Bříza bělokorá

(Betula pendula),
(Betula verrucosa - Bříza bradavičnatá), čeleď břízovité, listnatý jednodomý strom, až 20m, IV-V

Roste hojně v lesích, na stráních a na skalách, na písčitých nebo rašelinných půdách
Droga obsahuje flavonové glykosidy, silice, pryskyřice, třísloviny, vitamín C, karoteny, organické kyseliny, saponiny, minerální látky, betulalbin, olej, cukr a fytoncidy. Bříza patří mezi ledviny šetřící drogy s diuretickým efektem.
Listy trháme nejlépe brzy na jaře, nejúčinnější jsou mladé, ještě lepkavé a sušíme se ve stínu do 40 °C. Brzy na jaře (březen) je možno sbírat i březové pupeny (Gemmae betulae) nebo stáčet mízu.
Zevně se uplatňuje k přípravě dezinfekčních koupelí, v kosmetice se využívá výluh jako čistící prostředek uvolňující ucpané póry a podporující regenerační schopnost kůže. Listy břízy se používají do čajových směsí s močopudným, dezinfekčním a potopudným účinkem, způsobují zvýšené vylučování moči, které však není provázeno drážděním ledvin. Také lze použít při "vodnatelnosti", při revmatismu a dně (v čaji či koupeli), údajně snižují i hladinu cholesterolu. Březové pupeny se užívají při zánětu kostí, při odvápnění kostí, harmonizují činnost slinivky a sleziny, pomáhají léčit záněty ledvin.  List se používá i při cukrovkách, horečkách a respiračních chorobách spojených se suchým kašlem pro schopnost ředit svými saponiny hustý plicní hlen. Saponiny také čistí cévní aparát, čehož se využívá při ateroskleróze. Kvůli hemolytickým (červené krvinky poškozujícím) saponinům se nedoporučuje podávání břízy samotné, ale spíše ve směsích nebo jen po omezenou dobu několika dnů až týdnů – záleží na dávkování (2 lžičky řezaného listu spařit čtvrthodinu ve čtvrt litru vody a pít 2-3x denně by nemělo ublížit ani při dlouhodobějším užívání). Při žaludečních a střevních kolikách je někdy doporučeno svařit 2 čajové lžičky březové šťávy a 1/3 l bílého vína. Toto množství má být po doušcích vypito. Březová šťáva se osvědčila při revmatismu a při nedostatečné činnosti ledvin, proti vyrážce, nadměrnému pocení nohou a také lidový prostředek k ošetření vlasů.
Tinktura z pupenů břízy sama o sobě stimuluje ledviny. (Tinktura z pupenů z břízy, habru a lísky stimuluje funkci jater a pomáhá tak například na akné, o to více, že habr ještě také stahuje póry a zklidňuje pokožku.)
Březová šťáva - volný sběr u nás není povolen, ale v případě, že bříza roste na zahradě, pak těsně před rašením listů do kmene statné břízy navrtáme 1-2 cm otvor. Do otvoru vsuneme hadičku nebo slámku a odkapávající šťávu zachytáváme. Za 24 hodin nakape půl litru až 3 litry šťávy. Březová voda se údajně využívala i na kvašení léčivého vína. 2 l březové vody + půl kg cukru + ušlechtilé vinné kvasinky + 2 měsíce času. Vnitřní užívání je stejné jako u březové vody samotné, 4-6x denně lžíci samotnou nebo přidat do jiného čaje. Lze také užívat 2x denně půl vinné sklenice při urologických potížích vyžadujících šetrné zvýšení vylučování moči a škodlivých látek močí z těla, zánětotvorných mikrobů, či ledvinového písku, také pro snížení celkové zádrže vody v organizmu. U některých národů se údajně pije celkem běžně jako žaludeční a střevní tonikum.
Sirup - Svařením březové šťávy získáme sirup. Z 1 litru šťávy získáme 5-30 g sirupu s barvou medu a chutí jemně karamelovou.

Jahodník obecný

(Fragaria vesca), 5 až 20cm, IV-VIII, čeleď růžovité

Roste planě na slunných pasekách, podél lesních cest, na loukách i v lese. Její příbuzní  jsou jahodník truskavec (Fragaria moschata) a Jahodník trávnice  (Fragaria viridis). Všechny planě rostoucí jahody průběžně kvetou a plodí od května do září. Jahodník má rád humózní, mírně vlhkou půdu a světlejší místa od nížin do hor.
Jahodník obecný obsahuje třísloviny, flavonoidy, kvercitrin, vit. C, draslík, malé množství silice, citronově vonnou složku a další látky.
Plody obsahují: Cukry, pektiny, organické kyseliny, antokyan, fragarin, aromatické látky ...
Sběr: Listy i s řapíkem, případně i květ, sbíráme v době květu tak, abychom nepoškodili rostlinu. Suší se v tenké vrstvě bez přímých
slunečních paprsků, případně v sušičce s teplotou nastavenou
do 50 °C. Správně usušená droga zůstane zelená, chuť má mírně trpce nahořklou (Dá se odstranit fermentací - viz maliník), a je bez vůně. Kořeny vyhrabáváme jen na přehuštěných místech, dobře je propláchneme a sušíme stejně.
Uchováváme v uzavřených nádobách na suchém a tmavém místě.
Zralé plody sbíráme nejlépe dopoledne nebo v podvečer, kdy mají nejvíce aroma, které si i po zpracování zachovají.
Účinky: Řadí se k nejvýznamnějším antioxidantům,  Jahodník má protizánětlivý a antibakteriální účinky, v organismu reguluje výměnu solí, podporuje růst buněk, odvodňuje, posiluje kosti, vlasy, kůži a celý imunitní systém, má příznivý vliv na krvetvorbu, správné fungování metabolismu a tvorbu hormonu štítné žlázy, rozšiřuje cévy a snižuje krevní tlak, zvyšuje libido. Jahody podáváme

