Svízel jarní

(Galium vernum), 10-40cm, V- VI, čeleď mořenovité

Vytrvalá bylina s tenkým plazivým oddenkem. Dost častá na lukách,
v hájích a ve světlých lesích, zvláště v horských.

Svízel přítula

(Galium aparine), 20 - 150 cm, V - IX, čeleď mořenovité

Jednoletá vystoupavá nebo popínavá bylina, Z hran lodyhy vyrůstají tuhé nazpět zahnuté háčkovité chlupy, kterými se svízel přichytává k okolním rostlinám a nejednou i k oblečení. Roste hojně od nížin do podhorských oblastí. Najdeme ji na polích, okraje cest, sady, rumiště, navážky, křoviny, břehy, lužní lesy nevyjímaje.  Obsahuje: V nati glykosid galiosin, rubiadinglykosid a asperulosid, stopy silice, minerály, třísloviny, saponiny a četné enzymy. Použití: K ošetřování vředů, jako diuretikum při otocích, křečích a onemocněních močových  cest, při poruchách lymfatických žláz, také ke kloktání či ve formě koupelí při špatně se hojících ranách, vyrážkách a v obkladech na popáleniny.
 Nať sbíráme před rozkvětem, asi tak začátek května.
Lidové názvy: Přítula, svízel, lepenice, lepký rozmarýn, opřástka

Svízel draslavý

(Galium scabrum), 10 - 25 cm, V - VII, čeleď mořenovité

Trsnatá bylina s vejčitými až okrouhlými listy - uspořádané v čtyřčetných přeslenech, která roste roztroušeně ve stinných lesích od nížin do hor. Plod je háčkovitě štětinkatá dvounažka.

Vlaštovičník větší

(Chelidonium majus) je vytrvalá rostlina, čeleď makovité, až 1m, IV-IX
Roste na půdách s vyšším obsahem dusíku a dostatečnou vlhkostí, nejraději kolem cest a plotů, na rumištích a v zahradách a hájích od nížiny do podhůří. Na řezu roní oranžové mléko.
Obsahuje: Alkaloidy, kyselinu jablečnou, silice, karoten, flavonoidy, enzymy, aminy, a organické kyseliny.
Sběr: Nať těsně před rozkvětem od května do září. Obsah účinných látek je nejvyšší od dubna do června. Při sběru je vhodné mít rukavice, protože vytékající mléko může způsobit alergickou reakci v podobě puchýřů a otoků a taky zanechává na kůži hnědé skvrny. Trháme v délce asi 10 cm od vrchní části rostliny a ihned po sběru ji dáme sušit - rychle se zapařuje. Při sušení umělým teplem nesmí teplota překročit 35°C. Přirozeným teplem sušíme vlaštovičník v jedné vrstvě nebo ve svazcích zavěšený na šňůře, nesmí zhnědnout. Dobře usušený si ponechává původní barvu, má hořkou chuť a omamný zápach. Skladování ve vzduchotěsných sklenicích ve tmě.
Léčivé účinky: Je nejspolehlivějším prostředkem při těžkých onemocněních jater, zláště když se užívá v čerstvém stavu, pročišťuje krev a játra, dobře ovlivňuje i látkovou výměnu. S úspěchem se používá při onemocnění žlučníku, srdce (snižuje krevní tlak i bušení), ledvin i jater. Velmi rychle se vyléčí žloutenka, když se dá 30 g natě i s oddenkem na dvě hodiny do půl litru bílého vína. Napomáhá i tvorbě krve. Spolu s kopřivou a výhonky černého bezu se používá proti leukémii.
Zevně se žlutým mlékem z čerstvé natě potírají kuří oka a bradavice. Vlaštovičník se používá i při chorobách kůže a nemizejících lišejích. Prevence proti klíšťatům: Celý vlaštovičník omýt, nastříhat a dát do zavařovačky, kde ho zalejeme jedlým olejem. Uzavřít a nechat na slunci 8-10 dnů. Pak scedit do menších lahviček. 50ml stačí na léto pro 3 osoby. Před vyjitím do přírody natřeme nohy, ruce, případně i krk a dokonce i psa zespodu. Klíšťata se nám pak hezky vyhnou.
Vlaštovičníková tinktura: Čerstvou nať vlaštovičníku nadrobno nařežeme, volně nasypeme do 2/3 objemu láhve a doplníme silným bílým alkoholem. Necháme 2-3 týdny na teplém místě, denně protřeseme. Tinktura tvoří přísadu více druhů čajových směsí, samostatněji můžeme užívat při onemocněních žlučníku i jater třikrát denně 15-20 kapek v trošce vody, zevně i na bradavice.
Vlaštovičník na bolesti jater:  Čerstvou, omytou a ještě mokrou nať odstředíme a šťávu zředíme dvojnásobným množstvím vlažné vody. Je to silně působící bylina, proto ji dávkujeme opatrně, dvakrát denně 1/2 lžičky s troškou vody, ne déle než 10-14 dní. Zevně přikládáme na oblast jater teplý obklad z přesličky.
Pozor! Mléčná šťáva vlaštovičníku obsahuje substance, které vyvolávají podráždění kůže a sliznic. Dokonce je uváděn jako jedovatý, protože při požití listů může dojít k nevolnosti, nervovým poruchám a poruchám srdce. Kvůli tomu smí být vlaštovičník používán pouze v malém množství a vždy pod lékařským dohledem!
Lidové názvy: Žlutý kořen, krvavá bylina, boží dar, laštovičník, krvavník, krvavníček, krvavý stareček, hadí mlíčí, bradavičník, nebeský dar, mlíč, celidon, bělmové kořeny

