Vytrvalá bylina, co roste od nížin do pahorkatin tam, kde jsou vlhké louky, vlhká a stinná místa v listnatých lesích, nevynechá ani křoviny a okraje cest.Pozor, obsahuje také jedovatý protoanemonin, dále saponin a vitamin C, v sušené nati dále silici (asi 0,02%) a kyselinu palmitovou, v kořenech je přítomen enzym ureasa.
Orsej vyvolává místní dráždění - na pokožce se po potřísnění tvoří záněty a puchýřky. Při požití se objevuje zánět dutiny ústní, žaludku i střev, dostavuje se zvracení, kolikové bolesti žaludku, podráždění ledvin, v těžkých případech se mohou objevit i závratě, bezvědomí, křeče a zástava dechu. U otráveného je třeba vyvolat zvracení a podat mu aktivní uhlí.
Dnes se v léčitelství již nepoužívá. Dříve se ho
užívalo k léčbě hemeroidů, prsních nemocí, kurdějí, zevně pak k léčbě bradavic nebo jiných kožních výrůstků (šťáva z orseje vyvolává na kůži pálení, takže podle některých autorů dochází k léčbě autosugescí, neboť vzniká dojem, že ,,to opravdu funguje"). Ovšem mladé listy nebo celá nať patřívaly v některých krajích k oblíbeným jarním a pro vysoký obsahu vitamínu C i zdravým salátovým zeleninám. Pojídat však je možné jen rostliny mladé (před rozkvětem), kdy ještě neobsahují jedovatý protoanemonin!
Žádné komentáře:
Okomentovat