při onemocnění diabetem (cukrovkou), dobré jsou i na překyselení žaludku, zlepšují funkci jater a žlučníku. snižují vznik infekcí, pomáhají při poruchách trávení, plynatosti, odbourávají škodlivé látky ve střevech, staví průjmy a hlavně nemá vedlejší účinky, proto čaj lze pít denně.
Zralé jahody konzumujeme nejlíp čerstvé, ale můžou se i konzervovat a pro vůni přidávat do jiného ovoce k přípravě kompotů, marmelád, sirupů, také dát zmrazit nebo sušit.
Léčivý čaj: 3 polévkové lžíce nadrobno pokrájeného čerstvého jahodníku nebo 2 polévkové lžíce sušeného listu na půl litru vroucí vody, po spaření necháme 20 minut vylouhovat. Pijeme 2x denně

Na kloktání 250 ml vroucí vody na 2 polévkové lžíce sušeného jahodníku. Vaříme 10 minut a pak vlažným odvarem vyplachujeme ústa při zápachu, nebo použijeme při bolestech v krku ke kloktání, či dáme na gázu a použijeme jako obklady na zanícené či mokvající rány nebo na krvácející hemeroidy, odvar z listů i z kořenů zlepšuje kvalitu vlasů, pleťová maska z jahodové dřeně zmírňuje tvorbu vrásek, zpevňuje pleť, plody i čaj jsou účinné při redukční dietě,  Směs čistící krev: 1 díl sušeného listu jahodníku, 1 díl sušeného kořene (nemáme-li, tak 2 díly listu), 1 díl listu maliníku. 1 díl borůvčí a 1 díl listu ostružiníku spaříme vroucí vodou a 15 minut louhujeme. Můžeme přidat i sušené lesní plody. Pijeme před spaním.
Lidové názvy. Lesní jahoda, červené jahody, jahodník pospolitý, jahůdka, malá jahoda, podzemek, podzemská jahoda, zemnice

Čekanka obecná

(Cichorium intybus), čeleď  hvězdnicovité (složnokvěté), 80-110cm, VII-IX

Vytrvalá bylina rostoucí podél cest, nevynechá železniční náspy, pole, mýtiny, světliny, sušší louky, meze, příkopy, pustá místa. Sbírá se hlavně kořen, někdy i nať či list (oboje nejlépe před rozkvětem) nebo květ, jenž je nejlepší hned v rozkvětu. Kořen se sbírá na podzim (září až listopad) nebo na jaře, po sběru a po omytí se rozřeže na asi 15 cm dlouhé kousky a suší ve stínu nebo při umělém sušení při teplotě max. 50 °C. Kořen je dlouhý až 30 cm a v průměru mívá okolo 15 mm. Květ se sbírá nejlépe za slunečného počasí. Obsahuje glykosidickou hořčinu intybin (reguluje činnost trávící soustavy a ovlivňuje činnost jater, slinivky a krevní soustavy), dále inulin (hydroskopický bílý prášek bez chuti a zápachu, špatně rozpustný ve studené vodě, ale dobře ve vodě teplé, který se používá jako výživa pro diabetiky, k získávání ovocného cukru a jako diagnostická pomůcka při měření činnosti ledvin), silici, cholin, třísloviny, manit, arginin, sliz, terpenové hořčiny a větší množství minerálních látek.  Užívá se při žlučových kaméncích, zánětech močových cest - je močopudný, při ledvinových kaméncích, při nechutenství, zácpě. Působí antibakteriálně proti bakteriím, které způsobují např. hnilobu zeleniny. Zevně lze aplikovat při některých kožních chorobách (vyrážky, vředy, uhry), očních zánětech (užívá se výhradně květ) nebo na zanícené či opuchlé klouby. Lze ji použít při léčbě jaterních chorob (žloutenka) i v léčbě nemocí sleziny. Obvykle se užívá nálev jedné čajové lžičky na 200 ml a to 2x až 3x denně. Droga se rovněž často míchá s jablečníkem, heřmánkem nebo smetankou. Čerstvá šťáva z kořene vmasírovaná do pokožky hlavy podporuje růst vlasů. Pražením kořenů přítomný inulin a další cukry karamelizují, čímž vzniká tmavohnědé zbarvení cikorky, hořčiny se částečně rozkládají, při kterémžto procesu se uvolňují aromatické látky, používá se jako náhražka kávy, tzv. cikorka: Kořeny očistíme od hlíny, nakrájíme je na malé kousky a sušíme v mírně vyhřáté troubě nebo na suchém teplém místě. Do doby než získají hnědou barvu. Umeleme je v mlýnku na obilí nebo na mák. Dávkujeme zhruba jako klasickou kávu.  Pokud si chceme pěstovat čekankové výhonky během zimy, tak počátkem podzimu vykopeme kořeny čekanky, uchováváme je v chladu ve vlhkém písku, občas kropíme. Za několik týdnů si můžeme pochutnávat na mladých křupavých výhoncích.
Lidové názvy: Pocestník, cikorka, hanička, německá káva, koření sv. Petra

Šeřík obecný

(Syringa vulgaris), až 7m vysoký keř či strom, kvete v květnu, čeleď olivníkovité

Šeřík pochází z jihovýchodní Evropy a poloostrova Malá Asie. Dnes roste jako vyšlechtěný kultivar nejen v zahradách a parcích, ale také zplaněl. Barva aromatického hroznovitého květenství (lata 8-18cm) se liší podle odrůd šeříků od bílé až po červenofialovou. Šeřík obecný se rozmnožuje pomocí semen uzavřených v plodech, nebo kořenovými výmladky. Zvláště ve stáří je šeřík typický častým odnožováním.
Obsahuje: Plod, kůra, listy a kořeny šeříku obsahují látku syringin, která při styku s lidskou pokožkou může působit dráždivě a vyvolat alergickou reakci. Syringin dráždí také sliznici a nalezneme jej rovněž v mnoha dalších rostlinách, které mohou být člověku jedovaté. Dříve však byl v lidovém léčitelství užíván proti horečce.
Využití: Dřevo šeříku je pevné, narůžovělé, místy až tmavě fialové  a velmi tvrdé, ale hlavně pružné - využívá se v nábytkářském průmyslu na drobnější prvky. 

