Lípa srdčitá (malolistá), lípa velkolistá

(Tilia cordata), čeleď lípovitých, strom až 30m, VI-VII
(Tilia platyphyllos), čeleď lípovitých, strom až 30m, VI

Obě lípy hojně rostou v listnatých lesích a jsou vysazovány v parcích a stromořadích. Sbírá se květ včetně blanitého listenu ihned po rozkvětu za suchého počasí. Suší se do 40 °C. Obsahuje silice s farnesolem, nerolidolem a geraniolem, sliz, třísloviny, flavony (např. rutin, hyperosid, kvercitrin, isokvercitrin, astragalin, tilirosid aj.), organické kyseliny (kyselina p-kumarová a chlorogenová), saponiny a fytosteroly,trochu minerálů a vitamínů. Působí potopudně, močopudně, žlučopudně a protikřečově, rozpouští hleny. Užívá se zejména při nachlazení, horečkách, při nemocech v oblasti trávícího a močového ústrojí nebo při špatné funkci žlučníku  Čaj: 1/2 čajové lžičky na šálek, denně 2 až 3 šálky. Nebo v poměru 1:1 s bezovým květem. Lípa nemá vedlejší účinky, proto se může užívat i dlouhodobě. Tinktura z pupenů lípy má sedativní účinky, takže navozuje klidný spánek. Sirup: pět plných hrstí lipových květů rozložit na papír (za pár hodin by je měli opustit všichni nežádoucí podnájemníci z hmyzí říše - oplachováním kvítky zbavíme totiž pylu). Odstraníme stonky, dáme do nějaké nádoby a zalijeme litrem vroucí vody s rozmíchanými čtyřiceti gramy kyseliny citronové (lze nahradit čerstvou čistou šťávou ze dvou citronů). Odstavíme na dva dny na nějaké chladnější tmavé místo a po uplynutí této doby základ přecedíme přes gázu nebo jemné síto, květy vymačkáme, tekutinu svaříme s kilogramem cukru a lipový sirup rozlijeme do připravených sterilně čistých sklenic. Po zavíčkování je ještě můžeme “pro sichr” pět minut pasterizovat a nebo je rovnou otočíme dnem vzhůru a po vychladnutí uskladníme na nějaké chladnější místo. Lipový sirup používáme podobně jako lipový květ, můžeme ho také podávat i jako prevenci během chladnějších období pro posílení imunity. Lze ho pít se studenou vodou, po lžičkách jako koncentrát a nebo přidávat do čajů.

Modřín opadavý (modřín evropský)

(Larix decidua), až 50 m, IV - V, čeleď borovicovité

Opadavý, jehličnatý strom, který roste ve světlých lesích a jako okrasná dřevina je často pěstován v parcích a větších zahradách. Využití: Z modřínových pryskyřic se vyráběl tzv. benátský terpentýn. Strom je nejen krásný, ale umí pozitivně působit na náš organizmus i duši. Výtažky z modřínu opadavého skýtají účinné látky pro náš organismus. Patří mezi ně některé enzymy, hormony a stopové prvky, které zlepšují činnost centrální nervové soustavy, podporují obranyschopnost a posilují organismus. Výtažky z pryskyřic se zase používají k léčení kožních nemocí. Výtažek z pupenů zlepšuje stav při zánětech horních cest dýchacích a nosních dutin, při bolestech v krku a chrapotu. Tinktura z pupenů posiluje zdravý stav kloubů, příznivě ovlivňuje stav a funkci ledvin. Dříve se úspěšně používal na vykuřování v obdobích moru.
    Nejúčinnější je balzám, vyráběný z pryskyřice, ale dobře poslouží i konce mladých větviček, sbíraných na jaře a kůra. Modřínový balzám obsahuje silici, glykosid koniferin, pryskyřičné kyseliny, terpentýn s borneolem, hořčiny a další látky. Stejné látky, ale v menší koncentraci se nacházejí i v mladém jehličí. Kůra je bohatá především na třísloviny.
Inhalace. Čerstvé mladé větvičky, či spíše jejich konce se vloží do  vroucí vody a inhalují stejně, jako balzám. Tato kůra skvěle protáhne, pročistí a posílí dýchací cesty, navíc je velmi příjemná.
Odvar z kůry i dřeva nasekaných větviček v koupeli pomáhá při revmatických potížích, bolestech kloubů a také potlačuje pocení a zápach nohou. Je třeba jej povařit alespoň několik minut a poté nechat čtvrt hodiny odstát.
Lidové názvy: Břím

