Smetanka lékařská

(Taraxacum officinale), patří do čeledi hvězdicovitých, 10-50cm, IV-IX

Roste jako jedna z nejznámějších rostlinek od nížin do hor
V květech jsou obsaženy flavonoidy, silice, karotenoidy
V mladých listech, které sbíráme před rozkvětem, je vitamín C a kyselina křemičitá. Chcete-li se nadopovat významnými vitamíny, zkuste denně zkonzumovat hrst mladých pampeliškových listů ochucených citronem. Nerozvité květy chutnají jako salát a dají se jíst jen tak jako mlsku. (Šestitýdenní kůra napomáhá i zažívacímu traktu) Kořen obsahuje hořčiny, třísloviny, inulín - nejvíce na podzim, aminokyseliny, steroly, kaučuk, triterpeny, fytoncidy, měď, draslík, mangan.

Sběr  kořene na jaře před květem nebo až na podzim. Jakmile si kořeny přinesete domů, pečlivě je očistěte od hlíny. Osvědčilo se použít kartáček. Suší se rozříznutý podélně do 50°C

Posiluje funkci jater, je vhodný při léčení žloutenky. Pampeliška podporuje trávení, tím že stimuluje uvolňování žluče z jater a žlučníku. Snižuje cholesterol v krvi a krevní tlak, na nemoci kloubů, jako je revmatizmus, dna či jiné neduhy. Účinné látky ve smetánce lékařské zabraňují degeneraci kloubů a chrupavek a posilují celý stavební aparát těla. Navíc je vědecky doloženo, že kořen pampelišky je účinnější než chemoterapie, protože ta ničí všechny buňky, kdežto kořen pampelišky zabíjí pouze ty rakovinné. Mezi možnosti jeho zpracování ale patří i tinktura z čerstvého kořene. Nastrouhejte kořen a pak zalijte 40 až 50% alkoholem. Nechte měsíc louhovat nejlépe ve sklenici, přičemž občas promíchejte. Poté sceďte (jde to trochu ztuha, tak mějte trpělivost), nalijte do lahvičky a uchovejte na chladné a tmavé místo. Tinktura z čerstvého kořene pampelišky se užívá v množství 30 až 60 kapek třikrát denně. Kořen lze upravovat jako zeleninu nebo se praží a slouží jako náhražka kávy. 
Pozor: Listy či kořeny pampelišky by neměli užívat lidé s žlučníkovými kameny bez dohledu lékaře či léčitele. Lidé s obstrukcí žlučovodů nesmějí užívat pampelišku. V případě žaludečních či dvanácterníkových vředů musí být pampeliška konzumována s opatrností, jelikož může zvýšit produkci žaludečních šťáv. Mléčný latex ve stonku a listech pampelišky může u některých lidí vyvolat alergickou vyrážku. Pampeliška obsahuje 40% inulinu, vlákniny široce rozšířené v ovoci, zelenině a rostlinách. Lidé s vzácnou přecitlivělostí na inulin, by také neměli pampelišku užívat.

Koupel,  která zmírní bolesti: 1 litrem vody spařit hrst celé rostliny včetně kořenů. Rostlinky musí být čerstvé a drobně sekané. Po vyluhování směs sceďte a vlijte do asi třílitrové koupele. Střídat omývání nohou a rukou asi po 15cti minutách

Pampeliškový med (Pomáhá léčit nemoci dýchacích cest a podporuje odkašlávání, takže je to velký pomocník při nemocech, jako chřipka či angína)