Dříve se také květy šeříku využívaly proti bolestem hlavy ve formě obkladů. Výtažek z květů se používal také proti bolestem v krku. Podle starých mýtů šeřík odhání zlo a zlé duchy a chrání tak lidská obydlí Charakteristický je svojí výraznou vůní, díky které se z něj i dnes dělají voňavky a šeříkový olej. Dá se používat i jako barvivo pro jídlo podobně jako růže. (Pro všechny tyto účely se využívá výhradně jen šeříku obecného, ostatních druhů nikoliv!)
Šeříkový ocet: Květy lze naložit do vinného octa a nechat pár dní stát za oknem na slunci. Poté přecedit a šeříkový ocet je hotový. Ten je možné použít na saláty nebo jako obklad při bolestech hlavy – obklad přiložíme za krk nebo přímo na čelo. Ocet je možné zředit vodou a použít jako obklad na pleť nebo jako čistící vodu.
Sirup bez vaření: Postup je stejný jako u sirupu ze smrkových špiček. Použít se dá i med. Do sklenice navrstvit postupně květy šeříku (pečlivě otrháme jen kvítky bez zelených stopek) a střídat s vrstvou medu až se zaplní celá sklenice. Poté nechat za oknem působit na slunci. Sklenici zakrýt nejlépe plátýnkem a občas zkontrolovat, jak se sirupu daří. Než se pustíme do výroby sirupu, je lépe když necháme květy mírně několik hodin zavadnout - odpaří se voda z květů a sirup pak není tolik náchylný ke zkažení..

Šeříkový sirup: 2 hrnky cukru krupice (může být třtinový), 2 hrnky vody, 2 hrnky květů šeříku obraných od větviček. Můžete přidat citron pro kyselejší chuť a trošku borůvek pro fialovou barvu.
Vodu v hrnci smíchejte s cukrem a přiveďte k varu - asi minutu vařit. Do vroucí cukrové vody přidat omytý šeřík a vařit zhruba 10 minut, poté směs odstavte a sceďte. Pokud chcete tak přidejte šťávu z citronu nebo borůvek. Ještě teplé nalijte do skleněné lahve a otevřenou ji nechte odstát až do vychladnutí. Po vychladnutí je třeba lahev uzavřít a dát do lednice. (Udělejte si z něj domácí limonádu, přidejte do těsta na bábovku, pokapejte sirupem cupcakes, nebo zamíchejte lžičku do čaje.)
Šeříkový olej: Obrané květy šeříku naplníme do nádoby, kde jej zalijeme kvalitním olejem zahřátým na 40°C. Nádobu, nejlépe sklenici, důkladně uzavřeme a necháme při pokojové teplotě louhovat 2 dny. Přes plátno či gázu přefiltrujeme a dobře uzavřené skleničky uskladníme v chladnějším prostředí. Použití: Masírujeme do míst, kde bolí klouby či jsou jakékoliv kožní nemoci (vyrážky, spáleniny, akné, pupínky . . .). Příznivě působí i na vlasy (klidně do šamponu či zábal), na nehty. Lze použít i na inhalaci při nachlazení, bolesti v krku či při zánětem dýchacích cest. Lze inhalovat přímo z lahvičky i namazat na hruď. V aromaterapii uklidňuje mysl a zvyšuje u obou pohlaví sexuální touhu
Lidové názvy: Bez, či bez vlašský, bez španělský, bez svatojánský

Kopřiva dvoudomá

(Urtica dioica), čeleď kopřivovité, až 2m, VI - X

Vytrvalá bylina, přímo plevel. Má ráda vlhké lesy, křoviny, roste podél cest, břehů, nevynechá paseky, rumiště a zahrady. Listy i lodyha jsou posázeny žahavými chlupy.
Listy obsahují množství chlorofylu, minerální látky (důležitý je zejména hořčík, železo, vápník, draslík, mangan, fosfor), dále karotenoidy, flavonoidy, organické kyseliny, aminy acetylcholin, histamin a serotonin, sacharidy (např. arabinózu, galaktózu, glukózu, manózu), vitamíny (např. B₂ a zejména v mladých listech vitamín C), aminokyseliny, glukoniny (snižují hladinu krevního cukru), třísloviny (které "zastavují krvácení"), fytoncidy, kyseliny šťavelovou, mravenčí, octovou, pantotenovou (B₆), křemičitou a další látky. Kořen má významný obsah steroidních látek.
Kopřiva je vhodná i jako krmivo nejen pro drůbež. Dokonce se používala na předení jako podřadnější náhražka lnu. Jen čerstvé rostliny způsobují na pokožce pálení a puchýřky. Sušením nebo varem se toxické látky ničí a kopřivu lze pak podávat i dlouhodobě a bez jakýchkoliv kontraindikací. (Přesto bychom ji neměli užívat jako každou jinou léčivku nepřetržitě ve velkém množství. Pestrá strava je vždy pro organismus prospěšnější jako jednostranné zaměření.) Použití kopřivy je opravdu velmi rozmanité: Extrakt z kořene zmírňuje příznaky benigní hyperplazie prostaty.

