Libeček lékařský

(Levisticum officinale), čeleď miříkovité, 100-250cm, VII-VIII

Celerově aromatická rostlina pěstovaná na zahrádkách. Obsahuje silice s ftalidy, terpinolem, karvakrolem a dalšími složkami, a dále kumariny, pryskyřice, cukry, ... Využívají se všechny její části. Listy jako koření do polévek, omáček, salátů, na pečení. Plody do nakládané zeleniny i některých druhů pečiva. Oddenky lze kandovat. Oddenek s kořeny se sbírá na podzim druhého až třetího roku, po omytí se suší ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Nať se sbírá v průběhu celého vegetačního období, semena po jejich dozrání. Pozor! Libeček není drogou vhodnou k dlouhodobému užívání a ani krátkodobě by jej neměli užívat ve větším množství lidé se závažnými poruchami ledvin a těhotné a kojící matky.

Působí silně močopudně, zvyšuje vylučování solí (zejména chloridů), pomáhá při zánětech dolních cest močových, napomáhá rozdrobení močových kaménků, rozpouští hleny (při nachlazení), povzbuzuje vylučování trávicích šťáv a žluči, příznivě působí při nepravidelné menstruaci a mírní bolesti při nadýmání. Nať ve formě koupelí se užívá při revmatismu, dně nebo jiných zánětlivých onemocněních kloubů. Semeno libečku se užívá jako prostředek celkově posilující organizmus. Podává se nejčastěji ve formě nálevu, kterého se pijí 2 až 3 šálky denně. Koupel v odvaru z natě by měla trvat asi 15 minut. Semena je možno užívat rozdrcená v syrovém stavu (berou se 2x denně po hlavním jídle na špičku kulatého nože) nebo ve formě nálevu (1 čajová lžička drceného semene se přelije sklenicí vařící vody, luhuje se 10 minut, poté se přecedí a pije se opět po hlavním jídle).

Miřík celer

(Apium graveolens), čeleď miříkovité, 40-150cm, V-VIII
Jedná o jednu z nejaromatičtějších zelenin. Můžeme pěstovat celer bulvový, naťový, řapíkatý ...
Celerová nať i dužnina bulev obsahují mnoho důležitých látek, jako jsou bílkoviny, vitaminy B1, B2, PP, významné množství vitaminu C, i řadu minerálních látek jako vápník, sodík, draslík, hořčík a fosfor.  Najdeme zde také silice s obsahem apiolu, a myristicinu, flavonoidy a další léčivé látky, díky nimž se celer uplatňuje i v čajích s močopudnými účinky, uklidňuje a podporuje trávení, zpevňuje cévy. Celer se využívá v dietě léčící nadváhu, artritidu, dnu, revmatismus, deprese, vředy, záněty jater, ledvin, močového měchýře, alergické projevy a vyrážky a další onemocnění související s překyselením organismu. Celer a celerová šťáva jsou velmi vhodné i pro diabetiky Spolu s petrželí má celer pověst afrodisiaka, především mužského – za tuto schopnost vděčí patrně obsahu aminokyselině asparaginu. Celer se díky vysokému obsahu hořčíku počítá také mezi rostliny s protirakovinnými účinky.
Využití v kuchyni:  Celer spolu s mrkví a petrželí se přidává do polévek, pod hovězí pečeni, k přípravě vařeného nebo syrového salátu. Celerová nať i semeno je častou součástí kořeninových směsí pro grilování. Mezi koření řadíme celer především pro silně aromatická a nahořklá semena, které se používají k přípravě tzv. celerové soli obsahující alespoň 8 % rozemletých plodů, které tvarem připomínají plody anýzu. Celerová sůl je typickým kořením rybích pokrmů, zeleniny a kroket. Můžeme také kořenit celerovými listy, které spolu s řapíkem vaříme zároveň s pokrmem a před podáním odstraňujeme. Listy, zbavené silné části řapíku, lze sušit. Celerová nať se používá často i k průmyslové přípravě polévek a do různých směsí koření.
Celerový salát s mrkví: 2 hlízy celeru, 4 větší mrkve, šťáva z citronu, 1 lžíce olivového oleje, špetka mořské soli. Zeleninu nastrouháme, zalijeme citrónovou šťávou, mírně osolíme a omastíme olejem.
Smažený celer: Celer uvaříme ve vroucí osolené vodě do poloměkka, necháme vychladnout a nakrájíme na kolečka silná asi 1 cm. Vždy dva kolečka celeru proložíme plátkem nivy, dlaní je mírně stlačíme a obalíme v mouce, rozšlehaném vejci a ve strouhance. Osmažíme na rozehřátém oleji po obou stranách dozlatova. Můžeme použít místo nivy kolečko šunky.
Celerové bramboráčky: 300g očištěných syrových brambor, 300g očištěného celeru, 1 vejce, 100g pšeničné mouky polohrubé nebo celozrnné, 2 stroužky česneku, 1 – 2 lžičky Solčanky (zeleninové koření se solí bez glutamátu sodného), majoránka, olej na smažení
Brambory i syrový celer nastrouháme na jemném struhadle a lehce vymačkáme přebytečnou vodu a smícháme s prolisovaným česnekem, přidáme solčanku, majoránku, vejce a zahustíme moukou dle potřeby. Těsto by mělo být trochu řidší než na klasický bramborák. Po přípravě ho necháme pár minut odležet. Bramboráčky můžeme péct na pánvi v oleji, nebo můžeme zvolit pečení v troubě na plechu potřeném olejem.
Lidové názvy: Opich

