní stěnou břišní). Běží směrem dolů do oblasti pánve, kde ústí do močového měchýře a představují hlavní vylučovací orgán při detoxikaci celého organismu.
Mykózy jsou kvasinkové – houbové infekce. Kvasinka má jako každá houba ráda teplá, vlhká a tmavá místa, a přesně takovým místem je např. pochva nebo kůže mezi prsty. Kožní mykózou může onemocnět každý z nás a patří vedle zubního kazu mezi nejčastější lidská onemocnění.
Nachlazení je zánětlivé onemocnění, které může postihnout horní a dolní dýchací cesty. Chlad způsobuje změny v prokrvení sliznic dýchacích cest a vlivem nedostatečného prokrvení dochází k poklesu jejich přirozené obranyschopnosti.
Nervová soustava:  Slouží k zachycení a zpracování podnětů působících na organismus a zajištění odpovídající reakce na ně. Zajišťuje nervové řízení, které je rychlejší než hormonální, a tak je vhodnější k přenosu informací, které vyžadují rychlou koordinovanou reakci.
Nespavost: Je to situace, kdy máme problémy s usínáním. Usínáme déle než půl hodiny, často se ve spánku probouzíme a je špatná kvalita spánku.
Nečistá pleť: Uhry, pupínky a hnisavé vřídky, mastná pleť,…. Nečistá pleť není jenom problémem povrchu a hlubších vrstev kůže. Většinou se jedná o vnitřní záležitost. Na kůži se projeví veškeré okolní negativní vlivy, způsobené například nezdravým způsobem života, nedostatkem spánku, stresem či přílišným slunečním zářením a nejvýrazněji se projevuje v období dospívání.
Odvápnění kostí: Osteoporóza je vlastně řídnutí kostí. V kostní hmotě se vytvářejí póry a trhlinky.
Jde zejména o nedostatek pohybu, změnu stravovacích návyků, výskyt nežádoucích látek ve vzduchu, vodě i potravinách a stres. U žen je tato nemoc 3 x častější, zejména po menopauze.
Očista organismu - detoxikace:  Je pro naše tlusté střevo, játra a další vnitřní orgány nevyhnutelná, stejně, jako je u motorových vozidel nutná výměna oleje a musí jít od základů. Od správných návyků ve stravování a v celém životním stylu. Aby byla účinná, je nutné věnovat dostatečnou pozornost pitnému režimu. Důležité je pít v průběhu celého dne postupně – v malých množstvích.
Paradentóza: Je zánětlivé onemocnění dásní a závěsného aparátu. Je kromě zubního kazu jednou z nejčastějších nemocí dutiny ústní. Příčinou je většinou špatná ústní hygiena a nesprávné životní a stravovací návyky (příliš sladkostí, alkoholu a kouření).
Popáleniny: Jsou bolestivá poranění, která vznikají působením vysoké teploty, chemikálií, elektřiny nebo ozáření či oslunění na povrch těla. Popáleniny se hojí velmi pomalu a v případě závažnějších popálenin často dochází k infekci a k tvorbě znetvořujících jizev.
Poranění: Drobnými kožními poraněními rozumíme zpravidla odřeniny, otlaky, puchýře, strženou kůži, drobná řezná poranění a menší popáleniny nebo opaření. Jedná se tedy o zranění, která narušují celistvost kůže. Žádná poranění, jakkoli se mohou jevit jako banální, by se neměla podceňovat, především u malých dětí. Pokud si nejste jisti, jak jsou závažná, vyhledejte lékaře.
Prokrvení: Pokud dojde ke snížení průtoku krve v některé části těla, dojde v zásadě ke dvěma věcem. V první řadě nemá zmiňovaná část těla dostatek kyslíku a živin. Kromě toho se v ní hromadí odpadní látky metabolismu. Oba procesy vedou ke snížení a poškození funkce daného místa a nepříznivě tím ovlivňuje také celý organismus.
Prostata (předstojná žláza): Je přídatná mužská pohlavní žláza, dodává 15–30 % objemu tekutiny ejakulátu a zvyšuje životaschopnost spermií. Prostata obepíná počáteční část mužské močové trubice, která pokračuje dále do penisu.