Chlorofyl působí povzbudivě na metabolismus a zároveň působí proti
chudokrevnosti, dále působí jako antirevmatikum, protizánětlivě, dezodoračně a urychluje hojení ran. Kopřivová droga také účinkuje jako kardiotonikum, antidiabetikum (při lehčích formách cukrovky, kdy ještě není nutné píchat si inzulín), protiprůjmově, antivirově (zejména proti virům chřipky), podporuje činnost slinivky a vaječníků, pomáhá při bronchiálním astmatu, působí močopudně, zastavuje krvácení, zlepšuje prokrvení vnitřních orgánů, osvědčila se i při chorobách jater, žlučníku a ledvin i jako prostředek podporující tvorbu mateřského mléka, kořene se užívá zejména zevně proti vypadávání vlasů (hrst kopřivových kořenů se 10 minut vaří v 0,5 l vinného octa a takto získaný odvar se denně vtírá do pokožky hlavy), samčí květy údajně zvyšují plodnost mužů. Využít se dají i semínka kopřivy - http://sazenicka.cz/vyuziti-koprivova-seminka/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Sběr: Od časného jara do září(nejvíc účinných látek má do konce května) Nesbíráme ji na málo prosluněných místech a na půdě hnojené dusičnany. Listy i nať jsou náchylné k zapaření, proto je nesmíme pomačkat a dáme je co nejdříve po sběru sušit. Sušíme je přirozeným teplem ve vzdušné a suché místnosti na sušících platech ve vrstvě do 10 cm, (do 60°C). Celou nať můžeme sušit i v kytici zavěšenou na šňůře. Správně usušená kopřiva má sytě zelenou barvu a je bez pachu.

Čaj z listů: 1,5g drogy na šálek vody. Má mírné močopudné účinky. Užívá se jako podpůrný prostředek při cukrovce, při jaterních a žlučových potížích, při střevních a žaludečních katarech, také při zánětu dýchacích cest a při revmatismu. Díky vysokému obsahu vitamínů a minerálních látek se kopřiva používá i v kosmetickém průmyslu k výrobě přípravků posilujících pokožku a růst vlasů Nálev je možné použít i k inhalaci či na koupel.
Kopřivový čaj pro očistu organismu by se měl pít zjara. Ne však stále, pouze 3 až 6 týdnů, pak vysadit!

Sirup: Přibližně 80 kusů omytých kopřiv, povařených se 3 a půl litry vody. Přidat na plátky nakrájené citrony a nechat vše 24 hodin stát. Potom přecedit a ve vzniklé šťávě rozpustit 3 a půl kilogramu cukru, popř. trochu kyseliny citronové. Dát do chladna a popíjet ředěné vodou či čajem
Špenát: Nedřevnaté vrchní výhonky mladých kopřiv (plný bramborový košík), 2 celá vejce, 1 velká cibule, 3 stroužky česneku, sůl, pepř, sádlo, mouka, 3 lžičky šlehačky
Oprané kopřivy krátce převaříme, pomeleme - můžeme smíchat se špenátem, osolíme, opepříme a  doměkka dusíme na osmažené cibulce. Nakonec přidáme prolisovaný česnek, světlou jíšku, vajíčka a popř. šlehačku.
Polévka: Do hrnce s vodou namočíme hrubě nadrcenou mouku nebo zrní, asi 2 hrsti na dva l vody, přidáme 6–8 hrstí jemně nasekaných kopřiv, okořeníme solí, česnekem, pokrájeným řebříčkem, cibulí a kmínem. Omastíme sádlem, po odstavení můžeme v polévce rozmíchat vejce nebo šálek kyselého mléka.
Kopřivové těstoviny: 500 g mouky nejlépe pšeničné celozrné, 3–4 vejce, 50 g kopřivy, špetka soli. Kopřivu omyjte a rozmixujte tyčovým mixérem, přidáme vejce, trochu soli a mouku. Vypracujeme těsto, které rozválíme válečkem a nakrájíme na dlouhé a široké nudle. Možné použít strojek na těstoviny. Vaříme v osolené vodě. Pak dochutíme jako klasické těstoviny dle fantazie.
Pozor! Jak již uvedeno, používáme ji výhradně tepelně upravenou, neboť obsahuje toxické látky, jež se rozkládají na neškodné látky při teplotě 80 ˚C. Kopřiva v sobě také může hromadit dusičnany, takže při sběru nutno brát v potaz stav půdy.
Kopřivový výluh prospívá zelenině i okrasným rostlinám - obsahuje spoustu dusíku a vhodný je především v období růstu. Zelenině, zvláště rajčatům a lilkům, prospívá  také výluh z kostivalu, který mimo jiné obsahuje dostatek draslíku, nebo z přesličky, který je bohatý i na posilující křemík. Na výluh můžete použít i jakýkoli další plevel – pouze nesmí obsahovat již zralá semena, která kvašení snadno přežijí. Příprava: Rostliny vložte do nekovové nádoby. Pokud je nasekáte, bude výluh hotový dříve. Nádobu rostlinami naplňte ze tří čtvrtin a poté zalijte dešťovou vodou. V následujících dvou až čtyř týdnech bude výluh kvasit, můžete jej občas promíchat. Poté, co přestane pěnit a získá tmavou barvu, je připravený k použití. Rostliny se z velké části rozpustí a zbytek klesne ke dnu – bude se hodit opět jako mulč plný živin. Proces doprovází určitý zápach, nádobu proto neuzavřenou nádobu umístěte na vhodné místo. Pro optimální poměr pro měsíční hnojení postačí díl hnojiva na devět dílů vody. Rostlinám svědčí i pravidelné týdenní přihnojování výluhem zředěným až k poměru 1:50.