Fazol obecný

(Phaseolus vulgaris), čeleď bobovité, až 300cm, VII-VIII

Fazol (až 50 druhů) je kulturní bylina pěstována na našich zahradách jako luštěnina, zelenina i okrasná rostlina. Plody obsahují vápník, železo, draslík, vitamíny skupiny B, vitamín PP a provitamín A. Obsahují též glukokinin, která pomáhá snižovat obsah glukózy v krvi, proto jsou fazolky velmi vhodné pro diabetiky. Pozor: Nikdy vyloupané plody nejíme za syrova, syrové totiž obsahují silnou toxickou bílkovinnou látku phasin, jež může vyvolat střevní potíže. Fazolky, které bychom chtěli použít třeba pro přípravu salátu, předváříme 10 minut. Lusky obsahují  bílkoviny, tuk, sacharidy, vlákninu, aminokyseliny, fytesteroly, flanoidy, glykosidy. Z vitamínů obsahují zejména provitamin A a komplex vitamínů B. Největší hodnotou ve správné době nasbíraného fazolového oplodí (po dozrání - srpen - se lusky zbavené semen suší do 45 stupňů) je velký obsah „rostlinného inzulínu“, pro který je zároveň s borůvkou základní složkou čajů proti cukrovce. Čaj z fazolu se užívá i při urikémii, což je zvýšený výskyt kyseliny močové v krvi. Ke snížení hladiny cukru v krvi poslouží fazolové lusky i samostatně. Ve směsi s jinými bylinami však účinek sílí. (Cukrovka je zřejmě výsledkem dlouhodobé nesprávné výživy, proto se tak často zdůrazňuje význam prevence ve výživě a životě s bylinkami, neboť tato nemoc se nedá úplně vyléčit. Ale když se už onemocnění projeví, dá se úpravou stravy a používáním bylinek udržet na takové úrovni, která například nevyžaduje přijímání inzulínu ve formě injekcí. Samozřejmě je třeba i nadále spolupracovat s lékařem a kontrolovat obsah cukru v krvi.) Druhou dobrou léčivou vlastností fazolu je značná močopudnost. Můžeme ho proto přidávat do mnoha čajových směsí při různých močových a ledvinových potížích, zvlášť při tvorbě písku a kamenů v močových ústrojích. Svojí močopudností fazol pomáhá také při revmatických potížích, dně, vodnatelnosti, prospívá při poruchách látkové přeměny, vysokém krevním tlaku a poruchách srdeční činnosti. Droga nemá žádné nepříznivé účinky a v obvyklém dávkování ji můžeme užívat i dlouhodobě. Fazole jsou i významným zdrojem  kyseliny listové, která je potřebná pro zdravý růst buněk, podporuje krvetvorbu – vývoj červených krvinek – a je důležitá pro zdravý vývoj plodu v těhotenství. Za zeleninu považujeme mladé, křehké lusky s neúplně vyvinutými semeny. Sbírá se oplodí (lusky bez semen) zralých plodů. Dosušuje se ve stínu umělým teplem asi při 40 °C. Droga je bez zápachu a má slabě slizovitou mdlou chuť. Výluh za studena: 20-30 g sušených fazolových lusků se nechá vyluhovat 6-8 hodin ve dvou sklenicích vody. Poté pijeme 2x až 3x denně. Čajová směs proti cukrovce: Oplodí fazole, list borůvky, nať jestřabiny, kořen (list) pampelišky, nať kopřivy, nať vřesu, list břízy. 2 lžíce směsi dáme do ½ l vody, uvedeme do varu a krátce, nejvíce jednu minutu, povaříme. Přikryté necháme ještě 15 minut vyluhovat. Přecedíme a pijeme třikrát denně po třetině množství. Součástí léčby v bylinářské praxi je šálek syrového kysaného zelí jako prvního jídla ráno nalačno.
