Česnek kuchyňský, česnek setý

(Allium sativum),  čeleď amarylkovité, 50-100cm, VII

Pěstován v mnoha zemích a jeden z nejkvalitnějších právě u nás. Česnek kuchyňský patrně pochází ze střední Asie (vznikl z planého druhu Allium longicuspis). Ve velkém byl pěstován i ve starém Egyptě a nejen tam byl považován za posvátnou rostlinu.
 Obsahuje: Silice, sloučeniny síry, fytoncidy, vitamíny A,C,D,E, a skupiny B, jód, minerální látky, stopové prvky, cukry, niacin, alicin a jiné.
Využití: Mimo to, že je v kuchyni nenahraditelným kořením, je i účinné antiseptikum a antibiotikum, snižuje krevní tlak a hladinu cholesterolu v krvi, prospívá srdci a pročišťuje cévy, působí proti nadýmání, proti kornatění tepen, ničí parazity ve střevech a v kombinaci s medem se používá při nachlazení a chřipce. Česneku neodolá ani plíseň Candida albicans, která je podhoubím vážných nemocí. Schopnost česneku bojovat právě s Candidou albicans lze využít i při zevním použití a také při léčení dýchacích cest. Snížit zápach z úst po česneku lze odstraněním prostředního vlákna, které bývá žlutější a je i hůře stravitelné.
Cibule, majoránka, česnek proti chrapotu: Nakrájenou střední cibuli vařit ve 2dl vody 15minut mírným varem, přisypat polévkovou lžíci majoránky, 1stroužek česneku a ještě 5 minut povařit. Scedit a přimíchat lžíci medu a lžíci olivového oleje. Užívá se 1 lžíce každou hodinu a chrapot brzy odezní. Na začínající nachlazení úspěšně působí rychlá česnečka: Z uvařených brambor scedíme vřící vodu na talířek, kam jsme předtím rozkvedlali vejce a do něj přidali rozetřený velký stroužek česneku s trochou soli a půlkou lžičky najemno nakrájené petrželové natě. Přikusujeme chléb.
Česneková pasta: Stroužky se jednoduše rozetřou a v míse smíchají se solí. Na 1kg česneku používám 300g soli. Uskladníme do sklenice, uzavřeme a dáme do chladu. Česnek v oleji s dvojím použitím. Jako stroužky a jako česnekový olej. Česnek jednoduše oloupeme, stroužky nekrájíme, ale vložíme do skleničky, můžeme přidat feferonku a zalijeme olejem. Uskladníme v chladu. V zimě pak můžeme použít jak samotné stroužky, tak také olej. Samotné suché těstoviny s pár kapkami česnekového oleje jsou vyloženě lahůdkou. Česnek sladkokyselý: Je výborný jak pro použití do salátů, pro následné použití stroužků, tak i na samotnou česnekovou konzumaci. Jsou tu dvě možnosti, jak česnek naložit. Buď s jakýmkoli sladkokyselým nálevem, např. nálevem na okurky, nebo s pomocí deka za studena. První možnost má tu výhodu, že nepoužíváme nic navíc a zbytečně, ovšem česnek měkne, protože se zavařuje zatepla. Druhá možnost má nevýhodu v použití deka, ovšem česnek zůstává pevný a tuhý.
Česnekový sirup: 8 oloupaných stroužků česneku , 1 šálek (200 ml) jablečného octa , 1 šálek (200 ml) medu. Najemno rozetřete stroužky česneku, vložte do skleněné, nebo porcelánové misky a přidejte jablečný ocet s medem. Zamíchejte a přelejte do skleněné uzavíratelné nádoby a dejte do chladničky na 5 dní. Každý den však směs na chvilku z chladničky vyndejte a dobře ji promíchejte. 
Po 5 dnech je váš antibakteriální sirup hotový. Sirup můžete užívat v případě výskytu nějakého infekčního onemocnění, ale také jako prevenci tak, že 2 čajové lžičky sirupu rozmixujete ve sklence vody. Pije se na lačný žaludek ráno hned po probuzení. Nezapomínejte však na to, že uvedený sirup je extrémně silný a proto ho nikdy nekonzumujte přímo. Vždy ho zřeďte vodou! 
Jde o extrémně zdravý lék, který nejen potlačí růst patogenních baktérií, ale též podpoří váš imunitní systém, sníží krevní tlak a zredukuje hladinu zlého LDL cholesterolu v krvi. Pokud ho budete užívat jako prevenci 1x, nebo 2x týdně, snížíte si výskyt chřipky, prochladnutí,  nebo angíny. No a nakonec, dokáže též účinně zmírňovat příznaky artritidy, dny a dalších bolestí kloubů.
POZOR BY SI VŠAK MĚLI DÁT „ŽLUČNÍKÁŘI“ A TENTO SIRUP V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NEUŽÍVAT !!! 
Lidové názvy: lenek, dryák, luček, knoblauch, knobloch, luk