Přeslička rolní

(Equisetum arvense), čeleď přesličkovité, 10-70cm, sběr V-IX

Roste: Pole, náspy, podél cest, louky, břehy, zahrady. Obsahuje kyselinu křemičitou, steroidní saponiny, flavonoidní glykosidy (qyurcetin, luteolin, campherol), hořčiny, organické kyseliny (např. kyselina jablečná), silice, třísloviny a stopy alkaloidů. Sběr: Zelené, neplodné lodyhy, které se seřezávají v období od června do září. Suší se ve stínu do 40 °C. Působí výrazně hojivě, močopudně, zvyšuje pružnost a pevnost cév (kyselina křemičitá), užívá se při zánětech močového ústrojí nebo při močových či ledvinových kaméncích, zevně podávaná urychluje hojení ran, působí antirevmaticky (z půdy přijímá relativně velké množství zlata), ve formě kloktadla se užívá při angíně, zánětech dutiny ústní, katarech průdušek, k zastavení krvácení z nosu (při výplachu nosu je nutné do odvaru přidat sůl, "aby to nepálilo"), proti vypadávání vlasů, při hemeroidech apod. Pravidelné a dlouhodobé užívání přesličky v malých dávkách (0,15 l odvaru denně) údajně výrazně snižuje riziko vzniku rakoviny. Odvar při urologických nebo revmatologických chorobách se pije v množství 0,75 až 1 l, v ostatních případech 0,5 až 075 l denně (4 čajové lžičky drogy na 1/4 vody, vaří se 10 až 15 minut)  Vlhké nebo kašovité obklady se používají na špatně se hojící rány, bércové vředy, píštěle apod.  Přesličkovou natí lze velice snadno umýt a vydrhnout nádobí - zvláště při pobytu v přírodě je to prostředek vhodnější než třeba saponát.
Hnojivo viz Kopřiva dvoudomá
Lidové názvy: Plivačka, přáska, stolička, šmirglová tráva

Violka vonná

(Viola odorata), čeleď violkovité, III-V, 5-15cm 

Fialka je vytrvalá bylinka rostoucí brzy z jara v lesích, parcích, na loukách a na okrajích cest. Obsahuje saponiny, hodně modrého barviva antokyanu, alkaloid violin a violaemetin, kyselinu salycilovou, vonné silice, vosky, slizy, kaučuk, glykosid violaqercitrin. Listy violky vonné jsou bohaté na provitamín A, vitamín C.
Z historie: Violka vonná byla váženou léčivkou již v antice, kdy starověcí učenci doporučovali vdechovat vůni při bolestech hlavy, nespavosti a návalech vzteku. Keltové míchali květy do mléka a používali jako zkrášlovací prostředek. Vůně byla též považována za silné afrodiziakum.
Nať i květ sbíráme kolem sedmé hodiny ranní v době květu od března do dubna, ale také na podzim od září do října. Listy a květy používáme nejlépe čerstvé, ale můžeme je sušit do 40°C anebo se také kandovaly a jedly jako cukroví. Tato voňavá jarní květina je nejen dekorativní, ale i chutná.  
Léčí nachlazení a čistí dýchací cesty, uleví při astmatu, rozpouští hleny, pomáhá při angíně a také pozitivně působí na nepříjemné afty.  Používá se při revmatismu, působí protizánětlivě a močopudně. Čaj z čerstvých fialek výborně pomáhá proti dietním chybám, tedy proti přejedení. Zevně léčí špatně hojící rány a také jako olej na  popáleniny. Je vhodná na oplachování vlasů, kterým dodá lesk. Violka vonná se často užívá ve formě nálevů nebo lihové tinktury. Z květu fialky si můžete připravit sirup proti kašli.

Čaj: 1 lžička drogy na šálek vody, pije se 2x denně (Pozor, při
předávkování může vyvolat nevolnost)

Sirup: 1 hrst květů fialek
350 květů sedmikrásek
2 litry vařící vody
3 citrony
1 kg cukru krystalu
Květy opláchneme, dáme do hrnce a přelijeme vařící vodou, přidáme 1 vydrhnutý citron, nakrájený na kolečka i s kůrou. Hrnec přikryjeme a necháme louhovat 24 hodin.
Pak přecedíme, vymačkáme přes plátýnko, přisypeme cukr a vaříme tak dlouho, až máme konzistenci vhodnou na sirup. Nakonec přidáme šťávu ze 2 citronů a přelijeme do čisté skleněné láhve. Podáváme ředěné vodou podle vlastní chuti.
Fialková tinktura: Při dně a revmatismu přináší úlevu potírání bolavých míst fialkovou tinkturou. Smícháme po 1 dílu květu violky vonné, jehliček rozmarýnu lékařského a natě mateřídoušky obecné. Zalijeme čistým alkoholem (nejméně 42%) nebo francovkou tak, aby byly bylinky zcela zakryté. Necháme nejméně týden macerovat. Scedíme a uložíme do chladu.
Fialková šťáva: Okvětní lístky z čerstvě natrhaných fialek bez zelených lístků přebereme, dáme do kameninové nádoby, polijeme vařící vodou a necháme do druhého dne vyluhovat.
Procedíme a na 0,5 l šťávy dáme 0,5 kg cukru a šťávu z jednoho citronu. Povaříme, až cukr zpění, slijeme do láhví. Můžeme ještě 15 minut zavařit v páře.
Uložíme v temnu a chladu a šťávu přidáváme do dortů, cukrovinek a koktejlů. 
Fialka na vystřízlivění : V případě, že potřebujeme urychlit střízlivění, vypijeme šálek silného odvaru z fialky vonné. Dvě lžíce natě zalijeme 3 dl vroucí vody, necháme 15 minut vyluhovat a vypijeme najednou.
Využití v kuchyni: Nejjednodušší je přihodit pár dobře opraných květů do ovocných i zeleninových salátů (jen zálivka by měla být z vinného nebo jablečného octa). Celé květy jsou krásnou dekorací čokoládové pěny, šlehačky, zmrzliny apd.  Opláchnuté čerstvé kvítky fialek překvapí i v omeletách a zapékaných pokrmech, mohou být součástí jarních polévek a pomazánek. Květy se dávají do octa nebo oleje, pak se používají jako zálivka do salátů.
Kandované květy fialek: Bílek jen lehce promícháme vidličkou, aby nepěnil. Čerstvé květy potřeme bílkem, pocukrujeme a opatrně rozložíme na pečicí papír. Necháme uschnout při pokojové teplotě.
Fialková rýže: Jeden šálek propláchnuté a okapané rýže zalijeme 2 šálky mléka, přidáme 10-15 čerstvě utržených květů violky vonné a dusíme doměkka. Můžeme buď osolit, nebo osladit.
Lidové názvy: Fialka, modrá fialka, violka

