Vrbice bílá - rdesno blešník

(Persicaria lapathifolia) čeleď rdesnovité, 10-150 cm, VI-X
Rdesno blešník je jednoletý, vlhkomilný, velmi proměnlivý plevelný druh s tuhým kůlovým kořenem a bohatými postranními kořeny. Má lodyhu vzpřímenou, někdy jednoduchou jindy rozvětvenou, vystoupavou nebo poléhavou až plazivou, někdy v uzlinách kořenicí, lysá nebo chlupatá, zelená nebo načervenalá, mnohdy s černými skvrnami. Tmavě zelené listy o velikosti až 15 × 4 cm jsou vejčité, kopinaté nebo méně často čárkovité, na bázi obvykle klínovitě zúžené, na vrcholu špičaté nebo zakulacené. Okraje listů bývají zvlněné, jejich obě strany bývají jemně chlupatá nebo lysé. Drobné květy vyrůstající v chudých svazečcích z paždí drobounkých blanitých kornoutovitých listenů se skládají do hustých válcovitých lichoklasů o délce 1 až 3 cm, které vyrůstající na koncích lodyh a větví nebo v paždí listů. Okvětí je tvořeno pěti nebo šesti na bázi srostlými nažloutlými, nazelenalými anebo bělavými lístky. Dále květ obsahuje dvoudílný semeník. Plodem je hnědá lesklá nažka čočkovitého tvaru.
Využití: Rdesno blešník je proslulý především svou schopností rozpouštět močové kameny a vyplavit je ven z těla společně se všemi mikroby v urologickém traktu, v močových cestách působí silně dezinfekčně (skvěle se doplňuje s břízou), je vynikajícím prostředkem proti průjmovým, má protizánětlivé účinky (urologicky protizánětlivá směs je vrbice bílá, přeslička a zlatobýl. Odborníci tuto směs doporučují i pacientům, u kterých se přemýšlí o zavedení umělé ledviny či dokonce o její transplantaci.) Zvyšuje srážlivost krve (při nadměrné tvorbě modřin, krvácení z nosu nebo krvi v moči - vhodný odvar z blešníku). Protizánětlivé účinky tříslovin lze též využít při paradentóze, angíně a zánětu nosohltanu (jako kloktadlo). Tlumí silné menstruační bolesti - čaj z blešníku, kontryhelu a přesličky.
Čaj: Hrst byliny se krátce povaří (asi 5 minut) a podává se 4 x denně po 250 ml.
Pozor: Rdesno blešník však není doporučován lidem, kteří mají cévní choroby vyžadující ředění krve, např. trombóza, ucpávání cév, angina pectoris, infarkt a mozková příhoda.