Borovice lesní (sosna)

(Pinus sylvestris), až 40 m, V, čeleď borovicovité
Stálezelený jehličnatý strom dožívající se věku až 350 let, co roste tam, kde jsou světlé lesy, skály, písčiny, okraje rašelinišť. Má rád stanoviště světlé nebo jen slabě přistíněné.
Obsahuje silici (a v ní terpeny pinen, felandren, limonen, camphen, cadinen, myrcen, sylvestren, caren, cymen, bornylacetát aj.) a dále pryskyřici, třísloviny, hořčiny, aromatické kyseliny, vitamín C a další látky. Sbírají se zejména pupeny a to v dubnu ještě před rozvinutím.  Léčivé účinky jsou protizánětlivé, usnadňuje odkašlávání, při zevním použití zvyšuje prokrvení pokožky. Vnitřně ji lze použít např. při bronchiálním astmatu na podporu odhleňování nebo při nachlazení či jiných chorobách dýchacích cest, zevně aplikovaná se osvědčila při revmatismu a různých kožních vyrážkách.
Připravuje se nejčastěji ve formě odvaru, který se buď pije (max. 5 až 8 lžic denně) nebo inhaluje (max. 10 minut 1x až 2x denně) nebo přidává do koupele (koupel je dobré nejdříve "otestovat" ve slabší koncentraci, neboť může působit dráždivě!). Léčivě může působit i prostá procházka borovicovým lesem, v němž se podle některých zdrojů vyskytuje až 100x méně bakterií nežli ve městě (všimněte si ostatně, že mnohé ozdravovny a sanatoria - zejména plicní - jsou obklopeny právě borovicemi). Pozor: Borovice by nikdy neměla být užívána dlouhodobě, neboť přítomné terpeny mohou působit poměrně silně dráždivě. Vůbec by ji pak neměli užívat lidé se zánětlivým onemocněním ledvin, jater nebo trávicího ústrojí, kteréžto orgány mohou být působením terpenů nejen podrážděny, ale v některých případech i poškozeny. Borovicové dřevo se užívá ve stavebnictví nebo jako topivo, méně již v nábytkářství (odpuzuje moly, takže se hodí např. na šatní skříně). Z borovicových pryskyřic se získává terpentýn, jež se užívá při výrobě barev, laků, leštidel apod., a kalafuna.