Využití v kuchyni: Lusky je třeba sklízet včas – starší je nutno déle tepelně upravovat. Mladé stačí důkladně povařit v páře, běžněji se však vaří ve slané vodě do změknutí. Poté jsou výborné například ještě za horka posypané strouhaným sýrem a zakápnuté olivovým olejem s troškou citrónové šťávy. Lahodné jsou též ve smetanových omáčkách, ať už ze sladké, nebo kysané smetany. Fazolky na smetaně: Na másle zpěníme nadrobno nakrájenou cibuli, přidáme asi 300g nakrájené zelené fazolky, orestujeme, zalijeme částí smetany a vaříme do poloměkka. Pak do omáčky přidáme nakrájený párek, ve zbytku smetany rozmícháme mouku a přilejeme k fazolkám. Zelené fazolky na smetaně provaříme, osolíme a opepříme. Podáváme s chlebem. Výtečné jsou i fazolky restované v těstíčku do křupava. Upotřebíte je i v zeleninových salátech, například v kombinaci s vařenými vejci. Vhodné jsou i k zapékání či k zavařování. Sladkokyselý nálev: Na 1 litr vody- 0,3l 8% octa, 70 g cukru, 30g soli. Do každé sklenice pak 1/2 bobkového listu, trochu pepře a dvě kuličky nového koření. Fazolky zalijeme horkým nálevem a sterilujeme 30 minut při 90°C. Slaný nálev už je trochu složitější. Je třeba buď tlakový zavařovací hrnec, nebo dvojí až trojí zavařování.  Do každé sklenice  s naskládanými fazolkami nasypeme půl lžičky soli. Zalijeme horkou vodou. Sklenice uzavřeme a sterilujeme buď v tlakovém zavařovacím hrnci 90 minut nebo normálně, při 100°C 60minut. V tlakovém hrnci to pro nás tímto končí. V normálním pak je třeba druhý den opakovat zavařování při 100°C na 45 minut.  Po sterilaci v normálním hrnci je díky dalšímu zahřívání druhý, pro jistotu lze i třetí den, sklenice ještě po zavaření zchladit  Plody fazole: Abychom zlepšili stravitelnost plodů fazole, je výhodné přidat během vaření saturejku nebo majoránku. Polévka: Fazole namočíme na 24 hodin do studené vody. V téže vodě je uvaříme. Když jsou skoro měkké, přidáme na menší kostky nakrájené brambory a nastrouhanou mrkev, petržel a celer a osolíme. Po 15 minutách zahustíme světlou cibulovou jíškou a vaříme dalších 15 minut. Nakonec dochutíme polévkovým kořením a petrželkou. Fazole po bretaňsku: 200 g bílých fazolí; 25 g sádla; 1 cibule; 15 g hladké mouky; 1/4 kostky masoxu; 1 stroužku česneku; pepř; sůl; 1,5 lžíce rajčatového protlaku (nebo 2,5 lžic kečupu); zelená petrželka. Přebrané, omyté a namočené fazole uvaříme doměkka. Na sádle zpěníme drobně nakrájenou cibuli, zasypeme moukou a za stálého míchání osmažíme dozlatova. Podlijeme vývarem z fazolí, v kterém jsme rozmíchali masox, přidáme rajský protlak nebo kečup, utřený česnek, pepř, sůl a společně povaříme. Vzniklou, ne příliš hustou omáčku podle chuti okyselíme nebo přisladíme, vmícháme uvařené a scezené fazole a necháme přejít varem. Jednotlivé porce sypeme najemno nasekanou petrželkou. Podáváme s bílým chlebem. Fazole se zelím a pohankou: 100 g fazolí; 250 g pohanky; 250 g kysaného