300 velkých, plně rozvinutých květů pampelišky, 1 kg cukru, 2 citrony (K pampeliškám můžete přidat například sedmikrásky nebo listy aromatických bylinek, jako je meduňka či máta či dokonce trochu strouhaného zázvoru ...)
Květy dáme do hrnce a zalijeme 1l vody. Přivedeme k varu a povaříme 10 minut. Přidáme na kousky, i s kůrou nakrájené citróny a odvar necháme 24 hodin luhovat. Druhý den odvar přecedíme přes plátno, z květů i citrónů vymačkáme co nejvíce tekutiny a do přecezeného vývaru přidáme cukr. Roztok znovu vaříme, a to půl až tři hodiny, podle toho, jak hustý a zkaramelizovaný sirup si přejeme získat. Občas jej promícháme vařečkou a hustotu zkoušíme na malém, vychladlém vzorku. Horký med nalijeme do sklenic, zavíčkujeme a obrátíme stejně, jako džem, aby se víčka dobře chytla. (Poslední výzkumy varují, že řepný cukr, který při vysokých teplotách karamelizuje je pro recept sice žádoucí, ale také se rozkládá, přičemž vzniká hydroxymetylfurfural, který je pro člověka částečně toxický. Proto raději nechte pampelišky i s cukrem vyluhovat v převařené vodě. Bílý cukr tam bude pořád, ale zrovna tak zůstanou vitaminy a enzymy z pampelišek a navíc se zbavíte karcinogenních látek z karamelizovaného cukru. Výsledný produkt pak nebude připomínat med, ale spíše zdravý sirup. )
Pampeliška v medu: Čerstvou pampelišku – květy, stonky i listy – odstředíme. Přidáme poloviční množství objemu medu, trochu ohřejeme a zamícháme. Užíváme po lžíci 15 minut před každým hlavním jídlem.
Pampeliškový olej: Pokud vás trápí onemocnění jater a žlučové kameny, nebo trpíte zácpou, ale i gastritidou a dalšími problémy s trávicím traktem, dejte si 1 polévkovou lžíci 3x denně před jídlem. Při bolestech kloubů si natírejte bolestivá místa olejem 2 - 3x denně (tento olej má zároveň i analgetický účinek). Olej lze použít i do salátů – budou mít opravdu výjimečnou chuť. Recept: V suchém slunečném počasí nasbírejte květy pampelišky. Nasbírané květy rozprostřete na látku nebo kuchyňskou papírovou utěrku a nechte odstát na 24 hodin. Pampelišky zadržují spoustu vody a potřebují čas na vysušení. Pokud jim řádně nedovolíte vyschnout, skončíte s příliš vodnatým olejem. Počítejte s tím, že se květy poměrně smrsknou. Následně je přendejte do nádoby. Zalijte květy až po vrch mandlovým nebo olivovým olejem a zavřete nádobu. Dejte na slunné místo na 3 týdny. Ve chvíli, kdy květiny začnou hnědnout, protlačte olej přes gázu do sterilizované láhve z tmavého skla. Léčivý olej z pampelišky uchovávejte na tmavém chladném místě.
Čaj z kořene pampelišky připravíme tak, že 2 lžičky drobně řezaného sušeného kořene přelijeme čtvrt litrem vroucí vody a necháme čtvrt hodiny luhovat. Čaj se pije vlažný a pomáhá při bolestech žaludku, ledvin a čistí močové cesty.

Káva: Omytý kořen nakrájejte na malé kousky a nechejte oschnout. Nakrájené kořeny naskládejte na plech a sušte (pražte) v troubě při teplotě asi 180 - 200 stupňů Celsia. Trvá to přibližně půl hodiny, ale i déle. Záleží i na množství kořenů. Pražení kořenů je hodně důležité a je třeba vše pravidelně kontrolovat, protože kořen se nesmí v žádném případě spálit! Z trouby plech vyjměte v momentě, kdy je kořen zcela tvrdý. Nyní jej nechejte prochladnout a umelte (v kávovém či elektrickém mlýnku, případně v hmoždíři). V tuto chvíli můžete prášek ještě opatrně opražit na suché pánvi, není to však nutné. Uchovávat ve vzduchotěsné sklenici na tmavém místě. Pampeliškovou kávu servírujte stejně jako klasického „turka“. Nasypejte jednu až dvě lžičky namletého kořene do hrnečku a zalijte vroucí vodou. Několik minut počkejte, prášek si sedne. Pokud by měly nějaké kousky tendenci plavat na povrchu, můžete přecedit. Podle chuti lze osladit či podávat s mlékem

Čaj z čerstvých pampeliškových listů se pije pro získání dobré kondice. Připravíme jej ze čtvrt šálku čerstvých listů, natrhaných na kousky, které přelijeme vroucí vodou a necháme 5 minut louhovat (čaj také pomáhá při pálení žáhy, žaludečních a trávicích a ledvinových potížích).