Kontryhel obecný

(Alchemilla vulgaris), čeleď růžovité, 10-30cm, V-VIII

Vytrvalá bylina s dlouhým oddenkem, co roste hojně na loukách, pastvinách, u potoků i podél cest od nížin až do hor.
Sběr: Kvetoucí nať i s přízemními listy sbíráme od dubna do září nejlépe kolem deváté hodiny dopoledne za suchého počasí. Sušíme ve vrstvách až do 9 cm. (Teplota do 35°C.) Dobře usušená bylina má původní barvu, svíravou nahořklou chuť a je bez pachu. (Svíravá chuť lze odstranit fermentací.)
Obsahuje třísloviny (především tanin), organické kyseliny, kyselina salicylová, hořčiny, silice, falovonoidy, flavony, fytosteroly a minerální látky a vitamín C.
Kontryhel působí hlavně na gynekologické obtíže. Díky obsahu třísloviny tanin, mírní menstruační bolesti a silné krvácení a ulehčuje ženskému tělu lépe se vyrovnat s příchodem klimakteria. Kontryhel také posiluje ženské pohlavní orgány (zejména dělohu), zpevňuje podbřišek a tím zlepšuje stav dělohy náchylné k potratům a zvyšuje šanci na otěhotnění. Koupel z kontryhele pomáhá léčit různé kvasinkové nemoci.
Kontryhel má pozitivní účinky i po porodu. Pomáhá zpevnění děložního svalstva a navrácení do původní formy a zmírňuje poporodní krvácení, zlepšuje také kvalitu mateřského mléka, podporuje jeho tvorbu a vylučování.
Má taktéž protizánětlivé a močopudné účinky. Používá se při léčbě zánětlivých onemocnění podbřišku, chorob se zvýšeným krvácením, cukrovky a žaludečních problémech. Kontryhel působí i proti průjmům a na hemeroidy. Léčí různá kožní onemocnění a špatně hojící se rány, také zanedbané vředy. Lze ho použít i k výplachům při onemocnění dutiny ústní.
Koupel: 200g sušeného kontryhelu zalijeme studenou vodou a necháme přes noc louhovat. Na druhý den odvar ohřejeme a přilijeme do koupele.
Směs na kýlu a výhřez: 1 díl kokošky pastuší tobolky a 1 díl kontryhele - čajovou lžičku směsi spaříme ve 0,25 litru vřelé vody a krátce vyluhujeme. Pijeme 2 - 3x denně pomalu po doušcích. Používá se při vyhřeznutí dělohy a tříselně kýle (průtrži). Kromě toho se místo masíruje tinkturou z kokošky pastuší tobolky a provádí 3x týdně koupel z řebříčku obecného ( 100 g bylinky na koupel).
Směs se také pije při atrofii - chřadnutí svalů. Tvarohová pomazánka s kontryhelem: 6 lžic drobně nasekaného kontryhele, pažitka, 1 stružek česneku, sůl, voda 1 tvaroh. Tvaroh rozetřeme s trochou vody, solí a česnekem, přidáme kontryhel a trochu pažitky, osolíme a mažeme na čerstvý chléb nebo placky.
Lidové názvy: Husí nožka, rosička, alchemika, hvězdoš, kondolík, divý muškát, kloboučky, zlatodějka, kloboučky, přívratník, žadava, žindava, ...

Švestka domácí

(Prunus domestica), až 10 m vysoký strom, IV - V, čeleď růžovité
Švestek existuje přibližně 2 000 odrůd a každý rok přibývají nové. Dělí se na dvě základní skupiny - pravé švestky ( Plody s tužší dužinou, která se snadno odděluje od pecky jsou pevnější a mnohem lépe se transportují. Při tepelném zpracování - například pečení - si zachovávají tvar) a pološvestky ( Plody mají měkkou dužinu, která se od pecky odděluje obtížně a plody se při tepelném zpracování rozpadají. Pološvestky jsou vhodné především pro přímou konzumaci nebo na kompotování).
Slivoň švestka se rozděluje i botanicky do tří poddruhů, které se dělí na další skupiny:
Slivoň švestka (Prunus domestica) - švestka domácí pravá a modrá ryngle
Slivoň obecná (Prunus insititia) - slivoň obecná, pravá, mirabelka, špendlík a bluma
Renkloda (Prunus italica)

Slivoň domácí se pěstuje v sadech a zahradách v celé ČR. Nejlépe se jí daří v teplejších oblastech v nadmořské výšce mezi 300 – 500 m.  Rozlišit pološvestky a pravé švestky lze podle plodů i květů. Pološvestky jsou kříženci pravých švestek a slív. Kvetou bíle a mají chmýřité letorosty. Pravé švestky kvetou také bíle, ale mají zelený nádech. Liší se rovněž lysými letorosty. Listy jsou u pravých švestek menší a plody jsou v poměru dužnina a slupka chuťově vyvážené.
Nejznámější odrůda švestka domácí je původem z Čech, ale známo je víc jak 30 variant. Daří se jí na vlhčích půdách s dostatkem humusu. Nesnáší přísušek a je samosprašná. Tvar a barva plodů se liší podle prostředí, obecně však plody dozrávají v září. Tato odrůda je dobrým opylovačem rynglí a slivoní. Bohužel není příliš mrazuvzdorná a špatně se vyrovnává s puklicemi a sviluškami. Plody jsou vhodné ke všem úpravám, včetně destilace.

Švestky obsahují nezbytné vitamíny a minerály, jejich významnou složkou jsou i antioxidanty, které bojují proti volným radikálům a stopové prvky. Jsou skvělým zdrojem energie a v zimě dokonalou zásobárnou nedostatkových a zdraví prospěšných látek. Obsahují vitamín A, vitamíny skupiny B, vitamín E a minerální látky, jako je vápník, hořčík, draslík, fosfor, zinek, železo, bor i síra. Dále jsou v plodech obsaženy antokyany, což jsou červenomodrá barviva, která chrání tělo před rakovinou a nemocemi srdce, jelikož zachycují volné radikály. Ve švestkách se nachází také kyselina chlorogenová, nerozpustná a rozpustná vláknina - díky nim mají švestky výtečné detoxikační účinky.

