Smrk ztepilý

(Picea abies), až 50 m, IV až VI, čeleď borovicovité

Neopadavý, jehličnatý strom, který roste vzhledem k jeho velmi častému pěstování v tzv. smrkových monokulturách téměř masově po celém území ČR. Přirozeným stanovištěm smrku ztepilého jsou zejména horské lesy, rašeliniště, rokliny apod. Pěstuje se v řadě kultivarů lišících se zejména tvarem koruny nebo větví. Smrk ztepilý je v našich krajích stromem s tradiční symbolikou; je nejen symbolem vánoc a májek, ale dříve byl i "ochráncem" před zlými duchy, čarodějnicemi a prostředkem k očištění od negativní energie.  Využití: Je jedním z nejdůležitějších surovin dřevařského a nábytkářského průmyslu. Uhlí ze smrkového dřeva pohlcuje jedy ve střevech a má dezinfekční účinky.  Smrková pryskyřice: Účinnou složkou je především terpentýnová silice. Pryskyřice se v mnoha úpravách dříve používala k léčbě jak vnějších, tak vnitřních potíží. Připravovali se z ní například masti a koupele pro zlepšení prokrvení kloubů a celých končetin, taková terapie se doporučovala hlavně lidem trpícím na revma, bolestmi kloubů a zad (při tzv. houseru, ischiasu). I dnes můžeme najít přípravky s výtažkem této silice v kloubních mastech apod.
Smrková pryskyřice, mladé smrkové výhonky, jehličí a šišky ale léčí i vnitřní nemoci, nejčastěji se používaly v případě nachlazení, kašle, bronchitidy a rýmy. Z jehličí a mladých výhonků se vaří čaj, který je vhodné užívat hlavně pro léčbu respiračních onemocnění, protože zlepšuje odkašlávání, ředí a uvolňuje usazený sekret v dýchacích cestách, a to i v nosních dutinách. Při respiračních onemocněních lze použít smrkovou pryskyřici, větve a výhonky také k inhalacím. Nakládání smrkových výhonků asi na týden do silnější slivovice vznikne tinktura, která se pak používá hlavně k ošetření bolavých revmatických kloubů, které prokrvuje, prohřívá a ulevuje od bolesti. Pro vnitřní užití si raději opatříme tinkturu připravenou profesionální cestou a opět dodržujeme předepsané dávkování. Mladé smrkové výhonky obsahují velké množství vitaminu C, jenž odvádí z těla toxiny a posilují imunitu.  Pozor! Předávkování siličným olejem ze smrkového jehličí může vyvolat alergickou reakci, bolesti hlavy, zvracení a dokonce závažné poškození centrální nervové soustavy!

Med ze smrkových výhonků: Velkou sklenici (např. 2l zavařovací sklenici) naplníme mladými, čerstvě natrhanými smrkovými výhonky a po okraj zalijeme vodou. Sklenici umístíme na slunné místo (např. za okno), a takto necháme výhonky luhovat po dobu 4 dní. Vodu pak slijeme do hrnce, můžeme přidat listy jahodníku a na mírném ohni vaříme 20 minut, přecedíme a smícháme s cukrem v poměru 1:1, znovu uvedeme do varu a postupně odpařujeme vodu až do požadovaného zhoustnutí. Med ještě za horka naplníme do uzavíratelných sklenic, kde nám vydrží i dlouhé měsíce.

Sirup na kašel: Čerstvě natrhané umyté mladé smrkové výhonky vkládáme do sklenice a prosypáváme cukrem. Plnou sklenici ponecháme na slunci - třeba na parapetě - dokud se cukr zcela nerozpustí. Přecedíme a uchováme v chladu. Po lžičkách užíváme při kašli či na posílení imunity. Ale ne dlouhodobě!
Smrkový olej: 4 hrnky olivového oleje zahřát na teplotu zhruba 50°C a nalít do sklenice, přidat 2 hrnky čistých a suchých smrkových výhonků, uzavřít víčkem a dát do lednice na 2 týdny. Vznikne olej, co voní jako kořeněná bylinková zálivka, kterou lze použít do salátů, na chleba, na výrobu domácí majonézy a podobně.
Odvar pro inhalaci: Necháme vzkypět 2 až 3 polévkové lžíce sušených větviček v 1l vody a ihned stáhneme z plotny, abychom neznehodnotili