Divizna malokvětá, velkokvětá

(Verbascum thapsus), čeleď krtičníkovité, až přes 200cm, VI-IX

Obě hojně rostou na výslunných stráních a pastvinách, velkokvětá v nižších polohách, malokvětá až do hor. Obsahuje zejména pentasacharid verbascosu, v listech je obsažen monoterpenoidní iridoidní glykosid aucubin, v květech jsou pak slizovité látky, karotenoidy, saponiny (verbascosaponin, verbascogenin), flavonoidy (rutin, hesperidin, apigenin, luteolin), a dále jsou přítomny třísloviny, éterické oleje, mastné substance, karbohydráty a tzv. thipsikyselina. Sbírá se květ, někdy jsou užívány i listy nebo kořen. Květ (s tyčinkami, ale bez kalicha) se sbírá ráno postupně podle rozkvětu za suchého počasí od května do září a suší se co možná nejrychleji (nejlépe během jednoho dne) ve stínu do 60 °C. Květ se užívá zejména při zánětlivých chorobách průdušek spojených s kašlem a při bronchiálním astmatu (usnadňuje odkašlávání). Látky v droze obsažené se vzájemně doplňují: Sliz vytváří na sliznici horních cest dýchacích ochranný povlak a chrání ji tak před drážděním a vysycháním, saponiny a flavonoidy zvyšují bronchiální sekreci a napomáhají tím rozpouštění hlenů. Mimo to má i účinky protizánětlivé, uvolňuje křeče a působí močopudně. Lze použít i při zánětlivých chorobách žaludku a střev. Květ smíchaný s listem v poměru 1,5:2 a podávaný ve formě nálevu působí jako mírné projímadlo. Naklepané listy divizny lze použít jako obklady při otocích a vředech. Kořen divizny působí močopudně. Obklady z květů bývají užívány při léčbě bércových vředů, čaj z květů léčí poruchy činnosti sleziny a jater a reguluje menstruační cyklus. Při průduškových onemocněních je vhodné diviznu kombinovat s dalšími drogami, jako je např. bazalka, yzop, lípa, bez, sléz nebo tymián. Pozor, semena obsahují jedovatý rotenon! Sirup: Květy sbírané ráno prosypat cukrem a nechat na sluníčku, přecedit přes plátýnko - nejlepší přípravek při zahlenění průdušek (užívat po lžičkách i při nachlazení).
Lidové názvy: Děvina, děvizna, chvost volový, kruželice, oranka, královská svíce

Jitrocekl kopinatý, jitrocel větší, jitrocel prostřední

(Plantago lanceolata ), čeleď jitrocelovité, 10-50cm, V-IX
(Plantago major), čeleď jitrocelovité, 10-30cm, V-IX

(Plantago media), čeleď jitrocelovité,  7-55cm, V-VIII
Rostou na loukách, mezích, kde jsou pastviny, výslunné stráně, trávníky, podél cest, lomy, rumiště, písčiny, parky, zahrady a klidně i jako plevel na poli od nížin až po vrcholky hor. Sbírá se list od června do srpna a suší rychle v tenkých vrstvách (do 5 cm) na slunci nebo při umělé teplotě do 50 °C Jitrocelový list je velmi náročný na správné sušení, pomačkané, vlhké nebo zapařené listy černají a jako droga jsou pak bezcenné. Obsahuje slizové látky, glykosid aukubin ( má tlumivý účinek na centrální nervovou soustavu), enzymy, třísloviny, pektiny, saponiny, vitamín C, hořčiny, kyselinu křemičitou, soli draslíku a vápníku, xantofyl a fytoncidy. Použití: Jitrocelový sirup, a také jitrocelový čaj pomáhají při všech onemocněních dýchacích orgánů, zvláště při silném zahlenění, kašli, bronchitidě a podobných chorobách, také čistí krev od všech nečistot a chorobných látek. Pro své pozitivní účinky se jitrocel využívá převážně k výrobě čajových směsí, které působí protizánětlivě a na trávení. Rozmačkané čerstvé listy pomáhají na opary, ekzémy, při řezných i tržných ranách, při kožních infekcích, při bodnutí vosy, při nepříliš vážném pokousání psem či jiným zvířetem(účinkuje na vzteklinu), listy vložené do obuvi pomáhají odstraňovat puchýře a otlaky z dlouhé chůze. Čerstvá jitrocelová šťáva zmírňuje obtíže při různých zánětech žaludku, střev – reguluje peristaltiku střev a snižuje problémy se zácpou, na hemeroidy, při zánětech močových cest
Jitrocelový sirup: Do sklenice postupně ukládáme umyté listy, které prosypáváme cukrem a řádně stlačíme. Můžeme tak z každé procházky přinést něco jitrocele a postupně ho přidávat a prosypávat cukrem. Hmota se postupně usazuje. Když je sklenice plná, zavíčkujeme ji a postavíme na teplém místě na slunci tak dlouho, až se sirup usadí u dna. Získaný sirup převaříme, naplníme do skleniček a uzavřeme.

