olšiny, lužní lesy, břehy menších toků, mokré horské lesy. Dříve se používal jako léčivka. V herbáři z r. 1899 se píše: Nať má chuť podobnou jako řeřicha; potřebuje se za lék proti neduhům ústrojí močových, chronickému kataru a chorobě sleziny.
Roste: Má rád vlhké lesy, pole louky paseky a nejraději zahrady od nížin do hor.
Mast na křečové žíly
V kuchyni použijeme všestranně všude tam, kde nám zelené bylinky chutnajív podobě čerstvé, sušené či mražené natě. Můžeme jej přidat do vaječné omelety, nádivek, do bramborového salátu, polévek, 
Použití: Listy obsahují mírně jedovatou kyselinu oxalovou (šťavelovou) a její
soli. Kyselina má škodlivé účinky zejména na ledviny a podporuje tvorbu žlučových kamenů. Příznakem otravy
bývá nevolnost, zvracení, křeče a depresivní nálada. U otráveného je
třeba vyvolat zvracení (není-li spontánní) a podat mu aktivní uhlí, v
těžších případech je nutné přivolat lékařskou pomoc. Při použití v malém množství chutná jako šťovík, oslabuje pálení žáhy a slabší poruchy trávení
Roste plevelně coby vytrvalá bylina v zahradách a na poli, nevynechá křoviny, háje, lesní cesty a příkopy, parky, rumiště, zdi. Jinak se složení i využití shoduje s ostatními šťavely
Jedná se o vytrvalou jednodomou bylinu s oddenkem. Roste ve světlejších, vlhkých listnatých lesích, v křovinách či roklích, na humózních, vlhkých, často zastíněných půdách. Je součástí jarního aspektu listnatých lesů. Je to jedovatá rostlina, obsahující kyanogenní glykosidy. Poměrně nezaměnitelná rostlina, přesto díky vzhledu svých květů může být vzácně na první pohled zaměňována se sasankou hajní.
Roste hojně ve všech nadmořských výškách - louky, pastviny, trávníky a jiné vlhčí travnaté porosty. Celá rostlina (taktéž všechny druhy pryskyřníků) obsahuje glykosidický lakton ranunkulin jako význačnou hořčinu, jehož enzymatickým štěpením vzniká toxický protoanemonin. Při sušení rostlin vzniká dimer anemonin, který již není jedovatý (proto seno obsahující pryskyřník lze zkrmovat). Dále jsou přítomny saponiny a další látky, žluté korunní lístky obsahují karotenoid flavoxanthin a další nejméně 4 xantofyly. Protoanemonin je látka, která má silně dráždivé účinky - na pokožce a sliznicích vyvolává pálení, zčervenání, záněty, později puchýře - po jejichž prasknutí se tvoří pomalu se hojící vředy. Při požití a po vstřebání působí tlumivě na centrální nervový systém a způsobuje zástavu dechu. Taktéž vzniká zánět dutiny ústní, žaludku a střev, objevuje se zvracení, kolikové bolesti břicha, podráždění ledvin, v nejtěžších případech se objevují závratě, bezvědomí, křeče a zástava dechu. U otráveného je třeba vyvolat zvracení. Pak se podávají léky na podporu tvorby hlenu nebo aktivní uhlí - velmi vhodné je přivolat lékařskou pomoc. Tato látka má taktéž silné antibiotické účinky, působí proti řadě mikrobů i plísním, v terapii se jej však nedá využít, protože v koncentracích, které vykazují tyto účinky, je toxický.
Vytrvalá, plazivá bylina, co roste hojně od nížin do horských oblastí, v nejvyšších polohách ojediněle. Najdeme ji coby úporný plevel v zahradách či na poli, i v místech jako vlhké louky, lužní lesy, příkopy, břehy, podél cest, mokřady. Všechny části rostliny obsahují glykosidický lakton ranunkulin jako význačnou hořčinu, jehož enzymatickým štěpením vzniká toxický protoanemonin. Při sušení rostlin vzniká dimer anemonin, který již není jedovatý (proto seno obsahující pryskyřník lze zkrmovat). Dále jsou přítomny saponiny a další látky, žluté korunní lístky obsahují karotenoid flavoxanthin a další nejméně 4 xantofyly. (Je o trochu méně toxický jako pryskyřník prudký)
