Bez chebdí

(Sambucus ebulus), čeleď zimolezovité, 50-200cm, VI-VIII
Roste: Lesní okraje, světlé lesní cesty, paseky, křovinaté stráně a okraje cest, vinice. Obsahuje: Listy obsahují emulsin, hořčinu, sacharosu, trochu silice a kyanogenní glykosid. V kořenu jsou přítomny třísloviny, pryskyřice, saponin, hořčina, sacharosa, stopy silice a enzym, jenž odštěpuje kyanovodík. V plodech jsou přítomny organické kyseliny (např. kozlíková, jablečná, vinná), silice, třísloviny, hořčiny, cukr a anthokyan. Sběr: Plody v době zralosti (září, říjen) a nesuší se, ale užívají se buď čerstvé nebo se z nich získává šťáva, která se užívá např. při astmatu.  Oddenek na jaře nebo na podzim. Po omytí se oddenek suší při teplotách do 45 °C. Použití: Oddenek se podává ve formě krátce vařeného odvaru (1 čajová lžička drogy na 400 ml vody, vaří se 1 minutu) zejména při zánětu močových cest a močového měchýře neboť působí silně močopudně. Napomáhá také k rozdrobení a vyloučení močových kaménků a močového písku, podporuje vykašlávání a působí sekretostimulačně. POZOR: Droga působí poměrně razantně a při větších dávkách může být i toxická a není vhodné ji používat v amatérském samo léčení! Po požití může dojít k otravám, které se projevují zvracením, průjmem a závratěmi, (u dětí byla údajně zaznamenána i smrtelná otrava po požití plodů). Dříve se plodů užívalo k barvení kůží a příze, k dobarvování vína nebo při výrobě inkoustů.
Lidové názvy: bejdí, bez zemský, hebd, hebdí, chbedí, chbez, chbez planý, chbeza, chebd, chebzinky, chobzda, kbedí, kebdí, planý bez, planý chebz, zemský bez

Bolševník obecný

(Heracleum sphondylium), čeleď miříkovité (okoličnaté), 50-200cm, VI-X
Dvouletá nebo i víceletá bylina, která po rozedmutí nepříjemně páchne roste hlavně na vlhkých pastvinách, nevynechá lužní lesy a jejich lemy, vlhká rumiště, trávníky, příkopy. Obsahuje furanokumariny (bergapten, pimpenellin, sphondin aj.), které mohou po doteku zejména na světle vyvolat na kůži pigmentové skvrny, otoky, puchýře nebo záněty. Dále obsahuje heraclein (v nati), silice, étery, alkoholy a oktanol (olej s hexyllbutyrátem, kyselinami kaprinovou a laurinovou a jinými látkami). Nejvíce jedovaté jsou nezralé plody. Sbírá se nať a někdy i kořen, ale jako léčivka je v současnosti užívána jen velmi zřídka. Působí velmi silně projímavě a dále protikřečově (např. v trávící soustavě), tlumí hysterické a epileptické záchvaty, i jako afrodisiakum či na otoky křečových žil. Užívá se výhradně ve formě tinktury (např. jako antiepileptikum 2x až 3x denně po 10 až 15 kapkách). Po dobu léčby se nedoporučuje vystavovat se slunečnímu záření! Jinak je tento druh dokonce používán v kuchyni již od neolitu. Na východě z něj Slované dodnes dělají boršč, kůra může být trochu ostřejší, ale jinak je poživatelný a chutí se podobá chřestu.
Lidové názvy: andělička, bolšán, bolševik, bršť, kmín sviňský, nedvědí paznecht,

Vrbovka chlupatá

(Epilobium hirsutum), čeleď pupalkovité, 30-180cm, IV-IX

Roste: Břehy,  pobřežní křoviny, příkopy, zaplavované louky, okraje rákosin, vlhčí rumiště, navážky.
Táto vrbovka je jedovatá, nepoužívá se  na léčení.

Vrbovka žláznatá (vrbovka cizí)

(Epilobium ciliatum), čeleď pupalkovité,  15-150, VII-IX
Roste u nás od začátku 20století a dnes ji najdeme prakticky všude.

Vrbovka úzkolistá

(Epilobium angustifolium), čeleď pupalkovité, 50-230cm, VI-IX
Roste: Lesní paseky, světliny, okraje lesů, křovinaté stráně, kamenolomy, náspy, nádraží, rumiště.
Obsahuje: V listech gallatonin, triterpeny, pektin, vitamin C, sliz a trochu alkaloidů, v květech nonasean, cerylalkohol, chanerol s cytistatickým působením a sitosterin, v kořenu pak polysacharidy a slizy. Sběr: List nejlépe začátkem léta, zřídka se sbírá i květ nebo oddenek. Působení: Odstraňuje psychické napětí, tíseň, úzkost, nespavost, působí protizánětlivě, chrání sliznice a to zejména trávícího ústrojí (uplatní se proto např. při žaludečním nebo dvanácterníkovém vředu), napomáhá při průjmových infekčních chorobách, příznivě působí na prostatu a také jako afrodisiakum. Zevně se osvědčila na vymývání nehojících se ran či bércových vředů.
Čaj se užívá 2x až 3x denně sklenku. Zevně  odvar - 10 g drogy se vaří 10 až 15 minut ve ¼ l vody a nechá se 45 minut odstát.
Lidové názvy: chmýří, Ivanův čaj, koptický čaj, kurilský čaj, pejří

Děhel lesní

(Angelica sylvestris), čeleď miříkovité (okoličnaté), 50-200cm, VII-IX

Roste: Vlhké louky, příkopy, zahrady, rašeliniště, mokřady, břehy, slepá ramena, lužní lesy, vlhké lesy a křoviny. Plody obsahují organické kyseliny, flavonoidy, kumariny (furokumarin), fytosteroly a seskviterpen bisabolangelon. Pozor: V rostlině obsažené silice mohou být ve vysokých koncentracích jedovaté.
Využití: Angelica je součást lepších Gin-u jak je Beefeater aby se alkohol lepe snášel, lepe řečeno aby se dávení oddálilo. Dříve byl děhel lesní využívaný jako zelenina. Rostlina zabraňovala kurdějím a dala se navíc dobře skladovat. Stonky se
jedly čerstvé, ale listy se po uložení mohly přidávat pod maso. Kořen děhelu byl používaný v tradičním rakouské medicíně ve formě čaje, který pomáhal pro léčení poruch zažívacího traktu, dýchacího ústrojí, nervového systému, a také proti horečkám, infekcím a chřipce. Z rostliny se také získávalo žluté barvivo.  V homeopatii se používají plody při nervové vyčerpanosti a zažívacích potížích nervového původu.
Lidové názvy: Děhel lékařský, děhel obecný - andělika lesní

Netýkavka malokvětá

(Impatiens parviflora), čeleď netýkavkovité, 30-100cm, VI-IX

Roste na březích, v parku, zahradách, nevynechá lesy, lesní cesty a okraje, údolí a rokle, křoviny, příkopy, rumiště, hřbitovy, přístavy, náspy. Obsahuje slabě jedovatou hořčinu. Králíci ji proto zcela pomíjí, husy, kachny i slepice ji ve svém výběhu také nechávají nepovšimnutu. Může po dotyku vyvolat mírné poškození kůže.