Petržel zahradní

(Petroselinum), čeleď miříkovité, 20-100cm, V-VIII
Dvouletá rostlina pěstovaná jako kořenová nebo naťová zelenina. Hlavní účinnou látkou petržele jsou silice. Nejvýznamnější je apiol, v menším množství však obsahuje i terpeny, felandren, cymol a pinen. Další významnou léčivou látkou jsou flavonoidy (apiin, polyacetylen). Je i zdrojem provitaminu A a vitaminů B,C,E.  List navíc obsahuje větší množství kyseliny listové. Semena se sbírají před dozráním, nejčastěji v srpnu. Sbírá se zpravidla celé květenství, ze kterého se po vysušení semena jednoduše vymlátí. Čerstvé i sušené listy a hlavně kořen se používají jako zelenina. Působení: Petržel napomáhá zvýšení průtoku krve v ledvinách, působí na rozšiřování cév, nepatrně snižuje krevní tlak, působí na trávicí trakt zvyšováním sekrece trávicích enzymů a uvolněním křečí hladkého svalstva. Petržel také uvolňuje střevní plyny, působí protikřečově, proti střevním parazitům. Je užívána při problémech s močovým ústrojím a nedostatečným vylučováním moči. Je také mírné afrodiziakum. Hlavní účinnou látkou jsou silice, které působí zejména jako diuretikum (tj. látka podporující močení). Silice má i silný dezinfekční účinek. Používá se často jako složka diuretických a urologických čajů k léčbě zánětů močového ústrojí. (Zápar připravený ze čtyř čajových lžiček na šálek vody.) V menším množství podporuje nálev ze sušené petržele trávení a zvyšuje chuť k jídlu. Nálev připravený z kořene má slabší účinek než nálev ze semen. Může posloužit i jako účinný odpuzovač hmyzu. Při píchnutí hmyzem se také doporučuje několikrát denně potřít pupen čerstvým listem. Odvar z petrželové natě působí jako vlasové tonikum, které může oživit lesk vlasů. Pozor: Nedoporučuje se překračovat běžné dávky v těhotenství a kojení. Obsahové látky petržele také mohou způsobovat reakce na světlo po zevním dotyku s  kůží. Chronické užívání vysokých dávek drogy může vést k poruchám pigmentace, celkovému svědění, poškození jater, zánětu ledvin a anémii.
Čištění ledvin: Omyjte jednu kytičku petržele, pořežte na malé kousky, hoďte ji do hrnce a zalijte čistou vodou. Povařte deset minut a nechte vychladnout. vývar přefiltruje, nalijte do čistých lahví a vložte do ledničky. Užívání: Pít jeden pohár ( cca 4 dcl ) denně, můžete lehce přisladit medem, nebo agave sirupem. Výsledek uvidíte brzy v moči - sůl a ostatní nahromaděné nečistoty vycházejí z vašich ledvin. Sami spatříte rozdíl a brzy se budete cítit jako nikdy předtím.   
Opečená petržel: Oloupanou petržel nakrájíme na plátky a smažíme na oleji jako hranolky. Posolíme a podáváme jako přílohu.  Chutná skoro jako sladké brambory.

Rmen sličný, rmen římský

(Chamaemelum nobile, syn. Anthemis nobilis), 15 až 40 cm, V - VII, čeleď hvězdnicovité

Rmen, známý též jako rmenec sličný či římský, je nápadně vonící vytrvalá rostlina nízkého vzrůstu přibližně . Lůžko úboru je kuželovité a duté. Jazykovité květy jsou záhy po rozkvětu nazpět převislé. Plod je tvořen trojhrannou lysou nažkou. Pěstuje se ve dvou variacích  - buď plnokvěté, nebo s květy  podobnými heřmánku pravému. Množí vegetativně dělením starších trsů na jaře, protože květy bývají často jalové a bez semen. Oba  druhy mají shodné léčivé účinky,   jsou nízké (15-30 cm) a neodebírají  z půdy téměř žádné živiny, proto se  hodí i jako zelený koberec na záhony  všeho druhu.
Hlavní obsahovou látkou květních úborů je světle modrá silice, svým složením podobná silici jakou má Heřmánek lékařský (pravý) . Ta spolu s hořčinami dodává bylině charakteristické chuťové vlastnosti. Květní úbory se sbírají ručně, a to postupně, když právě celé rozkvetou. Suší se na vzdušných místech, kde teplota nepřesahuje 30 °C.
Léčivé účinky má podobné jako heřmánek pravý, mírní křeče  všeho druhu (menstruační, žaludeční, střevní), uklidňuje nervy, zlepšuje trávení a čistí žaludeční trakt. Má ale trochu jiný mix účinných látek, proto ho většinou snáší i lidé alergičtí na heřmánek. Původně byly užívány květy rmenu sličného k léčení různých nemocí včetně žloutenky a nemocí jater, ale také proti migréně. Čaj z něj je starobylým tonikem nejen příjemně chutnajícím ale i podporujícím trávení. Dále se přidává do likérů. Celé natě se v Anglii používá k přípravě bylinného piva. V kosmetice se používá při výrobě šamponů. Odvar z rostliny se používá i na zesvětlení vlasů.
Nálev se připravuje z 1 čajové lžičky heřmánku na 2 dl vody.