Praktický význam: Vitamín A je především velmi důležitý antioxidant, který pomáhá odstranit z těla mnoho zdraví škodlivých látek. Vitamín C posiluje imunitní systém a působí proti nachlazení a dalším infekčním chorobám. Podílí se na prevenci vzniku nádorových nemocí, podporuje zdravý vzhled pokožky, tkání a správnou funkci sliznic. Vitamíny B1, B2 a B12, které švestky obsahují, podporují tvorbu krve a látkovou výměnu. Působí preventivně proti vzniku srdečních chorob, podporují činnost mozku a paměť, podílí se na regeneraci a správné funkci svalů. Vitamín E je další silný antioxidant, který chrání buňky lidského těla před poškozením. Je prevencí některých druhů rakoviny a kardiovaskulárních chorob, jako je infarkt nebo mrtvice, pomáhá také udržovat správnou hladinu cholesterolu v krvi. Vitamín H je nezbytný pro látkovou přeměnu v těle a pečuje o zdravý vzhled pokožky, vlasů a nehtů.Významné jsou i minerální látky. Draslík snižuje krevní tlak, posiluje srdce a krevní oběh, má kladná vliv na správnou činnost svalů a jejich regeneraci, aktivuje činnost mozku a dokonce i omezuje tvorbu ledvinových kamenů. Podobně působí v těle i hořčík. Vápník je důležitý pro pevnost kostí a zubů, podílí se také na správné funkci svalů, zklidňuje nervy, omezuje dráždivé účinky žlučových kyselin a tak se podílí na snížení rizika vzniku rakoviny tlustého střeva. Fosfor podobně jako vápník posiluje kosti a zuby, navíc se podílí na správném fungování látkové výměny a činnost buněk v těle. Železo rozděluje kyslík v krvi na hemoglobin a ve svalech na myoglobin, podporuje imunitní systém a dodává tělu energii. Organické kyseliny - jablečná, citronová, šťavelová, jantarová, chininová a v malém množství i mnohé další - jsou v kombinaci s ostatními látkami ve švestkách velmi důležité nejen jako prevence proti různým chorobám, ale i pro správnou funkci celého organismu. Projímavý účinek švestek je dobře znám už po staletí. Plody všech slivoní mají také vysoký obsah vlákniny, která prospívá správné činnosti střev. Sušené i syrové plody slivoní se doporučují i při atonii (ochablosti střev). Podobný, i když slabší, účinek mají i kompoty a šťávy doporučované také pacientům trpícím vysokým tlakem. V plodech švestky obsažené různé sloučeniny draslíku působí močopudně. Zlepšují vylučování vody a odstraňují z těla přebytečnou sůl.

Sušením se v ovoci zvyšuje obsah antioxidantů, které chrání organismus před vznikem rakoviny, stárnutím pokožky a dalšími chorobami. Vědci z univerzity v Bostonu zjistili, že v sušených švestkách se skrývá více antioxidantů než v hrozinkách. Obsahují jich až sedminásobně více než čerstvé švestky, avšak ztrácejí oproti nim většinu vitaminu C. Pozor: Sušené švestky obsahují vyšší množství solí kyseliny šťavelové, které se můžou koncentrovat a tvořit malé krystaly v tělních tekutinách. Proto by je neměly konzumovat lidé s onemocněním ledvin a žlučníku.
Za pozornost stojí také antibakteriální účinky sušených švestek - extrakt z plodů snižuje v potravinách množství škodlivých bakterií, jakými jsou salmonely nebo listerie. Švestky mohou ovlivnit i pevnost kostí. Jsou důležitým zdrojem draslíku, který chrání organismus před ztrátou vápníku. Ve švestkách se skrývá i bór, který rovněž působí jako prevence osteoporózy. K pokrytí denní dávky bóru stačí sníst pouze sto gramů švestek, tedy několik málo plodů. Švestky obsahují i fenolové sloučeniny, které zpevňují kapiláry a působí proti ateroskleróze. Pokusy s potkany, jimž byly podávány švestky a další potraviny bohaté na antioxidanty, prokázaly zlepšení paměti a schopnosti se učit i ve vyšším věku. Pravidelná konzumace švestek může zpomalit průběh nemocí spojených se stárnutím a pomáhá udržet jasnou mysl.