siličný olej. Inhalujeme několikrát denně vždy 10 až 15 minut. Odvar pomáhá při astmatu, bronchitidě, onemocnění plic a kataru vedlejších dutin
Čaj ze smrkových jehliček: Zalijeme 10 g sušených jehliček 200 ml studené vody a necháme asi 12 hodin stát. Přivedeme k varu a 10 minut zakryté vyluhujeme. Pijí se 2 šálky denně, čaj je možné osladit medem. Po týdnu léčby týden vynecháme. Čaj pomáhá při kataru dýchacích cest, chrapotu, kašli, zánětu dásní, revmatismu a nervozitě, lze ho použít i jako močopudný prostředek.
Smrková koupel: Povaříme 1 kg jehličí a mladých šišek v dostatečně velkém množství vody a asi 30 minut vyluhujeme v zakryté nádobě. Po vyluhování slijeme a přidáme do připravené koupele. Užívá se při nervozitě, nespavosti, nachlazení a bolestech svalů a kloubů

Kyčelnice cibulkonosná

(Dentaria bulbifera), 30 - 60 cm, IV - V, čeleď brukvovité
Lesní vytrvalá bylina, která roste tam, kde jsou převážně stinné,
vlhké lesy, většinou bučiny a smíšené lesy s bukem, dubem a habrem. Jen výjimečně vytváří plody a za zhoršených podmínek ani nekvete. Dosud patří mezi poměrně častý druh živinami bohatých bučin, přesto v ČR je vzácnější, ale není nijak chráněná.

Lidové názvy: Řeřišnice cibulkatá, zubová bylina

Rulík zlomocný

(Atropa bella-donna), 50 - 180 cm, VII - VIII, čeleď lilkovité

Vytrvalá bylina, která roste od pahorkatin po podhorské oblasti - paseky, listnaté i smíšené lesy, lesní okraje. Všechny části rostliny jsou prudce jedovaté neboť obsahují alkaloidy, z nichž nejdůležitější jsou hyoscyamin a atropin - každá z těchto látek po požití účinkuje tak, že tlumí až ochrnuje zakončení vegetativního nervového systému zvaného parasympatikus, tlumí sekreci žláz a uvolňuje křeče průduškového svalstva a hladkého svalstva zažívacího ústrojí. V malých dávkách nepůsobí na mozek ani míchu, ve větších dávkách však vyvolává stav blouznění nebo opilosti, které může přejít v chorobné rozrušení a po něm ospalost, nehybnost, až kóma. Dále jsou přítomny alkaloidy atropamin, belladonnin, skopolamin, který působí podobně jako hyoscyamin a atropin, pouze na mozek nepůsobí stimulačně, ale sedativně. Vyvolává uklidnění, ospalost, až narkózu. Otravy rulíkem nastávají obvykle záměnou jeho bobulí za jiné plody. Otrava se projevuje zprvu pocitem sucha v ústech a těžkou mluvou. Zorničky jsou rozšířeny, postižený ztrácí schopnost zaostřit zrak (porucha akomodace), objevuje se slepota. Kůže v obličeji rudne, puls se zrychluje. Po té se objevuje silné mozkové podráždění, otrávený je neklidný, křičí, má halucinace, po excitaci přichází ochablost, krevní tlak je nízký, dýchání povrchní, končetiny studené, smrt přichází v komatu. Prognóza otrav je však poměrně příznivá, asi 90% postižených se podaří vyléčit. Otrava může nastat i po požití masa nebo mléka zvířete, které rulík spáslo, přičemž je třeba mít na vědomí, že některá zvířata jsou na atropin dosti odolná, takže se na nich žádná otrava nemusí projevovat (koza, králík, ovce, kůň, skot, bažanti, někteří zpěvní ptáci ...). Vzhledem k velké jedovatosti rulíku je vyloučeno jeho užití v lidovém léčitelství!