zelí; 2 cibule i s natí; mořská sůl; 2 lžíce oleje; libeček. Zvlášť uvaříme v osolené vodě fazole i pohanku, scedíme a smícháme s nadrobno nakrájeným kysaným zelím, cibulí, libečkem a olejem. velice dobré a velice chutné - vhodné i pro diety. Pomazánka s celerem: 400 g sterilovaných fazolí; 1 bílý jogurt; 2 lžíce oleje; 200 g syrového celeru; 100 g sladkokyselých okurek; 1 cibule; sůl, pepř. Okapané fazole rozmixujeme, přidáme jogurt promíchaný s olejem, jemně strouhaný syrový celer, drobně rozsekané sladkokyselé okurky, jemně krájenou cibuli, sůl, pepř a vše dobře promícháme. Mažeme na topinky nebo pečivo a zdobíme zelenou petrželkou, sekanou šunkou, zeleninou. Guláš: 500 g vepřového masa; 1/2 kg cibule; gulášové koření; sladká paprika; sůl; pepř; česnek; majoránka; asi hrst fazolí; jíška. Na sádle zpěníme cibuli, přidáme uvedené koření, česnek a na kousky pokrájené vepřové maso, zalijeme horkou vodou a dusíme. Po chvilce přidáme fazole a společně dusíme do měkka. Když je vše měkké, zahustíme jíškou a podáváme nejlépe s chlebem. Fazolový dort:  180 g uvařených prolisovaných fazolí; 180 g cukru; 3 vejce; 1 lžíce rumu; vanilkový cukr; 3 lžíce prosáté strouhanky. Žloutky utřeme s polovinou cukru do pěny, přidáme rum a prolisované fazole. Z bílků ušleháme sníh, zašleháme druhou polovinu cukru a lehce jej zamícháme do utřené hmoty spolu se strouhankou. Pečeme zvolna 3/4 hodiny a po vychladnutí plníme kakaovým krémem a povrch polijeme kakaovou polevou. Fazolové bochánky: 675 g sterilovaných červených fazolí; 150 g bílé strouhanky; 25 g másla; 1 pórek; 1 řapík celeru; 1 lžíce petrželky; 2 vejce; sůl; pepř; olej. Na másle osmažíme pórek a celer. Přidáme rozšťouchané fazole se strouhankou, petrželku, vejce, pepř a sůl. Důkladně promícháme a necháme vychladnout. Ze vzniklé směsi vytvarujeme bochánky, které naplníme česnekovým máslem a obalíme v rozšlehaném vejci a ve strouhance. Smažíme do zlatohněda a ihned podáváme. (Česnekové máslo: 100 g másla; 3 stroužky česneku; 1 lžíce petrželky. Máslo, česnek a petrželku utřeme. Vytvoříme váleček, který zabalíme do pečícího papíru a vychladíme.) Karbanátky: 300 g vařených fazolí, 40 g hladké mouky, 2 vejce, 40 g cukru, 80 g tuku, 40 g rozinek, 120 g kyselé smetany, 120 g strouhanky. Vařené fazole umeleme, přidáme mouku, vejce, cukr, rozinky a 40 g tuku. Z dobře propracované směsi upravíme 8 karbanátků, které obalíme ve strouhance a po obou stranách osmahneme. Podáváme s kyselou smetanou. Fazolové kari: 200 g vařených fazolí; 2 lžíce oleje; 2 pórky; směs zeleniny (květák, cuketa, mrkev, brokolice, hrášek); 1 lžíce škrobové moučky; 2 stroužky česneku; kari koření; sůl. Na oleji osmahneme na kolečka nakrájený pórek, nasekaný česnek a koření. Přidáme na růžičky rozebraný květák a kostičky mrkve, podlijeme vodou a krátce podusíme. Vmícháme nakrájenou zbývající zeleninu, fazole a dodusíme. Směs zahustíme škrobovou moučkou rozmíchanou v trošce studené vody a necháme přejít varem. Nakonec osolíme a podáváme s dušenou rýží.