Listy stromů slivoně obsahují kumariny, které působí proti vzniku trombózy a mají pozitivní vliv na stav cév a kapilár. V lidovém léčitelství se odvar z listů doporučuje na léčbu poruch metabolismu a revmatických chorob. Čerstvé i sušené listy se přikládají na rány, protože urychlují jejich hojení.
Využití v kuchyni: Plody švestek se konzumují čerstvé ale i ve studené (hlavně do různých ovocných salátů) a teplé kuchyni (při pečení koláčů a buchet, chutné jsou i švestkové knedlíky nebo omáčky k masům), a také v potravinářství (z měkčích plodů vyrábí povidla, džemy, sirupy a džusy, pevnější švestky se kompotují) a v kosmetickém průmyslu (do různých tělových a masážních krémů, při výrobě parfémů a do koupelových pěn a solí). Používají se také k výrobě destilátů, známých jako slivovice, která v malém přiměřeném množství působí příznivě na srdce a cévy, podporuje chuť k jídlu a trávení.Vynikající jsou i švestky, které se nechávají na stromě tzv. „přejít mrazem“. Mají vysoký obsah cukru a energetickou hodnotu.

Třešeň ptačí

(Prunus avium), až 35 m, IV - V, čeleď růžovité

Strom, který roste roztroušeně ve světlých lesích a křovinatých stráních od nížin do podhorských oblastí. S oblibou je pěstována řada jejích hospodářsky cenných odrůd. U nás je pěstování třešní prvně doloženo ve 12. století. Původně rostly v oblastech Malé Asie, odkud je do Evropy dovezl římský vojevůdce Lucullus. V současnosti je popsáno více než tisíc druhů třešní, višní a sladkovišní
Dužnina plodu všech kultivarů obsahuje více než 80 % vody, dále ovocné cukry, pak hodně minerálů i vitamínů. Tmavší druhy třešní jsou bohatým zdrojem hořčíku, železa, jódu, fosforu, zinku, vápníku, draslíku a křemíku. Z vitamínů obsahují ve významné míře vitamín A či betakaroten, vitamín P, vitamín C, vitamín E, vitamín B. Význam: Mají blahodárný vliv pro lidský organismus, protože pomáhají čistit krev, játra a ledviny. Konzumace třešní podporuje vyměšování trávicích šťáv a moči. Studie naznačují, že pojídání čerstvých třešní má i blahodárný vliv na léčení cukrovky pomocí barviva antokyan, které v laboratorních testech podporovalo produkci inzulínu, a současně fungují jako antioxidanty. Díky vysokému obsahu jódu mají příznivý vliv na problémy se štítnou žlázou a bolestmi páteře. Pro vysoký podíl vápníku jsou také dobrým zdrojem pro růst kostí a zubů. Pomáhají chránit tělo proti různým druhům zánětů, parodontóze a artritidě, působí proti bolestem, které jsou způsobeny onemocněními kosterní soustavy a svalů. (http://www.celostnimedicina.cz/artritida-zazracnym-lekem-mohou-byt-i-tresne.htm.) Zlepšují zdravotní stav pacienta, který trpí dýchacími problémy, nebo má potíže s trávením. Plody jsou využívány i v kosmetice, jelikož mají schopnost dehydrovat buňky a zpomalovat stárnutí pokožky. Využití nejen v kuchyni je skutečně pestré:
Bublanina: 1 hrnek cukru krupice, 1/2 hrnku oleje, 2 vejce, smícháme dohromady,  přidáme 2 hrnky polohrubé mouky s 1 práškem do pečiva a 1 hrnkem mléka. Směs vlijeme na plech, poklademe třešněmi obalenými v hrubé mouce a pečeme asi 3/4 hod. při 180°C.
S třešněmi můžeme péci i buchty z kynutého těsta.
Těsto z pekárny:  250ml mléka, 150ml oleje a 1 rozkvedlané vejce dáme dospodu a na tekutou směs nasypeme 500g hladké mouky(do hladké pro vylepšení přimíchám tak 2 lžíce pohankové mouky a trochu celozrnné). Doprostřed hrudku kvasnic, do protilehlých rohů lžičku soli, lžičku cukru a nechat pec pracovat na program těsto.
Po vykynutí rozdělíme na přiměřeně velké dílky, ty roztáhneme na placičky a poklademe třešněmi a posypeme posypkou (Lžíce másla + hrubá mouka dobře promísit na sypkou směs) Pod třešně můžeme dát ochucený tvaroh nebo mletý spařený a dochucený mák. Tvaroh i mák vsáknou případnou šťávu z třešní a ta nevytéká z buchet ven. Buchty pak narovnáme na plech, necháme dokynout, potřeme rozehřátým tukem a upečeme. Ze stejného kynutého těsta lze místo buchet vytvarovat menší nebo větší kulaté koláče, případně vázané koláčky. Kulaté koláče neplníme samotnými třešněmi, ale vždy pod ně dáváme tvaroh, mák a můžeme to zkusit i s uvařeným pudinkem nebo spařeným kokosem. Teprve tento podklad hustě obložíme třešněmi a můžeme opět posypat drobenkou. Okraje koláčů před pečením potřeme vejcem nebo rozehřátým máslem, či po dopečení ihned po vyndaní z trouby potřít mlékem.
Kompoty: Na 1l vody dáme 30dkg cukru a svaříme. Mírně vychladlým nálevem zalijeme třešně vložené do sklenice asi 2 cm pod okraj. Pokud nemáme čas, postačí do každé 0,7l sklenice dát dvě lžíce cukru a zalít vodou. Sklenice pečlivě uzavřeme a naskládáme do širšího kastrolu s vodou do necelé poloviny výšky sklenic a vaříme při 85°C 20 minut. Sklenice ve vodě necháváme, dokud voda téměř nevychladne. Poté vyndáme, nejlépe položíme opět na utěrku dnem vzhůru, ať zjistíme, zda je sklenice dobře uzavřena. Nebo použijeme klasický zavařovací hrnec a zavařujeme v páře. Skladujeme v temnu. 