Přeslička lesní

(Equisetum sylvaticum), 10 - 80 cm, IV - V, čeleď přesličkovité

 Vytrvalá, výtrusná bylina, která roste coby stínomilná vlhkomilná lesní rostlina v podmáčených smrčinách a některých typech luhů. Vzácněji ji uvidíme mimo les na rašelinných nekosených loukách. Ačkoliv je občas označována jako jedovatá, není to pravda. I tak ji jako léčivku nesbíráme. (Jedovatá je přeslička bahenní.)

  

Podbílek šupinatý

(Lathraea squamaria), 10 - 25 cm, IV - V, čeleď krtičníkovité
Vytrvalá, parazitická bylina, co roste roztroušeně od nížin po horské oblasti (převážně na kořenech listnatých stromů jako buk, habr, jilm, lípa, jasan, ořešák, líska a méně na kořenech jehličnanů) - nezelená (tj. bez chlorofylu - nevytváří kyslík - je to tzv. holoparazit), celá červená nebo narůžovělá, někdy i bělavá. Převážná část rostliny je skryta pod zemí v podobě bohatě větvených oddenků, z nichž vyrůstají četná haustoria, která pronikají do kořenů hostitelských rostlin, z nich vysávají živné roztoky. Oddenky mohou vážit až 5 kg a mohou dosahovat do hloubky až 2,5 m. Mezi žláznatými papilami na šupinovitých listech podbílku jsou občas nalézána mrtvá těla prvoků nebo malého hmyzu, bývá někdy této rostlině připisován i saprofytický (hniložijní) nebo dokonce masožravý způsob obživy. Obsahuje glykosidy (zejména aukubin), které jsou ve větším množství jedovaté.

Pipla osmahlá

(Nonea pulla), 30 - 50cm, V - VIII, čeleď brutnákovité

Naše původní bylina, která roste v nížinách až pahorkatinách. Má ráda teplá, slunná místa, křoviny, trávníky, okraje lesů, luk, polí, mezí.
Z hlediska ochrany je řazena jako vzácnější druh vyžadující pozornost. (Foto pořízeno v okolí Ostrožské Lhoty)