Mrkev obecná pravá, setá

(Daucus carota subsp. carota)
(Daucus carota subsp. sativus), čeleď miříkovité (okoličnaté), 5-100cm, V-VIII

Roste: Louky, sušší travnaté porosty, pastviny, příkopy, náspy, kamenité svahy, pole, rumiště. Mrkev setá je vyšlechtěna z mrkve pravé a je pěstována v mnoha kultivarech jako nezastupitelná  kořenová zelenina. Obsahuje karoteny, které se v
organismu mění na vitamín A, vitamíny skupiny B, vitamín C, cukry, silice, fosfolipid, steroly, minerální látky, v semenech je přítomna zejména silice a olej. Sbírá se kořen, semeno, někdy i nať. (Mladou nať lze využít stejně jako bylinky)
 Účinky: Podporuje obranyschopnost proti infekcím, zlepšuje zrak (zejména šeroslepost), užívá se při jaterní dietě (Při dlouhodobém a nadměrném pité mrkvové šťávy se může jako důsledek velkého množství karotenoidů, jež organismus již nedokáže zpracovat, a přetížení jater objevit tzv. karotinodermie projevující se oranžovým zbarvením pokožky), pomáhá při močových kaméncích a revmatických zánětech kloubů, je mírně močopudná a projímavá (Syrová mrkev pomůže díky vláknině správné funkci střev a tím i našemu vyprazdňování. Naopak vařená například pomáhá zastavit průjem), při zevním použití hojí rány, spáleniny či vředy, šťáva z kořene se hodí při léčení či doléčení ischemické choroby srdeční, prospěje těhotným a kojícím ženám nebo při chudokrevnosti. Využívá se také jako krmivo.  Výtažky z mrkve se přidávají do pleťových krémů, masek, mlék a do ochranných krémů proti opalování. Všechny tyto přípravky zvyšují fyziologickou funkci kůže, obnovují její pružnost, zamezují loupání a tvrdnutí. Maska z čerstvé mrkve: Nastrouháme čerstvou mrkev a na 20 minut ji přiložíme na důkladně omytý obličej a po sejmutí vetřeme do kůže mastný nebo polomastný krém. Nálev ze semen se užívá při angíně pectoris (pije se 2x až 4x denně)  Nejčastěji se podává mrkvová šťáva. Nať se obvykle používá čerstvá a užívá se hlavně zevně ve formě kašovitých obkladů. Nezastupitelný význam má pro široké využití v kuchyni. Pro dobrou využitelnost betakarotenu se doporučuje tepelná úprava na tuku. Mrkvový křen: Omytou mrkev a jablko nastrouháme na jemném struhadle, přidáme trochu nastrouhaného křenu a dochutíme solí, šťávou z citronu a případně dosladíme. Mrkvové karbanátky: 500 g mrkve, 2 - 3 vejce, 5 lžic strouhanky, 1 cibule, česnek, 2 PL majoránky, mletý kmín, sůl. Mrkev očistíme, nastrouháme nahrubo, podusíme osolenou na trošce vody. Necháme vychladnout vyklopenou na sítku. Nakrájíme nadrobno cibuli, prolisujeme česnek (může se dát i sušený), přidáme majoránku, mletý kmín, vejce a zahustíme strouhankou, popř. vegetou. Je možné použít místo strouhanky jemné ovesné vločky. Připravenou směs necháme asi 1/4 hodiny stát, tím dobře zahoustne. Vytvořené karbanátky obalit ve strouhance, smažit Mrkvové sušenky: 250 g strouhané mrkve, 250 g tuku, 450 g hladké mouky, 3 lžíce cukru, špetka soli. Vypracované těsto necháme v chladu ztuhnout, pak z vyváleného plátu asi 3 mm silného vykrajujeme jednoduché tvary. Pečeme na vymazaném plechu v předem předehřáté troubě zvolna po obou stranách dozlatova. Chutnají znamenitě i studené.