Růže šípková

(Rosa canina), 1-3m, V-VIII, čeleď růžovité
Keř rostoucí od nížin do hor na slunných stráních, mezích, v příkopech a na okrajích lesů.  Plody obsahují zejména vitamín C, jehož množství se ovšem sušením hodně sníží, dále obsahuje karotenoidy, flavonoidy, vitamíny B₁, B₂, P a K, organické kyseliny (citrónová, jablečná, nikotinová), asi 30% cukrů, slizy, pektin, minerální látky aj. Šípky se sbírají v době dokonalé zralosti, tj. v září až říjnu, klidně i po prvním mrazu.. Suší se co možná nejrychleji za teplot 60 až 80 °C. Šípkový čaj se užívá k celkovému posílení organismu a vzhledem k tomu, že působí i mírně močopudně a potopudně. Lze jej využít i při zánětlivých onemocněních močového ústrojí nebo při ledvinových či močových kaméncích. Čaj  připravený z drcených šípků, které se namočí nejlépe přes noc, se pak vaří maximálně 10 minut (použijí se 2 čajové lžičky šípků na 250 ml vody). Čaj z okvětních lístků ulevuje od žaludečních křečí. Květní plátky mají využití i v kosmetice.  Jako posilující prostředek bývá doporučován i šípkový likér: 1 l šípků a 0,5 kg cukru se 8 dní luhuje ve 3 l žitné, pije se pak 1 sklenka denně před jídlem. Šípkové víno: 1,5 kg čerstvých šípků, 3 l vody, 1,5 kg cukru. Zralé šípky opereme, zbavíme je stopek, vložíme do pětilitrové láhve a zalijeme vychladlým roztokem cukru s vodou. Přikryjeme pergamenovým papírem, ovážeme a do papíru uděláme tři dírky. Šípky dáme na slunečné místo kvasit. Necháme takto asi 3 měsíce a teprve když všechny šípky spadnou ke dnu a šípkové víno je čisté, opatrně pomocí hadičky víno stáčíme. Víno získá na chuti, když je necháme déle odležet. Jednou použité šípky můžeme dát znovu kvasit. Chuť tohoto druháku můžeme zlepšit přidáním slupek z několika dobře vyzrálých jablek. Šípkové víno bez kvasinek pijeme jen v malých dávkách. Šípková marmeláda: 1kg šípků, 0,5kg cukru, voda. Zralé šípky opravdu poctivě očistíme, dáme si záležet na odstranění chloupků a semen. Šípky vypereme ve vodě. Potom je v malém množství vody uvaříme doměkka a směs propasírujeme sítem. K šípkům přidáme cukr, přivedeme k varu a svaříme v hustou marmeládu. Horkou šípkovou marmeládu plníme do malých zavařovacích sklenic. Po uzavření obrátíme sklenice dnem vzhůru.
Šípkový sirup: 1 kg čerstvě nasbíraných šípků, 0,5 kg krystalového cukru, voda, 5 hřebíčků Postup přípravy: Šípky rozpůlíme, vyčistíme a dobře propláchneme vodou. Dusíme v kastrolu doměkka. Uvařené je propasírujeme jemným sítkem, přidáme cukr a pomalu přivedeme k varu. Okořeníme hřebíčkem a vaříme do zhoustnutí. Pokud je sirup příliš hustý, naředíme ho vodou a plníme do sklenic.
Šípková omáčka: 3 lžíce sušených šípků, 2 hřebíčky, citronová kůra, vývar, máslo a mouka na jíšku, 4 lžíce červeného vína, 1 lžíce citronové šťávy, cukr, sůl. Sušené šípky vypereme v teplé vodě a vaříme s hřebíčky a citronovou kůrou. Rozvařené šípky prolisujeme, ke šťávě přilijeme vývar a podle chuti osolíme, osladíme, ochutíme vínem a okyselíme citronovou šťávou. Pak omáčku zahustíme jíškou z másla a mouky. Povaříme dohladka a podáváme.
Tinktura z pupenů růže šípkové má antialergenní účinky, chová se jako přírodní antihistaminikum a tím prospívá při léčbě astma bronchiale