Povidla:  Vypeckované třešně asi 1kg dáme do velkého, nejlépe nerezového hrnce a vaříme minimálně 1,5 hodiny na mírném ohni. Třešně obsahují dost vody a tak většinou netřeba zalévat vodou, jen průběžně míchat, aby se nepřipálily. Necháme vychladnout. Druhý den do nich můžeme přidat skořici i sáček vanilkového cukru či hrst jahod pro vůni a znovu vaříme do zhoustnutí a rozvaření. Pak nasypeme podle chuti maximálně 250g cukru a znovu vaříme nejméně další půlhodinu. Ochutnáme, zda jsou povidla dostatečně sladká a rozvařená a hustá. Pokud se při míchání vytváří za vařečkou cestička, povidla se dají považovat za uvařená. Čím déle vaříme, tím lépe. Sklenice i víčka vypláchneme rumem, naplníme povidly a dobře uzavřeme. Můžeme ještě pro jistotu na druhý den zavařit.
Šťáva:  Třešně namočíme do vody a necháme vyplavat červíky, pokud tam jsou - asi 1hod. Na 1,5 kg tmavých třešní, 0,75 litru vody a cukr v množství až podle obsahu získané šťávy.
Oprané třešně rozvaříme ve vodě za neustálého míchání a současného roztírání a drcení plodů. Rozvařené třešně propasírujeme a vylisujeme. Šťávu necháme sedimentovat a pak ji oddělíme od kalů. Čirou nebo i mírně zakalenou třešňovou šťávu uvedeme do slabého varu a na 0,5 litru šťávy přidáme 0,4 kg cukru a 7 g kyseliny citrónové, potom plníme do láhví, nejlépe vymytých alkoholem.  
V některých případech se dají použít i pecky z třešní - po vysušení a umístění do pytlíku fungují jako absorbent a emitor tepla.