Mrkev divoká

(Dakus carota), čeleď miříkovité, VI-VIII, 25-120cm

Vyskytuje se na sušších loukách, podél cest, na náspech, na kraji lesa.
Jedlé části jsou kořen před květem, nejlépe v prvním roce života nebo na jaře druhého roku, nať
Kořeny sklízíme na jaře a na podzim, nať před květem
Obsahuje silice, provitamin A, vitaminy B1, B2, C, pektin, minerály, sacharidy, karoten. Nejčastěji se používá ke spolehlivému zastavení průjmů. Kořen obsahuje také karoten, lze jej tedy využít při onemocnění jater, žloutenkách a střevních zánětech.
Kořeny mrkve obecné můžeme používat stejně jako běžně známý šlechtěný kultivar mrkve. Jelikož je chuť silná až nepatrně pálivá jako u petržele, hodí se nejlépe na ochucení polévek, případně omáček. Stačí přidat několik celých kořínků, které nahradí mrkev a petržel zároveň. Po uvaření a oloupání se dají eventuelně jíst, ale hodí se k tomu jen kořeny střední velikosti, které mají kolem dřevitého jádra alespoň nějakou dužinu. Vývar se dá udělat například z brambor, divoké mrkve, listů kopřiv a třeba vajíčka a česneku. Dosáhnete tak opravdové zálesácké polévky.
Česnečka z divoké mrkve: Cibule, olej, 2–3 brambory, 8–10 kořenů divoké mrkve i s natí, česnek, nebo česnek medvědí. Cibulku osmažíme, zalijeme vodou, přidáme brambory, na kolečka nakrájenou mrkev, uvaříme do měkka, před koncem varu přidáme nať a dva až tři stroužky česneku, případně deset listů najemno pokrájeného česneku medvědího, můžeme zahustit jíškou, nebo polévkovými nudlemi. Osolíme a podáváme.
Poznáte ji bezpečně zejména podle vůně, která je opravdu k nerozeznání od zahradní mrkve. I tak. Pozor na záměnu s jedovatými rostlinami telucha kozí pysk (Aethusa cynapium) nebo s rozpukem jízlivým (Cicuta virosa).

 