Třezalka tečkovaná

(Hypericum perforatum), čeleď třezalkovité, 30-80cm, VI-IX
Roste na místech kde jsou výslunné stráně, sušší louky, pastviny, okraje lesů, lesní světliny, skály, podél cest a často vytváří rozsáhlé porosty. Sbírá se celá nezdřevnatělá kvetoucí nať a suší se ve stínu do 35°C. Obsahuje červenofialové barvivo hypericin, katechinové třísloviny, flavonové glykosidy (hyperosid, rutin, kvercitrin), silici, pryskyřici, organické kyseliny, provitamin A, vitamin C.  Působí antibioticky, čistí krev, má účinky protizánětlivé, obzvláště u trojklanného nervu, dobře působí na ekzémy, odstraňuje otoky, pomáhá při chorobách plic, slinivky břišní i jater, podporuje vylučování žluči. léčí žaludek a dvanácterník (vředy, žaludeční neurózu), hemeroidy (při současné aplikaci vnitřní i vnější), pomáhá při těžkých chřipkách spojených s arytmií či fibrilacemi, působí sedativně, takže se osvědčila při léčbě úzkosti, neklidu, psychickém napětí, neurastenii, panice, depresi, když jsou poruchy řeči, nepokojný spánek, hysterické záchvaty, náměsíčniství i noční pomočování, i v období klimaktéria, pomáhá hojit rány, pohmožděniny i zlomeniny, tlumí vnitřní krvácení a zlepšuje kvalitu cév, podporuje rehabilitaci po mozkových obrnách, při dlouhodobém podávání má příznivé účinky i při roztroušené skleróze.
Nejčastěji se podává ve formě nálevu, který se pije 2x až 4x denně po 125 ml. Nejúčinnější formou je však tinktura, osvědčil se i lihovodný roztok nebo vinný odvar, macerací v olivovém nebo slunečnicovém oleji se získá velmi dobrý masážní olej, který se může použít i k léčbě popálenin (např. od slunce), zanícených ran nebo hemeroidů.
Pozor, třezalka by neměla být podávána lidem, kteří trpí těžkou cukrovkou, alergií na pyl, velmi nízkým tlakem a těm, u nichž byl zjištěn metastazující nádor. Nežádoucím účinkem může být přecitlivělost na sluneční záření, která se projevuje záněty zejména na nepigmentovaných místech kůže. Takže se při užívání raději vyhýbat sluníčku. Mazadlo na spáleniny a ekzémy: Květy třezalky tečkované asi 80g dáme do sklenice, zalejeme 250ml oleje (nejlépe olivový, slunečnicový) a dobře uzavřeme. Žlutý olej se rázem začne zbarvovat do ruda. Je to tím, že květy obsahují krvavě rudé přírodní barvivo. Sklenici necháme stát 5 dní na slunci a každý den protřepeme. Pak necháme celou směs dalších 5 týdnů stát. Nakonec scedíme do tmavé lahvičky. Nebo 1l sklenici naplnit třezalkou, zalít olivovým olejem a uzavřité nechat až 2měsíce na slunci odležet. Po čase se olej zbarví do červena. Potom přefiltrujeme přes hadřík, zbytek vylisujeme. Olej uschováme v tmavých lahvičkách.  Rychlý třezalkový olej: Přibližně dvacet pět gramů květu pečlivě ve sklenici promícháme s jednou lžičkou lihu a zalijeme sto mililitry rostlinného oleje (Při výrobě více léku zvýšíme tento poměr). Směs každý den ohříváme za častého míchání přibližně dvě hodiny na páře. Zanedlouho by kvítečky měly výrazně zkřehnout a tekutina zčervenat. No a pak už jen stačí olej přecedit přes plátno, pořádně vymačkat i poslední kapku cenné medicíny, vše rozlít do malých lahviček a uskladnit  někam do tmy a do chladu. Ošetřují se jím ploténky. Má léčivý účinek také na chrupavky a klouby obecně. Doporučuje si i při natírání ztvrdlé pokožky na patách a loktech a obecně při různých kožních problémech. A nejde jen o již zmíněné popáleniny, ale také například na různé ekzémy, lišeje a vyrážky. Lidová medicína ho také občas doporučuje i na žlučníkové bolesti (ale tady je lepší vše konzultovat s lékařem). V takovém případě se podávalo několik kapek oleje na kostce cukru. Také se říká, že pravidelné masírování nám pomáhá zahnat depresi.
Třezalková tinktura: 2 hrsti třezalkových květů zalít 1litrem vodky a dáme na 3 týdny na slunce či teplé místo. Užívat 3x denně 10 až 15 kapek se lžící vody. (Hlavně na neurózy, nespavost a jaterní potíže.)
Čajová směs na žaludeční neurózu: Připravíme čaj ze stejných dílů listů vachty, natě třezalky a máty. Do hotového čaje přidáme lžičku tinktury z kozlíku lékařského.
Bylinkový likér na uklidnění žaludku: Ke dvěma dílům nadrobno nasekané natě třezalky přidáme po jednom dílu natě meduňky a pelyňku. Zalijeme bílým alkoholem, aby drogu značně překrýval. Za občasného protřesení necháme 7-8 dní macerovat. Přidáme med v množství asi 1/2 kilogramu na litr alkoholu, mírně ohřejeme, promícháme a necháme stát. Bylinky ponecháme ve sklenici, přes sítko scedíme lžičku likéru, rozmícháme s troškou vody a jednou denně pijeme nalačno.
Lidové názvy: arnika nervů, bylina sv. Jana, bylina svatojánská, čarovník, červenej zvoneček, děravec, dřezalka, Janův olej, koření matky Boží, koření postřelené (prostřelené), koření psotníkové, koření sv. Jana, koření ze svatého červeného zvonečku, krev sv. Jana, krevníček, krevník, krvavník, křížek, květy sv. Jana, kvítí  panny Marie, láska, laskavý koření, lubovníček, lubovník, milovníček, potratnice, pupková bylina, střezalka, svatá bylina, svatojánské koření - kvítí, třesavice, zděšenec, zvonec sv. Jana, zvonečkové koření, zvonečky