Olše lepkavá

 (Alnus glutinosa) je listnatý opadavý strom až 30m, čeleď břízovité 

 

Často roste na březích potoků a řek, má ráda vlhko, světlo a je odolná vůči mrazu i znečistěnému ovzduší. Obsahuje třísloviny, atrachinony, fytosteroly, flavonoidy a látky triterpenové a fenolové. Obzvláště mladé pupeny obsahující mnoho cenných látek, které pomáhají při nejrůznějších zánětech a posilují organismus. Usušené listí (do 40°C) sbírané hlavně na jaře působí fytoncidně a svíravě při nachlazeních, průjmech a horečkách. Při zánětu horních cest dýchacích nebo mandlí používáme ve formě kloktadla. Kůra hlavně staví průjmy a dříve se užívala k vyčiňování kůží a protože obsahuje barvivo, sloužila také k barvení. Čerstvé rozmačkané listy ulevují vředům a bolavým nohám, působí hojivě na rozpraskané bradavky kojících matek. Odvar vařený asi 2 min. se používá zevně na špatně se hojící rány, spáleniny nebo bércové vředy. Tinktura z kůry působí proti stafylokokům, proti Escherichia coli, Bacillus subtilis i proti některým prvokům. Tinktura z pupenů z olše a vinné révy pomáhá na vnitřní zánětlivé stavy  Spaní na olšovém listí mívá příznivé účinky při revmatismu stejně jako koupele končetin v odvaru z olistěných olšových větévek nebo jen hrst listů přivedeme k varu v litru vody, poté necháme vyluhovat a zcezené vlijeme do koupele Olšové šištice se používají v akvaristice pro upravu pH a částečně i na dezinfekci vody. Dřevo je mimo jiné i vhodné na uzení. Vnitřně užíváme nálev z čajové lžičky listů či kůry na šálek vody, popíjíme po lžících během dne. Nálev či odvar může zastavit i krvácení z nosu, pokud jím nos proplachujeme.

Líska obecná

(Corylus avellana), 3-8m, II-IV, čeleď břízovité, (lískovité)

Rozložitý keř rostoucí po celém našem území, od nížin do podhůří, nejčastěji na okrajích lesů, v křovinách, okolích cest i u vodních toků nebo se pěstuje v několika kultivarech. Listy obsahují silici, třísloviny, flavonoidy, glykosidy, sacharidy, myrcitrin, kvercitrin a další látky, v kůře jsou přítomny třísloviny, flobafeny a pryskyřice.
List se sbírá v červnu a červenci,  kůra těsně před rašením listů,
 tj. přibližně ve druhé polovině března. Suší se co možná nejrychleji do 40 °C. Lískové oříšky jsou velmi dobře známou pochutinou, obsahují až 60 % tuků, okolo 19 % bílkovin, 5 % cukrů a další látky.  Účinky: Zklidňuje střevní peristaltiku (např. při zánětech střev), působí protiprůjmově, močopudně, svíravě a zastavují krvácení, zevně ve formě koupelí se užívají při ekzémech a hemoroidech. Pro vnitřní použití se líska připravuje obvykle ve formě nálevu (2 lžičky drogy na šálek vody), Tinktura z lísky a ostružiníku pomáhá proti skleróze. Tinktura z pupenů z břízy, habru a lísky stimuluje funkci jater a pomáhá tak například na akné, o to více, že habr ještě také stahuje póry a zklidňuje pokožku. Akné a špatná funkce jater spolu souvisí, akné totiž patří mezi hlavní příznaky tam, kde jsou nemocná játra. Další příznaky nemocných jater jsou hnědé kruhy pod očima, těmi je také signalizována špatná funkce jater.
pro zevní pak ve formě odvaru. Droga působí velmi mírně, takže nejsou známé žádné kontraindikace ani nežádoucí účinky.
Z dřevěného uhlí lísky se vyrábí střelný prach a kreslící uhly. Listy z lísky se užívají také při výrobě kosmetických výrobků (jako náhrada za listy vilínu virginského.) Čaj na hnisavé záděry na prstech: Půl litrem vařící vody spaříme hrstku sušených listů a půlku nakrájeného jablka - má příjemnou chuť.