Hrách setý

(Pisum sativum), čeleď bobovité (motýlokvěté, luštinaté), 15 - 200 cm, VI - IX
Jedná se o běžně pěstovanou rostlinu, která se dělí na hrách polní, obecný, dřeňový, cukrový. Sbírá se kvetoucí nať, někdy i s plody. Nezralé hrášky či celé lusky se používají jako zelenina (hrášek), zralá semena (hrách) se používají jako luštěnina.
Nať obsahuje flavony (např. isokvercitrin), kumariny (např. dafnetin), fenol-karbolovou kyselinu, aminokyseliny (např. kanavanin), allantoin, pyridinový alkaloid trigonellin, isoflavonové fytoalexiny (např. pisatin), aminy (agmatin, putrescin), cyklitoly (např. pinotil), v semenech je přítomen zejména škrob, jednoduché bílkoviny (zejména globuliny), celulóza, vitamíny (zejména B) a řada stopových prvků (draslík, hořčík, síra, fosfor aj.). Kombinace vitaminů, minerálů, bílkovin a nukleových kyselin dělá z hrášku injekci energie pro naše buňky, tkáně, mozek i nervový systém. Hlavně sportovci, děti ve vývinu a těžce fyzicky pracující lidé mohou efektivně čerpat z výživností této zdravé zeleniny, podporuje totiž růst svalové hmoty a zdraví a pevnost tkání, včetně kostí.
Jako každá luštěnina, i hrách obsahuje cukry, které jsou pro naše tělo zdrojem okamžitě využitelné energie. Zapomenout nesmíme ani na vlákninu, která čistí náš zažívací trakt od toxických usazenin a pomáhá se snižováním škodlivého cholesterolu v krvi. Nať působí protizánětlivě, hojivě a močopudně, plody lze použít v prevenci nádorových onemocnění (blokuje enzym proteázu). Vnitřně se podává ve formě krátce vařeného odvaru (2x až 4x denně po 1 šálku), zevně lze použít kašovité obklady z hrachové natě na rány nebo na lehké spáleniny např. v případech, kdy není k dispozici razantněji působící kostival. Pozor! Pokud nás trápí zažívací potíže, je potřeba individuálně vyzkoušet stravitelnost hrachu. Někomu může hrášek způsobovat plynatost, čemuž se dá předejít, případně nadýmání utlumit použitím vhodného koření při přípravě pokrmů. Lidé trpící dnou by všeobecně měli konzumovat luštěniny jen zřídka. Nežádoucí puriny se z velké části uvolňují do vody při namáčení hrachu před tepelnou úpravou - z toho důvodů pak vodu slijeme a pro vaření zalijeme vodou čerstvou.  Nejpřínosnější je pro nás vždy konzumovat čerstvý hrášek, ale i po tepelné úpravě si zachovává spoustu využitelných živin. Pokud chceme pro přípravu jídla použít hrách konzervovaný, zvolíme raději mražený před naloženým. Využití v kuchyni je opravdu velké. Čerstvý je výborný v salátech nebo jako příloha k masu, rybě či jakémukoli slanému pokrmu. Při tepelných úpravách se téměř nekladou meze naší fantazii a chuti. Českou klasikou je jistě hrachová polévka: Přes noc namočený hrách osolíme, opepříme a uvaříme do měkka. Zalijeme vývarem, mlékem, smetanou či eventuálně masoxem. Dochutíme česnekem a zahustíme světlou jíškou nebo líp kyž orestujeme cibulku, na ní trošku špeku či uzeného, osmahneme, přidáme bobkový list, nové koření a opékáme. Máme-li raději barevnější polévky, můžeme přidat i celer, mrkev, pórek, krupky nebo brambory. Po opečení přilijeme vývar, nasypeme hrách a vaříme. Tuto variantu polévky není třeba zahušťovat, ale pro zjemnění někdo přilévá smetanu či mléko. Máme-li rádi krémové polévky, rozmixujeme do hladka a zdobíme osmahnutou cibulkou či hráškem v těstíčku. Kaše: Minimálně 2 hodiny namočený hrách (500g), do kterého přidáme 1 masox a dolijeme vodou tak, aby byla asi dva prsty nad hrachem, rozvaříme. Pokud nám zbyla voda, přecedíme, ochutíme hrách solí, pepřem, majoránkou, utřeným česnekem a tyčovým mixérem rozšleháme na hladkou kaši. Podáváme politou osmaženou cibulkou se sladkokyselou okurkou.  Hrášek můžeme "přihodit" do různých zeleninových či masových polévek, do rizota, těstovin, skvělý je i v kari nebo v jiných úpravách asijské kuchyně. Kuličky mraženého nebo čerstvého hrášku se hodí i do omelet, do směsí na plnění tortily, do masových rolád, sekané nebo karbanátků, oblíbené je u nás i dušené hovězí maso s mrkví a hráškem: Na sádle osmažíme cibuli dokud nezesklovatí . Přidáme 500g na kostky nakrájeného hovězího masa a zprudka opékáme, dokud se maso nezatáhne a nepustí šťávu. Pak ho osolíme, okmínujeme a opepříme. Podlijeme vývarem, připraveným z kostky masoxu a hrnku horké vody. Hovězí necháme na mírném ohni dusit pod pokličkou asi 2 hodiny, podle tuhosti masa.
Mezitím mrkev oškrábeme a nakrájíme na kolečka nebo kostičky. Osmahneme na másle, pak přisypeme i mraženou mrkev s hráškem a ještě chvíli smažíme. Posolíme, pokapeme worcesterovou omáčkou a citronovou šťávou, podle chuti lze osladit lžičkou cukru. Mrkvovou směs přidáme k masu a společně dusíme do změknutí masa. Podle potřeby podléváme. Nakonec zahustíme máslovou jíškou a podáváme s brambory.