Špenát setý

(Spinacia oleracea), 30 - 100 cm, V - VIII, čeleď laskavcovité
Roste jako pěstovaná jednoletá nebo ozimá bylina v řadě kultivarů, které se liší tvarem, barvou, zprohýbaností listů, rychlostí růstu, vybíháním do květu a jinými vlastnostmi. Vegetační doba špenátu je poměrně krátká, trvá jen asi 30 až 45 dní, takže během jednoho roku jej lze pohodlně vyset i sklidit třikrát - na jaře (výsev zhruba v polovině března, sklizeň v květnu), na podzim (výsev v srpnu, sklizeň během podzimních měsíců) nebo jako ozimá rostlina (výsev v září, sklizeň v dubnu následujícího roku). Vyhovuje mu hlinitá, vlhčí, ale nezamokřená půda a slunné stanoviště. Jeho listy se sklízí ještě před tvorbou květů (po té hořknou). Obsahuje cenné živiny: Karotenoidy (i beta-karotenu), a to ve vysokých koncentracích. Také lutein, karotenový pigment, který působí antioxidačně, má i hodně draslíku a vitamínu K (380ug/100g). Pozor: Lidé, kteří užívají Warfarin, si musí dávat větší pozor na konzumaci špenátu (Denní množství vitamínu K je 90-120ug).
Léčivé účinky: Častější konzumace potravy bohaté na beta-karoten pomáhá předejít degenerace žluté skvrny oční sítnice, která často způsobuje slepotu u starších lidí. Špenát se odedávna doporučoval na vysoký krevní tlak, anémii a také zácpu. Výzkumy také prokázaly přítomnost fytohormonů, působících na vývoj svalstva. Špenát je i dobrý prostředek na prevenci rakoviny.
Využití v kuchyni: Nejšetrnější je příprava čerstvého špenátu vařením v páře, kdy se jeho objem příliš nezmenší a zelenina ani neztratí výživné látky. Špenát je vhodný pro zapékání, například do štrúdlu: 1 balíček listového těsta, 700 g špenátových listů, 200 g nivy, 2 stroužky česneku, sůl a pepř. Špenátové listy spaříme vařící vodou, necháme okapat a zchladnout a smícháme je s drceným česnekem, nastrouhaným sýrem, solí a pepřem. Směs rozložíme na rozválené těsto a zavineme je do štrúdlu. Pečeme v dobře vyhřáté troubě asi 15 minut.
Polévka: Na másle osmahneme nakrájenou cibulku. Jakmile zesklovatí lze přidat krájené brambory - krátce orestovat, pak zasypat hladkou mouku a ještě míchat. Jak zlataví, zalijeme 3/4 litrem vody a přidáme 1 kostku bujonu nebo vývar. Vše přivedeme k varu a přimícháme spařené sekané špenátové listy. Vše asi 10 minut povaříme. Následně zalijeme smetanou a necháme přejít varem. Dochutíme solí a pepřem. Na talíři přidáme do hotové špenátové polévky nakrájená vařená vejce nebo čerstvá vejce před dovařením vyklepneme do polévky a jemně roztrháme.
Špenátové lasagne: 1 kg čerstvého špenátu nebo 500 g mražených špenátových listů, 1 balení plátků lasagne, 200 g mozzarelly, česnek, sůl a pepř, olivový olej, máslo, strouhanku na vymazání pekáčku.
Na bešamelovou omáčku: 50 g másla, 50 g hladké mouky, 100 ml mléka, sůl, muškátový oříšek nebo květ. Nejprve připravíme bešamelovou omáčku: Z másla a mouky uděláme světlou jíšku, zředíme ji mlékem a za stálého míchání ji vaříme do zhoustnutí. Osolíme a okořeníme dle chuti. Pak připravíme špenát: Do hrnce nalijeme trochu olivového oleje a přidáme oprané a osušené špenátové listy, které stále mícháme, dokud se nevydusí tekutina. Osolíme a opepříme dle chuti a přidáme tolik sekaného česneku, kolik máme rádi. Do vymazaného pekáčku nalijeme trochu bešamelové omáčky, vložíme krátce povařené lasagne, vrstvu špenátu, znovu bešamel, posypeme sýrem a tak stále pokračujeme, až je pekáček plný. Vrchní vrstvu tvoří lasagne polité bešamelem a posypané sýrem. Pečeme asi půl hodiny.
Špenátové lívanečky s vejci: 30 dkg omytých špenátových listů  hodíme do vařící osolené vody a vaříme (nepřikrytý) do měkka. Když se asi po 5–10 minutách špenát mezi prsty lehce rozmělní, je dosti uvařený. Uvařený špenát jemně na prkénku usekáme nebo na sítě protlačíme. Na talíř dáme 1 vejce, 3 dkg másla, špetku soli a muškátového květu, dobře vše umícháme, přidáme usekaný špenát, jednu strouhanou housku navlhčenou mlékem a malý kousek ustrouhané slaniny. Dobře vše promícháme, podle chuti přisolíme. Lžící vykrajujeme kousky, které obalíme v mouce nebo strouhané housce. Lívanečník vytřeme rozpáleným máslem a lívanečky v něm po obou stranách opékáme do růžova. Složíme na mísu a kolem upravíme věnec z míchaných usmažených vajíček nebo klademe na každý lívaneček jedno sázené (osmažené) vajíčko.
Halušky s listovým špenátem a slaninou: 750 g brambor, 250 g polohrubé mouky, sůl, kousek másla - Brambory nastrouháme na jemném struhadle, osolíme a pečlivě je promícháme s moukou. Pomocí např. gumové stěrky protlačujeme těsto přes speciální síto (asi "haluškovník"), promícháme a povaříme cca minutu. Halušky scedíme ihned, jakmile vyplavou na hladinu a promícháme se lžící másla. Hotové pečlivě promícháme se špenátem:
400 g mraženého listového špenátu (nebo adekvátní množství čerstvého), 200 g anglické slaniny vcelku, 5 stroužků česneku, 1 bujónová kostka - Slaninu nakrájíme na špalíčky a dohněda ji opečeme na pánvi. Poté vhodíme plátky česneku, necháme je asi minutku restovat a přidáme mražený špenát. Asi v polovině tepelné přípravy přidáme bujónovou kostku.