Žindava evropská

(Sanicula europaea), 15 až 50 cm,  V - VII, čeleď miříkovité (okoličnaté)
Roste roztroušeně, nejvíce v pahorkatinách a podhorských oblastech, v nížinách a na horách méně. Najdeme ji v místech jako světlé listnaté a smíšené lesy - doubravy, dubohabřiny, bučiny, lužní lesy, lesní světliny, paseky. Obsahuje saponiny, třísloviny, silici, pryskyřice, hořčiny a zřejmě i stopy ještě blíže neprozkoumaných alkaloidů. Sbírá se kvetoucí nať, která se suší co možná nejrychleji ve stínu při teplotách do 40 °C. Využití: Podporuje odkašlávání, působí protizánětlivě a urychluje hojení ran. Mast ze žindavy má protialergické působení, osvědčila se zejména při léčbě dětských atopických ekzémů, kožních vyrážek, vředů, hnisajících ran i hemeroidů. Jako kloktadlo se osvědčila při bolení v krku či při zánětech ústní sliznice a dásní. Vnitřně se užívá při peptickém vředu, při zánětech dýchacích cest nebo při poruchách trávení.
Obvykle se podává ve formě prášku na špičku nože nebo nálev: 2 čajové lžičky drogy na sklenku vody. Denně se pijí 2 sklenky. Při zevním použití pak buď ve formě masti, koupele nebo kloktadla: 1 až 2 polévkové lžíce na 1 l vody.  Pozor:  Vzhledem k tomu, že žindava patří mezi poměrně prudce působící drogy, nedoporučuje se její podávání dětem a zesláblým osobám.
Na krvavá zranění (urychluje hojení a růst nové zdravé tkáně):  5-7 lupínků, s trochou vody, nechat jen projít varem a pak 10-15 minut nechat louhovat. Ještě teplé lístky naskládat do velikosti rány + kousek navíc na čtverec sterilní gázy (u menší rány stačí 2-3 tampony na odlíčení) a lžící obklad polít ještě teplým nálevem (po zkoušce na zápěstí - zda to není moc horké) Takto přiložit na ránu a upevnit fáčem. Obklad necháme alespoň 2 hodiny- pokud se tomu chceme věnovat je dobré třeba po půlhodině nálev ohřát a kapátkem nebo jen lžičkou vodu na obklad dolít. Po dvou hodinách obklad sundat, nechat tak 1/4 hodiny na vzduchu oschnout a mezi tím si připravit nový odvar z nových lupínků a celý proces opakovat, dokud se rána zcela nezahojí. Mohu dosvědčit, že výměnou 3-4 obkladů během jednoho dne se zcela uzavřela rána po strženém nehtu nebo celá tvář po pádu z kola a co je hlavní- neutvořily se strupy a tím pádem ani

jizvy. Dokonce po úrazu v práci, kdy stroj vytrhl z ruky i kus masa, byla do týdne ruka zcela zhojená a i masová tkáň dorostla, takže zůstal jen neopálený světlý flek kůže (asi 5cm). Nejlépe je použít obklady ze Žindavy co nejrychleji na čerstvou ránu, jdou ale použít na již zastrupenou, nehojící se ránu (tady pak dochází k tomu, že rozložený strup jakoby zbělá - vypadá jako hnis a dost ošklivě, ale stačí omýt odvarem, nechat trochu oschnout a přidat nový teplý obklad. A když se postup opakuje skutečně po těch 2 hodinách, je zcela viditelné, jak se rána pokaždé zaceluje z vnějšího okraje tak o půl centimetru při každé výměně.
Smíchaná s vepřovým sádlem jako mast na obraženiny či zlomeniny působí až zázračně rychle.