Mladé a svěží zelené lístky jitrocele můžeme přidávat jemně nasekané do salátů. Přidávají se v menším množství i do bylinkových polévek a omáček. Teplý moučník:  Omyté a osušené listy obalíme v těstíčku z vejce, dvou lžic mléka, tří lžic polohrubé mouky, špetky soli a špetky prášku do pečiva, usmažíme je a posypeme skořicovým cukrem. Tvarohové smaženky: 0,25 kg měkkého tvarohu, 6lžic listů jitrocele pokrájeného na kousky, 4 vejce, 2 lžíce tuku, 4 lžíce smetany nebo mléka, strouhanka. Utřeme vajíčka s tukem, přidáme tvaroh, listy jitrocele, mléko a strouhanku. Pak smažíme malé bochánky na másle. Podáváme s marmeládou nebo na slano s tvarohem a česnekem. Pečené jitrocelové klásky: olej, sůl, klásky. Květenství zprudka osmažíme na oleji a podáváme se solí. Výborné jako příloha k rýži nebo bramborám.
Lidové názvy: Babka, celníček, hojílek, hítrocíl, myší ocas, myší ouško, ranocel či volský jazyk, beraní jazyk, psí jazýček, olověný jazyk, čelník a svalník

Vlčí mák

 (Papaver rhoeas), čeleď mákovité, 20-90cm, V-VI

Hojný plevel na poli a na rumištích od nížin do podhůří. Obsahuje řadu alkaloidů, jako rhoeadin, allokryptopin, berberin, koptisin, isorhoeadin, papaverin, protopin, roemerin, sinaktin a další. Vedle toho jsou přítomny antokyanová barviva cyanin a mekocyanin, slizové látky, třísloviny, cukry a kyselina mekonová. Sbírají se korunní plátky z právě vykvetlých květů. Suší se ve slabé vrstvě ve stínu do 35 °C. Skladovat v dobře uzavřených nádobách a ve tmě.  Droga z květu působí tlumivě na dýchací centra, takže je oblíbeným prostředkem proti kašli nebo chrapotu a vůbec při chorobách dýchacích cest (angína, bronchiální astma, akutní katar průdušek). Podávání květu nemá žádných kontraindikací ani nežádoucích účinků, problematické je podávání odvaru z makovic - přítomné alkaloidy mírně tiší bolest a způsobují uklidnění, rhoeadin vyvolává křeče. Ovšem při předávkování se otrava projevuje zvracením, únavou, bolestí břicha, v těžších případech se dostavují křeče a bezvědomí. Mák vlčí byl v minulosti užíván jako náhražka opia.
Lidové názvy: Bukovec, červánky, kohoutky, karafiát, kokrhel, kokrhélí, mačec, makeš, panáček, panenka, pleskanec, pukavec, prchlík, slepý mák, tleskanec, vlčí květ