Průjem není samostatná nemoc, je to vždy příznak nějakého onemocnění nebo poruchy. Při průjmu je porušeno vstřebávání vody a některých dalších látek ze střeva zpět do krevního oběhu, navíc dochází k nenormálnímu vylučování vody do střeva.
Pálení žáhy: Je vlastně zpětný návrat z žaludku do jícnu, kdy natrávená potrava a žaludeční kyseliny se vrací zpět. Pálení žáhy se také říká vnitřní žár a to pro jeho typickou pálivě nepříjemnou bolest v oblasti jícnu. Je to vlastně poloviční zvracení. Potrava se sice nedostává dávením zpět z úst, ale jen na půl cesty.
Pásový opar - herpes:  Je bolestivé virové onemocnění. Základním znakem nemoci je tvorba puchýřků v ohraničených pásovitých ložiscích. Jedná se vlastně o vnější projev zánětu nervu
Rakovina, též nádorové onemocnění je různorodá skupina chorob, jejichž společným rysem je to, že některá skupina vlastních buněk organismu se vymkne kontrole a začne relativně autonomně růst, ačkoli za normálních okolností jsou buňky schopny svou mutaci detekovat a opravit, anebo se případně alespoň seberozložit. Bujení pak může být naprosto neškodné (bradavice), ale také může v poměrně krátké době postiženého zahubit (např. leukémie)
Revmatismus: Je chronické onemocnění charakterizované zánětem a otoky kloubů především na rukách, zápěstích, kolenech a nohou. Jedním z druhů zánětlivého revmatismu je revmatoidní artritída. Za její příčinu je považována geneticky vyvolaná autoimunitní reakce, kdy vlastní tělo útočí na vnitřní povrch kloubu, čímž vzniká zánět. Imunitní systém těla s tímto zánětem bojuje a to způsobuje bolest a otok postiženého kloubu.
Srdce je dutý svalový orgán s oběhovým systémem uložený v hrudníku, který svými pravidelnými stahy zajišťuje oběh krve tělem, a tím i přenos dýchacích plynů, živin, odpadních látek a další funkce.
Srážlivost krve. Je důležitým procesem k zastavení krvácení.  Je to soubor enzymatických reakcí, jejichž výsledkem je přeměna tekuté krve v nerozpustný gel.
Střevní paraziti: Střevní parazité jsou paraziti, kteří se vyskytují na gastrointestinálním traktu u lidí a jiných živočichů. Mohou žít po celém těle, ale nejraději mají střevní stěnu.
Těhotenství: Je jedno z nejkrásnějších období v životě ženy. Začíná splynutím ženské a mužské pohlavní buňky a končí porodem našeho nového Já.
Vlasy (a chlup) jsou označení pro dva anatomicky téměř totožné útvary tvořené keratinem a jejich nejdůležitější funkcí je termoregulace (ať už v teplém nebo chladném prostředí).
Zažívání: Je činnost trávicí soustavy a střev.
Zlomeniny: (Fractura) je stav, při kterém došlo k porušení kontinuity kosti.
Zrak je smysl, který umožňuje živočichům vnímat světlo, různé barvy a tvary
Zácpa: Stolice vzniká v trávícím systému a zácpa souvisí hlavně s tlustým střevem, kdy dochází k obtížnému vyprazdňování stolice a to méně často než třikrát týdně.
Zánět je vrozená schopnost organismu reagovat na různá poškození. Zánět je důležitým mechanismem obrany organismu. Někdy může působit tak, že poškozuje vlastní organismus, což v důsledku nezvládnutého zánětlivého procesu může vážně ohrozit zdraví nebo dokonce skončit smrtí.
Zánět žil je onemocnění, při němž dochází ke zpomalení žilního odtoku, poškození žilní stěny nebo vzniku trombů.
Štítná žláza je endokrinní žláza laločnaté stavby, umístěná na kraniálním konci průdušnice.  Funkčně se podílí na regulaci metabolismu produkcí thyrodních hormonů. Tyto hormony ovlivňují spotřebu kyslíku, rychlost látkové výměny, růst a vývoj.
Žaludek je nejširší částí trávicí trubice ve tvaru plochého vaku.
Žlučník je uložen těsně pod játry. Funkcí žlučníku je skladovat žluč a zahušťovat ji.