Smrk ztepilý

(Picea abies), až 50 m, IV až VI, čeleď borovicovité

Neopadavý, jehličnatý strom, který roste vzhledem k jeho velmi častému pěstování v tzv. smrkových monokulturách téměř masově po celém území ČR. Přirozeným stanovištěm smrku ztepilého jsou zejména horské lesy, rašeliniště, rokliny apod. Pěstuje se v řadě kultivarů lišících se zejména tvarem koruny nebo větví. Smrk ztepilý je v našich krajích stromem s tradiční symbolikou; je nejen symbolem vánoc a májek, ale dříve byl i "ochráncem" před zlými duchy, čarodějnicemi a prostředkem k očištění od negativní energie.  Využití: Je jedním z nejdůležitějších surovin dřevařského a nábytkářského průmyslu. Uhlí ze smrkového dřeva pohlcuje jedy ve střevech a má dezinfekční účinky.  Smrková pryskyřice: Účinnou složkou je především terpentýnová silice. Pryskyřice se v mnoha úpravách dříve používala k léčbě jak vnějších, tak vnitřních potíží. Připravovali se z ní například masti a koupele pro zlepšení prokrvení kloubů a celých končetin, taková terapie se doporučovala hlavně lidem trpícím na revma, bolestmi kloubů a zad (při tzv. houseru, ischiasu). I dnes můžeme najít přípravky s výtažkem této silice v kloubních mastech apod.
Smrková pryskyřice, mladé smrkové výhonky, jehličí a šišky ale léčí i vnitřní nemoci, nejčastěji se používaly v případě nachlazení, kašle, bronchitidy a rýmy. Z jehličí a mladých výhonků se vaří čaj, který je vhodné užívat hlavně pro léčbu respiračních onemocnění, protože zlepšuje odkašlávání, ředí a uvolňuje usazený sekret v dýchacích cestách, a to i v nosních dutinách. Při respiračních onemocněních lze použít smrkovou pryskyřici, větve a výhonky také k inhalacím. Nakládání smrkových výhonků asi na týden do silnější slivovice vznikne tinktura, která se pak používá hlavně k ošetření bolavých revmatických kloubů, které prokrvuje, prohřívá a ulevuje od bolesti. Pro vnitřní užití si raději opatříme tinkturu připravenou profesionální cestou a opět dodržujeme předepsané dávkování. Mladé smrkové výhonky obsahují velké množství vitaminu C, jenž odvádí z těla toxiny a posilují imunitu.  Pozor! Předávkování siličným olejem ze smrkového jehličí může vyvolat alergickou reakci, bolesti hlavy, zvracení a dokonce závažné poškození centrální nervové soustavy!

Med ze smrkových výhonků: Velkou sklenici (např. 2l zavařovací sklenici) naplníme mladými, čerstvě natrhanými smrkovými výhonky a po okraj zalijeme vodou. Sklenici umístíme na slunné místo (např. za okno), a takto necháme výhonky luhovat po dobu 4 dní. Vodu pak slijeme do hrnce, můžeme přidat listy jahodníku a na mírném ohni vaříme 20 minut, přecedíme a smícháme s cukrem v poměru 1:1, znovu uvedeme do varu a postupně odpařujeme vodu až do požadovaného zhoustnutí. Med ještě za horka naplníme do uzavíratelných sklenic, kde nám vydrží i dlouhé měsíce.

Sirup na kašel: Čerstvě natrhané umyté mladé smrkové výhonky vkládáme do sklenice a prosypáváme cukrem. Plnou sklenici ponecháme na slunci - třeba na parapetě - dokud se cukr zcela nerozpustí. Přecedíme a uchováme v chladu. Po lžičkách užíváme při kašli či na posílení imunity. Ale ne dlouhodobě!
Smrkový olej: 4 hrnky olivového oleje zahřát na teplotu zhruba 50°C a nalít do sklenice, přidat 2 hrnky čistých a suchých smrkových výhonků, uzavřít víčkem a dát do lednice na 2 týdny. Vznikne olej, co voní jako kořeněná bylinková zálivka, kterou lze použít do salátů, na chleba, na výrobu domácí majonézy a podobně.
Odvar pro inhalaci: Necháme vzkypět 2 až 3 polévkové lžíce sušených větviček v 1l vody a ihned stáhneme z plotny, abychom neznehodnotili

siličný olej. Inhalujeme několikrát denně vždy 10 až 15 minut. Odvar pomáhá při astmatu, bronchitidě, onemocnění plic a kataru vedlejších dutin
Čaj ze smrkových jehliček: Zalijeme 10 g sušených jehliček 200 ml studené vody a necháme asi 12 hodin stát. Přivedeme k varu a 10 minut zakryté vyluhujeme. Pijí se 2 šálky denně, čaj je možné osladit medem. Po týdnu léčby týden vynecháme. Čaj pomáhá při kataru dýchacích cest, chrapotu, kašli, zánětu dásní, revmatismu a nervozitě, lze ho použít i jako močopudný prostředek.
Smrková koupel: Povaříme 1 kg jehličí a mladých šišek v dostatečně velkém množství vody a asi 30 minut vyluhujeme v zakryté nádobě. Po vyluhování slijeme a přidáme do připravené koupele. Užívá se při nervozitě, nespavosti, nachlazení a bolestech svalů a kloubů