KOPR VONNÝ

 (Anethum graveolens), čeleď miříkovité, až 100cm, V-IX
Jednoletá bylina pěstovaná na zahradách a polích jako významné koření a zelenina.  Obsahuje: Vodu, bílkoviny, vlákninu, sacharidy, tuk, železo, vápník, fosfor, hořčík, draslík, sodík, měď, zinek, omega 3, omega 6 kyseliny, vitamíny A, B, C, a je v něm obsažena také kyselina listová a kyselina pantothenová. Použití: Silná podpora imunity, ochraňuje buňky před radikály, prevence před chřipkou a nachlazením, má antiseptické – proti zánětlivé účinky, detoxikace organismu, zlepšení trávení, zvyšuje chuť k jídlu, je osvědčeným prostředkem proti plynatosti, má silné močopudné účinky, čímž zároveň odvodňuje tělo od nadbytečné vody a pročišťuje močové cesty a ledviny, podporuje pravidelné vyprazdňování, odstraňuje migrény, mineralizuje kosti a tím zajišťuje pevné kosti a klouby, takže je vhodný i jako prevence proti Osteoporóze, léčí kožní onemocnění, zklidňuje nervový systém. Zvyšuje také tvorbu mateřského mléka a jeho příznivé účinky se projevují i u dítěte. Při běžném používání kopru, který je neškodnou bylinkou, předávkování nehrozí. Především by bylo vhodné zařazovat jej častěji k dochucování jídel, zvlášť v syrovém stavu, čímž využíváme jeho vynikajících chuťových i léčivých vlastností. Užívají se celé rostliny kromě kořenů - nať, listy, kvetoucí okolíky, zralé i nezralé semeno. Příjemná aromatická chuť a vůně kopru z něj udělala už od biblických dob jedno z nejpoužívanějších koření. Bylina je vhodná především jako dochucovadlo k rybám a vařenému masu i syrové zeleniny, do mléčných omáček a polévek, pomazánek a salátů. Koprová nať je důležitou součástí jak bylinkového octa, tak nálevu na nakládané okurky, zelí a cibule. Pro zimní zásobu konzervujeme nasekané listy do soli či do octového nálevu. Můžeme je rovněž sušit, ale velmi opatrně a rychle v proudu vzduchu ne teplejšího než 30 °C, jinak voňavý a velmi snadno prchavý éterický olej vytěká. Sušený kopr pak uchováváme v dobře těsnicích nádobách. K léčebným účelům lze použít i usušené a pomleté semeno.  Koupel s koprovými semeny posiluje nehty. Žvýkání koprových semen způsobuje sladší dech. Čaj na nespavost: Dvě lžičky koprových semínek (ideálně rozdrcených) přelijete čtvrt litrem horké vody, necháte 15 minut vylouhovat a scedíte. Čaj se pije ve vlažném stavu.
Nálev: Svařit 750 ml vody, 225 ml octa, 1 a 1/2 lžíce cukru, 1 a 1/2 lžičky soli - Kopr oprat, nechat oschnout a nakrájet nadrobno. Zalít horkým nálevem, skleničky uzavřít a sterilovat 20 minut. Nálev stačí na 5 přesnídávkových skleniček. Je z toho výborná koprovka.