Meloun vodní (Lubenice obecná)

(Citrullus lanatus), čeleď tykvovité, 100-200cm, VIII-IX

Meloun je v teplejších oblastech pěstovaná zelenina, i když je občas považován za ovoce a vyskytuje se v různých druzích, z nichž u nás nejznámější je meloun vodní. Obsahuje: Asi 90% obsahu všech druhů plodu melounu tvoří voda. Cukry tvoří asi jen 3 %. Meloun je zdrojem důležitých vitamínů (C – posiluje imunitu, B6 – je důležitý pro syntézu bílkovin, B3 – napomáhá k využití kyslíku v buňkách, B2 – zlepšuje kvalitu kůže, vlasů, nehtů, A – podporuje zrak), nerostných látek (vápník, hořčík, draslík, železo, mangan, zinek, jód). Studie ukazují, že melouny mají blahodárný vliv i na stimulaci krevního oběhu, uklidňuje organismus. Jemná vláknina dužniny pak posiluje stěny střev a současně podporují slabě i vylučování stolice, což pozitivně působí proti zácpě. Vysoký obsah vody pomáhá stabilizovat poměr vody a soli v organismu. Díky vysokému obsahu vitamínů, karotenoidů a organických kyselin pak působí antioxidačně. Obsahuje také zdroje kyseliny listové, jablečné a citronové. Energetická hodnota melounu je nízká (asi 20 – 30 kcal/100g), což je velice málo při tak velkém obsahu bioaktivních látek a proto se doporučují při redukční dietě. Že je plod již zralý, se pozná podle toho, že stopka u plodu pomalu zasychá a při poklepu prsty zní lehce dutě. Pokud zní silně dutě napovídá to, že meloun je již nejspíše přezrálý. Pokud se zralý meloun stiskne v dlaních, vydává vrzavý zvuk. Nejlépe je přímá konzumace. Zvláštností je příprava alkoholického pokrmu nazvaného „opilý meloun“, kdy se do melounu vytvoří díra a do ní se pomocí trychtýře nalije alkohol (často vodka nebo rum), či se případně do něho láhev zapíchne nebo se použije injekční stříkačka. Odloží se na den do lednice a alkohol se postupně naváže na vodnatou dužninu, která se následně konzumuje. Melounová marmeláda: Dužinu melounu asi 1kg zbavíme semen a nakrájíme nadrobno. Promícháme ji s 1kg želírovacího cukru a strou­hanou citronovou kůrou i šťávou ze 3 citronů. Ponecháme v klidu přibližně 4 hodiny. Poté přivedeme k varu a prudce vaříme 4 minuty. Marmeládu na­plníme do horkých, suchých sterilních sklenic a neprodyšně uzavřeme. Meloun na grilu: 8 plátků melounu, 3 špetky pepře, 3 špetky mořské soli, 3-4 lžíce medu. Meloun jemně posypte solí a nechte 1/2 hodiny na cedníku. Pak každý kousek opláchněte vodou, osušte papírovým ubrouskem a potřete medem. Plátky grilujte na rozehřátém grilu přibližně 3-4 minuty z každé strany. Posypte lehce pepřem a podávejte.

Mléč rolní, zelinný, drsný

Mléč rolní
(Sonchus arvensis), čeleď hvězdnicovité (složnokvěté), 50-150cm, VI-IX

Vytrvalý a nebezpečný plevelný druh s podzemními výběžky. Roste na zahradách, na polích, pasekách, mezích, okraje cest. Rostlina při poranění mléči. Upřednostňuje vlhčí hlinité půdy. Má vzpřímený stonek a žluté květní úbory se žláznatými chlupy. (Rozlišení od jiných: První listy jsou ostnité, listy řapíkaté Sonchus arvensis: První listy jsou dlouze řapíkaté, okraje čepelí nejsou laločnaté (na rozdíl od Sonchus asper) Sonchus oleraceus: První listy mají u báze)  Obsahuje v malém množství jedovatou hořčinu a jestli je pravda, že anglicky je  rosemary, tak olej z něho odpuzuje vši (dětské), aby nenakladli vajíčka na hlavu (zdroj wikipedie).
Mléč zelinný
(Sonchus oleraceus), čeleď hvězdnicovité(astrovité), 30-90cm, VI-X
Dříve užíván jako salátová zelenina a patrně i jako léčivá rostlina.