Svízel vonný – mařinka vonná

(Galium odoratum), 10 - 40 cm, V - VI, čeleď mořenovité
Roste roztroušeně až hojně, nejvíce v lesnatých oblastech pahorkatin - bučiny, bukohabrové, dubohabrové lesy, subalpínské trávníky, smrčiny, paseky, podél lesních cest. Obsahuje zejména kumarinové glyklosidy (z nichž se uvolňuje kumarín), glykosid asperulosid, třísloviny, hořčiny, organické kyseliny, vitamín C, silici, amid kyseliny nikotinové. Obsah účinných látek je největší na jaře, na podzim klesne asi na jednu šestinu. Sbírá se kvetoucí nať na počátku květu - kvůli vytrhávání i s kořeny ji raději stříháme těsně nad zemí.  Suší se co nejrychleji ve stínu, při umělém sušení za teplot do 40 °C. Při neopatrném sušení droga snadno hnědne. Uchovává se v dobře uzavřených nádobách - chráněna před světlem.
Využití:
Má poměrně silný uklidňující účinek - Pro uklidnění před spánkem se doporučuje mařinkové mléko: mléko ochutíme medem a namočíme do něj na jednu až dvě hodiny jednu a půl lžičky mařinky. Vše potom přecedíme, necháme vychladit. Dále působí mírně močopudně, příznivě působí při střevních bolestech z nadýmání, ledvinových kamenech, působí proti křečím, hlavně se užívá však při nespavosti, přepracování, bušení srdce, hysterii či menstruačních potížích nervového původu. Fermentací kumarinu vzniká dikumarol, který výrazně snižuje srážlivost krve, čehož se využívá při léčbě trombóz, zánětu křečových žil, hemeroidů či následků srdečních infarktů. Využívá se především zevně na drobná poranění i hnisavé rány. Čerstvá i sušená si dlouho uchovává krásnou vůni, pro kterou je též velmi oblíbená. Její aroma se používá i při výrobě alkoholických nápojů jako je májová bowle: Usušené nate se smíchají se sektem a připadne ještě s minerální bublinkovou vodou. Jen když se ji vypije moc, bolí druhy den hlava. Proti stresu působí také čaj z natě: jednu polévkovou lžíci natě přelejeme 250 ml vroucí vody a necháme 5 minut louhovat, přecedíme a pijeme denně maximálně dva hrníčky.
Pozor! Drogu je možno podávat jen krátkodobě a v přiměřených dávkách. Při předávkování se mohou objevit bolesti hlavy, zvracení, závratě, v extrémních případech může dojít k zástavě dechu a smrti. Při dlouhodobém podávání může dojít k poškození jater. Z těchto důvodů je svízel vonný jen zřídka podáván samostatně, obvykle je přidáván do směsí.
Lidové názvy: Mařenka, božec, voňavý svízel, valdmajstr

Svízel povázka

(Galium mollugo),  25 - 100 cm, V - IX, čeleď mořenovité
Roste zejména na krajích lesů a cest, daří se mu i v křovinách a na loukách a okrajích pole. Přestože oficiální drogou je svízel syřišťový (Galium verum) jehož složení a účinky zde popisuji, jsou v lidovém léčitelství používány i jiné druhy svízele se shodnými účinky - svízel povázka, svízel přítula nebo svízel lesní.
Svízel syřišťový obsahuje glykosid galiosin, rubiadinglykosid, asperulosid, silici, enzymy, pryskyřice, třísloviny, saponiny, minerály. Sbírá se nať a to v době květu nebo těsně před rozkvětem seřezáváním. Suší se na stinném místě nebo i na slunci, při umělém sušení by teplota neměla přesáhnout 45 °C. Použití: Zejména v urologii, působí dosti močopudně. Vzhledem k tomu, že snižuje chuť k jídlu, lze ji použít při léčbě obezity. Dále působí protirevmaticky (v kombinaci vnitřní i vnější aplikace), na oteklé klouby, furunkly, vředy, špatně se hojící rány, kožní záněty či lehčí popáleniny se užívá kašovitý obklad. Při nočních křečích v nohou se osvědčilo podávání drogy vnitřně. Nálev se připravuje jen několika sekundovým varem, na 1 l vody se dává 1 až 2 polévkové lžíce drogy. Svízel má nepříjemnou chuť, takže u některých osob může vyvolat nutkání na zvracení. V takových případech je vhodné podávat drogu ve směsích. Na jaře se sbírají i mladé výhonky svízele a suší coby zásoba na celý rok. Pak se z nich připravuje výluh - dá se uchovat v lednici a použít jako pleťové tonikum. (Čistí a stahuje pleť.) Je také vhodný pro dospívající na akné. Lze jej užít také společně s trochou mléka do koupele. Svízel lze také použít do směsí jarních čistících čajů. Ve formě žvýkání čerstvé nebo spařené nati po usušení lze použít i jako lék dutiny ústní. Kašovitý obklad nebo masti lze zevně použít na klouby, kožní záněty, nehojící se vředy.
Vrchovatá hrst květů se nechá vylouhovat v rozehřátém sádle, druhý den scedí a pak se používá např. na skvrny v obličeji (jaterní, stařecký pigment)
Dokonce se odvarem ze svízele syřišťového (galium verum) dají rozpustit žlučové a ledvinové kameny. Žlučový kamínek o průměru 10 mm se ve zkumavce zalije jednou plnou čajovou lžičkou svízele, který se předtím spařil horkou vodou. Do 48 hodin není po kamínku ani památky To bylo mnohokrát se stejným výsledkem opakováno a vedlo to k závěru, že je možné pitím čaje ze svízele syřišťového (3 – 4x denně), ve spojitosti se střevními výplachy, rozpustit žlučové kaménky a hlavně vyčistit hlavní žlučovod.

Svízel jarní

(Galium vernum), 10-40cm, V- VI, čeleď mořenovité

Vytrvalá bylina s tenkým plazivým oddenkem. Dost častá na lukách,
v hájích a ve světlých lesích, zvláště v horských.