Koprová omáčka: Lžíce másla s trochou cukru a 2 lžíce hladké mouky opražit na světlou jíšku, kterou zalijeme vývarem z masa či kostí (v nouzi masox), přidáme 2dcl mléka, sůl a povaříme. Nakonec přidáme 2 - 2,5 dl nejlépe kysané smetany a najemno nakrájený svazek čerstvého kopru, popřípadě dochutíme octem. Podáváme s vejcem či vařeným hovězím a s knedlíkem.
Koprová polévka: 4 střední brambory, svazek kopru, 2 vejce, masox, lžíčka kmínu, 3 lžíce hladké mouky, kelímek 13% smetany, 1,5 l vody. Stonky z kopru, masox, kmín, vodu dáme vařit asi na 15 minut. Poté stonky vybereme, přidáme nakrájené brambory a vaříme doměkka. Nakonec přidáme nasekaný kopr, rozšlehaná vejce a mouku rozmíchanou ve smetaně a vaříme již jen 5 minut.
Koprovka s fazolkami: Brambory oloupeme, drobně pokrájíme, dáme vařit do osolené vody společně s očištěnými a pokrájenými fazolkami (asi 300g). K doměkka uvařeným bramborám a fazolkám vmícháme zakysanou smetanu s posekaným koprem, dochutíme solí, dle chuti i octem a krátce povaříme. Kdo má rád sladkokyselá jídla, může přidat i lžičku cukru. Pokud jsme smetanu rozmíchali v malém množství vařené vody z brambor a fazolek, nemusíme již polévku zahušťovat. Hotovou polévku dozdobíme pokrájeným natvrdo uvařeným vejcem a podáváme.

Jak na mravence

   Je dobré si vypěstovat na parapetu aromatické bylinky, které mravenci skutečně nemají rádi. K nim patří levandule, majoránka, tymián nebo bazalka či máta. Nejenom že vypudíte mravence ze svého obydlí, ale budete mít tyto vynikající bylinky vždy po ruce při vaření

   Jestli jste milovníkem kávy, tak věřte, že mravenci ji naopak doslova nesnášejí. Tedy alespoň pokud jde o tu klasickou mletou. Kávovou sedlinu si schovávejte a sušte ji. Až jí budete mít dost, nasypte ji mravencům do cesty nebo klidně i na ně. Nesnášejí její pronikavé aroma, rychle proto zmizí.

    Připravte mravencům pro ně nepříjemnou zeleninovou pochoutku. Na kostky nebo plátky nakrájejte celer, osolte ho a posypte mletou skořicí. Sůl totiž ze zeleniny vytáhne celerovou vodu, která je samotná hodně aromatická, a skořice tomu dodá ještě větší sílu. Tuto směs dejte buď na místo, odkud se k vám stěhují a nebo tam, kde se nejčastěji shlukují. Mravenci tuto vůni skutečně nesnášejí a raději se odstěhují. Také ocet v poměru 1:1 zředěný vodou, který se nalije na místa s větším počtem mravenců je docela hezky vypudí. (Vůni octa nesnáší ani hlodavci, krtci, psi, králíci. (Stačí jednou týdně namočit kus hadru do octu a ponechat na vytipovaném místě)

     Pokud se mravenci zabydlují na záhonech pak vězte, že nesnášejí prášek do pečiva, a tak stačí posypat rostlinku tímto zázrakem a mravenci to vzdají a utečou. Prášek do pečiva má oproti jiným prostředkům tu výhodu, že neohrozí rostliny na záhonu.