Vrbina penízková

(Lysimachia nummularia), čeleď prvosenkovité,  až 10cm, V-VII

Vrbina penízková je vytrvalá bylina s plazivými, i v zimě zelenými, čtyřhrannými lysými lodyhami o délce 10 až 50 cm, které v uzlinách snadno zakořeňují a mnohdy vytvářejí rozsáhlé propletené "rohože". Je to původní druh české flory poměrně hojně rostoucí ve vlhkých, stinných lesích a křovinách, na mokrých loukách a příkopech, v parkových a zahradních trávnících a to po celém území, mimo vyšších poloh. Dokáže růst i pod hladinou, proto je vhodná do studenovodních nádrží.
Obsahuje třísloviny, kyselinu křemičitou, saponiny, organické kyseliny, enzymy a další látky. Využití v léčitelství: Proti průjmům, tlumí nadměrnou menstruaci, používá se  při plicních nemocech, k hojení otevřených ran i k úlevě při revmatismu. Působí svíravě a staví i vnitřní krvácení.
Sbírá se kvetoucí nať a suší ve stínu do 40°C. Droga je bez aromatu a chutná svíravě až hořkokysele. Pro vnitřní užití se uplatní nálev, pro zevní použití odvar. Tato droga je ideálním komponentem do směsí - samostatně se používá málokdy, přestože nemá žádné výrazné vedlejší účinky a nejsou známy ani absolutní kontraindikace. (Relativní kontraindikací je zácpa.)
V kosmetice: Nejjednodušším použitím je přikládání kaše z čerstvé byliny, především na obličeji. Pokožka zvláční a pročistí se.  

Vrbice bílá - rdesno blešník

(Persicaria lapathifolia) čeleď rdesnovité, 10-150 cm, VI-X
Rdesno blešník je jednoletý, vlhkomilný, velmi proměnlivý plevelný druh s tuhým kůlovým kořenem a bohatými postranními kořeny. Má lodyhu vzpřímenou, někdy jednoduchou jindy rozvětvenou, vystoupavou nebo poléhavou až plazivou, někdy v uzlinách kořenicí, lysá nebo chlupatá, zelená nebo načervenalá, mnohdy s černými skvrnami. Tmavě zelené listy o velikosti až 15 × 4 cm jsou vejčité, kopinaté nebo méně často čárkovité, na bázi obvykle klínovitě zúžené, na vrcholu špičaté nebo zakulacené. Okraje listů bývají zvlněné, jejich obě strany bývají jemně chlupatá nebo lysé. Drobné květy vyrůstající v chudých svazečcích z paždí drobounkých blanitých kornoutovitých listenů se skládají do hustých válcovitých lichoklasů o délce 1 až 3 cm, které vyrůstající na koncích lodyh a větví nebo v paždí listů. Okvětí je tvořeno pěti nebo šesti na bázi srostlými nažloutlými, nazelenalými anebo bělavými lístky. Dále květ obsahuje dvoudílný semeník. Plodem je hnědá lesklá nažka čočkovitého tvaru.
Využití: Rdesno blešník je proslulý především svou schopností rozpouštět močové kameny a vyplavit je ven z těla společně se všemi mikroby v urologickém traktu, v močových cestách působí silně dezinfekčně (skvěle se doplňuje s břízou), je vynikajícím prostředkem proti průjmovým, má protizánětlivé účinky (urologicky protizánětlivá směs je vrbice bílá, přeslička a zlatobýl. Odborníci tuto směs doporučují i pacientům, u kterých se přemýšlí o zavedení umělé ledviny či dokonce o její transplantaci.) Zvyšuje srážlivost krve (při nadměrné tvorbě modřin, krvácení z nosu nebo krvi v moči - vhodný odvar z blešníku). Protizánětlivé účinky tříslovin lze též využít při paradentóze, angíně a zánětu nosohltanu (jako kloktadlo). Tlumí silné menstruační bolesti - čaj z blešníku, kontryhelu a přesličky.
Čaj: Hrst byliny se krátce povaří (asi 5 minut) a podává se 4 x denně po 250 ml.
Pozor: Rdesno blešník však není doporučován lidem, kteří mají cévní choroby vyžadující ředění krve, např. trombóza, ucpávání cév, angina pectoris, infarkt a mozková příhoda.