Mléč drsný
(Sonchus asper ), čeleď hvězdnicovité (složnokvěté), 30-80, VI-X
Jednoletá plevelná bylina. Roste: Pole, zahrady, skleníky, rumiště, křoviny, pustá místa, cesty. Rozmnožuje se výhradně semeny, proto jako plevel není až tak nebezpečný

 

 

Kozinec sladkolistý

(Astragalus glycyphyllos), čeleď bobovité (motýlokvěté, luštinaté), 50-200cm, VI-VIII

 

 

Roste coby poléhavá bylina ve světlých lesích, také kde jsou sutě, neudržované sady, lomy, kamenité svahy, náspy až do podhůří. Obsahuje flavonoidy, vitamin C, olej, tříslovinu, aminokyseliny, silici, glycirrhyzin, proteiny, sacharózu, pryskyřice, saponiny, asparagin, kaučuk, přesně neurčené alkaloidy a další látky. Působí močopudně, potopudně, sedativně, snižuje krevní tlak, tlumí bílý výtok, při zevním použití snižuje vypadávání vlasů, ve formě klyzmatu tlumí krvavé průjmy, užívá se i k celkovému posílení organismu. Příznivě ovlivňuje činnost sleziny, jater. Pravděpodobně má i vlastnosti protivirové a protibakteriální, brání uchycení virů na sliznici dýchacích cest. Jako podpůrný prostředek se osvědčil i u nemocných po radioterapii nebo ozařování či u nemocných AIDS (působí proti útlumu činnosti kostní dřeně a prodlužuje reprodukční období buněk).Vzhledem k přítomnosti ne zcela prozkoumaných alkaloidů by se nemělo překračovat doporučené dávkování a léčba by neměla trvat déle jak 6 týdnů.
Bylinný extrakt z kořene kozince působí jako adaptogen (pomáhá organismu se přizpůsobit na změny okolního prostředí) a přispívá k obnovení fyzické a duševní síly. Navíc harmonizuje hladinu cukru v krvi. Kořen se opláchne, nastrouhá nebo rozdrtí na co nejmenší kousky a nechá se louhovat v co nejmenším množství vodného roztoku etanolu (lihu) v poměru s vodou 1:1 (počítáno s 60% lékárenským lihem) po dobu 1-2 dní. Přefiltruje se. 6,3 g takto získaného extraktu se smísí opět s roztokem 60% lihu a vody 1:1 (nebo více vody) do celkového 100 ml objemu. Užívání: Roztok se dávkuje následovně: 15 – 25 kapek 2x denně. Bez dozoru lékaře a jeho doporučení by se roztok neměl podávat dětem. Standardizovaného extraktu se užívá v množství 250-500 mg 3-4x denně.
Silný čaj se připraví použitím 3-6 gramů sušeného kořene 3x denně.
Tekutý extrakt v 25 % roztoku etanolu (1:1) se užívá po 2-4 ml 3x denně.
Práškovaného kořene 250-500 mg 3-4x denně.
Tinkturu s 30 % etanolem (1:5) užívejte po 20-60 kapkách 3x denně.

Měsíček lékařský

(Calendula officinalis), čeleď hvězdnicovité (složnokvěté), 30-50cm, VI-IX
Pěstován na zahrádkách i jako okrasná květina a často zplaňuje. Obsahuje silici, karotenoidy, triterpenové saponiny, flavonoidy, flavonoidové glykosidy, kyselinu salicylovou, vitamín C, sliz, seskviterpen calendin a hořčinu calenden. Sbírá se květ i s kalichem, někdy jen okvětní lístky nejlépe za suchého počasí. Suší se ve stínu do 40 °C. Usušený by měl být chráněna před světlem a protože snadno přijímá vzdušnou vlhkost, doporučuje se občasné přesušení. Použití: Zvyšuje sekreci žluče, potlačuje růst baktérií, urychluje hojení hnisavých a špatně se hojících ran doprovázených záněty, užívá se proti plísním a proti bércovým vředům, příznivě ovlivňuje činnost jater a žlučníku, pozitivně působí proti infekčním chorobám, napomáhá při léčbě astmatu, kašli, bušení srdce, upravuje menstruaci, hojí vnitřní záněty (peptické vředy, záněty žaludku a střev), zlepšuje činnost srdce při mírném poklesu krevního tlaku, působí antibioticky a mírně sedativně, podle některých prací i omezuje růst nádorového bujení (zejména dělohy, prsu a zažívacího ústrojí). Zevně lze měsíčku ve formě obkladu použít na takřka jakékoliv rány včetně zánětů očních a ušních, osvědčily se zábaly čerstvé, naklepané byliny na
křečové žíly, které se aplikují na noc. Jako kloktadlo se může použít při afekcích v dutině ústní. V současné době je hojně využíván k výrobě produktů zjemňujících pleť, mastí na rozpraskanou kůži, na opruzeniny, popáleniny, křečové žíly, trombózy a proleženiny. Přidává se do pleťových vod, šampónů a mýdel. Odvar: 1lžička drogy na 100 až 150 ml vody, která se krátce povaří - užívá se 2x až 3x denně. Kloktadlo lze použít při afekcích v dutině ústní. Mast: Dvě plné hrsti květů skoro namačkané (lze použít i nadrobno nakrájené mladé, nedřevnaté rostliny – celé nadzemní části, tj. stvol, list a květ měsíčku zahradního) se vloží na pánvičku s rozpáleným vepřovým sádlem (asi 250 g) a nechá zesklovatět jako cibulka. Pak se pánev odstaví a nechá se stát do druhého dne. Pak se rozehřeje, procedí a propasíruje (stačí přes sítko na čaj) do nějaké nádoby, nikoliv skleněné, přiklopí a uloží ve tmě a v chladu. Při zánětu žil potřít na noc bolestivé místo a přes položit namočený vyždímaný kapesník, aby se mast nevsákla do obvazu. Převázat nejlépe elastickým obvazem, ale ne příliš pevně. Ráno se může vše opakovat. Dá se použít i na bércové vředy, omrzliny a popáleniny až po proleženiny a hemeroidy