     Nebo do sto gramů čerstvě umleté pálivé papriky či mletého chilli přidejte jeden litr vody, dobře promíchejte a přefiltrujte přes jemné plátno. Získaný roztok rozmíchejte v pěti litrech mýdlové vody a naplňte tekutinou rozprašovač. Rostlinu, kterou vám mravenci okupují, pravidelně stříkejte. Nejprve však vyzkoušejte na několika spodních listech, jestli tekutina není příliš koncentrovaná, mohla by totiž rostlinu ,,popálit".

     Na bránění proti vniku do domu slouží i zubní pasta, kterou lze natřít rámy oken, kudy mravenci přicházejí, nebo zatarasit pastou jejich cestičky. Za spolehlivou stopku jejich výskytu rovněž platí směs připravená z jedné kostky droždí, polévkové lžíce vlažné vody a trochy krystalového cukru. Ingredience rozmíchejte na kašičku a past položte tam, kudy se dostávají do bytu. Hodit by se mohla i informace, že z duše nenávidí také dřevěné uhlí, okurku či školní křídu.

Jak na slimáky

Nejjednodušší způsob, jak slimáky dostat ze záhonů, je ruční sběr. Stačí položit prkno, pod které se po čase na den poschovávají. Jinak se na ně musíte vypravit v nočních hodinách, kdy opouštějí úkryty. Stále živé je v nádobě odneste někam daleko a doufejte, že se nevrátí. Když je však vysypete hned za plot, máte je za chvíli zpět.
Když už jste si dali tu práci a všechny otravné plže sesbírali, posolte je! Tento postup je hodně drastický, ale přináší 100% jistotu. Tělo slimáka se po kontaktu s chloridem sodným rozpadá. Ale POZOR! Solí zničíte i půdu, proto slimáky opravdu nesolte přímo na zahradě, ale nejprve je sesbírejte do kyblíku se solí a nebo do vody s rozpuštěnou solí. (Rychleji slimáka usmrtíme vřící vodou).
Na okraje záhonů vysaďte rostliny, které plže odpuzují. Určitě jim nechutná hořčice, řeřicha zahradní, šalvěj, tymián, kerblík, levandule, kopr, měsíček, kostival, pelyněk, hortenzie a okrasné traviny.
Kolem záhonku utvořte deseticentimetrový pruh z pilin a ty polijte klasickou tureckou kávou s lógrem. Stejnou službu udělá i kofeinový nápoj či rozpustná káva. Tato bariéra slimáky spolehlivě zapudí. Vyzkoušet můžete i postřik. Kofein (rostlinný alkaloid) na ně působí jako smrtelný nervový jed.
Plži neodolají zlatavému moku nastraženému třeba v kelímku od jogurtu a v pivu se utopí. Jednou za tři dny pak kelímek vylijte a pivo doplňte. Místo piva můžete do země zapustit roztok vody a kvasnic.
Posypte záhonky ovesnými vločkami. Plži si na nich pochutnají. V jejich organismu se však spojí s vodou, nabobtnají a strávníci nakonec doslova "explodují".