Rdesno ptačí

(Polygonum aviculare), čeleď rdesnovité, až 50cm, VI-X

Jednoletá nebo dvouletá plevelná rostlina s poléhavými, odspodu větvenými lodyhami, která roste v souvislých kobercovitých porostech na sešlapaných půdách podél cest, na polích, rumištích, mezi dlažebními kameny, v příkopech, na okrajích lesů a v lidských sídlištích.
Obsahuje: Kyselina křemičitá, slizy, silice, glykosidy avikularin, kvercitin a hyperosid, třísloviny, minerální látky, organické kyseliny, sacharidy, pryskyřice, vosk a vitamín C. Sběr: Kvetoucí nať odřezáváme u země od kořene od května do září za suchého počasí. Sušíme v načechraných vrstvách do 15 cm přirozeným teplem ve vzdušné a suché místnosti na sušících platech nebo umělým teplem do 40°C.
Účinky: Podává se ve formě odvaru nebo nálevu k léčbě různých neduhů. Slouží např. k čištění krve, jeho močopudných účinků se využívá k pročištění ledvin a močového měchýře, rozkládá ledvinové kameny, usnadňuje vykašlávání a uvolňuje hleny, působí svíravě při průjmech, celkově zlepšuje metabolismus organismu, tlumí vnitřní krvácení, zevními obklady se urychluje hojení ran.
Lidové názvy: Horohaše, chrustavec, krevnice, křupavka, oupor, praskavec, praščák, prskavec, rdesen ptačí, rdesno štukavec, stržní koření, štikavec, štikovec, štukavec, šťukavec, šťukavice, šťukavka, truskavec, trutovník, úpor, vlčoun, vrabčí jazyk, zťukavka
 

Petržel zahradní

(Petroselinum), čeleď miříkovité, 20-100cm, V-VIII
Dvouletá rostlina pěstovaná jako kořenová nebo naťová zelenina. Hlavní účinnou látkou petržele jsou silice. Nejvýznamnější je apiol, v menším množství však obsahuje i terpeny, felandren, cymol a pinen. Další významnou léčivou látkou jsou flavonoidy (apiin, polyacetylen). Je i zdrojem provitaminu A a vitaminů B,C,E.  List navíc obsahuje větší množství kyseliny listové. Semena se sbírají před dozráním, nejčastěji v srpnu. Sbírá se zpravidla celé květenství, ze kterého se po vysušení semena jednoduše vymlátí. Čerstvé i sušené listy a hlavně kořen se používají jako zelenina. Působení: Petržel napomáhá zvýšení průtoku krve v ledvinách, působí na rozšiřování cév, nepatrně snižuje krevní tlak, působí na trávicí trakt zvyšováním sekrece trávicích enzymů a uvolněním křečí hladkého svalstva. Petržel také uvolňuje střevní plyny, působí protikřečově, proti střevním parazitům. Je užívána při problémech s močovým ústrojím a nedostatečným vylučováním moči. Je také mírné afrodiziakum. Hlavní účinnou látkou jsou silice, které působí zejména jako diuretikum (tj. látka podporující močení). Silice má i silný dezinfekční účinek. Používá se často jako složka diuretických a urologických čajů k léčbě zánětů močového ústrojí. (Zápar připravený ze čtyř čajových lžiček na šálek vody.) V menším množství podporuje nálev ze sušené petržele trávení a zvyšuje chuť k jídlu. Nálev připravený z kořene má slabší účinek než nálev ze semen. Může posloužit i jako účinný odpuzovač hmyzu. Při píchnutí hmyzem se také doporučuje několikrát denně potřít pupen čerstvým listem. Odvar z petrželové natě působí jako vlasové tonikum, které může oživit lesk vlasů. Pozor: Nedoporučuje se překračovat běžné dávky v těhotenství a kojení. Obsahové látky petržele také mohou způsobovat reakce na světlo po zevním dotyku s  kůží. Chronické užívání vysokých dávek drogy může vést k poruchám pigmentace, celkovému svědění, poškození jater, zánětu ledvin a anémii.
Čištění ledvin: Omyjte jednu kytičku petržele, pořežte na malé kousky, hoďte ji do hrnce a zalijte čistou vodou. Povařte deset minut a nechte vychladnout. vývar přefiltruje, nalijte do čistých lahví a vložte do ledničky. Užívání: Pít jeden pohár ( cca 4 dcl ) denně, můžete lehce přisladit medem, nebo agave sirupem. Výsledek uvidíte brzy v moči - sůl a ostatní nahromaděné nečistoty vycházejí z vašich ledvin. Sami spatříte rozdíl a brzy se budete cítit jako nikdy předtím.   
Opečená petržel: Oloupanou petržel nakrájíme na plátky a smažíme na oleji jako hranolky. Posolíme a podáváme jako přílohu.  Chutná skoro jako sladké brambory.