Jak na parazity v těle

   Česnek má pověst nejvíce zabíjejícího parazity a ovládá sekundární plísňové infekce, detoxikuje a jemně stimuluje eliminaci a má antioxidační vlastnosti- chrání před oxidací způsobenou toxiny cizopasníka. Složky, které pomocí česneku zabíjí parazitní kmity jsou allicino a ajoene. Tyto sloučeniny mohou zabíjet "améby", včetně jednobuněčných variant, stejně jako roupy a měchovce. Allicin není přítomný v česneku v jeho přirozeném stavu. Když je česnek nakrájený nebo poškozený, enzym alliinasa působí na alliin a přetransformuje ho na allicin, činnou složku zabíjející parazity. Proto česnek používejte rozmačkaný nebo z něj vytlačte šťávu.
Jezte hodně čerstvého ČESNEKU. Česnek může zpomalit a zabít přes 60 druhů hub, nejsilnějších virů.
Hodně okurek: ty obsahují enzymy, které zabíjí tasemnice. Také papája  je plná enzymů, jež rozpouštějí proteiny. Stejně silná jsou zrnka pepře, semínka papáji. Vodní meloun se semínky, semena obsahují silné anti parazitické látky. Hřebíček - obsahuje eugeno-nejmocnější dezinfekci. Obsahují též karyofylen, který je silným antimikrobiálním činidlem. Tyto složky projdou krevním řečištěm a zabíjejí parazity i jejich larvy a vajíčka. Hřebíček mimo jiné účinně zabíjí malárii, tuberkulózu, choleru, svrab a jiné parazity, viry, bakterie a houby, včetně kvasinek (candidy). Ničí rovněž všechny druhy tyčinkovitých mikroorganismů, stafylokoků a streptokoků.

Syrová dýňová semínka zabíjí vajíčka, obsahují přírodní tuk který je toxický pro vajíčka parazitů. Curcurbitin v semenech tykví prokázal svou schopnost ochromit červy a vypudit je
střevní stěnou. Čínští vědci používali semena tykve proti akutní schistosomóze a zamoření tasemnicemi. Semena dýně obsahují mnoho vzorců proti parazitům, ale jen pár semínek nestačí. Je zapotřebí sníst aspoň půl hrnku a důkladně rozžvýkat. Rozsekejte je v kávomlýnku a přidávejte je do salátů, smoothies, polévek atd...
Muškátový oříšek - také obsahuje eugenol, silného zabijáka larev a vajec parazitů. Kurkuma - silně anti rakovinná, protizánětlivá, hojící a vypuzující červy. Cayennský pepř (chilli paprika) - ničí houby a parazity. Zvyšuje cirkulaci a zdraví. Zvyšuje účinnost jiných bylin. Zázvor - zvyšuje oběh a pomáhá při zažívacích problémech, také dobrý pro uvolnění plynů a při zvedání žaludku, což může být přidružený pocit při odstraňování parazitů.
Další možnosti, které pomáhají zbavit se parazitů:
- ostré papriky
- cibule - mnoho zelených jablek (ne kupovaná jablečná šťáva, kde je cukr). Pektin pomáhá odstraňovat červy. Divoká kořeněná zelenina jako např. - zelená hořčice
- fenyklové semínko

- olej z oregana
- extrakt z olivových listů
- extrakt z grapefruitových semínek
- Aloe Vera
- koloidní stříbro - tymián - Kočičí dráp
- myrha (čechřice vonná)
- hořký meloun je účinný proti roupům
- Recept, který je neobyčejně účinný při odstraňování tukových vrstev i parazitů v tlustém střevě:
100 gramů lněného semínka,10 gramů hřebíčku. Oboje rozmixujte na prášek. Užívejte dvě lžíce prášku každé ráno po dobu 3 dnů. Prášek se dá rozpustit v teplém mléce nebo vodě, můžete ho přisypat ke snídaňovým vločkám, případně přidat do kaše. Po 3 dnech užívání tři dny vynechte a potom začněte po tři dny užívat znovu. S tímto střídáním prášek užívejte jeden měsíc. Po tu dobu byste neměli jíst žádný cukr ani bílou mouku, respektive výrobky z ní.
- Půst - při kterém se jí jen syrový ananas, po týdnu pomůže s tasemnicí. Je dobré při vymýtání červů brát probiotika, jelikož byliny s parazity vytlučou všechno včetně dobrých bakterií. Také jíst více vlákniny, která pomůže vyčistit a odplavit mrtvé parazity.
- Myjte své ruce a za nehty každý den. Konzumujte hodně enzymů obsahující velké množství proteázy, která stravuje proteiny a parazity, bakterie a viry jsou též proteiny.
- Různé druhy parazitů, jejich larvy a vajíčka reagují na jiné vypuzení ! ! !